Poznávací zájezdy s cestovní kanceláří SEN jsou plné zážitků. Nechte se inspirovat cestovateli, kteří exotickou dovolenou s námi již absolvovali, zde popsané zkušenosti a zážitky mohou být i vaše. Na každém našem aktivním zájezdu jich ulovíte několik a zůstanou vám na celý život. Pokud hledáte zážitkovou dovolenou, právě zde můžete čerpat inspiraci o cestování s CK SEN.
Po cestě do vysokohorské oblasti filipínského pohoří Cordillera se ocitáme v provincii Ifugao, v malé usedlosti zvané Banaue. Vesnička Banaue Proper Town je celá lemována krásnými rýžovými terasami, které se zařadily do seznamu světového dědictví UNESCO. Po příchodu si vychutnáme první pohledy do údolí na rýžové terasy, které jsou teprve takovou předpřípravou toho, co nás zítra čeká. Ráno se už probouzíme do slunečného počasí a připraveni na den plný zážitků vyrážíme tradičními auty Jeepney k jedním z nejstarších rýžových teras na světě. Jízda s jeepney je zážitek sám o sobě a natož jízda na střeše jeepney, která je možná v rámci Filipín pouze v této oblasti. Zhruba po 15-ti minutách jízdy se jdeme podívat na první vyhlídku, při níž zblízka vidíme různé fáze růstu rýže a objasníme si její kulturu pěstování, sběru a zpracování v této oblasti. Pokračujeme dál a přibližně po 45-ti minutách jízdy přes filipínské serpentiny se dostaneme do oblasti vesničky Batad, jejíž rýžová pole jsou považována za jedny z nejstarších rýžových teras na světě a zároveň i nejkrásnějších. Každý krásný pohled však něco stojí a pro nás to je dnes sestup do údolí - do vrchní části vesnice, kde budeme mít oběd a odtud dolů do samotného srdce Batadu. Naší výhodou je, že cesta pro auta do vesnice byla prodloužena pouze tento rok a namísto sestupu 1h 45 minut se jedná už jen o půl hodinu . První pohledy na tyto majestátní terasy máme právě z domova místních lidí, kteří nám už pomalu chystají oběd v tradičním stylu. Ten si však nejprve musíme zasloužit a po úzkých schodech scházíme dolů do údolí. Vypadá to být velmi náročné a zdlouhavé, ale po krátké cestě vidíme, že klesání je mnohem rychlejší, než jsme si představovali. Asi po 20-ti minutách se ocitáme dole v údolí a nejvíce nás překvapuje fakt, že jsme zde téměř jediní turisté, pokud nepočítáme pár (možná 5-7) Evropanů a možná 10 Filipínců. Kromě prohlídky rýžových teras se zastavíme i v domě jednoho z místních. Ten nám dá vyzkoušet, jak on říká, to nejlepší rýžové víno na celých Filipínách. Čepuje nám ho do ne zrovna nejčistšího poháru, ale odmítnout napít se by ho silně urazilo. Nejen napít, ale všechno vypít. Na půl litru tohoto voňavého moku nás bylo více, takže nám to nedělalo žádný problém a popravdě bylo opravdu velmi chutné. Posíleni rýžovým mokem se vracíme zpět do horní části teras, kde nás už čeká kuřátko Adobe připravené tradičním způsobem. Kultura lidí Ifugao z kmene Igorot se s rýží spojuje ve všech smyslech. Mají festivaly rýže, které nazývají "hostiny díků". Během oslav se dělají tzv. rýžové rituály zvané tung, kdy nesmějí lidé provádět žádné zemědělské práce. Během oslav pijí rýžové víno, dělají rýžové koláče a žvýkají betelové ořechy. Právě rýžové terasy Batad byli i dějištěm filmového natáčení poslední scény ve filmu Avengers: Infinity War. Kocháme se posledními výhledy do údolí, které začínají být pomalu zastíněné oblaky a s vysokým levelem nadšenosti odjíždíme zpět do našeho hotelu v Banaue.
