propracovaný poznávací zájezd nejkrásnější částí býválého SSSR s českým průvodcem
arménské kláštery, gruzínský karavansaraj, množství památek UNESCO
Gruzie, Arménie, Ázerbjádžán, Náhorní Karabach a Nachičevan na jedné cestě
gurmánské zážitky - šašlik, vinné listy tolma, lahmadžo
jsme tu pro vás od roku 1993, využijte naše zkušenosti
velké množství garantovaných termínů na českém trhu
Tel.: 224 250 138, 608 482 877 | Email: cksen@cksen.cz
Před týdnem jsem se vrátila z dalšího zájezdu s CK SEN. Ale tento byl nezapomenutelným - když se sejde fajn parta s fajn průvodcem a vydají se do neskutečně zajímavých zemí, tak to je síla. A to byl zajezd Ázerbájdžán, Gruzie, Arménie. Spoustu zážitků, nejen těch gastronomických. Kuře na švestkách nás všechny dostalo.
Dana
Hezký den všem v CK SEN! Je to právě týden, co jsme se vrátili z překrásného poznávacího zájezdu po Ázerbájdžánu, Gruzii a Arménii. Těžko popsat tisíce zážitků a vjemů, které nám cesta přinesla, ale chci poděkovat za velmi dobře zvolenou trasu a využitý čas na trase. V první řadě patří velký dík Tomášovi Kubušovi, který byl nejen nadmíru pečlivým průvodcem, ale hlavně zprostředkoval všechny země, města a kláštery se srdcem a zájmem. O znalostech ani nemluvě. A právě díky zkušenostem po této cestě se těšíme celá parta na putování s Tomášem někdy do budoucna po střední Asii. Velká díky!
Miloš
Zážitky jsou však tak silné a pozitivní, že musíme poděkovat CK SEN za výborný zájezd. Dnes ráno jsme se vrátili ze zájezdu Ázerbájdžán, Gruzie, Arménie, Karabach. Ještě stojíme nad polo rozbalenými kufry, s úplně čerstvými zážitky, které se mísí s únavou z nočního letu. Zážitky jsou však tak silné a pozitivně, že musíme poděkovat CK SEN za výborný zájezd, všem našim lokálním průvodcům, řidiči, všem spolucestujícím, a hlavně našemu úžasným průvodci Petru Hliničanovi, který nás na této cestě doprovázel. Jeho profesionální a zároveň lidský a kamarádský přístup daleko přesáhl rámec povinnosti běžného průvodce. Dokázal skloubit poznávání zajímavých zemí, gurmánské zážitky, informace z historie i současnosti těchto zemí a dobrou náladu. Patří mu za to obrovské DÍKY! Erika, Dagmar a Tereza
Náš zájezd po Gruzii (Velký okruh) s CK SEN předčil naše očekávání. Program byl skvěle sestavený – během jedné cesty jsme poznali majestátní hory, malebná údolí, vinice, historická města i pobřeží Černého moře. Milým bonusem byly také společné obědy, večeře a degustace vína. Gruzínská kuchyně i vína nám opravdu zachutnaly.
Velké poděkování patří naší průvodkyni Sáře. Byla milá, obětavá, vždy usměvavá a neuvěřitelně pohotová. Díky ní jsme se po celou dobu cítili skvěle – vždy jsme věděli, co nás čeká, na co se připravit, a zároveň jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí o Gruzii a jejích lidech.
Děkujeme CK SEN i Sáře za nádhernou cestu plnou zážitků, chutí a překvapení. Z Gruzie si odvážíme nejen krásné vzpomínky, ale i chuť se sem jednou vrátit.
Zdenek Mrkva
Poprvé s touto cestovkou. Zvolili jsme si zájezd do Gruzie. Krásná země. Naprostá spokojenost úplně se vším. Perfektně zajištěný zájezd, dobré ubytování a vynikající jídlo. Výborná doprava se zkušenými a veselými řidiči. Hlavně bych chtěl poděkovat průvodkyni Marii Suzanne Philip Bazar. Její výklady a povídání bylo víc než na profesionální úrovni. Bylo to opravdu SUPER. Děkujeme za krásné dny.
