komfortní poznávací zájezdy do Egypta plné zážitků s garancí realizace zájezdů i v roce 2021
Káhira, Gíza, plavba po Nilu, Aswan, Abu Simbel
země faraonů, Sfingy a pyramid
gurmánské zážitky – foul, falafel, koshari
jsme tu pro Vás od roku 1993, využijte naše zkušenosti s aktivní dovolenou s našimi špičkovými českými průvodci
nejlepší poměr mezi kvalitními službami a cenou
Tel.: 224 250 138, 608 482 877 | Email: cksen@cksen.cz
Rád bych napsal pár řádků po návratu z cesty Egypt maximální poznání a musím přiznat, že název zájezdu platí na 100%. To co jsme viděli a zažili nás s manželkou nadchlo. Super itinerář a program, vše jsme stíhali, na památkách nebylo mnoho turistů a díky naší průvodkyni Mirce organizace klapala. Jen někteří spolucestovatelé si trochu pletli zájezd s cestovní kanceláří a s individuální cestou a snažili se upravit program všech podle svých představ. Také neustálé šíření negativismu téměř na vše pohody nepřidá, ale nenechali jsme si cestu zkazit. Zážitky byly opět super silné a vidět úchvatnou krásu starou tisíce let na vlastní oči bylo nezapomenutelné. Díky Mirko, díky SEN. Renata a Libor Soumarovi
Před několika dny jsme se vrátili ze zájezdu Egypt – maximálně poznání. Opět se CK SEN podařilo v tomto názvu vystihnout podstatu cesty, za 6 dní jsme prošli zemi od Alexandrie až po Abu Simbel, kde nás od hranice se Súdánem dělilo jen pár kilometrů. Vidět všechny ty úžasné dech beroucí památky na vlastní oči je nezapomenutelný zážitek na celý život. Kromě toho jsme poznali partu příjemných a zcestovalý lidí, kteří tento zážitek jen umocnily. Naše průvodkyně Mirka byla skvělá, vždy příjemná, rozvážná, s nadhledem zvládala všechny organizační záležitosti na 1. Ještě dlouho budou v nás rezonovat vzpomínky na tuto cestu a už teď se těšíme na další lov zážitků s CK SEN. Iveta a Zoltán Horváthovi
Egypt mne ve skutečnosti nijak nikdy nelákal. Tato cesta byla shoda okolností a dodatečně mohu jen konstatovat, že velmi dobrá shoda.
Pyramidy v Gíze či jedinečný chrámový komplex Abu Simbel na západním břehu Násirova jezera, Egyptské muzeum v Káhiře. Nil jako takový i plavba po něm, chrámový komplex Karnak, let balonem nad Údolí králů, ale i piknik v Alexandrii. Díky především našemu průvodci Petrovi za množství poskytnutých informací, dokonalou organizaci a neustálý pozitivní přístup.
S radostí Vás budu všem doporučovat.
Takže snad příště zase někde s vámi na viděnou. Víťa
SEN opět nezklamal. Když maximálně – tak na maximum!!! Za 10 dní přejít od Severu na Jih, vidět všechny důležité památky, i ty méně známé (o to zajímavější) a navíc s perfektním výkladem, to se jen tak nevidí. Navíc když to máme zpestřené i s jiným programem (jízda taxíkem, na velbloudu, loďce, potápění, procházkou přes trhy přeplněnými otravnými Araby ...), to jsou věci, kterých si vážím ještě více, neboť pro mě je to hlavně o poznání jiné kultury a života. No hlavně je to i o průvodci (a možná 95 % závisí na něm). Ten náš byl skvělý, takže touto cestou chci poděkovat Petru Reaovi že nám ukázal, řekl a dal z tohoto zájezdu maximu. A děkuji mu i za to, že nikdy nebyl unavený dost na to, aby mi ještě odpovídal i na mé nekonečné otázky. Vše super!!! Perfektně zorganizováno, až na tu trošku vyčerpávající cestu domů (z Hurghady do Káhiry), ale vyspali jsme se z toho.
Děkujeme
Romana a Roman Lojkovi
Vážení přátelé, dnes jsme byli na nejjižnějším bodě naší cesty, pouhých 60 km od Súdánu a konečně jsme viděli na vlastní oči Abu Simbel. Nádhera. Potom ještě Philae, pár odvážlivců v 45 stupňovém horku ještě stihlo i nedokončený obelisk a nyní už si vychutnáváme příjemných 32 stupňů, neboť slunce konečně zapadlo a máme moře času toulat se po trhu a vdechovat vůni koření v Aswat. Doufám, že tak jako v minulých letech zvítězí toto magické místo v hodnocení nejlepších míst, které jsme navštívili. Zítra nás čeká 134 sloupů v Karnaku a večer pečení holubi, kteří nám ale nespadnou sami do úst, ale musíme za nimi do restaurace. Holubi nám skutečně přišli v restauraci až pod nos, ale kromě smutných očiček už neměli co více nabídnout, ale najedli jsme se jiných dobrot. Potřebovali jsme to, protože dnes jsme se toulali v pekelném horku po Karnack chrámu, který je podle vice odborníků ještě významnější památkou starého Egypta než pyramidy. Zítra pokračujeme po Západním břehu, kde nás čeká kopec hrobek, reliéfů a Faraonů, abychom pozítří konečně spláchli prach egyptské pouště v Červeném moři…
Zdravíme z klidné a nádherné noční Alexandrie, kam jsme dorazili jen dnes ráno, ale viděli jsme toho už tolik, jak kdybychom tu byli nejméně cely týden… nezabloudili jsme ani ráno v katakombách, vyzkoušeli jsme si známý středový akusticky bod ve starém amfiteátru, trochu se vzdělali v nové ale ideou staré knihovně… a bod dne: najit něco na zub !!! nakonec jsme všechno s přehledem vyřešili a nezůstaly hladoví, ačkoli perlička dne byla asi jak vypadá arabský steak a z čeho asi je… (dosud nevíme, protože zmizel z talíře odvážlivci podezřele rychle) a konečně po západu slunce, všechno ožívá… ulice jsou plné jakoby byly právě hody ... no, Ramadan je Ramadan ... po fajnové, voňavé jablečné sisi a šálku čaje zdravíme všechny cestovatele roztroušené po celém světě.
Když se řekne Egypt, každý cestovatel si automaticky představí jeho největší skvost - pyramidy. My s průvodcem CK SEN jsme poznali nejen ty nejznámější v Gíze, ale historií jsme putovali až k těm nejstarším z nich. Po vydatné snídani se vydáváme naším autobusem na Gízskou náhorní plošinu; je to vzrušující, protože už jako děti jsme o tom všichni snili. Vidět pyramidy živě, cítit jejich přítomnost - poslední existující div světa. Vyrážíme brzy ráno a atmosféru nám dotváří mlhový opar, který se letmo rozpouští v prvních paprscích vycházejícího slunce. V dálce spatříme tyčící se vrcholky pyramid. V autobuse je až posvátné ticho, všichni si vychutnáváme tento moment se zatajeným dechem. Z jedné strany probouzející se Káhira, z druhé strany nekonečná poušť. V objektu se nachází 9 pyramid a muzeum sluneční lodi, která byla objevena v roce 1954 egyptským archeologem Kamal El- Mallakhem. Největší a nejznámější je Cheopsova pyramida.. Za příplatek se dostaneme dovnitř pyramidy a určitě to stojí zato. Připravte se však na netradiční výstup. Vchod do pyramidy není ten původní, a je to v podstatě jen díra, kterou se starověké arabské kmeny snažili dostat dovnitř pyramidy. Pak nás čeká výstup asi 150 metrů úzkou chodbou cca 2x1,5 metrů do královské komnaty. Nemějte však obavy, výstup je nenáročný a postupuje se pomalu. V pyramidě je však řidší vzduch a teplo, takže je dobré si sebou nebrat mnoho věcí, a fotografování také není povoleno, takže zrcadlovky se nevyplatí brát s sebou. Je to však životní zážitek, něco nezapomenutelné a neopakovatelné. Více asi není potřeba psát, toto se musí zažít, a nejlépe s CK SEN, v Egyptě jsou totiž jako doma.