Je půl čtvrté ráno a na pokoji mě budí telefonát z recepce, že mám vstávat. Celá skupina se sejdeme na recepcí našeho hotelu, nastupujeme do autobusu a vyrážíme na 3,5 hodinovou cestu do San Fernando. Právě pouze zde během Velikonoc ožívá biblický příběh ukřižování Ježíše Krista s reálností, při které všem okolo tuhne krev v žilách. Je 7:45 a my přicházíme dříve, abychom se na místo, kde začne celé procesí, dostali mezi prvními. Dostáváme razítka na ruce a nálepky, které nám zajistí ty nejlepší místa ve VIP části, odkud budeme moci na závěr pozorovat samotné ukřižování. Dnes se chystají ukřižovat 11 dobrovolníků. Prvním z nich bude povoláním malíř písma Ruben Enaje. Poprvé se na kříž nechal přibít, když měl jen 26 let. Bylo to poté, co přežil pád z třetího patra a následně se rozhodl, že tento rituál ukřižování podstoupí jako první Cristo, každý rok. Dnes je Rubenovi 57 a celý akt podstoupil už po 31… I proto dnes za sebe hledá zástupce, který bude v jeho dlouholeté tradic pokračovat. Měl by to být mladý, zdravý Filipínec, který nemá na těle viditelné tetování. Kandidátem je jeden 18 letý mladík. Rituál začíná chycením Ježíše římskými vojáky a jeho odvlečením se svázanýma rukama k soudu, po kterém následuje dlouhatánská cesta vrcholící samotným ukřižováním. Jednotliví herci se drží svých rolí a vše probíhá tak jak se píše v Bibli. Samotná procesí je doprovázena i s tzv. mamusan, kteří alespoň kříž podpírají. Právě ti se bičují po zádech provazy, na jejichž, koncích jsou krátké bambusové tyčky. Chlapi obchází muž, který má v rukou malou dřevěnou desku, na které jsou ostré krátké čepele. Právě s nimi nařezává hřbety těch, kteří se pak dobrovolně bičují a dokonce se i nechávají bičovat kolemjdoucími a častokrát i dětmi. Z konečků těchto provazů stříká všude kolem krev a není výjimkou, že omylem dostanete i slabou ránu, která na Vás zanechá krvavou stopu. Krev nebude však vaše, ale bude pocházet z hřbetů těchto s hlavou zahalených mučedníků. Kapky krve prý přinášejí štěstí. Dělají to jako pokání za své hříchy a takovýmto způsobem se chtějí za ně vykoupit. Samotný akt ukřižování postupují lidé častokrát jako prosbu za uzdravení někoho blízkého, nebo z vděčnosti za nějaký zázrak v jejich životě. Po více než dvou hodinách přichází celý dav až na místo symbolické Golgoty, kde na vrcholu stojí tři kříže. Rozléhajícím tichem se ozývají údery kladiva a výkřiky bolestivého, i když v tomto případě symbolického ukřižování. Po pár minutách dávají Rubena dolů z kříže a přinášejí ho do ošetřovny. Na ukřižování čeká dalších 10 lidí. Toto zažijete pouze na Filipínách, a s CK SEN o úroveň výš. Ne všechny zážitky jsou pozitivní, ale hlavně ať jsou silné a tak si jdu dát sprchu a smýt ze sebe stopy krve po dnešku. Vždyť večer nás ještě čeká symbolická poslední večeře v Manile.
