Expedice

Říší Mayů, Mexiko , Guatemala, Belize - vrátil jsem se mnohem nadšenější

Zdravím,
byla to nádhera. Já při cestách rád poznávám zejména atmosféru a těchto poznání jsem tady mohl mít bezpočet. I noc v Belize city, kde nebylo skoro nic k vidění, je nezapomenutelná, právě díky té atmosféře. Prostě jsme byli mezi místními, bavili se s nimi. Ale takových zážitků bylo na té cestě bezpočet. Každé město i země, pokaždé to bylo trochu jiné, ale vždycky bylo kam jít, na něco se zeptat a něco se dovědět. Absolutní bomba byla Pacaya. Ta šílená dřina při výstupu stála absolutně za to, a když jsme vylezli nahoru a viděli vytékat tu lávu, byl to jeden z mých největších cestovatelských zážitků. Byl jsem nadšený z barevné Guatemaly. Ta cesta je prostě moc dobře naplánovaná a díky programu vůbec nevadí i delší přesuny. Já čekal, že to bude fajn, ale vrátil jsem se mnohem nadšenější, než jsem si původně myslel. Navíc ubytování bylo nečekaně luxusní, což bylo super, ale já bych se klidně smířil i s mnohem obyčejnějším. Nejel jsem se tam válet do hotelu, ale něco poznat a něco si tam užít. A to se naprosto povedlo.
Ale hlavní a nejdůležitější, proč se to tak moc povedlo, nebyl jen samotný program cesty, ale to, jaký nám ten zájezd průvodce Martin dokázal udělat. I sebelepší program nebude dobrý bez dobrého průvodce. A on byl skvělý. Já skutečně nelichotím, píšu jen to, o čem jsem přesvědčen.
Byl jsem s Vámi už třikrát, pokaždé někde jinde, a rád pojedu zase, protože jsem byl vždycky spokojený. Pokaždé jsem měl jiné průvodce, ale všichni byli skvělí, ač každý byl jiný. Ale prostě každý dokázal udělat zájezd do té "své" končiny světa tak, že se mi líbil. A nejen mně.
Úroveň každého poznávacího zájezdu je závislá od kvality průvodce, protože bez něj to nejde. V každé zemi na světě bude něco zajímavého k poznání, ale jak jsem již výše napsal, bez dobrého průvodce ten zájezd nebude stát za nic. Takže pokud by se mě někdo zeptal, jestli má na tento zájezd jet, tak mu jednoznačně řeknu ať jede, protože jinak o hodně přijde.

Pavel

Komodo, Lombok, Flores, Gili, Bali - námaha odměněna v podobě neopakovatelných zážitků

Jsme celý týden doma ze skvělé expedice a stále vzpomínáme na úžasné zážitky. Se SNEM jsme byli poprvé a přes počáteční nedůvěru vůči organizovaným zájezdům (dosud jsme jezdili na vlastní pěst), nelitujeme. Skvělý program, malá skupinka, podobně dobrodružně naladěných lidí a úžasný průvodce Jožko Harvánek - to jsou ty správné ingredience na super dovolenou. Viděli jsme strašně moc a ti z nás, kteří se rozhodli pokořit sopku Rinjani, navzdory otlakům a námaze, také nelitovali. My, co jsme si sopku odpustili, jsme trávili nádherné dny na ještě neobjevených ostrovech Gili (krásné pláže, azurové moře). Okouzlila nás malebná plavba Indickým oceánem po rajských ostrovech, unikátní setkání s komodskými varany a snad nejemotivnější bylo setkání s domorodci z horské vesničky Waerebo. Všechny zážitky byly úžasné a Indonésii jsme si i díky skvělému společníkovi Jožovi Harvánkovi zamilovali. Tento odlehlý kout země doporučujeme poznat každému cestovateli, který má rád výzvy, nepřekáží mu trochu nepohodlí. Věřte, jeho námaha bude odměněna v podobě neopakovatelných zážitků.
Petr a Jana

Sumatra, Jáva, Bali - jsem nadšená

Expedici po Sumatře, Jávě a Bali nelze popsat, je prostě třeba to zažít! Pro mě to byla po komfortních zájezdech první expedice a jsem nadšená. Indonésie je překrásná země, každý ostrov je jiný a jedinečný. Pokud se ještě podaří vytvořit skupinu, jako byla naše a pokud budete mít to štěstí, a doprovázet vás bude, Jožko Harvánek, tak máte vyhráno! Jožko, splnil každé naše přání, věnoval se nám po celou dobu, i když už mnohokrát nemusel, předal nám kvantum informací a zařídil jedinečné zážitky. Moje oslava narozenin, která trvala několik dní, byla super a všem účastníkům SJB ze srdce děkuji! Stále si zpívám tu naši Di síni senang, dívám se na fotky a videa a musím se při tom usmívat. 24 dní na cestách mě nabilo energií na celý další rok. Trochu jsem se bála, jestli to nebude náročné, expediční, ale opravdu se všechno dá zvládat s úsměvem (a s trochou guavového džusu a alkoholu z domácích zásob). Děkuji všem skvělým lidem, spolucestovatelům, místním průvodcům, ale hlavně Jožovi za jedinečné zážitky. Kdo by chtěl hledat chyby, našel by, ale já jsem spokojená na 100%. Těším se na další cesty.
Anežka z Prahy

Úžasný Bangladéš

Když nás Rišo z CK SEN velmi jemně a decentně přemlouval k návštěvě Bangladéše, Dáša byla hned pro a já si opakoval, proč že tam vlastně jet. No přece delta Gangy, bengálští tygři a co dál??? Ale pak to přišlo. Bomba. Lidé, přátelští, původní. Čistota kolem nich a v nich. Každý dotyk s nimi očišťoval a vracel k původním hodnotám rodiny, přátelství. K tomu ten vynikající servis, jaký umí připravit jenom CK SEN. Děkujeme. Děkujeme i ostatním účastníkům v tom našem mikrozájezdu. To víte, od určitého věku je přeskakování z loďky na loďku (a tam to přece ani jinak nejde), přece jenom složitější. A těch ochotných rukou se vždy našlo a hodně. A také se dodržoval pitný režim (byť jsme se nacházeli v muslimské zemi). Nechyběly nám stavební památky (byly tam), nechyběly nám strhující přírodní scenérie (byly tam). My tam ale hlavně nacházeli lidi, život na vesnicích s jejich radostmi a starostmi. Ano, i ty fabriky nás evropských nenažranců jsme viděli, a znovu nám vyvstávala ta základní věčná otázka o rozšiřování té naší "civilizace". Ano či ne? S Dášou na ni neumíme beze zbytku odpovědět. Ale těch strašně moc krásných a inteligentních dětí by mělo mít právo zúčastňovat se celosvětového snažení a soupeření jejich vrstevníků. Zdravíme všechny, s kterými jsme tuto nádhernou zemi projeli a děkujeme jim. A Vám ostatním vzkazujeme, jeďte tam, jedná se o jeden z mála neposkvrněných koutů této planety.