První den v Káhiře je skutečně nabitý zážitky a silnými momenty. Dopoledne jsme strávili u pyramid v Gíze a Velké Sfinze, a náš den zdaleka nekončí. Nasedáme do autobusu a přesuneme se asi 30 km jižně od města do oblasti zvané Sakkara, která se nachází na západní straně Nilu. Cesta je velmi příjemná, lemovaná stovkami datlových palem, z nichž místní obyvatelé využívají nejen plody, ale také listy, které po vysušení využívají na výrobu různých pletených košíků, koberců nebo také střech na jejich domovy z hlíny. Vesnička vypadá kouzelně, vrátíme se do ní později na tradiční egyptský oběd. Momentálně se přesouváme asi 2 km západně od vesnice k pyramidě faraóna 3. dynastie Džosera (2600 před n. L.), která je stupňovitého tvaru a je vysoká asi 60 metrů. Tato pyramida je považována za nejstarší dochovanou pyramidu v Egyptě a je to jedna z nejstarších staveb na světě vůbec. Komplex v Sakkaře je skutečně rozlehlý. Kromě stupňovité pyramidy se v něm nachází také několik menších a méně zachovaných pyramid datovaných až do 12. dynastie, zádušní chrám a tzv. Serapeum - jde o soubor skalních hrobek, které obsahovaly mumifikovaná těla posvátných býků. Serapeum objevil v roce 1851 významný francouzský archeolog a egyptolog Auguste Mariette. Název Sakkara je odvozen od staroegyptského boha Sokkarisa, který byl symbol ochrany mrtvých. V jižní části komplexu se nachází několik významných hrobek králů, princů a státních hodnostářů. Díky výpravě s CK SEN přesně víme, v které hrobce se nacházejí nejstarší a nejvíce zachované hieroglyfy v celém Egyptě, a s radostí vám je ukážeme.
Egypt je známý množstvím svých pouličních kaváren, ve kterých se můžeme po náročném dni příjemně občerstvit. Vůně čerstvě namleté kávy se táhne prostorem. Nejraději mám tu s kořením kardamon, která dodává kávě specifickou a nezaměnitelnou chuť. Káva se připravuje klasicky na ohni na "turecký způsob" v džezvě a podává se v malých šálcích nebo sklenicích. Podobně je to i s egyptským národním nápojem, kterým je čaj nebo "Šaj" a běžně se připravuje vařením čajových lístků, většinou z máty. Egypťané mají také v oblibě i klasický černý čaj, do kterého přidávají velké množství cukru, podobně jako v Maroku. Někdy je dochucený také mlékem. Horký čaj je nejlepším prostředkem proti žízni během velkých veder a zároveň je zdrojem energie. Typickým nápojem, především v jižní části země kolem Asuánu, je tmavočervený nálev z čerstvých nebo sušených květů ibišku - karkadé. Osvěží horký nebo také vychlazený jako limonáda. Je velmi chutný a má řadu pozitivních účinků na naše zdraví, především pročišťuje a okysličuje krev. My v CK SEN vás s radostí vezmeme na místní Asuánské trhy, kde si tyto květiny v nejvyšší kvalitě můžete pořídit domů, ať už pro sebe nebo jako originální dárek pro rodinu a přátele. Egypťané pijí několik odvarů z bylin a koření jako například Chelby, jansún nebo IFRA - odvary anýzu, kurkumy nebo skořice. Za chladných zimních večerů popíjejí také nápoj zvaný "sahleb", což je hustý krémový nápoj připravovaný z mléka, mnohdy z velbloudího, který se zahušťuje mletým kořenem orchidejí a posypává se ořechy a skořicí. V horkých měsících popíjejí domácí žízní také kynuté mléko "rajeb", které je však dost horko-kyselé a třeba si na jeho chuť nejprve zvyknout, aby vám nápoj zachutnal. Především v období Ramadánu si místní obyvatelé vychutnávají více než kdykoliv předtím sladké šťávy z cukrové třtiny - Asaba, datlí a sezónního ovoce, mezi které bychom mohli zařadit především mango, granátové jablko, pomeranče, jahody, banány, kokos nebo plody kaktusu - opuncie, které mají sezónu v srpnu a září. Pití šťávy na ulici je poměrně bezpečné, ale vždy je lepší si ji vyžádat bez ledu. Pouliční prodejci často nabízejí také studený hořko-kyselý nápoj s lékořicí "ASIR Limun", který nenajdete nikde jinde. Je z čeho vybírat, že? Tak na zdraví, nebo jako v Egyptě říkáme: HUTAFAT :)
Svět Káhiry i Alexandrie necháváme za sebou a vydáváme se na jih za novým dobrodružstvím, novými zážitky. Našim cílem je Asuán, leží na pomezí bájné Núbie a Egyptu, a přesně tak i působí. Je jiný než chaotická a hlučná Káhira a jiný než umělecká Alexandrie. Má v sobě jakýsi náboj exotiky, kterou tu podtrhuje nekonečný bazar a panorama Nilu. Na každé naší cestě trávíme v Asuánu dvě noci, a víme proč. Jednak je okolí města mimořádně zajímavé, vydáme se prozkoumat chrámové komplexy Philae a světoznámý Abu Simbel, ale i proto, že Asuán dokáže člověka překvapit svou přitažlivou orientální atmosférou, kdy si chcete jen sednout k Nilu a mlčky sledovat to, jak si tiše teče pod pahorky ozdobené núbijskými hrobkami. Asuán není místo, kam bychom přijeli za památkami, ale kvůli jeho atmosféře, která je pro nás magnetem. Objednáme si jen pro naši skupinku tradiční dřevěnou felúku, natáhneme plachty, a čeká nás zážitek z plavby po Nilu. Kolikrát tuto obrovskou řeku člověk viděl na mapě světa? Kolikrát četl o dobrodružstvích při hledání pramene? Nyní sedíme na loďce a pokud natáhneme ruku, nilská voda nás osvěží. Budete překvapení, jak je zde v Asuánu řeka čistá. V Chartúmu někdy připomíná jen tekoucí bláto, v Káhiře je znečištěná, ale tady v Asuánu je místy dokonce průzračná! Kapitán natáhne plachtu, a vítr nás zavane k ostrůvku Kitchener, pojmenovanému po svém vlastníkovi, který se na něm rozhodl vybudovat botanickou zahradu. Zde uprostřed nehostinné krajiny poseté pískem a prachem, máte pocit, že jste v ráji. Vychutnáme si tu osvěžující procházku. Druhou zastávkou je břeh, odkud kráčíme prázdnou krajinou k ruině klášteru sv. Simeona. Nikdo tu není, jen naše SEN skupinka. Jsou to neuvěřitelné momenty, být zde v Egyptě právě teď, protože tak jak ho vidíme my, už ho možná nikdo neuvidí. O půlhodinu později stojíme ve stínu kláštera, díváme se na Asuán, jak se rozléhá podél Nilu. Tam, kde je blízko řeka, je život. Tam, kde se vytratí, převezme vládu písek a prach. Nakonec se vrátíme na naši felúku a vychutnáváme si pomalou a tichou plavbu v okolí ostrova Elephantine. Žádné hučení motoru, hluk, další felúky, jen my a ruiny egyptské historie vyčnívající z jižního ohybu ostrova, volající o pozornost. Zapadající slunce zbarví krajinu, Nil zdobí balvany a romantické ticho se promíchá s mrazením. Kousek od nás se zvedá Old Cataract Hotel, místo s příběhem i legendami. Tam někde seděla Agatha Christie a v mysli jí vznikaly nesmrtelné příběhy. Pokud chcete, i vy zde můžete strávit noci v Asuánu! Nilem jedeme za tmy až k našemu hotelu. Nil je tichý, ale staré město žije. Tržiště své brány ještě nezavřela, venku se sedí, lidé večeří, nakupují, dohadují se, teatrálně odcházejí z obchůdků snažíce se vydobýt si lepší ceny. Máte tady pocit, jako by se svět letos nezměnil, a že všechno jde správným směrem. I my pod rouškou tmy skočíme na bazar, nakoupíme si sušený ibišek na karkadé, jemenskou kávu s kardamomem, voňavou skořici, pepř. A s hlavou plnou orientu usínáme v tomto krásném městě!
