Poznávací zájezdy s cestovní kanceláří SEN jsou plné zážitků. Nechte se inspirovat cestovateli, kteří exotickou dovolenou s námi již absolvovali, zde popsané zkušenosti a zážitky mohou být i vaše. Na každém našem aktivním zájezdu jich ulovíte několik a zůstanou vám na celý život. Pokud hledáte zážitkovou dovolenou, právě zde můžete čerpat inspiraci o cestování s CK SEN.
Ulovili jsme adrenalinový zážitek – Jet Boating. Co to vlastně je? Tento vynález vymyslel podnikavý a vynalézavý Kiwi (tak se nazývají novozelanďané). Jedná se o speciální člun, který se prohání rychlostí až 90 km / h ve vodě hluboké 10 cm. Kde jinde si tuto atrakci nejlépe vyzkoušet, než v místě jejího vzniku? Tato loď má
tryskový motor a první kusy vyrobili v roce 1953, v největším městě jižního ostrova – v Christchurch.Lodě s nízkým ponorem byly nejprve ze dřeva ale potom zjistili, že narazit s takovou lodí na skálu, vznikne celkem velký problém. Dřevo tedy vyměnili za sklolaminát ale ani ten neobstál. Dnes už jsou lodě vyráběné z kovu. Bill Hamilton dostal za tento vynález při příležitosti oslav narozenin britské královny Alžběty II. Rytířský titul SIR. SEN si tento vynález a adrenalinovou jízdu vyzkoušel na řece Waikato, která vytéká z největšího novozélandského jezera Taupo. Po krátké instruktáži loď vyrazilo obrovskou rychlostí vpřed kaňonem. Na vlastní kůži jsme si vyzkoušeli sílu 500 koňového motoru a co všechno jet boat dokáže. Z vysoké rychlosti zabrzdit téměř na 0 km / h a otočit se o 360 stupňů, sjet peřeje, které se na první pohled zdají, že se sjet nedají : ) a přesnost řízení lodě, díky kterému dokáže vyhnout jakékoliv překážce. Je to neuvěřitelný zážitek, který určitě stojí za to se SNEM na Novém Zélandu ulovit.
Naše putování po krásách a zajímavostech divokého a různorodého ostrovního státu pravidelně začíná v největším městě jižního ostrova, v Christchurch. Toto půvabné a na NZ poměry historické město, centrum kulturního dění, kde anglická šlechta zanechala hlubokou stopu v podobě mnoha novogotických honosných staveb si prošlo 22.2.2011, těžkou zkouškou v podobě velmi silného devastujícího zemětřesení. 350-ti tisícové město přišlo během pár okamžiků o 70 % centra. Tato spoušť za sebou nechala necelé dvě stovky obětí a škodu v řádu 30mld. NZD. To je cca 20% HDP NZ! Život ve městě to změnilo pochopitelně ve všech jeho ohledech. Dnes vnímáme jeho následný vývoj. Naše pocity jsou neuvěřitelně pozitivní. Vidíme a cítíme tu neobyčejnou pozitivní energii a aktivitu, vyzařující z obyvatel města, nikoliv turistů. Jsou bezprostřední, otevření, ochotní…vše s úsměvem. Někdy je jejich uvolněnost a „no problémovost“ v provizorním centru města, z velké části postaveného z přepravních kontejnerů (velmi vkusně a designově upravených), které jsou teď sídlem bank, obchodů a kaváren, až bizarní. Toto centrum se oficiálně nazývá „The Restart“, jak výmluvné. Vědomi si velikosti katastrofy, seznámeni s mnoha nezáviděníhodnými příběhy místních lidí, nám nezbývá nic než velké uznání. Je to jeden z důvodů proč se na Nový Zéland tak rádi vracíme. Paradoxně nás to v Christchurch určitým způsobem pozitivně nabíjí. Návštěvu Nového Zélandu doporučujeme každému jako „Lekci pozitivního myšlení“.
