Poznávací zájezdy s cestovní kanceláří SEN jsou plné zážitků. Nechte se inspirovat cestovateli, kteří exotickou dovolenou s námi již absolvovali, zde popsané zkušenosti a zážitky mohou být i vaše. Na každém našem aktivním zájezdu jich ulovíte několik a zůstanou vám na celý život. Pokud hledáte zážitkovou dovolenou, právě zde můžete čerpat inspiraci o cestování s CK SEN.
Většina lidí zná Medinu jako posvátné město muslimů v Saúdské Arábii. No medina, tentokrát s malým m, je i název pro staré části severoafrických míst. Typický je pro ně labyrint úzkých uliček, kde se setkáte s různými starými řemesly a lokálními kupci. Orientální zážitek, který se Vám vryje do paměti. Obzvláště jedna medina Afriky je opravdu nezapomenutelný světový unikát. Medina marockého města Fez. Jde o nejstarší a největší medinu, jakou můžete navštívit. Za starými hradbami nás čeká spleť téměř 10 000 stylových historických uliček. Jde o doslova žijící středověk. Místa i řemesla, která se za století nezměnila. Nechápavě se díváme například na barvíře kůže, kteří se v několika kádích a při místních teplotách snaží barvit budoucí bundy, kabelky, boty a další. Jedině zde v Maroku můžete vidět barvení kůže ještě takovým středověkým způsobem. Dále se podíváme i vyzkoušíme hrnčířství či ruční výrobu a skládání mozaik. Okrasné rytí do kovů. Výrobu koberců i typických šátků na starých rozpadajících se tkalcovských strojích. Ne, toto není žádný skanzen, jak se kdysi žilo, ale současný každodenní život místních. Při toulkách touto živoucí historií nevynecháme ani nádherně zdobené staré islámské školy. Mimochodem, nejstarší a stále aktivní univerzita světa se nachází právě zde, v jedinečné medině královského města Fez.
Pět hodin ráno. Na obloze svítí hvězdy. Tisíce hvězd. Ticho protíná našlapování velbloudí karavany na pískové duny. Všude kolem tma a jen vítr na svých rukou nese milion zrníček písku, které cítíme na tváři. Takto romanticky začínal náš dnešní den. Ještě za tmy jsme osedlali naše velbloudy a vydali jsme se lovit zážitky na nejkrásnější pískové duny saharského písku. Leží v marocké oblasti Merzouga v Erg Cheb, kde jsme několikrát ročně. Je zvláštní sedět na velbloudu v absolutní tmě. Přemýšlet nad karavany, které tato místa křižovaly staletí před námi. Tudy procházel i Ibn Battuta na cestě do někdejší Sidžilmasy, kde se obchodovalo se súdánským zlatem a z něho se později vyráběly zlaté mince v Evropě. Naše karavana se zastaví na vrcholu duny, sledujeme tichou krajinu. Na obloze se objevila oblaka a ty svým stínem pohltila slunce, ale po čase se země rozsvítí a my až tehdy vidíme, v jaké kráse jsme se ocitli. Kolem je království zlatého písku a duny zaplnily horizont. Sedíme tady, hledíme na okolní krásu, cvakáme foťáky a víme, že tento zážitek se jen tak rychle z hlavy nedostane. Erg Cheb je jako z arabské pohádky, kde se sype písek a vyprávějí se staré příběhy. Sahara, to nejsou jen zlatavé duny, ale to my už dobře víme. Už jsme se naučili, že máme čtyři tipy saharského povrchu a víme, jak vypadá hamada, tedy to, co představuje většinu obrovské Sahary. Potkali jsme velbloudí stádo, vyřádili se na dunách a místní rodinka nás pozvala do svého jednoduchého hliněného domku. Abdulláh, hlava rodiny, si se mnou podá pravou ruku, tu přiložíme oba na srdce a po chvilce můžeme vstoupit dovnitř. Jednoduché nádvoří vyplněné nářadím, tři místnosti naplněné prázdnem, kuchyň zanesená od sazí. Rozprostřeli pro nás matrace a sedíme pod jednoduchou stříškou. Abdulláh nám nalévá čaj, jak ho to učili jeho předkové. Chytí konvici, z výšky lije čaj do malého pohárku a první vrátí zpět do konvice. Vrátí i druhý, aby čaj promíchal a jemně ochladil a třetí pohárek už je pro nás. Podává se k nim kus neforemného cukru, ale všechno to chutná výborně. Sladce, ale na to jsme si už zvykli. Tento čaj má však příchuť neobvyklého setkání. Vychutnáme si panorama saharské země a ve vesničce Chamilia nahlédneme do školy. Je zavřená, ale spatřil jsem Mohameda, se kterým jsem před pár měsíci mluvil, a tak se ho ptám na otevření. Ten zmizel, za minutu je zpět s klíčem a jsme ve třídě. Arabská abeceda, berberská abeceda, otisky rukou dětí, několik plyšových hraček, maličké židle, stoly