Epedice Sumatra, Jáva, Bali - perfektně zařízené a zorganizované

Jsem nadšená. Epedice Sumatra, Jáva, Bali byl nezapomenutelný zážitek. Byli jsme jen malá skupina, a tak jsme se rychle stmelili. Vše bylo od ck SEN perfektně zařízené a zorganizované. Náš průvodce Laci je velice příjemný a milý člověk. Byl empatický, ve všem nám vyhověl, na každou otázku odpověděl. Informací o Indonésii měl připravených také hodně. To že umí Indonésky byl také velký bonus. Děkuji za úžasný zážitek a těším se na další dovolenou s SEN. Julie Lejske

Chile, Peru, Bolívie - skvělé zážitky a vyčerpávající informace

Vážená CK SEN,

Dovolte mi poděkovat za velmi dobrý zájezd, expedici, Peru, Bolívie Chile.
Dlouho jsem zvažoval, jaký dárek si dát k mému životnímu jubileu, k 60-ce. Pátral
jsem po několika CK a nakonec padlo rozhodnutí. Průvodce, pan Hliničan, kterému
chci i touto cestou poděkovat za skvělé zážitky, vyčerpávající informace a hlavně,
načasování gratulace, která proběhla na Titicaca, mezi indiány z kmene Los Uros v
podobě Vins celé expedici, předání trička s nápisem SEN, je mocným zážitkem na
další období mého života. Pan Hliničan je vynikající průvodce. Vše, myslím přesuny, ubytování, výlety, klapalo jako hodinky. A hlavně, hodně jsem se dozvěděl, díky výkladu na každém místě. Chci
podotknout, že p. Hliničan není můj příbuzný a poprvé jsme se setkali v Limě.
Poprosím, tlmočte moje poděkování i vedení CK SEN
S pozdravem a přáním co nejspokojenějších klientů
Ing. Pavel Valenta

Čína, Tibet, Nepál, Indie - moc děkujeme za nezapomenutelných 26 dní

Dobrý den,

už je to více jak týden, co jsme se s kamarádkou vrátily z výletu po Asii ( Čína, Tibet, Nepal, Indie), který jsme absolvovaly s Vaší kanceláří. Na letišti v Pekingu už na nás čekal náš průvodce Jančí – Jano Buday. Od té chvíle, kdy jsme se potkali poprvé, začaly naše fantastické zážitky s ním, i s celou naší československou skupinou. Velmi ráda bych za nás poděkovala Jančímu za zážitky a nezapomenutelná dobrodružství, které jsme díky Jančímu všichni prožili. Jančí byl nejen výborný průvodce, který se o nás staral a vyprávěl nám o místech, které jsme díky němu poznali, jak úplně nejvíc poznat jde a nikdy by jsme tyto informace nenašli v žádném turistickém průvodci. Opravdu byl skvělý a věříme, že oceníte jeho kvality, protože Jančí si to zaslouží. I díky němu se při plánování dalších poznávacích cest, obrátíme na Vaší cestovní kancelář SEN.
Moc děkujeme za těch nezapomenutelných 26 dní a přejeme Vám co nejvíce podobných průvodců a stejně povedených zájezdů.

Alena Koníčková a Petra Městková

Jižní Amerika jednou za život - skvěle zorganizovaný zájezd

Dobrý den,
rád bych vám touto cestou poděkoval za skvěle zorganizovaný zájezd Jižní Amerika jednou za život. Byl jsem nadšen krásou Jižní Ameriky, ale i skvělou organizací a snahou o maximální poznávání, adekvátně našim časovým možnostem. Největší zásluhu na hladkém průběhu naší cesty má na svědomí jeden z nejlepších průvodců, jakého jsem doposud za 30 let cestování poznal – pan Petr Hliničan. Ještě jednou moc díky Petře! Roman Zahradníček, Cheb

Jižní Indie, Hampi, Bombaj, Ellora, Ajanta

Zdravím Vás přátelé
a zároveň mi dovolte složit poklonu a dík Vaší průvodkyni Martině Fitkové, která byla průvodkyní zájezdu Andamany + Jižní Indie v listopadu letošního roku a byla skvělá! Perfektní znalosti, organizační talent a " spontáný management" v Indii potřebný....prostě zasluhuje obdiv....
Ještě jednou velký dík.

Kára Jarda

Čína, Tibet, Nepál, Indie - nezapomenutelné zážitky, které ani slovy nelze popsat!

Dobrý den,

nejsem žádný pisatel, ale s radostí se připojuji k Alence Koníčkové a její velké chvále našeho průvodce Jančiho (Jano Buday).Díky Vaší skvělé organizaci, bezva československé partě co se sešla a bezchybné práci Jančiho, jsme s manželem byli nadšeni a myslím, že mluvím za všechny účastníky zájezdu! Odvezli jsme si opravdu nezapomenutelné zážitky, které ani slovy nelze popsat!

Strašně moc děkujeme a na poznávačky jedině s Vámi!

Bohdan a Kamila Pazderovi

Čína, Tibet, Nepál, Indie - neskutečné množství zážitků

Dobrý den,

Děkujeme, že nabízíte takové neskutečné množství zážitků ve formě tohoto zájezdu.
Průvodce Jan Buday je chodící encyklopedie a velký profesionál. Přeji vám mnoho
úspěchů.
Ines

Jižní Amerika jednou za život - jedno z nejlepších rozhodnutí

Není to ani týden, co jsem se vrátila z expedice po Jižní Americe. Očekávání bylo velké, ale po návratu vím, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí absolvovat tuto cestu. Krásná místa, příjemní lidé, kopec dobrodružství a zkušeností. Nikdy bych tomu nevěřila, ale mým top zážitkem byla Bolívie. Vše proběhlo hladce a šlapalo jako hodinky, což při složitějším zájezdu není jednoduché. Po organizační stránce opravdu výborně zvládnuté. K celkové spokojenosti přispěl i náš, v každé situaci nápomocný, průvodce Honza, jehož zásluhy expedice proběhla v přátelské a pozitivní atmosféře, zároveň bych mu chtěla poděkovat za množství nových informací a poznatků, některé už zůstanou v mé paměti navždy (Pachacútec, Ollantaytambo). Velké děkuji za tento zážitek, už mám vybranou další a věřím, že zajímavou expedici. Nejlepší investice je do zážitků! Soňa

Indie, Himaláje, Ladakh

Potkalo mě štěstí, řekneme si často při drobnostech, které nás potkají v životě, ale nejvíce si štěstí vážíme v důležitých životních situacích. Mě letos opravdu potkalo štěstí, úspěšně jsem odmaturoval. Po maturitě jsem dostal díky výhře krásný dárek - zájezd, který pro většinu lidí voní exotikou. Nejdříve to měl být Nepál, pak to však byla Indie - její severní část. Rodiče dlouho zvažovali, zda je to pro mě jako neslyšícího vhodná cesta. Nejen, že je to daleko, ale je to úplně jiná kultura se všemi krásami a nebezpečími. To však nebyl jediný důvod, proč dlouho váhali, zvažovali jestli to nebude náročné i pro skupinu, se kterou budu cestovat a hlavně pro průvodce, který má v tomto "nespolehlivém" světě mnoho starostí. Nakonec jsem je však přesvědčil a hlavně viděli, jak moc toužím po cestování a poznávání nového. Teprve nyní po návratu domů vím, že jsem měl opravdové štěstí, ne v tom, že jsem vyhrál tento zájezd, ale v tom, jaké úžasné lidí jsem tady potkal. Všichni ve skupině mě přijali bez zábran a s otevřeným srdcem. Snažili se mi celou cestu zjednodušit, aby
jsem, co nejméně pociťoval svůj handicap. Snažili se mi všechno vysvětlit psaním lístečků, takže teď si budu moci založit ne album fotografií, ale vlastně takovou malou "cestovní kroniku" - fotografie doplňují psané texty. Na zájezd odjížděla skupina neznámých lidí a domů se podle mě vrátila parta přátel. Chtěl bych se všem mým spolucestujícím ještě jednou poděkovat. Největší dík patří našemu vedoucímu - Jurajovi. Na jeho bedrech ležela velká zodpovědnost za celou skupinu a přitom si
dokázal najít čas pro každého. Cítil jsem kolik námahy to stojí, abychom
zvládli plánovaný program ve stanoveném čase. Ve světě kde přesnost vlastně
neznají. Viděl jsem spoustu úžasných věcí, staveb, přírodních výtvorů,
viděl jsem bídu i bohatství, honosnou nádheru staveb i chudé chatrče, ale zejména jsem potkal skvělé lidi. Doufám, že s Vámi ještě i já poznám kus světa.
spokojený Braňo Puškáč

Chile, Peru, Bolívie - zážitky a zkušenosti zanechaly na nás hluboký (životní) dojem

