Poznávací zájezdy s cestovní kanceláří SEN jsou plné zážitků. Nechte se inspirovat cestovateli, kteří exotickou dovolenou s námi již absolvovali, zde popsané zkušenosti a zážitky mohou být i vaše. Na každém našem aktivním zájezdu jich ulovíte několik a zůstanou vám na celý život. Pokud hledáte zážitkovou dovolenou, právě zde můžete čerpat inspiraci o cestování s CK SEN.
Při vstupu do kaňonu se nás zmocňují smíšené pocity. Na jedné straně máme pocit, že nás kaňon pohlcuje a každou chvílí se můžeme stát naprostou jeho součástí, na straně druhé mají jeho barvy a tvary, uklidňující charakter. Je to samostatný, tajuplný svět, plný nepředstavitelných tvarů a barevných variant. Naprosto nevědomky tudy kráčím způsobem, jak kdybych měla být opatrná na každý svůj pohyb, bezděky zadržuji i dech. Průvodce mezitím popisuje části kaňonu a jeho historii, ve které se zmiňuje také o záplavě v roce 1997. Jedinou připomínkou je už jen naplavené dřevo v úrovni šesti metrů nad našimi hlavami a že tento neuvěřitelný kaňon byl tvořen po mnoho tisíc let, neustálými silami vody a větru, pomalu vyřezávaný a tvarovaný pískovec do neskutečných forem, textur a tvarů. Vzhledem k tomu, že je poledne a slunce se v několika místech dostává až na dno kaňonu, zkoušíme rady zkušených a házíme do vzduchu hrsti písku, což by nám mělo zajistit atraktivnější snímek – funguje to. Z jednoho kaňonu se přesouváme do druhého. Vchod je tu velmi překvapivý. Vidíme jen skalnaté dno a puklinu. Až když přicházíme blíž, zjišťujeme, že jsou do písku a skály zasazené železné schůdky. Vchod je tu ještě impozantnější než ten první. Kaňon je užší a místy nemá ani metr. Při pohybu v něm, si musíme pomáhat přes další železné schůdky, abychom se dostali přes kamenné valy, které tu vznikly. Tento zážitek je nezapomenutelný a budu na něj ještě dlouho vzpomínat.
Přijeli jsme právě včas na jedno z vyhlášených míst k fotografování západu slunce v národním parku Grand Canyon. Říká se, že zde prakticky nemůžete udělat špatnou fotku, správné načasování však také hraje svoji roli. Slunce začíná rychle klesat a my mačkáme spouště a zaznamenáváme tu neuvěřitelnou hru barev. V tom ovšem přichází něco neočekávaného, opravdová lahůdka, kterou člověk nevidí každý den. Zhruba 10 metrů před nás se snáší na římsu Grand Canyonu zdejší nejvzácnější nejváženější obyvatel, Kondor kalifornský. Dotváří tak jedinečnou atmosféru západu slunce. Kriticky ohrožený největší suchozemský pták Severní Ameriky je majestátní, impozantní a my bez hnutí a bez hlesu fotíme a sledujeme, co bude dál. Po několika málo minutách se král místní oblohy opět vznáší a mizí v nedohlednu. Nám už tento zážitek však nikdo nevezme.
USA není jen o moderních velkoměstech, ale i o nádherné přírodě. Probudili jsme se do krásného slunečného rána v arizonské pustině a míříme na letiště zapadnutého městečka Page. Dnes nás čeká vyhlídkový let nad Monument Valley, nekonečné údolí s červenými pískovcovými útvary. Po 15 minutách letu se už o nás stará průvodce z indiánského kmene, aby nám ukázal ta nejkrásnější místa pro naše fotografie.
