Podívejte se na video ze zájezdu na Sokotru
stromy dračí krve, pláže bez turistů, množství zážitků
ostrov endemických pokladů, které jinde nenajdete
koupání se přírodních bazénech a lagunách, výstup na pískové duny, gastronomické zážitky
exotika pro náročné – objevte Sokotru stylově, pod vedením zkušeného průvodce
podpora místních komunit – spolupracujeme s místními partnery
poznávací zájezdy na Sokotru plné zážitků a garancí realizace
pŕečtěte si blog o Soktře a inspirujte se!
Tel.: 224 250 138, 608 482 877 | Email: cksen@cksen.cz
Naše Land Cruisery si razily cestu po prašné, rozdrncané stezce, když se před námi otevřel pohled jako z jiného světa – kaňon Kelysan, surový a majestátní, úplně bez lidí, jen my a příroda. Sestup z vyhlídky trval asi půl hodiny, ale v tom vedru se zdál nekonečný. Slunce pálilo jako břitva a každý krok dolů byl výzvou. Bez pokrývky hlavy, vody a pevných bot bych to vzdal. Ale odměna dole stála za to. Uprostřed kaňonu, skrytý mezi kameny, čekal přírodní bazén s křišťálově čistou vodou. Osvěžující, pitná, a úplně bez civilizace. Jako malí kluci jsme šplhali po skalách a skákali do vody. Občas mě štíplo pár malých rybek – prý kapříci – a jeden z průvodců vtipkoval: „V Thajsku si za to platíš, tady to máš zadarmo.“ Koupal jsem se radši v tričku – slunce na Sokotře nedělá kompromisy. Po výšlapu zpět nahoru jsme sotva nasedli do auta a už po pár minutách zastavili na oběd. Na vyhlídce nad kaňonem jsme si rozložili koberce a zkusili jíst „po domácku“, na zemi. Kaňony na Sokotře nejsou největší na světě, ale jsou magické. Kelysan končí až u moře, které je ze svahů krásně vidět. Měl jsem pocit, že jsme se ocitli v epoše dávno minulé. A přesně o tom Sokotra je – o návratu ke kořenům.
Po ranním probuzení v jednoduchém tábořišti na náhorní plošině Diksam nás přivítal čerstvý vzduch a výhled na nekonečnou, téměř nadpozemskou krajinu. Po snídani připravené místními průvodci – silný sladký čaj a čerstvý chléb – jsme se v malé skupince vydali na pěší výpravu směrem k jedinečným dračím stromům (Dracaena cinnabari), ikonickému symbolu Sokotry. Cestou se krajina postupně měnila – kamenité pláně střídaly skalky a travnaté plochy, až jsme dorazili na místo, které působilo jako z jiného světa. Před námi se rozprostíral celý "les" dračích stromů – jejich deštníkovité koruny se tyčily proti modrému nebi a vrhaly stíny na suchou zem pod nimi. Průvodce, místní muž oděný v tradičním sarongu, nám poutavě vyprávěl o tom, jak tyto stromy rostou desítky, někdy i stovky let, jak jejich červená pryskyřice – „dračí krev“ – byla od nepaměti používána jako léčivý prostředek, barvivo i kadidlo. Měl u sebe malý nožík a přímo na místě nám ukázal, jak jemným naříznutím kůry začne vytékat rudá míza, jako by strom krvácel – neobvyklý a téměř mystický moment. Měli jsme dostatek času jen tak stát, mlčet a pozorovat tohle podivuhodné místo. Vzduch byl tichý, jen vítr ševelil mezi větvemi. Někteří si sedli do stínu stromu a zapisovali si dojmy, jiní si fotili stromy.