Josef Nejedlý
Z Ázerbájdžánu vstupujeme do gruzínské oblasti zvané Kacheti, kterou proslavilo nejlepší gruzínské víno. Nahlížíme do tajemných klášterů a na malých vinicích ochutnáváme vína a místní sýry. Vinařství Chareba v bývalém vojenském tunelu, výhledy na vinice, ale i výroba tradičního vína. Procházka „toskánským“ městečkem Signagi a posezení v rodinné restauraci u specialit gruzínské kuchyně za zvuků místní hudby. První momenty v Gruzii si skutečně zamilujete.
Po cestě gruzínskou polopouští se najednou vynoří pahorek s klášterním komplexem David Gareja. V této vyprahlé pustině by ho zde nikdo nečekal. Mikrobus necháváme na parkovišti a vyrážíme na první kopec s klášterem. Ticho, klid a vůně tenkých medových svíček. Sem tam se objeví jeden z mnichů, kteří zde stále žijí. Na hřebeni kopce se protíná hranice mezi Gruzií a Ázerbájdžánem a právě tam směřujeme. Kráčíme přes hranici, vcházíme do Ázerbájdžánu a ve skalách objevujeme opuštěně kláštery, které tu stojí staletí. Fresky jsou tu jen pro nás a nikde nikdo. Unikátní místo. Zlatým hřebem je pak pohled na panorama celého místa. Odpočíváme zde a s uloveným zážitkem scházíme dolu.
Kakheti. Tento region východní Gruzie oplývá krásou a atmosférou, díky které mu právem přisoudili titul gruzínské Toskánsko. Dá se v něm strávit krásný den toulkami po zelených pahorcích, návštěvami starobylých kostelů a ochutnávkou místních vín. Je to až neuvěřitelný relax, který by člověk v této Kavkazské zemi neočekával, a pokud neví kde hledat, tak by ho ani nenašel. Ráno vyrážíme z příjemného hotelu Boutique Kabadoni na toulky po tomto fotogenickém kraji. Hned dopoledne nás čeká jedna z místních nejprominentnějších vinic – Khareba. V komplexu podzemních tunelů, který měří až osm kilometrů, se ukrývají desítky tisíc vinných lahví. Usmívající sommelierka Anna nás provází tunely a vypráví nám o technice výroby gruzínského vína. Ta je odlišná od postupů, které známe v Evropě. Není se ani co divit, právě Gruzínci dali světové kultuře tento lahodný mok, a tak jejich technika, která je doložena archeologickými nálezy z před 6000 let, musí být jiná než naše nové metody. Hrozny fermentují i s peckami, slupkami a stonky v hliněných nádobách zvaný kvevri, a až potom je výsledné mladé víno přelévané do sudů, kde dozrává. Proto má Gruzínské víno jinou chuť a barvu, a zároveň je vždy suché, protože fermentační proces nedokáží vinaři ovlivnit a zásadně se nepřidává cukr. Na ochutnávce máme vína vyrobená evropským i gruzínským postupem a při prvním kontaktu okamžitě cítíme rozdíl. I přesto, že s gruzínským vínem mám zkušenosti, vždy mě překvapí syrovější chuť, a hlavně nádherná jantarová barva. Po vinařství Khareba nás očekávají chrámy, kterými se Gruzie právem pyšní. Navštěvujeme klášterní komplex Gremi, bývalé hlavní město Kakhetského království a katedrálu Alaverdi, druhý největší svatostánek v zemi. Na závěr dne se ale vracíme k vínu a navštěvujeme vinařství Schuchsmann. Mají největší produkci vína gruzínskou metodou v celé zemi. Máme možnost prohlédnout si výrobní proces a prohlídku zakončujeme příjemnou ochutnávkou na terase s vyhlídkou na vinice a úrodné údolí Alazani, které je srdcem Kakheti. Sommelier Joseph nám představuje místní odrůdy vín a my ho přesvědčujeme i na ochutnávku místní vinné pálenky. Ta se vyrábí ze zbytků po výrobě vína. Její samotný název chacha, znamená gruzínsky zbytek. Chuťově se ale rozhodně nejedná o žádný zbytek, ale o kvalitní vínovici, která klidně může soutěžit s italskou grappou. Po příjemném dni se spokojeni vracíme na hotel. Kakheti si svůj pseudonym Toskánsko Gruzie opět obhájilo a potvrdilo, že je jedním z nejpříjemnějších regionů světa.
