Poznávací zájezdy v Norsku

Rozšířený vyhledávač zájezdů

  • komfortní poznávací zájezdy do Norska plné zážitků, aktivní dovolená se špičkovými českými průvodci

  • nejkrásnější fjordy a ledovce, slavná Cesta Trollů

  • moderní achitektura Osla i dřevěné domky v Bergenu a množství UNESCO památek

  • gurmánské zážitky - čerstvé ryby, velrybí, sobí a losí maso, norský losos
  • jsme tu pro vás od roku 1993, využijte naše zkušenosti

  • velké množství garantovaných termínů

Čti více

Tel.: 224 250 138, 608 482 877   |   Email: cksen@cksen.cz

Kontinent: Evropa, Země: Norsko
Cena zájezdu
Termín zájezdu:
Zájezdy do Norska se slevouReference klientůZážitky ze zájezdůTOP místa zájezdůFotogalerieTuristický průvodce

Norsko polární záře – splnění jednoho životního snu

Fascinace polární září a moje touha vidět to nebeské divadlo na vlastní oči nezadržitelně rostla rok od roku stále více. Najednou se však na stránce CK SEN objevil zájezd pro mne časově nenáročný. Na dalekém severu v krásném Tromso jsem se setkala se zimou jako z pohádky, příjemně svěží, půvabně sněhobílou, okouzlující romantickou. Nedotčenou přírodu arktických fjordů, kde vesnice sestává jen z několika dřevěných domků, zkrášleno vánoční výzdobou, kterou byla velká bílá hvězda v oknech. Tak jednoduché, a tak hezké! A tam, uprostřed ničeho, náš guide z piknikového stolu při cestě smetl 20 cm sněhu, aby nám tam nabídl horkou čokoládu po návštěvě nejvzdálenějšího ostrůvku Sommarøy. Další den Husky safari v drsné ale podmanivé horské krajině, daleko od města, to nekonečné ticho narušoval jen štěkot a vytí štíhlých husky psů. Ti už v postroji, nastoupení v spřežení, nedočkavě čekali na nás, turisty, zachumlaných v teplých kombinézách a usazených na saních, aby se mohli proběhnout tundrou a ukázat nám nejen tu krásu kolem, ale i svou sílu, vůli, přátelskost a radost z pohybu a spokojenost z výkonu. Našemu sáňkování se soby přihlížely pouze hvězdy a měsíc. Tma, ticho, a jen kroky huňatých sobů vedle našich saní, to je ta správná chvíle vypnout, ponořit se do svých myšlenek a pocitů, nechat se unášet kouzlem arktické noci. Ale na vrcholu této laviny zážitků stojí, jak jinak, samotná polární záře Aurora borealis. Ukáže se nám? Jaká bude? Jak dlouho? Kdy? A bude vůbec? Napětí rostlo, dokud někdo zvenku nezavolá: Záře! Vyběhneme, stavíme foťáky na trojnožku, radujeme se. Že to vyšlo, že to čekání za to stálo! A o pár hodin později, když už všichni přestali věřit v další Aurora, tehdy se obloha z ničeho nic přenádherně rozzářila a roztancovala a pod ní zavládlo spontánní vzrušení, nefalšované emoce, štěstí hluboko v duši ... A pro mě – splnění jednoho životního snu.
Když si k těmto úžasným a nevšedním zážitkům připočtu ubytování ve výborně situovaném hotelu, odkud bylo vše na skok a ty nejlepší snídaně na světě, přirozeně milých a vstřícných Norů a naši nápomocnou, ochotnou průvodkyni Danku, tak se z této cesty stal jeden z mých nejlepších SEN zájezdů, plný ohromné energie a asi ten nejintenzivnější ze všech! Děkuji za to, že jsem mohla zažít tuto zimní pohádku, která se stala skutečností. Danko, děkuji za to, že si sdílela se mnou to jedinečné nadšení z neopakovatelné atmosféry zářící noční oblohy. Nikolko, děkuji za všechny informace a rady před cestou, za Vaši podporu, trpělivost a super servis z base campu. Eleonor Kochová

Čti více
Norský Bergen má své kouzlo

Norsko – zlatý trojúhelník - výborně zorganizovaná cesta obsahující vše

Měsíc po návratu ze zájezdu jsme si dostatečně uvědomili, co všechno jsme zažili a viděli na dalším úžasném zájezdu s vámi. Tentokrát to bylo zelené Norsko , s výjimečnými přírodními úkazy a nádhernými scenériemi - vodopády, zelené hory se zasněženými vrcholky, nesčetné fjordy, malebné údolí. Toto vše bylo okořeněné perfektně organizovanou prací průvodců - postupně jsme si užili společnost dvou (Jozef Zelizňák, Maťa Čameková), oba plynule komunikovali skandinávskými jazyky.
Bylo vidět, že tuto zemi znají jako své boty, protože zde žili, studovali či pracovali. Člověk měl pocit, že do Skandinávie patří, že jsou zde opravdu doma. Dostali jsme informace, jaké žádný bedeker nenabízí. Kromě toho nám SEN připravil několik překvapení oproti původnímu plánu. V Oslo jsme bydleli na hlavní a zároveň nejdražší ulici města, přímo v centru bez příplatku. Nejemotivnějším ubytováním byl osamocený horský hotel daleko od civilizace s překrásným panoramatickým výhledem. Probouzet se s výhledem přímo z postele na sluncem zalité údolí bylo opravdu příjemným zážitkem. K tomu vodopád hned za okny hotelu. Celkově jsme absorbovali obrovské množství zajímavých informací, kterými nás zásobovali naši průvodci při přesunech autobusem, jako i při dalších neformálních rozhovorech u večerního pivečka během bílých nocí. Shrnuto a podtrženo: Výborně zorganizovaná cesta obsahující vše, co má správná dovolená obsahovat. Děkujeme.
Soňa a Dan

Čti více
Zastavíte se u norských fjordů

Island, Norsko - zájezd předčil naše očekávání

Vážený pane řediteli,

Nedávno jsme se vrátili ze zájezdu Island - Norsko. Přestože jsme slyšeli samé chvály
o tomto zájezdu, skutečnost předčila naše očekávání. Obě země jsou úžasné a stojí za
to je poznávat. Avšak co bylo nejdůležitější - měli jsme vedoucí Majku Cútovou, která
byla přidanou hodnotou, a která způsobila, že jsme si obě země přímo zamilovali.
Majka skvěle zná Skandinávii a co je velmi důležité, ví to i předat dalším lidem. Umí
poutavě vyprávět, ale zná i míru, aby posluchače neunavila. A co je velmi důležité, je milá, veselá, člověk si ji musí oblíbit. Takže, děkujeme jí a Vaší agentuře za možnost prožít nezapomenutelné chvíle.

Růžena Sotníková a Anka Kováčová

Čti více
Zastavíte se u norských fjordů

Norsko - zlatý trojúhelník - skutečnost předčila naše očekávání

Pane řediteli, nedávno jsme se vrátili ze zájezdu Norsko zlatý trojúhelník. Přestože jsme slyšeli samou chválu o tomto zájezdu, skutečnost předčila naše očekávání. Norsko je krásná země a stojí za to ji poznat. Avšak co bylo nejdůležitější, měli jsme vedoucí Majku Cutovou, která byla přidanou hodnotou a která způsobila, že jsme si zemi přímo zamilovali. Majka skvěle zná Skandinávii a co je velmi důležité, umí to i předat dalším lidem. Umí poutavě vyprávět, ale zná také míru, aby posluchače neunavila. A co je velmi důležité, je milá, veselá, člověk si ji musí oblíbit. Takže, děkujeme jí a vaší agentuře za možnost prožít nezapomenutelné chvíle.
Ružena a Anna

Čti více

Skotsko, Norsko - jsme nadšeni a děkujeme za nezapomenutelné zážitky

Milý SEN, včera jsme se vrátili ze zájezdu Skotsko – Norsko. Mělo to dva zcela odlišné "poločasy" a naštěstí oba byly skvělé. Skotsko, které je hlavně o příbězích zasazených do úžasných kulis měnící se přírody, v mikrobusech, kde jsme se střídali v sezení, vytvořili Martin Karniš a Petr Hliničan úžasnou rodinnou atmosféru, s humorem a nepřetržitou diskusí o historii, zvířatech, rostlinách a současném životě. Poznávání Skotska očima Martina a Petra na nás hluboce zapůsobilo a měli jsme pocit, jako by nás touto kouzelnou krajinou provázeli velmi blízcí a dobří přátelé. Norsko bylo o divoké kráse přírody a autobuse lidí, ve kterém Jozef Zelizňák s milou asistencí Máji Cútové, velmi fundovaně, vtipně a strukturovaně prezentovali všechno to, co nás mohlo zajímat o této krásné zemi. Profesionalita, ochota a znalosti průvodců, úroveň ubytování, překonávalo naše očekávání. Komu by to nestačilo, toho museli okouzlit bonusy navíc ve formě atraktivních lokalit navíc publikovaného zájezdu. Suma sumárum, jsme nadšeni a děkujeme za nezapomenutelné zážitky. Michal a Eva

Čti více
Ohromí Vás krásná panoramata Islandu

Island, Norsko - výborně zorganizovaná cesta

Měsíc po návratu ze zájezdu jsme si konečně uvědomili, co všechno jsme zažili a viděli na dalším úžasném zájezdu s CK SEN. Tentokrát to byly 2 skandinávské země v celé své kráse – sopečný-ledový Island a zelené Norsko – s výjimečnými přírodními úkazy a nádhernými scenériemi – gejzíry, vodopády, měsíční krajinou, zelenými horami se zasněženými vrcholky, nesčetné fjordy, malebné údolí... Toto vše bylo okořeněné perfektní organizovanou prací průvodců – postupně jsme si užili společnost tří (Jozefa Zelizňáka, Marti Čamekové a Máji Cútové), z nichž všichni plynule komunikovali skandinávskými jazyky. Bylo vidět, že tyto země (a nejen země, ale i místní obyvatelstvo) znají dokonale jako své vlastní boty, protože zde žili, studovali či pracovali. Kromě toho nám SEN připravil několik překvapení oproti původnímu plánu. Hned v Reykjavíku to byl luxusní 4* hotel namísto 2*, který byl uváděn v pokynech k zájezdu. V Oslu jsme bydleli na hlavní a zároveň nejdražší ulici města, přímo v centru bez příplatku. Nejemotivnější ubytováním byl osamocený horský hotel daleko od civilizace s překrásným panoramatickým výhledem. Probouzet se s výhledem (přímo z postele) na sluncem zalité údolí, byl opravdu příjemný zážitek. K tomu šumící vodopád hned za okny hotelu. Dalším překvapením byl výlet "nad rámec" na ledovec na Islandu obrovskými terénními auty s možností jízdy na sněžných skútrech. Celkově jsme absorbovali obrovské množství zajímavých informací, kterými nás zásobovali naši průvodci při přesunech autobusem jakož i při dalších neformálních rozhovorech při večerním pivečku během bílých nocí. Shrnuto a podtrženo: výborně zorganizovaná cesta obsahující vše, co má správná dovolená obsahovat. SEN, děkujeme! Soňa a Dan

Čti více
S CK SEN za krásou Lofot

Norsko, Lofoty - naprosto uchvácení a nadšení

Absolvovali jsme s manželem poznávací cestu do Norska, Lofot a Ruska. Jako milovníci přírody jsme se vrátili naprosto uchvácení a nadšení severskou krajinou. Lofoty jsou nádherné a v Murmansku se cítí člověk tak nějak exoticky. Opravdu výtečný, dobře připravený zájezd s bezvadnou průvodkyní Dankou Snovákovou. Ta je na severu Evropy jako doma a ví snad úplně vše, co by člověka mohlo napadnout. Za polárním kruhem má už i své přátele, takže jsme se cítili jako doma. Děkujeme a budeme se těšit na další cestu s vámi. Alžběta a Vojtěch Jandovi

Čti více
Uděláte si krásné fotografie norských fjordů

Island, Norsko řadíme mezi naše top cestovatelské zážitky

Absolvovali jsme prázdniny ve znamení severu. Před cestou do Norska a na Island jsme si nějak nemohli představit, že letní prázdniny strávíme ve větrovkách. Ale SEN ani nyní nezklamal. Perfektní program, stoprocentní průvodce Martin, příjemné počasí. Co víc si přát? Zážitky z této země předčily všechny moje očekávání. Neuvěřitelně krásná příroda a neskutečně přátelští lidé. V ulicích na každém rohu je cítit pohoda, Norové nikam nespěchají. Jsou pověstní svojí důvěrou, cizincům rádi pomůžou a pyšní se svojí zemí. Plnými doušky jsme si vychutnávali ty nejkrásnější místa a popravdě hlavně rybí speciality. Tento zájezd řadíme mezi naše top cestovatelské zážitky a doufáme, že se tam ještě někdy podíváme. Doporučujeme! Anna

Čti více
Norský Bergen má své kouzlo

Island, Norsko - celému kolektivu SEN velké DĚKUJI!

Absolvovali jsme s manželem zájezd Island, Norsko. Byl to náš první zájezd s CK SEN. Přiletěli jsme do Reykjavíku, kde nás čekal průvodce Robert Taraba. Po podrobném obeznámení se skutečnostmi, které by mohly nás Čechy zaskočit na Islandu, jsme se přesunuli autobusem do Reykjavíku, hlavního města ostrova, který symbolizuje oheň, voda a led. Island jako země je drsný, ale krásný ostrov. My s manželem jsme byli nadšení z jízdy na skútrech po ledovci. Zajímavá byla plavba za velrybami, trek v Duhových horách a koupání v Modré Laguně. Všechny přesuny nám zpříjemňoval Robert svými zajímavými, vtipnými komentáři a příhodami. Dokázal si v nabitém programu vše zorganizovat a přizpůsobit nejen nám turistům, ale hlavně i počasí! Na šestý den jsme odletěli do Norska do města Bergen. Norsko je země jiná než Island. Jiní lidé, jiná příroda a samozřejmě i zážitky. Je to země fjordů a padající vody. Nespočet malých i velkých vodopádů, plavba po fjordech, Trolí cesta, nejdelší silniční tunel na světě (24,5 km), noc v horské chatě v posteli s baldachýnem. Ke všem těmto zážitkům, kulturní vložka od Roba, dramatický přednes díla Henrika Ibsena – Peer Gynt, kterým nás všechny dostal… Při psaní těchto řádků se mi evokují zážitky, vzpomínky, emoce, které jsme zažili. Robert svým maximálním profesionálním a zároveň milým, vtipným přístupem k nám, turistům si získal obdiv všech účastníků zájezdu. Pomyslnou laťku úrovně průvodce nastavil velmi vysoko. Třeba ale zmínit i celý SEN team, který zájezd zorganizoval ze základny a byl k dispozici v případě problémů v Praze. Ještě jednou vyslovuji celému kolektivu velké DĚKUJI! Iveta a Jarda Juříkovi.