Filipíny si užíváme, jak se jen dá. Včera ráno jsme opustili nezapomenutelná rýžová políčka v Banaue a zig-zag road jsme se pomaličku, ale jistě přesouvali nádhernou krajinou filipínských Kordiller. Vysoké kopce, husté, jehličnaté lesy, řeky, člověk si najednou ani nepřipadal jako v exotické Asii, ale někde u nás doma. Netrvalo však dlouho a exotika dala o sobě vědět v občasných rýžových polích, sladkých koláčcích z rýže a kokosu a nakonec i tropických květin či banánovnících. Večer jsme se nadýchali čerstvého vzduchu v bývalém letním hlavním městě Filipín jménem Baguio. Je roztahané na více pahorcích než samotný starověký Řím a všude kolem jsou lesy. Na Velký pátek jsme začali dřív než obvykle, ale všechno má svou příčinu. Čekal na nás totiž absolutní vrchol našeho putování. Ráno jsme dorazili do malého městečka San Pedro Cutud, kde se už všechno pomaličku, ale jistě připravovalo na každoroční slavnost ukřižování Ježíše Krista. Do městečka přišli tisícové davy. Jakmile se vojáci s Kristem pohnuly ven z domu, vydali jsme se s nimi. Část naší party se rozhodla usadit na naše VIP místa a zbytek jsme se odvážně pustili do davu a kráčeli celou Křížovou cestou. Je to neskutečný zážitek, husina, chaos, hluk, jindy posvátné ticho, tóny podmanivé hudby dokreslují zážitek a nejednomu návštěvníkovi se z toho všeho zaleskne v oku slza. Člověk o této události hodně krát četl, poslouchal, viděl ji v televizi, ale my jsme si ji opět letos prožili na vlastní kůži a byli jsme jí fascinováni. Zde dostal Kristus svůj kříž, tam pod ním poprvé padne, za chvilku se setká s matkou, ohlušující nářek se rozlévá prostranstvím, Veronika mu podá látku, aby si otřel obličej, opět padá, úder biče, nářek, křik až z čela kapou litry potu. Davem se sem tam proderou mladíci s kuklami na hlavách a s biči v rukou, kterými si rozmlátili celá záda. Zpocení, unavení, rozpálení od slunce, zafrkaní od krve, ale s úsměvem na tváři a s pocitem, že jsme to prožili tak intenzivně jak se jen dalo jsme se po téměř dvou hodinách prodrali ke Golgotě a živě sledovali, jak se Kristus vztáhl na kříži a do rukou mu vešly velké hřebíky. Neuvěřitelné. Málo podobných událostí je na tomto světě a naši cestovatelé zde nechyběly ani tentokrát.
Bangkok si nás získal. Jeho energie, krása, nablýskanost, dobrodružné závody na tuktukách, hříšná zákoutí, rušný Khao San a to ani nemluvím o místní kuchyni. Ochutnali jsme toho už tolik, že se nám mísí ve vzpomínkách chutě Tom Yamu, kokosové polévky Tom Ka Kai, ale i národních nudlí Pad Thai, zeleného kari, kari Masaman či lepkavé rýže. Sladké palačinky a kokosové palačinky vystřídal kopec exotického ovoce na plovoucích trzích. Všichni jsme si dali jackfruit, rambutan nebo papáju. Přestože je Bangkok andělské město, zažili jsme jeho hříšnou stránku a hříšnou tvář, když jsme se dlouho do noci aklimatizovali šokem. Dovolená v Bangkoku, to jsou však i nádherné chrámy či plavba přes řeku Chao Praya. Uvidíme nejvzácnější sošku Buddhy celého Thajska a dozvíte se, kdy se převléká do nových šatů. Chrám Wat Arun na břehu řeky, chrám Wat Pho s obrovským ležícím Buddhou, to vše se v hlavě uloží jako vzpomínka na krasný poznávací zájezd, který právě začíná. Hříšné město andělů nás zabalí do svých křídel a my to tady začínáme milovat.