Ráno opouštíme šarmantní hlavní město Gruzie Tbilisi a směřujeme na sever. Naším cílem je vesnice Stepantsminda pod nejznámějším vrchem Gruzie, Kazbekem. Cestou děláme několik zastávek. Nejprve navštěvujeme nejsvatější město země Mstketa, kde obdivujeme kostelík Jvari a katedrálu Svetiskhoveli. Věděli jste, že pod ní má být pohřben plášť Ježíše Krista? Je to kouzelné místo, ale i tak to není hlavní cíl naší cesty. Přes horské průsmyky legendární vojenské dálnice se přesouváme dále na sever. Tuto tepnu mezi Tbilis a ruským Vladikavkazem nechal postavit ještě v roce 1769 generál Potěmkin. Od roku 1783 představuje hlavní spojení mezi Ruskem a Gruzií, a Kazbek se nachází přímo u ní. Procházíme horský přechod Džvari (2379 m.n.m) a vychutnáváme si nádherná panoramata Kavkazu. Odpoledne se blížíme ke Kazbeku. Tato legendární hora s výškou 5047 metrů není sice nejvyšší horou Kavkazu a ani Gruzie, ale známá není pro svou výšku. Její hodnota je spíše na poli lidového folklóru a legend. Právě zde měl být připoután Prométheus za to, že lidem přinesl oheň a každý den ho měl týrat orel, který mu vytrhával játra. Zároveň je tento štít úžasně fotogenický. Směřujeme k známému kostelíku Sameba, odkud je na tuto slavnou horu nejkrásnější výhled. Dostáváme se nad úroveň lesa do výšky 2180 metrů a skoro nevěříme vlastním očím. Obloha se vyčistila a před námi stojí masiv nejslavnějšího gruzínského kopce v plné kráse. Kolem něj se vznášejí bílé obláčky, které osvěcuje slunce, a které dotvářejí romantickou atmosféru. Je to pohled jako z filmu – krásný, ale zároveň plně reálný a mystický. Člověk by ho mohl vidět nespočet krát a zvládl by se dívat celé hodiny. Opět jsme si vychutnali Kazbek v plné kráse.
Ráno opouštíme Baku a vydáváme se na výpravu do nedalekého Gobustanu. Toto město jižně od hlavního města Ázerbájdžánu je známé především svými petroglyfy – prehistorickými nápisy, které se nacházejí jen na osmi místech na světě. A bahenními sopkami. Petroglyfy jsou samozřejmě úžasné a jedinečné, ale nás více zajímají bahenní sopky, světový unikát. Ne že bychom je nenašli na jiných místech – na celé planetě jich je okolo tisícovky, ale z toho přes 400 najdete jen v Ázerbájdžánu. A právě ty na pobřeží Kaspického moře, jsou jediné na světě, které vyvrhují studené bahno. Počasí nám přeje. Je krásný slunečný den, na obloze ani obláček a několik dní nepršelo. „To je základ úspěchu,“ vysvětluje můj místní kolega Emir. „Pokud by pršelo, tak je improvizovaná vyježděná cesta rozbahněná a k sopkám na pahorcích, vzdálené několik kilometrů od asfaltové cesty, bychom se nedokázali dostat.“ Přijíždíme na křižovatku a je čas opustit náš osvědčený autobus a vydat se na cestu místním terénním vozem – starou dobrou Ladou. Hrbolatá cesta nás vede kolem separační stanice na zemní plyn a naftového jezírka na nedaleký pahorek. Kdyby člověk nevěděl, že právě zde najde bahenní sopky, tak by je tu určitě nečekal. Před námi se otevírá pohled na několik sopouchů. Emir ale jede dál. Je zkušený průvodce a nehodlá zastavovat na první sopce, co uvidí. Dobře ví, že za 500 metrů opodál najdeme největší bahenní jezero a zároveň i největší sopouch v celém okolí. Přicházíme k němu, jsme úplně sami. Povrch jezera bublá a jeho zvuk je pro nás velmi uklidňující. Na hladině plavou mastná oka a nad nimi se vznáší jemný opar. Bahenní sopky jsou vlastně směs hlíny s mořskou vodou, metanem a troškou ropy, která je tektonickými silami hnaná z útrob země na povrch. Velké bahenní bubliny se formují každých pár sekund a za klokotavého zvuku hned i praskají. Kolem nás nic, jen pláň, nad námi sluníčko a před námi jeden z divů přírody, který je nominován i mezi 7 přírodních divů země.