Před námi se rozprostírá nekonečná pláž, bělostný písek se táhne až tam, kam oko dohlédne, a široké vlny Indického oceánu se líně lámou o pobřeží. Není tu nikdo. Žádné bary, žádná lehátka, žádné hotely. Jen my, moře, vítr a svoboda. Sokotra nás vítá v celé své divoké, nespoutané kráse. Za našimi zády se zvedají holé skály a kopce, které připomínají měsíční krajinu. Hory Sokotry jako by vyrůstaly přímo z pobřeží a střežily tohle skryté místo před zbytkem světa. Příroda je tady silná, a přesto působí uklidňujícím dojmem. Každý detail – mořské lastury rozházené po písku, sušené větve unesené přílivem, stíny mraků putující po hladině – má své místo v tomto tichém divadle. Na Sokotře nejsou pláže jen místem pro odpočinek, jsou to brány do jiného světa.
Po dlouhém dni plném objevování divočiny Sokotry jsme dorazili k dunám Arher – a já okamžitě pochopila, proč právě tohle místo tak často lidé popisují jako jedno z nejmagičtějších na celém ostrově. Vysoké bílé duny se tu zvedají přímo nad pobřežím, kde se horské útesy dramaticky lámou do Indického oceánu. Vyšplhali jsme na vrchol jedné z dun – nebylo to jednoduché, písek klouzal pod nohama, ale výhled nahoře za to stál. Pod námi se leskla modrozelená voda oceánu, v dálce se vlnil horizont a kolem dokola nebylo nic než ticho, písek, skály a vítr. Nikde žádní turisté, žádná civilizace. Jen my, příroda a neuvěřitelný klid. Průvodce nám vyprávěl, jak se sem každý rok navaluje vítr písek z arabské pevniny, a jak se právě tady setkávají dva světy – horské masivy vnitrozemí a nekonečný Indický oceán. Z vyvěrajícího pramene pod dunou jsme si mohli nabrat čerstvou sladkou vodu, která protéká až k moři a vytváří malý potůček. Osvěžili jsme se, a někteří z nás se dokonce vykoupali, rovnou v moři, kde jsme byli úplně sami.
Vyrážíme za tmy. Jsou čtyři ráno, čelovky na hlavách, krok za krokem stoupáme vzhůru kamenitou stezkou. Lidé ze Sokotry jsou mistři kameníci – schody vytesané z bílého vápence jsou překvapivě luxusní a i když nejsou úplně dokončené, cesta je pevná. Za hodinu jsme nahoře – rychleji, než jsme čekali – právě včas, když se první paprsky slunce začínají opírat o vchod do jeskyně Hoq.A pak vstupujeme dovnitř. Jeskyně na Sokotře? Čekal bych spíš unikátní rostliny nebo pláže, ale tohle místo je dechberoucí. V životě jsem neviděl tak obrovské stalagnáty – sloupy kamene, které spojují strop se zemí, monumentální jako katedrální sloupy. Uvnitř je úplná tma, žádné chodníky, žádné osvětlení – jen světlo z čelovek a šustění našich kroků. Klouže to, ale o to větší má jeskyně kouzlo. Asi kilometr a půl procházíme hluboko do nitra ostrova, kde na nás čekají tajemné nápisy. Na konci tunelu – mezi mohutnými kamennými stěnami – nacházíme staré rytiny. Některé pochází z 1. až 6. století, jsou to pozůstatky modliteb námořníků, kteří tu kotvili a čekali, až odezní letní monzunové vichřice. Říká se, že název Sokotra pochází ze sanskrtu Dvipa Sukhadara, tedy „Ostrov blaženosti“. Jiní tvrdí, že jde o zkráceninu z řeckého Dioskorida – ostrov zasvěcený ochranným božstvům mořeplavců. A právě v této jeskyni zanechávali mořeplavci své prosby a poděkování. Hoq není obyčejná jeskyně. Je to místo, které vás přenese zpátky v čase. Nenechte si tento zážitek ujít.