Na společné a závěrečné večeři všech účastníků zájezdu v Santiagu de Chile byla akce podrobně zhodnocena a já jsem byl pověřen jménem celého kolektivu Vám tlumočit názorovou hladinu :
1.Program byl sestaven se znalostí nabídkových možností zvolených zemí optimálně od postupných historických událostí (Peru - Cuzco) k vyvrcholení na Machu Pichu. Jako velmi příznivé byla hodnocena trasa od relativně nižších nadmořských výšek až po výlety přes hranici 5000 m n.m. ve druhém týdnu pobytu , čímž byly eliminovány problémy s výškovou nemoci na minimální míru.
2.Samotné Cuzco a jeho okolí vč. Machu Pichu zanechalo na všechny hluboký dojem. Jezero Titicaca a unikátní obyvatelé rákosových ostrovů byly dalším nevšedním zážitkem. Rozhodně mezi životní zážitky se zapsal výstup na horu Chacaltaya…. ve výšce 5400 m n.m. (měli jsme štěstí na slunečné počasí) a tři dny v terenních džípech s navštívenou solnou planinou Salar de Uyuni, různě barevných lagun, atd, atd. Samozřejmě návštěva nejsušší pouště světa Atamana zaujala všechny přítomné.
Hodnocení : Všichni byli navštívenými místy nadšeni, vymezený čas byl naplněn zážitky, které mají životní charakter. Připomínky k programu nebyly.
3.Ubytování, přeprava a ostatní podmínky cesty byly dostatečně charakterizovány v nabídce, veškeré „útrapy“ byly přijaty bez připomínek. Nesporným základem veškeré spokojenosti a dobré pohody v kolektivu po celou dobu zájezdu byl průvodce Ivan Strápek. Vyjímečná osobnost! Vstřícný, ochotný, s nevšedním zájmem a snahou po odvedení dobré práce a uspokojit „zákazníka“ v jeho potřebách. S naprostým přehledem, nadhledem a hlubokou znalostí místních podmínek v širokém a odborném rozsahu vč. používání bohatého obrazového a mapového materiálu dávaly ucelený soubor informací o každém navštíveném místě. Organizační problémy zvládal se samozřejmostí tak, že nikdo nepocítil jediný zádrhel, což při řadě navazujících způsobů dopravy, ubytování, atd. v těchto zemích je obdivuhodný výkon.

Závěr
Akci hodnotíme celkově jako vydařenou po všech stránkách, vytyčený program zájezdu a cíle byly splněny v plném rozsahu. Na všechny účastníky zájezdu získané zážitky a zkušenosti zanechaly hluboký (životní) dojem. Děkujeme a těšíme se na další spolupráci s Vámi!

Ing. Jaroslav Kalous

Pakistán, Kašmír, Ladakh - tato expedice byla opravdu TOP!

Dnes jsme se vrátili z expedice Pakistán, Kašmír, Ladakh plní úžasných zážitků na celý život. Lahore s jeho krásnými památkami a usměvavými a přátelštími lidmi. Amritsar - Golden temple s atmosférou, kterou je třeba zažít, Kašmír s nádhernými horami, adrenalinovou cestou do Ladakhu, který je opravdu tibetštější než Tibet. Byli jsme s CK SEN na více zájezdech, ale tato expedice byla opravdu TOP! Doporučujeme každému, kdo chce zažít víc. Super program, propracovaný do detailů. Velký dík patří našemu průvodci Jurovi Ondrejčíkovi, který kromě toho, že je opravdu profesionální průvodce má i něco víc - stále úsměv na tváři, pohodu a ochotu 24 hodin pomoci a poradit, kde je třeba. Juro, přejeme Ti mnoho takových povedených expedic, jako byla ta naše. Ještě jednou díky!

Renča a Standa

Borneo, Filipíny, Brunej - dovolená plná silných zážitků

Ráda bych poděkovala za to, že jste nám umožnili prožít nezapomenutelnou dovolenou, plnou překrásných a silných zážitků, na kterou budeme vždy moc vzpomínat. Přispěla k tomu i ochota a zájem Tomáše Kubuše, který se postaral, abychom si odvezli co nejvíce zážitků a maximálně využili čas k objevování nových krajin a velmi se nám věnoval. Mirka Hanzálková

Iguazu – argentinská strana

Celý den dnes trávíme na argentinské straně vodopádů Iguazu. Na straně, která nám poskytuje mnohem bližší kontakt s tímto přírodním divem světa. Vodopády Iguazu leží na stejnojmenné řece a tvoří největší systém vodopádů na světě. No uznejte, je jich neuvěřitelných 270! Tato krása nám všem vyráží dech, fotoaparáty cvakají v jednom kuse, aby zachytily ten valící se dým. Vláčkem se přesouváme k vyhlídce na nejúžasnější vodopád, kterým je Ďáblův hrtan. Ti nebojácnější z nás se na loďce plaví přímo do hrdla ďáblu. Sice potřebují náhradní oblečení, ale za ten neskutečný zážitek to rozhodně stálo! Nejen vodopády jsou zde jedinečné, ale i okolní prales, kde potkáváme Nosály, kteří by od nás rádi nějaký ten pamlsek. Číháme i na tukany, kteří se rádi skrývají v hustých větvích, máme štěstí a lovíme neskutečné záběry. 

Bolívie, Cesta smrti

Ráno jsme nastoupili do mikrobusů, které nás vyvezli do sedla nad bolivijské La Paz, do výšky 4200 metrů, kontrolujeme kola, brzdy, kola, nastavení sedadla, vše je v perfektním stavu. Dostáváme instrukce, nasazujeme čepice a helmy na hlavu, rukavice, vždyť je těsně pod nulou a vyrážíme. Neuvěřitelný sjezd po perfektní asfaltce a za pár minut jsme o tisíc výškových metrů níže. Wow, nikdy jsem nejel rychleji. Už se netřesu zimou, ale vzrušením. A to nás to nejkrásnější prý ještě čeká. Odbočujeme z asfaltky na nezpevněnou cestu - Cestu smrti. Zpomalte, říká nám náš instruktor, a ví proč. Pod námi strmý sráz pár sto metrů, kam kdysi padala auta s lidmi, když nevytočila zatáčky. Někde daleko, hluboko pod námi je Coroico ve výši, spíš hloubce 1200 metrů nad mořem. Kolem nás jsou kopce pokryty stále hustší džunglí, křižují vodopády, nádherné scenerie, výhledy, kocháme se, adrenalin nás drží pohromadě a my makáme směrem dolů. Dvě hodiny uběhly jako nic a prudký svah se mění na jemný sklon a my šlapeme do pedálů. Pod námi najednou Coroico, je asi 25 stupňů C a my se začínáme trošku potit. Už jsme jen v tričku, šťastní a celí přijíždíme do vesničky. Lehký oběd, sklenka piva či vody, nastupujeme do mikrobusů a novou asfaltovou cestou po jiném hřebeni se dostáváme zpět do sedla a do La Pazu. Úžasný zážitek, na který nikdy nezapomeneme. A navíc dostáváme trička, přežili jsme Cestu smrti.

Káthmándu a NP Chitwan

Nepál je úplně jiný, zatím největší exotika na naší cestě. Mysleli jsme si, že Tibet nic nepřekoná, ale to jsme ještě nevěděli, co nás čeká v Nepálu. Nádherný dobrodružný přesun tibetsko-nepálskými kaňony v exotickém pralesním prostředí se stovkami vodopádů nám bere dech. Cesta přes tři pětitisícová sedla, přes dvě sedla v 4500 m.n.m. a pod šesti osmitisícovkami je neskutečným zážitkem. Cesta z posledního sedla je jako z učebnice geografie. Sjíždíme z výšky téměř 5200 m.n.m., z tibetské pustiny do nížin nepálských tropů ve výšce 1400 m.n.m. Projeli jsme systémem údolí, kde se mění klimatické podmínky od jaků až po banány. Káthmándu s rušnou, leč nepopsatelnou atmosférou, desítkami hinduistických chrámu i exotickou přírodou kolem, je fascinující. Káthmándské údolí kdysi tvořila tři království. My dnes navštěvujeme nejautentičtější z nich. V 18.stoletní podřimující Bhaktapur. Krásné stavby, legendy a příběhy o usekaných rukou mistrů sochařů, kteří přišli o své horní končetiny pouze kvůli tomu, aby v sousedním království nevystavěli nic lepšího a hezčího než zde. Nepálci jsou velmi příjemné lidé, žádní barbaři. Přijali mezi sebe množství Tibeťanů, ať už těch, kteří zde jsou díky obchodu anebo těch, kteří se sem dostali po útěku Dalajlamy z Tibetu po čínské okupaci. Přesvědčujeme se o tom v malém Tibetu v Nepálu, na místě, kde se nachází jedna z největších stup na světě Bodnath. V Pashupatinath, kde stojí nejsvatější chrám celého Nepálu, a kde se spalují hinduističtí mrtví, nám začíná pršet. Nikomu to však nevadí. Pozorování spalování mrtvol je neskutečným zážitkem. Déšť nikdo nevnímá. Ranní vyhlídkový let k Everestu a k ostatním velikánům Himálaje, za jasného počasí a azurové oblohy, nám vše vynahrazuje. Přesouváme se na nepálské safari a po cestě raftujeme na himálajské řece Trisuli. Další jedinečný zážitek do sbírky. Nádhernou nepálskou přírodu si vychutnáváme i ze sloního hřbetu v národním parku Chitwan, kde během safari pozorujeme nosorožce. Procházíme se džunglí, plavíme se na lodičkách, ze kterých vyhlížíme krokodýly a vrcholným zážitkem je pro všechny koupání se slony v řece. Západ slunce si vychutnáváme u řeky, v příjemném plážovém posezení s Gorkha pivem v ruce, a kousek od nás si možná plavají 4metroví krokodýli. 

