Poznávací zájezdy s cestovní kanceláří SEN jsou plné zážitků. Nechte se inspirovat cestovateli, kteří exotickou dovolenou s námi již absolvovali, zde popsané zkušenosti a zážitky mohou být i vaše. Na každém našem aktivním zájezdu jich ulovíte několik a zůstanou vám na celý život. Pokud hledáte zážitkovou dovolenou, právě zde můžete čerpat inspiraci o cestování s CK SEN.
Viktoriiny vodopády v Zimbabwe jsou majestátní a člověk, pokud stojí naproti nim, má při pohledu na ně husí kůži po celém těle. Svůj název Mosi-oa-Tunya, tedy "Kouř, který hřmí" nedostali jen tak pro nic za nic, ale pro jejich masivní sílu a hukot, který dělají. To však není jediná věc, kterou si odsud člověk odnese a zapamatuje na celý život. Kousek od vodopádů se nachází most Victoria Falls Bridge, který spojuje Zimbabwe a Zambii a právě uprostřed tohoto mostu se nachází jeden z největších adrenalinových zážitků, které s CK SEN můžete zažít. Bungee Jumping zná snad každý, ale ne každý má kuráž na to, aby skočil. No když už skočit, tak si třeba skočit pořádně ze 128 metrového mostu do rokle s dechberoucím pohledem na mocnou řeku Zambezi. Mnozí tvrdí, že právě toto je nejlepší Bungee na světě a my sdílíme stejný názor. Skákat 111 metrů a z toho 3 sekundy jsou volný pád způsobí v těle neskutečný adrenalin, který v žilách koluje věčně a při vzpomínce na něj se vždy připomene, nebo na chvilku vrátí. Neváhejte a překonejte svou hranici strachu právě zde, v Zimbabwe, na Victoria Falls!
Národní park Chobe v Botswaně je plný vody. Na jeho severním okraji teče stejnojmenná řeka a ta dělá tento park tak jedinečný. Plavba po řece nám ukázala safari z jiné úhlu. Hroši, krokodýli a buvoli byli hlavními hrdiny této části. Chobe je známé největším počtem slonů ze všech afrických parků, žije jich tady desetitisíce! My jsme pár desítek pozorovali při koupání a odpočinku na březích řeky. Stříkali se choboty, váleli se v bahně, rochnili, troubili, byl to jedinečný zážitek. Nasedli jsme do otevřených safari aut a prohlídli si Chobe ze břehu. Náš ranger dostává do vysílačky hlášení, že těsně u břehu v křiku 3 leopardi žerou impalu. Realy safari a za 10 minut jsme už u nich. Jeden je na stromě, hlídá, druhý jen tak leží na zemi, asi je už po obědě a mladá se krmí, vůbec si nás nevšímá. Jsme jen 5 metrů od nich. Toto by nás ani ve snu nenapadlo, že uvidíme takové divadlo. Safari v Chobe není tak známé, jako Etosha nebo Krugerův park, ale určitě vás dostane a v žádném případě nezklame. Kromě zvířat závislých na vodě jsme viděli i typickou zvěř pro africkou buš a lesní oblasti. Lvy, psy hyenovitý, antilopu vranou a koňskou - to jsou zástupci vzácných antilop. Stačí mít štěstí. A my jsme ho dnes rozhodně měli.
V restauraci „U masožravce“ ochutnáváme polévku z máslové dýně podávanou se sekanou z krokodýla a smaženými červy mopane. Je to velká delikatesa. A nyní to vše začíná! Postupně ochutnáváme kousky grilovaného masa zebry, antilopy losí, antilopy vrané, prasete savanového, kudu a také kousky dušeného masa žirafy s hráškem a paprikou. Každý druh chutná jinak. Ale shodujeme se, že mezi ty nejlahodnější patří antilopa losí, kudu a neskutečně jemné maso z žirafy. Sladkou tečkou je smetanová zmrzlina zalitá mléčným likérem z plodů Marul – amaruly. Skutečné gurmánské hody!