Probouzí nás zvláštní síro-vodíkový zápach, ale nemůžeme se divit, když jsme ve městě síry. V Rotorua se s termálními jevy setkáte dokonce i na golfovém hřišti. Obyvatelé využívají část této přirozené energie pro vytápění nebo vaření. Rotorua je jedním z hlavních center maorské kultury, jedna třetina obyvatelstva města má původ Maorů. Jedeme do vesničky Whakarewarewa, kde si místní Maorové dosud drží tradice a život předků, což je v 21. století velká vzácnost. Míříme do amfiteátru, kde čekají místní Maorové a show může začít. Haka tanec nám nahání husí kůži. Dostáváme výzvu k boji od náčelníka maorské vesnice, což nám celkem nahání strach při pohledu na zdatného Maora, a tak se nakonec jedná jen o výzvu o společné fotografování. Ufff, oddychlo se nám, že nemusíme bojovat s náčelníkem, výsledek bitvy by byl jednoznačný. Wauuu…to byl zážitek! Blíží se čas oběda, a tak na řadu přichází tradiční jídlo HANGI, které Maorové připravují již několik století. Připravuje se v místní
Sydney po dvoudenní prohlídce už známe jako vlastní boty a dnes je čas vyměnit velkoměsto za překrásný kus přírody. Čeká nás fakultativní výlet do Modrých hor, které jsou od centra města vzdálené něco více než hodinu jízdy. My opouštíme Sydney, respektive jen centrum, protože naší první zastávkou bude předměstí Blacktown vzdálené od centra přibližně 45 minut po dálnici M2. Důvod návštěvy tohoto předměstí je zoopark Featherdale Wildlife Centre, který je domovem více než 350 původních zvířecích druhů Austrálie. Tato rezervace se vyvinula z drůbeží farmy na jeden z nejlepších privátních zooparků v Austrálii. My se v tomto zooparku těšíme zejména na blízké setkání s klokany a wallaby, které si můžeme i pohladit, pokud jim nabídneme něco na zub. Mimo jiné zde máme možnost vidět psy Dingo, krokodýla mořského, Kasuára Přílbového, koaly, ježury a mnoho jiných. Měli tu i Tasmánského ďábla, ale na mou otázku, kde je, protože jsem ho tentokrát v ohradě neviděl, mi odpověděla zaměstnankyně Jackie, že před měsícem zemřel. Podle všeho zemřel na stáří. Je čas pokračovat dál a směřujeme do městečka Katoomba, o kterém se říká jako o srdci modrých hor. Toto malebné městečko nacházející se v nadmořské výšce 1017 m.n.m. bylo založeno koncem 19. století (1879) za účelem těžby uhlí dole v údolí. Zastavíme u návštěvnického centra Echo Point, odkud máme vyhlídku na 3 sestry. Právě díky nim je městečko Katoomba ze všech okolních měst modrých hor nejnavštěvovanější. Tyto tři vrchy, z nichž každý dosahuje výšky více než 900 metrů, jsou opředené aboridžinskou legendou, která hovoří o třech sestrách jménem Meehni, Wimlau a Gunnedoo žijících v údolí Jamisonova kmene Katoomba. Zamilovali se do tří chlapců ze sousedního kmene Nepean, ale manželství bylo kmenovým právem zakázáno. Bratři z tohoto zákona nebyly nadšeni a rozhodli se použít násilí a tři sestry unesli. Mezi kmeny se strhl boj a tři sestry byly stařešinou přeměněny na kámen, aby je ochránil. Stařešina byl však v boji zabit a nebylo nikoho, kdo by je proměnil zpět. Legenda je sice krásná, ale my však věříme verzi, že jsou vytvořeny zemskou erozí, přičemž jemný pískovec jednoduše eroduje pomocí větru, deště a řek, což způsobilo, že "útesy" obklopující údolí Jamison se začaly pomalu lámat. Počasí máme ideální a viditelnost je víc než dobrá. Samotný název modrých hor vznikl ne proto, že by tam byly modré stromy nebo hory, ale proto, že vypařováním oleje z eukalyptových lesů vzniká v údolí břidlicově zbarvený opar. Směřujeme k vyvrcholení našeho dne, kterým je "lanovkový" park Scenic World. V SEN skupince převládá z okolního prostředí nadšení, ve kterém pokračujeme po 2,4 km dlouhé procházce. Připomíná nám to prales jako z jurského světa s minimem dopadů člověka na přírodu. Připraveným i štěstí přeje, a to jsme my tedy byli. Víme, že modré hory jsou domovem lýrochvosta nádherného, kterého jsme měli i my šanci zahlédnout. Byla to sice samička, která nemá tak výrazné zadní peří jako sameček, ale je to pro nás zvířecí zážitek č. 1 dnešního dne. Přesouváme se na druhou lanovku, modrou, která je dlouhá 543 metrů a pomaličku nás vyveze na vrchol k centru. Tato lanovka je nejstrmější a největší "vzdušná" lanovka na jižní polokouli. Ze dvou lanovek máme tedy 2x nej. Tou třetí je lanovka vedoucí mezi skály.
