Okouzlující, historií bohatě poznamenané hlavní město Irské republiky, rodiště mnoha významných spisovatelů, básníků a hudebníků, i domov nejznámějšího piva na světě! Proč se Češi při poznávání tohoto kontrastního města cítí v irské metropoli jako doma? Proč má řeka Liffey přívlastek
Autor: Diana Vozárová
12.05.2020
Irsko má za sebou nelehkou, bouřlivou historii, která byla z velké části tvořena právě v Dublinu a podobně je tomu dodnes. Město, ve kterém je koncentrovaná většina ekonomiky i společenského života celé země. Výstavba nových budov, růst a zvelebování hlavního města se od vstupu Irska do Evropské unie udržuje v přijatelném, přiměřeném tempu, s ohledem na domácí i turisty, berouce zřetel při tvoření jeho nového, moderního obrazu na původní, svébytný charakter města. Zjednodušeně se dá říci, že to, co byl kdysi Londýn, je svou lákavou perspektivou pro přistěhovalce dnešní Dublin. Ale pozor, vzpomínat Anglii před domácími je zde dodnes riskantní záležitostí. U piva vás za to sice nezbijí, ale proč výčitky Irů vůči Britům přetrvávají dodnes, to se dozvíte níže ...
V době, kdy se v Irsku objevily první Keltové (rok 500 př.n.l.), již měla irská kultura dobu kamennou, bronzovou i železnou za sebou. Boje o půdu a dobytek mezi rodinnými královstvími se však staly běžným způsobem jejich života. Do toho vstoupil liberální soubor pravidel - tzv. Brehonské právo, které na dlouhou dobu zmírnilo každodenní život, a společnost toto právo víceméně snášela. Po příjezdu Sv. Patrika, který přinesl do země v r. 432 křesťanství, začala zlatá, klidná doba. Až do časů, kdy zemi obsadili normanští Vikingové, kteří si tu v 9.-10. století zakládali své osady a Iry začali rabovat. Od konce 12. století se už o Irsko začali neodbytně ucházet jejich věční rivalové – Angličané. Houževnatých Iry ovládli až v 17. století, s postavou Olivera Cromwella, jehož jméno je nesmazatelně spojeno s historií země. Tento vůdce anglické revoluce se nadlouho stal symbolem sporů a irsko-anglické zášti. Není divu, Cromwellova vojska v té době nemilosrdně vraždila kohokoliv, kdo jim přišel pod ruce. A to Irové tehdy ještě netušili, že to byl jen začátek jejich nelehkého údělu vedle Angličanů... Svou svobodu si nově – jako samostatná republika, nezávislá od Angličanů, vydobyli až v roce 1922.
Dublin leží ve východní části země, v níž ústí řeka Liffey do Dublinské zálivu. Žije zde více než 500 tisíc lidí, ale včetně aglomerace Větší Dublin (Greater Dublin) toto číslo sahá až do dvou milionů obyvatel, což tvoří téměř tři čtvrtiny všech Irů. Metropole je největším městem Irska i celého irského ostrova. Jelikož prvním, původním úředním jazykem republiky je irština, Dublin má také svůj domácí název – Baile Átha Cliath. Samozřejmě, jako turista si všude vystačíte s mezinárodním názvem tohoto historicky pestrého města.
Asi v 10. století stáli na místě metropole dvě osady – vikingská An Dubh Linn a keltská Áth Cliath. Postupně byla vybudována katedrála Christ Church, anglonormani zde postavili Dublinský hrad, osada se stala sídlem tehdejší říše. Až přišli Angličané ... I za jejich nadvlády se Dublin rozrůstal a sílil. Vždy byl po Londýně druhým nejvýznamnějším městem Spojeného království. Mnoho z dnešní architektury a rázu Dublinu pochází právě z tohoto období. Včetně věčné anglicko-irské rivality ...
Naši SEN prohlídku Dublinu začínáme při muzeu EPIC (The Irish Emigration Museum). Jsme v části Dublin Docklands, kterou můžeme přirovnat k londýnskému Canary Wharf – tedy ve finančním srdci města se sídly stovek významných firem a institucí, ale i muzeí. Muzeum EPIC zajímavě mapuje historii irské diaspory do jiných koutů světa a také díky velkolepému designu na World Travel Awards bylo pro rok 2019 jmenované jednou z nejpozoruhodnějších turistických atrakcí světa. Není divu, ukrývá se zde dohromady 22 expozic, v rámci, kterých jsou mimo jiné poutavě představeni slavní irští rodáci – politici, vědci, sportovci, spisovatelé, návrháři – roztroušeni po celém světě.