Náhorní Karabach byl jednou z obávaných zón. Krvavá válka mezi Ázerbájdžánem a Arménií, která otřásla Kavkazem v 90. letech, vyvolává v lidech dodnes obavy. Jaký je ale Karabach dnes? Dnes byl nádherný! Krásný slunečný den bez jediného mráčku vylepší každou destinaci a "Švýcarsko Arménie" jak Karabach nazývají místní, není výjimkou. Procházejíc póly, kde pomalu končí žně a sledujíc místních klidně jezdit na kombajnech, by člověk nikdy neřekl, že před čtvrt stoletím zde zuřila krvavá etnická čistka. Kolem nás je klid, nad námi modrá obloha, míjíme jen budky u cesty s podivnými komíny obrácenými na nebe. Jsou to "přivolávače" deště, které mají zajistit na suchém Karabašské plošině dostatek vláhy. Jediné, co kazí idylku klidného venkovského dne, je pár modrých tabulek cestou. Na nich je nápis "Halo Trust" a vlajky zemí, které čistily krajinu. Od čeho Karabach potřeboval čistit? Od min. Dnes je prakticky celé obydlené území bezpečné, ale před deseti lety si člověk musel dávat pozor, když se vydal málo frekventovanou cestou. Tyto tabule jsou dnes ale jedna z mála připomínek války, které člověk spatří. Většina ran se zahojilo, mnoho stop konfliktu zmizelo, ale místní nezapomínají. V malém muzeu Artsakhu (Arménské jméno Karabachu) nám místní průvodkyně Rubena jasně zdůrazňuje, že na nic se nezapomnělo a pokud by se Azerové chtěli vrátit, tak jsou všichni místní připraveni je vyhnat. Pro zatím je ale v Karabachu klid. Až klid skoro z jiného světa, neboť čas v tomto ospalém regionu opravdu plyne jinak a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo změnit. Já osobně doufám, že zde zůstane klid a rozbouřené emoce už z uzdy ani jedna strana nepovolí. Byla by to škoda. Nyní je Karabach nejen náhorní, ale zároveň i nádherný.
„Je jako žena,“ říká naše místní partnerka Rubena, „většinou neukáže svou tvář.“ Čeká nás jeden z nejlegendárnějších vrchů planety – Ararat. Uvidíme biblickou horu, na níž podle tradice odpočívá Noemova archa? „Celý srpen se neukázal,“ pokračuje Rubena. Jak přicházíme ke klášteru Khor Virap, odkud je nejznámější vyhlídka, jsme všichni napětí. Podaří se nám známý záběr kláštera s Ararat v pozadí? O to větší je naše radost, když se nám tato 5137 metrů vysoká hora ukáže. Je sice za mírným závojem oparu a vršek halí mraky, ale je ji vidět. Přicházíme ke klášteru a jen těžce byste zastavili naše fotoaparáty. Slunce se pomalu chýlí k západu a my si ten pohled vychutnáváme na plno. Právě teď je ideální čas na fotku! Před námi vinohrady, na skále panorama kostela a za ní Ararat. Ne sice tak jasný jako bývá v zimě, ale podle Rubeniných slov, nejviditelnější za poslední měsíc. Všichni nadšení nastupujeme do autobusu, čeká nás metropole Arménie – Jerevan.
Batumi je v Gruzii vyhledávaným cílem pro dovolenou na mořském pobřeží, a to jak u turistů, tak u místních. Turistická sezóna tady nepolevuje ani na podzim, kdy si zde lze stále užít příjemné počasí. Batumi najdeme na jihovýchodním pobřeží Černého moře, je to nejen významný přístav, ale také správní centrum Adžarské autonomní republiky. Od gruzínské metropole je Batumi vzdáleno zhruba 360 km.
Batumi je známé svými četnými památkami a také velkým množstvím soch. Uniknout by vám nemělo náměstí Piazza Batumi, Abecední věž, Neptunova fontána, Socha Medea, Orloj, Kolonáda Batumi, slavný maják postavený v roce 1863 a fantastické sochy Aliho a Nina. Děti jistě zaujme zdejší delfinárium. Za procházku pak stojí i Batumi Boulevard. V Batumi žije přibližně 170 000 obyvatel.
