Ararat - Turecko
Kilimandžáro - Tanzanie
Pico Neblina - Brazílie
Chimborazo - Ekvádor - nejdále od středu země
Patagonie
Špicbergy
Azorské ostrovy
Indonézska sopka Rinjany - ostrov Lombok
Ararat - Turecko
Kilimandžáro - Tanzanie
Pico Neblina - Brazílie
Chimborazo - Ekvádor - nejdále od středu země
Patagonie
Špicbergy
Azorské ostrovy
Indonézska sopka Rinjany - ostrov Lombok
Tel.: 224 250 138, 608 482 877 | Email: cksen@cksen.cz
Jsme celý týden doma ze skvělé expedice a stále vzpomínáme na úžasné zážitky. Se SNEM jsme byli poprvé a přes počáteční nedůvěru vůči organizovaným zájezdům (dosud jsme jezdili na vlastní pěst), nelitujeme. Skvělý program, malá skupinka, podobně dobrodružně naladěných lidí a úžasný průvodce Jožko Harvánek - to jsou ty správné ingredience na super dovolenou. Viděli jsme strašně moc a ti z nás, kteří se rozhodli pokořit sopku Rinjani, navzdory otlakům a námaze, také nelitovali. My, co jsme si sopku odpustili, jsme trávili nádherné dny na ještě neobjevených ostrovech Gili (krásné pláže, azurové moře). Okouzlila nás malebná plavba Indickým oceánem po rajských ostrovech, unikátní setkání s komodskými varany a snad nejemotivnější bylo setkání s domorodci z horské vesničky Waerebo. Všechny zážitky byly úžasné a Indonésii jsme si i díky skvělému společníkovi Jožovi Harvánkovi zamilovali. Tento odlehlý kout země doporučujeme poznat každému cestovateli, který má rád výzvy, nepřekáží mu trochu nepohodlí. Věřte, jeho námaha bude odměněna v podobě neopakovatelných zážitků.
Petr a Jana
Před týdnem jsme se vrátili z Madeiry, ze skvělého zájezdu s CK SEN. Majka C. – byla jsi výborná, počasí, ubytko, organizace aktivit vždy zvládnutá výborně. Neboť rozhodnout, zda jít nejdříve na kopce a až potom dolů k moři, abychom viděli co nejvíce, padlo vždy po dohodě mezi mraky a naší Majkou. Uměli se spolu dohodnout, kdy a na jakou dobu se mraky zapíchnou do kopců a tehdy jsme je obešli. Někdy bylo třeba i řidiče busu uvědomit o našem záměru - nechodit pouze po vyšlapaných/projetých cestách. Chtěli jsme víc a dostali jsme to. Děkujeme, bylo to zajímavé. Ty půlmetrové skalní růže s 2-metrovým květem byl úžasný zážitek. Samozřejmě i celá flóra ostrova.
Daniela
Dobrý den, vážení,
Dovoluji si Vám tímto poděkovat za skvělou poznávací dovolenou v destinaci Azorské ostrovy, kterou jsme měli možno prožít ve dnech 28.04.-04.05.2022. Přes počáteční potíže s příletem na ostrovy, a to díky nepříjemné bouři, díky které jsme dorazili na místo až následující, než předpokládaný, den, byl pro nás pobyt na Azorech neskutečným zážitkem. A to zejména díky skvělé průvodkyni paní Adrianě Molnárové. Věnovala se naší skupině maximálně i přes rámec svých povinností a pomohla mezi námi vytvořit svou bezprostředností naprosto fantastickou náladu. Na pobyt na Azorech určitě nezapomeneme, v tom dobrém slova smyslu.
Samozřejmě, dík patří i Vaší cestovní kanceláři, a to za nabídku prodloužení našeho pobytu o jeden den, právě jako náhradu za opožděný přílet na ostrovy z důvodu počasí. Přesto, že jsme nabídky nakonec nevyužili (program zájezdu byl plně dodržen), vážíme si tohoto Vašeho přístupu a díky.
Děkujeme a těšíme se na další zážitkové dovolené s Vámi.
S pozdravem
Ing. Hana Skácalová s manželem
Valašské Meziříčí
Dobrý den,
po příletu z dovolené, kterou jsme zakoupili v CK SEN, se chci podělit o naše čerstvé dojmy.
Poznávací dovolená na Madeiře a Azorských ostrovech 1. - 9.8. předčila naše očekávání a velmi jsme si ji užili.
Velkou měrou k tomu přispěla samotná destinace, krásné počasí, bohatý program a hlavně úžasná průvodkyně Denisa Dujsíková.
Deniska nám během celého zájezdu poskytovala příkladnou péči, za každých okolností byla milá, velmi vstřícná ke všem klientům bez rozdílu, ochotná zařídit vše, co je třeba, mnohdy i nad rámec svých povinností. Ocenili jsme také dokonalou znalost místního prostředí a množství předaných informací.
S cestováním máme bohaté zkušenosti a potkali jsme se s mnohými průvodci. Deniska rozhodně patří k těm nejlepším, se kterými jsme cestovali.
Chválíme a děkujeme,
Kuchynkovi
Zájezd na Ararat byl pro mě nezapomenutelným dobrodružstvím a výzvou, kterou jsem si zcela užil. Organizace celé expedice byla výborná – od pohodlného letu přes pečlivě naplánované etapy výstupu až po perfektně připravené kempy. Program byl detailně propracovaný, což nám umožnilo plně si užít jak krásu přírody, tak nezbytnou aklimatizaci pro úspěšný výstup. Průvodce Matěj byl naprosto skvělý – jeho profesionální přístup, nadšení a znalosti přidaly na zážitku další rozměr. Spolu s místním doprovodem se postarali o to, že jsme se cítili bezpečně a měli skvělý servis, včetně vynikajícího jídla i pohodlí v kempech. Samotný výstup na vrchol Araratu byl jedním z nejsilnějších momentů mého cestovatelského života. Výhled z vrcholu ve výšce 5137 m n.m. je zážitek, na který nikdy nezapomenu. Vřele doporučuji všem, kteří hledají dobrodružství s výjimečnou atmosférou a skvělým zázemím.