Indonésie, ostrov Flores

Přelet na ostrov Flores trvá z Bali cca 2 hodiny a my přelétáváme nad ostrovy, které po cestě zpět projedeme. Tešíme se však na první opravdové dobrodružství, vesničku Waerbo, úkrytu hluboko v horách ostrova. Když jsme tu byli poprvé v roce 2002, místní děti bílé turisty nikdy předtím neviděli, náčelníci zabili rituálně kohouta, zpívali nam písně a bubnovali. Sápeme se skoro 3 hodiny pralesem po nových cestičkách a najednou se před námi objeví maé údolí, spíše plošina obklopena horami a v ní posazených pár domků ve tvaru kužele. Dřevo, sláma, žádný elektrický proud, nic moderního. Jsme jako ve středověku. Strávíme zde noc a vychutnáváme si vesničku bohem zapomenutou před světem s neuvěřitelnými obyvateli a atmosférou.
Nyní se vesnička stává známější, zvyky se však nezměnily, jen pro turisty přistavěli chatku, kde se dá pohodlně vyspat. Tento zážitek v nás zůstane na celý život.

Indonésie, ostrov Komodo

Přistáváme pronajatou lodičkami na mole ostrova a vítáme se s rangery, kteří dávají první instrukce: Varani nesnášejí červenou barvu a rychlé pohyby. Pokud se proti vám rozběhne, neutíkejte, doběhne vás, ale počkejte a když bude blízko, uhněte na stranu, varan totiž špatně mění směr. Je nebezpečný, když vás kousne, můžete umřít, nepřibližujte se k němu příliš. Malí varani žijí na stromech, jinak by je samec snědl. Až když jsou dostatečně velcí, seskakují a začínají lovit na zemi. Chodíme v buši ostrova a máme oči na stopkách a najednou je před námi, schovaný v křoví, leží, téměř není vidět. A asi 20 metrů od něj malý jelen pije vodu. Čekat na lov by možná trvalo věčnost, a tak pokračujeme dále. Stačíme se podél moře, když v tom... to je neuvěřitelné, naproti nám se blíží obrovský ještěr. Prochází se po pláži. Neuvěřitelný zážitek! Toto fakt stálo za to, tím však Komodo nekončí. Nastupujeme na loď a přesouváme se na Red beach – Červenou pláž, která je poseta úlomky červených korálů. Skáču do moře a pod námi se objevuje nádherný podmořský svět. Rejnoci, želvy, stovky rybiček a pestrobarevné korály. Nádherné místo na dovolenou. A kromě nás je tu jen jedna malá lodička.

Peru, Machu Picchu

Ráno vstáváme velmi brzy, i přesto je řada na minibusy vozící turisty z vesničky Aguas Calientes u řeky Urubamba vysoko na Machu Picchu, stále delší. Touha vidět nejkrásnější památku nejen Peru, ale celé Jižní Ameriky, nás však žene vpřed a za chvíli nastupujeme. Vesnička se vzdaluje a my začínáme stoupat do kopce. Řeka se stáčí vlevo za kopec a ztrácí se nám z dohledu. V údolí je ještě tma, ale vrcholky kopců jsou už osvětlené. Po 20 minutách přijíždíme nahoru a vstupujeme do komplexu s obrovským očekáváním. Je to i ve skutečnosti tak pěkné, jako na obrázku? Průvodce ví, že v této chvíli je výklad zbytečný a směřuje klienty na výhled. Wow! Otevřeme ústa a přestáváme dýchat. Je to nádherné, božské, jako by to nepostavil ani člověk. Pod námi vidíme klikatící se Urubambu, nad ní prudké kopce a ty úplně v dáli jsou zasněžené, vysoké přes 5500 metrů. A po pár kilometrech to celé prudce klesá a začíná amazonská džungle. Opravdu, na světě by se nenašlo krásnější místo na postavení tohoto nádherného chrámového komplexu. Focení trvá půl hodiny, z každého úhlu, fotíme se dvojice, parta, s průvodcem, selfie ... a přesouváme se pomalu k horní bráně, kde začíná prohlídka. Toto je chrám Slunce a observatoř, na tomto místě obětovali zvířata, zde žili řemeslníci, z těchto obrovských kamenných bloků postavili celé Machu Picchu, tady seděl nejvyšší Inka a zde se našly mumie ... Naštěstí to španělští dobyvatelé nikdy nenašli. I my jsme za to velmi rádi. 3 hodiny utekly jako voda a my si dáváme volno na nasátí atmosféry. Kdo se chce vykoupat v horkých lázních dole ve vesničce, odchází, a ostatní se procházíme a debatujeme o tom, zda si tuto krásu nejvyšší Inka dokázal užít, a jak často tu asi byl. Není dochovaná žádná písemná zmínka a tak naše představy a fantazírování o životě zde v 15. - 16. století nemají konce. Užíváme si atmosféru tohoto tajemného místa a naše exotická dovolená graduje právě zde. 

Bolívie, Salar de Uyuni

Před námi se rozprostírá největší solné jezero světa - Salar de Uyuni s rozlohou téměř 11 tis km2. Nasedáme do terénních aut a vyrážíme po stopách really Dakar, jejichž jeden úsek prochází touto nehostinnou planinou. Když jsme přibližně v jejím středu, na každou stranu není vidět vůbec nic, jen obrovská rovná bílá plocha. Je to fascinující pohled. Nikde na světě nic ani podobných rozměrů neexistuje. Pod námi se nachází až 10 metrová solná krusta a pod ní místy až 20 metrů hluboké Solné jezero. Toto je přesně to místo, kde vystupujeme a děláme 50 fotografií v různých perspektivách a 360stupňové video, toto nám doma neuvěří! Už Inkové věděli, že toto místo je extrémně suché a ideální pro uchování mumií. Na jeho březích se nacházejí jeskyně, kde se mumie, některé i z 12. století, stále nachází. Jen tak, přístupné turistům. Raritou je i kopec uprostřed Salaru, na kterém se nacházejí stovky obrovský kaktusů. Rostou tak pomalu, že některé mají prý i tisíc let! Procházka mezi nimi je světovým unikátem.
Ani nevíme jak, je pozdě odpoledne a náš poznávací zájezd opouští toto jedinečné místo vstříc dalším zážitkům.