Strom. Co na něm může být výjimečného? Máme je přece všude. Nikdy bych nečekal, že kvůli stromům někam poletím. Jenže pak přišla Sokotra – ostrov, který mi převrátil vnímání přírody naruby. Pamatuju si ten moment přesně. Ráno, když slunce začalo zalévat svahy, jsme dorazili na místo, které mě úplně ohromilo. Celý kopec byl posetý zvláštně napuchlými stromy. Lahvovníky. Už jsem je kdysi zahlédl v jižním Súdánu, ale tam rostly jen ojediněle. Tady jich bylo stovky, a některé z nich kvetly krásně růžově. Ideální období pro návštěvu je březen a duben, ale i v květnu to byla pastva pro oči. Každý strom jako živá socha. Jejich vodnaté kmeny jim pomáhají přežít sucha, a místní mi vyprávěli, že jedovatá míza se kdysi používala na šípy nebo jako lék. Včely poletovaly mezi květy, krajina byla klidná, bez turistů, bez vstupného – jen já a příroda. Tahle „pouštní růže“, Adenium obesum, je mistrovské dílo. Dokáže růst i na kolmých skalách, jako by neznala žádné překážky. Lahvovníky neokouzlily jen mě. Pobíhali jsme mezi nimi jako děti, úplně zapomněli na obezřetnost. A když jsem se zmínil o hadech, průvodce Ali se jen usmál: „U nás jsou málo jedovatí.“ Díky, Ali.
Tehdy jsem pochopil, že Sokotra není jen o známých stromech – je o překvapení, které číhá už na první zastávce.
Bylo přesně devět ráno, když jsem vyrazil na nejvýchodnější výběžek Sokotry. Na mapě vypadá ten cíp docela nenápadně, jen takový háček trčící do oceánu, ale když jsem tam dorazil, měl jsem pocit, že jsem na konci světa. Cesta vedla přes pouštní krajinu, lemovanou holými kopci a nízkou vegetací, až jsem nakonec zastavil v malé rybářské vesnici jménem Erissel. Pár jednoduchých domků, oprýskané lodě na břehu, rybáři po kolena ve vodě rozhazující sítě. Žádný turistický suvenýr, žádná kavárna – jen život, jaký tu běží stovky let. Můj průvodce Ali tu vyrůstal. Jeho rodina je z rybářského rodu, a díky němu jsem měl do vesnice volný přístup. Pozoroval jsem, jak muži v neuvěřitelně vratkých loďkách vyplouvají na moře. Někteří z nich prý na těch loďkách tráví celé dny, někdy i noci. Ali mi potichu řekl:
„Občas se nevrátí. Moře je vezme. Někdy je nikdo nevidí celé týdny. A někteří… zmizí navždy.“ Zachvělo se ve mně. Ta divoká krása, kterou jsem obdivoval, není jen pohlednicová idylka. Je to místo, které bere i dává. Kousek dál jsme došli na samotný cíp – Ras Irissel. Místo, kde se podle místních setkává Arabské moře s Indickým oceánem. Na jedné straně klidné, teplé vlny, na druhé divoký, neklidný oceán. A na písku obrovské kosti – prý z velryb, které moře vyplavilo. Stál jsem tam v naprostém tichu, jen vítr hučel a vlny narážely o břeh. Byl to jeden z těch okamžiků, kdy člověk cítí, že je součástí něčeho mnohem většího. Možná je to jen zeměpisný bod, ale pro mě byl Ras Irissel skutečným bodem zlomu – mezi dvěma světy, mezi divočinou a klidem, mezi životem a smrtí.
Správní a největší město ostrova, by nemělo uniknout pozornosti žádného turisty, přestože Sokotra je spíše destinací, která člověku učaruje svou přírodou. I přes svou nevelkou rozlohu žije město na místní poměry rušným životem a nabízí základní zázemí pro všechny obyvatele i návštěvníky. Je to domov pro zhruba 10 000 obyvatel a najdeme zde například letiště, nemocnici a různé obchody a lokální restaurace. Západní civilizaci je ostrov vzdálen, což z něj dělá unikum, proto ani v jeho hlavním městě nelze počítat s velkou modernou.