Jirka B.
Tento zájezd byl splněním mého dlouholetého snu a musím říct, že díky dokonalé organizaci cestovní kanceláře SEN překonal všechna má očekávání. Od samotného přistání v Arushe až po závěrečný sestup a návrat domů byla celá expedice jedním velkým zážitkem. Už před odjezdem jsem byl mile překvapen pečlivostí a profesionalitou, s jakou byla zajištěna veškerá příprava. Detailní breefing a možnost zkontrolovat nebo doplnit výstroj přímo na místě mi dodaly jistotu, že jsme na vše perfektně připraveni. Průvodci byli nejen odborníci na výstup, ale i skvělí lidé, kteří dokázali každého motivovat a zajistit, aby byl každý krok po svazích Kilimandžára bezpečný a příjemný. Trasa byla promyšleně zvolená – dostatek času na aklimatizaci, překrásné výhledy a minimální davy turistů. Měl jsem pocit, že hora patří jen nám. Zvlášť oceňuji důraz na bezpečnost a individuální přístup ke každému z nás. Díky skvělé aklimatizaci jsem si mohl naplno vychutnat vrchol i cestu zpět. Přátelský tým nosičů a průvodců nás doslova obklopil péčí, a jejich srdečnost byla nezapomenutelná. Martin Veselý.
Fantazie. Takto lze jedním slovem shrnout zážitky ze zájezdu "Patagonie, Ohňová země + luxusní plavba". Můžete namítnout, že je to subjektivní názor, ale lidé, kteří mají rádi přírodu mi určitě dají za pravdu. Před pár lety jsme byli na zájezdu Patagonie, Argentina, Brazílie a Patagonie nás doslova učarovala. Je to drsná země, která navzdory rozvoji cestovního ruchu a přítomnosti většího množství turistů na exponovaných místech si v zásadě uchovala původní charakter bez výrazných vlivů civilizace. Měla jsem obavu, že když znovu navštívím místa, kde jsem už byla (např. Ledovec Perito Moreno, NP Torres del Paine), že se mi to nebude už tak líbit, nedostaví se ten pocit nadšení, když vidíte něco krásné, úchvatné. Opak byl pravdou. Jednak to byl zájezd, který byl zaměřen na Patagonii a Ohňovou zemi, strávili jsme tam daleko více času a přibyla návštěva nových, zajímavých míst a jiné aktivity. Tečku za vším dala plavba expediční lodí Stella Australis po mořských kanálech souostroví Ohňová země. Ale pojďme po pořádku. Nejsem velkým příznivcem chození po městech, ale na tomto zájezdu to bylo vyvážené. Prohlídnout si zajímavosti Santiaga, projít se po uličkách Valparaiso, vnímat atmosféru Punta Arenas a vidět město na konci světa Ushuaia, které mi bylo známé jen z stejnojmenného francouzského přírodního a seriálu - to vše jaksi k tomuto zájezdu organicky patří. Návštěva Punta Santa Ana, staré pevnosti Fort Bulnes a přesun z Punta Arenas do Rio Serrano jako kdyby byly aklimatizační cestou na pobyt v národním parku Torres del Paine. Celodenní výlet po parku, pokud se k tomu přidruží pěkné počasí a slunce umožní vidět alespoň některé z jeho nesčetných krás a také pocítit sílu a drsnost přírody (lidé s nižší hmotností by tam neměli cestovat, aby jejich neodfouklo). Pověstnou třešničkou na dortu byl trek k Mirador Base Torres del Paine. V příručkách, které jsem si prostudovala byla tato túra uváděna jako 4 až 4,5 hodinová s délkou trasy přibližně 10 kilometrů (pouze směrem nahoru), střední obtížnosti. SEN udává tento trek jako 8 hodinovou túru (tam i zpět). Mladší a trénovaní to zvládnou za podstatně kratší čas. Ale i my starší, s potřebnou dávkou sebezapření to zvládneme svým tempem, pokud je nějaká časová rezerva navíc na odpočinek a relaxaci v cíli cesty. Odměnou jsou nádherné scenérie a pocit zadostiučinění "dali jsme to". Ale pozor, pouze při dobrém počasí - pokud extrémně nefouká vítr, a neprší. Neumím si představit výstup, ale hlavně sestup za deště na prvním úseku (hlína resp. Tráva) a posledním úseku (skalnatý terén, suti). Argentinské město El Calafate od naší předchozí návštěvy zkrásnělo. Je výchozím bodem na výlety do národního parku Los Glaciares. Lákadlem č. 1 je ledovec Perito Moreno. Mnoho lidí ho považuje za jeden z nejkrásnějších ledovců na světě. Dá se na něj jen tak dívat z vybudovaných plošin, resp. chodníků a čekat, kdy se z čela odlomí kus ledu a s rachotem se zhroutí do jezera Lago Argentino (ani po hodině Vás to neomrzí) nebo se projet lodí k čelu ledovce a vychutnat si jeho majestátnost a výšku. Když jsme při něm byli před lety, závistivě jsme pozorovali černé tečky - lidí pohybujících se po ledovci. Na tomto zájezdu se to stalo realitou a po krátké plavbě k čelu ledovce jsme se na něm ocitly s mačkami na nohách. Byl to nový a nepoznaný zážitek. A po sklenici, dvou staré whisky s ledem z ledovce, vypitých přímo na ledovci na závěr procházky jsme se cítili přinejmenším jako dobyvatelé Jižního pólu. Zajímavý je také výlet lodí k ledovci Upsala. Do blízkosti ledovce není lodím přístup povolen, ale z dálky je pohled na obrovské ledovcové pole a zblízka