Hned vedle muzea se nachází Urban Brewing & Stack A Restaurant – restaurace s venkovním vyhřívaným posezením, vysokými stropy a luxusními lustry. My v CK SEN máme toto místo velmi rádi, vždy se zde zastavíme a dáme si skvělý oběd. Poctivé domácí polévky, irské burgery, výborné ryby, saláty, skvělé dezerty (i z piva!), a to vše v luxusním prostředí. Prosklené patro s barely s vlastním domácím uvařeným pivem si můžete na vlastní kůži vychutnat ve stylu pivní ochutnávky, kterou mají v nabídce každý týden jinou. V tomto lokále se určitě nezapomeňte dojít na toalety v podzemí Podzemí je formováno jako bar, drink si tedy můžete dopřát i dole.
Po výborném obědě a příjemně stráveném poledni se dostáváte k řece Liffey. I vám možná pohled hned zaběhne na nový most ve tvaru harfy, pojmenovaný po slavném spisovateli a dublinském rodákovi Samuelovi Beckettovi, navržený prestižním španělským architektem Surrealismus. Zavěšený otočný most – irsky Droichead Samuel Beckett, byl postaven v letech 2007-2009 a harfu má připomínat jako jeden ze symbolů Irska. Jelikož se však nachází na opačné straně města jako je centrum, tak si většinou vystačíme pouze s pohodlným pohledem z dálky na tuto architektonickou krásu. Když si toto umělecké dílo ve formě mostu pořádně vyfotíte a otočíte se o sto osmdesát stupňů, to, co se vašemu pohledu naskytne tentokrát, vám může vyrazit dech! ...
Uvidíte sugestivní skupinku soch, znázorňující vyhladovělé muže, ženy a děti – Pomník Velkého irského hladomoru. Zemi postihl v letech 1845-1849 a během těch pěti let, se z původních téměř devět milionů obyvatel, Irsko hrozivě vylidnilo. Odhaduje se, že na hlad tehdy zemřelo až 1,5 milionu lidí, a další dva miliony uprchly do světa za lepším životem (hlavně do USA, Kanady a Anglie). Prvotní příčinou tragédie byla plíseň bramborová, kvůli které se úroda nejrozšířenější plodiny a základní obživy země v extrémně rychlém období vytratila. Lidé, ani dobytek zkrátka neměli co jíst. Situace byla tehdy opravdu strašná, chudých a hladových nepřijímali do nemocnic, mrtvá těla často končily v řece. Tato nešťastná událost se stala ohniskem hněvu a největších výčitek Irů vůči Angličanům, kteří jako nejblíže mocné království v těch bídných časech nepodalo zemi tak potřebnou pomocnou ruku. Také se jim vyčítá, že Britové prostě nepříznivými zákony zabránili Irům, jako katolíkům dostat se k pozemkům, čímž se prakticky spolupodíleli na hladomoru. Předpokládá se, že tam někde začal irský odboj vůči britské nadvládě a jejich snaha o nezávislost.
Jsme stále na jedné straně řeky, odkud na pravé straně vidíme někdejší úřad města – elegantní koloniální budovu z roku 1791. Přes tento bod, musel kdysi fyzicky projít úplně každý, kdo se do města chtěl dostat a začít tam obchodovat. Dnes tato neoklasicistní budova slouží jako sídlo městského plánování a lokálního parlamentu. V těchto místech se dostáváme do centra Dublinu. Podél řeky, přicházíme na hlavní ulici O'Connell Street a k památníku Daniela O'Connella. - irského národního vůdce, který před vámi stojí dvakrát větší než v životní velikosti, pyšně stojící na znak boje náboženské svobody. Uprostřed samotné ulice, hned za sochou O'Connella, se tyčí 120 metrů vysoký Monument světla, kterému Dubliňané říkají prostě "věž". Vidět je ji z celého Dublinu a je považována za místo setkávání se. Prý, když se budete orientovat podle světla, najdete cestu :) Po O'Connell Street přejdeme přes řeku stejnojmenným mostem do centra města. Nezapomeňte, že i samotný O'Connell most je architektonicky významný a unikátní v celé Evropě – je to jediný most, sloužící k přepravě, který je rozměrnější svojí šířkou než délkou.
