• poznávací zájezdy do Japonska plné zážitků

  • sumo, gejši a majestátní Fudži 

  • tradiční kultura vs nejmodernější současnost, největší město na světě - Tokio

  • množství UNESCO památek a aktivní a expediční dovolená se špičkovými českými průvodci

  • gurmánské zážitky - nejčerstvější sushi, sashimi, saké, čajové ceremonie
  • jsme tu pro vás od roku 1993, využijte naše zkušenosti

  • velké množství garantovaných termínů na českém trhu i v roce 2019

Objevte japonskou kulturu, která je ve všem jiná než ta naše.

Poznejte to nejlepší ze země vycházejícího slunce na 12-denní dovolené Japonsko - zlatá cesta, kde se setkávají ultra moderní věci s tisíciletými tradicemi. Císařské paláce s barevnými zahradami v kontrastu supermoderních technologií. Na této cestě po Japonsku plné poznání vás seznámíme s japonskou přesností i smyslem pro detail.

Dva technologicky nejvyspělejší národy světa, které spojuje zároveň dlouhá a nevraživá historie. Jižní Korea si uchovala vlastní kulturu. Císařské Japonsko a její historický sok na jedné poznávací cestě Jižní Korea, Japonsko za výhodnou cenu.

Vydejte se na poznávací zájezdy do Japonska s profesionálními průvodci CK SEN a staňte se lovci zážitků.

Nedokážete se rozhodnout, jaká dovolená je pro vás nejlepší? Kontaktujte nás, rádi vám poradíme.

Japonsko je brána do jiného světaSvětoznámá brána ToriiDva samuajovéHora Fuji v celé své kráseModerní TokioZlatý chrám v JaponskuSetkání s gejšamiPochutnáte si na nejčerstvějším sushiNejen v Kjótu potkáte gejšiVynikající japonská kuchyněTradiční gejšy potkáte v ulicích Japonsko s CK SEN průvodcem

TOP místa zájezdů

Kjóto, Japonsko

Kjóto

bývalé hlavní město celého Japonska, původně dostalo toto město jméno Heiankjó. Považované za nejkrásnější město země, sídlo císaře od roku 794 do 1868. Je kulturním a náboženským centrem země. Nachází se zde více než 1700 chrámů a svatyní, včetně Zlatého pavilonu, Kinkakudži, který je nejznámější památkou celého Japonska.


Nara, Japonsko, Asie

Nara

bývalé hlavní město Japonska s množstvím zajímavých chrámů a svatyň roztroušených po okolí. Chrám Tódaidži z 8. století – největší dřevěná stavba na světě. Šestnáctimetrová socha sedícího bronzového Buddhy. Působivá svatyně Kasuga, známá svými 3000 kamennými a bronzovými lucernami. V roce 1998 byly některé památky v Naře zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO pod společným označením Památky na starobylou Naru. Symbolem města se stali jelínci, kteří se volně pohybují mezi chrámy a svatyněmi a loudí na turistech jídlo. Jelínci jsou totiž v šintoismu považováni za symbolické poslíčky bohů.


Fushimi Inari-taisha

Fushimi Inari Taisha je hlavní svatyní boha Inari, který se nachází ve Fushimi Ward v Kjótu v Japonsku. Svatyně se nachází na úpatí hory nazývané Inari, která je 233 metrů nad hladinou moře a zahrnuje stezky do hory na mnoho menších svatyní. Svatyně jsou pospojované řadami torii, oranžovými dřevěnými branami. Vedou hustě za sebou tak, že tvoří tunely. Od úpatí až po svatyni na vrcholu jsou to asi 4 kilometry torii. Jednotlivé brány mají necelé dva metry šíře a na výšku tři metry. V první řadě je Inari bůh rýže, ale obchodníci a výrobci tradičně uctívali Inariho jako patrona obchodu. Každá torii ve Fushimi Inari Taisha byla věnována japonským obchodem.