na velké plovoucí ledové kry, které se odlomily z ledovce. Loď pokračuje k ledovci Spegazzini, který se dá podívat zblízka. Škoda jen, že to vím jen z vyprávění, protože mě těsně před plavbou vyřadila jednodenní choroba (asi důsledek dobývání ledovce Perito Moreno). Po příletu do města Ushuaia dobrodružství pokračuje. Celodenní výlet cestou-necestou po Ohňové zemi. Člověk by nevěřil, jakým terénem dokáže projít džíp. Na konci cesty čeká chatka a pořádně steaky. Následuje nalodění a plavba po kanálu Beagle, Murray, přes Nassau Bay až na konec světa, který pro nás představuje mys Horn. Pohled z mysu na vody Drakova průlivu v dálce navozuje myšlenky na prvních mořeplavců, kteří křižovali jeho vody mezi Atlantským a Tichým oceánem. Zastávka ve Wulai Bay, procházka subpolárních lesem a nádherná panoramatická vyhlídka na záliv. Po noční plavbě ohňů zemí vylodění a procházka k ledovci Aquila, který se tyčí nad ledovcovou lagunou obklopenou pralesem. Nevím, co tkvělo v hlavách Magellanových tučňáků, jejichž kolonii na ostrově Magdalena se dalo pozorovat ještě před několika dny, prostě zmizely. Jako náhrada přišla vhod kolonie lvounů na ostrově Marta. Ačkoliv neplují v nejvyšší třídě, kajuty jsou pro nás milým překvapením. Prostorné, čisté, účelně vybavené, zařízení bez známek
opotřebení. A k tomu all inclusive ... Tento zájezd vřele doporučujeme. Hanka a Jozef
Dobrý den,
jsem Vaším klientem již více než 10 let. Nyní jsme se vrátili nadšení z posledního zájezdu Patagonie, Ohňová země. Skvělá kompozice zájezdu, pobyt v nádherné přírodě stále ještě s minimem turistů, zarámovaný na počátku zájezdu "nakouknutím" do Santiaga a Valparaísa-Viňa del Mar a na konci do Buenos Aires.Těžko vybrat ten největší zážitek- Torres del Paine? ledovec Perito Moreno? tučňáci na Isla Magdalena? nebo nejjižnější město Ushuaia? A to vše pod taktovkou Vašeho skvělého průvodce Jána Budaye. Jano má vše, co má průvodce mít - dokonalý timing a znalost prostředí, kdy přesně věděl, co bude "za další zatáčkou", hluboké komplexní znalosti dané oblasti a samozřejmá jazyková vybavenost. Díky Vám a díky Janovi. A už se těšíme na další zájezdy s Vámi- na jaře do Japonska a na podzim na Taiwan.
Lubomír Zahradníček a Eva Kučerová
Ahoj „nasi, nasi“ SEN. Před dvěma týdny jsme se vrátili z Thajska, Malajsie a Singapuru. Už jsme všichni aklimatizováni, zažíváme předvánoční shon, ale určitě vzpomínáme na krásné zážitky. Každému utkvělo v paměti něco jiného, ale dobrý pocit zůstal určitě všem účastníkům treku na severu Thajska. Naše malajská průvodkyně nás v Bangkoku přivolávala právě pokřikem „nasi, nasi“. Všichni jsme se usmívali, neboť vystihla náš pocit, cítili jsme se skutečně jako naši. Ten pocit se vytvořil na základě společných zážitků v horách, u domorodců, na slonech a vorech, snídani i večerních posezeních. Náhodně se při přesunech vytvořilo 1. a 2.družstvo, ale všichni šestnáct jsme byli jedna parta. K tomu velkou měrou přispěl i náš průvodce Jozef Harvánek a thajský vůdce Ča a usměvavý Bejby. O zábavu a dobrou náladu nebyla nouze. Jozef nenásilnou formou vytvářel dobrou náladu, ukázal se jako znalec poměrů, zajímavostí a historie celé Zadní Indie. Bylo to vynikající a jak Jozef říká "pocitové". A dobrý pocit během vánočních svátků přeji všem známým z tohoto zájezdu, ale i z Egypta, kde byl s námi také vynikající průvodce Peter Rea. Věřím, že pod stromeček zašlu "nasim" fotky – už na tom pracuji. A všem přeji hodně zdraví, cestovatelských zážitků s tak dobrými průvodci, jak jsme letos zažili se SNEM. Vladimír
Přistáváme pronajatou lodičkami na mole ostrova a vítáme se s rangery, kteří dávají první instrukce: Varani nesnášejí červenou barvu a rychlé pohyby. Pokud se proti vám rozběhne, neutíkejte, doběhne vás, ale počkejte a když bude blízko, uhněte na stranu, varan totiž špatně mění směr. Je nebezpečný, když vás kousne, můžete umřít, nepřibližujte se k němu příliš. Malí varani žijí na stromech, jinak by je samec snědl. Až když jsou dostatečně velcí, seskakují a začínají lovit na zemi. Chodíme v buši ostrova a máme oči na stopkách a najednou je před námi, schovaný v křoví, leží, téměř není vidět. A asi 20 metrů od něj malý jelen pije vodu. Čekat na lov by možná trvalo věčnost, a tak pokračujeme dále. Stačíme se podél moře, když v tom... to je neuvěřitelné, naproti nám se blíží obrovský ještěr. Prochází se po pláži. Neuvěřitelný zážitek! Toto fakt stálo za to, tím však Komodo nekončí. Nastupujeme na loď a přesouváme se na Red beach – Červenou pláž, která je poseta úlomky červených korálů. Skáču do moře a pod námi se objevuje nádherný podmořský svět. Rejnoci, želvy, stovky rybiček a pestrobarevné korály. Nádherné místo na dovolenou. A kromě nás je tu jen jedna malá lodička.