Mnozí z nás už zažili pořádná horka kdekoliv ve světě, při kterých si řekli, že už větší teplo nemůže existovat, ale existuje! Extrémní horka jsou totiž každodenním "stereotypem" v americkém národním parku Death Valley, tedy v "Údolí smrti". Údolí bylo pojmenováno skupinou bílých osadníků, kteří se v roce 1849 vydali na výpravu s cílem zkrátit si cestu do míst Zlaté horečky. Když křižovaly toto údolí, tak zjistili, že toto místo je tak suché a teplé, že jen ti, co jsou připraveni, můžou přežít. Výpravu, s výjimkou jednoho účastníka, přežili všichni, i přesto, že jim došlo jídlo i voda. My jsme se do tohoto parku vydali ráno po silnici # 95 z Las Vegas a asi po 2 hodinách jsme vystoupili z Nevady do Kalifornie. Tento výlet jsme absolvovali se dvěma rodinkami nadšených SEN cestovatelů, kteří sem přišli ulovit zážitek a mohli si říct- byli jsme na nejteplejším místě na světě. První zastávkou byla nepochybně tabule s názvem "Death Valley", která ve fotoalbu nesmí chybět. Ti zdatnější se na ni i vyšplhaly. Celá tato oblast je chráněnou rezervací a i když se na první pohled zdá, že v této pustině nic nežije, opak je pravdou. 91% tohoto národního parku je označeno jako "divočina" (wilderness), kde má člověk příležitost zažít skutečnou samotu, přírodní ticho, krásnou, jasnou noční oblohu plnou hvězd, jakož i divokou přírodu, ať už ze strany fauny nebo flóry. Se samotou zde přichází také izolace, takže dobrodruh, který se odhodlá jít do divočiny, musí být plně zodpovědný sám za sebe a za své bezpečí, protože do divočiny vedou stovky mil nezpevněných cest, ale slézat z nich se absolutně nedoporučuje. Celá tato oblast je domovem původních obyvatel nazývaných Shoshone (Šošonů). Organizace Timbisha Shoshone Natural & Cultural Presentation Area (Chráněné přírodní a kulturní území kmene Timbisha Shoshone) se stará o zachování tradiční kultury tohoto kmene, jakož i udržování náboženských aktivit. Na silnici 190 jsme odbočili kousek za informačním kioskem na první odbočce doleva a přibližně po 23 km jsme se ocitli na vyhlídce Dantes point. Nejlepší výhled je brzy ráno, kdy růžovo zlaté pohoří Panamint Mountains osvětluje vycházející slunce. Přesně kvůli tomuto jsme sem přišli a příroda se ukázala v plné parádě. To, že je fakt teplo, jsme pozorovali i na našem autě Chevrolet, které při akceleraci pořádně odfukovalo a rozbíhalo se jen tak tak. Pokračovali jsme dál zhruba 26 km na jihovýchod až k nejníže položenému místu v Severní Americe, k místu Badwater basin, které je 85,5m pod mořskou hladinou. Název tohoto místa je velmi výstižný. Nejenže je tu vody málo, ale i ta, která zde je, je jedovatá. Obsahuje velké množství chloridů a síranů a je jediným domovem místního hlemýždě (Death Valley Snail). Na procházce přes solnou pustinu jsme pochopili, proč zde každoročně zahynou na důsledek dehydratace 4-6 turistů. Teplo tu je tak vražedné, že na hodinu je třeba mít minimálně 2 litry vody a pokrývku hlavy, bez které má zkušený i nezkušený dobrodruh do půl hodiny vidiny a závratě způsobené úpalem. Je úžasné, jak se zde setkává "staré" s "novým". Staré jsou hory, které mají více než milion let a nová je sůl, která vykrystalizovala jen před pár hodinami dnes ráno. Možná je údolí smrti pustina a tzv. "Nicota", je to ale také dech beroucí místo, které rozhodně stojí za návštěvu. Lovíme zážitky tam, odkud jiní už utíkají. Nikdy jsme to však nepodcenili a mysleli jsme na to, že pitný režim zde je více než důležitý. Po asi 2 hodinách jízdy jsme se vrátili zpět do Las Vegas a plní zážitků jsme si užili volné odpoledne u bazénu a drinku.
Uprostřed velkolepých červených pískovcových útvarů už generace přitahuje umělce, léčitele, turisty a návštěvníky hledající duchovní rozvoj. Sedona, malé městečko s populací něco málo přes 10 tisíc obyvatel, leží uprostřed Arizony a je považováno za posvátné místo Arizony. Zastavíme se zde během našeho přesunu z historické Route 66 ve Flagstaffu do horkého hlavního města Arizony, Phoenixu. Jelikož je čas oběda, nejprve se zastavíme v centru města, známém jako Uptown Sedona. Mezi populární restaurace patří restaurace Canyon Breeze s terasou a krásným výhledem na okolní pískovce, Outlaw Grille, nebo provoz populární mexické sítě, Chipotle. Po obědě se už můžeme přesunout k jednomu ze sedmi divů Arizony, Chapel of the Holy Cross (Kaple svatého Kříže). Budova inspirovaná lokální umělkyní, Marguerite Brunswig Staude, která v roce 1932 hledala inspiraci v samotném Empire State Building v New Yorku. Původně se pokusila stavbu umístit v Budapešti, její plány však překazilo vypuknutí druhé světové války a rozhodla se pro svou rodnou zem. Vize se stala realitou za pomoci architektů z firmy Anshen & Allen a stavba v hodnotě tehdejších 300 000 dolarů byla dokončena za 18 měsíců v roce 1956, na půdě národního lesa Coconino. Při kapli se nachází parkoviště s kapacitou 45 míst (doporučujeme také foto zastávky na parkovacích místech pod kaplí, kde je krásný výhled na samotný kříž a pískovec pod kaplí). Samotná kaple je postavena na výběžku pískovcové skály, 60 metrů nad zemí. Úchvatný kříž s výškou 27 metrů protíná střed kaple a vypadá, jako by byl zaklíněn do skály. Neuvěřitelná struktura, která se jeví jako přirozené rozšíření výrazných červených pískovců kolem. Interiér kaple je velmi jednoduchý, působivý kříž je středem nejen zvenčí, ale i zevnitř. Je obklopen okny od podlahy po strop a nabízí nádherný výhled na červené skály Sedona. V levé straně kaple se nacházejí schody do suvenýrové obchodu v podzemním podlaží, který bývá otevřený od 10 ráno do 5 odpoledne.