a jedna žárovka. Zde se učí děti z Chamilia a my vidíme i to, co je pro mnohé turisty zavřené. Sedneme do vnitřku domu a muži z Chamilia, jakožto hudebníci, nám ukáží, jak v jejich žilách koluje hudba zvaná Gnaoua. Mají černé tváře, zdědili je po svých předcích, bývalých otrocích ze Súdánu. Začnou hrát rytmickou hudbu a všichni posloucháme. Neskutečná atmosféra. Kolik zážitků jsme už dnes zažili? Potom jak objevíme svět oázy a na vlastní oči se podíváme, jak funguje, si sedneme na perfektní tadžín s kuřecím masem, citrónem a hráškem, ochutnáme i zeleninový tadžín s cuketou, bramborami, fazolkami nebo rajčaty. Nedá se říct, který je lepší, protože ta chuť je přímo dokonalá. Sahara je ještě o kousíček dokonalejší a my jsme si ji vychutnali tak, jak se jen dá. Zítra budeme putovat dále přes krásné cesty, oázy, kaňony a údolí až do Ouarzazate!
Po chutném obědě na břehu Atlantiku opouštíme bílou Casablancu. Směřujeme do vnitrozemí Marockého království. Dnes nás čeká večer kouzel, místních pohádek, úžasných jídel... zkrátka večer na jednom z opravdu nejmagičtějších a nejšílenějších míst jaké znám – na světoznámém marrákešském náměstí Jemaa el-Fnaa. Po příchodu do červené perly, jak královské město Marrákeš přezdívají, se ubytujeme v hotelu Isla, který je jen 3 min chůze od zmiňovaného rušného náměstí. Hotel má pěkně provedenou terasu, ze které při popíjení mátového čaje vidíte na vrcholy Vysokého Atlasu, tyčící se za nádherným minaretem mešity Kutub z 12. století. Tu máme od sebe jen pár metrů přes silnici. Jednoduše, geniální lokalita. Přichází večer a náměstí Jemaa el-Fnaa se mění k nepoznání. Přibydou desítky stánků s opravdu chutnými a zajímavými jídly, zaklínače hadů uslyšíte pomalu z každého rohu, před Vámi tančí cvičené opice, občas zde proběhne i nějaký pštros, akrobati ukazují svá čísla a vypravěči příběhů, obklopení lidmi, tu vyprávějí své poutavé příběhy. Náměstí je během chvíle zaplněno snad tisíci lidí a mění se na jednu velkou, magickou, šílenou show, která nás pohltí. „Neskutečné. Síla. Toto jsem ještě neviděl...“ ohlasy každého, který se ocitne před tímto do pozdní noci trvajícím zázrakem. Než se vydáme mezi stánky, koupíme si na okraji náměstí s sebou chutné šťávy z vymačkaných granátových jablek a pomerančů. Jen za pár desítek korun. Lidé ze stánků se nás snaží přilákat, abychom ochutnali právě jejich dobroty. Zastavit se a vyzkoušet něco u každého je ale nemožné. Kupuji misku šneků na ochutnávku. Hned vedle vaří chutnou tradiční marockou polévku Hariri (cizrnová polévka). Pokračujeme do jedné z kaváren na okraji náměstí. Po schodech vyjdeme do 2. patra na terasu a celou šílenou show s názvem Jemaa el-Fnaa máme v tom momentě pod sebou. Po kávičce a mátovém čaji se opět vrháme do tohoto víru kouzel, pohádek a nejrozličnějších vůní Maroka. Insha
Severní Afrika a islám prostě k sobě patří, a to téměř 1400 let. Ne, není se tu čeho bát. Obzvláště tady v Maroku, které je pro cestování bezpečnější než několik zemí Evropy nebo USA. Turistům zde dovolí navštívit i jednu z největších mešit světa. Impozantní mešitu Hassana II v přístavní a filmem proslulé Casablance. V čem je tato stavba kromě své velikosti ještě impozantní, je její výška, přesněji výška minaretu, odkud muezzin svolává na modlitby. Minaret Hassana II je se svými 210 metry absolutní výškovou jedničkou celého muslimského světa, který se zde hrdě tyčí hned nad Atlantickým oceánem. Když vejdeme titanovými dveřmi dovnitř, mnoha lidem se hned zatají dech. Obrovská hala, v níž se bez problémů modlí i přes 20 000 lidí. Nad hlavami máme strop ze vzácného a ručně řezaného cedrového dřeva, který se například používal i na stavbu lodí. Mimochodem, střechu této mešity lze otevřít jako střechu nějakého moderního stadionu. Z hora visí lustry z benátského skla, některé váží tunu. Pod námi přes sklo vidíme velké místnosti s jakýmisi fontánkami. Právě tam se chodí věřící před modlitbou rituálně umýt. No a vpředu vidíme výklenek, zvaný mihráb. Ukazuje směr Mekky, kterým se muslimové modlí. Po obou jejích stranách jsou dva sloupky z nejkvalitnějšího a nejdražšího italského mramoru. Dech beroucí přepych, kam se podíváte a velkolepý začátek našeho marockého putování.