Hinduismus k Africe nepatří. Nad severem tohoto, pro nás možná nejexotičtějšího kontinentu se dominantně tyčí půlměsíc islámu, který se postupně v oblasti Sahelu (spodní okraj Sahary) setkává s křesťanským křížem a ten už pak směrem na jih přebírá hlavní slovo. K tomu ještě mix místních, starých, takzvaných animistických, afrických náboženství, kde se klade důraz na přírodu a uctívání předků. Ale přece jen, je tu jeden stát Afriky, který je převážně hinduistický - hlásí se k němu až více než polovina obyvatelstva. Hinduistických chrámů a dekorací je zde (ve srovnání se symboly jiných světových náboženství) jednoznačně nejvíce a setkáváte se s tímto indickým náboženstvím snad na každém rohu! Hinduistickým státem Afriky je Mauricius. Ostrovní stát v Indickém oceánu, který svými lagunami a nádhernými resorty láká rekreanty z celého světa. Jak se sem ten hinduismus dostal? Množstvím přivezených Indů, které zde Evropani kdysi potřebovali jako levnou a vhodnou pracovní sílu na obrábění jejich plantáží… Díky tomu jsou tu dnes Indové místní nejsilnější komunitou a hinduismus tím nejsilnějším náboženstvím. A právě teď, v druhé polovině února, zde oslavují svůj důležitý svátek a festival - jeden z největších hinduistických festivalů v Africe - Maha Šivaratri (Shivaratri). Svátek věnovaný jednomu z nejdůležitějších bohů hinduismu - Šivovi. Připomínka jeho manželství s bohyní Parvati. Den, kdy podle hinduistů Šiva tančí svůj nebeský tanec. Kdy se připomíná vítězství nad temnotou ve světě i v osobním životě. Tento svátek se koná na místním posvátném místě (můžeme říci, že pro hinduisty nejposvátnějším místě v rámci Afriky) - jezeře Ganga Talao (nebo Grand Bassin), které je pro hinduisty propojené s posvátnou Gangou. Samozřejmě, toto místo nemůžeme vynechat - osobně ho považuji za topku, to nejzajímavější místo v rámci poznávání Mauricia. A ještě obzvlášť, když je tu tento svátek! Tehdy poutníci z celého ostrova, převážně v bílém oblečení, přicházejí pěšky sem k tomuto jezeru. Mnozí z nich s sebou doslova na ramenou nesou velké, přenosné oltáříky s podobiznami hinduistických bohů či například svastiky - posvátné symboly hinduismu, symboly boha Brahmy, harmonie i rovnováhy. Tyto pestrobarevné, přenosné oltáře si lidé připravovali měsíce. Někteří tu s nimi putují pěšky i dva dny. Cestou sem obcházíme i několik stánků, kde poutníkům zdarma podávají vodu i jídlo. Dají i nám, přestože sebou neneseme takový těžký oltář. Někdy nám tento průvod barevných oltářů připomíná spíše nějaký barevný karneval z Ria, a fotoaparát nikoho z nás nemůže zůstat v pouzdře. A tak si spolu s poutníky vychutnáváme cestu i samotné posvátné jezero Ganga Talao v době, kdy se zde sjíždějí hinduisté z celého ostrova a koná se zde jeden z největších hinduistických festivalů, jaký se vám v Africe může podařit navštívit!
Patří mezi pět nejhezčích měst světa. Každý, kdo ho už viděl, musí uznat, že je to pravda. My toto úžasné město s atmosférou na různých úrovních poznáváme právě dnes. Zajímavá směs koloniální britské architektury se zde mísí s art deco a modernismem 80tých let dvacátého století. Množství zeleně a parků je až neočekávané. Procházíme se po Companys garden, což je nejstarší "botanická" zahrada v Africe, jsme nadšeni úpravou i rozmanitostí exotických rostlin. Nad centrem se tyčí dominanta města. Stolová hora byla zařazena mezi 7 novodobých přírodních divů světa a je jediným zástupcem Afrického kontinentu. Někteří z nás se jí vydávají zdolat pěšky, ostatní jedeme rotační lanovkou. Zážitek je každopádně silný a pohled z ptačí perspektivy na město je jedinečný. Poté už jen relaxujeme a užíváme si místních pláží, kterých má Kapské Město hned několik. Nechybí ani potápění se žraloky. Vyrážíme na nedaleký Mys dobré naděje. Nádherné scenerie se střídají a my nevíme, co dřív fotit. Následuje další zážitek a tím je Simon´s Town, místo s největší kolonií tučňáků brýlových. Nahlížíme do jejich soukromí a pozorujeme je z bezprostřední blízkosti v jejich přirozeném prostředí s nádherným pozadím oblých skal. Vyhládlo nám, a jelikož jsme u moře, ochutnáváme ryby, krevety a další dobroty, které nabízí Atlantický oceán. Nemáte-li rádi plody moře, určitě vyzkoušejte místní zvěřinu, steaky z různých druhů antilop, pštrosa anebo krokodýla.