Čti více
S CK  SEN uvidíte slavnou Trolí cestu

Island, Norsko - viděli jsme všechno, ale zažili jsme daleko víc

Toto léto jsme si splnili jeden z našich dávných snů – byli jsme na úžasném zájezdu Island – Norsko. Dvě rozdílné země, ale obě fascinující. Na vlastní oči jsme chtěli vidět islandské stříkající gejzíry, bublající geotermální prameny, sopečný kráter, topící se ledovce a hluboké norské fjordy s nespočtem vodopádů. Stalo se a viděli jsme všechno, ale zažili jsme daleko víc. Navíc jsme na jeepech jezdili po ledovcích a ti odvážnější pokračovali i na sněžných skútrech. Díky bílým nocím jsme absolvovali půlnoční vyhlídku na Bergen s focením západu slunce. Ubytování v kvalitních hotelech v centrech navštívených míst nám umožnilo poznat i pohodové Skandinávce a jejich užívání si léta během bílých nocí. Naši průvodci nám díky své jazykové vybavenosti zprostředkovali i příjemné konverzace s domácími. Dozvěděli jsme se zajímavosti o jejich životě, práci a zájmech. A také to, že nejčastěji jedí pizzu a víkendovou opilost volají "helge filla". Jsou to neuvěřitelně hrdí patrioti, kteří zdobí své domy národními vlajkami. Na cestování horami a fjordy protkanou krajinou využívají množství tunelů, trajektů a lodní MHD. Samozřejmě, že všechno jsme si užili i my. Nyní už jen vzpomínáme a těšíme se na další zájezd s úžasnými SNY. Spokojení manželé Javorovi

Čti více
Uděláte si krásné fotografie norských fjordů

Norsko – Zlatý trojúhelník, se zájezdem jsem nadmíru spokojená, děkuji

Ráda bych projevila nadšení ze zájezdu Norsko – zlatý trojúhelník, vrchovatě naplnil moje očekávání. Smysluplně sestavená trasa poskytla kopu zážitků jako hory, skály, fjordy, vodopády, ledovce, jezera, pobřeží Atlantského oceánu, maják, cesta Trollů, nejdelší tunel nebo nejvyšší dřevěná budova světa. Ubytování v Oslu a Bergenu bylo v hotelech v samém centru města, takže muzea, galerie, parky a jiné památky byly hned pohodlně dostupné, nocovali jsme ale i v horských hotelech Stalheim a Videseter, na dechberoucí scenérie překrásných údolí opravdu nezapomenu. Velkou zásluhu na vydařeném zájezdu má skvělá průvodkyně Zuzka, která profesionálně zabezpečovala průběh zájezdu a poutavou formou poskytovala o Norsku množství informací. Můj obdiv má aj norský řidič autobusu Odd Martin, který bravurně zvládal úzké a strmé cesty na skalách a fjordech. Se zájezdem jsem nadmíru spokojená, děkuji. Katka Sárkányová

Čti více
V roce 1905 byl Nusfjord domovem asi 1500 lofotských rybářů

Lofoty, Norsko, Rusko - Užili jsme si to, děkujeme

Dobrý den, naším snem bylo vidět Nordkapp, a tak jsme rádi, že jsme si náš sen splnili právě s ck sen. Nacestovali jsme již mnoho, ale daleký sever nás už dlouho lákal. Půlnoční slunce je zážitkem na celý život. My si něco takového nedokážeme ani představit. Lofoty ukrývají mnoho krásných vesniček, a díky průvodci Robertovi, jsme je prozkoumali velmi detailně a setkali se s místními lidmi. Velkým zážitkem pro nás byl i samotný přejezd norsko-ruské hranice, třeba zažít ten neskutečný kontrast na vlastní kůži. Fajn parta, skvělý průvodce, obrovský krabi a spousta vodky. Užili jsme si to, děkujeme. Jindra a Vašek Novotní

Čti více
Edinburgh vás ohromí svojí krásou a atmosférou

Skotsko a Norsko - jsme moc spokojeni

Dobrý den, vrátili jsme se ze zájezdu do Skotska a Norska s CK SEN a rádi bychom poděkovali za průběh cesty a množství zážitků. Veronika byla skvělou řidičkou i průvodkyní v jedné osobě. Díky ní nám nic neuteklo a obě země jsme si užili na plno. Nutno zmínit mnoho gastronomických míst, kde jsme se skvěle najedli a pobavili. Ubytování bylo taky na vysoké úrovni, no jsme moc spokojeni, již nyní uvažujeme o zájezdu na Island. Mnoho úspěchů přejí Brejchovi.

Čti více

Další reference klientů v regionu:

Nesmíme opomenout ani islandskou přírodu

Island - neskutečně nádherný ostrov

Dovolte nám, abychom poděkovali CK SEN za úžasné tři týdny prožité na severu Evropy, v zemi vulkánů, síry, teplých pramenů, ledovců a vodopádů na neskutečném ostrově ISLAND. Velké díky patří všem zaměstancům, kteří se podíleli na přípravě a průběhu zájezdu ISLAND 2015. Hlavně bychom chtěli poděkovat našemu průvodci Robovi, který nám každý den dokazoval jaké je to úžasné, když Vás práce baví, a je Vaším koníčkem a jehož znalosti o této nádherné zemi potvrzovaly to, že Island je opravdu jeho srdeční záležitostí. Dále bychom chtěli poděkovat našemu řidiči Vladkovi ze společnosti Nitrabus, který měl lví podíl na tom, že zájezd i po této stránce dopadl skvěle. Ten výkon v Duhových horách, kde mnoho lidí nedokázalo pochopit, jak se sem ten autobus dostal, a dívali na nás s otevřenými ústy - pohled pro bohy. A v neposlední řadě chceme poděkovat i vám, vám všem, kteří jste se zúčastnili tohoto neskutečného dobrodružství nazvaného ISLAND Eurokemping 2015. Bez perfektní partie šílenců, kteří dokázali přežít tři týdny ve stanu, kousek od severního polárního kruhu, s batohem na zádech, plynovým turistickým vařičem v chladném a někdy i deštivém počasí, bez této party by to také nebylo ono. A teď si nalijte skleničku Brennivinu, zakousněte se do nenapodobitelného Iceland pylsur, pusťte si Of Monster and Man a vzpomínejte s námi na neskutečně nádherný ostrov na severu - Takko Fyrir island !!!!
Eva a Michal

Čti více
Takové divadlo uvidíte každých 6-8 minut

Island - kdo stále sní o malém dobrodružství, ať to určitě zkusí

Treky, společné snídaně a večeře v kempu, hraní karet do noci u pivka, oslavy narozenin a svátků, zpívání v kempu Landmannalauger, déšť, ale i krasné slunce když si spálíte nos, pokud zapomenete opalovací krem :), fotogenická krajina, ovečky na každém rohu, prostě zážitek na celý život. Cesta tam i zpět uběhla rychle, až příliš, nezapomenutelné rozhovory s novými přáteli na palubě trajektu, čekání na východ slunce. Kdo stále sní o malém dobrodružství, ať to určitě zkusí. A co se týče omezení, tak žádné není! Staří, mladí, lidé, co ještě nikdy nekempovali, je to jedno, dá se to určitě zvládnout. Ještě se na Island vrátím, určitě!

Jana

Čti více

Island, Gronsko - fantastický poznávací zájezd plný zážitků a milých překvapení

Už je to pomalu měsíc a půl od návratu z dovolené, ale při třídění fotek do fotoknihy to člověk pořád naplno prožívá. Byl to fantastický poznávací zájezd plný zážitků a milých překvapení ve formě zabezpečeného kvalitnějšího bydlení, jak bylo naplánováno a nečekaných atrakcí jako např. výlet terénními auty na ledovec s možností "skútrování" po ledovcích. Bylo to výborně zorganizované a díky péči naší Martinky o nás (což nebylo tak jednoduché vyhovět tolika rozdílným lidským bytostem) jsme se cítili bezpečně a úplně úžasně. Vždy byla ochotná na všechno odpovědět a velmi poutavě nám podávala informace o Islandu a Grónsku.
Ještě jednou děkujeme.

Jankovcovi

Čti více
Island je země ohně a ledu

Island - neváhejte, balte kufry a volejte do SNU!

Pokud váháte, zda jet na tento kempink, tak neváhejte, balte kufry a volejte do SNU! Island je neskutečný a plný kontrastů, musíte ho vidět. A pokud se budete snažit, SEN Vám „domluví“ taky úžasné slunečné počasí, jako jsme měli my! Každý den stál za to a často jsem měla problém udržet ústa zavřené. Velké díky pro naše průvodce Marťu a Hynka a všem v pozadí za organizaci a výborný program. Hodně zdaru a spokojených Islanďanů v příštích letech :) Michala Bacová

Čti více
Potkáte islandské koně, které přivedli Vikingové

Island, Gronsko - nezapomenutelné dny

Právě jsme se vrátili z kombinovaného zájezdu Island, Grónsko. Island byl super, nádherná příroda, ale Grónsko, tak to byla třešnička na dortu. Měli jsme absolutně kýčovité počasí, modrá obloha, nádherná viditelnost, prostě paráda. Hned první den, po přeletu vrtulníkem z Kulusuk do Ammasaliku jsme šli na vyhlídkovou plavbu lodí mezi ledovce. Paráda. Některé ledovce byly větší než domy a my jsme je viděli docela z blízka. Druhý den jsme chodili a chodili, ale myslím, že nachozené kilometry určitě staly za to. Grónsko je prostě super! Děkujeme Jožovi, který naší skupinu provázel po Islandu za super přístup a skvělé průvodcovské služby během dnů, které jsme strávili na Islandu. Zdravím také spolucestovatele z Grónska, se kterými jsme tam strávili nezapomenutelné dny.

Petr

Čti více
Dalším nádherným vodopádem je vodopád Skogafoss

Island - neskutečné zážitky, úžasné hory, sopky, jezera, ledovce...

Neskutečné zážitky, úžasné hory, sopky, jezera, ledovce, výživné malé treky, chutná jehněčí polévka a všudypřítomná lékořice, kterou každý nemusí, také vstřícní Islanďané a dobré počasí (aspoň pro mě). Nemohu vynechat vodopády, gejzíry, koupání v teplých jezírcích, vaření domácích vajíček v malinkých bublajících kráterech, skvělé kempování a mnoho dalších neuvěřitelných zážitků s prima partou, vynikajícím řidičem a velmi profesionální průvodkyní Májou, která je skvělá, milá a charismatická a hlavně všude tam, kde ji kdo zrovna potřeboval. Island mi učaroval. Island je země ohně a ledu (říká se), ale je také země mnoha barev, zvuků a pohybu. Přírodu je nutné respektovat ale Island obzvlášť. Je skoro týden po návratu a já stále bloudím myšlenkama na severu a jen pomalu se vracím do reality svého domova. Nechci si nalhávat, že se tam vrátím, ale určitě nenechám toulavé boty zahálet.
Helena

Čti více
Fantastické Duhové hory Landmannalaugar

Island, Grónsko - krásné vzpomínky z téměř luxusní dovolené

Vrátila jsem se z návštěvy Islandu a Grónska, tuto cestu jsem plánovala několik let a hledala spolucestující. Konečně to vyšlo (je mi právě 74), takže ani senioři nemusejí mít obavy z této téměř luxusní dovolené. Nelituji a přinesla jsem si krásné vzpomínky, vrátili jsme se všichni zdraví. Příjemně překvapil Hotel GRAND (i když jsme měli nezvykle "výhled" z pokoje na recepci v hale hotelu), počasí nezklamalo (dokonce jeden den bylo polojasno, s občasným sluníčkem), obě země jsou úžasné, podle mě byl celý program super. Nakonec bych chtěla pochválit průvodkyni Martinku, milé děvče – vše zvládla s přehledem a klidem. K zdárnému průběhu cesty pomohli i disciplinovaní účastníci (byli mezi nimi mnozí "ostřílení SEN cestovatelé", tak jako já!). Přeji hodně úspěšných zájezdů! Vaše Věra Pospíšilová

Čti více
SEN v Landmannalaugar

Island, Grónsko - pochvala pro CK SEN

Zdravíme všechny doma v České republice z teplých islandských přírodních lávových koupelí Modrá Laguna. Zájezd Island a Grónsko nám pomalu končí, ale máme úžasné zážitky, slunečné 20 stupňové Grónsko, Eskymáci, ledovce, ještě na Islandě jízda terénní jeepy k ledovcům, vodopády, perfektně nabitý program a intenzivní zážitky jako i dnes velryby. Díky Martince za provázení. Domů letíme za pár hodin, tak snad přineseme trochu té islandské zimy sebou. Velmi bychom chtěli pochválit CK SEN, byli jsme se vším velmi spokojeni. Dana

Čti více
Těšit se můžete na výhled z hory Bláhnjúkur

Island, Grónsko - bezchybně připravený zájezd

Už jsem 2 týdny doma ze zájezdu a hlavou mi stále běhají zážitky z tohoto kouta světa. Konečně jsem viděla, jak vypadá živá alka, malý ptáček, kterého jsem doposud znala jen z křížovek – arktický pták na čtyři. Ledovec Eyjafjallajökull, a ta potvora sopka, co pod ním dřímá a nadělala tolik problémů, mi připadal jako zasněžený Chabenec v Nízkých Tatrách. Škoda, že nebyl čas projít po travnatém chodníku mezi tímto ledovcem a sousedním Myrdal Jökull, pod kterým dřímá sopka Katla. Vím, travnatý chodník tam není, ale je to krásná představa. A co taková Hekla – cesta do pekla. Už jsem viděla spoustu vodopádů, ale projít pod vodopádem Seljalandsfoss, tedy vidět ho i ze zadní strany, také stojí za to. Viděli jsme velryby, stáli jsme jednou nohou na euroasijského a druhou na severoamerickém kontinentu. V hlavním městě Reykjavíku jsem po dlouhém čase ochutnala párek, který chutnal jako skutečný párek. Ve městě, které má 120.000 obyvatel je 15 kostelů. Před domem prezidenta žádný plot, živý ani kamenný, žádná ochranka, jen malý pejsek, který si nás nevšímal. Grónsko, měsíční krajina ale s nádhernými kvítky, modrými zvonečky, fialovými vrbovky a kvítky všelijakých jiných barev. První let vrtulníkem. Obrovské i menší ledovce v objetí tyrkysové vody. Děti jako všude na světě, usměvavé i stydlivé, veselé, skákaly na trampolínách, což je asi grónským národním sportem. Na hřbitově, na všech hrobech stejné bílé kříže, všude mnoho umělých květin a vykopané jámy. To pro případ, neboť v zimě by se jim těžko kopalo. V Údolí květin ticho, sem tam přerušené hlukem vodopádu. Pohled z okna našeho pokoje byl nádherný a každou chvíli jinačí, ale vždy okouzlující. No a bonus – vařený tuleň. Ačkoliv vepřo knedlo zelo mi chutná více. Jen ještě srdečné díky CK SEN za bezchybně připravený zájezd a speciálně Lubošovi za perfektní průvodcovské služby. Bylo to fajn. Iveta

Čti více
Duhové hory v oparu

Island, Grónsko - pozdrav z pohádky

Šťastně jsme přijeli do Grónska, nemáme tu signál, tak ti píšeme alespoň takto. Je to tu cool, všichni jsme úplně nadšení. Cesta helikoptérou byla super, všechno jsme nafotili, let byl v pohodě. Hotel je krásný, čistý, lidé milí. Tato dědina je stokrát krásnější než celý Island – i když ten Reykjavík po pár pivech taky stál za to. Dnes byl v Grónsku svátek nezávislosti – tento zájezd se nám s těmi svátky daří. Lidé se bavili, měli různé soutěže – fakt jsme nadmíru spokojení. Foto pošleme až budeme doma, zítra jdeme na další výlety. Dnes jsme si koupili lístky na koncert v místní diskotéce – tak ji porovnáme s tou islandskou… Ještě jednou posíláme pozdrav z pohádkového Grónska. COOL ciao. Alice a Robo

Čti více

Geiranger

Jedenáct serpentin Orlí cesty nás přivedlo k nejkrásnějšímu fjordu v celé zemi. Slunce vyhouplo zpoza oblaku a voda Geirangerfjordu se zbarvila na dokonale modrou. V blízkosti břehu tiše kotví obrovská výletní loď, která působí z vyhlídky nad fjordem jako bílá plastová lodička ve vaně. Ve vesnici voní wafle z dřevěného stánku v přístavu. Dojídáme poslední sousto a s prsty trochu lepkavými od moučkového cukru podáváme kontrolorovi na naší loďce lístky. Stovky metrů vysoké skály se strmě tyčí z klidné hladiny. Těžko uvěřit, že dno je dalších 360 metrů pod námi. Roztátý sníh z hor napájí Sedm sester, Nápadníka i Nevěstin závoj vodou, a tak se nám vodopády ukazují v plné kráse. Roztroušené farmičky na strmých svazích se občas ozvou kozím bekáním, zatímco se snažíme uvěřit, že takoví dobrodruzi zde žijí se svým statkem ještě v dnešní době.

Čti více

Bergen

Dřevěné čluny a lodě se zlehka pohupují na klidné hladině. Kráčíme mezi stánky a čichové buňky nám lechtají nejlahodnější druhy ryb a mořských plodů. Občas ucítíme i pikantnější či vyuzenou vůni sobí nebo losí klobásy. Centrum Bergenu si nás získává neopakovatelnou atmosférou. Kromě všemožných vůní v ní cítíme jakousi venkovskou jednoduchost a upřímnost v prostředí města zasazeném mezi sedmi horami. Nábřeží lemují nejznámější dřevěné domky v Evropě, hrající odstíny žluté, zelené a červené. Bývalé působiště německé hanzy je nejzachovalejším komplexem svého druhu. Vcházíme dovnitř a veselý ruch města ustává. Motáme se mezi kavárnami a uměleckými dílnami, vycházíme na pavlače a sledujeme dění shora. A nakonec ještě z větší výše, po tom, jak se vyvezeme lanovkou nad samotné město. Bergen máme jako na dlani. Vidíme náš hotel, trasu, kterou jsme sem přišli, i trhy, kde jsme jen před chvílí ochutnávali toho šťavnatého divokého lososa, kterého si dnes určitě dopřejeme na večeři.