Legandární Samarkand (Samarkand, Uzbekistán)

Vystihuje něco více Hedvábnou cestu než bájný Samarkand? Opředený mýty téměř jako Atlantida, ale skutečný a nezapomenutelný jako jedno z nejvíce fascinujících míst světa. Náměstí Registan je duší celého města a po naší první večeři v tradiční rodinné restauraci, kde ochutnáme místní speciality, jako karahan či chatlama. V mauzoleu Gur Emir jsme si vyprávěli příběh muže, jehož se v 14.století báli snad všechny národy ležícív okolí, protože si je jeden po druhém podmanil. Právě zde totiž spočívá tělo Timura Velikého, obávaného dobyvatele tehdejšího blízkého a středního východu. Věděli jste, že vůbec neměl být pohřben tady? Náhoda tomu však chtěla jinak a nakonec skončil v mauzoleu, které postavil pro svého milovaného vnuka Mohammeda Sultana. Nedaleko ležící náměstí Registan už konečně svítí ve své plné kráse a tak jsme se ukryli ve stínu Ulugbegovy medresy a sháněli první suvenýry, nakonec se v medrese Šer Dor zaposlouchali do tónů tradiční hudby u našeho přítele Babura, který je nejznámějším hudebníkem celého Samarkandu. Hrál pro prezidenta Karimova, Medveděva, Alijeva a účastní se téměř všech oficiálních setkání, které se konají v Samarkandu, aby pro vzácné návštěvy zahrál. Vždy, když přijdeme do Samarkandu, zahraje i pro náš poznávací zájezd. Každá stavba zde v Samarkandu ukrývá příběh, a proto je kráčení městem jako listování si v krásné orientální knize. Na oběd jsme si sedli ke stolu, roztrhli chlebové placky, třikrát podle tradice vylili misky čaje zpět do konvičky a z velkých talířů jsme si nabrali tradiční uzbecký plov. Je nejtradičnějším uzbeckým jídlem a neochutnat ho v této zemi je neskutečný hřích. Víme, kde ho dělají geniální a tak jsme si ho vychutnali i nyní. 

Orangutáni a největší květ na světě - Sumatra

Přenádherná příroda, jsme v džungli. Splavujeme řeku, abychom se vykoupali ve vodopádu a pochutnali si na šťavnatém ananasu. Noc prožitá uprostřed džungle, zanechává stopu v každém z nás. Adrenalin během jízdy džípy přes prales zintenzivňuje pocit dobrodružství v divočině. Orangutani v pralese nad Bukit Lawang nám berou banány přímo z ruky a mají lidský pohled. Ten pocit je nepopsatelný.
Krásný výhled na okolní scenerii je odměnou za trošku náročnější ranní výstup na aktivní sopku Sibayak, ke které se dostáváme opět přes džungli nad Berastagi. Pod její úpatím se koupeme v termálních lázních. Magický ostrov Samosir na jezeře Toba s nádhernou domorodou architekturou, kde žili v minulsti lidožrouti prozkoumáme loďkou, která je jen pro nás. Někteří se přesouváme po ostrově stejně jako Indonésané - na motorkách. Obdivujeme osobitou architekturu Bataků, debatujeme s místními, velmi milými a usměvavými lidmi, pro které jsme atrakcí (tak jako všichni bílí). Cpeme se praženou rýží, nudle, rybami a polévkami dochucenými chilli, jak jinak. Jako dezert si dáváme čerstvé ovoce, nevím si vybrat - mango, papáju, baby banány, mangosteam, liči ...? Jedeme dál Sumatrou, už se cítíme být její součástí. Tento pocit v nás umocňují "botanická okénka". Už víme,  jak roste kakao, káva, skořice, muškátový oříšek, pepř či hřebíček, které jsou chutí indonéských cigaret. Ochutnáváme čerstvé buráky, sledujeme, jak je místní praží, někteří si to i vyzkouší. Obdivujeme zelená rýžová pole, procházíme přes rovník. Splachující voda v toaletě se již nyní točí opačně, jsme na jižní polokouli. Kromě běžné konzumace indonéských specialit jsme tentokrat vyzkoušeli něco více. Co tak naučit se některá jídla vařit? Vidět místního kuchaře přímo v akci u sporáku? Proč ne? Navštívili jsme proto Yusufa, který pro nás připravil pohoštění. Po úvodním občerstvení vzhůru do práce. A co jsme vařili? Tak nejdříve kuře dušené se zázvorem a citronovou trávou. Později hovězí se zeleninou a vodním špenátem. Tempe - tradičně jídlo ze sojových bobů. Nechyběla samozřejmě rýze, klasicka bílá, ale i s grilovaným kuřecím masem - Nasi goreng Ayam. A co jsme navařili, to jsme si i snědli a bylo to opravdu výborné. Seděli jsme tradičně na zemi, jídlo poskládané před námi a sami jsme si vybírali podle chuti, ale každý vyzkoušel všechno, neboť nejen vůně, ale i chuť nás přímo vybízely přidat si. Po dobrém obědě jsme měli možnost trochu i podebatovat o všem možném a trochu i videt způsob života místních obyvatel. Po lehkém treku za největším květem na světě - Rafllesiou, si pochutnáme na cibetkové kávě. Toto doma nezažijete!!! 

Lahore - město bez turistů

Přistáváme na mezinárodním letišti Allama Iqbala ve městě Lahore. Náš hotel se nachází v absolutním centru starého města, hned naproti 5. největší mešitě na světě. Místní lidé nás s úsměvem vítají, touží se s námi vyfotit a pracovníci v mešitě nám oznamují, že už dlouho neviděli bílou skupinu turistů a všichni mají velkou radost z naší návštěvy. Vydáváme se do ulic starého města. Kdo má rád pouliční kulturu určitě si přijde na své! Největší atrakcí pro místní je naše skupina. Dokonce nás i oslovuje národní televize "chanel 24" a točí s námi krátkou reportáž. Za celý den jsme nepotkali jediného turistu. Pokud hledáte absolutní exotiku bez turistů pojďte s námi do Pákistánu!

Bohatá Indie

Známá, krásná, prostě neuvěřitelná Indie. Tuto zemi můžete navštívit i tisíckrát a vždy vás překvapí, nebudete se nudit a nevíte, zda zážitek, který přijde nebude ten nejlepší. Když sem přijedete poprvé, nevíte pořádně, proč jste sem vlastně jeli, co tu hledáte, ale stačí první zatroubení rikši, první kráva uprostřed vozovky a už máte plnu kartu ve foťáku a kupujete zaručeně to nejlepší za nejlepší cenu od Inda, který vám už po tisíckrát řekl My friend ... Čím nás překvapila nyní? Každého překvapí, ten krásný nepořádek, chudoba ... nyní jsme zažili tu šíleně bohatou Indii. V této zemi, jako kdyby neexistovalo něco mezi. Buď jsi chudý nebo pořádně bohatý. Nyní jsme byli pozváni na setkání jedné velmi, ale velmi úspěšné firmy. Když jsme vešli do vyhrazené zóny, kde jsou jen milionářské vily, šlápli jsem na anglický trávník ... Někdo si řekne, co může být na trávníku, ten, kdo byl v Indii pochopí. Všechny kulisy byly přesně takové, jako v tom nejlepším bollywoodském filmu. Krásné, barevné, chirurgicky čisté, lidé nosí nejlepší hedvábí ... prostě jiná Indie. Ale i taková je. Plná kontrastů. Noční diskotéka s milionáři se stala asi největším zážitkem pro všechny. To prostě musí člověk zažít. Toto jen tak něco nepřebije, říkáme si… Další návštěva Indie nás určitě vyvede z omylu.

Uličkami starého Dillí

Před námi stojí výzva, která sama o sobě slibuje množství zážitků. Staré Dillí. Starý, středověký svět křivolakých uliček bez systému, označení a chápání. Nebo naopak? Jen my takovým místům zpočátku nerozumíme? Ocitáme se pod vysokými minarety slavné Páteční mešity, největší v Indii, kterou nechali postavit slavní Mughalové, stavitelé Tádž Mahalu. Je fantastická a plná života. To, co nás čeká pak, je však ještě geniálnější. Nasedáme na starou vrzající cyklorikšu a vydáváme se napospas starých uliček Dillí. Pokud to člověk nezažije, nedokáže si to představit, ačkoli by jakkoli chtěl. Představte si miliony kabelů, malé obchůdky, špínu, vůně, maličké vývařovny plné jídla, zatoulanou krávu, vůni vonných tyčinek z hinduistických, džinistických svatyň. Přidejte do toho chaos, hluk, troubení, exotiku a ani toto všechno ještě zdaleka nevystihne tu pravou podstatu. Staré Dillí je místo, díky kterému si člověk zamiluje Indii a vždy, když se sem vrátí, cítí tentýž radostný pocit. Žádná sterilita Dubaje či Singapuru, ale nefalšovaný život s krásnou duší. Užíváme si tyto momenty. Vrháme se do chaosu ulic Chandi Chowk, nahlížíme do ptačí nemocnice a probojováváme se do metra, na koloniální náměstí CP. Stačí pár minut podzemím a ze 17.století jste ve století devatenáctém a vše je úplně jinak. Ani to však ještě není konec našeho dne, protože nás čeká bláznivá jízda tuktuky napříč DILLÍ do našeho hotelu. Dillí ví, jak namíchat geniální zážitky.