Jednou z největších atrakcí hlavního města je bezesporu i pevnost (resp. její pozůstatky) Narikala, která se nad Tbilisi tyčí na skalnatém výběžku. Byla postavena ve 4. století, nicméně většina jejích zdí byla postavena o čtyři staletí později arabskými emíry. Kostel sv. Mikuláše uvnitř zdí byl přestavěn v 90. letech 20. století a je nejzachovalejším prvkem celého komplexu. Nejlepší způsob, jak se dostat k Narikale, je lanovkou z parku Rike. Výhled na Tbilisi z vrcholu pevnosti je dechberoucí.
Toto malebné město se nachází nedaleko majestátních horských velikánů jako třeba Tskhrajvari (1569 m) či Shkhara (5203 m). Jeho jméno se překládá jako „město mezi kameny a horami“. Kutaisi se ale nepyšní jen překrásnou okolní přírodou, ale má na svém kontě i jiný unikát, jedná se totiž o jedno z nejstarších města na světě! Bylo založeno zhruba 1400 let před Kristem a pod dlouhou dobu bylo hlavním městem Gruzie. V okolí města bylo nalezeno velké množství dinosauřích pozůstatků a rovněž se říká, že tudy procházeli legendární Argonauté při svém hledání zlatého rouna.
Asi největšími památkami města je Bílý most, klášter Gelati (zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO v roce 1994) či katedrála Bagrati.
Kutaisi je druhé největší město země, žije zde zhruba 180 000 obyvatel.
Tato historická horská oblast se v posledních letech stává stále populárnějším cílem všech lyžařů, horolezců i pěších turistů. Najdeme ji na severozápadě země, z Tbilisi je to do svanetského správního centra Mestia necelých 450 km. Zde mohou návštěvníci spatřit jedinečné obranné věže – tzv. svanetské věže. Dalším velkým lákadlem oblasti jsou jezera Koruldi, ledovec Chalaadi nebo pak lyžování na sjezdovkách středisek Hatsvali či Tetnuldi.
Gudauri
Gudauri je nejznámější horské středisko v Gruzii, ležící na svazích Velkého Kavkazu ve výšce zhruba 2 200 metrů nad mořem, asi 120 kilometrů severně od Tbilisi. Toto moderní, ale stále autentické horské letovisko se rozkládá podél Gruzijské vojenské silnice a je oblíbené nejen mezi milovníky lyžování a snowboardingu, ale také mezi cestovateli, kteří hledají klid, čistý vzduch a dechberoucí výhledy na hory. V zimě se Gudauri mění v centrum zimních sportů s desítkami kilometrů upravených sjezdovek různých obtížností. Nabízí moderní lanovky, půjčovny vybavení a lyžařské školy, což z něj činí ideální destinaci jak pro začátečníky, tak pro zkušené sportovce. Středisko je také vyhlášené možností freeridu a heliskiingu – jízdy v hlubokém sněhu mimo sjezdovky, kdy vás vrtulník vynese až na zasněžené vrcholky. V létě se Gudauri proměňuje v ráj pro milovníky přírody a outdoorových aktivit. Můžete se vydat na túry po horských stezkách, projet se na horském kole nebo vyzkoušet paragliding, který nabízí fascinující pohled na hluboká údolí a zasněžené vrcholy Kavkazu z ptačí perspektivy. Výhledy na okolní krajinu jsou zde naprosto jedinečné – horské hřebeny se táhnou do nekonečna a každé roční období proměňuje krajinu do jiných barev. Gudauri je také skvělým místem pro odpočinek – najdete tu útulné hotely, horské chaty i wellness centra s výhledem na zasněžené hory. Večer si můžete vychutnat tradiční gruzínskou kuchyni a víno v jedné z místních restaurací nebo se zahřát sklenkou chachy u krbu. Celkově Gudauri představuje dokonalou kombinaci dobrodružství, relaxace a přírodní krásy. Je to místo, kde můžete zažít Gruzii z jiné perspektivy – vysoko v horách, mezi nebem a zemí, v prostředí, které spojuje adrenalin, klid i pohostinnost místních lidí.