Čti více

Cesta trollů

Trollí cesta. Slovní spojení, při kterém vystoupí na čele nejednoho řidiče krůpěje potu. Ne však našemu Oddovi Martinovi, který s námi jednu z nejznámějších cest na světě s více než devítiprocentním stoupáním bezpečně jezdí, odkdy si vůbec pamatujeme. Při každé z jedenácti zatáček se nám po stranách střídají vysokánské stěny a strmé srázy. Se zatajeným dechem a zapnutými pásy stoupáme stále výš. Dokonale scénickou jízdu umocňují tóny hudby Edvarda Griega, který nacházel inspiraci právě v občas surové, ale vždy romanticky krásné norské přírodě. Venkovní vzduch se třpytí kapkami z dravého vodopádu Stigfossen, který nás po vystoupení příjemně ovlaží. Norské léta bývají mírné, ale při této jízdě je nám pořádně horko. Za zády se nám hrdě tyčí vysoká Trollí stěna, střežena králem trollů. Se sladkou zmrzlinou z tučné smetany či typickou norskou Wafflí na samém vrcholu, se kocháme nádherným pohledem do hlubokého údolí. Trollí cesta je skvělí zážitek.

Čti více

Norský Kirkenes a „královský krabí“ oběd

Probouzíme se do typického rána na severu Norska v městečku Kirkenes. Toto třítisícové městečko je známé tím, že během druhé světové války bylo kompletně vybombardováno fašistickým Německem. Od té doby se tady toho plno zrenovovalo a vybudovalo. Zásadní změnou prošlo i obyvatelstvo, které je rozmanitější než v jiných norských městech. Najdeme zde Indy, Němce, Turky, Rusy, Finy, Syřany, Vietnamce atd. Všichni se navzájem respektují a není mezi nimi vidět žádné nenávistné chování. Jednoduše zde panuje pohodová atmosféra. Většina lidí pracuje pro nedaleké doly, kde se těží železná ruda, nebo se živí rybářstvím a lovem krabů. A právě k lovcům krabů směřují naše další kroky. Setkáváme se s kapitánem Hansem, který loví kraby v Kirkenes posledních 20 let. Během toho, jak se navlékáme do "suchých obleků," Hans vysvětluje bezpečnostní pokyny, jak se chovat na rychlostní lodi, kterou nás zaveze ke klecím. Tam nás čeká dlouho očekávaný oběd - krab královský. Už jen plavba ke klecím je zážitek sám o sobě. Vůně slaného moře, šplouchající voda do tváře, silný severský vítr a vlny, které lodí pohupují v její rychlosti – zkrátka to musíte zažít. Přicházíme ke klecím s kraby, kde nám Hans vysvětluje rozdíl mezi samcem a samičkou. Tito tvoři vypadají jako z jiné planety a také samotná velikost krabů nám vyráží dech. „Průměrný jedinec by neměl problém odcvaknout Vám prst,“ dodává Hans. Bereme náš úlovek a přesouváme se na místo, kde se bude podávat oběd. Prostý červený dřevěný domek v norském stylu. Stolování je jednoduché, ale za to velmi příjemné a čisté. Dokonce nás přišel zkontrolovat místní sob, který je krásně vidět skrz okno domku. Na stole nacházíme chléb, citron a norské máslo (na které já osobně nedám dopustit). Všichni čekáme na hlavní chod, který se připravuje velmi jednoduše. Nožičky / klepeta z krabů se dají do velkého hrnce, kde se na spodek hrnce nalije voda s mořskou solí. Krab se na páře dusí 17 minut a následně je vhodný k servírování. Chuť a vůně krabího masa je nepopsatelná, a všichni u stolu jsme se shodli, že to je jedno z nejlepších jídel na světě, jaké jsme kdy jedli.

Čti více

Rybaření po Norsky

Víte, kde se nachází jedno z nejkrásnějších fotbalových hřišť na světě? V městečku Hennigsvaer situovaném na severu Norska. A právě v tomto nádherném malebném městečku se chystáme strávit následující dva dny. Náš program na dnešní den je přesně daný. „Jaká by to byla návštěva Norska a Lofot bez pořádného rybaření?!“ říkám s nadšením mým klientům. Všichni souhlasně přikyvují a rychle na sebe navlékají "suché obleky", které jim podává náš kapitán s posádkou. Počasí se nám vydařilo a kapitán Carl, který zná tyto vody nazpaměť, konstatuje, že dnešní den je přímo dokonalý na lov tresky hnědé. Lodička, na které se plavíme na místo určení, vypadá tak, že má už něco prožité. Carl mě s úsměvem na tváři ujišťuje, že je na ni spoleh. Najednou kapitán zavelel, že jsme na správném místě a pod námi, v hloubce asi 70 metrů, se nachází hejno tresek. Prozrazuje nám různé finty a rady, jak správně obsloužit rybářský prut, tak abychom co nejrychleji chytili vysněnou tresku. Ani ne po 5 minutách máme na udici první záběr. Prut je naplno ohnutý a síla ryby je překvapivá. Po 10 minutách souboje vytáhnu (s pomocí kapitána) naši první tresku. Váží dobrých 10 kg. Bohužel na fotky a obdivování není čas, jelikož na dalších prutech jsou další záběry. Některé úlovky jsou menší, ale některé jsou kapitální kusy. Během lovení jsme si ani neuvědomili, že se nám rozpršelo a zvedl se silnější vítr (typické pro norské počasí na konci srpna). Ale nikomu počasí evidentně nepřekáží (všichni mají úsměv na tváři). Kdo by si také stěžoval, když se daří a ryby berou. Doma se můžeme pochlubit, že jsme lovili tresky v norském moři na udici. Po dvouhodinovém lovu jsme příjemně unavení a zmoknutí, a však šťastní z dobře vykonané práce. Do toho vychází Carl z podpalubí s plným hrncem navařené rybí polévky (Fiskennsuppe), kterou připravil z některých našich úlovků. Tomu se říká překvapení na závěr skvělého dne. Nemusím ani podotýkat, že polévka byla vynikající.

Čti více

Psí spřežení – svezete se?

Opouštíme náš hotel a směřujeme na místo, kde nás vyzvedne autobus. Dnes máme na programu Husky safari . A toto je aktivita, kterou musíte na severu Norska vyzkoušet. Odjíždíme mimo město, asi 45 min od města, kde se nachází chovná stanice Husky-ů, která se zaměřuje na mushing, a tedy dopravu pomocí pejsků, jinak řečeno psí spřežení. Aktuálně mají 139 psů, kteří jsou plní energie a rádi ji ze sebe dostanou běháním, mazlením a tažením spřežení. Po příchodu dostáváme úvodní instruktáž, jak takové saně ovládat, jak zabrzdit a na co dávat pozor. Když už se všichni cítíme jako rodilí Musheři (ti, kteří řídí spřežení), oblečeme si kombinézy a můžeme vyrazit (v případě zájmu mají i zimní boty, rukavice a čepice). Saně jsou pro dvě osoby - jeden řídí a druhý se veze. Toto pořadí se během samotné jízdy mění. Procházíme krásnou panenskou norskou přírodou, po čerstvém sněhu, který napadl dopoledne. Přichází stoupání - psům trochu pomůžeme. Přichází klesání - brzdíme. Jsme tým, a spolupráce musí být. Samotný okruh je dlouhý přibližně 10 km a přejedeme ho asi za hodinu - pejsci tak jdou rychlostí 10 km / hodinu. Kdyby šel musher sám a chtěl by své tahače opravdu provětrat, tuto trasu by prošly i za cca 20-25 minut. Psíci tedy mají sílu a jeden umí táhnout i přes 150 kg. Jízda je velmi příjemná, a s občasnou zastávkou na výměnu šoféra, případným zastavením na fotky celý tento zážitek trvá do 90 min. Po takové jízdě si zasloužíme nějaké občerstvení a nějaký teplý nápoj. Vrátíme se do budovy, předáme kombinézy, zimní boty a přesuneme se do blízkého stanu, kde už na nás čeká typický norský snack - "palačinka" lefse (plněná sýrem a skořicí) a horká čokoláda. Po chvíli odpočinku a načerpání sil se přesuneme do našeho autobusu a směřujeme zpět do Tromsø. Ještě zamáváme našim pejskům, a odcházíme. Toto byl zážitek, který si budeme pamatovat do konce života. 

Čti více

Vrcholné polární divadlo

Laponsko, zem Saamů. Nelítostná pustina a nedotčená divočina se svými pravidly přežití. Množství lidí by chtělo vidět polární záři. Ideálně bez světelného smogu. Stále jsou přístupná místa, kde se to dá. Sever Evropy je jedno z nich. Úžasná příroda spící pod hrubou sněhovou peřinou. Krátké dny v zimě a dlouhé bílé zase v létě. Polární oblasti mají své kouzlo stále. No zima je tady ukázková. Sněžným skútrem se můžete dostat na vzdálená místa. Cesty jsou sice značené, ale je to lepší s dobrým průvodcem. Najdeme vyvýšené místo s výhledem. V bílé zemi, kde je často i 40 stupňů pod nulou si uděláme večer oheň. Ohřejeme čaj nebo kávu. Opečeme nějaké masíčko. Pak se stane zázrak. V bílé pustině se vám otevře černá obloha plná hvězd, jakou jste nikdy předtím neviděli. Najednou najdete nejen souhvězdí jako Orion, Velká medvědice nebo Kasiopea, ale spatříte dlouhý táhlý pás složený z nespočtu hvězd zvaný i Mléčná dráha. Uvidíte naši galaxii. Otevřou se vám oči a zapomenete dýchat. Do toho, jakoby jen náhodou, začne tančit jemné bílé až zelené světélko. Při velkém štěstí zčervená. Vidíte vrchol polárního divadla. Nejlepší měsíce na polární záři jsou vždy prosinec, leden a únor.

Čti více

Norské cesty jen pro silné žaludky

Vyrazili jsme z našeho fantastického hotelu, jako by byl postaven na vodě, s výhledem na Moldefjord na nejkrásnější den, který můžete v Norsku zažít. Absolvovali jsme bájnou Cestu Trollů s 11 ostrými serpentinami a strmým, téměř 10% sklonem. Pro našeho norského řidiče to nebyl žádný problém. Výhled z vrcholové plošiny na dolinu Isterdalen, šum nedalekého vodopádu a pocit ze zdolaného 800 metrového převýšení nás hned z úvodu nabylo zážitky. Pokračovali jsme dále úrodným územím známým pěstováním lokálních jahůdek, borůvek, malin či třešní. Přešli jsme trajektem přes rameno majestátního STORFJORDU nebo Velkého fjordu. S délkou 110 km je 5. největším fjordem v zemi a překonat se dá jen na lodi. Za pár kilometrů jsme se tzv. Orlí cestou dostali až k nejslavnějšímu fjordu v Norsku - Geirangerfjord, zapsaného v přírodním dědictví UNESCO. Ve vesničce Geiranger žije necelých 300 obyvatel, ročně ji však navštíví více než 600 000 turistů. Maličká vesnička si kdysi žila svým vlastním životem. Lidé se přepravovaly na loďkách, navzájem si pomáhali a farmařili. Přechod přes vysoké hory by zabral spoustu času! Obyvatelé Geiranger jen toužebně pozorovali orli, jak si svobodně poletovali přes rozlehlé hory, a koutkem duše také toužili opustit alespoň na chvíli svou rodnou domovinu. Vše se změnilo vybudováním cesty v roce 1955, která spojila vesnici s okolním světem. To je důvod, proč se klikatá a strmá cesta do Geiranger nazývá Orlí cesta. Z paluby lodi jsme se mohli kochat výhledem na majestátní hory, izolované farmářské chaloupky či padající vodopády. Po pravé ruce míjíme vodopád 7 sester, naproti němu zas vodopád s názvem Nápadník. Podle legendy, Nápadník požádal každou ze sedmi sester o ruku. Všechny ho však odmítli a on se ze smutku uchýlil k alkoholu. Sestry se podle příběhu nikdy nevdali. Po plavbě jsme vystoupali opět strmými serpentinami (už jsme si i začali zvykat na norské cesty) a tentokrát jsme překonali výškový rozdíl až 1500 metrů! V této nadmořské výšce jsme mohli pozorovat úchvatný Geirangerfjord z nejvýše položené vyhlídky na fjord v Evropě, s názvem Dalsnibba. Ten výhled rozhodně stojí za to!

Čti více

Lofoty – to nejkrásnější Norsko

Jedno z nejkrásnějších míst Norska, které jsme mohli vidět z cesty po Skandinávii, je jednoznačně souostroví Lofoten. Nacházejí se mezi 67 a 68 rovnoběžkou severní šířky a tedy 100 až 300 km za polárním kruhem. Tvořené jsou přibližně 80-ti ostrovy, z toho 4 hlavní jsou propojeny mosty a tunely vedoucími pod fjordy. Pohybovali jsme se hlavně po ostrovech Austvågøy, Vestvågøy, Flakstadøy, Moskenesøy. Každý z ostrovů ukrývá své krásy. Na hlavním ostrově jsme našli hlavní město souostroví, kterým je sympatické městečko Svolvær. Nedaleko něj narážíme na menší město, ale bývalé hlavní město Lofot, kterým je Kabelvåg. Nemohli jsme samozřejmě vynechat malebnou rybářskou vesničku Henningsvær, v jejíž zadní části se ukrývá slavné fotbalové hřiště. Druhý z ostrovů zvaný Vestvågøy nás upoutal vikingským muzeem v městečku Bøstad, památníkem od společnosti Snøhetta ve vesničce Eggum a jedněmi z nejkrásnějších pláží na ostrovech, které jsou ukryty pod majestátními skalami. My jsme si oblíbili pláže ostrova Flakstadøy, ať už surfařské v Flakstade nebo tu na koupání v Ramberg.  Viděli jsme i ty maličké kavárny s dobrou kávou, kterých je ve Skandinávii jako šafránu. Objevovat jsme zde i slavný Nusfjord, ale v závěsu nezůstalo ani jedno z "nejinstagramovějších" míst, a to výhled na vesničku Hamnoy. Poté, co jsme se ocitli na posledním z ostrovů Moskenesøy, jsme se nejprve zastavili v malebné vesničce Reine, kde jsme si dopřáli zážitek v podobě místní kuchyně, vyfotili jsme si jednu z nejmalebnějších vesniček, abychom se vydali na konec cesty E10, která končí v rybářské vesničce s nejkratším názvem na světě a to Å (čti Ó). Rozhodně nebudete litovat, když se na cesty vydáte i vy 

Čti více

Bájný Nordkapp

Bájný severní mys láká cestovatele z celého světa a nalákal i nás. Magickou atmosféru tohoto místa jsme si chtěli vychutnat při půlnočním slunci, ale ne každému je odhalena tahle krása. Skalní útesy tyčící se do výšky přes tři sta metrů jsou obydlené vlnami Severního ledového oceánu. A častokrát pro charakter místního počasí se ukrývají v hustých bílých mracích a mlze. V roce 1553 bylo toto místo pojmenováno kapitánem Richardem Chancellor jako Severní mys - Nordkapp. No už v 17. století se stal turistickou atrakcí, když ho navštívil jako první turista italský kněz Francesco Negri. Od té doby na tomto místě stály vznešení panovníci, králové, ale i prostí lidé. Není proto divu, že to nakonec vedlo až k regulaci místního turismu. Dnes jsme tu po zaplacení nemalého vstupného 285NOK (30 €) našli informační středisko, muzeum, kino s filmem o Nordkappu, restauraci, bar, bufet, obchod se suvenýry, sociální zařízení, no prostě skoro všechno. A tak si toto místo máme možnost užít opravdu v pohodlí, až přímo v luxusu. Prostor zde najdeme i my aktivnější, takže jsme se rádi prošli po hraně útesů a vychutnali si tak pohled na nejsevernější místo EU z různých úhlů. Našli jsme tu dokonce i poštu a tak jsme mohli přímo z Nordkappu poslat pohlednici svým blízkým. Při návštěvách tohoto magického místa jsme měli s CK SEN opravdu štěstí. I když někdy jsme zkoušeli štěstí na dva krát. Lístek na Nordkapp platí totiž 24 hodin. Toto místo prostě musíte navštívit.