Čeká nas Rinjani, sopka vysoká 3726 metrů, vystupující téměř z moře. Vypíná se nad námi a vůbec se nezdá tak vysoká. Nejtěžší věci dáváme nosičům, na hřbety bereme zbylé věci a začínáme makat do výšky 2500 m.n.m., na první římsu. V lese pod římsou vřeští opice a my se posilujeme. Ráno budíček ve 2 ráno a s čelovkou vyrážíme dobýt vrchol. Dobrodružná část zájezdu začíná. Suť, sopečný prach, 2 kroky nahoru a půl kroku zpět. Při východu slunce už stojíme vyčerpaní na vrcholu a vychutnáváme si pohledy, na jedné straně je vidět Bali a nejvyšší sopku ostrova - Agung a na druhé straně sopky Sumbawy. Pod námi sopečné jezero a někde v dálce za římsou a strmým svahem moře a ostrovy Gilli. Scházíme na římsu, ještě níže k jezeru a k horkým pramenům. Božský odpočinek před sestupem ze sopky, kolena nas bolí, ale stálo to za to. Zážitek na celý život. Před námi maličké ostrovy Gilli s nejčerstvějšími rybami, nádherným mořem a zaslouženým odpočinkem.
Do nejkrásnějšího parku Patagonie přijíždíme vpodvečer a žulové skály věží jsou osvětlené červeně, pod námi se vine ledovcová řeka, u které se pasou stáda koní. Hotel, ve kterém bydlíme má neuvěřitelný výhled na skalní masiv a my se kocháme dlouho do noci. Ráno vstáváme dřív a hned vyrážíme na túru. Vítají nás stáda lam Guanaco, kondoři kroužící na obloze, šedá liška, a dokonce nám proběhla před autem puma. Náš adrenalin byl větší než její strach, a když jsme vyskočili z auta, skryla se v strouze a pak se rozběhla. Naštěstí pryč od nás. Túra ke třem věžím vede nádhernou krajinou, stoupá přes pohádkový les a poslední výškové metry ledovce Morena. Za necelé 4 hodiny stojíme už u jezera, a kocháme se výhledem, který nám budou naši kamarádi závidět, když jim pošleme naše fotky. Je bezvětří a věže Torres del paine se odrážejí v zrcadle jezera pod nim. Kolmé žulové útvary vysoké přes 2800 m jsou úchvatné. Kocháme se více jak hodiny a sestupujeme. Večer pozorujeme z hotelu tu krásu hor a oslavujeme tento nádherný den sklenkou Pisco, chilským národním nápojem podobným domácí vínovici. Samozřejmě dozrálé v dubových sudech.
Přijíždíme do dalšího národního parku v Patagonii, nasedáme na loď a plní očekávání, vyrážíme. Ledovec se objevuje hned za výběžkem, běžíme na palubu a fotoaparáty začínají cvakat. Čekali jsme něco pěkného, ale tento ledovec je vskutku nádherný. Vyčnívá do výšky 70 metrů nad hladinu lago Argentina a svým koncem přehrazuje jezero, ve kterém se začíná zvedat voda. Před pár lety byl rozdíl hladin v jezeře téměř 10 metrů a pod obrovským tlakem se jeho část zbortila. Silný rachot pukajícího ledu slyšíme i my a vidíme, jak se před námi kusy ledu hroutí do vody. Vystupujeme na břeh, nasazujeme mačky a 1,5 hodiny se "touláme" po ledovci v doprovodu místního průvodce. Led je tak čistý, že vidíme do jeho nitra. Je modrý. Vzduch unikl pod obrovským tlakem a ledovec změnil barvu. Toto je zážitek na celý život. Doušek whisky s modrým ledem a čeká nás další vyhlídka. Počasí je nádherné a my vidíme na vrcholy štítů nad ledovcem, pod nimi obrovské ledovcové pole, které se plazí do údolí směrem k nám. Na konci je Perito moreno rozeklané a kusy ledu čím dál tím více padají do jezera. Je odpoledne, teplo, začíná léto a my se kocháme a nechce se nám odsud jít pryč. Do městečka Calafate se dostáváme až před západem slunce. Večeři mámě rezervovanou v nejlepší restauraci, Mi viejo. Nikdy v životě jsem nejedl lepší jehně, a to jsem gurmán J
Kdo by neměl rád portugalskou kuchyni? Pokud patříte mezi její fanoušky, určitě budete nadšení i tou na ostrově Madeira. Lokální kuchyně se vyznačuje množstvím ryb a kvalitních surovin. I když je v samotné podstatě celkem jednoduchá, bude Vám rozhodně chutnat. Nejběžnějšími rybami na talíři místní kuchyně je tuňák a dravá ryba, která se jmenuje tkaničnice tmavá - espada, která žije ve velké hloubce Atlantiku. Přílohou je nejčastěji zelenina či dokonce grilované banány. Typickou pro madeirskou kuchyni je i sušená treska bacalhau nebo mořský losos, které seženete v každém obchodě. Čerstvé ryby se nejčastěji grilují na dřevěném uhlí, a k dochucování se používá množství bylinek a česneku. Kromě těchto ryb na jídelních lístcích restaurací najdete také ryby jako mečouna - espadarte, pražmu - dourada, anebo grilované sardinky Sardinhas Assadas. Z červeného masa je to právě hovězí, které zde nejčastěji ochutnáte. Národním jídlem je Espetadas, což jsou silně kořeněné hovězí masové kousky na vavřínové větvičce či dlouhém rožni, grilované na otevřeném ohni. Výborným jídlem je i Prego no prato, za kterým se skrývá steak mezi dvěma pořádnými krajíci chleba, často potíráné česnekovým máslem. Mnoho jídel je na ostrově určených pro více osob. Například Picado, které lze objednat v různých velikostech, v závislosti na počtu osob. Picado jsou malé kousky hovězího masa se solí a česnekem, které jsou prudce opečené. Jídlo se nejčastěji podává na jednom velkém talíři, uprostřed je maso a kolem jsou hranolky, či pečené brambory. Před jídlem nejčastěji dostanete česnekový chleba - bolo de caco, který je vyroben ze světlé pšeničné mouky, ale může být i ze žitné, kukuřičné či bramborové. Takto upečený chleba se nakrájí na plátky, opeče se a potře se česnekovým máslem.