Již několik dní si užíváme pohádkové Maroko. Casablanca, Marrákeš, Vysoký Atlas, Ksary, kasby, to vše člověk zná z knih nebo dokumentů, ale nyní se najednou ocitá uprostřed všech těchto věcí a může je vidět krásně na vlastní oči. Dnes jsme se vydali z Ouarzazate do Erfoudu mezi starobylé oázy, rozpadlé hliněné ruiny míst, vyschlá koryta řek a kulisu nám dotvářely i zasněžené štíty Atlasu. „Sníh se na nich drží do května,“ řekne Larbi, řidič, který zná Maroko jako svou vlastní dlaň. „Tuto cestu jsem projel tolikrát, že kdybych zavřel oči, vím, kdy mám odbočit,“ směje se. Věřím mu, vždyť jsme tu společně najeli už několik tisíc kilometrů, a tak můžeme ty oči sem tam zavřít společně. Procházíme oázou jménem Skoura. Shluk nic neříkajících písmen se nám navždy zapíše do paměti, protože jsme se zde rozhodli zastavit a prohlédnout si unikátní kasbu ze 17. století jménem Amerdil. Před dvěma lety se koryto řeky zaplnilo vodou, takže tu domácí uvízli na 10 dní. Dnes je prázdné, a tak kráčíme po zaoblených kamenech. Amerdil připomíná orientální pohádku. Není divu, že se zde natáčely některé scény i pro film Alibaba, Lawrence z Arábie, nebo jiné trháky. „To si nevšímejte, to je odloženo pro natáčení nového filmu,“ řekne Mohammed, průvodce, který se zde narodil a žije zde. Narodil se ještě v době, kdy vládl panovník Hasan II., otec dnešního krále Mohammeda VI., ale se současným králem je spokojen. Vyzvídám, jaký film se zde bude točit v blízké době. „Přijde sem točit Jackie Chan,“ rozzáří se. Na zemi jsou různé obrovské hrnce a přesně stejné najdete v čínských městech od Pekingu přes Hong Kong, či na Taiwanu. Vaří se v nich polévky, které pak jíte přímo na ulici a nechápete, jak mohou být tak dobré. Mohammed nás vede přítmím na zahrádku, kde roste strom s pupeny granátových jablek, fíkovník, přístřeškem se táhne réva a nechybí zde ani meruňka. Kolem hliněné stěny sahají do výšky několika metrů a poskytují krásný stín v tomto malém kousku ráje. I Mohammedův otec Júsuf zde nedaleko žil a jeho dědeček, též Mohammed, měl v oáze domeček z hlíny. Dnes už nestojí, protože ho déšť rozmáčel, až se nakonec sesunul. Mohammedův děda byl stará škola, žili v oáze, měli osla, na kterém jezdili a nosili datle na okolní tržiště, a to byl jejich život. Dnes by se divil, jak se Maroko změnilo. Ani Júsuf by ho už zřejmě nepoznal, když se tu sem tam zastaví turisté, dnes už i Číňané, kterým letos Maroko zrušilo víza, tak investovali miliardu dolarů městu Tangier na výstavbu Tech Parku. „Prý tam bude dělat 100 000 lidí,“ šuškají si lidé v Casablance v kavárničce Ramses. Svět se mění a Maroko nestojí na místě. Mohammed nás bere do kuchyně a ukazuje nám, jak se vyrábí chléb. „V této menší peci ho děláme denně a zde ve větší, když čekáme více hostů,“ vysvětluje. Kráčíme zaprášenými chodbami a zjišťujeme, jací důmyslní lidé zde tehdy žili a mysleli téměř na všechno. Nakonec si užijeme panorama z hliněné střechy a neumíme spočítat, kolik datlových palem je kolem. Krásné místo. Sladkou tečkou je mátový čaj. Berberská whisky, jak mu zde říkají. Připraví ho Mohammedova manželka Zauíja. Sladký čaj, větvičky voňavé marocké máty (která je nejlepší na světě) a k tomu přinese Mohammed i misku plnou datlí. Jen tak, vždyť jsme hosté.