Sibayak - aktivní sopka Sumatry

Indonésie je nádherná a čarovná krajina, která toho nabízí opravdu bezpočet. Víc než patnáct tisíc ostrovů skrývá neuvěřitelné přírodní krásy. My se momentálně nacházíme na jednom z nich – na Sumatře. Vstáváme brzy ráno a kolem čtvrté opouštíme hotel na okraji horského města Berastagi. Venku je ještě tma a příjemně svěže. Chystáme se vylézt na stále aktivní sopku Sibayak, do výšky 2049 metrů. Po dvacetiminutové jízdě autem serpentýnami, začínáme šlapat po strmé a rozbité asfaltové cestě směrem nahoru. V dálce je možné vidět Sinabung, další aktivní vulkán, který se tyčí do výšky skoro dva a půl kilometru. Momentálně jen spokojeně odfukuje a z kotle stoupá jen minimum dýmu. Ale 19. února 2018 místní pěkně vystrašil. Soptil oblaka hustého, šedého dýmu a prachu až do výšky pěti kilometrů. My se Snem jsme sem přišli o pár dní později a viděli jsme už jen tenký, červený crůček lávy vytékající z kotle. Stoupáme dále, na otevřené planině začíná trochu pofukovat a o ochlazuje se. PO chvíli už nikdo nepochybuje, že se nacházíme na aktivní sopce. Čím dál více, se nám do nosu vrývá štiplavý siřičitý smrad a v dálce je slyšet stále intenzivnější syčení. Procházíme kolem stanů kempařů, kteří se tu rozhodli strávit noc, aby byli mezi prvními nahoře. Čeká nás ještě finální, nejstrmější výstup po vratkých kamenech a kolem šesté ráno, těsně před východem slunce jsme na vrcholu. Obsadíme nejlepší místa na focení a s prvními slunečními paprsky začíná nádherné přírodní divadlo. Postupně se pod námi ukazuje malebné údolí s městem Berastagi a dalšími menšími sopkami. Severním směrem je dokonce vidět Medan, největší město na ostrově, vzdálené přibližně 50 km vzdušnou čarou. Tam naše dobrodružství před pár dny začalo. Za námi se nachází samotná kaldera sopky Sibayak, která už odpočívá více než 130 let. Po dostatečném vynadívání se na ranním, sluncem zalité údolí, scházíme stejnou cestou dolů. Obcházíme kalderu z blízka a míříme přímo k syčícím gejzírům síry. Pozorovat nesmírnou sílu přírody z takto bezprostřední blízkosti je nepopsatelný zážitek a málo kdo odolá možnosti zapózovat a vyfotit se pár centimetrů od tohoto úžasného sopečného divadla. Cestou zpět pozorujeme přírodní krásy, které byli cestou nahoru před námi skryté ve tmě. Postupně se ukazuje exotická vegetace, nejprve jen malé keříky a kapradiny, později už nefalšovaná džungle, plná obrovských palmových listů jako z Jurského parku. Fakt jsme šli tudy nahoru? Ptají se mnozí. Po úspěšném zdolání sopky nás samozřejmě čeká zasloužená odměna – přírodní prameny přímo pod sopkou. Horká voda v, dohromady šestnácti bazénech působí jako balzám na naše nohy a celé tělo. Užíváme si zasloužený odpočinek a načerpáváme síly na další dobrodružství a zážitky, které nás na Sumatře ještě čekají.

Dhaka, Bangladéš

Naše cesta pokračuje. Dnes jsme ji trávili v hlavním městě Bangladéše. Jak si představujete Bangladéš? Jako chudou zemi plnu chorob, zaplavených polí, žebráků a špíny? Měli jste být dnes s námi v Dháce. Ruch města, které nikdy nespí. Náš průvodce se ráno opozdil. Procházíme se starou Dhaka mezi Mughalskou pevností a největším hinduistickým chrámem Bangladéše, každý se chce s námi fotit (i my s nimi :) každý se usmívá, všude je pocit absolutní pohody. Chvíli předtím estonský americký židovský parlament a poté oběd v thajské restauraci s výhledem na pevnost. Odpoledne kolem památníku boje za bangladéšťany proti Pákistánskému urdu a největší suvenýrový obchod Bangladéše ,kde nemají ani jednu pohlednici. Téměř dokonalá krajina, až na to, že tady nečepují ... I proto jsem s naším Guidem zařídil dnes večer do autobusu dvě stě piv. Čeká nás ještě dlouhá cesta. Zítra o 20:30 vyrážíme tradiční lodí po dolním toku Gangy směr mangrové lesy Sundarbanu v největší deltě planety. Mám pocit, že nám můžete závidět :) Zdravíme. Všichni jsme více než ok.

Himaláje jako na dlani

Opět jednou jsme navštívili Everest base camp. Počasí jsme měli velmi příjemné, viditelnost slušnou a horu hor jsme si užili jako málokdo. Nám ji ale zastínily okolní vrchy. O čem mluvím? Řeč je o nádherném panoramatu Himálaje, která se nám ukázalo. Cestou do Base campu jsme zdolali vždy horský přechod Pang-La (5025 mnm), ráno jsme jim prošli za tmy a cestou zpět nám poskytl panorama Himalájí. Rozhodl se nám dokázat jaké umí být největší pohoří světa nádherné. Už když jsme šplhali serpentinami k horskému sedlu tak se nám místy otevírala vyhlídka na některé z největších hor světa. "Podívejte, kompletní masiv Cho Oyu!" Upozorňoval skupinu průvodce "Dnes se ukazuje jako málokdy!". Když jsme přicházeli na vyhlídku, tak se nám otevřel kompletní pohled. Na obzoru před námi najednou stálo sluncem zalité 5 ze 14 osmitisícovek planety. Vidíme Nejen Everest (8848 mnm) a jeho souseda Lhotse (8516 mnm) ale i pátou nejvyšší horu světa Makalu (8485 mnm), impozantní masiv Cho Oyu (8188mnm), a nejnižší osmitisícovku Shishapangmu (8027mnm). Na obloze ani jeden obláček pouze z vrchu Everestu se táhl oblak mísící se s rozfoukaným sněhem. "To na vrcholu bohové pálí vonné bylinky." S úsměvem konstatoval náš místní průvodce Dhondhup. Možná to byla pravda a bohové nám poskytli tento nádherný pohled. Možná to bylo i chladným ale čistým listopadovým počasím. To ale člověk v mystickém Tibetu nikdy nemůže dokonale posoudit. Ať to bylo tak či onak bylo to pro nás irelevantní. Při pohledu na obří masivy se člověk cítí zároveň malý a bezvýznamný ale zároveň i mocný, že se mu to podařilo vidět. Po desítkách fotografií a panoramat jsme se konečně odtrhli a vrátili jsme se směrem do Hlavního města regionu Shigatse. Panorama himálajských obrů nám všem ale zůstalo před očima a pravděpodobně ho tak brzy nic nepřekoná.

Thajská kuchyně – tipy Znáte Pad Kra Pao? Ochutnejte kousek nebe!