Sedíme na okraji kaňonu, pod námi se klikatí řeka Zambezi a instruktoři raftingu nám dávají bezpečnostní informace. "Ty mě chceš zabít", křičí na mě manželka po instruktáži. "Pokud se neutopím, sežerou mě krokodýli!" Nemá smysl ji přesvědčovat, že ji miluji a pobiji se i s krokodýly a vytáhnu ji na člun, pokud se cokoli stane. Vře v ní adrenalin a nervozita. Já jsem klidný, už jsem tu jednou raftoval, vykotili jsme se tehdy na jezu s názvem "Pračka". Byla to strašná sranda, voda mě mlela, až mne nakonec vyplivla jako čisté prádlo. Naštěstí krokodýli zde jsou malí a živí se rybami, ptáky, a ne lidmi. A když jsme plavali k člunu, dívali na nás z břehu a nevšímali si nás. Pomalu scházíme do kaňonu, chodník je strmý, místní černouškové pomáhají dívkám, jsou velmi milí, vždyť taky čekají pár dolarů navíc, či nějaké ošoupané tenisky či staré žabky. Nasedáme do raftu, nasazujeme vesty a přilby a jako tým se učíme zabírat spolu. "Pravá strana vpřed, zadní vzad!", křičí šéf posádky a my makáme naplno. "Vpřed všichni!" .... po deseti minutách nám to už docela jde a pouštíme se do prvních peřejí. Manželce zpod přilby trčí jen velké oči a třese se. Od zimy? Hmmm, ne. Voda je teplá, vzduch příjemný. První peřeje s náročností 3 zdoláváme v pohodě, byla to jen zkouška. Dámy ve člunu se začínají uklidňovat. Nebylo to zas až tak hrozné. To ještě nevědí, že nás čekají dvě čtyřky. Blížíme se k dalšímu jezu. "Čtyřka!", křičí šéf a pevněji si i on sedá na okraj raftu. „Požírač kamionů“. Vlny před námi mají, hádám, 2 metry. Toto se fakt projet nedá. Člun se vztyčil téměř kolmo, my makáme na plno, škoda, že my vpředu vesly mácháme ve vzduchu. Po pár sekundách jsme za nimi. Počítáme se, vypadl jen jeden. Naštěstí ne moje manželka. Ta se vítězoslavně usmívá. Je hrdinka. Ona nevypadla. Po dvou hodinách se nám podaří zdolat všechny peřeje a šťastně přistáváme u břehu. Dokonce se i koupeme v řece a vykládáme si zážitky. Úžasné, přežili jsme, toto nám doma neuvěří.
Sedm barev – tolik jich napočítáte v dunách v Chamareli. Tyto duny jsou opředeny mnohými tajemstvími a nikdo opravdu neví, odkud se tu vzaly, překvapí nás uprostřed tropických hor. Modrá se zde střídá s fialovou, která zase přechází do červena, a nikdo pořádně neví, jaký má tento magický přírodní jev původ. Autobus nás převeze úzkými serpentinami, cestou míjíme několik plantáží s kávovníky, bobule se pomalu zabarvují do červena, a my zastavíme na chvíli, abychom si je vyfotili; už samotná cesta je zajímavá, lemují ji palmy olejnaté, z jejichž semen se lisuje palmový olej. Postupně se blížíme, jakmile spatříme tento skvost, víme, že jde o nejbarevnější zážitek dne. Barvy mají na svědomí dva hlavní prvky – železo a hliník. Díky nim se ve vyvřelých horninách vytvořily červené, antracitové, modré a fialové odstíny. Čedič formovaný z výlevů lávy, které se vyskytly během přechodného období před 3 až 1,7 miliony let, zvětraly horkými a vlhkými podmínkami a změnily se na tyto duny. Oxid železitý obarvil písek odstíny od červené po hnědou, zatímco oxid hlinitý vytvořil odstíny od modré po fialovo-modrou. Důsledné oddělení různých pásů barevného písku se dá vysvětlit tím, že částice železa a hliníku mají na sebe přirozený odpuzující účinek. Chamarel představuje miliony let přírodní historie, geologie a vývoje. Popsat tento skvost slovy "vulkanická vyvřelina" je jako mluvit o Moně Lise jako o omalovánkách. Hned vedle sedmi barevných dun jsou želvy zvané Toto, Tizean, Rosette, Nini, Tizom a Tifam – oblíbené mezi dětmi všech věkových skupin! Tento druh, původem z Aldabry na Seychelách, může dosáhnout délky až 1 m při průměrné délce života více než 150 let, my jsme je vyrušili právě v období páření, které trvá od února do května. Nakladou najednou devět až pětadvacet vajec, která zahrabou do třiceti centimetrů hluboké jámy. V areálu je i kavárna, obchůdek se suvenýry a toalety, každý zde najde něco pro sebe. Nedaleko Geoparku je nejvyšší vodopád na Mauriciu, který se vrhá z výšky 90 metrů. Působivý zvuk padající vody a neuvěřitelný výhled na vodopád shora splynou s nezapomenutelným zážitkem. Chamarel rozhodně stojí za návštěvu.
