Zážitky ze zájezdů



Kuba, Havana


Představte si Paříž začátkem 20. století. Rušný život, velke bulváry, staví se honosně, bouřlivé večírky. Tak to by bylo Buenos Aires dnes. A kdyby se Havana opravila, tak by byla silnou konkurencí Buenos Aires. Ale Havanská krása spočívá právě v jejím stavu. Právě zde je cítit plynutí času a zároveň, jak se čas zastavil.  Elektrizující atmosféra pulzující metropole. Vydejte se kamkoliv, Havana je neskutečně živé město. Snídani si dáváme se slanou příchutí Atlantiku. Příjemná kávička v hotelu, kde ji po probdělých nocích popíjel i samotný Al Capone. Hotel Nacional je dodnes impozantní budovou s krásným výhledem na Malecon .. A co byste řekli na rybku a la Hemingway jako pozdní oběd? Pak už se touláme uličkami staré Havany. Každá z nich popisuje milion historek dávných dob. Po poobědní siestě to vše teprve začíná. Odkud pocházejí celosvětově známé koktejly? Kde a jak je pili světové celebrity? Víme pikošky :) Západ slunce na Maleconu. Působivé divadlo a pak to roztáčíme! Kubánci s oblibou říkají: noc je mladá! Tropicana, Buena Vista social club, Casa de la Musica.

I zarytým netanečníkům se budou kroutit boky!
 

Kambodža, magický Angkor Wat je zážitkem na celý život


Pokud se řekne nahlas Kambodža, co vás napadne? Devět z deseti lidí ze sebe určitě vystřelí slovní spojení Angkor Wat. Je to tak, nejznámější chrámový komplex celé jihovýchodní Asie leží přímo zde. Dnešní budíček zvonil příliš brzy, ale vše se děje pro nějakou příčinu. Před půl šestou jsme seděli v našem pronajatém SEN buse a uháněli směr Angkor Wat, který máme necelých 15 minut od našeho hotelu. Přijeli jsme přesně na východ slunce, a tak jsme mohli sledovat, jak se z tmavé oblohy postupně vynořují monumentální khmerské věže, které zná téměř celý svět. Slunce se pomaličku, ale jistě probouzelo a silueta chrámu byla stále fotogeničtější. Aby toho nebylo málo, její odraz se nádherně zrcadlil na přilehlém jezírku posetém lotosovými květy. Pro tyto momenty milujeme cestování. Po snídani jsme se do ztraceného světa někdejší khmerské říše vydali znovu, abychom si důkladně prohlédli její největší trumfy. Do bývalého města Angkor Thom jsme se vydali branou posetou tvářemi a ty jen jemně navodí atmosféru toho, co nás čeká o několik stovek metrů dál. Dokonalé dobrodružství. Chrám Bayon, který zde leží konkuruje samotnému Angkor Watu, jen je neznámý. Kdysi z něj hledělo 216 monumentálních tváří, zakletých do kamene, ale když pak v 17. století lidé Angkor opustili, příroda se do něj pustila a některé tváře se ztratily. Sloni pomaličku obcházeli areál a my jsme se pustili do objevování reliéfů s králem Džajavarmom VII, naučili jsme se rozeznávat Khmery od Čamů, se kterými jsme se setkali ještě ve Vietnamu a víme co dělali vojáci v době svého volna. Sloní terasa i terasa leprového krále jsou příjemnými překvapeními během našeho poznávání, ale až nedaleký chrám Ta Phrom nás dokonale pohltí. Ta Phrom patří k symbolům Angkorské říše. Někteří ho chtějí vidět kvůli filmu Tomb Raider, ale i kdyby se zde takový film nikdy nenatočil, stále by Ta Phrom vyzařoval osobité kouzlo, pro které se sem vyplatí přijet. Člověk zde na vlastní oči vidí vítězství přírody nad civilizací a někdejší chrámy a kamenné zdi dnes protínají mohutné kořeny vysokánských stromů. Po khmérském obědě na nás čeká highlight celého místa. Samotný chrám Angkor Wat. Jsou u něj davy lidí z celého světa, ale stále zde umíme najít místo, kde ho budeme mít jen sami pro sebe. Nevěříte? Kolem starobylých reliéfů jsme se dostali až k nejposvátnější části a vyšli nejvyšše jak se jen dalo, abychom si užili výhledy na okolí. Člověk kolem sebe vidí jen koruny stromů a palmy a kdyby netušil, že tam někde pod nimi se nacházejí relikty khmerské říše, nikdy by ho to nenapadlo. Atlantida Kambodže. Unikátní místo, které by klidně mohlo být osmým divem světa. Naše exotická dovolená se blíží k závěru a takto ve finiši je krásně vyšperkována.

Čína - Shaolin


Vystupujeme z autobusu v lůně malebné přírody. Vítá nás gigantická socha šaolinského mnicha s typickým pozdravem. Roste v nás napětí co v tomto mysticky slavném chrámu najdeme. Nevelká alej lemovaná stromy vede naše kroky dále. Najednou slyšíme z dálky jakýsi hluk. Bojový křik. Zvuky úderů….a v tom se před námi objevilo prostranství plné chlapců oblečených v červeno-černých soupravách. Někteří jsou sotva pětiroční, jiní na prahu dospělosti. Všichni mají však něco společné. Odvahu, vytrvalost, zapálení. Zdokonalují se v obranných trikách, z kterých každému z nás padá čelist.  Všichni na ně hledíme jako v hypnóze. Když se na nás mrknou očkem a usmívají se na nás, láká nás to přidat se k nim. Kdo ví, jak by náš zápas dopadl? 