Prohlídku hlavního města Madeiry Funchalu nemůžeme začít jinde než na lokálním trhu. Právě sem každé ráno rybáři přinášejí své úlovky. I když nemáte v plánu tyto kvalitní ryby a dary moře nakoupit, rozhodně se vyplatí jít se na ně aspoň podívat. Kromě zvědavých turistů tak narazíte i na místní, kteří si sem přijdou koupit ryby, anebo kuchaře místních restaurací, kteří si tu domlouvají své objednávky. Při návštěvě tohoto rybího trhu vám jistě neunikne velmi zajímavá, přibližně metr dlouhá, štíhlá ryba černé barvy. Tato dravá ryby se jmenuje espada (tkaničnice tmavá) a žije ve velké hloubce Atlantiku, několik kilometrů pod hladinou. Musí se lovit speciální technikou ve velkých hloubkách. Tato typická pochoutka se nejčastěji podává s banány, a jde o největší specialitu machico. Kromě rybího trhu, Vám jistě neunikne ani trh s čerstvým ovocem. Právě na místním mercado koupíte to nejkvalitnější a nejčerstvější ovoce: sladké mango, šťavnatou marakuju a pomeranče a různé druhy banánů, jaké jste ještě nejedli. Ovoce zde Vám bude připadat nejvíc plné chuti, jaké jste kdy ochutnali. Je to díky dobrým podmínkám, ať už dostatečnému množství srážek, vulkanické půdě anebo dostatkem slunečního svitu. Na tržnici vás budou jednotliví obchodníci vyzývat, abyste ochutnali ovoce právě z jejich stánku, a ne stánku konkurence. Příjemným tipem je i lokální kavárnička, která se nachází hned po levé straně, hned jak vyjdete z mercado. V malé lokální kavárničce, kterou nenavštěvuje mnoho turistů si dáte výborné espresso.
Věděli jste, že vinice na Azorách jsou pod patronací UNESCO? Doporučujeme vám značku Verdelho. Pěstování révy začalo již v 15. století, kdy se ostrovy začínaly pomalu osídlovat. Vulkanická půda, bohatá chuť, suché a horké klima, prostředí chráněné před větrem, čedič a sluneční paprsky... Víno Verdelho Vám prostě musí chutnat. My ve SNU rádi zapijeme mořské plody právě tímto vynikajícím "sopečným" vínem Verdelho, které pil i ruský car Mikuláš II. Když on, tak proč ne i Vy? Azory jsou ráj na zemi.
Jsme v základním táboře pod Kilimandžárem ve výšce 4600 metrů nad mořem a kocháme se nádhernými výhledy dolů. Naproti nám se v dálce tyčí hora Meru, jejíž výška odpovídá naší současné poloze v základním táboře.
Odpočíváme, abychom přesně o půlnoci vyrazili dobýt nejvyšší vrchol Afriky, téměř šestitisícové Kilimandžáro. Dáme si vydatné jídlo, abychom načerpali energii, a vyrážíme. „Plole, plole,“ opakují naši průvodci každých deset minut. „Pomalu, pomalu.“ Vzduch je řidší a s každým krokem se hůře dýchá, chlad a vítr z nás vysávají energii, ale my pokračujeme vzhůru s cílem dosáhnout vrcholu.
Při východu slunce už stojíme na okraji kráteru, k vrcholu nám zbývá ještě hodina cesty, ale to nejtěžší už máme za sebou. Dole před dvěma dny trochu pršelo, a zde nahoře se mezitím vytvořila pohádková krajina – závěje sněhu, ledovce v dálce, mraky hluboko pod námi. A my si za chvíli vychutnáváme vítězství. Dobyli jsme Kilimandžáro.
Strávíme zde dvě hodiny, fotíme se, smějeme, zpíváme. Až když nás začne bolet hlava, vydáváme se zpět dolů. Sestup do základního tábora trvá přibližně tři hodiny. Jsme všichni unavení, ale naprosto šťastní.
„Je jako žena,“ říká naše místní partnerka Rubena, „většinou neukáže svou tvář.“ Čeká nás jeden z nejlegendárnějších vrchů planety – Ararat. Uvidíme biblickou horu, na níž podle tradice odpočívá Noemova archa? „Celý srpen se neukázal,“ pokračuje Rubena. Jak přicházíme ke klášteru Khor Virap, odkud je nejznámější vyhlídka, jsme všichni napětí. Podaří se nám známý záběr kláštera s Ararat v pozadí? O to větší je naše radost, když se nám tato 5137 metrů vysoká hora ukáže. Je sice za mírným závojem oparu a vršek halí mraky, ale je ji vidět. Přicházíme ke klášteru a jen těžce byste zastavili naše fotoaparáty. Slunce se pomalu chýlí k západu a my si ten pohled vychutnáváme na plno. Právě teď je ideální čas na fotku! Před námi vinohrady, na skále panorama kostela a za ní Ararat. Ne sice tak jasný jako bývá v zimě, ale podle Rubeniných slov, nejviditelnější za poslední měsíc. Všichni nadšení nastupujeme do autobusu, čeká nás metropole Arménie – Jerevan.
Východnímu Turecku dominuje legendární hora Ararat (5137 m.n.m.), která již staletí sleduje cestovatele po Hedvábné cestě. Vydáme se na její vrchol, abychom se na vlastní oči přesvědčili, zda zde mohla kotvit Noemova archa. Nádherný trek krásnou přírodou a unikátní cesta plná zážitků z jednoho z nejkrásnějších vrchů planety.