Je 7 hodin ráno a my se z Melbourne vydáváme na celodenní výlet plný zážitků. Směřujeme na jihozápad po dálnici M1 a asi po hodině a čtvrt se dostáváme u městečka Torquay na slavnou Great Ocean Road (GOR), tedy velkou oceánskou cestu. Patří mezi nejscéničtější pobřežní cesty na světě a jednoznačně spolu s Great Coast Road – velkou pobřežní silnicí na Novém Zélandu na západním pobřeží, patří mezi ty nejkrásnější, jaké s CK SEN navštěvujeme. První zastávku máme v městečku Anglesea, které je pro nás prvním střetem s Jižní Tichým oceánem. Tato oblast je velmi populární vánoční destinací pro obyvatele Melbourne. Kromě klidné atmosféry tu najdeme i několik golfových hřišť, na nichž je možné v dálce pozorovat pasoucí se klokany šedé. Pokračujeme po silnici zhruba 16 km a zastavujeme se při známém památném oblouku, bez kterého by tato cesta nebyla cestou. Tento památný oblouk je vzpomínkou na opraváře a vojáky z první světové války, kteří postavili tuto "velkou oceánskou cestu". Oblouk je však znovu postaven již potřetí a věříme, že naposledy, protože byl několikrát zničen. Důvodem byly bouře, rozšiřování silnic a naposledy to byl "požár Popeleční středy", který zde řádil v únoru 1983 a táhl se právě z městečka Anglesea. U památníku vidíme i měděné sochy dělníků, kteří pracovali pouze se základními nástroji. Tato 243 km cesta podél jihovýchodního pobřeží Austrálie byla dokončena roku1932 na počest těch, kteří bojovali v 1. světové válce. Historii a smysl této cesty už tedy známe a pokračujeme po ní dál. Asi po 50 minutách se zastavujeme v malé kempinkové komunitě Kennett River, kde si na půl hodinky uděláme tzv. coffee break. Tato vesnička má velkou populaci koal. Z těch jsme tu však viděli vysoko na stromě pouze jednu, ale mile nás potěšili přítulní papoušci královští - Alisterusy, jakož i papoušci Kakadu, kteří nám přistály na hlavách a rukou a zobaly nám ptačí zob přímo z ruky. Uloveným zážitkem byl malý, ale robustní ptáček Kookaburra (Rybářík chechtavý), jehož je většinou jen slyšet, ale ne vidět. Nálada v naší skupině je více než jen pozitivní a od začátku zájezdu nám vychází všechno. Ať už počasí nebo i štěstí na zvěř. Je čas na oběd. Po obědě pokračujeme přibližně 30 km dále po silnici a vstupujeme do národního parku Cape Otway, kde hledáme v korunách stromů medvídky koala, kteří vlastně s medvídky nemají absolutně nic společného. Hledáme, vykrucujeme krky z auta do výšky, ale nakonec zahlédneme něco běhat vedle cesty. Toto není možné, křičím! Naše štěstí se opět naplňuje a vidíme koalu asi metr od nás, jak si kráčí vedle cesty a leze na keř, který jsme měli na úrovni očí. Paráda. Takový střet s koalou byl i pro mě premiérou a bylo to přímo neuvěřitelné, jak krásně se tento malý živočich usadil mezi větve a začal chroupat své oblíbené eukalyptové listy. Zážitek, který jsme zde ulovili nám zůstane v paměti na celý život a takovou realitu jsme určitě ani ve snu nečekali. Pokračujeme dál a pomalu se dostáváme tam, proč celou tuto cestu absolvujeme. Je to národní park Port Campbell velký pouze 17,5 km², který je domovem slavných 12 apoštolů. My se podíváme nejprve na dva z Gibbsonovych schodů a pak pokračujeme k návštěvnickému centru, kde necháme auto a jdeme pěšky. Tyto unikátní vápencové útvary patří mezi nejkrásnější přírodní památky Austrálie, a vidět je znamená vidět 20 milionů let starý geologický proces eroze. Ve skutečnosti apoštolů nikdy nebylo 12, ale 9. V dnešní době jich je tu už jen 8, protože jeden z nich erozi podlehl a zřítil se do vody v červenci 2005. Obloha je bez mráčku a my máme příležitost nafotit ty nejkrásnější fotky na tomto kontinentu. My jako SEN skupinka jdeme dál a jako bonus máme přichystaný tzv. Loch Ard Gorge, tedy roklinu, kde 1. června 1878 ztroskotala plachetnice Loch Ard, která narazila na mělčinu. Zároveň je odsud zhruba 500metrová procházka ke skalním útvarům zvaným Razorback, které jsou barvou stejné jako apoštolové, ale vzhledem diametrálně odlišné. Je čas jít pomalu zpět do Melbourne, máme před sebou asi 3hodinovou cestu. Náš den neměl chybu a tolik ulovených zážitků, nemluvě o tom, že při návratu jsme ještě viděli i tlupu klokanů a wallaby, se během jednoho dne podaří jen těm, kteří jsou tu "doma" jako my. Vydejte se i vy s námi na největší válečný památník obohacen dech beroucími vápencovými útvary, jejichž majestátnost mluví sama za sebe.