Od mostu už přímo kráčíme k nejznámější irské univerzitě – Trinity College. Vchod je přímo z ulice vlevo, kde se podchodem přesunete na hlavní univerzitní náměstí. Připravte se na davy lidí, studenti, kterých zde najdete během školního roku mnoho (v současnosti je počet studentů cca 15 tisíc), se tu mísí se stále přítomnými turisty, kteří jsou také běžnou součástí univerzity. Není divu, každý chce vstoupit do útrob školy, kde studovali osobnosti jako první irská prezidentka Mary Robinsonová, satirici a autoři Oscar Wilde a Brian O'Nolan, spisovatelé Bram Stoker ('otec' Drákuly) a Samuel Beckett, či více důležití státníci. Univerzita byla založena v roce 1592 královnou Alžbětou (proto celý název školy je College of the Holy and Undivided Trinity of Queen Elizabeth near Dublin) po vzoru Oxfordu a Cambridge. Patří k sedmi tzv. starým univerzitám Británie a Irska, ve více budovách se ukrývají tři fakulty.
Po vstupu na náměstí uvidíte napravo před vámi masivní impozantní budovu. Jde o univerzitní knihovnu – Library of Trinity College, kde najdete více než šest milionů knih. Mezi jinými se zde nachází nejzachovalejší kniha čtyř evangelií na světě – Kniha z Kells, stará téměř 1300 let. Nádherná kniha vznikla v klášteře, barvy, které mniši tehdy použili na tvorbu popisů a iluminovaných obrázků, jsou čistě přírodní, dokonale zachovány pomocí ustalovače barvy, tehdy vyráběného z vaječných žloutků.
Vstup do knihovny je z pravé části budovy a turistům nabízí prohlídky celoročně, každý den mezi 9:30 a 17:00. Za jedenáct eur se dostanete do knihovny, za patnáct eur máte prohlídku spojenou i s kampusem a zbytkem areálu. Lístky si můžete koupit na místě u vchodu do univerzity, pokud byste se chtěli vyhnout davům, doporučujeme zakoupit lístky online zde.
Od Trinity College, se směrem po ulici Coleg Green a vlevo po Church Lane po asi dvou minutách chůze dostaneme přímo k soše Molly Malone. Naviguje nás k ní bezpečně i kostel Sv. Andreje, který se tyčí přímo za ní. Zajímavostí kostela je, že jednou už v Dublinu stál, o pár ulic dál, ale s Cromwellem padl i tento chrám, a nově byl postaven v roce 1665. V roce 1860 však vyhořel, a tak tu dnes stojí jeho nejnovější verze.
Nás však ještě více zajímá samotná Molly Malone, kterou najdete před kostelem. Kdo to byl a proč se vlastně stala symbolem města? Molly byla v 18. století pouliční obchodnicí s mušlemi, která se po nocích nebála ukazovat ani své tělo. V časech, kdy ženy neměly mnoho pravomocí, se Molly svojí odvahou dostala do povědomí místních velmi rychle. Na její památku irská hudební skupina "The Dubliners" vytvořila píseň "Cockles and Mussels", která se dodnes prozpěvuje v ulicích, i během městských či školních událostí metropole velmi často, stala se jakousi nepsanou hymnou Dublinu. V legendách se traduje, že po smrti Molly nikdy zcela neodešla a město proklela. Jiní zase věří, že ho chrání. Tak či tak, nezapomeňte promnout Mollyino bujné poprsí. Proč? Přece pro štěstí! Nebudete první, sami uvidíte, že jsou od tolika mnutí turistů z celého světa světlejší ...
Od sochy Molly Malone je to po úzké malebné uličce Dame Lane opravdu blízko k dublinskému hradu. Samotná ulička nese svůj název podle kostela St. Mary del Dam, který byl v 17. století zdemolován, a později nově vybudován. Vstup do hradu je po levé straně a je poměrně nenápadný. Projdete přes krátký most a ocitnete se na hradním náměstí. Odtud Dublin Castle nevypadá nijak zajímavě, proto doporučuji zakoupit si vstup na prohlídku, kdy se dostanete do samotných útrob hradeb, považovaných za jednu z nejdůležitějších staveb celého Irska a symbol britské nadvlády v srdci hlavního města. Postaven byl v 13. století a svou reprezentativní a státnickou funkci si plnil až do roku 1922, kdy bylo Irsko prohlášeno za samostatnou Irskou republiku. V hradě se dodnes konají významné politické setkání, přijímají se zde mezistátní návštěvy, je jedním z hlavních sídel irské vlády. Mnoho částí bylo zrekonstruováno, původní nábytek a vybavení je však extrémně zachované a pomalým zkoumáním chodeb a místností se tak můžete zcela autenticky přenést do minulosti této země. Galerie, hodinové věže, georgiánské náměstí s hlavní věží, královská kaple, knihovna či muzeum a honosné sály, kde uvidíte umění z Japonska a Číny, ale i krásné přilehlé zahrady, to za vstupné dvanáct eur jednoznačně stojí!