To, že thajská kuchyně patří mezi nejdokonalejší gastronomické zážitky světa, už připomínat nemusíme. Je tak zajímavá a pestrá, že zastíní i okolní země jako Vietnam, Malajsie či Indonésie, a téměř každý, kdo se v Thajsku ocitne, po chvíli zjistí, že toto je země, v níž se nebude hubnout. Ne že by lokálně jídlo bylo mastné a těžké jako tradiční česká kuchyně, ale proto, že je tu toho tolik, že budete chtít ochutnávat od rána do večera. Perfektní thajské zelené nebo červené kari, Pad Thai, polévky Tom Yum nebo Tom Ka Kai jsou již legendární klasikou; ale znáte jídlo zvané Pad Kra Pao? Pokud ne, je to chyba! Právě toto jídlo se v Thajsku stává stále oblíbenější, a přestože byste ho zde našli už i před lety, nyní dostává křídla a doslova letí, aby se vyšvihla na špičku thajské gastronomie. Pad Kra Pao se stále častěji objevuje na menu podniků, a dokonce vznikají i specializované restaurace, kde se věnují a zdokonalují jen toto jedno jediné jídlo. Pad Kra Pao je krásné ve své jednoduchosti. Pokud si ho objednáte, dostanete kopec rýže, volské oko a duší jídla je směs kousků masa (často mletého), které se proplétá s jemnou chutí česneku, thajské bazalky a nechybí v něm ani chilli. Hodně chilli! Pokud chcete ochutnat Pad Kra Pao, tak, jak si ho zamilovali Thajci, vyžádejte si ho "thai spicy". Tyto dvě nevinná slovíčka získají prvním soustem význam, který má od nevinnosti daleko. Pořádně pálivá porce Pad Kra Pao vám ukáže, co všechno thajské jídlo dokáže. Ústy se rozlévá teplo, které přejde do horka, a to už přesně víte, že brzy vám budou téct slzy. Ty se nakonec promíchají s Pad Kra Pao a vám to přijde směšné, ale smát se nebudete. Tedy ještě ne v tom momentě. Smích a chuť přijde až později. Chilli vás pořádně potrápí, ale bez chilli by thajská kuchyně nebyla tím pravým ořechovým. Zkuste, jak chutná Pad Kra Pao v pěkné restauraci, ochutnejte ho v pouličním stánku na tržišti Wang Lang, nebo si sedněte do podniku Phedi Mark, který jen nedávno otevřel snad nejznámější food bloger světa Mark Wiens. Roky žije v thajském Bangkoku, miluje toto město, miluje jeho jídlo a cestuje po světě a ukazuje země přes jejich chutě. Jeho Pad Kra Pao je novinkou na gastronomickém nebi a je to něco, na co dlouho nezapomenete. Zkuste přijít do Bangkoku a kromě tradičních, známých jídel se dejte přemluvit alespoň na jednu porci. Můžete si být jisti, že nikdy při té jedné porci nezůstanete. Vidím to na sobě. Čím více času v Thajsku trávím, tím více ochutnávám Pad Kra Pao na mnoha možných i nemožných místech. Pad Kra Pao zažilo svých "pět minut" slávy i v roce 2018, kdy svět sledoval záchranné akce v thajské jeskyni Tham Luang, v níž zůstalo zaseknutých tucet thajských chlapců. Po 2 týdnech, kdy se je podařilo zachránit, si mnozí z nich jako své vůbec první jídlo vybrali Pad Kra Pao. Potřebujete ještě více důkazů na to, abyste ho ochutnali?

Kilimandžáro

Jsme v základním táboře pod Kilimandžárem ve výšce 4600 metrů nad mořem a kocháme se nádhernými výhledy dolů. Naproti nám se v dálce tyčí hora Meru, jejíž výška odpovídá naší současné poloze v základním táboře.

Odpočíváme, abychom přesně o půlnoci vyrazili dobýt nejvyšší vrchol Afriky, téměř šestitisícové Kilimandžáro. Dáme si vydatné jídlo, abychom načerpali energii, a vyrážíme. „Plole, plole,“ opakují naši průvodci každých deset minut. „Pomalu, pomalu.“ Vzduch je řidší a s každým krokem se hůře dýchá, chlad a vítr z nás vysávají energii, ale my pokračujeme vzhůru s cílem dosáhnout vrcholu.

Při východu slunce už stojíme na okraji kráteru, k vrcholu nám zbývá ještě hodina cesty, ale to nejtěžší už máme za sebou. Dole před dvěma dny trochu pršelo, a zde nahoře se mezitím vytvořila pohádková krajina – závěje sněhu, ledovce v dálce, mraky hluboko pod námi. A my si za chvíli vychutnáváme vítězství. Dobyli jsme Kilimandžáro.

Strávíme zde dvě hodiny, fotíme se, smějeme, zpíváme. Až když nás začne bolet hlava, vydáváme se zpět dolů. Sestup do základního tábora trvá přibližně tři hodiny. Jsme všichni unavení, ale naprosto šťastní.

Rýžové terasy v Banaue

Banauské rýžové terasy jsou součástí kulturní památky UNESCO, která pod názvem Rýžové terasy filipínských Kordiller zahrnuje i další terasy v okolí. Rýžové terasy jsou někdy nazývány „Osmým divem světa“. Od úpatí hor sahají do výšky stovek metrů. Kdyby bylo možné terasy rozložit do délky, údajně by obepjaly polovinu zeměkoule. Terasy jsou staré tisíce let. Dokazují stavitelské schopnosti, vynalézavost a statnost obyvatel Ifugaa. Jsou zavlažovány mnoha horskými proudy a prameny, které byly svedeny do kanálů vedoucích dolů skrz rýžové terasy.

Dháka

Hlavní město Bangladéše se nachází na severním břehu řeky Buriganga. Stojí zde nad sedm set mešit, z nichž nejznámější je Baitul Mukarram jejíž komplex má symbolizovat Kaabu, posvátné místo v Mekce. Nachází se zde i velké množství hinduistických a buddhistických klášterů a kostelů. Ve staré části Dháky najdete mnoho dalších vyhledávaných památek jako pevnost Lal Bagh či Tara Masjid známou jako Hvězdná mešita.

Tikal

Nejrozlehlejší ruiny starověkého mayského města. Nacházejí se na severu Guatemaly v džungli El Petén. Celá oblast je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. Tikal byl založen v 6. století př. n. l. a byl střediskem největšího a nejdéle trvajícího mayského státu.

Machu Picchu

Ruiny Machu Picchu patří díky své jedinečné atmosféře k vrcholným cestovatelským zážitkům v Peru. Zapomenuté ruiny ukryté hluboko v nepřístupných Andách byly objeveny teprve v roce 1911. Dnes patří k nejnavštěvovanějším památkám Jižní Ameriky. Tento architektonický skvost říše Inků je obklopen tmavě zelenými kopci porostlými bujnou vegetací a v dálce lze pozorovat zasněžené vrcholky ledovců. Unikátní zážitek z návštěvy podtrhuje jízda vláčkem skrz divoké údolí řeky Urubamby až k samotným ruinám. Machu Picchu je zahalené mnohými tajemstvími a dodnes se vedou nekonečné dohady ohledně jeho původním účelu.

Poznávací zájezdy na Machu Picchu

Varanasi

Váranási - Nejhinduističtější město světa. Město světla, město boha Šivy, město hedvábí. Město, kterým protéká známá řeka Ganga, a smrt se zde stává snem. Varanasi patří mezi nejstarší města světa, dlouhá léta ho nazývali Káší, město světel a Britové ho nazývali Benares. Je to chaotické, hlučné, špinavé město, ale je tak fascinující, že právě odsud si odnesete nejvíce zážitků. Mezi ně patří plavba po Ganze, ale i sledování všemožných rituálů od pohřebních ghátů Manikarnika či Hariščandra až po zavírání Gangy zvané Aarti. Východ slunce nad Gangou a pozorování života je něco, co vám do těla přižene husí kůži.

Salar de Uyuni

Salar de Uyuni je největší solnou plání světa a jednou z nejúchvatnějších atrakcí Jižní Ameriky. Obrovská plocha bílé, lesknoucí se soli se táhne přes 10 582 km² Altiplana a je dokonce vidět z vesmíru. Celkem je zde zhruba 10 miliard tun soli. Pod vrstvou soli je však další poklad, a to v podobě 70 % světových zásob lithia. 