Čti více

Munch a jeho slunce

K Norsku už neodmyslitelně patří malíř Edvard Munch, slavný průkopník expresionismu. Jeho tvorbu jsme měli možnost vidět i my, ale je to tvorba spíše pochmurná, a o tom svědčí i jeho nejslavnější obraz Výkřik. Již během dětství mu zemřela matka a jeho oblíbená sestra Sophie, další jeho sestra byla mentálně nemocná, a jak se vyjádřil samotný autor, "Nemoc, šílenství a smrt byly anděly, kteří obklopovaly mou kolébku a následovaly mě po celý život. "v jeho tvorbě je možné najít však i světlé stránky, a toho příkladem je aula Univerzity v Oslu, kterou Munch vymaloval. Výzdoba haly se však ukázala jako těžký proces, který se často označuje jako "kontroverzní Aula". Až do roku 1914 byl Edvard Munch pověřen výzdobou haly, a 19. září 1916 univerzita dostala 11 obrazů. Munchovy obrazy na univerzitě jsou hlavním dílem norské monumentální malby. Jakmile jsme vešli do auly, zaplnil nás pocit tepla a slunce. Právě Slunce je ústředním prvkem Munchova díla. Munch chtěl zobrazit aulu tak, aby ztvárňovala "nezávislý svět idejí" a zprostředkoval smysl "typicky norského a univerzálního lidství". Obraz horkého slunce, který vychází z pobřeží Kragerø na jižním pobřeží Norska, doslova vysílalo své paprsky do sousedního plátna. Zachycovalo téma "osvícení" a měnilo ústřední roli univerzitní auly do majestátního, abstraktního obrazu. Po obsazení Norska nacisty byli jeho díla označeny za "degenerované" a odstraněny z muzeí. Muncha to hluboce zasáhlo i proto, že Německo považoval za svůj druhý domov. Jeho rodná země si ho dodnes ctí, jeho portrét je např. i na norské 1000 korunové bankovce spolu s jeho dílem Slunce. Aula je obvykle zpřístupněna veřejnosti každou první sobotu v měsíci na pár hodin a my s CK SEN jsme to opět stihli.

Čti více

Cestou za polární kruh k původním obyvatelům Skandinávie

V rámci našeho zájezdu Norsko - Lofoty, Rusko se přesunuli ze zalidněné Evropy do nejzazší části Evropy - Laponska. Území, které definuje nehostinná tundra, rozlehlé lesy a nespočetná stáda sobů. Původní obyvatelé Skandinávie - Sámové (označení Laponci je politicky nekorektní) toto území osídlili už 6000 let před naším letopočtem. Zdrojem obživy pro původních obyvatele byl po staletí rybolov, lov zvěře a od 16. století chov sobů. Existence celé Sámské komunity se odvíjela od této domestikované zvěře. Pastýři za svými stády putovaly celoročně jejich přirozenými migračními cestami, na jaře k pobřeží a v zimě zas na pláň. Denně prošly i desítky kilometrů rychlostí až 50 km za hodinu. Noci trávili ve svých provizorních stanech zvaných lávvu nebo goahti - jde o dřevěnou konstrukci ve tvaru trojúhelníku, která je přikrytá kůží nebo tkanou vlněnou přikrývkou (dnes se již používají moderní přikrývky z vodě odolnějších materiálů). Obydlí se daly jednoduše přenést, či nově postavit. Komunity se sdružovali i ve velkých rodinných stanech, ohřívali se u ohně a vařili si jídla převážně ze sobího masa. Ze zvířete zužitkovali všechno - maso, mléko, kůži, srst, paroží, vnitřnosti, srdce, krev, oči, či kopyta. V centru života a existence Saamů se vše odvíjelo od sobů. Proto otázka: "Kolik vlastníte sobů?" Je absolutně nemístná. Je to jakoby se Vás někdo zeptal, kolik vyděláváte. Sámové byli zruční ve vlastnoručně vyrobených výrobcích a postupně se naučili, jak si vyrábět předměty denní potřeby: oblečení, boty, či deky z tohoto unikátního zvířete. Sámské suvenýry zvané duodji jsme si mohli zakoupit v mnoha Sámských obchůdcích. Výbornou zastávkou na našem zájezdu byla norská vesnička Karasjok, kterou obývá až 90% Sámské populace. Prohlédli jsme si norský Sámský parlament a také jsme si řekli o temném období, kdy Sámové byli utlačováni a diskriminováni. Pomalu jsme se přesunuli k Sámskému skanzenu. Usmívalo se na nás sluníčko, bundu jsme si nechali v naší SEN dodávce. Těžko uvěřit, že právě na tomto místě byla naměřena rekordně nejnižší teplota -51,4 ° C. Lístky do skanzenu nám prodala mladá Sámská dívka v tradičním oděvu, která je k nerozeznání od Norky - světlá pokožka, bílé vlasy a modré oči. Rozdala nám mapky a vysvětlila nám, co nás čeká. Nejprve jsme šli do ohrady k sobům, které jsme krmili vysušenými lišejníky. Následně jsme si prohlédli vnější expozici Sámského obydlí a na závěr jsme se přesunuli do nitra, kde nás čekali tři části: 1. představení Sámských tradičních kostýmů, výrobků a oděvů 2. krátký film o tom, jaký život kdysi Sámové vedly a jak se příchodem moderní doby věci změnily - používání sněžných skútrů či dokonce helikoptéry by bylo pár století dozadu nemyslitelné 3. Sámské divadlo s impozantními efekty, které pojednává o Sámských šamanských náboženstvích, mytologii a spojení s přírodou. Výborné interaktivní a naučné muzeum. Začal se ozývat hlad, a tak jsme se vydali naplnit si žaludky. My s CK SEN jsme si nenechali ujít možnost ochutnat Sámské tradiční jídlo Finnbiff. Jde o sušené sobí masíčko, tepelně zpracované a nakrájené na kousky v husté omáčce, podávané s bramborami a brusinkovým dresinkem. Někteří neodolali krémové a husté polévce ze sobího masa či lososa, pomaličku pečené na dřevě a na ohni. Vydatné jídlo jsme zapili místním pivkem a za doprovodu praskajícího ohýnku v autentické Sámské restauraci, postavené ve stylu "gamme", celkem zarostlé travnatým porostem, jsme se vydali na dlouhou cestu k nejsevernějšímu bodu kontinentu. Nordkapp, těšíme se na tebe!

Čti více

Tento pohled si zamilujete

Stoupáme od jednoho z nejkrásnějších fjordů Norska s názvem Nærøyfjord. Směřujeme po silnici číslo E16, která je hlavní spojnicí mezi Oslem a Bergenem. Po sérií tunelů vybočujeme k našemu hotelu, ten se nachází u malé vesničky Stalheim v nadmořské výšce 368 m.n.m. Historie tohoto místa je velmi zajímavá. Již v roce 1647 se Stalheim stal poštovní farmou na tehdy nově otevřené Oslo - Bergen poštovní cestě. V roce 1750 byla tato poštovní farma rozšířena o první poštovní budovu a ke konci devatenáctého století v roce 1885 zde postavili první hotel. Současný horský hotel Stalhaim je z roku 1960 a zachycuje v sobě historii a vzpomínky dvacátého století. Celkově zde najdete 124 pokojů, neskutečnou panoramatickou vyhlídku do jednoho z nejkrásnějších údolí Norska, a přitom máte možnost zdarma navštívit malý skanzen lidových domků. I proto bylo toto místo inspirací pro mnohé malíře a umělce, jejichž díla najdete dnes viset v Národní galerii. Jednoznačně doporučujeme i návštěvu hotelové restaurace, kde si budete pochutnávat na bufetu složeném z tradičních norských specialit. Zajímavostí je i stará cesta Stalheimskleiva, která je dnes již jednosměrná a bude se vám snad zdát nemožné, že byla v minulosti obousměrná. Dokončena byla v r. 1846, a během její délky 1,75 km budeme při sklonu až 18% překonávat 13 zatáček. Málokdo si na ni troufne, ale CK SEN zde se svým norským řidičem Odd-Martinem jezdí už léta, a tak se ocitneme v těch nejlepších rukách. Odměnou vám budou nezapomenutelné výhledy do údolí a na dva krásné vodopády Sivlefossen a Stalheimfossen. Neváhejte, zájezd do Norska stojí za to!

Čti více

Flåm – Myrdal – nejmalebnější železnice ve Skandinávii

Malá vesnička Nærøyfjord leží u fjordu a ničím se neliší od ostatních. Určitě? Kromě toho, že odsud vyplouvá vyhlídkový trajekt do jednoho z nejkrásnějších fjordů Nærøyfjord, začíná zde i železnice, která svým převýšením 866 metrů na délce 20,2 kilometru triumfuje všechny další v Evropě. SEN Vám tento zážitek nabízí v rámci fakultativního výletu u zájezdu do Norska. Luxusní trasa vede přes zastávky, které velmi dobře vystihují norský venkov. Zážitkem je i 20 tunelů. Vjedete sem z jednoho světa a vyjedete v úplně jiném. Poprvé se železnice otevřela 15. října 1941 jako spojnice mezi městy Oslo a Bergen. Myslíte si, že to je jen atrakce pro turisty? Určitě ne, železnice stále funguje jako řádná železniční linka a v Myrdalu se napojuje přímo na linku Oslo - Bergen.

Čti více

Geiranger – nejkrásnější výhledy

Jedenáct serpentin Orlí cesty nás přivedlo k nejkrásnějšímu fjordu v celé zemi. Ve vesničce Geiranger žije necelých 300 obyvatel, ročně ji však navštíví více než 600 000 turistů. Maličká vesnička si kdysi žila svým vlastním životem. Lidé se přepravovali na loďkách, navzájem si pomáhali a farmařili. Přechod přes vysoké hory by zabral spoustu času! Obyvatelé Geiranger jen toužebně pozorovali orly, jak si svobodně poletují nad rozlehlými horami, a v koutku duše také toužili opustit alespoň na chvíli svou rodnou domovinu. Vše se změnilo vybudováním cesty v roce 1955, která spojila vesnici s okolním světem. To je důvod, proč se klikatá a strmá cesta do Geiranger nazývá Orlí cesta. Slunce vykouklo zpoza oblaku a voda Geirangerfjordu se zbarvila na dokonale modrou. V blízkosti břehu tiše kotví obrovská výletní loď, která působí z vyhlídky nad fjordem jako bílá plastová lodička ve vaně. Ve vesnici voní vafle z dřevěného stánku v přístavu. Dojídáme poslední sousto a prsty, trochu lepkavými od moučkového cukru, podáváme kontrolorovi na naší loďce lístky. Stovky metrů vysoké skály se strmě tyčí z klidné hladiny. Těžko uvěřit, že dno je dalších 360 metrů pod námi. Z paluby lodi se můžete kochat výhledem na majestátní hory, izolované farmářské chaloupky, kde se občas ozve kozí mekání, či padající vodopády. Po pravé ruce míjíme vodopád Sedm sester, naproti němu zase vodopád s názvem Nápadník. Roztátý sníh z hor napájí vodopády vodou, a tak se nám ukazují v plné kráse. Podle legendy, Nápadník požádal každou ze sedmi sester o ruku. Všechny ho však odmítly a on ze smutku propadl alkoholu. Sestry se podle příběhu nikdy nevdaly. Po plavbě stoupáme opět strmými serpentinami (už si začínáme zvykat na norské cesty) a tentokrát překonáváme výškový rozdíl až 1500 metrů! V této nadmořské výšce pozorujeme úchvatný Geirangerfjord z nejvýše položené vyhlídky na fjord v Evropě, s názvem Dalsnibba. Ten výhled rozhodně stojí za to!

Čti více

Co si dát v Norsku na snídani? Brunost!

Na zájezdu po Norsku se stále utvrzujeme, že Skandinávie je jedinečná v mnoha směrech. Projíždíme údolím Gudbrandsdalen, kde poprvé v historii norských sýrů vyrobili tzv. Brunost, hnědý sýr. Osobně někdy Norsku říkám země sladkého sýra a slaného másla. Právě proto, že Brunost je druh sladkého sýru. Kdysi jsem pracoval na farmě. Pamatuji si, jak jsme tento sýr vyráběli, jeho příprava není náročná. V předminulém století se do velké nádoby nad ohněm nalilo kozí mléko a přidala se syrovátka. Později se přidávalo i trochu kravského mléka a smetana. Takto vznikly různé varianty hnědého sýra. Jediným háčkem je to, že když se sýr vaří, tak u něj musíte celou dobu stát, a vaří se opravdu dlouho. Hnědou barvu sýr získá díky karamelizaci sacharidů obsažených v mléce. Někdo by si řekl, že to není kdovíjaká delikatesa. Skandinávská kuchyně je však založená na historii a tradicích, a z tohoto pohledu se určitě o delikatesu jedná. Norové si natřou chléb brusinkovým džemem a na to položí plátek brunostu. Kromě toho, že to dodá energii, tak je to velmi chutné. Historicky se sýr podobný dnešnímu brunostu vyráběl už kolem roku 650 n. l., ke kterému jsou doloženy archeologické nálezy na Jutlandu. První recept ale patří Anně Hov (1846-1935), farmářce z Gudbrandsského údolí, podle něhož se sýr vyráběl a začal se prodávat. 

Čti více

Treska na Lofotách

Množství vášnivých rybářů a cestovatelů jezdí do Skandinávie rybařit. Výjimkou nejsou ani lofotské ostrovy, ležící daleko za polárním kruhem v Norsku. Jsou to hory vyrůstající přímo z moře. Život zde byl dosti náročný, dlouhé zimy, tři měsíce tma, náročné podmínky. Lidé tu ale žijí už od dob Vikingů. Jedním z hlavních přírodních zdrojů, díky kterým místní přežili, jsou ryby. Od února do dubna totiž těmito místy táhly tresky, aby se v místních vodách třely. Treska je poměrně velká ryba, může dosahovat až 180 centimetrů a váha se pohybuje okolo 55 kilogramů. Nakrmili tak lidi, kteří díky tomu přežili. Každý návštěvník lofotských ostrovů si všimne velkých dřevěných věšáků na ryby skoro na každém volném místě. Ty slouží k sušení ryb. Mezi únorem a dubnem se ryby vyloví. Ještě před 150 lety se lovu tresek účastnilo přes 30 000 rybářů ze širokého okolí, v moderní době jejich počet klesl na 4 000. Rybolov v místních vodách ale může být i dost nebezpečný. Existuje zpráva, že 25. ledna 1893 během silné bouře zemřelo 130 rybářů. Ryby se pak mezi dubnem a červencem zpracovávají a zavěšují na čerstvý, slaný, mořský vzduch. Zapamatujte si, že třesku musíte zpracovat celou. Například tresčí jazyk se považuje za luxusní delikatesu, a je nejlepší pečený na ohni. Sušené tresky byly důležitou komoditou již za dob Vikingů, obchod s nimi se rozvíjel se založením hanzovních cest. Takto se města Trondheim a Bergen staly tzv. hanzovními přístavy. Zboží odsud putovalo do celé jižní Evropy. Nejlepší a nejkvalitnější tresky putují na stoly do jižní Evropy i v dnešní době, hlavy se rozemelou na mouku a odvážejí do Afriky, a nejdražší kaviár putuje do Moskvy. Jednou z nejznámějších vesniček, kde se lov tresky koná, je Henningsvær (510 obyvatel). Norsky se treska řekne "torsk", staronorský základ slova tvoří "tursk" - to znamená sušená ryba. V současnosti je způsob lovu tresky na Lofotách zařazen pod ochrannou známku "Protected Geographical Indication" - PGI - chráněný geografický původ. Treska tak Norům na Lofotách slouží doteď. Jejich lov je samozřejmě již omezen.

Čti více

Zážitek s vůní a chutí kávy v Oslu

Mikropražírna kávy, školící středisko, espresso bar a alternativní metody přípravy kávy. Kavárna, kterou provozuje Tim Wendelboe, World Barista Champion a World Cup Tasters Champion. Povinná zastávka v Norsku pro všechny nadšence kávy. Magazín New York Times ho označil jako "místní obchůdek, který však funguje jako michelinská restaurace." Adresu Grünersgate 1, Grünerløkka v Oslu je potřeba si zapsat, a v CK SEN ji jednoznačně doporučujeme. Známá je mezi místními i turisty z celého světa. Věnují se kávě se světlým pražením a zejména alternativním přípravám kávy, ale v nabídce mají i několik espresso nápojů. Menu upravují podle sezóny sklizně kávy, tu si můžete zakoupit i domů, a při výběru Vám ochotně poradí zkušení baristé.