Po prohlídce hradu, se z jeho východu dáme na hlavní ulici Dame Street, která je přirovnávána k edinburské Royal Mile 18. století – právě kvůli magickému propojení hradu s budovou parlamentu. Na levé straně se už před námi tyčí radnice – Dublin City Hall, postavená v pozdějším období 18. století architektem Thomasem Cooley z Londýna. Kdysi tato budova sloužila jako královská směnárna někdejších obchodníků, kteří si potřebovali pro úspěšný obchod směnit irské punty na anglické sterlingy. Podobně jako bývalá budova Hlavního Pošty na O'Connell Street byla i tato stavba účastí Velikonočního povstání - tzv. Irské občanské války v letech 1916-1922. Pokud nechcete absolvovat organizovanou prohlídku, můžete se jít podívat alespoň do hlavní haly, která je na kopulovitých stropech s rotundou olemovaná dvanácti malbami malíře Jamese Warda, který se nechal při svých výtvorech inspirovat pohnutou historií Dublinu.
Aby té velké a tíživé historie nebylo příliš, pokud máte více času, určitě si zajděte do snad nejznámějšího pivovaru – The Guiness Storehouse. Interiéry jsou navrženy tak, abyste se uvnitř cítili jako uprostřed pivního kríglu. Pivovar má sedm pater a vy tu prozkoumáte do posledních drobností, co se skrývá za výrobou jednoho z nejlepších piv světa. Pokud jste naopak spíše "whiskaři", zajděte si na prohlídku distilérky Old Jameson – jedné z nejvychytanějších whisky v zemi i na světě. Dozvíte se vše o výrobě tohoto národního tekutého pokladu Irů, ochutnáte některé z nejlepších ročníků.
A teď trochu z jiného dublinského soudku ... Kdybyste před dvaceti lety oznámili skupince domácích, že se chystáte do Temple Baru, zřejmě by vás od toho začali odrazovat. Kdysi zchátralá a nebezpečná část města se však za ten čas stala nejznámější, nejen turistickou vychytávkou centra města. Temple Bar je oblast, ohraničená na severu řekou Liffey a na jihu ulicí Dame Street. Je pojmenována po siru Williamovi Temple, který vlastnil i část náplavky v blízkosti tohoto místa. Kdysi to zde bylo srovnáno se zemí a měla zde vyrůst autobusové nádraží. Mladí architekti však předběhli výstavbu a zaplnily místo galeriemi, divadly, designovými obchůdky a uměleckými centry. Domácí si na nové kulturní centrum metropole zvykli velmi rychle, a dnes pravou atmosféru města, včetně nočního života, zažijete právě zde.
Začněte u pubu s červenými stěnami a květy s příznačným názvem Temple Bar – ikonickým barem města, a úzkými uličkami se projděte podél podniků s venku postávajícími Iry s pivem v ruce. Ty zde můžete potkat ve dne i v noci, shromažďujících se na ulici, či uvnitř, během kteréhokoliv dne v týdnu. Příjemné „čilování“ a klevetění s kamarády, kterému se v Irsku říká "craig" a skvěle vám představí skutečný charakter tohoto města. Města, kde mají domácí rádi dlouhé rozhovory, zpívání tradičních písní, vyprávění vtipů, zábavu, přesto, že bylo tolikrát zraněné a pokořené. A které vám možná právě zde připomene něčím i naši, Českou mentalitu. Města, které ačkoli přežilo celá staletí v područí jiných, nikdy neztratilo ze své "irskosti" a houževnaté srdce mu nikdy nepřestalo být pro své lidi, svou zemi ... Které v historii přežilo obrovský odliv svých lidi do zahraničí, dnes pro své srdce, malebnost a rozvoj láká nových přistěhovalců z celého světa, aby zde našli nový domov.
