Chrámový komplex v Karnaku
Starověké Théby. Město četných chrámů a paláců na obou březích Nilu. Město slunečního boha Amona, legendárního faraóna Ramsese II. nebo tajemné Hatšepsut, která v dějinách vystupovala jako „královna faraon“. Město nekonečných alejí sfing, grandiózních pylonů anebo "město sta bran", jak ho nazval starořecký básník Homér někdy koncem 9. století před n.l. Starověcí Egypťané znali město Théby jako Waset nebo Weset, a za název Thébai vděčí starověkým Řekům. Dnes ho známe pod jménem Luxor, které je odvozeno od arabského "el- Uqsur", což v překladu znamená "pevnost".
Luxor je magický, živý, pulzující. Za několik desetiletí se počátkem 20. století změnilo díky turismu malé ospalé městečko na rychle se rozvíjející turistické centrum, kam denně přijíždí nadechnout se jeho neopakovatelné atmosféry mnoho milovníků dějin a umění. Podél jeho břehů kotví desítky lodí, které křižují vody mezi ním a Asuánem.
Naši prohlídku začneme v jednom z největších staroegyptských chrámových komplexů vůbec - impozantní Karnak, který se rozkládá na východní straně města. Asi první asociace, která se většině lidí spojí s tímto místem je velkolepá sloupová síň Amonova chrámu, tzv. Velký hypostyl, který popisuje Agatha Christie ve svém románu "Smrt na Nilu".
Tuto síň tvoří 134 kamenných sloupů s hlavicemi v podobě papyru. Jen 12 z nich má tvar otevřeného květu a měří 22 metrů, zbývajících 122 sloupů má květ zavřený a měří něco přes 15 metrů. Síň je 103 metrů dlouhá a 52 metrů široká. Toto místo má vskutku úžasnou atmosféru a bohatou historii.
Tak začněme pěkně od začátku... Karnak je několik chrámových komplexů v jednom, a na jeho výstavbě se během dvou tisíciletí podílelo několik generací panovníků. Nejstarší postavený sloup v komplexu vybudovala 11. dynastie Staré říše (2686-2181 před n.l.), avšak největší rozvoj zaznamenal v období Nové říše (1550-1069 před n.l.). Chrámovému komplexu, ve kterém se nachází mnoho svatyň, dominoval náboženský kult boha Amona.
Od dob Nové říše považovali Amona za největšího ze všech egyptských bohů, a označovali ho za "krále bohů." Spojovali ho s množstvím jiných bohů, nejvyšší byl bůh Slunce Re, se kterým splynul do podoby Amon-Re. V jednom z egyptských mýtů o stvoření světa ztělesňoval Amon i se svou manželkou AmoNut element "vzduchu" - skrytou sílu - a proto byl ztělesňován v různých podobách. Často jako muž Amon-Re s korunou na hlavě ozdobenou dvěma peřími nebo jako býk Amon - Kametef, což dokazuje i alej sfing s beraními hlavami, která propojovala Karnak s Luxorem. Také byl zobrazován jako husa, kterou starověcí Egypťané spojovali s tvůrčí silou. Při obřadních rituálech splynul s bohem plodnosti do podoby Amon-Mina.
Amonův chrám v Karnaku je jednou obrovskou spletí nádvoří, sloupových síní, různých kolosů a obelisků, ke kterým přispívali panovníci Nové říše. Působilo v něm značné množství kněží a kněžek rozličných hodností, a za jeho zdmi se připravovala jedna z nejvýznamnějších společenských událostí, kterou byla oslava svátku "Ipet". Tento svátek se slavil každý rok ve stejném čase, ve druhém měsíci Achet, tedy v období záplav. Zpočátku tento svátek trval 10 dní, ale časem se rozrostl na oslavu, která trvala celý měsíc.
Ve staroegyptských chrámech bylo veřejnosti přístupné pouze první nádvoří. Vstup do vnitřních prostor byl povolen jen kněžím a faraónům. Prostý lid se tedy k posvátným sochám boha Amona nedostal. K sochám se mohli přiblížit pouze při výjimečných příležitostech jako byla například oslava svátku "Ipet", kdy se sochy boha Amona, jeho manželky AmoNut a syna Chonsua přenášely z chrámu z Karnaku do nedalekého chrámu v Luxoru. I v tomto případě však byly sochy ukryty před zraky lidí ve svatostánku.
Zpočátku se tyto svatostánky přenášely z jednoho chrámu do druhého po souši, cestou lemovanou alejí sfing, později se však celá pouť organizovala po řece, a k této příležitosti se vytvořila speciální královská flotila slavnostních lodí, tzv. posvátných bárek. Těchto bárek se mohli dotýkat jen kněží. Na ramenou je přenesli k řece a uložili na velkou nilskou pramici, na níž pokračovala ve své pouti. Po Nilu plula nejen posvátná bárka božské rodiny, ale také samotný faraón se všemi členy jeho rodiny. Procesí doplňovalo množství menších, květinami a stuhami vyzdobených lodí, s kněžími, hudebníky hrajícími na loutny, tanečníky a vojáky.
Po příjezdu na místo vytáhli posvátnou bárku na břeh za velkého jásotu davu, všude se tančilo a zpívalo. Ipet byl svátek radosti, blahobytu a nespoutané zábavy. Podél cesty do chrámu lidé vyložili obětní dary. Také kněží obětovali kadidlo, zlato a vzácné kožešiny a recitovali posvátné texty. Před vchodem do Luxorského chrámu se odehrávaly uvítací obřady různého druhu.
Loďky bohyně AmoNut a Chonsua se složili hned na prvním nádvoří. Bárka samotného krále bohů pokračovala dále do posvátné kaple, kde nastalo symbolické spojení Amona- Mina, boha plodnosti, s matkou faraóna, jako potvrzení světské i duchovní moci panovníka. A právě od tohoto momentu až po současnost je egyptský výraz pro Luxorský chrám "jižní harém". V tuto magickou noc totiž došlo k znovuzrození faraóna, tedy i celého světa.