Největší město na Špicberkách, patřících Norsku. Je to nejseverněji položené město na světě, kde žije okolo 2 144 obyvatel. Bývalé hornické městečko se může pochlubit i tím, že má nejsevernější banku, nemocnici, mateřskou školu, knihovnu, noční klub, hospodu, školu, supermarket, mezinárodní letiště a cestovní kancelář na světě. Longyearbyen leží na 78. rovnoběžce. Půda je zde zcela promrzlá, což má jeden zajímavý důsledek. Nikdo zde nesmí být pohřben. Domy musí být postaveny na sloupech a ve městě se nesmí chovat kočky. Možná vůbec nejdůležitějším specifikem Longyearbyenu je, že třetinu roku je ponořen ve tmě. Polární noc trvá skoro tři měsíce a končí 8. března. Ten den se ve městě slaví Solfestuka, festival slunce, kdy místní vítají příchod světla a konec tmy.
Ucítíte zde historickou kontinuitu a od prvního okamžiku Vás jistě uchvátí. Samotná osada Funchal byla založena již v roce 1421. Název města pochází od slova "funcho", což v portugalštině znamená fenykl. Tento název s největší pravděpodobností pochází od italských obchodníků s cukrem, kteří zjistili, že fenykl zde v minulosti ve velkém rostl na útesech zálivu, kde se nachází dnešní město. Funchal se v současnosti rozkládá na ploše přes 76,15 km² a žije zde přes 110 tisíc obyvatel. Samotné mezinárodní letiště na ostrově Madeira (CRISTIANO RONALDO MADEIRA INTERNATIONAL AIRPORT) se nachází přibližně 13 kilometrů východně od města. Funchal je hlavním a největším městem na ostrově a nachází se v něm největší množství hotelů, restaurací, barů a kulturního vyžití. Kosmopolitní, kultivovaný Funchal je skutečně velkým překvapením a říká hodně i o samotné Madeiře. Město je situováno v strmém údolí, které se jednoznačně vyplatí navštívit a SEN pro Vás na svých zájezdech připravilo jeho podrobnou prohlídku. Příjemné město plné palem, květin a nádherných historických náměstí. Povětrnostní podmínky ve městě jsou celoročně ideální, ani příliš teplo během letních veder, které zažíváme v Evropě, a teploty nad 15 ° C během nejchladnějších zimních měsíců. Kdysi to bylo místo s plantážemi fenyklu, později se z něj stal hlavní obchodní přístav, který je nejvytíženější na ostrovech a dnes je to fascinující město, které má velkou turistickou popularitu. Město už v minulosti oblíbili slavné osobnosti, a proto se na naší prohlídce zastavíme u sochy krásné Sissi, která zde trávila často své prázdniny. Ale nevynecháme ani sochu Kryštofa Kolomba. Ten na Madeiru zavítal v roce 1478, a následně o 6 let později si tu našel manželku, dceru prvního správce ostrova Porto Santo, a narodil se mu tu dokonce i syn. Město například miloval i slavný britský politik Winston Churchill, který si tu rád dopřál víno Madeira. V historickém centru se projdeme divadlem Baltazara Diase, nemineme katedrálu Sé ani radnici města. Ovoce, květiny či suvenýry nakoupíme na Mercado, hlavní tržnici města. Z centra města se společně vyvezeme lanovkou až na vrchol Monte. Už samotná jízda lanovkou je zážitkem a výhledy na město jsou opravdu úchvatné. Na vrcholu nás čeká nádherný kostel s hrobkou rakouského císaře Karla a následně adrenalinová 2-kilometrová jízda na dřevěných sáňkách dolů kopcem. Troufnete si? Po tomto unikátním zážitku si dopřejeme kávu v "nároží světa". Takto pojmenoval spisovatel Ferreira de Castro kavárnu Golden Gate, otevřenou od roku 1841. Na spojnici dvou nejvýznamnějších ulic se setkávala smetánka Funchalu, jakož i návštěvníci z celého světa. Na závěr dne si naplánujeme ochutnávku proslulého vína Madeira, které konkuruje portskému, a které bude skvělým suvenýrem z návštěvy Madeiry. Kromě památek ve městě najdete slušné restaurace, kavárny s historií, a dále na západ od města, stovky velmi slušných hotelů, kde bydlí i naši SEN klienti.
Přibližně 70 km severozápadně od hlavního města Madeiry Funchalu, se nachází nejzápadnější větší město Madeiry, kterým je Porto Moniz. To ukrývá zajímavou atrakci a přírodní úkaz v podobě vulkanických jezírek, které se tvoří na pobřeží hned pod samotným městem. Právě v létě, když tu méně fouká a vlny Atlantiku jsou klidnější, zde můžete zažít unikátní koupání. Tento unikátní zážitek každoročně láká i naše SEN klienty navštívit toto místo. My si ho vychutnáváme jako završení celodenního výletu po ostrově. Už samotná cesta sem bude zážitkem, ať už budete sjíždět z hor serpentinami až na pobřeží, nebo se starou cestou vydáte na východ od Porto Moniz po krásné vyhlídkové cestě, která vede podél pobřeží. Tato cesta kopíruje skalaté pobřeží severu ostrova a vede i několika tunely. Ale vraťme se k Porto Moniz, které je jedním z nejstarších měst na severu ostrova. Datum založení samotného městečka není přesně známo, ale první osídlení se datuje již k 15. století. Město je pojmenované po Franciscovi Monizovi, který byl šlechticem a jeho manželka byla vnučkou objevitele Madeiry. Hlavní atrakcí, která v současnosti láká turisty na toto odlehlé místo jsou mořské lázně, nebo pokud chcete, lávové bazény a mořské akvárium. Vzhledem k tomu, že v Atlantiku je voda studená, není ani voda v těchto lávových jezírkách teplá. Nicméně voda, která se sem dostává, má možnost se prohřát na slunci, a tím pádem je příjemnou alternativou oproti jiným bazénům. Unikátním zážitkem budou výhledy na okolní útesy, burácející vlny oceánu a zajímavé lávové útvary.