Fudži

Fudži je nejvyšší hora Japonska. Rozkládá se v regionu Čúbu na hranici mezi prefekturami Šizuoka a Jamanaši na západ od Tokia, z kterého je za jasného počasí viditelná. Hora stojí osamoceně uprostřed nížin při tichomořském pobřeží ostrova Honšú. Sopka vznikala opakovaným vyvrhováním lávy a popela a jedná se tedy o stratovulkán. V současnosti je Fudži považována za aktivní sopku s malou pravděpodobností erupce. Prvním dochovaným záznamem o erupci je z roku 800 př. n. l. Od té doby jich proběhlo několik. Posledním zaznamenaným výbuchem byla tzv. erupce Hóei v roce 1707. Po většinu roku je její elegantní kuželovitý vrchol pokrytý sněhem. Obvod hory na úpatí je 125 km. Kolem hory Fudži leží pět jezer: Kawaguči, Jamanaka, Sai, Motosu a Šódži. Jezera se nalézají uprostřed lesů a jsou propojená potůčky a vodopády.


Tokio

Tokio se nachází na ostrově Honšú v regionu Kantó. Žije v něm více než 9 milionů obyvatel (s předměstími okolo 40 milionů), což je asi 10 % (resp. 25%) japonské populace, a je největším městem Japonska. Až do roku 1868 se město jmenovalo Edo. Tokio může mít dnes problémy kvůli tomu, že leží v seismicky aktivní oblasti. Tokio je momentálně považováno za největší velkoměsto na světě. Tokio není v Japonsku oficiálně město. Jde o jednu z několika prefektur, které tvoří souvislé osídlení v zahraničí označované jako Tokio, přesněji jako Velké Tokio. Na území prefektury Tokio se pouze nachází vládní budovy, císařský palác a hospodářské, kulturní a dopravní centrum oblasti megalopole označované v Japonsku jako Kantó, v zahraničí jako Tokio.