Tsminda Sameba Gergeti
Tsminda Sameba, známý také jako klášter Gergeti, je jedním z nejikoničtějších míst celé Gruzie a symbolem země. Nachází se vysoko v horách, ve výšce přibližně 2 170 metrů nad mořem, nad vesnicí Stepancminda (Kazbegi), na úpatí majestátní hory Kazbek, která dosahuje výšky přes 5 000 metrů. Tento klášter, zasvěcený Nejsvětější Trojici, byl postaven ve 14. století a od té doby stojí jako strážce údolí a duchovní maják pro celé okolí. Pohled na kostel Gergeti s mohutnou horou Kazbek v pozadí patří k nejfotografovanějším scenériím v Gruzii. Místo působí téměř mysticky – starobylý kamenný kostel obklopený nekonečnými horami, často zahalený do mlhy nebo obklopený sněhem, vytváří dojem posvátného klidu a síly. V minulosti sloužil klášter nejen jako duchovní centrum, ale i jako útočiště pro cenné církevní relikvie, které sem byly přenášeny z Tbilisi během invazí. Uvnitř kostela vládne jednoduchost a duchovní hloubka – kamenné stěny, staré ikony a tichá atmosféra dávají návštěvníkům pocit pokory a úcty. Zvenčí si můžete posedět na trávě a pozorovat, jak se světlo během dne mění a ozařuje vrchol Kazbeku, což je podívaná, kterou si budete pamatovat celý život. Tsminda Sameba není jen památka, ale symbol gruzínské víry, vytrvalosti a identity. Stát na tomto místě je jako dotknout se duše Kavkazu – spojení přírody, historie a spirituality zde vytváří jedinečnou atmosféru, která uchvátí každého, kdo sem dorazí.
Hora Kazbek
Hora Kazbek – v gruzínštině zvaná Mkinvartsveri, což znamená „ledový vrchol“ – je jedním z nejvyšších a nejúchvatnějších vrcholů Velkého Kavkazu. Tyčí se do výšky 5 047 metrů nad mořem a tvoří dominantu severní Gruzie, poblíž města Stepancminda (Kazbegi). Kazbek je obestřen mnoha legendami, náboženským významem i kulturní symbolikou – Gruzínci ji vnímají nejen jako přírodní div, ale i jako posvátné místo, které se dotýká nebe. Podle gruzínské mytologie byl na Kazbek přikován Amirani, místní obdoba řeckého Prométhea, který lidem přinesl oheň a za to byl potrestán bohy. Tato legenda dodává hoře mystický nádech, který v kombinaci s její majestátní krásou působí téměř nadpřirozeně. Když se ráno nad údolím zvedá mlha a sluneční paprsky dopadají na zasněžený vrchol, máte pocit, že se díváte na posvátný obraz. Kazbek představuje symbol gruzínské duše – spojnici mezi nebem a zemí, mezi vírou, přírodou a lidskou odvahou. Každý, kdo tuto horu spatří, si odnáší nejen fotografii, ale i hluboký pocit pokoje a úcty k přírodě. Je to místo, které dokáže ztišit mysl, otevřít srdce a připomenout, jak malí i silní dokážeme být tváří v tvář horám.
Telavi
Telavi je hlavní město regionu Kachetie, srdce gruzínského vinařství. Leží v údolí řeky Alazani, obklopené vinicemi a horami Kavkazu. Město si uchovalo poklidnou atmosféru staré Gruzie – úzké uličky, trhy plné ovoce a vůni vína, které je tu přítomné doslova na každém kroku. Dominantou Telavi je královský palác krále Erekleho II., posledního kachetského vládce, z jehož terasy se otevírá nádherný výhled na město i údolí. Nedaleko se nachází i významné kláštery Alaverdi a Ikalto, které připomínají duchovní i vzdělanostní historii regionu. Telavi je také ideálním místem pro milovníky vína – v okolí se nachází desítky rodinných vinařství, kde můžete ochutnat tradiční víno z hliněných nádob kvevri, zapsané na seznamu UNESCO. Místní pohostinnost, pomalé tempo života a nádherná příroda dělají z Telavi jedno z nejautentičtějších míst Gruzie.