Čti více

Přírodní krásy Islandu

Terénním vozem se dostáváme do jedné z nejkrásnějších částí Islandu. Landmannalaugar se také nazývá Duhovými horami a my ihned po příjezdu chápeme proč. Nacházíme se v kempu přímo pod lávovým polem. Tuto krásu si nikdo z nás nechce nechat ujít, a tak hned vyrážíme na trek okolo lávového pole až na kopec, odkud je neskutečný výhled na pestrobarevnost těchto unikátních hor. Bublající bahno a pára vycházející ze země. Na posilnění si připravujeme vařená vajíčka v termálním prameni. Je až neuvěřitelné, že v tak neskutečné přírodě potkáváme pouze pár turistů a pak už jen volně se pasoucí ovce. Podle zvláštního islandského pravidla, jsou vždy u sebe tři ovečky. Poté, co ulovíme nejkrásnější záběry si dopřáváme odpočinek v přírodním termálním jezírku, které se nachází na konci našeho treku. 

Čti více

Islandský Landmannalaugar

Odbočujeme z hlavní silnice a náš terénní autobus se vydává na odyseu největší vulkanickou pouští v Evropě. Směřujeme totiž na Landmannalaugar. Cesta k Duhovým horám, jak je nazýváme my, připomíná jinou planetu. Putujeme měsíční krajinou, tvořenou tunami černého sopečného písku a jediné, co potkáváme, jsou ztracené hloučky ovcí a auta, která tento terén přecenily. Se vstupem do rezervace Fjallabak se reliéf krajiny pomalu mění. Za strmou zatáčkou se nám naskýtá pohled na nádherné jezero Frostastadavatn, obklopené červenočernými krátery a skalami porostlými lišejníkem. Ještě pár kilometrů a řeka, kterou se brodíme, prozrazuje, že jsme na místě. Uprostřed typicky strohé islandské krajiny se nacházejí hory hrající jedinečnou barevností. Černá láva, ryolit, třpytivý obsidián, ve stínu bílý sníh a na slunci zelené keříky. Neztrácíme čas a vyrážíme na túru po okruhu Laugahraun, ať se po ní ještě stihneme zrelaxovat v přírodním termálním prameni.

Čti více

Modrá laguna

Blaa lónið patří mezi nejnavštěvovanější geotermální lázně na celém Islandu. Tato laguna pod širým nebem se nachází uprostřed lávového pole ve městě Grindavík, které je vzdálené 50 km od hlavního města Reykjavík. Jde o lázně, které byly vytvořeny náhodně na konci 20 století. Voda se sem dostala z lokální geotermální elektrárny. Lidé se zde začali koupat a křemičité bahno začali používat na zábaly pokožky, které jim pomáhaly zlepšit jejich kožní problémy. Dnes voda prochází elektrárnou přes výměníky tepla a ohřeje ji pro domácnosti, a následně putuje přímo do tohoto komplexu, kde se nadále využívá pro rekreační a léčivé účely. My se sem vydáváme odpočinout si během našeho posledního dne na poznávačce Islandu. Okouzleni jsme hned při příjezdu, kdy můžeme vidět z našeho autobusu po levé straně krásnou barvu tyrkysového mléka. Sem se jdeme koupat? Ano! To kalné zabarvení způsobuje rozvířené přírodní bláto, z kterého si za chvilku už uděláme na obličeji bahenní kúru, po níž budeme mít obličej jemný jako nikdy před tím. Někteří si vychutnáváme islandskou masáž. No a samotné koupání je považováno za velmi prospěšné díky tomu, že voda je bohatá na minerály jako je oxid křemičitý a síra. Teplota venkovního vzduchu je 15 stupňů a teplota vody v laguně je v rozmezí 37-39 stupňů a s drinkem v ruce si tento pocit zapamatuje každý ještě velmi dlouho.

Čti více
Jeden z nejkrásnějších vodopádů Islandu - Skogafoss

Island pod nohama

Na Islandu platí pravidlo: "Zdá se Vám, že je špatné počasí? Počkejte 10 min. a bude ještě horší." Toto pravidlo si vyzkoušel na Islandu ne jeden návštěvník. My však musíme říct, že nám Odin dopřál hned na začátku krásné počasí a po příchodu do Seydissfjordur jsme zažívali opravdu krásné počasí. Nejmohutnější vodopád v Evropě, který se nazývá Detifoss jsme fotili s dramatickými mraky a dopřáli jsme si i procházku k jeho malému bratrovi – vodopádu Selfoss. Slavná podkova v Ásbyrgi - skalní útvar který kdysi vytvořila řeka Jökulsá ještě předtím než ji odklonila seismická aktivita v této oblasti. No a možná to byl právě osminohý kůň boha Odina, který svým dupnutím zapříčinil vznik těchto skalních útvarů. My jsme si ho vychutnali z obou stran: ze spodu a také z vrchu, když jsme absolvovali 22 km dlouhý trek podél řeky Jökulsá á Fjöllum. Počasí nám nepřálo a my jsme tak prověřili naší výbavu, ale vše dobře dopadlo a my jsme si odnášeli kopec zážitků z celodenního putování. Húsavík a pozorování velryb: úžasný zážitek, při kterém jsme byli více než úspěšní. Dva druhy velryb, z toho jedna ta největší a zároveň i největší žijící savec na naší planetě. Delfíni nás doprovázeli z naší plavby zpět do tohoto rybářského městečka. Jezero Myvatn potvrdilo, že je opravdu komářím jezerem, tak jak říká překlad, ale slunečné počasí a chladnější noc skoncovala s otravným hmyzem, který naštěstí neštípe. Po zdolání Krafly, následovala prohlídka Námafjall a oblasti lávového pole Leihrjunkur, dále nám bylo odměnou 3 hodinové koupání v místní malé modré laguně. Den jako vyšitý, přičemž ten předtím jsme završovali poslechem klasické hudby v podání islandských hudebnic v malebném kostelíku městečka Reykjahlíð. Zázraky se dějí, a když v 18. století během "Myvatských ohňů" dosáhla láva až k úrovni jezera, zničila celé městečko i tři farmy, přičemž zůstal stát pouze tento kostel. Zázrak? Ne. To je Island. Jinak víte co je Skyrim, lávový chleba, Brennivin, my ano a chutnalo nám!

Čti více

Strokkur a Gullfoss

Voda je na Islandu fenoménem v mnoha podobách. Atlantik, ledovec, dravé řeky, vodopády, termální prameny a gejzíry; zažíváme ji zde v pořádných dávkách. Nejvíce nás baví sledovat rozpustilý Strokkur, nejznámější aktivní gejzír na Islandu. Ve vzduchu se už vznášejí sírové výpary z horkých jezírek a pramínků tekoucích vedle cesty. Krčím nos a navzdory značce do nich opatrně strčím prst. Voda je příjemně teplá. Při samotném téměř 120 stupňovém gejzíru by to však už tak bezpečné nebylo. Hladina bublá, natahuje nás několik minut, nastražené foťáky už čekají na svou chvíli, když najednou vytryskne dvacet metrů do vzduchu. Za výskání obecenstva voda dopadá na zem. Ti, co stáli po větru, si pobaveně otírají obličeje a objektivy, připraveni na další vodní bombu. Posílení vydatnou jehněčí polévkou pokračujeme ještě o pár kilometrů dál ke kaskádám, kde řeka Hvítá protéká dvoukilometrovým kaňonem. Jeho sloupové čedičové stěny připomínají majestátní varhany. Z dvacet metrů vysokých schodů se derou stovky litrů vody za sekundu. Opět vychází slunce a vodopádu korunuje duha. Vytahujeme nepromokavé větrovky, bez kterých se zde dole neobejdeme. Gullfoss si chceme vychutnat pěkně zblízka.

Čti více

Cesta do Landmannalaugar a nejen to...

Na Islandu je těžké najít pouze jedno nejkrásnější místo, ale dlouhodobě vítězí Duhové hory - Landmannalaugar. Proč je toto místo tak krásné? Na to si zodpovíte nejlépe sami, když toto místo navštívíte osobně, ale nejlépe s námi. :) Rozhodně se stačí podívat pár fotografií a motivace balit kufry se dostaví okamžitě. Pro mě osobně je to jedno z nejkrásnějších míst na světě a úplný unikát. Nádherné ryolitové pohoří, zbarvené do všech barev duhy, na částech hor je vidět ještě sníh a my se procházíme po lávovém poli. Je nádherně porostlé islandským mechem, na který je zážitek si jen lehnout. Neskutečně, kde všude se uchytí život a že je Island fádní krajina bez života? Vůbec ne! Důkazem pestrosti je i všudypřítomné islandské ovce, vždy minimálně v trojici. Proč? To neví nikdo, ale je to opravdu tak. Klidně si to přijeďte ověřit. A možná se vám podaří neskutečný zážitek, ve formě pozorování probíhajícího stáda islandských koní přes brod. Po příjemné procházce někteří z nás neodolají a zkoušejí teplotu místního horkého pramene. Neznám nic lepšího, než si dopřát tento relax po obzvlášť náročné túře. Není to jen krásná příroda všude kolem nás, ale i úžasní Islanďané, se kterými se setkáváme, na každém kroku. Naši islandští řidiči si zaslouží obdiv, protože dostat se sem speciálním 4x4 autobusem, je výzva. Cestou zdolávat nerovný terén, klikatou silnici, která nás vede přes lávová pole, ale brodění řek se nevyhneme. I samotná cesta do oblasti islandské vysočiny se stává neskutečným úlovkem mezi našimi zážitky, nemluvě o těch dalších. Jen tak se ptám svého šoféra Bökurda, že tu musel jezdit asi tisíc krát. Odpověděl mi stručně, jen islandským úsměvem a skromně dodává, že poprvé řídil autobus už jak 17 ti letý. Přičemž roku od roku 1970 brázdí všemožně cesty Islandu. Zamýšlí se a nakonec dodává, ročně najezdil na Islandu tak 120 000 km. Celkově přes 7 milionů km dosud. Když si to tak vezmete, Börkur by tak překonal na svém autobuse přes 17 krát vzdálenost Země - Měsíc. Ne nadarmo, si my z CK SEN vybíráme ty nejlepší.

Čti více

Pláž̌ v Refviku

Dnes jsme si měli při balení do ruksaku přihodit plavky. Je sice konec léta, ale to tady v Norsku vůbec nemusí znamenat teplo. I na oběd nás po túře k ledovci Briksdalsbreen chytil déšť. S ním či bez něj, západní pobřeží je neskutečně krásné. Tady v ostrovním městečku Måløy se o něj z každé stany rozbíjejí vlny Atlantiku. Až na pár míst. Serpentinová cesta nás přivádí do klidné zátoky s pískem, jaký si pamatuji akorát z Karibských pláží. A nikde ani nohy. Začínám tušit, na co nám ty plavky měly být. Za jemného mrholení se z mikin a bund převlékáme do plážového outfitu a první odvážlivci již běží naproti studeným vlnkám. Voda je zde mělká, a tak se po pás ponoříte asi 30 metrů od břehu. Na aklimatizaci akorát. A studená je také pořádně. Náš řidič Odd Martin ji tipnul na dvanáct stupňů. Ponořuji se po krk, chvíli trvá, než si tělo uvědomí, co se děje. Nejprve se mi špatně dýchalo, ale už je to v pohodě. Otáčím se směrem k pláži, pár zimomřivých zůstalo na břehu, ale poházených hromádek oblečení je na bílém písku více. Dokola se rozprostírají hory porostlé šťavnatou zelenou trávou, občas někde zahlédneme ovci či kozu. Se slaným úsměvem si říkám, že na toto koupání jen tak nezapomenu.

Čti více

Reynisfjara - Island

Černé pláže na jižním pobřeží Islandu patří k tomu nejfascinovanějšímu, co ostrov ohně a ledu nabízí. My dnes kráčíme po Reynisfjara. Chodidla se nám jemně boří do měkkého sopečného písku, tvořícího dokonalý černobílý kontrast se zpěněnými vlnami narážejícími na břeh. Občas se studený Atlantik rozohní a donutí nás před vlnou utéct. Už nejednomu zde voda unesla ruksak nebo bezbranný foťák na trojnožce. Znenadání narážíme na objedenou rybu, z níž zůstala jen hlava a ocasní ploutev na kostře. Tak hoduje Papuchalk bělobradý. Ojedinělý pták hnízdící na čedičovém útesu podél pobřeží.  Papuchalci se v šíleném tempu vrhají do vody pro šupinatou kořist. S charakteristickým rychlým třepotem křídel, nám létají nad hlavami, křižující se jako miniaturní stíhačky. V zadní části pláže se z vody tyčí špičaté skalní útvary rozrážející divoké vlny. Reynisjara je velmi podmanivé

Čti více

Jak jel SEN na velryby v Husavíku

Husavíku se přezdívá hlavní město pozorování velryb na Islandu. Je tomu opravdu tak? V Husavíku začalo pršet a malá skupinka klientů se vydala na molo s loďkou, připravenou vyrazit na moře pozorovat velryby. Všichni jsme hledali znaky velryb na hladině. Vidíme papuchalky nořící se do hloubky několika metrů za rybkami a nesoucí si ve svých červených zobáčcích kořist. Jinde zase chaluhy (pozor nemyslíme řasy, ale ptáky) zkoumající okolí naší lodi a hledající něco do zobáku. Najednou pozorujeme výdech velkého vorvaně, a s tím spojené šplíchnutí vody všude kolem. Celkem jsme měli možnost pozorovat šest velryb krmících se planktonem a kril v hloubkách Húsavického zálivu. Slečna Lucy, naše průvodkyně, nám vyprávěla mnoho zajímavostí z velrybího života. Dozvěděli jsme se i o několika vědeckých projektech, které právě běží, a dokonce jsme dostali příslib, že další velryba bude pojmenována po naší cestovní kanceláři.

Čti více

Islandští koně – nejčistokrevnější koňské plemeno

Houževnaté, silné a nejčistokrevnější plemeno na světě. Řeč je o islandských koních, kteří ve světě a v historii proslavili svůj ostrov. Současní islandští koně vznikli křížením plemen koní severského typu. Zákonem z roku 930 Althing (islandský parlament) zakázal dovoz dalších koní z pevniny a zároveň přijal nařízení, že každý kůň, který opustí svůj rodný ostrov, se už nikdy nemůže vrátit zpět. Tento zákon platí dodnes, a tak mají Islanďané jedno z nejčistokrevnějších koňských plemen světa. SEN na svých zájezdech vždy tato zvířata obdivoval. Ať už se u nich pravidelně zastavujeme nebo na nich jezdíme. Každý z těchto koní od malička ovládá pět různých chodů: krok, klus, cval, skeid a rychlý tölt. Právě tölt je zvláštní druh čtyřtaktního klusu, který je geneticky fixovaný, a tak ho ovládají už mladí koně. Tento chod je velmi pohodlný pro jezdce, zvláště v případě delších vzdáleností a nerovného terénu. Na Islandu se dokonce dělají soutěže s půllitrem piva. Úkolem je jako první přijít s nevylitou sklenicí do cíle. Díky své houževnatosti tato krásná stvoření dokázala přežít během nejdrsnějších podmínek, kdy na Islandu řádily sopky. Právě jejich popel, který pokryl pole a pastviny způsobil několik hladomorů, během kterých tyto koně přežívali díky přikrmování sleděm. Jejich hříva se mění během ročního období a venku je najdete i během nejtužších mrazů. Přibližně polovina se jich dnes chová volně a jsou důležitým vývozním artiklem ostrova. Ale v oblibě je mají i turisté, kteří si vždy rádi na nich zajezdí krásnou islandskou přírodou a možná se k nim přidáte i Vy. V minulosti se dokonce i konzumovali a dodnes najdete na Islandu restaurace, které nabízejí jejich kvalitní maso. Pro Islanďany jako farmáře jsou velkou pýchou a proto nikdy o nich nemluvte jako o ponících, i když jsou menšího vzrůstu a v kohoutku měří pouze 125-135 cm. Mimochodem, pokud se na ostrov ohně a ledu vydáte začátkem září, možná se vám zde podaří zažít takzvaný rettír, kdy islandští farmáři shánějí zatoulané ovce i prostřednictvím svých koní.