Reference klientů

Japonsko - zlatá cesta

Přináším pár postřehů z naší cesty po Japonsku. • Průvodce. Na našem zájezdě byla skupina 12 turistů a průvodce Martin Navrátil, který nás po celou dobu doprovázel, informoval nás o všem, co nás zajímalo, naučil nás kupovat si lístky na metro, objednat si jídlo v japonských restauracích, přesnosti a mnoha dalším věcem. Překládal nám vše, co říkali domácí japonští průvodci. Uměl odpovědět na všechny zajímavé otázky, ale i na ty, které se nám zdály nemístné. Je to zkrátka výborný průvodce, který uměl na profesionální úrovni řešit všechno. • Doprava do Japonska Na letiště jsme měli menší problémy s tím, že personál letiště nedokázal najít číslo naší letenky v předložených dokladech. Formát letenky jsem měla jiný než můj manžel a pracovnice za přepážkou to nedokázala pochopit. Když na to přišla, velmi se nám omlouvala. Na zpáteční cestě na letišti v Ósace jsme však neměli žádné problémy. Let do Japonska i zpět probíhal bez problémů, vše bylo zajištěno na velmi dobré úrovni. • Ubytování Každý, kdo jede do Japonska, by se měl seznámit s některými skutečnostmi. Jako např. s tím, že v roce 2009 bylo nejdražším městem na světě Tokio a na druhém místě byla Ósaka. V roce 2010 je Tokio na 2. místě a podle toho je třeba porovnávat úroveň zaplacených služeb a úroveň toho, co jsme dostali. My jsme byli velmi spokojeni. Hotel Amista v Tokiu můžeme zařadit mezi střední resp. malé hotely. Hotel je pěkný, čistý, vše fungovalo a vše bylo tak, jak má být. Velikost pokoje je přizpůsobena svému účelu, tj. připravena na krátkodobé ubytování pro turisty. Hotel Granvia v Hirošimě je v blízkosti stanice šinkanzenu, je to velký hotel a tomu odpovídají i všechny služby. Pokoje jsou pěkné, čisté, s veškerým vybavením. Snídaně se podávaly v japonské restauraci, kde nás obsluhovaly číšnice v kimonech, nebo v pro nás v klasické restauraci se švédskými stoly s jídly přizpůsobenými částečně našim poměrům. Hotel Hearton v Kjótu má výbornou polohu v centru města, je to pěkný hotel střední velikosti. Služby poskytované v tomto hotelu jsou na velmi dobré úrovni. Zavazadla, která jsme si poslali z Hirošimy samostatně autobusem, jsme našli v Kjótu přímo na pokoji - je to vynikající služba. Hotel Castle v Ósace můžeme zařadit mezi starší hotely, které se snaží poskytnout maximální služby. Hotel je čistý a poskytuje veškeré služby, které může turista požadovat. Pokoje jsou přiměřené svému účelu. • Stravování Snídaně jsme měli zajištěné v podobě švédských stolů ve všech hotelech na vynikající úrovni. Jediným nedostatkem z naší strany byla skutečnost, že jsme si z velkého počtu jídel neuměli vybrat ty nejlepší kombinace, a tak jsme zkoušeli různé varianty a kombinace jídel. Celkově můžeme říci, že nikdo si nemůže stěžovat na čistotu, množství, kalorickou a gastronomickou hodnotu jakož i kvalitu jídel. Obědy a večeře si každý zabezpečoval sám. V tomto ohledu sehrál nezastupitelnou roli náš průvodce, který s velkým klidem každému poradil, jak na to, aby se najedl. Vynikajícím počinem v japonských restauracích jsou vystavené vzorky jídel vyhotovené z plastů, které vypadají jako skutečné a jsou přímo uměleckým dílem (zde i oči jedí), podle kterého si můžete jídlo objednat. Ve skutečnosti číšník donese stejné jídlo, jako jste viděli ve výkladu a jaké jste si objednali, chuťově jsou všechna jídla vynikající a přitom jejich cena není ani vysoká. Popis a hodnocení jednotlivých navštívených historických památek i moderních objektů a akcí ponechávám jiným, pro nás to všechno bylo prostě úžasné • Celkově můžeme hodnotit tento zájezd jako skvělý a na vysoce odborné úrovni připravený a zvládnutý. Zanechal v nás nezapomenutelné zážitky. Děkujeme Vám a těšíme se na další společné cesty rodina Jozefková

Japonsko – zlatá cesta

Vážený pane řediteli, chtěla bych touto cestou poděkovat za nezapomenutelný zájezd Japonsko – zlatá cesta, který mě přes preferenci individuální turistiky přesvědčil, že i s cestovní kanceláří lze zažít skvělou dovolenou. K tomu přispěl zejména průvodce Peter Hliničan, kterému dávám na stupnici od jedné do deseti jedenáct bodů za jeho ochotu, příjemné vystupování, znalost místních poměrů, odborné vědomosti a široký všeobecný rozhled. Jeho profesionální přístup nám umožnil maximálně využít čas, vidět více, než jsme očekávali, a užít si celou dobu náročné cesty v naprosté pohodě. S pozdravem a přáním mnoha dalších spokojených klientů, Renata Filipová

Japonsko – zlatá cesta

S ohodnocením srpnového zájezdu napříč Japonskem jsem mínila pár dní počkat. Počkat dokud se myšlenky neutřídí, dojmy vstřebají a následně u šálku zeleného čaje sepsat konstruktivní a sofistikované hodnocení absolvovaného zájezdu. Z Tokia jsme přiletěli už před týdnem a této naděje se definitivně zříkám, cesta Japonskem bude asi vždy příjemně chaotickou směsí skvělých zážitků a pozitivních obrazů, z nichž je obtížné vybrat jeden jediný. Bylo úžasně osvěžující přesvědčit se, že se i v době, kdy už téměř nic není tajemné a nepoznané se možná cítit jako dítě, pro které je všechno zcela nové a fascinující. Obdiv patří perfektnímu průvodci Martinovi Navrátilovi, díky kterému jsme nebyli až tak ztraceni v překladu :) Objevování na vlastní pěst má své neoddiskutovatelné kouzlo, ale pokud průvodce dokáže přiblížit danou zemi a zároveň navodit příjemný pocit domova, tak je to dokonalé. Martin to zvládl bez chybičky. Zájezd vřele doporučuji! Méně příjemná je následná opětovná adaptace na českou mentalitu a zejména pražskou MHD :) Romana J.