Alaverdi
Klášter Alaverdi patří k nejposvátnějším a nejpůsobivějším místům v celé Gruzii. Leží v úrodném údolí Alazani nedaleko Telavi, obklopený vinicemi a zasněženými vrcholky Kavkazu. Klášter byl založen už v 6. století syrskými mnichy, kteří přinesli do regionu křesťanství, a dnešní mohutná kamenná stavba pochází z 11. století. Chrám sv. Jiří, který dominuje celému komplexu, byl dlouho nejvyšší církevní stavbou v Gruzii, a i dnes působí svou jednoduchostí a monumentálností. Uvnitř vládne ticho, přerušované jen ozvěnou kroků a vůní kadidla, která podtrhuje duchovní atmosféru místa. Klášter je dodnes živým duchovním centrem – mniši zde nejen modlí, ale také vyrábějí víno podle tisícileté tradice v hliněných nádobách kvevri. Spojení víry, historie a vinařské kultury dává Alaverdi výjimečné kouzlo. Je to místo, kde cítíte duši staré Gruzie – klid, víru a pokoru uprostřed nádherné přírody.
Tbilisi je hlavní a největší město země, v němž našlo domov zhruba 1,3 mil. obyvatel. Je centrem kulturním, ekonomický i politickým, zároveň je to jedno z nejstarších hlavních měst Evropy. Ve středu města leží u turistů asi nejpopulárnější lokalita – Staré Tbilisi, jehož kořeny sahají do raného středověku. Hlavní atrakcí Starého Tbilisi jsou pak barevné kupolovité lázně ze 17. století v lokalitě Abanotubani. Legendy vyprávějí, že právě tyto přírodní sirné vody přesvědčily krále Vakhtanga Gorgasaliho k založení města v této lokalitě. Kosmopolitní charakter Tbilisi je dán nejen geografickou polohou na pomezí dvou kontinentů – Evropy a Asie, ale rovněž náboženskou rozmanitostí, kterou lze ve městě spatřit takřka na každém kroku. Při toulkách dlážděnými uličkami Starého Tbilisi můžete spatřit gruzínské pravoslavné kostely, arménské kostely, katolické kostely, mešitu a také synagogy. Během cesty do gruzínské metropole byste rozhodně neměli vynechat návštěvu vznešeného chrámu Metekhi, který se tyčí vysoko nad městem na útesu. Na nádvoří stojí socha stavitele chrámu a zakladatele Tbilisi, Vakhtanga Gorgasaliho. Z nádvoří se pak návštěvníkům nabízí jeden z nejúžasnějších výhledů na město.
V Tbilisi je obecně spousta míst, odkud si můžete užít dechberoucí výhled na celé město. Nejvyšším bodem je však Mtatsminda. Uprostřed zeleně v parku Mtatsminda najdete restaurace a kavárny, nejrůznější atrakce ve zdejším zábavním parku, ale také spoustu odlehlých zákoutí, ve kterých můžete odpočívat a relaxovat. Na kopec se můžete dostat oblíbenou lanovkou, která spojuje pahorek s městem.
Když se budete toulat starodávnými uličkami, můžete na domech zaznamenat jedinečný tbiliský styl, je jasně rozeznatelný podle budov s barevnými fasádami a impozantními balkóny.
Hlavní tepnou města je 1,5 km dlouhá třída Rustaveli. Podél této ulice najdete mnoho historických budov, jako je budova Parlamentu, Opera, Národní galerie, Rustaveliho divadlo, Muzeum moderního umění, Národní knihovna a Kašvetský kostel. Stejně tak zde není nouze o restaurace, kavárny a nejrůznější obchody.
Tbilisi a Gruzie obecně je rájem pro gurmány. Díky geografické poloze země mezi Evropou a Asií se gruzínská kuchyně vyvinula v jedinečnou kombinaci vynikajících chutí.
Městečko Kazbegi dnes již nese jméno Stapantsminda, ale v myslích lidí to už bude zřejmě navěky Kazbegi. Leží cca 180 kilometrů od Tbilisi v náručí kavkazských hor, kterým dominuje zasněžený pahorek Kazbegi (5 047 mnm), kde měl být podle legendy přikovaný Prométheus nebo pokud chceme, gruzínský hrdina Amirani. Kazbegi je malé městečko, kterému dominuje na náměstí socha Kazbegiho, spisovatele, který region proslavil. Nad ním se vyjímá klášter Tsminda Sameba, odkud máte kavkazské štíty jako na dlani. Stojí tu už od 14. století a když ho dosáhnete, ocitnete se ve výšce 2 170 m.n.m.