Naše egyptská cesta, putování po nejznámějších památkách této krásné země se pomaličku přehoupla do grande finále, a to znamená, že jsme se po Káhiře, Alexandrii i Asuánu s okolím ocitly v Luxoru, kde na nás čeká několik zajímavostí tohoto známého města. Luxor je pojem, bez pochyb patří k nejznámějším místům celého Egypta, a k místům, které chce každý alespoň jednou v životě vidět na vlastní oči. Mezi nejunikátnější místa patří Údolí králů poseté hrobkami, a to je přesně to místo, kam se vydáváme i my. Část naší skupinky si ráno přivstane, aby mohli lovit zážitky z balónu s výhledem na probouzející se Luxor se svým historickým dědictvím. Někdy zde bylo tolik balónů, že jste měli problém je spočítat, dnes létají ráno dva, nanejvýš tři, ale jejich kapacita je menší než před rokem. Egypt je plný unikátních zážitků, a proto jsme tady. Do Údolí králů vyrážíme společně a musíme přejít na druhý břeh Nilu. Východní břeh patří Luxoru či Karnaku, západní patřil mrtvým, a proto právě zde leží údolí poseté hrobkami. Ještě krátká zastávka u Memnonových kolos a jsme na místě. Krajinu zdobí kopec připomínající pyramidu a přímo pod ním najdeme světoznámé údolí. Údolí králů nemá v sobě auru Abu Simbel, Philae či Karnaku, kam když přijdeme, oči skáčou po starověkých chrámech a vidí v první minutě "všechno", ale zde nevidíte nic. Jen údolí plné prachu, štěrku, obklopené vrchy. Ty pravé poklady se totiž ukrývají pod vámi, pod vašima nohama, a tedy pod zemí. Údolí králů se používalo na pohřbívání více než 500 let a znali ho zejména králové 18. až 20. dynastie, čili se bavíme o období mezi 16.-11. stoletím př.n.l.! Na náš lístek můžeme nahlédnout do tří hrobek, ale pokud byste chtěli vidět na vlastní oči i Tutanchamonovu hrobku, přímo u vstupu si musíte koupit extra vstupenku. Byznys je byznys, a Egypt by tyto věci mohl vyučovat. Cítite tu klid. Tuto větu mohu napsat dnes, protože před rokem by byla nonsens. Standardně tu bylo tolik lidí, že jste slyšeli babylon jazyků, ale dnes je zde spolu s námi možná dvacet lidí, kteří se rychle rozprchli. Toto si skutečně nemůžeme vynachválit, jsme všude sami, slavná místa jsou tu jen pro nás. Údolí králů je jako ementál, ale namísto děr jsou všude kolem nás hrobky. Ne všechny patří králům, ale ty nejznámější ano, a proto celá oblast zdědila toto vznešené jméno. Nejvíce fascinujícím faktem na tomto místě je to, že se tu kope a dělají výzkumy již přes 200 let, ale stále se objevují nové a nové stopy či dokonce nové hrobky, jak tomu bylo i v letech 2008 či 2011. Tolik archeologů už prohlásilo, že po jejich práci je "všechno vykopáno a všechno objeveno". Byl to Ital Belzoni i později Američan Davis, kteří věřili, že údolí vydalo všechny své poklady. Naštěstí jejich slovům nevěřil Howard Carter, a po letech tvrdé dřiny a práce, kdy objevil několik hrobek, se v roce 1922 zapsal do dějin objevením hrobky s málo známým a prakticky nevýznamným Tutanchamonem. Tedy nevýznamným byl do momentu než se na jeho zlatou masku podívali oči Cartera, a oběma jim tento moment přinesl nesmrtelnost. Musel to být elektrizující moment ocitnout se následně v Luxoru v luxusním hotelu Winter Palace, kde Howard Carter oznamoval světu, co se mu podařilo. My prozkoumáme hrobku faraóna Merenptaha s hlubokou chodbou i obrovským sarkofágem, nahlédneme do hrobky Setnacheta a jako poslední si vychutnáme hrobku Ramesse IV. Ta patří mezi nejbarevnější a nejzdobnější hrobky v celém údolí, a také podle nás je jednou z nejkrásnějších. Máme ji jako bonbónek na závěr našeho putování údolím před tím, než odjedeme, aby nám její barvy, reliéfy či malby ještě dlouho rezonovaly v mysli. I takto vypadá lovení zážitků zde v prachu starověkého Egypta.
Během našich toulek starou Káhirou jsme se zastavili v bazarové čtvrti Khan el-Khalili, která je snad nejživějším místem milionového města. Jako by tu na sebe všechno naráželo. Tradice, modernost, starobylý svět, zapomenuté kouzlo Orientu, otravují vás tu prodavači zbytečností, vítají vás tu obyčejní lidé s úsměvem na tváři, těšící se, že se zde opět po dlouhé době prochází alespoň pár turistů. Kdysi pulzoval bazar rušným turistickým životem, dnes za hodinku nepotkáme ani jednoho! Do bazarové čtvrti jsme se vydali jednak na procházku, abychom se nechali okouzlit orientem, ale především naším cílem bylo posezení v unikátní, legendární kavárničce El-Fishawi, která se ukrývá v bazarových uličkách. Nepozornému oku nebo člověku, který o ní nic neví, by bez problémů unikla a nikdy by si tu nesedl. My v CK SEN hledáme příběhy a El-Fishawi ho jednoznačně v sobě má! Tato kavárnička totiž otevřela své brány už koncem 18.století, tedy v roce 1773, a od tohoto roku se zde vypili statisíce litrů čaje, minula se zde snad tuna voňavé máty, a to nemluvíme o kávě či cukru. Sedneme si do kavárničky a Adil mě už pozná z dálky, a tak nás všechny vítá. Usadíme se na příjemných dřevěných lavicích a za chvíli nám na podnosech přistane tradiční, egyptská "ahwa", tedy voňavá káva, ale i černý čaj s ponořenou snítkou máty. Kolem je stařičký interiér, několik černobílých fotek z doby, kterou nikdo nevrátí, a zahlédneme i portrét egyptského spisovatele Nagíba Mahfuza, který toto místo miloval, trávil v něm čas, setkával se zde s přáteli a psal své knihy. Nakonec si jimi vypsal i Nobelovu cenu za literaturu jako první arabský spisovatel. Není těžké si představit, jak tu sedával i Jean-Paul Sartre, jak ulici prosycovaly těžké obláčky ovocného tabáku z vodní dýmky a do toho se mísila vůně kávy. Je to skutečně inspirativní prostředí. Posedíme si, povídáme se, popíjíme kávu a čaj, a toto místo se nám velmi rychle dostává pod kůži. Mimořádně příjemná zastávka na naší cestě Káhirou, a můžeme pokračovat dál. Ještě si vychutnáme Egyptské muzeum plné pokladů, nasedneme do vlaku, a ten nás odveze za dalšími příběhy až do jihoegyptského Asuánu. Naše cesta Egyptem nemá žádnou chybu!
