Poznávací zájezdy s cestovní kanceláří SEN jsou plné zážitků. Nechte se inspirovat cestovateli, kteří exotickou dovolenou s námi již absolvovali, zde popsané zkušenosti a zážitky mohou být i vaše. Na každém našem aktivním zájezdu jich ulovíte několik a zůstanou vám na celý život. Pokud hledáte zážitkovou dovolenou, právě zde můžete čerpat inspiraci o cestování s CK SEN.
Aljaška nás uchvátila! V úžasné přírodě jsme sami, obklopeni ledem, lachtany a medvědy. Právě zde cítíme sílu (zatím) nedotčené přírody. Jízda na kajaku mezi kry ledu s pohledem na mohutný ledovec je zážitek, na který se nezapomíná. Překvapivě, není mi ani taková zima, jak by člověk čekal. Jen nespadnout do vody, ta má 7 stupňů a podchlazení by vzalo veškerou sílu. Během jízdy na kajacích v přírodní rezervaci slyšíme pouze ticho, žblunknutí vody a jednou za čas hřmot, to se odtrhne kus ledovce. Sledujeme to v tichosti z kajaku a je to pro nás neopakovatelný moment! Zítra se chystáme na pozorování velryb, tak držte palce!
Dnes ráno se loučíme s Anchorage, největším městem Aljašky a čeká nás přibližně dvě stě kilometrů cesty do městečka Seward na Kenaiském poloostrově. Jméno dostalo podle pana Williama H. Seward, státního sekretáře Lincolnovy administrativy, který v roce 1867 vyjednal pro usa koupi Aljašky od ruského cara za směšných 7,2 milionu dolarů. Cestou se však ještě zastavujeme v centru divoké přírody, kde ve velkých výbězích chovají aljašská zvířata (častokrát zachráněni sirotci nebo zraněné zvěře, které by v divoké přírodě samé nepřežili). Učíme se rozeznat soba od losa, obdivujeme majestátnost pižmoňů a lesních bizonů, jakož i medvěda černého, tlupu vlků či orla bělohlavého. Čeká nás ještě hodina cesty do Seward, kde si dáme výborný oběd. Seward je známý rybolovem a to je i pro nás první volba. Posílení skvělou krabí polévkou či salátem s filety z aljašského lososa se vydáváme k ledovci Exit, kde si dáme příjemnou túru na Sviští louku (Marmot Meaddow). Začínáme u infocentra, kde nám Ranger lámanou češtinou vysvětlí výstupové trasy a podmínky na chodníku. Vše nasvědčuje tomu, že nás čeká krásný výlet. Při vstupu do infocentra je tabule, kde turisté píší, jaká zvířata potkali cestou. U louky , cíli naší cesty se prý ráno potuloval medvěd. My však nemusíme jít lovit tento zážitek daleko. Po několika minutách cesty a prvních krocích v lese na nás vypadne z houštiny mladý medvěd černý - baribal a vypadá, že je více překvapen on z nás, než my z něj. Jakmile se přiblížíme, skáče na kmen stromu a sápe se nahoru. Parádní zážitek vidět toto krásné zvíře v divoké přírodě. Pokračujeme však dál, čeká nás ještě slušný výšlap. Po přibližně hodině se dostáváme do pásma, kde je ještě sníh, sviští louka je již však na dohled. Ledovec se nám však stále skrývá, což nás pohání stále dál. Pomalu se přibližujeme k cíli naší cesty, výhled se otevírá a my se neumíme vynadívat. Seběhneme dolů k infocentru, odvezeme se zpět do města a ubytujeme se v příjemném rodinném hotelu. Je večer, ale slunce ne a ne zapadnout. Zapadá těsně před půl nocí, ale tma v podstatě není, jen jakési šero. Sedáme si na lavičku před hotelem, otevíráme láhev piva, kterou na americký způsob schováme do papírového sáčku a na zasněžených horách naproti přes zátoku pozorujeme odstíny bílé barvy, měnící se při zapadajícím slunci. Odtud se nám jen tak chtít nebude, ale Havaj čeká
Vstupujeme do národního parku Denali a řidič zpomaluje autobus. Před námi se v dáli ční Mount McKinley, nejvyšší hora severní Ameriky. To však není důvod zpomalení. Hned před autobusem se líně prochází grizzly. Cvakáme foťáky o sto šest, vidět obrovského medvěda jen 5 metrů od autobusu je neuvěřitelný zážitek. Losy už ani nepočítáme. Samice se pasou v bažinách podél silnic a sem tam v lese zahlédneme parohy obrovských samců. Hora se přibližuje a pohledy jsou nádherné. Dole prázdné pláně protkané lesy a v pozadí 6 190 m vysoká hora pokrytá ladem a sněhem. Toto je cíl naší cesty. Nastupujeme do letadel a za 15 minut se blížíme mezi roklemi k ledovcovým polím. Mám pocit, že se křídly dotýkáme kolmých stěn. Pod námi kilometr jen samý led a sníh, nad námi se tyčí nejvyšší vrchol. Nevím, kam se mám dívat dřív. Najednou pilot udělá letadlem smyčku a přistává na jednom z ledovcových polích. Jsme ve výšce cca 3500 metrů nad mořem, slunce svítí, je až neuvěřitelně teplo a my se koulujeme a kocháme se pohledy na majestátní masiv této obrovské hory.