Japonsko - zlatá cesta

Už dávno jsme toužili vidět a poznat Japonsko alespoň na krátký čas a jsem rád, že jsme byli ve skupině, která vyjela do Japonska jako první po nešťastném tsunami a událostech ve Fukušimě. Obavy z této cesty jsme však neměli. Nepodléháme bombasticky působícím zprávám, které - posuzovány očima geograficky malinkého státu - často vyvolávají představu, že celý svět je pouze řetězec katastrof se střelbou, uragány, záplavami a zemětřeseními. Tudíž ani tomu, že pokud je v Japonsku tsunami, tak celá země je určitě zničena, nebo pokud je lokální problém s elektrárnou Fukušima, tak všech 127 milionů Japonců je ozářených a nemohou konzumovat žádné potraviny. Ty zprávy falešně hladí duši nejednoho našince, že pokud takto "světově" hodnotí katastrofy, tak i on má světový rozhled. Japonsko jsme tedy navštívili a skutečnost předčila naše očekávání. Tokio, Hirošima, Kjóto, Nikkó, Ósaka a všechna ta okolní místa se šintoistickými a buddhistickými památkami a krásnou zahradní architekturou působí klidně a důstojně. Vše funguje, vše je čisté, upravené, šinkanzen odjede na minutu přesně, aby se pak s vámi rozběhl 300 km rychlostí. Budete obdivovat moderní výstavbu výškových domů s rozhlednou a rychlovýtahy. Zalíbí se vám krásné šaty gejš, které vám předvedou sympatické modelky. Prohlédnete si zápasníky sumo, kteří trénují a zápasí jako obvykle, milé a zdvořilé děti ve školních stejnokrojích vás pozdraví, zamávají a vyfotí se s vámi, prodavačky se několikrát ukloní, když se přiblížíte k jejich zóně, koupené tričko či košili vám odnesou k východu a tam se s vámi rozloučí, v restauracích vám předem dají vlhký teplý ubrousek, abyste si před jídlem očistili ruce, v arkádových ulicích najdete obchody se stovkami, možná tisíci pestrých pochutin, zákusky, dorty, ovocnými poháry, posedíte si při dobrém japonském pivu a vyberete si některé talířky suši, které krouží kolem pultu. A toalety jsou tam čisté, často tak jako laboratoře. A vždy zdarma. A pokud si tam odskočíte, batůžek si můžete klidně nechat na lavičce, když se vrátíte, bude tam. Určitě byste dostali výčitky svědomí, pokud byste odhodili nějaký papírek či nedopalek cigarety, protože tamní ulice jsou absolutně čisté. A protože psa tam obvykle uvidíte pouze v maličké velikosti, i to pouze v košíku na kole nějaké Japonky, naše domácí poměry vám zde nehrozí. A výčitky svědomí téměř dostanete i tehdy, jestliže chcete nechat nějaké spropitné číšnici v restauraci. Uvedete ji totiž do rozpaků, protože ona chuděra nedokáže pochopit, co to děláte. Těch zážitků je množství, a všechny jsou jen příjemné, případně příjemně šokující. Třeba je opravdu vše zažít přímo tam, v Japonsku, mezi těmi milými, zdvořilými, svědomitými, čistotnými a přesnými obyvateli tisíců ostrovů, co jsou zvyklí na přírodní katastrofy a co se s nimi umí vypořádat. Vypořádat tak důsledně, že nepocítíte, že tam vůbec nějaký problém byl. Josef a Alenka