Brázdíme Káhiru křížem krážem a jednou z našich zajímavých zastávek je známá, stále přitažlivá koptská čtvrt. Křesťanská čtvrt v muslimském Egyptě? Kdo zná, byť jen špetku historie, tak samozřejmě nemůže být překvapený - v dnešním Egyptě mají křesťané cca 10 % populace, což v této lidnaté zemi tvoří téměř populaci České republiky! Řekli byste tedy, že v Egyptě je více křesťanů než v České republice? Ocitli jsme se v koptské čtvrti, starobylé části Káhiry, která je prošpikovaná kostely a příběhy. Zatouláme se do uliček, abychom v nich pohledali vzácný kostelík Abu Serge, tedy Kostel sv.Sergia a Bakcha, dvou mučedníků, kteří zemřeli pro víru v 3.století, a dodnes se stali symboly. Vejdeme dovnitř do kostela, je prázdný, a tak ještě více vyniknou v tichu krásné detaily od starých ikon přes baptisterium až po sloupy držící dřevěnou střechu. Pod kostelem nalezneme i stařičkou kapli, místo, kde měli svůj čas trávit Panna Maria, sv. Josef i malý Kristus během svého pobytu v Egyptě. Dnes je tato kaple poutním místem, a když do něj kráčíte, máte pocit, jako byste byli v Betlémě či v Jeruzalémě. Posedíme si tu, vychutnáme si atmosféru tichého místa a uličkami se proplétáme přes kostel sv. Jiří, ruiny pevnosti zvané Babylon až ke kostelu Panny Marie, který všichni znají jako Hanging Church, protože ho postavili na ruinách věží z pevnosti, a tudíž se nedotýkal země a "visel". Je to důležité místo, protože právě zde probíhá volba koptského papeže, a proto patří k nejdůležitějším místům koptské církve. Ta vznikala v Alexandrii, protože právě tam přinesl křesťanství sv. Marek, ale o pár století pokročila i do ostatních částí země, i do Káhiry, kde je dnes hluboce zakořeněná. Kostel je posetý ikonami (najdete jich zde až 110!), ale i relikviemi světců, a jak v Abu Serge, tak i zde je příjemný klid a ticho. Koptové jako takoví jsou starou křesťanskou větví, patří k ortodoxní linii orientálních církví a stále si drží koptštinu jako svůj liturgický jazyk, přestože jí už běžně vůbec nemluví, protože se asimilovali s arabštinou. Dlouhá léta byli během staletí pronásledováni a odstrkováni, což se změnilo až v 19.století, kdy Egyptu vládl Muhammad Alí Paša, který pro ně dokonce zrušil i náboženskou daň. Dnes je jejich postavení lepší, ale stále je to komunita, která musí čelit útokům, a za poslední roky se jednalo i o několik teroristických. I přesto se Koptové nevzdávají, a je zajímavé vidět toto místo na vlastní oči a poslouchat jeho příběhy.
Foul patří společně s košarí k národním jídlům Egypta. Vypadá jednoduše, je jednoduchý, ale jeho chuť je tak geniální, že si vás nadobro podmaní a otevře Vám nové dveře do gurmánských zážitků. Egypťané velmi často začínají své dny právě s foulem. Je zdravý, ale pro mnohé je především super levným jídlem, a tak si jiné ani nemohou dovolit. Foul znají v Káhiře už téměř tisícovku let, a pokud se něco dělá opakovaně po deset století, tak to prostě nemůže být špatné. Foul představuje bob (často se u nás chybně hovoří o fazolích), který se tak dlouho připravuje a dusí v obrovské nádobě až změkne, aby se z něj mohla udělat kaše. Sama o sobě by neměla chuť, za kterou byste klidně kráčeli několik kilometrů, ale pokud takovou kaši doplníte římským kmínem, česnekem, citronovou šťávou, chilli a podlejete ji kvalitním olivovým olejem, objevíte něco, co jste nečekali. Jak to může být tak dobré? Vezměte si svůj Foul, sedněte si na ulici, která se probouzí, přikusujte k tomu placky Aiš, které jste dostali, a které v překladu znamenají život, a máte zážitek. Foul je zajímavé jídlo tím, že čím blíže k ulici jste, tím lepší je jeho chuť. Dokonalý egyptský streetfood. Foul nesmíte během své egyptské cesty vynechat, protože by to bylo jako byste si v Itálii nikdy nedali těstoviny. A to se prostě nedělá!
Jedete do Egypta za nákupy? Za nimi se spíš jezdí do Dubaje, New Yorku či do Parndorfu. No možná o pár let přijde na řadu i Egypt, a tím pádem jeho největší město, Káhira. V tak obrovském městě jsou obrovské rozdíly. Chudí obyvatelé chodí tradičně na trhy Ataba. Procházíme Atabou a budíme neuvěřitelnou pozornost. Asi nikde na světě jsme na jedné ploše neviděli tolik lidí, ani v Hong Kongu, ani v Indii. No dobře, možná na trzích v Dilí u Ajmeri Gate je to stejné. Suq Ataba, to jsou statisíce lidí na malé ploše. Kromě ovoce se tu toho koupit příliš nedá, ale pro fotografa je to ráj. Pokud jedete od trhu El Ataba k mešitě Al Azhar, procházíte ulicí Kobri al Azhar, a rázem skočíte stovky let dozadu. Máme ne desítky, ale stovky fotografií. Prodavači doslova šílí a chtějí, abychom je vyfotili. Koupit se tu ale nic nedá. Koření, aladinové lampy, suvenýry, stříbro, zlato, papyry nakoupíte na bazaru Chan al Chalílí. Toto je tradiční bazar, srdce Káhiry, který jednoduše musíte vidět. Talaat Harb je ulice, kde se zastavte, pokud chcete koupit něco moderního. Od SD karty do foťáku po oblek či boty. New York má 5th Avenue, Paříž Avenue des Champs-Élysées a Káhira má Talaat Harb. Dobrá, to je trochu přehnané... Paša Talaat Harb byl prvním velkým podnikatelem, něco jako egyptský Baťa, ale v bankovním sektoru. Ulice Talaat Harb je zároveň přehlídkou koloniální Káhiry a všech jejích stylů. Ulice je dnes směsí západní pop kultury a arabské tradice, a když si mladí Egypťané domlouvají rande, tak je to často právě zde. Obchody a jejich výlohy se snaží rozvíjet v estetice moderního světa marketingu, přičemž často věci pomixují s arabskou kulturou. Jde o takový originální kýč, plný nadšení. Plus je tu pár vintage stoletých klasických zážitkových restaurací - hledejte např. Cafe Riche či Groppo. Jednoduše ulici Talaat Harb musíte vidět! Kde jinde koupíte bavlněný oblek za 30 euro?
Zaručeně nejlepší egyptské jídlo - košarí. Je vhodné i pro vegetariány. Letím do Egypta na jaře roku 2021 a volám právníkovi Peťovi Reaovi, který Egypt pro CK SEN provází posledních 20 let. „Peťo, Ty si v Egyptě vkuse, což je v Káhiře nového, co mám vyzkoušet jako první?“ „Košarí Ľubo, dej si košarí, a dej si ho i za mě," byla jediná rada, a já jsem slyšel v hlase mlaskání. A tak Peťovu radu dodržuji. Tady v Káhiře existují velké restaurace, které se na košarí specializují. O co jde? Recept: mix čočky, těstovin politých hustou rajčatovou omáčkou. Připravte si košarí doma: budete potřebovat rýži, čočku, těstoviny, cibuli, česnek a rajčata. Nejprve uvaříme čočku, ideálně několik druhů tak, jak to dělají Egypťané. V čočkovém vývaru připravíme rýži a v dalším kastrůlku uvaříme malé makaróny a polámané špagety, opět několik druhů těstovin. Nadrobno nakrájenou cibuli osmahneme na oleji do zlatova. Základem je hustá rajčatová omáčka, kterou tak dobře jako Egypťané (nejvyhlášenější je v Asuánu - městě s nejlepším kořením) neuděláte nikdy, ale pokuste se. Dvě velká rajčata rozmixujeme s jednou cibulí a pár stroužky česneku. Další dvě rajčata nakrájíme na kostičky. Kostky zalijeme rajčatovo - cibulovo - česnekovým sósem, přidáme trochu olivového oleje, pár lžic octa a libovolné koření. V Egyptě ještě dostanete navíc olej, ocet a chilli ke každému košarí. Omáčku necháme zhoustnout. Když trochu vychladne, zalijeme jí čočkovo – rýžovo - těstovinovou směs, kterou posypeme osmaženou cibulkou. Mňam. Koshari je původem z Indie, z doby britské kolonizace Egypta. Britové si toto jídlo přivezli s sebou do Egypta začátkem 19. století, protože bylo levné a hlavně zasytilo. Mně připadá, že ho dotvořila italská komunita, která byla v Káhiře vždy silná. Košarí musíte ochutnat! Tak jako by každý turista měl ochutnat u nás svíčkovou. Proto je košarí na každém našem zájezdu Egyptem. Dáváme si ho na tom nejlepším místě.