Bois Chéri je malá vesnička na jihu Mauricia, která se zabývá dlouholetou tradicí pěstování čaje: na rozloze 250 hektarů se nacházejí rozsáhlé čajové plantáže. V areálu se nachází továrna, která dnes funguje jako muzeum a také čajovna, odkud je krásný výhled, a již tradičně se zde konají ochutnávky čaje, které jsou rozhodně zážitkem. Mauriciu nikdy nechyběla vášeň pro výrobu a zpracování čaje. Historie čaje na Mauriciu sahá do roku 1892, první semena čaje sem byla přivezena ze Srí Lanky (Cejlon). Nejoblíbenější čaj je právě vanilkový, který vás překvapí svou jemností; vanilka, která se používá, je buď z Mauricia nebo z Madagaskaru. V současnosti na Mauriciu existují tři hlavní výrobci čaje: Chartreuse, Bois Chéri a Corson. Na Mauriciu se čaj pěstuje na úrodných vysokých plošinách, kde jsou klimatické podmínky ideální pro pěstování čaje vyšší kvality. Je známo, že se čaj pěstuje v souladu s životním prostředím a bez používání pesticidů. Ročně všichni producenti čaje nasbírají okolo 6700 tun čajových listů, ze kterých se vyprodukuje 1200 tun čaje: to je jen zlomek světové produkce čaje. V průběhu let byly Mauricijsští výrobci čaje inovativní a vyvinuli jedinečné odrůdy čaje. V současnosti vyrábí čajový průmysl na Mauriciu více než 20 druhů čaje, kokosový čaj, citronový čaj, karamelový čaj, čaj z kardamonu, čaj z citronové trávy, exotický ovocný čaj a ledový čaj. Právě čaj Bois Cheri z Mauricia se považuje v zahraničí za luxusní výrobek a my z CK SEN si ho odnášíme na památku domů. Vanilkový čaj si můžete koupit dokonce i na letišti na cestě domů.
Ochrana přírody je stále aktuálnějším tématem, proto se i my snažíme podporovat smysluplné projekty. Jedním z nich je projekt na záchranu afrických lvů. Záchranná stanice ve Victoria Falls ve spolupráci s organizací ALERT odchovávají a připravují lví skupiny na vypuštění do volné přírody nejen v Zimbabwe, ale i na jiných místech v Africe. Podívejte se podrobně na cíl projektu, podpořte tuto unikátní aktivitu a zažijte setkání se lvy tváří v tvář. Nejprve se do těsné blízkosti lvů dostanete při jízdě chráněným autem a následně ve speciálně upravené pozorovatelně, kde budete moci pořídit ty nejúžasnější fotky lvů při krmení. Pozorovatelna je pod úrovní terénu, takže vaše fotografie získají unikátní úhel, kterého byste ve volné přírodě neměli šanci dosáhnout. Při tom všem od vás tito majestátní páni savany budou vzdáleni jen pár metrů. Dokonalý zážitek, který si milovníci lvů nesmí nechat ujít.
Země, kde si můžete směnit milionovou bankovku v místní měně za pár eur je v okolí Viktoriiných vodopádů plná zážitků. Jeden z nich jsou samotné vodopády. Padají do hloubky 108 metrů a při východu slunce nám pohledy vyrazily dech. Procházíme se vedle nich v celé šířce, každý záběr je úplně jiný. Na místě, kde se stáčí a vytvářejí první peřeje pro raftaře na řece Zambezi jsme našli místo, kde si nás vychutnali v plné síle. Neuvěřitelný hukot a sprcha odrážející se vody vytvářející duhu nás pokropila. My však chceme víc, lehám si proto jen 2 metry od okraje vodopádu na jejich hraně do Devil