Japonsko - zlatá cesta

Tento zájezd je úžasný a téměř 2 týdny po návratu si uvědomuji, jak je Japonsko a jeho fungování návykové. A toto je asi jediná negativní věc na tomto tripu - zjistíte, že věci, které by měly u nás fungovat úplně přirozeně, Vám chybí a vracíte se do evropské reality (tedy spíše do té české). Vyjadřuji velké poděkování a obdiv Martinovi za parádní 2 týdny, úžasné zážitky a možnost poznat tuto fantastickou zemi. Jarda

Cesta kolem světa

Vážení, Tímto bych chtěla vyjádřit velké poděkování a pochvalu všem vašim zaměstnancům za krásný a pohodový zájezd, který jsme absolvovali v době od 2.5 do 13.5.2016, ve kterém jsme obletěli Zeměkouli. Malá skupinka lidí, ve které jsme se všichni výborně doplňovali a vycházeli si vstříc, byl velký bonus, neboť nikde se dlouho na nikoho nemuselo čekat, nikdy nebyly problémy s přelety a protože jsme v podstatě vyplňovali anketní lístek spokojenosti pouze hned na začátku naši dovolené, kde jsme byli na začátek prvních zážitků vedeni empatickým a hodným Robertem Haštou. Nikde dále jsme nemohli vyjádřit svůj názor. Stejně tak na konci v Tokiu nás měl na starosti Jirka Jobánek, který se ochotně staral o veškeré pohodlí a snažil se nám co nejlépe usnadnit život v takové metropoli, jakou bezesporu Tokio je. Takže i jemu velká pochvala. Akorát v Sydney jsme měli průvodce Iva, který bezezbytku sice splnil veškeré své průvodcovské povinnosti, které na něho byli kladeni, ale bylo na něm vidět, že nepatři do trvalého průvodcovského tymu Bubáků, protože ten zápal, nálada, snaha a ochota, jaká byla u Roberta a Jirky, tam chyběla. Chtěla bych poděkovat i do kanceláře za bezproblémové vyřizování všech dokladů a dokumentů, jakož i automatické vyřízení leteckého spojení z Prahy a zpět zase do Prahy. Závěrem bych chtěla říci, že jistě přispělo k našemu příjemnému pobytu i hezké a teplé počasí, které jsme měli po téměř celý pobyt, což dělá příjemný dojem a zázraky. Přeji vám všem mnoho úspěchu v další práci a hodně spokojených klientů. Jsme vašimi dlouholetými klienty a doufám, že i nadále budeme spokojeni s vašimi službami a zase někdy s Bubem vyrazíme do světa. Již máme své favoritní země, ale to zase až příští rok. Ať se vám daří. S pozdravem Ilona a Vítězslav Taschnerovi


Zážitky ze zájezdů

Indický zlatý trojúhelník

Není všechno zlato, co se třpytí, ale tady, v Indii, je zlaté i to, co se neblyští. A to nemluvím o zlatých žebravých dětičkách :) Závěr naší cesty jsme věnujeme výjimečným městům Agra, Jaipur a Dillí. Z nich každé má jinou atmosféru a ukrývá i rušné ulice, ale i klidně oázy, které by v Indii málokdo čekal. Vyfotili jsme se před Taj Mahal, palácem větrů a červenou pevností. Od života na Ganze, po život na pracích ghátech Yamuna pod železničním mostem v Agře, prošli jsme poutní cestu k hinduistickému chrámu v Galt a zažili zácpu cyklorikš ve starém Dillí. Právě tento závěr je nejtěžší, co se týče dojmů a směsi zážitků. Pokud se o Indii říká, že to je země kontrastů, tak v hlavním městě to platí dvojnásob. Staré vs. nové, chaos vs. řád, špinavé vs. čisté ... I takové je Dillí. Poslední část programu byla naplněna, stejně jako naše žaludky v restauraci Piccadelhi, která připomíná stanici londýnského metra. Mělo to styl a musím říct, že opět se nám podařilo dokázat, že i tak cestovatelský náročný kout světa, jako je indický subkontinent, se dá projít s nadšením a jedním velkým zážitkem.