Jak ušetřit na trhu Chán al-Chalílí, který je nejorientálnejším tržištěm na celém světě? Takto ho mnozí označují - za trhy z dob Šeherezády, za ztělesnění orientálních pohádek. Každopádně, pokud je někde centrum města, tak je to tady! V roce 969 byla právě na tomto místě založena al-Qahira. Na Chán al-Chalílí nejde o suvenýry či nákupy, ale o architekturu a atmosféru. Musíte mít na bazar čas. Pokud však chcete nakupovat, udělejte si mnohem více času. Doporučuji přijít (tak jak to děláme my v CK SEN) těsně před západem slunce a vychutnat si ten přechod, kdy se zapínají orientální svítilny. Nafotíte tak architekturu a zažijete atmosféru při dobré kávičce či mátovém čaji. Na Chán al-Chalílí najdete tisíce suvenýrů, a po smlouvání i za super ceny. Uličky, podchody a zákoutí jsou úžasné. Chán al-Chalílí, to není jedna úroveň, ale více starověkých ulic nad sebou. Rádi tu bloudíme, a vždy jsme se setkali s milými lidmi, hlavně když jsme se dostali na tu druhou a třetí úroveň. Udělejte si svou základnu v kavárně Al-Fishawi, a odtud vyražte na nejkrásnější ulici Káhiry Moizz. Takto přejdete Chán al-Chalílí "komplet". Začátky bazaru se datují někde do 14. století, a kromě obchodů je bazar známý právě kavárnami. Začněte u Husajnovy mešity, a směřujte ke komplexu Kalá'úna na ulici Moizz. Pokud chcete něco koupit, smlouvejte, smlouvejte, smlouvejte a usmívejte se při tom.
Největší a nejznámější je Cheopsova pyramida. Cheops byl druhý vládce 4. a dal postavit pyramidu jako svou hrobku, přibližně v 23 roce své vlády. Stavba měla výšku 146 m, dnes 137 m, a je postavena z 2 300 000 kamenných bloků, které váží od 1,5 do 15 tun. Pyramida byla v té době lemována bílým vápencem a nacházela se na ní zlatá špička, která odrážela sluneční paprsky až několik desítek kilometrů do dálky. Toto místo má neskutečnou atmosféru.
Druhá největší pyramida Egypta, tzv. Červená pyramida na Dahšúrskych polích byla postavena faraonem Snorfu, zakladatelem 4. dynastie starověkého Egypta, otcem legendárního Cheopse. Právě Snorfu jako vůbec první panovník začal experimentovat s výstavbou monumentálních pyramid. Po menším neúspěchu lomené pyramidy, vychytal všechny architektonické "mouchy" a postavil v té době největší a nejvyšší pyramidu svého druhu, podobnou těm v Gíze. Červená pyramida má dokonalý tvar kvadratického jehlanu rozměrů 220 m x 220 m a její výška dosahuje 105 m. Červenou barvu jí dodává speciální vápenec, který byl na stavbu použit. Vstup do pyramidy je ze severní strany a sub-struktura je poměrně jednoduchá, se dvěma síněmi a pohřební komorou. První dvě komory se nacházejí souběžně, paralelně vedle sebe a o několik desítek metrů leží královská komora, která je však prázdná, bez sarkofágu. Výhodou návštěvy právě této pyramidy je, že tu s největší pravděpodobností budete úplně sami a můžete si plně vychutnat její tajemnou atmosféru. Chodby a komory jsou z části osvětlené elektrickými lampami, ale někdy se stává, že nastane výpadek proudu a vy zůstanete v pyramidě zcela bez světla; to je ale zážitek, že? Pokud se nebojíte, přidejte se k nám a zažijte toto dobrodružství spolu s námi
Na západním břehu Nilu, 30 km od Káhiry, se rozkládá nejrozsáhlejší a nejstarší egyptské pohřebiště – Sakkára. Sakkára byla jedním z pohřebišť Memfidy, bývalého hlavního města. Této archeologicky bohaté lokalitě dominuje Stupňovitá pyramida faraona Džosera, která byla vůbec první egyptskou pyramidou. Džoser byl prvním králem 3. dynastie. Tato nejstarší pyramida se tyčí uprostřed monumentálního pohřebního komplexu, který se rozkládá na patnácti hektarech a zahrnuje chrám, dvůr a kaple na oslavu svátku sed, faraonova jubilea. Soustava budov je nejstarším dokladem a je dílem výjimečného muže – Imhotepa, prvního architekta, kterého známe jménem. Mimo to byl i královým mistrem, veleknězem Reova kultu a uznávaným lékařem. Areál měří sedm až osm kilometrů na délku a 800 až 1 800 metrů na šířku. Bylo zde objeveno velké množství památek a cenných předmětů – např. první známý papyrus.
Jedná se o dva skalní chrámy na samém jihu Egypta, na hranicích s dnešním Súdánem. Právě v těchto místech se faraon Ramses II. rozhodl vybudovat dva monumentální skalní chrámy, které měly demonstrovat egyptskou moc vůči kmenům sousední Núbie. Větší z chrámů byl zasvěcen Amonu-Re a zároveň oslavoval samotného faraona, menší byl zasvěcen bohyni Hathor. Obě skalní svatyně byly vytesány do pískovcové skály a uvnitř bohatě vyzdobeny kolorovanými reliéfy a malbami. Při stavbě nové Asuánské přehrady v letech 1964–1968 hrozilo pohřbení této památky pod vodami nové přehradní nádrže. UNESCO podniklo velkolepou záchranou akci, kdy nechaly oba chrámy doslova vyříznout ze skály a rozřezány na kvádry přesunout. Chrámy leží v současnosti na poloostrůvku Násirova jezera.
Luxor je krásným historickým egyptským městem, které se nachází v Horním Egyptě a rozkládá se na místě, kde dříve stávaly starověké Théby. Město se rozpíná podél řeky Nil, která odděluje moderní centrum od thébské nekropole, jejíž součástí jsou různé chrámy a hrobky. Mezi ty úplně nejvýznamnější památky patří chrámy Luxor a Karnak, které byly propojeny úchvatnou alejí sfing, jejíž část lze obdivovat dodnes. Prvním ze zástupců jedinečných luxorských staveb je chrám Luxor. Jedná se o rozsáhlý chrámový komplex ležící v centru moderního města. Luxor je krásný v jakoukoliv denní i noční dobu. Během dne se od něj odrážejí paprsky žhnoucího slunce, v noci je osvícen světly, která vytvářejí tajemnou hru stínů. Chrámový komplex byl z převážné části vystavěn ve 14. století před naším letopočtem za vlády Amenhotepa III. K finální podobě Luxoru poté přispěli další vládci, včetně Tutanchamona, Ramsese II., Alexandra Velikého a různých římských vůdců. V dávných dobách byl chrám obklopen bludištěm domů, obchodů a dílen. Dnes zde mohou návštěvníci obdivovat například 24 metrů vysoký pylon zdobený reliéfy vojenských činů Ramsese II. Obdiv vzbuzuje také růžový žulový obelisk. Původně zde stály obelisky dva, ale jeden z nich nyní zdobí Place de la Concorde v Paříži. Mezi další z děl Ramsese II. patří tzv. Velký soud, což je sloupové nádvoří s řadou pylonů a kolosů. Zde se nacházejí zdi zdobené výjevy obětí, které faraoni přinášeli svým bohům. Ty jsou lemovány dvojitou řadou sloupů. Za soudem se nachází krásná kolonáda Amenothepa III., která původně sloužila jako hlavní vchod do jednoho z místních chrámů.
