Procházka se lvy na Viktoriiných vodopádech
Vystoupit na safari z auta je zakázáno, nebezpečí napadení šelmou je příliš vysoké a většinou smrtelné. V Zimbabwe je však místo, kde se můžete projít se lvy a hladit je může každý, kdo miluje tyto nádherná zvířata. Jen 20 minut jízdy od Viktoriiných vodopádů je místo, kde sídlí organizace na záchranu lvů, vychovávají je od malička, učí je lovit, a když dosáhnou věku 2 let, vypustí je do přírody. Usedáme před plátno a ranger nám začíná vysvětlovat, jak se máme chovat, co můžeme dělat a co je vysloveně zakázáno. "Vždy se držte ve skupině. Samostatně stojící člověk představuje slabého jedince, lev ho může napadnout. Ti, co uvidíme mají sice jen 15 měsíců, ale jsou celkem statní". Po zádech mi stéká kapka potu. Podepisujeme, že do bushe vstupujeme na vlastní nebezpečí. Jsme jen kousek od národních parků a zvířata jsou zde všude, proto nás doprovází rangeri s holemi a také s puškou. Procházíme se lesíkem a najednou se před námi na mýtině objeví 2 lvi. Hrají si, vůbec si nás nevšímají. Vyzvou nás, že se k nim zezadu, jeden po druhém můžeme přiblížit. Nic, všichni stojí. Kdo nabere odvahu jako první? Jsem tu s rodinou, musím být vzorem pro své děti, říkám si a odvážím se. Pomalu se blížím, kleknu si a začnu lva hladit po zádech. Velká hnědá kočička. Skoro vůbec nesmrdí. Najednou se obrátí a vycení na mne zuby. Ranger přiskočil, něco vykřikl a lev se uklidnil. "Když to udělá ještě jednou, dej mu hůl mezi zuby", říká a já si opět klekám, dávám lvu hůl mezi zuby, chvíli se přetahujeme, mezitím ho hladím a jsem v sedmém nebi, nikdy v životě bych nepomyslel, že toto jednou zažiju. Když si většina z nás udělá se lvy fotku a pokochá se dostatečně, vydáváme se lesem dál, lvi se přidávají a jdou vedle nás. Chvíli se s rodinou ocitneme mezi těmito dvěma statnými mláďaty, už se nebojíme, užíváme si tuto chvíli naplno. Pak se najednou oba lvi rozběhnou a ztratí se v houští. Úžasné, jsem dojatý, už se těším, až pošlu kámošům fotky a video. Ano, chci se pochlubit. Toto není běžný zážitek.