V dodnes důležitém rybářském přístavním městečku a dnes rovněž vstupní bráně skvělého národního parku Kenai fjords, v Aljašském Sewardu, to během letní sezony žije. Po absolvování geniální Kenai fjords tour, kde jsme se nabažili místní fauny a flory v ekosystémech ledovců, oceánu a hustých lesů jsme se rozhodli zakončit dnešní den v jednom z místních vyhlášených lokálních barů. Námi již několikrát prověřený Yukon bar opět nezklamal. Drsný avšak pohostinný naturel místních obyvatel nás ohromil. Rustikální vzhled baru, silné koktejly od nekompromisních barmanek a hlasité projevy místních nás vtáhli do prostředí divoké Aljašky. Atmosféru podtrhnul místní písničkář Hobo Jim, takový lokální Johnny Cash, který nenechal chladným ani toho největšího mrzouta. Před půlnocí jsme se vydali do našeho nedalekého příjemného hotelu, a i když jsme už po dlouhém a zážitky nabitém dni byli připraveni na zasloužený odpočinek, ještě něco přeci jen upoutalo naší pozornost. Přímo vedle parkoviště u horského potoku se promenádoval obrovský majestátní los. Místní to moc nevzrušovalo, pro nás to ovšem byl finální zážitek dne. Teď už opravdu můžeme jít spát. Volání divočiny je termín historicky úzce spjat s regionem největšího státu USA, Aljaškou. Dává to smysl a my se o tom na našich cestách opakovaně přesvědčujeme.
Městečko Dawson je oblíbenou zastávkou našich klientů na zájezdu Aljaška, Yukon - volání divočiny. Nejdříve je však zaskočí všudypřítomné bláto nebo prach, záleží na tom, jaké počasí převládalo za poslední dny. Důvod proč cesty v tomto městečku nejsou zpevněné asfaltem je jednoduchý - bylo postaveno na trvale zmrzlé půdě a ta vlivem klimatických změn postupně taje. Vyasfaltování cesty nebo chodníku na takovém nestálém povrchu je prakticky nemožné a proto se musíte připravit na to, že i po procházce z restaurace zpět do hotelu budete špinaví. I to však patří k lovu zážitků. A těch je zde k dispozici až až. Do Dawsonu jsme dorazili večer, jdeme se proto rovnou najíst do proslulé restaurace Klondike Kate
Hned po příletu jsme se vydali na místní farmářských trh. Americká pohostinnost se nedá popřít a ochota lidí a výběr různých místních specialit nás hned přesvědčuje, že jsme na Aljašce. Tmavě červený, až růžový losos, čerstvě vyloveny je úplně jiný jako ten, který si dáváme doma. Je to největší delikatesa a dáváme si ho všichni. Stejně jako předkrm obrovské vařené krabí nohy. Navštěvujeme nejstarší dům v Anchorage, který si Oscar Andersson postavil v roce 1915. Byl 18. člověkem, který přijel do Anchorage ale prvním, který si postavil dům :-) těch 17 před ním se spokojilo se stany :-). Na závěr dne jsme ještě stihli návštěvu největšího letiště hydroplánů na světě. Několik z nich bylo přímo v akci. Opravdový zážitek. Ale až dnes ráno začíná to právě aljašské dobrodružství. Směr je jasný – Seward. Najde se odvážlivec, který vystoupí na známý Mt. Marathon? 4. července se konal už 82. ročník běhu na Mt. Marathon, a že to není žádná procházka růžovou zahradou, říká zpráva z místních novin: Vedoucí běžci v mužské i ženské kategorii zkolabovali jen několik desítek metrů před cílem ... my nasazujeme své tempo a výhledy, které se nám naskytují jsou pro nás velkou odměnou. Zítra nás čeká plavba kolem ledovců padajících do moře a pozorování velryb. Šance je obrovská, držte palce.