Čti více

Procházka po ledovci

Krása islandských ledovců zaujme každého návštěvníka. Ať vidíte ledovce z dálky, stojíte pod nimi nebo kráčíte přímo po nich. Zážitků spojených s ledovci na Islandu je hned několik a my si je spolu s našimi klienty užíváme na našich SEN zájezdech. Kromě procházky k ledovci ledovcovým údolím, plavby po ledovcové laguně mezi obrovskými krami, či jízdy na sněžných skútrech po ledovci, je zde i příležitost absolvovat túru po ledovci. Možností na Islandu je hned několik a Vám stačí si vybrat místo, délku či náročnost samotné túry. Podle těchto parametrů se samozřejmě odvíjí i cena a nutnost mít nějaké zkušenosti. Mezi nejpřístupnější ledovce a ledovcové splazy na Islandu, po kterých se můžete projít patří: Sólheimajökull, Falljökull, Svínafellsjökull. Pokud patříte ke zkušeným horolezcům, možná si troufnete i na šplhání po ledovci, které se nejčastěji realizuje na ledovcích Svínafellsjökull a Sólheimajökull. Pokud Vám ale stačí pár příjemných hodin strávených nenáročnou procházkou po ledovci, není problém. Nejčastěji máte na výběr z výletů, které trvají od 3 do 5 hodin. V tomto případě doporučujeme jít na delší pětihodinovou túru, kterou si jednoznačně užijete. Součástí největšího ledovce Islandu Vatnajökull je i jeho ledovcový jazyk Svínafellsjökull, a na ten se nyní obrazně společně vydáme. Celá túra je opravdu jedinečným zážitkem, na který budete vzpomínat celý život. Po celou dobu je o Vás výborně, přímo luxusně, postaráno. Jediné, co potřebujete mít, je dobré turistické oblečení (záleží na podmínkách) a dobré boty. Ale i ty si můžete půjčit v místním centru. Zde si zároveň vyzvednete i přilbu, sedák, cepín, a mačky. Islandské společnosti dbají maximálně na bezpečnost. Poté co Vás autem zavezou k ledovci, dostanete krátkou instruktáž o ledovcích a zároveň i bezpečnostní školení s pravidly, které je třeba během túry dodržovat. Jak se správně pohybovat v mačkách, jaké rozestupy dodržovat, a kdy je třeba se navázat? To vše Vám vysvětlí Váš průvodce. Následně Vás čekají přes 3 hodiny strávené pohybováním se po ledovci. I ten má své různé části a počáteční velké plochy ledovce vystřídají drobné kaňony, ledovcové kry, či dokonce tekoucí potoky a vodopády. Vždy ale následujte svého průvodce, který ví kudy je bezpečné se pohybovat. Na své si rozhodně přijdou i fotografové, kteří si odsud budou odnášet jedinečné záběry. Navnadili jsme Vás na tento skvělý zážitek?

Čti více

Eyjafjallajökull na sněžných skútrech

Pokud se ptáte, jaké dobrodružství zažít na Islandu, tak možná právě jízda na sněžných skútrech po aktivní sopce, bude pro Vás tím pravým. Dnes jsme zažili den s nadupaným programem. Přesouvali jsme se jižním pobřežím Islandu a zastavovali se na těch nejkrásnějších místech. Ale nejen to! Pro většinu z nás to byl opravdu akční den. Zastavujeme u kempu za vodopádem Seljalandsfoss, kde měníme náš autobus za speciálně upravený Mercedes s obrovskými pneumatikami. Je to takový islandský speciál, který běžně v obchodě s auty nekoupíte. Takové auta si Islanďané předělávají jednoduše sami. Předtím, než do něj nastoupíme, si vybíráme naše velikosti overalů a zkoušíme si přilby. Auto se rozjíždí, my opouštíme asfaltovou cestu a začínáme prudce stoupat. Po chvíli jízdy náš zkušený řidič začíná prověřovat kvalitu těchto islandských nezmarů. Prudké stoupání střídají velké skály, bláto, sníh, ale po přibližně hodinové jízdě přijíždíme na místo, kde jsou na ledovci pokrytém sněhem zaparkované naše sněžné skútry. Vystupujeme z auta a dýcháme svěží, chladný vzduch v nadmořské výšce přibližně 900 m n.m. Jsme pod vrcholem 1651 m vysoké slavné sopky Eyjafjallajökull, která v roce 2010 proslavila Island a nadělala problémy v letecké dopravě. Pamatujete si to? I Vy jste tehdy uvízli někde ve světě? Oblékáme si speciální výbavu, následují informace, jak se skútr ovládá, kde je plyn, brzda; že máme brzdit hlavně motorem a nezapomenout při zatáčení vyvažovat skútr a nerovný terén. Jízda jak se patří, a my postupně stoupáme až na samotný vrchol sopky k původnímu kráteru. Počasí nám přeje, tak si vychutnáváme výhledy do samotné kaldery sopky, na pobřeží a stejně tak do živelného vnitrozemí ostrova, kam směřujeme zítra. Ze samotného vrcholu nás čeká jízda podél lávového pole, až se dostáváme k našemu odstavenému autu. Cesta dolů je snad ještě dobrodružnější a během jízdy je slyšet, jak náš řidič za jízdy upravuje tlak v pneumatikách, abychom překonali i ten nejsložitější terén. Po třech hodinách se vracíme na místo, odkud jsme vyjížděli, a sršíme nadšením. Toto je jednoznačně jeden z top zážitků, který každému z Vás doporučujeme!

Čti více

Oslavy piva na Islandu

Mnoho z Vás ví, že ve Skandinávii, a tudíž i na Islandu, je do dnešní doby prohibice. Ta se projevuje tak, že v běžných potravinách nekoupíte alkohol. Koupíte tam pouze pivo s maximálním obsahem alkoholu do 1 %. Pokud si však chcete koupit láhev vína, pivo nebo něco ostřejšího, musíte zajít do specializovaného obchodu, který spravuje stát. Obchod se jmenuje Vinbudin, a kromě toho, že má opravdu omezené otevírací hodiny, alkohol v něm je opravdu příšerně drahý. Alternativou jsou restaurace a bary s licencí. Zajímavostí je, že Islanďané si dali v minulém století pauzu od pití piva, a to hned na 74 let. Prodej vína na Islandu raději povolily, jelikož Španělé a Portugalci výrazně pocítili výpadek poptávky po jejich víně, a tak Islandu pohrozili, že pokud nebudou kupovat jejich víno, přestanou oni kupovat islandskou tresku. Pivo však byl nápoj, který byl vnímán jako dánský a neměl velmi dobré promo. Postupně však chuť na pivo stoupala a jelikož bylo povoleno pouze nealkoholické, v hospodách ho vylepšovali panákem islandské pálenky - brennevínu. Tvrdý alkohol byl totiž také již povolený v domnění, že je dražší, a tak ho lidé nebudou kupovat ve velkém. Tento absolutní zákaz prodeje a konzumace piva přerušilo až referendum v roce 1989. A tedy když jsme my prožívali revoluci u nás doma, Island prožíval tu svou. Jejím výsledkem bylo obnovení pivovarů, povolení prodávat pivo, a samozřejmě ho i konzumovat. Událo se to přesně 1. března 1989, v tento první den se prodalo 350 000 plechovek piva (Island měl v té době asi 220 000 obyvatel!), a to jen v samotných obchodech Vínbúdin, další tisíce litrů protekly v pípách v barech a hospodách! Proto je tento den dodnes svátkem piva Bjordagurrin. I když se jedná o neoficiální svátek, ulice a všechny „puby“ ve městě v tento den praskají ve švech. Všichni pijí pivo a radují se, že ho mohou pít svobodně, a kolik jen chtějí. V tento den ve městě platí různé akce na pivo, a tak si ho můžete dopřát klidně více. V běžný den a mimo happy hours totiž zaplatíte za 0,5 l piva přibližně 9 €. Přestože o Islandu hovoříme jako o zemi s relativně krátkou pivní kulturou, nalezneme zde množství pivovarů. Největšími pivovary jsou Viking a Gull. Ale na Islandu je i množství malých pivovarů, které se předhánějí, kdo navaří lepší pivo. My ze SNU jsme tyto oslavy piva nemohli vynechat, a tak jsme se, stejně jako každý rok, vydali do centra do námi oblíbených podniků. Jelikož byl pátek, atmosféra byla opravdu skvělá a mnozí z nás budou na tento večer ještě dlouho vzpomínat. Přidáte se příští rok k nám a oslavíte spolu s námi islandský svátek piva? Skál! = Na zdraví!

Čti více

Jak chutná Island? Co určitě ochutnat?

Islandská kuchyně má dlouhou historii a my ve SNU jsme si ji oblíbili. I když je třeba říci, že tím spíše myslíme moderní islandskou kuchyni než tu tradiční. Důležitou součástí kuchyně tohoto severského ostrova je jehněčí, mléčné produkty a samozřejmě ryby, vzhledem k tomu že Island byl odjakživa obydlen pouze v blízkosti pobřeží. Mezi populární jídla na Islandu patří skyr (tradiční tvarohový jogurt), hangikjöt (uzené jehněčí), kleinur (smažené koblihy), laufabrauð (islandský chléb připomínající oplatky) a bollur (sladké větrníky). Þorramatur je tradiční bufet podávaný na zimních slavnostech s názvem Þorrablót; zahrnuje výběr tradičně konzervovaného masa a ryb podávaných s rúgbrauð (hustý tmavý a sladký žitný chléb) spolu s brennivínom (islandským akvavitem). Chutě tohoto tradičního venkovského jídla pocházejí z jeho konzervačních metod, což je nakládání ve zkvašené syrovátce nebo slaném nálevu, sušení a uzení. Mezi nejbizarnější jídla Islandu můžeme zařadit Hákarl, který dá zabrat při konzumaci i některým Islanďanům. Jedná se o maso grónského žraloka, který je za normálních okolností nejedlý, protože obsahuje vysokou koncentraci amoniaku, neurotoxinu a kyseliny močové. Ale poté co se nechá fermentovat několik týdnů v zemi a vysuší se, je aspoň nějak jedlý. Jeho chuť, a hlavně aroma, je tak výrazná a stále zapáchající po amoniaku, že při jeho konzumaci ho musíte zapíjet, tradiční islandskou pálenkou brennivín, která sama o sobě chutná jako její doslovný překlad "černá smrt". Moderní islandští kuchaři obvykle kladou důraz spíše na kvalitu dostupných surovin než na prastaré tradice a metody vaření. Četné restaurace na Islandu se specializují na mořské plody a inovativní kuchyni. Chloubou Islandu je jednoznačně kvalita jehněčího masa, mořských plodů a mlékárenských výrobků, jako je tradiční skyr. Pokud se ocitnete v Reyjkavíku, nezapomeňte navštívit některé z našich doporučených restaurací ve městě. 

Čti více

Na pivo v Reykjavíku

Bylo to v polovině června několik let dozadu. Kráčel jsem si slunečným Reykjavíkem až k dominantě celého města, Katedrále Hallgrímskirkja. Oči mi spočinuly na zajímavé malé terásce se čtyřmi stoly. Stále nevím, co mě na té terase zaujalo. Řekl jsem si, že ji později prozkoumám. Prošel jsem kolem ní zase, nezastavil jsem se. Sedělo tam pár lidí. Později jsem kolem prošel s klienty, když jsme byli na prohlídce Reykjavíku a šli jsme ke katedrále. Po rozchodu jsem se vracel toutéž ulicí Skólavörðustígur dolů, že už tam konečně zajdu. K mému velkému překvapení tam seděla parta mých klientů. Zavolali mě na pivo, s tím, že si musím jít objednat dovnitř. Vešel jsem do velmi pěkného a příjemného prostředí. Na stěně visela mapa světa. Kolem ní černo bílé fotky s výjevy islandského života v minulém století. Ty dodávaly kouzlo celé místnosti. Nalevo od vchodu byl pult a bar. Typická skandinávská skromnost a minimalismus doladily celkovou atmosféru. Hned jsem věděl, že sem budu chodit. U pultu stál barman, mladý kluk v černém tričku Salka Valka. Objednal jsem si pivo Viking. Člověk, co cestuje už trošku rozezná tón řeči. Obzvlášť když dotyčný dává přízvuk na R a K. Zeptal jsem se, odkud je. "Ze Slovenska." "To si budeme rozumět a odkud?" "Z Detvy". "Tam jsem chodil do školy." Člověk, kterého potkáš na tom nejméně pravděpodobném místě chodil do stejné školy, jeho spolužačkou byla moje sestřenice a učili nás stejní učitelé. Náhody neexistují. Toto dokazuje, že i průvodci mají své zážitky na zájezdech. Do Salka Valka chodím rád a beru tam své klienty. Denně čerstvé ryby po islandsku, výborné posezení na terase na sluníčku a fajn lokální pivo tvoří skutečný luxus v Reykjavíku. Jedním slovem relax po islandsku.

Čti více

Pádlování mezi ledovými obry v Grónsku

Je nádherný slunečný den. Na obloze sem tam obláček. Kolem fjordy a voda, hladina je klidná. Vlnky si hrají jedna s druhou a moje pádlo jen s nevolí protíná tento klid. Pomalu, sem tam. Ledovce okolo jsou také klidné. Líně se převalují ze strany na stranu, dokud se neztratí za mým kajakem někde v oceánu. Je bezvětří. Klid. Cítím úžas a pokoru před obry kolem. Zároveň vděčnost okamžiku, který právě zažívám. Zde v Grónsku, daleko od civilizace, najde člověk svůj klid.

Čti více

Bar Ammauu a tulení kůže - Grónsko

Nejbližší loď sem přijede až 26. června, zásoby v dědině pomalu mizí, jedno rajče stojí 25 Kč, pivo je už jen Tuborg v malých plechovkách a pokud potřebujete v supermarketu koupit manželce nový svetřík, máte smůlu… Konec světa. Inuité smutně chodí dědinou a pokukují na moře. Příjezd lodě pro ně znamená konec zimy a příchod krátkého léta. My si příchod léta užíváme naplno. Strávili jste už dvě hodiny v muzeu s velikostí větší koupelny a bavilo Vás to? My včera ano. Geniální výklad místního průvodce Carla Erika, který nám o Grónsku řekl všechno. Ještě před 100 lety tady chodili nazí, zabaleni jen v tuleních kůžích. Před 2 roky do místní školy přišel lední medvěd, když je v dědině, která má 1900 obyvatel špatný rok, 20 lidí spáchá sebevraždu… Potom jsme nahlédli do místního kostela a vyrazili na krásnou túru do údolí květů, kde najdete květy jen na hřbitově při vchodě do údolí. A večer jsme obsadili jediný místní a nejvíc trendy bar, kde jsme s vypětím všech sil nakonec odolali snaze místních žen a mužů o křížení genů. Za chvilku odjíždíme na výlet lodí k ledovcům, po obědě zdoláme nejvyšší vrch okolí a zítra ráno letíme vrtulníkem do vnitrozemí. Zdravíme domů!

Čti více

Proč navštívit největší ostrov světa, Grónsko?