Závěr našeho pobytu na Borneu byl napumpován zážitky. Na ostrov Selingan jsme se dostali rychločluny ze Sandakanu. Den jsme strávili válením na pláži. Po večeři jsme začali vyčkávat na příchod želv. Namísto nich však přišla dramatická bouřka a šlehaly blesky. A právě tehdy si želvy usmysleli přijít. V takové atmosféře jsme sledovali obrovského metrového tvora, jak klade ve vyhrabané jámě vajíčka jedno za druhým, až jich tam bylo skoro 100. Magicky nepopsatelný moment. Když se počasí uklidnilo, šli jsme vypustit želvy, které se v ten den vylíhla ve školkách. Ostrov totiž slouží i jako záchranná stanice pro tyto vzácné tvory. V chráněných hnízdech se vylíhne až dva krát tolik želv. Sledovat, jak ťapkají vstříc vlnám bylo úžasné. Nejkrásnější zážitek však přišel ráno. Když jsme se setkali, abychom při ranní procházce zkusili štěstí na nějakou zapomenutou želvičku ve světle dna. Pod chatkami jsme však našli motat se tři želvy, které si spletli směr. V rukou jsme je odnesli na pláž. Sledovat takto zachráněné maličké tvory, jak totálně vysílení po dotyku s mokrým pískem ožijí a ploutvičkami nemotorně cupitají po písku až do moře a potom ještě párkrát zvedne hlavičku, aby se nadechl bylo ... prostě krásné. Zní to možná jako přírodopisný film, ale my to tu zažili. Cestou zpět do Kota Kinabalu jsme stihli naštívit i orangutany. 2. největší primát na Zemi, žije už jen na dvou ostrovech, na Borneu a na Sumatře. Pod nejvyšším vrchem mezi Himalájemi a Novou Guineou, horou Kinabalu, jsme se prošli v korunách stromů, po chodnících a vykoupali jsme se v teplých pramenech Poring. Samozřejmě že jsme si nenechali ujít ani tradiční tažený čaj Teh Tarik. To je vlastně výborný černý čaj se zahuštěným slazeným mlékem, který se přelévá před servírováním z jednoho šálku do druhého v tanečním rytmu, až se zdá, že ho natahují a na vrchu má pěnu jako pivo. Nyní se však už přesouváme dále…
Z Penangu cesta pokračuje do Kuala Lumpur, moderní metropole Malajsie. Ta nás překvapuje od začátku svou čistotou, přírodou a zajímavými městy, kde se snoubí koloniální krása s čínskými a indickými vlivy. V jeskyni Batu jsme se nadýcháme indické atmosféry. Opice, vůně vonných tyčinek, dlouhé, barevné sárí, vousatí muži s indickým přízvukem. To vše dělá Batu geniálním místem, kde má člověk pocit že udělá jen pár kroků a přejde stovky kilometrů do Indie. V Kuala Lumpur si vychutnáváme noční nasvícená dvojčata Petronas Towers. V KL jsme se prošli i koloniálním náměstím Merdeka a nahlédli jsme do velké mešity Negara a nakonec si prohlédli město z vysoké TV věže, jejíž špička se zastavila ve výšce 421 metrů nad zemí. Neskutečný pohled! Celé Kuala Lumpur se pod námi rozprostřelo jako koberec, z něhož vyrůstají nádherné, moderní stavby. Ochutnáváme tradiční rendang s chutí kokosového mléka, které se podává se s rýží dušenou v banánovém listu.