Výzva od Maorského náčelníka

Probouzí nás zvláštní síro-vodíkový zápach, ale nemůžeme se divit, když jsme ve městě síry. V Rotorua se s termálními jevy setkáte dokonce i na golfovém hřišti. Obyvatelé využívají část této přirozené energie pro vytápění nebo vaření. Rotorua je jedním z hlavních center maorské kultury, jedna třetina obyvatelstva města má původ Maorů. Jedeme do vesničky Whakarewarewa, kde si místní Maorové dosud drží tradice a život předků, což je v 21. století velká vzácnost. Míříme do amfiteátru, kde čekají místní Maorové a show může začít. Haka tanec nám nahání husí kůži. Dostáváme výzvu k boji od náčelníka maorské vesnice, což nám celkem nahání strach při pohledu na zdatného Maora, a tak se nakonec jedná jen o výzvu o společné fotografování. Ufff, oddychlo se nám, že nemusíme bojovat s náčelníkem, výsledek bitvy by byl jednoznačný. Wauuu…to byl zážitek! Blíží se čas oběda, a tak na řadu přichází tradiční jídlo HANGI, které Maorové připravují již několik století. Připravuje se v místní

Snědli jsme živou chobotnici!

Když to chcete jíst, tak prosím, je to na Vaši vlastní zodpovědnost. Může Vás to udusit. Před pár lety vzal přítel svou milou na tuto pochoutku a ta se při ochutnávce udusila. Chobotnice jí zůstala v krku a nebylo jí pomoci. Ani silný korejský alkohol nepomohl, který jinak pomáhá. Přesto to chceme zkusit. O co jde? Sníst živou chobotničku. Větší než je průměr vašeho hrdla. Třeba se posílit. Potom nám přinesou bílou chobotnici. Bereme ji, překousneme a polykáme. Mně se to chytá na krku, ale nakonec padá do žaludku. Kromě mně tuto delikatesu zkouší ještě jeden člen naší výpravy. Jeho matka nevěří vlastním očím, ale co může dělat. Hodně návštěvníků zkusí tuto jihokorejskou delikatesu. Někdo z nás prohlásí, že cítí, jak se mu svíjí chobotnička v žaludku. Ano, prý je to normální. Skvělý adrenalin. Neskutečný pocit, jak vám něco leze v útrobách těla. Už jsem zkusil živé srdce hada, koláčky z much, ale toto je něco, na co řeknete jen WAU a je třeba to zapít.

Na den Tokijčanem

Tokijské metro. Dokonale přesné vlaky svištící po barevných linkách spojují největší metropolitní oblast světa tak, aby se mohli její obyvatelé i návštěvníci dostat do každé z 23 městských čtvrtí a předměstí. Sedíme mezi nimi, občas i stojíme, přes rameno sem-tam nahlédneme spolucestujícímu do mangy – komiksu, jejíž stránky obrací opačným směrem, než jsme zvyklí. Slečny s rouškami na tvářích scrollují telefony a studenti pospávají s hlavou téměř na hrudi. Už víme, kde sedí slavný a oddaný symbol japonské loajality pes Hačikó, kde v Harajuku nakupují extravagantní teenageři i design elegáni, jak vypadá město z Tokijské postmoderní radnice z dílny Tange Kenza, nebo kam zajít v Asakusa na perfektní sushi. Program si všichni rádi a ochotně rozšiřujeme i o večerní vycházku. Míříme na Tokyo tower, 333 metrovou věž, nápadně připomínající Eiffelovku, pod kterou se však namísto romantické Paříže rozprostírá Tokio. Ještě chvíli denní a o pár minut už nejkrásnější, jaká dokáže být. Zahalená do tmy a rozzářená miliony světel, které v dálce nemají konce. Po zážitku z výšky máme v plánu noční Shibuya. Nejrušnější křižovatkou světa přejde během špičky na jednu zelenou až 3000 lidí. Mraveništěm se v nejvytíženějším čase proplétáme pod zářivými neony a zpívajícími obchodními domy. V boční uličce si natěšení sedáme do restaurace, která se specializuje na jediné. Slavné hovězí steaky Kobe. V osm nás vítají s rezervací, rozpalují grily a čepují domácí pivo. Atmosféra je živá, maso šťavnaté, lahodné a dojem z našeho prvního dne kompletní. Téměř. Ještě nás totiž čeká stanice Shinjuku, která má – věřte nevěřte – přes 200 různých východů z metra, a známá, nikdy nespící čtvrť  Kabuki-cho, na kterou se z našeho výškového japonského hotelu APA díváme jako na bláznivou videohru. Město je rychlé, živé, hlasité a horké, a my si ho užíváme naplno až do pozdní noci. Konnichiwa Tokio!