Každý známe příběhy zlatokopů uprostřed nehostinné přírody na březích řeky Yukon. Jack London a Bílý Tesák se postarali o jejich zpopularizování i v Čechách. Jak to na zlatonosné řece Bonanza a v kdysi stanovém městě Dawson vypadá dnes? Během našeho dobrodružství na Aljašce přejdeme i přes jedny z nejopuštěnějších hraničních přechodů v USA a strávíme několik dní v kanadském teritoriu Yukon. Během dne v Dawson city se půjdeme s nejdéle působící společností Goldbottom tour podívat na jejich vykolíkované parcely, současný proces hledání zlata a vyrýžovat si také vlastní zlato. Začínáme přímo na místě dění, uprostřed obrovských kopců štěrku, hlíny a těžkých strojů. Bagr přehazuje čerstvě vyrýpanou zeminu strojem, který gravitací, vodou a třesením oddělí větší části od ostatních. Po skončení musí vrátit okolí zase do původního stavu a vysadit novou zeleň. Zbytek procesu, který vede ke zlatu, je ještě dlouhý a pracný a vyžaduje hodně ruční práce při promývání, přesypávání a oddělování jiného materiálu v táboře. My si vyzkoušíme nejznámější formu rýžování - v řece pomocí pánví. Původní účel pánvičkování však nikdy nebylo reálné hledání zlata, ale zkoumání povrchu a jeho bohatství v okolí. Přezujeme se do holínek, vyhrneme rukávy a náhodným výběrem si vybereme pánev plnou zeminy. Bude v té naší nějaké zlato? Určitě. Otázka spíše je, zda jej i najdeme. Ponoříme pánev do vody, a přestože jsme tu během léta, je ledová! Vymýváme kameny pomalu pryč, snažíme se udržet teoretické zlato na dně pánve a pomalu se k němu propracováváme. Bolí nás záda, mrznou nám ruce a všichni přemýšlíme, jak to tu ti zlatokopové mohli vydržet. Až úplně na dně pánve se tuším začne něco lesknout. Našli jsme si zlato! Cenný kov o velikosti sněhové vločky je náš! To je to, co se tu hledá. Už jen zlatý prášek. Všechny větší kousky se vybrali koncem 19. století. Bagry, nákladní auta a veškerá mravenčí práce současných zlatokopů je právě o tom, o nalezení co nejvíce zlatého prášku v kopě štěrku. Nám to stačí, odložíme si své bohatství do mini zkumavky a večer jdeme zkusit raději štěstí do nejstaršího kasina v celé Kanadě.
Je 7 hodin ráno a my už stojíme před kanceláří Kenai Fjords Tour ve městě Seward. Ačkoliv je zatím jen 8 ° C, vypadá to na krásný den. Přímo v jednom z nejbohatších rybářských přístavů z celého USA se nalodíme na výletní loď a spolu s východem slunce vyrážíme ze zálivu Resserection Bay. I když nás čeká ještě dlouhá cesta a mnoho zážitků, už teď to okolí nemá chybu. Jdeme se podívat na horský ledovec, který pomalu taje do Tichého oceánu. Prsty překřížené, doufáme, že cestou potkáme velryby, kosatky nebo byť i tuleně. Při východu ze zálivu nás vyprovázejí líní lachtani, kteří odpočívají na kamenech téměř bez pohybu. Přejdeme za skály na konci zálivu a všude kolem najednou pouze širý oceán bez konce. Když se rozhodneme plavit stále dál na jih, připlujeme tak jako James Cook až na Havaj. Kapitán směřuje ale na sever a už za chvíli vcházíme do zálivu Aialik Bay, kde nás čeká ledovec. Příroda kolem je sama o sobě jedinečným zážitkem a každý by se s takovým výhledem nejraději budil každé ráno. Připlujeme k ledovci, ze kterého se jednou za čas utrhne kus do vody, kapitán vypne motory a nastane úžasné ticho. Obrovský ledovec před námi, kusy plovoucího ledu kolem a sem tam vykoukne z vody tuleň nebo mořská vydra. O pár kilometrů dále jsme ještě narazili i na rodinku kosatek !! Orca, killer whale, kosatka - když si uvědomíte, na co se díváte, pouze vám padne čelist. 6 kousků kosatek přeplavalo kolem lodi, některé dokonce pod ni. Nikam nespěchají. Krásné obloučky černo bílých ploutví jsou zážitkem, které žádný seaworld na světě nepřekoná. Vyrážíme zpět do přístavu, výlet končí a sami nevíme, co z toho všeho bylo nejsilnějším zážitkem. Sedíme na přední palubě, vychutnáváme si aljašské slunce a vodu, a najednou něco rychle víří hladinu. Příběhneme k zábradlí a vidíme, že naše štěstí neskončilo. K lodi se blíží sviňuchy – malá mořská torpéda, která velikostí vypadají jako delfíni a černo-bílým zbarvením, jako kosatky. Jak rychle přišli, tak i odešli, foťák jsme ani nestihli nastavit. Nádhera. V takový den jsme ani sami nedoufali, počasí i příroda nám přáli a na brzké vstávání si už nikdo ani nevzpomněl. A teď hurá za odpočinkem na Havaj.