Botswana, Safari v Chobe


Národní park Chobe v Botswaně je park plný vody. Na severním okraji parku teče stejnojmenná řeka a ta dělá tento park tak jedinečný. Plavba po řece vám ukáže safari z jiné úhlu. Hroši, krokodýli a buvoly jsou hlavními hrdiny této části. Chobe je známé největším počtem slonů ze všech afrických parků. Pozorovat je při koupání a odpočinku na březích řeky je jedinečný zážitek. Pro srovnání nasedáme i do otevřených safari aut a prohlížíme si Chobe ze břehu. Uvidíme víc? Safari v Chobe není tak známé, jako Etosha nebo Krugerův park, ale určitě vás dostane a v žádném případě nezklame. Kromě zvířat závislých na vodě zde najdeme i typickou zvěř pro africkou buš a lesní oblasti. Lvy, levharty a psi hyenovití jsou zástupci šelem a je šance je tady vidět. Antilopa vraná a koňská a puku jsou zástupci vzácných antilop. Stačí mít štěstí. A my jsme ho dnes rozhodně měli. 

Tibet


Stačily dvě hodiny letu a ocitáme se v úplně jiném světě. Přelet nad Himálají z Chengdu do Lhasy je jedním velkým zážitkem. Konzumní a civilizovanou tvář Číny jsme nechali daleko za sebou a nyní se už přibližujeme tibetské kultuře, jak nejvíc je to jen možné. Lhasa má nepopsatelnou atmosféru, kterou je třeba zažít. Nádherné chrámy, modlící se buddhističtí mniši, všude hrající mantry a vysokohorské slunce.

Procházíme slavnou Potalou, nejproslulejší památkou regionu, bývalým sídlem dalajlámů, pozorujeme život místních na posvátném okruhu Barkhor i život mnichů v nejposvátnějším chrámu země Džokhang. Poté už naše kroky směřují do nedaleké restaurace na vyhlášený steak z jaka, který zapíjíme čajem s jačím máslem. Klid tohoto duchovního místa vnímáme všemi smysly. Míříme k dalším buddhistickým klášterům Drepung a Ganden ve výšce 4 500 m.n.m., kde se právě odehrává tradiční tibetský pohřeb.  Obdivujeme horskou tibetskou přírodu. Projíždíme himálajskými sedli v 5 000 m.n.m. a úchvatné osmitisícovky se nám ukazují v plné kráse. V klášteře ve městě Shigatse si roztáčíme modlitební mlýnky a necháváme se unést všudypřítomnou atmosférou v průvodu mnichů odříkávajících mantry.

Francouzská Guayana a Ostrovy Spásy


Potetovaný indián je nahý, červená ručně pletená sukně mu zakrývá kyčle. Jako ze snu. V ruce drží dlouhou trubku. Vypadá statně, když se vedle něj postavím, zjišťuji, že měří tak 1.5 metru, zřejmě trochu méně. Obyvatelé jihoamerické džungle jsou zde v karibské kultuře opomíjeni. Francouzská Guyana, ačkoliv ji můžeme považovat za karibskou kulturu (geograficky to Karibik rozhodně není), se indiánů nezbavila. Naopak.
Tito Guyanští indiáni jsou jako z obrázků amazonských kmenů. Jsem nadšený. Když zde ve Francouzské Guyaně v roce 1848 oficiálně zrušili otroctví, černoši nečekali, zda ten zákon vydrží a zda se uplatní v praxi a utekli hluboko do džungle. Vytvořili neopakovatelnou kulturu tzv. "Maroonů". Marooni si zachovali své tradice, domorodé zvyky, woodoo. Tancují, v transu přináší oběti, léky podávají za dunění bubnů.
Zastavujeme se na dlouhé pláži. Není zde žádná fabrika, a tak by mělo být moře čisté, ale voda kromě toho, že je slaná, je tmavá. Amazonka se vlévá odtud 500 km, ale i tak je moře plné amazonského bahna. Až po Venezuelu. Guyana, to je džungle a mohutně řeky. Neznámé řeky jako Cayenne či Kourou (stejná jména nesou nejlidnatější a třetí nejlidnatější město země) jsou širší s mnohem větším průtokem než evropské řeky. Přeplavat je by byl problém a to nemluvím o pirani a kajmanech. Takže žádné tyrkysové moře? Jedno místo přeci jen známe. Jsou to Ostrovy spásy. Tři ostrovy hodinku jízdy katamaránem od pobřeží jihoamerického kontinentu. I kdyby tu nebyla věznice a cela ta úžasná historie popsaná v knize Motýl (Papillon), tak se sem velmi vyplatí jet. Jedním slovem nádhera! Kokosové palmy přerůstají staleté budovy. Opice s dlouhými ocasy se honí mezi mangrovníky, mangem a po dětském hřbitově. Přijíždíme ráno, ale už kolem oběda se cítíme jako v botanické zahradě - ve skleníku.

Sedíme na lavičce jako Draifus, pozorujeme příboj a popíjíme "Ďáblův punč" složený z pomerančů, limetek, marakuji a spousty rumu se značně drsnou chutí. Na ten rum si třeba zvyknout. Má 50% a nemá nic společného s tím kubánským.

V barech ho nalévají a zvou nás ne na caipirinhu (drink sousední Brazílie), ale na Punch Passion. Místní marakuja je zde neuvěřitelně šťavnatá. Ideální kombinace svíravé kyselosti a opojné sladkosti  v nás vzbuzuje skryté vášně. Guyana je ideální destinace pro cestovatele, kteří sní o objevech a romantických cestách. Taková místa na naší planetě ještě existuji.
 

Na vrch stránky
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Více informací