Úplně jiný svět. Překvapivě barevný a exotičtější, než si myslíte. Co jen může být v zemích věčného ledu, myslel jsem si. Že by „bílá sněžná slepota“? Jen hodinku a půl z centra Reykjavíku a všechno je absolutně jiné. Přesedli jsme do červené helikoptéry a doletěli jsme do největšího města východního Grónska, které leží ve fjordu plném malých lososovitých ryb, kterým Inuité říkají Amma. Ammassalik je oblast a ostrov, na kterém se momentálně nacházíme. Ostrov má rozlohu 772 km2. Fjord dole pod našimi okny vypadá jako jezero, okolo nás jsou špičaté nádherné hory, nejvyšší má pouze 1352 m, no pocitově se cítím jako o kilometr výš. Včera po obědě jsem vyběhl na vrchol Qaqqartivakajik, kterému Dánové říkají Sømandsfjeldet (něco jako vrchol námořníka), odtud jsem měl oblast pod námi jako na dlani. Na jedné straně pohled na moře plné ledových ker a na 41 km dlouhý hlavní Ammassalický fjord. Na druhé straně náš obrovský ostrov. Na dohled vidím 19 ples, některé kaskádovitě pospojované vodopády. Procházím přes louky plné fialových a modrých květů. A ani jeden komár! Na túrách, co jsme tu za 3 dny udělali, jsme doteď nepotkali ani jednoho turistu. Příroda je nádherná a je celá pouze pro nás. Přes den chodíme v krátkých rukávech a zřejmě se tu i opálíme. Bydlíme v komfortním hotelu a v kuse fotíme. Takový krásný výhled z hotelu jsem ještě neměl. Nemůžu se vynadívat. Lední medvědi sem teď v létě nechodí, ale tuto zimu dole na zamrzlém fjordu místní lovili ryby ve vysekaném ledě a najednou se na ně řítí největší šelma (2x větší než tygr). Každý je tu na východě Grónska lovec, a tak méďa neměl šanci. Medvěd Nanuq může vážit až 680 kilo (někteří jedinci nad 1000 kg) a z ledových ker loví tuleně. Vyčmuchá jejich díru a čeká, než se přijdou nadechnou a potom svými mohutnými tmavohnědými tlapami hrábne a 400 kg tuleně vytáhne ven a překousne mu lebku. Někdy uloví i slabšího mrože nebo běluhu a nepohrdne ani zdechlinou velryby – Arktida je přece jednou skvělou ledničkou. Plave rychlostí až 10 km/h a viděli ho prý až 300 km od břehu! Dokáže běžet 40 km/h. Když Vás napadne hnědý medvěd, tak máte šanci, že pokud děláte mrtvého, nechá Vás na pokoji. Bílý věc dokončí. Když jde medvěd po Vás, účinkuje silné bouchání plechových předmětů o sebe – na hluk v tomto tichu nejsou zvyklí. No a potom utíkat pryč od moře do vnitrozemí. Tam se mu nechce. V zimě je tu mnoho medvědů a náš dánský číšník, který je tu už třetím rokem, vzpomíná, jak potkal medvěda u pošty, asi 3 minuty od hotelu. „Medvědů se tu lidé bojí, vědí, že jsou to dobří lovci.“ Východ je o mnoho tradičnější, neporovnatelně autentičtější. A tak to připadá i mně. Exotiku, kterou v Antarktidě dokreslovali tučňáci, tu pro mě dokreslují Eskymáci. Ups, nesnášejí, když jim takto lidé říkají. Oni jsou hrdí Inuité, i když syrové maso jedí. Včera jsme byli všichni na večeři v rodině. Měli jsme tuleně. Většina lidí se tu živí tuleni a těch je tu stále strašně mnoho. Na malých člunech vyrážejí na lov, zaharpunují tuleně a potom ho na skalách svlékají z kůže. Jedí ho často syrového jak jejich psi, kteří jsou přivázaní po 12 za městečkem. My jsme však měli vařeného tuleně. Měli jsme domluvený sraz v 19:30 a oni už na nás čekali. Modrý dům u polikliniky. To byla adresa, kterou jsme dostali. A jelikož v městečku známe každou ulici, našli jsme to na poprvé. Čisto, útulno, pěkně naservírované jídlo, na obrovském televizoru se promítala prezentace fotografií z městečka. I fotograf je tou nádherou fascinovaný jako já. „To je profesionální fotograf?“ ptám se. „Ne, to je můj otec, sedí ve vládě v Nuuku. Moje máma je ze západu, a tak rozumíme i lidem ze západu. Podle rodičů je toto nejkrásnější místo v celém Grónsku, a tak jsme se sem přestěhovali.“ Matka vypadá úplně jinak fyziognomií, podobně i delegace z Nuuku, která je nyní v našem hotelu. Prý okolo Grónska našli největší ložiska ropy na světě. Naše hostitelka, jejíž otec je politik, se dušuje, že do 10 roků se od Dánska odtrhnou. Bude to tu ještě zajímavé. Vyrážíme na moře. Dánský mořský vlk jede s lodí opatrně. Vždyť do poloviny června se kvůli krám plavit nedalo a za měsíc budou zase problémy. Ledové kry se majestátně plaví fjordem jako nádherné bělomodré sochy. „Aha! Velryby! Jsou dvě,“ ukazuje námořník. Bohužel narval to nebyl. Tato velryba, které jeden zub dorůstá spirálovitě do úctyhodných rozměrů, je tu běžná. Naše hostitelka nám říká, že nejvíc miluje kůži z narvala. Teď ji však mají zmraženou, a tak si tuto gurmánskou specialitu musím nechat na příště. Zub narvala se často v Evropě prodává jako roh jednorožce. Teď z něj Inuité vyřezávají nádherné amulety. Jednu dílnu máme dole pod hotelem. Ty figurky „tupilaq“ působí jako woodoo a šaman skrze ně může zaklet nepřítele. Musíte si dávat pozor, co kupujete. Jsou to malá propracovaná umělecká díla. Cítím z nich sílu jako z masek z Afriky nebo zapadlých ostrovů Indonésie. Znenadání se městečkem ozve silné kvílení a následný štěkot. Je to nejhlasitější zvuk, jaký tu lze slyšet. Je čas krmení psů. Teď v létě jsou připoutaní za dědinou a dřevěné sáňky leží vedle nich. No, za chvilku opět napadne sníh, fjord zamrzne a psi budou opět nejdůležitějším dopravním prostředkem. Grónsko s CK SEN je luxusní exotikou. Zvládne ji každý, a když budete chtít, můžete si i zasportovat. Je 7:00 ráno (už 2 hodiny svítí slunce) a já se jdu proběhnout do hor, které začínají ihned za naším hotelem. Ať jsem na devátou na snídani.

Čti více
Norsko - cesta Trollů

Cesta Trollů, Norsko

Střední Norsko je oblast, kde podle norských příběhů žijí v lesích Trollové. Jsou to bytosti, které jsou pánem těchto hustých a tmavých lesů a Trollové vystupují téměř v každém norském lidovém příběhu. Cesta Trollů je neuvěřitelným výtvorem člověka. Do kopce se klikatící cesta, která v 11 ostrých zatáčkách překonává výškový rozdíl asi 800 metrů, vyráží dech. Cesta byla oficiálně otevřena v roce 1936 po osmi letech výstavby. Její přírodní okrasou je vodopád Stigfossen s výškou 320 metrů.

Čti více
fjord Geiranger, Norsko

Geiranger

Nejkrásnější z úžasných norských fjordů. Má délku 16 kilometrů a je jen koncem většího fjordu. Tyto nekonečné fjordy jsou nejkrásnější, téměř kolmé k okolní stěně hor. Z místa, kde Geiranger vede do většího fjordu, je stále ještě 80 kilometrů od moře. Na vrcholu fjordu je vesnice Geiranger, která má méně než 300 obyvatel, ale navštíví ji každoročně asi 700 000 návštěvníků. Nejkrásnější pohled na slavný vodopád Sedm sester je z paluby vyhlídkové lodi.

Čti více
Norsko - Lillehammer

Lillehammer

Dějiště zimních olympijských her 1994 na severním okraji největšího norského jezera Mjosa. Malé městečko, které se před několika lety stalo na chvíli nejdůležitějším místem na zemi. Alespoň pro milovníky sportu a pro Nory, o to více, že Norové jsou sportem posedlí. Uvidíme olympijské skokanské můstky. Město Lillehammer si zachovalo svou maloměstskou povahu a žije dále svým klidným způsobem života.

Čti více

Oslo

Půlmilionová norská metropole Oslo leží u stejnojmenného fjordu. Samotné centrum nepřekypuje architektonickými krásami, i když k vidění je třeba Královský palác, Parlament, katedrála, přístav, pevnost Akershus a také obrovská cihlová radnice, v níž se každý rok 10. prosince předává Nobelova cena míru. Pozoruhodnou atrakcí je však rozhodně Vigelandův park. Jde o jakousi sochařskou zahradu: žulové a bronzové plastiky světoznámého norského sochaře Gustava Vigelanda znázorňují koloběh lidského života i citové vztahy mezi lidmi. Dále stojí rozhodně za návštěvu poloostrov Bygdøy, kde se nachází celá řada poutavě zpracovaných muzeí. Jedno je věnované Vikingům, druhé známému dobrodruhovi Thoru Heyerdahlovi, další lodi Fram, na níž se plavil mimo jiné Fridtjof Nansen nedaleko severního pólu a Roald Amundsen k pólu jižnímu.

Čti více

Nusfojrd

Jedná se o zachovalou vesnici z konce 19. století, homogenní komplex původních budov chráněný jako pilotní projekt podle metodiky UNESCO pro ochranu původních dřevěných stavení. Nusfjord je považován za nejlépe zachovalou rybářskou vesnici v Norsku, která se rovněž pyšní archeologickými nálezy již z 5. století. Živoucí skanzen nabízí typické lofotské rybářské chaty rorbu (které dnes slouží pro ubytování hostů), starý obchod, rafinerii na tresčí olej, udírnu, přístavní doky, kovárnu a další budovy. Nalezneme zde rovněž nezbytné sušáky na tresky a sklady na již usušené ryby.

Čti více

Jezero Torneträsk

Jezero vyhloubené ledovcem dosahuje hloubky 168 m, což jej činí druhým nejhlubším ve Švédsku. Je pokryto souvislou vrstvou ledu pravidelně od prosince do června. Nedaleko jezera Torneträsk se nachází majestátní Laponská brána – Lapporten, ostře modelované ledovcové údolí s otevřenými konci, které bývalo důležitým orientačním bodem kočujících Sámů během následování sobích stád. Podél jižního břehu jezera vede slavná železnice Ofotbanen mezi švédskou Kirunou a norským přístavem Narvik.

Čti více

Nordkapp

Nejsevernější mys Evropy se nachází na ostrově Magerøya odděleném od pevninského Norska jen 1 km úzkým průlivem Magerøysundet. Roku 1999 zde byl otevřen podmořský tunel na ostrov Magerøya o délce 6,9 km a hloubce 212 m pod mořskou hladinou. Silnice na mys Nordkapp vede však již od roku 1956, roku 1978 zde byl vztyčen slavný kovový glóbus. Samotný Nordkapp představuje 307 m vysoký útes čnící z vod Severního ledového oceánu, na jehož nejzazším konci se nachází rozsáhlý podzemní komplex Nordkapphallen s obrovskou prosklenou stěnou s výhledy na oceán. Půlnoční slunce je zde možné pozorovat v období od 14. května do 31. července. V komplexu se také kromě restaurace a nejsevernější pošty nachází podzemní ekumenická skalní kaple nebo širokoúhlá audiovizuální projekce zobrazující fantastické proměny místní přírody v průběhu celého roku.

Čti více

Tromso

Daleko za severním polárním kruhem v Norsku se rozkládá město Tromsø, které je největším městem v rozlehlých polárních oblastech Skandinávie. Město leží ve stejné zeměpisné šířce jako severní Aljaška, proto se pyšní několika prvenstvími – nachází se zde nejseverněji položená univerzita, pivovar i katedrála na světě. Jiným zajímavým a často navštěvovaným objektem se stala Polaria, která je národním centrem pro výzkum a informace související s polárními oblastmi – zejména pak Arktidou.

Čti více

Fjordy a ledovce

Fjord – jedno z mála norských slov, které zdomácnělo po celém světě. Označuje mořský záliv, který je úzký, hluboký a dlouhý, ohraničený strmými úbočími. Pokud je fjord širší než delší, pak se jedná o tzv. "bukt" nebo "vik", což v norštině znamená záliv, zátoka. Všimněte si, že hodně norských místních názvů obsahuje jedno z těchto slov. Nejdelším (204 km) a nejhlubším (1 400 m) fjordem v Norsku a nachází se uprostřed západního Norska a zdejší oblasti fjordů. Největší hory podél fjordu jsou přes 1 700 m vysoké. Jsou to ale úzká ramena fjordů dále od pobřeží a sevřená strmými horami, která opravdu dokážou uchvátit. Jedním z nejimpozantnějších míst v Norsku je pověstný 16 km dlouhý Geirangerfjord. Kuriozita kulturní krajiny s domky rozesetými po stráních a burácejícími vodopády padajícími přes okraj příkrých svahů je tím, co každého hned uhodí do očí a spolu s Nærøyfjordem přispělo k zařazení na Seznam kulturního dědictví UNESCO. Norsko ale nejsou jen fjordy ale také ledovce, které určitě stojí za podívanou. Nejznámějším a nejnavštěvovanějším splazem ledovce Jostedalsbreen je Briksdalsbreen. Naleznete jej v údolí Oldedalen, asi 25 kilometrů jižně od městečka Olden. Velikost ledovce Briksdalsbreen se v průběhu 20. století rapidně měnila. Zatímco mezi lety 1910-1929 čelo ledovce postupovalo, tak v období 1934-1951 ledovec ustoupil o celých 800 m. Během té doby se vytvořilo jezero Briksdalsbrevatnet. Zatímco jiné evropské ledovce v 90. letech rapidně ubývaly, tak Briksdalsbreen rostl. V období od 1967-1997 byl naměřen nárůst čela ledovce o 465 metrů. Ledovec v tomto období zakryl celé jezero. Od roku 2000 už ale ledovec spíše ubývá.

Čti více

Bergen

Bergen, jehož neoficiální název je „brána fjordů“ byl od nepaměti svou polohou předurčen k místu, kde se bude střetávat obchod severu Evropy. Byl tak v 11. století přibrán do hanzovního spolku měst v oblasti Severního a Baltského moře, která si v době své největší slávy činila nárok na obchodní monopol v tomto regionu. Město bylo na konci středověku zaplaveno mořem. Následně bylo opět vybudováno a až do poloviny 19. století zůstalo největším městem Norska. Na Seznamu světového dědictví UNESCO se Bergen ocitl díky seskupení šedesáti kupeckých domů z 18. století nazývané Bryggen. Turistickým lákadlem je bezesporu výjezd lanovkou, která vás vyveze do 320 metrů nad střechy města. Ocitnete se tak na hoře Fløyen, odkud se vám naskytne nádherná scenérie fjordu, Bergenu a jeho hornatého okolí. Ve městě najdete i kostel Panny Marie z 12. století či přístavní pevnost Bergenhaus, která byla poničena za 2. světové války, když u jejich hradeb vybouchla německá válečná loď. Zajímavostí je i Muzeum lepry, umístěné v prostorách bývalého sanatoria, v jehož místnostech se léčila tato nemoc ještě ve 20. století. Za návštěvu stojí i místní akvárium nebo přístavní rybí trh vyhlášený prodejem i velrybího masa.

Čti více

Lofoty

Souostroví za polárním kruhem je nejkrásnější částí celého Norska. Typické rybářské vesničky s červenými, modrými, žlutými a bílými dřevěnými domky jsou to nejfotogeničtější, co jste kdy viděli. Sušené tresky prověšené na stojanech na dvoře, zelenomodré fjordy obklopené vysokými horami – to je scenérie, kvůli které se na Lofoty chodí.

Čti více

Plavba na Hurtigruten

Tradiční norská výletní loď je to nejnorštější, co na této cestě můžete zažít. Norové Hurtigruten milují tak, že z její plavby odvysílaly dokument. Nonstop živý přenos z kamery nainstalované na můstku sledovali po celou dobu plavby tisíce Norů namísto celovečerního filmu. Každý Nor chce alespoň jednou za život se svou rodinou absolvovat celou trasu z Kirkenesu do Bergenu. Cestujícím se naskýtají nádherné pohledy z paluby na členité dramatické pobřeží.

Čti více
Modrá laguna na Islandu

Modrá laguna

Největší turistická atrakce Islandu. Toto jezero je součástí obrovského geotermálního komplexu, který je také viditelný na satelitních snímcích. Teplota vody je kolem 40 stupňů Celsia po celý rok a léčivá koupel v Modrá laguně je nezbytným zážitkem každého návštěvníka Islandu.

Čti více

Gullfoss

Zlatý vodopád, jak zní překlad tohoto přírodního skvostu, je díky přílivu vody z řek, dešťů a ledovců, nejmohutnějším vodopádem v Evropě. Nejvyšší naměřený průtok byl 2000 m3/s. Celková výška vodopádu na Bílé řece je 32 metrů, jeho šířka je 21 metrů.

Čti více

Geysir

Geysir, nebo také Velký Geysir je jihozápadní islandský gejzír, který dokáže vymrštit vařící vodu do výšky až 70 metrů. Erupce bývají ovšem nepravidelné a v minulosti bylo období, kdy přestaly úplně. Gejzír je podle všeho aktivní již 10 000 let. Právě on dal pojmenování všem gejzírům světa.

Čti více

Duhové hory – Landmannalaugar

Landmannalaugar je oblast nedaleko sopky Hekla. Jedinečná lokalita nabízí uprostřed typicky strohé islandské krajiny hory hrající barvami, termální prameny, lávová pole i modrá jezera. Díky vysoké geotermální aktivitě získala tato oblast na Islandu duhové zabarvení. Duhové hory Landmannalaugar připomínají kaleidoskop, ve kterém se střídají odstíny zelené, oranžové, červené, černé a hnědé. Barevné odstíny na svazích obsidiánových a ryolitových hor způsobila láva plná minerálů, která se ochlazovala neobvykle pomalu. Termální prameny můžete vidět v přírodním jezírku nedaleko chaty Landmannalaugar, kde horká říčka vyvěrá zpod lávy a spojuje se se studeným přítokem. Oblast přímo vybízí k pěší turistice.