Starověké Théby. Město četných chrámů a paláců na obou březích Nilu. Město slunečního boha Amona, legendárního faraóna Ramsese II. nebo tajemné Hatšepsut, která v dějinách vystupovala jako „královna faraon“. Město nekonečných alejí sfing, grandiózních pylonů anebo "město sta bran", jak ho nazval starořecký básník Homér někdy koncem 9. století před n.l. Starověcí Egypťané znali město Théby jako Waset nebo Weset, a za název Thébai vděčí starověkým Řekům. Dnes ho známe pod jménem Luxor, které je odvozeno od arabského "el- Uqsur", což v překladu znamená "pevnost". Luxor je magický, živý, pulzující. Za několik desetiletí se počátkem 20. století změnilo díky turismu malé ospalé městečko na rychle se rozvíjející turistické centrum, kam denně přijíždí nadechnout se jeho neopakovatelné atmosféry mnoho milovníků dějin a umění. Podél jeho břehů kotví desítky lodí, které křižují vody mezi ním a Asuánem. Naši prohlídku začneme v jednom z největších staroegyptských chrámových komplexů vůbec - impozantní Karnak, který se rozkládá na východní straně města. Asi první asociace, která se většině lidí spojí s tímto místem je velkolepá sloupová síň Amonova chrámu, tzv. Velký hypostyl, který popisuje Agatha Christie ve svém románu "Smrt na Nilu". Tuto síň tvoří 134 kamenných sloupů s hlavicemi v podobě papyru. Jen 12 z nich má tvar otevřeného květu a měří 22 metrů, zbývajících 122 sloupů má květ zavřený a měří něco přes 15 metrů. Síň je 103 metrů dlouhá a 52 metrů široká. Toto místo má vskutku úžasnou atmosféru a bohatou historii. Tak začněme pěkně od začátku... Karnak je několik chrámových komplexů v jednom, a na jeho výstavbě se během dvou tisíciletí podílelo několik generací panovníků. Nejstarší postavený sloup v komplexu vybudovala 11. dynastie Staré říše (2686-2181 před n.l.), avšak největší rozvoj zaznamenal v období Nové říše (1550-1069 před n.l.). Chrámovému komplexu, ve kterém se nachází mnoho svatyň, dominoval náboženský kult boha Amona. Od dob Nové říše považovali Amona za největšího ze všech egyptských bohů, a označovali ho za "krále bohů." Spojovali ho s množstvím jiných bohů, nejvyšší byl bůh Slunce Re, se kterým splynul do podoby Amon-Re. V jednom z egyptských mýtů o stvoření světa ztělesňoval Amon i se svou manželkou AmoNut element "vzduchu" - skrytou sílu - a proto byl ztělesňován v různých podobách. Často jako muž Amon-Re s korunou na hlavě ozdobenou dvěma peřími nebo jako býk Amon - Kametef, což dokazuje i alej sfing s beraními hlavami, která propojovala Karnak s Luxorem. Také byl zobrazován jako husa, kterou starověcí Egypťané spojovali s tvůrčí silou. Při obřadních rituálech splynul s bohem plodnosti do podoby Amon-Mina. Amonův chrám v Karnaku je jednou obrovskou spletí nádvoří, sloupových síní, různých kolosů a obelisků, ke kterým přispívali panovníci Nové říše. Působilo v něm značné množství kněží a kněžek rozličných hodností, a za jeho zdmi se připravovala jedna z nejvýznamnějších společenských událostí, kterou byla oslava svátku "Ipet". Tento svátek se slavil každý rok ve stejném čase, ve druhém měsíci Achet, tedy v období záplav. Zpočátku tento svátek trval 10 dní, ale časem se rozrostl na oslavu, která trvala celý měsíc. Ve staroegyptských chrámech bylo veřejnosti přístupné pouze první nádvoří. Vstup do vnitřních prostor byl povolen jen kněžím a faraónům. Prostý lid se tedy k posvátným sochám boha Amona nedostal. K sochám se mohli přiblížit pouze při výjimečných příležitostech jako byla například oslava svátku "Ipet", kdy se sochy boha Amona, jeho manželky AmoNut a syna Chonsua přenášely z chrámu z Karnaku do nedalekého chrámu v Luxoru. I v tomto případě však byly sochy ukryty před zraky lidí ve svatostánku. Zpočátku se tyto svatostánky přenášely z jednoho chrámu do druhého po souši, cestou lemovanou alejí sfing, později se však celá pouť organizovala po řece, a k této příležitosti se vytvořila speciální královská flotila slavnostních lodí, tzv. posvátných bárek. Těchto bárek se mohli dotýkat jen kněží. Na ramenou je přenesli k řece a uložili na velkou nilskou pramici, na níž pokračovala ve své pouti. Po Nilu plula nejen posvátná bárka božské rodiny, ale také samotný faraón se všemi členy jeho rodiny. Procesí doplňovalo množství menších, květinami a stuhami vyzdobených lodí, s kněžími, hudebníky hrajícími na loutny, tanečníky a vojáky. Po příjezdu na místo vytáhli posvátnou bárku na břeh za velkého jásotu davu, všude se tančilo a zpívalo. Ipet byl svátek radosti, blahobytu a nespoutané zábavy. Podél cesty do chrámu lidé vyložili obětní dary. Také kněží obětovali kadidlo, zlato a vzácné kožešiny a recitovali posvátné texty. Před vchodem do Luxorského chrámu se odehrávaly uvítací obřady různého druhu. Loďky bohyně AmoNut a Chonsua se složili hned na prvním nádvoří. Bárka samotného krále bohů pokračovala dále do posvátné kaple, kde nastalo symbolické spojení Amona- Mina, boha plodnosti, s matkou faraóna, jako potvrzení světské i duchovní moci panovníka. A právě od tohoto momentu až po současnost je egyptský výraz pro Luxorský chrám "jižní harém". V tuto magickou noc totiž došlo k znovuzrození faraóna, tedy i celého světa.
Rozlehlé a slavné pohřebiště egyptských faraónů, známé jako Údolí králů, se nachází na západním břehu Nilu nedaleko starobylého města Théby (dnešní Luxor) a jsou poměrně špatně přístupná. Také proto se staly vhodným místem pro poslední odpočinek faraónů 18. až 20. dynastie. Údolí králů je situováno pod vrcholkem hory El-Quorn a je rozděleno na Východní údolí a Západní údolí. Většina nejdůležitějších hrobek se nachází ve Východním údolí, které je přístupné veřejnosti. Královské pohřebiště a tradici pohřbívání do skal pravděpodobně zavedl Amenhotep I. nebo možná Ahmose, první panovník Nové říše a zakladatel 18. dynastie. Nejstarší panovník, který je zde pochován, je Thutmose I. a poslední je Ramesse XI. Navzdory svému jménu se v Údolí králů nenacházejí pouze hrobky královské, ale také hrobky patřící významným šlechticům, manželkám a dětem. Z celkového počtu patří králům pouze kolem dvaceti hrobek, zbytek tvoří neoznačené hrobky a hroby královských rodin a šlechticů.