Nacházíme se v nejevropštějším městě Austrálie, v Melbourne. Prohlídku města začínáme ochutnávkou klokaních steaků. Jsou výtečné. I když australská vína jsou světoznámá, Australané zbožňují pivo, v konzumaci zlatého moku jsou na 4 místě na světě, a proto i my hned jedno zkoušíme. Míříme na "Great Ocean Road", která byla postaven v době hospodářské krize třicátých let. Naskytují se nám nepopsatelné výhledy na oceán, skalní útvary, ale především obdivujeme 12 apoštolů. Je jich vůbec 12? Otužilci neváhají a už se vrhají do vln oceánu. Chvíli poté přichází velké překvapení, při procházce nacházíme desítky koal, které odpočívají ve stromech eukalyptu. Neskutečný zážitek pozorovat tyto rozkošné chlupaté medvídky v jejich přirozeném prostředí.
Domorodý aboridžinský kmen Anangu se o Ayers Rocks-Uluru "stará" již přes 10 000 let. V jejich mytologii má důležité místo bájný tvor Duhový had neboli Rainbow Serpent, stvořitel světa a všech bytostí, dárce života, ale i ničitel. Je symbolem plodnosti, úrodnosti a hojnosti, kterou přináší v podobě deště, když putuje krajinou a kropí ji životem. Podle místních když se prý rozzlobí, přijdou bouřky nebo ničivé záplavy. Věří, že duhový had je může obdařit magickými schopnostmi, ale může do těla člověka vpustit své potomstvo v podobě malých dužin a způsobit tím bolest i smrt. Žije ve studnách, řekách či jezerech. V horké poušti kolem posvátné hory s téměř 40stupňovými teplotami přichází právě s deštěm a domorodcům se zjevuje v podobě duhy. Tak jako nám. Toto magické místo jsme měli možnost pozorovat z více než 10kilometrového turistického chodníku, který vede kolem něj. Vedle zajímavých tvarů, které příroda na skále erozí vytvořila, jeskyní s původními kresbami domorodců, jakož i posvátných míst, kde se aboridžinští muži a ženy chodili modlit. A při nerušeném pozorování západu slunce, nádherné scenérie okolo 348 metrů vysokého monolitu Ayers Rock-Uluru, který leží téměř uprostřed australského kontinentu, se najednou zamračilo a spustil se liják. Vzácnost, protože ročně tam spadne něco málo přes 300 mm srážek. My jsme to štěstí měli. Co následovalo potom, bylo úžasné. Zjedné strany slunce, které pomalu klesalo za obzor. Uprostřed magická skála a její nádherné přírodní divadlo měnících se barev, z oranžové, krvavě červené, jako kdyby se z ní stal žhavý uhlík až po hnědou. Déšť ustal a vedle posvátné hory se zjevil bájný Duhový had. Nezapomenutelný zážitek…
Hned ráno vyrážíme lovit zážitky v krásném historickém městě Melbourne, a jakmile vyjdeme z hotelu, slyšíme linoucí se hudbu, která naznačuje, že se děje něco velkého. Blížíme se k srdci města, řece Yarra, dav lidí se zvětšuje a zvuky se přibližují. Za rohem nás překvapuje obrovský průvod námořníků a vojáků, kteří na počest padlých vojáků uctívají tímto pochodem Anzac Day. Procházíme se místním parkem, posedáváme na lavičce a pojídáme oříšky. Výborný nápad takhle uprostřed parku. Už se k nám řítí ze stromu cosi velkého, zbystříme a vidíme dospělého wombata, který si odvážně tlapkami žádá podíl oříšků i pro sebe. Jakmile zašustíme sáčkem s oříšky, z vedlejších stromů se k nám přibližuje celá rodinka. Zřejmě jsme v nich vzbudili důvěru, a tak se od nás nechají pohladit. Po chvilce už zase míjíme skupinku klokanů. Všichni jsme v úžasu a hledíme na tu krásu kolem nás. My nemusíme chodit do ZOO, právě přišla za námi…