Čti více
Nesmíme opomenout ani islandskou přírodu

Thingvellir

Thingvellir je jedno z nejnavštěvovanějších míst na Islandu. Je to národní park ležící asi 40 kilometrů severovýchodně od Reykjavíku. Park leží v brázdovém údolí, které značí hranici Severoamerické a Euroasijské tektonické desky. Toto místo má však velký politický a historický význam. Byl zde založen národní parlament Althing v roce 930. Ještě do konce 18. století se schůzky konaly zde. Národním parkem se Thingvellir stal v roce 1930 a v roce 2004 byl zapsán na seznam přírodních památek UNESCO.

Čti více

Hekla – brána do pekla

Island je posetý sopkami a některé daly v minulosti místním obyvatelům opravdu zabrat. Takovou sopkou je i Hekla, která patří k těm nejaktivnějším sopkám na ostrově. Z okružní cesty Islandem se odkláníme do nehostinného a drsného vnitrozemí. Cestu lemuje největší řeka Islandu Thjórsá, na které se nachází největší vodní elektrárna ostrova. V minulosti byla tato oblast poseta farmami, ale čím více postupujeme do vnitrozemí, sledujeme, že se z vnitrozemí zcela vytratily. Příčin je několik, ale prsty v tom rozhodně má i bouřlivá historie "Brány do pekla", jak místní obyvatelé přezdívají Hekle. Jedná se o stratovulkán s výškou 1491 m, který má od roku 874, kdy se sem dostali první Vikingové, za následek více než 20 velkých erupcí v jejím okolí. Už z dálky nám Hekla připomíná převrácený člun, na kterém se nachází řada kráterů, z nichž dva jsou ty nejaktivnější. Sněhem a malými ledovci pokrytý vrchol Hekly je častokrát zahalen v mracích, a tak pouze pokud máte štěstí, odhalí se Vám opravdu celá. V minulosti několikrát v historii pokryla celý ostrov sopečným popelem a pemzou, říká se že až 10 % sopečného materiálu vyvrženého na celém ostrově, pochází právě z ní. Tento spící obr má ve zvyku „informovat“ o své aktivitě pouze 30 až 80 minut před tím, než to opět "odpálí", a i v tom je jeho zákeřnost a nebezpečnost. Nepatří k těm sopkám, které by pomalu a dlouho chrlily lávu, naopak její erupce jsou velkolepé a v historii měly za následek vyhubení všeho živého v okruhu několika kilometrů. Pokud to spočítáme, kumulativní Hekla vychrlila jeden z největších objemů lávy na světě, což představuje za poslední tisíciletí, něco okolo 8 km3. Přesto je tato sopka populárním místem pro návštěvy turistů a Islanďané se na ni častokrát „škrábou“ se svými předělanými 4x4 auty. Frekvence posledních erupcí byla přibližně každých 15 let, vzhledem k faktu, že naposledy byla aktivní v roce 2000, je tu dost velký předpoklad, že v příštích letech o sobě dá vědět. SEN ji navštěvuje každý rok a projíždíme pod ní pravidelně, když směřujeme do vnitrozemí ostrova. Zárukou bezpečnosti jsou i naši skvělí islandští řidiči, kteří mají mnoho zkušeností s islandskou drsnou přírodou a už několikrát tuto sopku zdolali. Jednotlivé erupce sopky zde zanechali po sobě měsíční krajinu, která se stala dějištěm natáčení několika filmů. Viděli jste film Prometheus ?

Čti více
Reykjavík na Islandu

Reykjavík

Nejsevernější hlavní město naší planety ležící nad 64 stupněm severní zeměpisné šířky, zcela odlišné od ostatních evropských metropolí. Ingolfur Amarson na místě dnešního Reykjavíku založil první lidské osídlení na Islandu v roce 870. Reykjavík byl založen teprve v roce 1786 a postupně se rozvinul do administrativního, obchodního a kulturního centra ostrova. Životní úroveň Reykjavíku je nyní mezi nejvyššími na světě. Dlouhé letní dny, kdy Slunce nezapadá, kompenzují depresi z temných dní.

Čti více

Hallgrimův kostel – nejslavnější kostel Reykjavíku

Z nejznámější ulice Laugavegur odbočujeme směrem nahoru k dominantě Reykjavíku, kterou je jednoznačně nejznámější kostel města, Hallgrímskirkja. Obrovský betonový kolos složený z jakoby čedičových skal bílé barvy dosahuje výšky 75 metrů. I díky tomu je z věže kostela ten nejkrásnější výhled na město. Nahoru se dostanete výtahem po zaplacení poplatku 1000 ISK, přičemž lístek Vám ale nikdo kontrolovat nebude. Jste přece ve Skandinávii a zároveň v kostele, a proč byste porušovali pravidla? Našinci se ale může zdát místní důvěra, že si každý návštěvník vyhlídky lístek opravdu zakoupí, jako čistá naivita. Ale není chyba přeci jen v našem uvažování? Hallgrimův kostel je luteránský, a stavěl se od 40. let 20. století až do roku 1986. Interiér je v celku strohý až na impozantní varhany s více než 5000 píšťalami, které měří i 15 metrů. Zajímavé je i řešení opěradel na lavicích, které se dají jednoduše překlopit a vy si otočení zády k oltáři můžete vychutnávat koncert. Před kostelem je socha Leifura Eirikssona, kterému se v roce 1000 podařilo doplavat do Ameriky. Sochu věnovali Islandu v roce 1930 Spojené státy u příležitosti tisícího výročí založení parlamentu Althing.

Čti více

Skógafoss – lesní vodopád Islandu

Dobrodružství jižním pobřežím Islandu pokračuje a my se přesouváme více na východ k dalšímu z nejkrásnějších vodopádů, jaké vůbec najdete na světě. Do půl hodiny náš SEN autobus zastavuje na parkovišti u vesničce Skógar. Právě na tomto místě řeka Skóga vytvořila jeden z dalších ikonických vodopádů. Ten padá z bývalých pobřežních útesů, které se dnes nacházejí asi pět kilometrů od moře. Pás těchto útesů tvoří jakousi bariéru mezi nespoutanou islandskou vysočinou a bouřlivým pobřežím. Legenda o vodopádu hovoří o ukrytém pokladu, čemuž častokrát odpovídá i přítomná duha. Vždyť jak se říká, "Na konci duhy, hledej poklad". Skógafoss je vysoký až 60 metrů a do šířky měří 25 metrů. Jeden z nejznámějších a nejkrásnějších pohled na vodopád je ze spodní části od řeky. Pokud chcete zažít i trochu jiný pohled, nad vodopád vedou i schody, po jejichž zdolání si užijete výhled z horní vyhlídky. Východně od vodopádu vede náročnější turistický chodník ze Skógaru do vnitrozemí Islandu. Mnoho turistů podstupuje výzvu a prochází průsmykem, který vede mezi ledovci Eyjafjallajökull a Mýrdalsjökull. Cesta končí v údolí Þórsmörk, kde se napojuje na slavnou cestu Laugavegur, vedoucí až do oblasti Landmannalaugar. Pokud se vydáte turistickým chodníkem ze Skógaru směrem k ledovcům, odměnou Vám budou jedny z nejkrásnějších výhledů na zelený, vodopády posetý kaňon.

Čti více

Harpa – koncertní síň a konferenční centrum v Reykjavíku

Je jedním z novodobých symbolů Reykjavíku a my ji na našich SEN zájezdech rozhodně nevynecháváme. Budova, jejíž výstavba byla ohrožena velkou bankovní krizí je dnes jednou z nejznámějších a nejkrásnějších moderních budov centra Reykjavíku. Řeč je o budově Harpa, která je koncertním a konferenčním centrem, situovaném v prostředí starého přístavu islandské metropole. Budova má jedinečnou fasádu složenou z ocelové konstrukce spolu se skleněnými výplněmi různých tvarů. Budova navržená dánsko-islandským umělcem měla být původně součástí velkolepého moderního projektu, jehož výstavbu na dlouhé období přerušila bankovní krize na Islandu, nastartovaná velkou hospodářskou krizí v roce 2008. Dokončení stavby bylo opravdu nejisté, dokud vláda v roce 2008 nerozhodla o úplném dofinancování zbývajících nákladů na výstavbu napůl postavené stavby. V té době to byl na několik let jediný stavební projekt na Islandu. Název Harpa dostala budova až v den islandské hudby 11. prosince v roce 2009. Předtím se jí říkalo Koncertní síň a konferenční centrum v Reykjavíku. Budova je první účelovou koncertní síní v Reykjavíku a sídlí v ní islandský symfonický orchestr a kanceláře islandské opery. Zahajovací koncert byl 4. května 2011 a od té doby se Harpa těší velké popularitě domácích, ale i návštěvníků. Jedinečná akustika koncertních sálů dává příležitost vyniknout domácím ale i cizím umělcům. Častokrát se v ní konají různé akce, konference a najdete v ní i pravidelné stad-up vystoupení s typickým islandským humorem. My ve SNU tuto budovu milujeme a zažili jsme zde mnoho úžasných akcí, kterých se zúčastnili i naši klienti. Příště, až budete v Reykjavíku, určitě ji zařaďte do svého seznamu navštívených míst. Doporučujeme i výbornou luxusní restauraci, či kvalitní designový obchod, který najdete uvnitř této krásné budovy.

Čti více

Kaňon Silfra

Přijíždíme na první zastávku v rámci Zlatého islandského okruhu. V Národním parku Thinvellir se chystáme navštívit zajímavou přírodní atrakci, kterou je kaňon Silfra. Údolí a samotný kaňon byly vytvořeny tektonickým posunem euroasijské a severoamerické desky. Desky se každý rok od sebe vzdalují přibližně o 2 cm. Vytvářejí tak velké napětí, které se uvolňuje prostřednictvím pravidelných zemětřesení, které se objevují přibližně v desetiletých intervalech. Tato zemětřesení způsobila praskliny v údolí Thingvellir. Silfra leží na okraji jezera Thingvallavatn a je jednou z největších a nejhlubších z těchto puklin. Trhlina je zatopená průzračnou vodou. Ta pochází z tajícího druhého největšího ledovce Islandu - Langjökull, který je odsud vzdálen asi padesát kilometrů severně. Voda prochází vrstvou pórovité lávové skály a vzniká tak vysoce filtrovaná podzemní voda, která je mimořádně čistá. Balvany a skály padající do rozšiřujících se trhlin vytvořili v puklinách kaňonu, nádherné jeskyně a skalní útvary. Díky těmto vlastnostem je potápění a šnorchlování v Silfra velmi populární. Existují tři hlavní potápěčské lokality: Sál Silfra, Katedrála Silfra a Laguna Silfra. Katedrála je 100 metrů dlouhá trhlina s viditelností téměř od začátku až po konec. Na začátku a konci je SILFRA mělká, ale postupně sestupuje do maximální hloubky až 63 metrů. Potápění do takové hloubky se provádí zřídka kdy, protože to vyžaduje absolvování speciálního kurzu potápění v jeskyních. Teplota vody je mezi 2-4 ° C, dá se zde však pohodlně potápět pomocí suchého neoprenu.

Čti více

Sky Lagoon – Nebeská laguna na Islandu

Nedaleko hlavního města Reykjavík (6 km od centra města), Islanďané otevřeli svou nejnovější atrakci s názvem Sky Lagoon - Nebeská laguna. Veřejnosti se brány Nebeské laguny otevřely 30.4.2021. Laguna je v podstatě 70 metrů dlouhý bazén plný teplé geotermální vody (38 - 40° C) s nekonečným okrajem, ze kterého si užijete jedinečný výhled na severní Atlantický oceán. Tato unikátní atrakce je zasazena do příjemného prostředí vulkanických skal a atmosféru islandské přírody zde dotváří i malý vodopád. Zájemci zde mohou využít i největší saunu na Islandu, ze které budete mít ty nejkrásnější výhledy na zapadající slunce. Když už mluvíme o západu slunce, ten si užijete i z unikátního baru, který je zasazen v moderní jeskyni. Vychutnat si tu tak můžete lokální nápoje a drobné jídlo z kvalitních místních surovin. U vstupu máte na výběr ze dvou balíčků, přičemž se liší pouze tím, zda máte k dispozici veřejnou nebo privátní převlékárnu. V ceně vstupu máte samotný vstup do laguny, 7 různých stupňů islandského rituálu, převlékárny a ručník. Sedmistupňový rituál se skládá z horké laguny, bazénku s ledovou vodou, suché sauny, osvěžující studené mlhy, speciálního peelingu pokožky, parní sauny a uklidňující sprchy na závěr. Sky Lagoon dokáže denně uspokojit až 3000 návštěvníků. Rodiče dětí mladších 12 let budou muset nechat své ratolesti doma, přičemž děti od 12 - 14 let mají vstup povolen pouze v doprovodu zákonného zástupce. Společnost Pursuit, která stojí za tímto unikátním projektem věří, že se stane stejně oblíbeným a známým jako slavná Modrá Laguna. Ta je od Rejkavíku vzdálena 50 minut jízdy, a je jednou z nejslavnějších a nejnavštěvovanějších atrakcí Islandu.

Čti více
<
>
Těšit se můžete na norské fjordyNorské výhledy Vám vyrazí dechGeiranger – nejkrásnější fjord NorskaHanzovní domky v BergenuÚchvatná příroda na úplném severuSlavná Cesta TrollůPříroda Norska vás ohromí svojí krásouNorská příroda má opravdu své kouzloPlavba po nejkrásnějších fjordech NorskaUkážeme vám to nejlepší z NorskaSouostroví Lofoty daleko za polárním kruhemLofoty pod pokrývkou sněhuNorská obydlí mezi fjordy mají své kouzloPříroda jako z pohádkySe SNEM se dostanete Norsku pod kůžiNorská městečka září všemi barvamiProjdete si Fram muzeum - muzeum polárních výpravObdivovat budete sochy v norském parku VigelandV norsku splynete s davemProhlédnete si budovu norského parlamentuV části Bryggen si prohlédnete norskou dřevěnou architekturuUžijete si západ slunce na NordkappuS CK SEN potkáte v Laponsku i sobaS CK SEN se setkáte se členy psího spřeženíS CK SEN zahlédnete polární zářiOchutnáte chutné maso norského krabaTěšit se můžete na norské specialityČekají vás ty nejčerstvější gurmánské zážitkyHotel Scandic Alexandra Molde ★★★★Hotel Scandic Grand TromsoHotel Scandis Neptun ★★★★, Bergen

Nejkrásnější příroda Evropy, nekonečně dlouhé dny v Norsku pod vedením vystudovaných skandinávistů.

Poznávací zájezd letecky na sever Evropy Norsko - zlatý trojúhelník to jsou nejdelší fjordy a největší ledovec. Nejdelší silniční tunel světa, nejstrmější cesta Norska a slavná Cesta trollů. Oba fjordy UNESCO, nejzápadnější místa Skandinávie a závěr v Oslo, kde se opravdu dobře žije.

Skandinávie je krásná a nebude se vám chtít odjet. 13-denní poznávací okruh Island, Norsko je dokonalá aktivní dovolená na konci Evropy s těmi nejkrásnějšími fjordy Norska ve spojení s Měsíčním ostrovem v Atlantském oceánu.

Poznávací okruh zeměmi Skotsko, Norsko, které patří mezi ty exotické země Evropy. Nádherná příroda severní Evropy okořeněná mystickou historií Skotů a Norů.

11- denní poznávací zájezd Norsko, Lofoty, Rusko vás zavede na nejkrásnější evropské souostroví Lofoty daleko za polárním kruhem. Podíváme se, jak žijí Sámové ve Finsku, dobudeme Nordkapp a cestu zakončíme s ruskou vodkou v Murmansku.

Vydejte se na komfortní poznávací zájezdy do Norska s profesionálními průvodci CK SEN a staňte se lovci zážitků.

Nedokážete se rozhodnout, jaká dovolená je pro vás nejlepší? Kontaktujte nás, rádi vám poradíme.

Čti více
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Více informací
ZÁJEZDY 2021 - 2022 SE SLEVOU AŽ 15 %
Lovte zážitky s CK SEN bez rizika.
Záloha pouze 5 000 Kč/osoba.  Více ZDE ➔