Možná nejznámější egyptský faraon, na něhož musí všichni ostatní faraóni žárlit. Během života prý nedokázal nic, ale dnes je absolutní celebritou. Pojďme se na Tutanchamona společně podívat. Chcete-li putovat po jeho stopách, rozhodně musíte v Egyptě navštívit dvě místa. Jedno je v Káhiře a druhé u města Luxor, 660 km jižněji proti proudu Nilu. Tutanchamon žil krátce. Jeho otcem byl revoluční faraón Achnaton a matkou Achnatonova sestra (ne Nefertiti). Aby věci vypadaly v dnešním světě ještě zvrácenější, kojila ho prý jeho sestra. Na trůn nastoupil, když měl 9 let, vládl maximálně 10 let a zemřel, když měl 18. Za ženu si vzal svou (poloviční) sestru, dceru Nefertiti. Jeho nástupcem byl velkovezír a zpátečnický kněz Aje. Původně se uvažovalo, že ho Aje zavraždil, ale nyní se spíše přikláníme k teorii, že zemřel na následky zranění nohy a malárie. Někdo tvrdí, že ho napadl hroch při nezdařeném lovu. 170 cm vysoký Tutanchamon byl degenerovaný, trpěl rozštěpem patra, měl velký předkus i jiné vrozené anomálie, například Marfanův syndrom. Dlouhé končetiny a prsty by nevadily, ale u tohoto syndromu trpí poruchami klouby a srdce. Také jeho prsa vypadala jako ženská. Káhirské muzeum je jedním z nejlepších na světě, ale Tutanchamonův sál každému vyrazí dech. Zlaté sarkofágy jsou přenádherné, doslova omračující, dotažené do dokonalosti. Všechny zobrazené poklady v tomto sále se našly v hrobce Tutanchamona, která leží v Údolí králů na druhé straně Nilu v Luxoru. Tutanchamon byl nástupce Amenophise IV. (Achnatona). Hrobka, kterou objevil Howard Carter v Údolí králů 4. listopadu 1922, obsahovala nejrozsáhlejší a nejbohatší sestavu neporušených hrobových věcí, které se kdy našly v egyptské hrobce. Do hrobky se lze snadno dostat i dnes. Ale uvnitř ucítíte zklamání, nic tu není. Za časů Howarda Cartera a jeho mecenáše lorda Carnarvona tomu bylo jinak. Do hrobky vstoupili po více jak třech tisících letech 26. listopadu 1922. Odpoledne se dopracovali k druhým zapečetěným dveřím, které chránily hrobku a vykřikli: "Je to nádherné". Společně našli v hrobce cca 5400 předmětů. Mumie ležela v hrobové komoře, ve čtyřech do sebe vložených, pozlacených a vyzdobených skříních. Vnitřní sarkofág byl z kompaktního kusu žlutého křemence. Pod ním byly tři rakve v podobě Tutanchamonova těla s uměleckým vyobrazením jeho obličeje. První dvě rakve byly krásné, ale ze dřeva. Poslední o hmotnosti 110 kg je z čistého zlata a řekneme Vám, čekali jsme, že bude pěkná, ale ona je nádherná. To je ta rakev z muzea v Káhiře. Tady v Luxoru v Údolí Králů už dnes nenajdete nic. Legendy o kletbě se rozšířily zejména po smrti lorda Carnarvona. "Kdo poruší klid faraónů, zemře", říkala kletba. V Káhiře anglického mecenáše štípl na hlavě moskyt na stejném místě, kde měl jedno z množství zranění i Tutanchamon. Carnarvon dostal otravu krve a 5. dubna 1923 ve věku 56 let zemřel, asi pět měsíců po otevření Tutanchamonovy hrobky. Tutanchamon byl bezvýznamným panovníkem a zemřel mladý. Ale žil v důležité éře a jeho předchůdce Achnaton a jeho žena Nefertiti jsou velmi známí. Achnaton byl revolučním faraonem, který představil nové - monoteistické - náboženství. Tutanchamon je považován za slabého i kvůli tomu, že během jeho panování byl pokrokový monoteismus zrušen a bylo nastoleno znovu tradiční mnohobožství. O této éře si dokážete vytvořit povědomí, pokud si přečtete knihu od Mika Waltariho - Egypťan Sinuhet. Vydejte se po stopách Tutanchamona s profesionály z CK SEN.
Káhira (Al Qāhirah, což v překladu znamená „Město vítězství“) se rozkládá v severovýchodní části Egypta, na obou březích řeky Nil, která rozděluje město na dvě části. Na východním břehu Nilu se rozkládá nejstarší část města se starověkými mešitami, západní část metropole zaujímají zemědělské oblasti a na březích Nilu vyrostly budovy vyznačující se moderní architekturou, z nichž řada slouží jako vládní budovy. Vzhledem ke své pozici na kulturním rozhraní Afriky, Asie a Evropy a důležitosti, kterou hrála v dějinách, získala Káhira přezdívku Matka světa. Káhiru po dobytí Egypta založila v 10. století fátimovská dynastie, která byla u moci sice jen 200 let, ale ve městě se dochovalo mnoho budov postavených za jejich vlády. Již během římské a byzantské nadvlády zde však stála pevnost s názvem Babylon, kolem které se postupně rozrůstalo křesťanské město, dnešní koptská čtvrt. V 7. století se do Egypta dostává islám, který navždy změnil ráz celé země. Další dynastie udělaly z Káhiry velmi bohaté hlavní město a mocenské centrum vládců Egypta. Skutečným centrem celého islámského světa se však Káhira stala až za vlády Mamlúků. Následovalo dobytí města osmanskými Turky, pod jejichž nadvládou ztratila Káhira svůj politický význam. V roce 1798 se do Káhiry dostal Napoleon se svými vojsky a díky jeho invazi se podařilo Muhammadu Alímu vymanit Egypt z přímého osmanského vlivu. Alího vnuk v době své vlády, tedy v letech 1863–1869, pozval do Káhiry evropské architekty a nechal v sousedství islámského města vystavět moderní evropskou čtvrť. Káhira se i dnes neustále rozrůstá do okolní vyprahlé pouště. Mezi nejatraktivnější místa jistě patří Egyptské muzeum, které uchovává přes 120 tisíc nejrůznějších předmětů, z nichž většinu také vystavuje. Najdete zde exponáty všech velikostí, od drobných filigránových šperků až po obrovské žulové sochy králů. Jsou zde uchovány mumie slavných králů, poklad z Tutanchamónova hrobu a sochy egyptských králů v životní velikosti. Dále je zde uložena známá zlatá maska vážící přes 225 kg, sarkofágy, papyry s náboženskými texty, staroegyptské malby a mnoho dalšího. Káhira toho ukrývá ale mnohem více, nabízí řadu dobře maskovaných pokladů, které turisté navštěvují jen zřídka, a přitom je jejich historická a kulturní hodnota nevyčíslitelná. Projděte se zapadlými uličkami a poznejte další ukryté poklady, které toto město nabízí.
"Mešita Mohamada Alího, ale ne toho boxera", začne průvodce, a i když ta poznámka zní stupidně, od té doby si název mešity všichni pamatujeme. Obrovská mešita je postavena na kopci nad Káhirou v prostorách Citadely, která dlouhou dobu plnila funkci královského sídla. Sídlo zde měl například křesťanobijec Saladin. Největší rozkvět dosáhla v 19. století právě za vlády Mohameda Alího, který zde nechal vybudovat nejznámější stavbu celé Citadely - nádhernou alabastrovou mešitu podle vzoru Modré mešity v Istanbulu. Na výstavbu Citadely byly použity obrovské kameny z pyramid v Gíze. V objektu najdete národní vojenské muzeum s bohatou expozicí uniforem či obřadních zbraní, věznici, kde také můžete vidět cely z dob, kdy Citadela sloužila právě jako vězení. Muzeum je trochu zvláštní prohlídkou významných atentátů a vražd egyptské historie. Nachází se zde také muzeum tureckých kočárů. Mešita Mohamada Alího je vysoká až 52 metrů a tím, že je nejvýše položená, jde o nejviditelnější mešitu celé Káhiry, a to je zde prý mešit tisíce. Nezapomeňte na výhled z Citadely. Právě proto my dáváme Citadelu na začátek našich prohlídek, neboť z kopce nad Káhirou si nejlépe uděláte první dojem o obrovském městě.
Obrovský projekt, hypermoderní stavba, která změní směrování výprav turistů po březích Nilu. Staré muzeum bylo na pravé straně Nilu a GEM se nachází v Gíze na levé straně. Cesta přes řeku v dnešní době trvá přes hodinu, ve "slavných" káhirských dopravních zácpách i tři hodinky, a nepomáhají ani mosty - obchvaty, které se staví. SEN hotely máme již 20 let v Gíze s výhledem na pyramidy, a nyní cestou k nim stojí nová obrovská budova, která je nepřehlédnutelná. Velké egyptské muzeum (GEM), známé také jako Muzeum v Gíze, je archeologické muzeum ve (neustálé a nekončící) výstavbě, konečně ve finální fázi, no měli ho otevřít už loni. Po slavnostním otevření bude GEM považováno za největší archeologické muzeum na světě. Budou v něm umístěny artefakty starověkého Egypta včetně kompletní Tutanchamonovy sbírky. A na co se opravdu velmi těšíme, mnoho kusů zde bude vystaveno vůbec poprvé. Je třeba si uvědomit, že od roku 1897, kdy se otevřelo původní muzeum na náměstí Tahrir, egyptologové a archeologové našli množství, ale skutečně množství pokladů a ve starém muzeu je nebylo, kam umístit. Grand Egyptian Museum je obrovské, umístěné na pozemku o rozloze asi 480 000 metrů čtverečních, a když míříte k pyramidám, určitě ho uvidíte. GEM je součástí nového územního plánu s názvem "Giza 2030", a opravdu, vše kolem se mění. Cesty jsou zatím totálně nelogicky napojené, a tak se zde točíme do protisměru, abychom se dostali k hotelům - a tak to musí dělat všichni, co chtějí mít výhled na pyramidy. Budova GEM má půdorysný tvar jako zkosený trojúhelník. Nachází se na místě vzdáleném dva kilometry západně od pyramid, v blízkosti křižovatky hlavních širokých cest. Severní a jižní stěna budovy jsou paralelní s Cheopsovou a Menkaureovou pyramidou, takže jsou postaveny perfektním severo-jižním směrem, jako samotné pyramidy. Před budovou jsme viděli zaprášené datlovníky. Jednou z hlavních částí muzea je průsvitná kamenná zeď z alabastru, která tvoří přední fasádu budovy. Na našich cestách fabriky na alabastr navštěvujeme. Podařilo se nám zastavit se zde a zaujalo nás velké atrium, kde budou, jak nám vysvětloval stavbyvedoucí, vystavené velké sochy. GEM staví belgická společnost Besix s asistencí egyptské společnosti Orascom, a když jsme byli v březnu 2021 v Gíze, říkali nám, že GEM na 100 % otevřou již tento rok. My v CK SEN se opravdu velmi těšíme a budeme se snažit být uvnitř první tak, jak jsme byli první v Mekce. Už nyní, pár měsíců předem, se na to chystáme. Jak bude vypadat 3D sekce?