Pustit se na snowboardu po sněhu, už určitě vyzkoušelo více z vás. Ale pustit se na snowboardu po saharském písku? Tento druh zábavy se nazývá sandboarding. Po včerejší tour na džípech a projížďce na velbloudech na nádherných, několik stovek metrů vysokých saharských dunách Erg Chebbi, jsme se rozhodli tento zvláštní sport otestovat. První výzvou bylo, vůbec najít nějaký snowboard na poušti. V malém městečku Khamilia, kde dosud žijí černoši - potomci otroků, přivezených před několika staletími, nám řekli, že v nedaleké Merzouga by jeden pán tu věc zvanou snowboard mohl mít. Po procházce palmovou oázou jsme se tedy vydali zjistit, zda tu zvanou věc, na Sahaře tedy najdeme. A našli jsme. Baculatější Berber, s nepříliš dobrou zubní hygienou, si v tomto saharské městečku rozjel byznys s půjčováním snowboardů a lyží. Byli jsme rádi, že tu někdo tu věc, zvanou snowboard, má. Půjčení dvou snowboardů na dobu neurčitou, nás vyšlo na 200 dirhamů, tedy asi 18 €. Opět zastavíme džípy těsně u dun, a jdeme na první z nich. První jízda na první duně ... nic extra, podle našich očekávání. Ukazuji lidem, aby se posunuli dál, kde je duna prudší. To už byla potom jiná jízda! Mnozí se jen překvapeně dívali, s jakou lehkostí se dá jezdit na písku, "snowboardovat" v Africe na Sahaře. Zážitek na celý život! Dnes jsme opustili Saharu a ocitli se v pohoří Střední Atlas. Méně než 400 km od místa, kde jsme ještě před několika hodinami jezdili na velbloudech, džípech i snowboardech po saharských dunách. A teď tu stojíme s opicemi v jehličnatém lese u města Ifran a u lyžařského střediska. Už nepotrvá příliš dlouho, možná 5-6 týdnů, a objeví se zde první sníh. Za jeden den se tak budete moci lyžovat či snowboardovat na zasněžených horách v Africe a ve stejný den ještě odběhnout se svým snowboardem či lyžemi, směrem na jih ke krásným písečným dunám Sahary. Toto je prostě Maroko!
Když přejdeme zasněžený Vysoký Atlas, kde se také lyžuje, čeká nás Sahara. Tedy skok do úplně jiného světa. Naší první zastávkou, kde si dáme chutný tradiční oběd, bude městečko Ait Ben Haddou. Město, které všichni z Vás už viděli a to několikrát, ale téměř nikdo ho nezná. Jak je to možné? Právě v tomto historickém, stylovém městečku se natáčely (a natáčejí) desítky světoznámých filmů. Právě zde Russell Crowe začínal svou gladiátorskou kariéru ve filmu Gladiátor. Toto místo za pomoci počítačových úprav ztvárnilo Jeruzalém ve filmu Království nebeské. Zde běhal princ z Persie, chodil Lawrence z Arábie, Kleopatra či snad nejznámější Galové Asterix a Obelix. Nebo jste fanouškem Her o trůny? Tak jste se určitě s tímto městem Maroka setkali i tam. A to ještě z daleka není všechno, co se tu natočilo a vyskytlo na obrazovkách celého světa. Nyní, při sledování jednoho z těchto filmů, už budete vědět, kde se to opravdu točí a budete si moci říci „přesně tam jsem stál i já“.