Jakmile doletíte do Sao Miguel, doporučujeme z letiště vyrazit na místo, které nese název Sete Cidades. Tuto fotku má asi každý, kdo na Azorech už byl. Je to místo, které reprezentuje království 7 mystických míst nebo bájnou Atlantidu. Po 300 metrech seběhněte z hlavní silnice vpravo do úzké uličky. Nemějte obavy, jdete dobře. Nejprve je cesta v prvních kilometrech tak trochu chaos, ale řiďte se značkami Sete Cidades a brzy už jste vedle letiště, které máte po levé straně a následně městečkem Relva, kde uvidíte tak trochu kýčovité modré a růžové domky. Cesta se pak začne klikatit, ale stále je v poměrné dobré kvalitě. Zde si poprvé všimnete legendárních hortenzií. Jsou to nádherné květiny. Jeďte klidným tempem, za 15 minut odbočíte vpravo a zamíříte do hor. Cesta se trošku zúží a obklopí vás neuvěřitelný záhon hortenzií. Na chvíli Vám to vyrazí dech, tak sledujte cestu! Postupně se však příroda mění a pastviny plné krav vystřídají jehličnaté stromy. Zastavíte na Královské vyhlídce (Miradouro da Vista do Rei) na parkovišti naproti zřícenině hotelu Monte Palace (mělo jít o ultraluxusní hotel), nebo o 70 m dále vlevo je také parkoviště, přímo před vyhlídkou. Zde se Vám naskytnou neuvěřitelné výhledy do kaldery sopky se dvěma jezery - největší vodní plochou ostrova. Všude kolem zeleň a uvnitř sopky jsou raritně dvě jezera - Modré a Zelené. Zelené jezero je spíše šedé, a to proto, že je mělčí a ze dna čisťoučké vody se odrážejí řasy. Obrázek, který právě vidíte je často hlavním motivem celých Azor a musíme uznat, že to je absolutní nádhera. Doporučujeme Vám proto jít sem hned po příletu a vychutnat si to. Všechno kolem je přírodní rezervace. Kaldera má stěny vysoké přes 500 metrů a je to nádhera!
Nejvyšší volně stojící hora světa a také nejvyšší hora v Africe – to je Kilimandžáro. Se svými 5 895 metry je výzvou pro mnoho nadšených a třeba i nezkušených horalů. Vylézt na její vrchol Uhuru Peak může dle všeho i dítě nad 10 let nebo senior starší 70 let! Jediné, co člověk potřebuje ke zdolání, je odhodlání, dobrá fyzická kondice a vůle. Samotný výstup na horu trvá přibližně 5 až 9 dní a probíhá s průvodcem. Existuje hned několik tras, které vedou k horolezeckému snu – patří mezi ně Marangu, Shira, Rongai, Northern Circuit, Lemosho, Machame a Umbwe. Samotný výstup na Kilimandžáro je pak velkým zážitkem i z hlediska přírody, neboť projdete hned několika ekologickými zónami, tj. bujným a vlhkým deštným pralesem či alpskou pouští. Závěr u vrcholu je pak vysloveně arktický. Na cestě vás budou krom jiného doprovázet i divoká zvířata – spatřit můžete během turistiky třeba roztomilé opice rodu Colobus. Zajímavost: věděli jste, že Kilimandžáro bývalo kdysi aktivní sopkou? Sopečné kužely vznikly právě erupcí před miliony let a nazývají se Mawenzi, Kibo a Shira. Např. Uhuru Peak je nejvyšší bod kráteru Kibo.
Národní park Torres del Paine v Chile je často označován za nejkrásnější národní park Jižní Ameriky. Na Seznam UNESCO byl zapsán roku 1978. Jeho nejvyšší vrchol Monte Paine Grande dosahuje výšky 3 050 m n. m. Masiv vznikl asi před 12 miliony let a je tvořen z velké části z granitu. Nejznámější jsou tzv. věže neboli „Torres“ a rohy neboli „Cuernos“. V parku se nachází množství jezer, vodopádů a řek. Část parku je pak trvale pokrytá ledem. Toto místo je známé tím, že zde lze vidět zajímavou a rozmanitou faunu i flóru.