Mezi nejzajímavější gruzínské regiony patří Kacheti ležící na východě země vedle ázerbájdžánských hranic. Kacheti je region vína a proslavila jej jeho vinná cesta mezi kláštery, vesničkami a vinicemi. Centrem regionu je sice Telavi, ale nejpříjemnějším místem je Signagi umístěné na kopci s výhledem na celé údolí Alazani. Kromě něj ještě v Kacheti můžete vidět klášterní komplex Alaverdi, který patří k největším v celé zemi. Dodnes v něm žijí mniši, a tak si můžete koupit nejen víno, ale i med. Jeho stěny zdobí krásné, vzácné malby a celý prostor dýchá starobylou atmosférou. Zastavte se i v Gremi, v rezidenci kachetských králů, která společně s klášterem tvoří nejfotogeničtější obrázek regionu. Jaká by to byla vinná cesta bez vína? Nemusíte se bát, protože zde najdete mnoho možností a mezi ty nejlepší patří unikátní vinařství Chareba ukryté v tunelu. Vína jsou moderní, ale i takové, které připravují starobylými metodami v kverule. Pocítíte ten rozdíl? Které vám více chutná?
Gruzínské Gori se v 20. století stalo synonymem pro jedno jediné jméno, a tím je Stalin. Právě zde se totiž Josip Vissarionovič v roce 1878 narodil a dodnes zde najdete jeho ulici, jeho monumentální muzeum i se sochou, a dokonce i jeho rodný dům. Jako by se vše v město točilo jen kolem jeho osoby a vy budete překvapeni jaký kult osobnosti si jeho muzeum zachovalo. Je to bizarní, ale svým způsobem i velmi zajímavé místo, které nahlédne do dějin Sovětského svazu v době stalinismu. Gori má i svou vlastní historii, která je neméně zajímavá, město založil v 11. století král David IV. Později se zde zastavili Peršané, Osmané, stálo na křižovatce obchodních cest. V roce 1920 ho téměř celé zničilo zemětřesení a muselo ožít znovu. Proto zde kromě pevnosti není mnoho památek, ale i ty, které tu jsou zastíní postava Stalina. Nedaleko od Gori leží i vzácné historické město Uplitsikhe se svými ruinami.
Gruzie je země plná historie, kultury a ohromující přírodní krásy, která si získá každého cestovatele. Na našich poznávacích zájezdech můžete objevovat starobylá města, jako je Tbilisi, a historické památky, včetně klášterů a pevností, které jsou svědky tisícileté minulosti této fascinující země. Kromě kulturního dědictví vás Gruzie ohromí i svou rozmanitou přírodou, od hor po úrodné vinice, kde vznikají světoznámá gruzínská vína. Vychutnáte si nejen krásné scenérie, ale i vřelou pohostinnost místních lidí, kteří vám rádi ukážou své tradice a zvyky.
Jižní Kavkaz. Blízká, a přitom tak vzdálená exotika. Tři unikátní země Ázerbájdžán, Gruzie, Arménie, Karabach sahající od Kaspického moře přes Kavkaz až po bájný Ararat.
Orientální Ázerbájdžán, Gruzie známá svými kulinářskými specialitami a horami, Arménie s nezapomenutelnými kláštery i koňakem, ale i málo navštěvovaná oblast Nachičevan, Jižní Kavkaz.
Na poznávací cestě Gruzie - velký okruh se vám Gruzie, nejkrásnější země Kavkazu, předvede ve svém nejlepším světle. Čeká vás dokonalé poznání této země od Černého moře s letoviskem Batumi až po Kacheti, kudy vede legendární vinná stezka. Nebudou chybět ani pahorky Kavkazu či mystické Svaneti. Je Tbilisi skutečně nejkrásnějším městem Kavkazu?
Gruzie - cesta za vínem vás vezme nejen pod kavkazské štíty či k nádherným klášterům, ale také do Kacheti, kterému se přezdívá „gruzínské Toskánsko“. Vynikající víno i koňaky Kavkazu, dokonalá gastronomie a země plná zážitků pod vedením SEN průvodce - historika.
Vydejte se na poznávací zájezdy do Gruzie s profesionálními průvodci CK SEN a staňte se lovci zážitků.
Nedokážete se rozhodnout, jaká dovolená je pro vás nejlepší? Kontaktujte nás, rádi vám poradíme.