Málo známý Brunej i exotická Malajsie je již za námi a naplno se oddáváme kráse přitažlivých, ale také stále poměrně neobjevených Filipín.. Ocitli jsme se na největším z filipínských ostrovů, na Luzonu a po několika hodinách cesty z hlavního města se kolem nás rozprostřel terén poskládaný z vysokých kopců, pohoří Kordillera. Ty hory jsou tak krásné, že připomínají směs Kavkazu a Jižní Ameriky okořeněnou o exotické rýžová políčka. Právě Banaue je snad nejznámějším místem, kde stojí terasovitě zhotovená rýžová políčka, která před dvěma tisíci lety vysekali jednoduchými nástroji příslušníci kmene Ifugao. Jejich potomci zde žijí dodnes a rýžová políčka se zde dědí z generace na generaci. Dnešní den patřil do kategorie nezapomenutelných. Naše barevné filipínské jeepney nás odvezli několik kilometrů za město, kde končí nejen cesta, ale téměř i civilizace a dále jsme už pokračovali pěšky. Po půl hodince cesty se najednou vynořila první rýžová políčka zdobící několik set metrů vysoký svah. Říká se, že vesnička Batad kam směřujeme je osmým divem světa. Oči skáčou z políčka na políčko a neumíme se shodnout na tom, odkud je na ně ten nejkrásnější pohled. O další půlhodinku nás přivítala vesnička se svým panoramatem. I zkušení cestovatelé, kteří prošli polovinu či celý svět zde zapomněli mluvit a jen se dívali na krásu pod námi. Každý metr je zaplněný terasou, rýží, políčkem a uprostřed nich se krčí několik domů s plechovými střechami a kostelem. Neskutečné místo. Toulali jsme se vesničkou, kráčeli po zpevněných chodníčcích oddělujících terasy a fotili. Na oběd jsme ochutnali filipínské tradiční jídlo zvané adobo a nechyběla k němu ani rýže, kterou připravili ráno přímo z políček, které se rozprostírali pod námi. Přidali jsme se k ženám v tradičních krojích Ifugao a zkusili si jaké je to mlátit rýži obrovskými dřevěnými holemi a užívali si každou minutu. S Filipínami však ještě zdaleka nekončíme.
Thajské jídlo patří určitě mezi nejlepší na světě. Znáte však i nějaký thajský koktejl? V Thajskem Ao Nangu nás čeká kromě aktivního odpočinku, krásných pláží, thajských masáží a skvělého výběru mořských plodů a ryb ještě jedna specialita. Právě tady, v těsné blízkosti pobřeží mezi kokosovými palmami se člověk rád nechá strhnout rytmickou hudbou z všudypřítomných barů. Ty jsou velmi dobře připraveny a svou nabídkou místních exotických koktejlů se vám postarají o ten pravý zážitek – osvěžující exotický nápoj, horký noční vzduch, zvuk mořských vln a jemný šepot palmových listů nad hlavami. Při hledání skutečné exotiky a chutí, které spolu ladí extrémně výstředním způsobem, nemusíte chodit daleko od našeho základního hotelu J Mansion. Hned naproti otevřeli nedávno Aonang Inn & Bistro. V nenápadném oranžovém baru vám namíchají drink, na který tak brzy nezapomenete. Jeho výstřední název v menu, Kang Som - Spicy, doplňuje ještě jednoduchý popis, který zní The Soup - v překladu polévka. Chuť polévky je asi to poslední, co byste očekávali od alkoholického nápoje, ale nedejte se odradit. Pokud se rádi necháváte strhnout různými chutěmi světa, tento nápoj nesmíte vynechat. Jeho základ tvoří limetková šťáva, listy a thajský rum SangSom. Tuto nudnou a nevýraznou kombinaci nabije energií jedna malá umletá chilli paprička, život jí vdechne tamarín a o extravagantní vzhled se postará kurkuma. Nakonec se všechny tyto chutě spojí v jedno klidné, laskavé objetí kokosového sirupu. Kombinace, kterou byste si jen těžko uměli představit, vás okouzlí svou výstředností a jednoduchostí. Překvapí, osvěží, zaštípá a rozehraje symfonii na vašich chuťových pohárcích. Nebudete vědět, zda vám vlastně chutná nebo ne, a s touto otázkou na rtech vypijete celý drink ani nevíte jak. Exotická chuť v ústech vám ještě dlouho bude připomínat toto kuriózní spojení chutí. Polévkový pikantní koktejl Kang Som během návštěvy Ao Nangu určitě nevynechejte. Vždyť krajinu třeba poznávat všemi smysly, a právě ty chuťové se v Thajsku mají na co těšit.