Mešita Al Azhar je u nás na západě nazývaná i Vatikán islámské víry. Je to proto, že právě zde Fátimovci položili základy šíitského islámu a později křesťanobijec Saladin základy sunnitského islámu. Al-Azhar = zářící mešita je úžasným architektonickým dílem. Chci do ní vstoupit, ale je mi řečeno, že já jako běloch musím přijít později, nyní je čas modlitby. "Vždyť jsem byl v Mekce, pusťte mě," a přidám ještě pár islámských formulí a pojmů. Omluví se mi, dostanu "kobereček" (ve skutečnosti igelit) a hned mě pustí dovnitř. Mešita je překrásná, nádvoří je absolutně bílé a uklidňující. Mešita, která byla původně postavena jako modlitební síň s pěti uličkami a skromným centrálním nádvořím, byla od té doby několikrát rozšířena o další budovy, které obklopují původní strukturu. Madrasa - nejstarší nebo druhá nejstarší vysoká škola planety - je vedlejší budovou. Za mešitou se nachází nejstarší restaurace Káhiry a naproti je tržiště Chán al Chalílí a Huseinova mešita. Píše se, že mešitu založil fátimovský dobyvatel Abu Tamim Ma'ad al-Muizz li-Din Allah, ale Egypťané tvrdí, že to byl Jawhar al-Siqill (původem řecký otrok ze Sicílie). Na roku 970 se všichni shodneme, a tím pádem jde o nejstarší šíitskou památku Káhiry. Byl to al-Mu'izz, který přejmenoval město na al-Qahira "Káhira", což znamená "vítězná". Názvem mešity se tak stal Džammú al-Káhira "mešita v Káhiře", a až později byla přejmenován na Al-Azhar. V arabštině to znamená cosi jako "zářivá", ale zároveň Zahra je milá přezdívka Mohamedovy dcery Fatimy. Mešita al Azhar stále představuje atrakci a zážitek, který musíte při návštěvě Káhiry vidět.
Starodávné hraniční město s nejlepší polohou na Nilu. "Výrobna" obelisků a unikátní 41 m obelisk by byl největší na světě. Jedinečný "odlehlý" svět horního Egypta. Zde v největším teple a suchu zažijete tu nejšťavnatější atmosféru. Jiní lidé, jiné vůně, jiné barvy – svět Sajjidů. Večerní trhy s nejlepšími kořením, dotyk s Núbijskou přítomností. Koupíte si galabeyu? Kolik zaplatíte za zboží, komu dáte bakšiš? I Nil je zde modřejší. Cesta kolem ostrova Elefantina na západní břeh s hrobkami tehdejší šlechty. Ke klášteru Sv. Simeona se vydáme přes poušť. Vzduch bude sušší než suchý.
Ve středu severního pobřeží Egypta se na břehu Středozemního moře rozkládá Alexandria. Druhé největší město země a důležité ekonomické centrum má přes 5 milionů obyvatel. Alexandria byla založena makedonským králem Alexandrem Velikým roku 332 před naším letopočtem na místě malého starověkého městečka Rhacotis a stala se důležitým centrem helénistické civilizace. Po bezmála tisíc let zůstala hlavním městem ptolemaiovského, římského a byzantského Egypta, a to až do roku 641, kdy Egypt dobyli muslimové. Alexandria byla ve své době hned po Římu nejmocnějším městem Středomoří, od konce 18. století potom jedním z nejdůležitějších obchodních center světa. Dnes je vyhledávanou turistickou destinací, ne nadarmo známou jako Perla Středomoří. Alexandria oplývá řecko-římskými památkami, přívětivými kavárnami a restauracemi i hezkými písčitými plážemi. V helénistické době bylo město domovem Alexandrijského majáku (Pharos), jednoho ze sedmi divů starověkého světa, a Velké knihovny, největší v antickém světě. Ze starověku se toho v Alexandrii do dnešních dní mnoho nedochovalo: jednou z mála památek na tuto dobu je 30 metrů vysoký „Pompejský sloup“, který býval součástí chrámové kolonády a který dodnes stojí na místě Serapeum, alexandrijské akropole z 2. století. Oblíbenou zastávkou návštěvníků je také římský amfiteátr, z nějž do dnešních dní přežilo hlediště s několika stovkami sedadel, a známé Alexandrijské katakomby Kom El Shoqafa, mnoha-úrovňový labyrint chodech a komor se sarkofágy, sochami i prostornou banketní místností v římském stylu. Velká knihovna se dočkala svého znovuzrození v podobě supermoderní Bibliotheca Alexandrina, otevřené v roce 2002, a ujít by si ji neměli nechat nejen milovníci literatury. Nedaleko od centra města se v zrekonstruovaném italském paláci paši Al-Saada Basili, jednoho z nejbohatších obchodníků města, nachází Alexandrijské národní muzeum, otevřené na konci roku 2003. K vidění je tady široká sbírka 1 800 artefaktů, vyprávějících příběh Alexandrie a Egypta. Kdo dává přednost šperkům, měl by zavítat do Královského muzea šperků v bývalém paláci princezny Fatmy Al-Zahra. Další zajímavé muzeum – tentokrát s námořní tematikou – dnes hostí také citadela Qaitbay z 15. století.
Vydejte se s CK SEN do egypta, země se slavnou prastarou civilizací, která dala světu tolik. Co z ní dnes zůstalo a co tu obdivovat nového? Egypt vás překvapí na každém kroku. Kontrastní Káhira, plná luxusu i chudoby s poněkud děsivým Městem mrtvých, hypnotizující Egyptským muzeem, citadelou a stále plnými petiproudovkami. Gíza ukrývá jednu z nejoblíbenějších atrakcí světa – vnořte se do útrob slavných pyramid, podívejte se do očí Sfingy, vychutnejte neopakovatelný pohled na pyramidové pole. Plavba po majestátním Nilu je zážitkem na celý život. O poznání kosmopolitnější Alexandria s nádhernými zahradami Montanza. Núbijského Aswan – kouzelná brána do černé Afriky a pouť na velbloudech pouští. Pohádková cesta údolím Nilu nabízí sokolí chrám a elegantní Luxor. Hurghada – dokonalý relax u Rudého moře.
11denní zájezd Egypt maximální poznání je tu pro ty, kteří chtějí pocítit palčivost Sahary, ochutnat exotická jídla a poznat starověkou civilizaci s několika světově proslulými monumenty, jako jsou například pyramidy v Gíze a Velká sfinga. Město Luxor, které se nachází na jihu Egypta a skrývá početné starověké artefakty, jako například chrámový komplex Karnak a Údolí králů. A zažijete toho mnohem víc. Pojeďte s námi na dlouhou a úžasnou cestu podél Nilu. Stojí to za to!