Nejznámější a nejkrásnější ledovec národního parku Los Glaciares, který byl prohlášen za NP v roce 1938. Od roku 1981 je i součástí seznamu UNESCO. Od El Calafate je ledovec Perito Moreno vzdálen asi 80 kilometrů a přepravíte se tam v doprovodu místního průvodce. Nejzajímavější je pohled na přední stěnu ledovce, která vchází do jezera. Její šířka je 5 km a výška stěny nad hladinou vody je 60 metrů. Součástí výletu je i plavba loďkou podél jižní strany ledovce. Ledovec je proměnlivý útvar, který je neustále v pohybu, a právě ledovec Perito Moreno je známý tím, že neustále praská a jeho jednotlivé části se odlamují a padají do jezera. Určitě si všimnete, že hladina jezera Brazo Rico je pokryta těmito úlomky. Ledovec Perito Moreno vchází do vody na místě, kde se setkávají dvě jezera a oproti je poloostrov. Vždy jednou za několik let ledovec přeroste na poloostrov a obě jezera přehradí. Když je tlak vody na tuto ledovou hráz příliš silný, hráz se zhroutí. Nejlepší výhled na ledovcovou stěnu se naskýtá z vyhlídkové plošiny oproti ledovci, která se nachází v bezpečné vzdálenosti od praskajícího ledovce a je nejlepším místem k vychutnání si tohoto jedinečného přírodního úkazu. Doporučujeme výlet s mačkami po ledovci Perito Moreno. Důležité upozornění – výlet je pouze pro klienty do 65 let. Bohužel vstupní kontrola je v tomto přísná a ročníky starší než 65 let na ledovec nepustí. Kde budete na 30 km dlouhém ledovci s obrovskou plochou okolo 250 km² chodit, tak aby se to neodtrhlo spolu s námi? Uvidíte. Ledovce narůstají a ustupují. Perito Moreno se sice pohybuje neuvěřitelnou rychlostí bezmála kilometr za rok, ale to neznamená, že roste. No ani neustupuje, jako velká většina světových ledovců, a je stále stejný. Doporučujeme si tehdy obout turistické boty (stačí i nízké po kotníky). Dlouhé kalhoty, není důvod mít zbytečně teplé. Několik vrstev nahoru a poslední nepromokavou. Na hlavu doporučujeme čepici a, co je důležité, rukavice. Pokud si je zapomenete, půjčí Vám je. Hůlky, cepíny jsou zakázány. Po instruktáži vyrazíte na 15 až 20minutovou procházku nahoru k chatkám až na samotný led. Už tato procházka prochází nádhernou přírodou, upravenými dřevěnými stezkami s nádhernými výhledy. Bez focení by to trvalo do deseti minut, ale Vám to nedá a budete fotit a fotit. Ledovec bude vpravo od Vás a vystoupáme k jeho levému okraji. Tam si sednete na lavičky a horalé nám mačky promptně vyberou přesně na naši nohu a připnou tak, aby nám cestou držely. Je tu jedna finta, doporučujeme lépe si zavázat vaše boty a šňůrky na dvakrát, protože mačky neztratíte, ale můžete ztratit boty (s mačkami). Pod bleděmodrou vlajkou Argentiny si uděláte dobyvatelské fotografie, všude kolem bude led a Vy budete vypadat, že jste dobili Jižní pól. Mačky budou držet a Vy vyběhneme nahoru a pak dolů a fotíte a fotíte. Vypít si čisťoučká vodu přímo z ledovce je paráda (vezměte si láhev)! Je zajímavé, že kdybyste neměli jiný zdroj vody, pouze tuto ledovcovou, která je bez jakýchkoliv minerálů, tak byste se vodou intoxikovali a zemřeli byste po týdnu. Věděli jste něco takového? Dotknete se nejkrásnějšího ledovce světa a věřte, že budete mít z toho božský pocit.
Indonéský ostrov Komodo, který náleží skupině ostrovů Malé Sundy mezi většími ostrovy Sumbawa a Flores. Ostrov je především známý kvůli výskytu varana komodského, který je největším a nejmohutnějším ještěrem na světě. Populace tohoto ještěra je zde odhadována na cca 5000 kusů. Komodo má rozlohu 390 km2 a žijí zde asi tři tisíce obyvatel. Náleží indonéské provincii Východní Nusa Tenggara. Obyvatelé jsou převážně islámského vyznání. Ostrov je součástí národního parku Komodo, který byl založen v roce 1980.
Rinjani je aktivní vulkán, nacházející se v severovýchodní části ostrova Lombok. S výškou 3 726 m je to druhý nejvyšší vulkán země (po stratovulkánu Kerinci na Sumatře). Sopka má kónický profil, typický pro stratovulkanickou stavbu, ale její západní stěna je preružená kalderou Segara Anak o rozměrech 6 x 8,5 km. V kaldeře (konkrétně v západní části) se nachází jezero Segara Anak s hloubkou 230 m.
Výstupy na legendanní vrcholy, kde se dostáváte na hranici svých fyzických možností. Nepodceňte v přípravě jediný detail, nešetřete na servisu pod kopcem, SEN vám i zde nabízí nejlepší poměr ceny a špičkového servisu, který vás dostane na vrchol.
Ararat (5137 mnm) již staletí sleduje cestovatele na Hedvábné cestě. Z jeho vrcholu se přesvědčíme, jestli zde mohla kotvit Noemova archa. Trek dokonalou přírodou k jednomu z nejkrásnějších vrchů planety.
Kilimandžáro (5895 mnm). Vyzkoušeli jsme všech 7 oficiálních cest na vrchol a vytvořili speciální trasu s desítkami vylepšení pro náš tatranský národ. Máte jistotu nejvyšší kvality. Pojďte s námi na střechu Afriky!
Výstup na Pico Neblina je pouze záminkou k historicky nejlepší expedici do Amazonské džungle. Naším cílem je proniknout do teritoria Indiánů hlouběji. Exkluzivně pouze pro SEN.
Pojeďte s námi Azorské ostrovy a Madeira a poznejte krásy Madeiry a Azorských ostrovů. Obě ostrovní země nejsou známé svými plážemi ani teplým mořem, ale svou překrásnou přírodou. A tento zájezd míří právě sem, do přírody. A když už – tak už. V plánu máme zdolat i nejvyšší hory Madeiry i Azor. Nemusíte se bát, vždy existuje i varianta pro neturisty, kteří můžou den strávit pozorováním velryb či odpočinkem při skleničce vína či kávy.
A když budete mít chuť na expedici, ostrovy Komodo, Lombok, Flores, Sumbawa, Rinca, Gilli jsou jako stvořené pro aktivní dovolenou. Varani, největší ještěři světa na Komodu, vesnička Waerbo ukrytá v horách Floresu a náročný výstup na jednu z nejkrásnějších sopek planety, Rinjani na ostrově Lombok je zážitkem na celý život. A samozřejmě na závěr zájezdu odpočinek na božských plážích Indonésie.
Nevíte, který trek by pro vás byl nejvhodnější? Kontaktujte nás. Rádi vám s výběrem poradíme.