Salar de Uyuni se nachází v provincii Daniel Campos v Potosí v jihozápadní Bolívii v nadmořské výšce 3 656 m nedaleko vrcholků And. Při návštěvě této dechberoucí atrakce je však nutné vzít v potaz riziko vysokohorské nemoci a počítat raději s pár dny navíc na aklimatizaci.

Za klidného jasného dne přemění tenká vrstva vody pokrývající sůl solnou pláň na „největší zrcadlo světa“, které dokonale odráží oblohu. Tento úžasný jev je s největší pravděpodobností možné spatřit během období dešťů (prosinec až duben) a v rámci něj je opravdu těžké rozlišit, kde končí nebe a začíná země.

Torres del Paine

Národní park Torres del Paine v Chile je často označován za nejkrásnější národní park Jižní Ameriky. Na Seznam UNESCO byl zapsán roku 1978. Jeho nejvyšší vrchol Monte Paine Grande dosahuje výšky 3 050 m n. m. Masiv vznikl asi před 12 miliony let a je tvořen z velké části z granitu. Nejznámější jsou tzv. věže neboli „Torres“ a rohy neboli „Cuernos“. V parku se nachází množství jezer, vodopádů a řek. Část parku je pak trvale pokrytá ledem. Toto místo je známé tím, že zde lze vidět zajímavou a rozmanitou faunu i flóru.

Samarkand

Legendární Samarkand je něco, co si neumíte představit, pokud se v něm neoctnete. Překvapí vás svou monumentalitou, krásou a nábojem středoasijské exotiky. I Alexandr Veliký se zde zastavil, ještě ve starověkém Afrosiyabe a řekl, že je hezčí, než si myslel a podobné pocity budete sdílet i vy. Na počátku Samarkandu byl sen Timura Velkého vytvořit město, jaké mu bude závidět celý svět. Podařilo se mu to a do Samarkandu proudily karavany naplněné bohatstvím, kulturou a prachem nesmrtelnosti, kterého se Samarkand nadechl. Timur zde po sobě zanechal neuvěřitelné mauzoleum Gur Emir, a přestože nebylo původně pro něj, ocitl se pod jeho žebrovanou kupolí i on v roce 1405, kdy zemřel na zápal plic v kazašském Otrare. Náměstí Registan, které tu na vás čeká je nejkrásnějším v celé Střední Asii, ne-li na světě. Dýchá zde řeč století stojících naproti sobě a vy si uvědomíte jaký jste maličký. Sednete si do stínu velkolepých budov a zamyslíte se nad tím, jak to tu muselo vypadat v časech, kdy právě zde karavany vykládaly své nepředstavitelné zboží. Ruiny mešity Bibi Chanum, nakupování na bazaru Siob, kde najdete ty nejlepší oříšky, meruňky či sladkosti celého regionu. Znáte Ulugbega? Timurova vnuka a slavného astronoma? Podíváme se na místo, odkud pozoroval hvězdy. Ochutnejte nejlepší plov Uzbekistánu na místě, kam chodí téměř jen domácí, a nakonec se ztratíte mezi fantastickými hrobkami. Je Samarkand skutečný nebo jste se ocitli jen ve snu?

Káthmándú

Nepálské hlavní město je největším městem země a často patří mezi nejoblíbenější města celého regionu. Poznáme tu čtvrt Thamel protkanou obchůdky, suvenýry, malými chrámy či domy s krásnou, tradiční architekturou. Zamilujete si náměstí Durbar s jeho chrámovými stavbami, paláci a historický střed okolo náměstí Durbar Square je zapsáno v seznamu světového dědictví UNESCO. Podíváte se také tváří tvář na živou bohyni Kumari. Je to chaotické, barevné město, které disponuje takovým šarmem, že mu určitě dříve či později podlehnete.

Dillí

Nejen, že je indické Dillí hlavní město miliardové země, je zároveň i fantastickým světem, kde se setkává krása starobylé Indie, koloniálního města a chaotických bazarů, které zdá se, nemají konce. Atmosféra starého Dillí Vás překvapí. Bez Dillí bychom si dnes těžko představili dějiny Indie. Uvidíte zde slavnou Indickou bránu, divoký trh na Chandi Chowk, ale i staré město protkané stovkami uliček, které poznáte z rikši. Uvidíte ale také největší a nejkrásnější mešitu Indie a tou je Jama Masjid ze 17. století. Objevíte symbol Nového Dillí a prohlédnete si také bazar s kořením pod mešitou Fatehpur Masjed a porovnáme si ruch starého města s novými, koloniálními čtvrtěmi v okolí Connaught Place. Fascinující místo!

Krmení orangutanů, Sumatra, Bukit Lawang a NP Gunung Leuser

Za názvem Bukit Lawang se skrývá unikátní místo na prahu sumatriánského pralesa, který v sobě má obrovský tahák. Přesně za ním jsme sem přicestovali i my. Bukit Lawang, oblast řeky Bahorok a národní park Gunung Leuser zapsán v UNESCO je totiž domovem orangutanů. Patří k symbolu Sumatry a během trekku v džungli si rapidně zvýšíme šanci na to, abychom je viděli na vlastní oči. Jen Sumatra a Borneo jsou domovem těchto vysoce inteligentních a vynalézavých živočichů. Na trekku džunglí strávíme přibližně tři hodiny a budeme mít unikátní přírodní zážitek. Přijdou i gibboni nebo makakové.

Jezero Toba

Největší jezero Indonésie a zároveň největší vulkanické jezero na světě. 100 km délka, 30 km šířka a 505 m hloubka, což také řadí jezero mezi nejhlubší na světě. Navštívíte tradiční vesnice, kde se seznámíme s tradicemi a kulturou Toba Bataků, kdysi obávaných lidožroutů. Rituální popraviště ve vesničce Ambarita.

Výstup na sopku Rinjani, Lombok

Rinjani je aktivní vulkán, nacházející se v severovýchodní části ostrova Lombok. S výškou 3 726 m je to druhý nejvyšší vulkán země (po stratovulkánu Kerinci na Sumatře). Sopka má kónický profil, typický pro stratovulkanickou stavbu, ale její západní stěna je preružená kalderou Segara Anak o rozměrech 6 x 8,5 km. V kaldeře (konkrétně v západní části) se nachází jezero Segara Anak s hloubkou 230 m.

Hampi

Malá indická vesnička ve státě Karnataka, která byla kdysi hlavním městem mocné Vidžajanagárské říše. Vesnice je známá především díky zdejším památkám, z nichž patří k nejznámějším chrám Virupakša. Pro svou historickou hodnotu byla zdejší oblast s památkami v roce 1986 přijata na Seznam světového dědictví UNESCO.

Palác Potala

Nachází se na Červeném pahorku ve městě Lhasa, které je centrum Tibetské autonomní oblasti. Je nejen náboženským a politickým centrem celého regionu, ale také pokladnicí tibetského umění. Mnozí tuto stavbu pokládají za nejkrásnější stavbu na světě a určitě očaruje i Vás. Nechal ji postavit 5. Dalajláma na kopci Marpo Ri (vysokém 130 m), na místě starého hradu prvních tibetských králů. Se stavbou Bílého paláce se začalo v roce 1645 a dokončena byla o tři roky později. O rok později se do Potaly nastěhoval a od roku 1649 se stala sídlem dalajlámů. Červený palác byl dokončen až 12 let po Dalajlámově smrti v roce 1694. 12 let tajili Tibeťané jeho smrt, aby palác mohli dokončit.

Leh

Bývalé centrum království Ladakh, ve státě Džammú a Kašmír v Indii. Hlavní dominantou města jsou ruiny královského paláce, dřívějšího sídla královské rodiny v Ladakhu, částečné podobného paláci Potála v Lhase. Leh se nachází v údolí řeky Indus mezi Ladackým a Zanskarským hřbetem (obě pohoří mají nejvyšší vrcholy přes 6000 m vysoké) v nadmořské výšce okolo 3600 m. Leh je spojen 434 km dlouhou vysokohorskou silnicí s Šrínagarem na západě a 473 km dlouhou silnicí s Manali na jihu. Silnice vedou přes několik vysokých sedel (až 5300 m), které jsou v zimě zavalené sněhem a neprůjezdné.