Sumo

Tuto neděli odstartoval druhý letošní turnaj ve městě Tokyo. Nám se s naší skupinou podařilo dostat na trénink klubu s názvem Azumazeki Beya, a vzhledem k tomu, že to bylo pár dní před začátkem turnaje, tréninkové tempo bylo opravdu velmi vysoké. Měli jsme možnost sledovat na dva metry od nás vzdálené velevážené sumo zápasníky. Doslovný překlad slova sumo do češtiny je bránit se. Je to bojový, kontaktní sport, který je starý více než 1000 let. Japonským národním sportem se stal ještě v období Eda na počátku 17. století. Sumo zápas se odehrává na vyvýšeném ringu s názvem dohjó, na kterém se nachází kruhové zápasiště s průměrem 4,57 metru. Cílem souboje je vytlačit soupeře za okraj vyznačeného zápasiště, nebo jej donutit, aby se dotkl země jakoukoliv částí těla kromě chodidla. Před začátkem každého souboje předvedou zápasníci jednotlivé rituály. Předvádějí obranné dřepy Šiko a souboj očí se soupeřem. Pak oba zápasníci vystoupí z kruhu, napijí se "vody síly", otřou si ústa "papírem síly" a pak naberou do hrsti sůl, kterou rozhodí po zápasišti na znak vyhnání zlých duchů. Do ringu spolu se zápasníky nastupuje i rozhodčí, který se nazývá gjódži. Na sobě má kostým šlechtice ze 14. století. Za pasem nosí nůž tanto, jako vzpomínku na dobu, kdy rozhodčí po chybném rozhodnutí spáchal sebevraždu nazývanou seppuku (neslušně harakiri). Japonská uctivost káže dodnes, v případě nesprávného rozhodnutí rozhodčímu odejít do rozhodčího důchodu. Od roku 1958 se v Japonsku pořádá každý rok šest velkých turnajů. Ty se konají každý druhý měsíc ve čtyřech japonských městech. Délka turnaje je 15 dní. S geniálním zážitkem z tréninku pokračujeme v lovení zážitků na naší zlaté cestě Japonskem. Podařilo se nám udělat i několik perfektních záběrů.

Jihokorejský Šinkanzen

Přejíždíme vlakem z Busanu do Soulu, nejrychlejším vlakem na korejském poloostrově - obdoba japonského šinkanzenu. Řítíme se rychlostí 304 km za hodinu. Neskutečný zážitek. Odjezd se opozdil o neskutečných 10 sekund !!! (Chceme vrátit peníze za zpoždění). Ve vlaku cestuje manažer, který si dělá video konferenci přes svůj mobil, Japonky, američtí turisté, ale i korejští vojáci, krásná směska, krásná příroda kolem nás a nyní trošku funíme z posledního kimči, tolik chodů by zabilo i slona :) Kdyby na severu nebyla Severní Korea, jedeme přímo vlakem domů, neboť až sem pokračuje část Transsibiřské magistrály. Zítra už nás čeká Japonsko a hned na baseballový zápas.

Na vrch stránky
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Více informací

Pohlídáme vám slevu vašeho zájezdu nebo vysněné země




ODESLAT
Povinné pole
Pohlídáme vám slevu