Je to ne příliš upravené místo s neustále pokračující výstavbou (nicméně žádné výškové budovy zde nečekejte), prašnými cestami a bohužel spoustou odpadků v ulicích. Nicméně život v ulicích je rušný a lidé jsou se stavem města smířeni. Dny zde plynou nicméně pomalu a mnoho lidí svůj den tráví v ulicích. Zapříst hovor zde tak není příliš složité.
Centrum Hadiba je malé, komplexní a snadno dostupné pěšky, takže rychlá prohlídka města nezabere příliš času. I když to není vrchol expedice většiny cestovatelů na Sokotře, není od věci se ve městě zastavit. Nasajete tak alespoň atmosféru a nahlédnete do způsobu života místních.
Velká mešita je nejvýraznější památkou ve městě, minout však nelze ani zdejší súk či rybí trh. Pravděpodobně zde uvidíte rybí druhy, o kterých jste dosud ani netušili, že existují. Problém je pak není ani ochutnat.
V Hadibu najdete také většinu obchodů na ostrově, hotely (ač jich je zatím pomálu) a možnosti nákupu suvenýrů. Mezi obchody, které byste si neměli nechat ujít, patří Centrum medu a obchod Sokotránské ženské asociace. Ale opět, mějte na paměti, že místní obyvatelé žijí velice skromným, až asketickým způsobem života. Nečekejte zde proto žádné luxusní obchody a nadnárodní řetězce.
Přes Hadibo protéká malé říčka, ta je často zdrojem komárů, proto se vyplatí i preventivně zde použít repelent.
Laguna Detwah na severozápadě Sokotry je rozhodně jedním z nejpůsobivějších míst na ostrovním pobřeží. Je označovaná za nejznámější a nejkrásnější místo na celém ostrově. Je to chráněná oblast nacházející se na rozhraní Arabského moře a Indického oceánu. Nabízí úchvatný ekosystém s bělostnými písečnými výběžky, které obklopují teplé tyrkysové vody jednoho z nejkrásnějších zálivů na světě.
Nedaleko leží tradiční rybářská vesnice Qalansiyah, druhé největší osídlení na ostrově. Je to domov pro zhruba 5000 obyvateů. Zde se lze projít úzkými uličkami, setkat se s milými místními obyvateli a nadšenými dětmi.
Qalansiyah je ztělesněním všech fantazií, které máte o slově ráj. Písečné duny z nejjemnějšího bílého písku, co má konzistenci jako hladká mouka a pláž, kterou budete mít s velkou pravděpodobností sami pro sebe. Bývá označována za nejkrásnější pláž ostrova. A to má velkou konkurenci!
Pláž je vlastně dlouhá písečná laguna se spoustou rychle utíkajících krabů. Při pohledu na vodu rozeznáte snad všechny odstíny modré, navíc je křišťálově čistá. Pokud chcete mít trochu nadhled, je třeba vylézt na skalní vyhlídku. Zkrátka kochat se zde můžete opravdu dlouho.
Není přehnané říci, že šnorchlování v Qalansiyah patří k nejlepším na světě. Společnost pod hladinou vám budou dělat želvy, rejnoci, kanicové, žraloci a také zvědaví delfíni. Teplota moře je ideální, nevyskytují se zde skoro žádné řasy a ostré korály, takže vstup do moře je úžasný. Velkým plusem místa je i fakt, že turisté jsou zde zcela výjimečně.
Monumentální horský masiv a odlehlost pláže zaručují klid a jedinečnou atmosféru. Bělostný písek a průzračné tyrkysové moře jsou samozřejmostí. Můžete zde šnorchlovat, pokud budete mít štěstí, uvidíte želvy kareta, hejna delfínů, žraloky a vzácné druhy ptáků. Je to doslova ráj pro všechny pozorovatele ptáků. Tato pláž je velice oblíbená také u místních, a to mj. z důvodu, že zde rostou mangrovníky, pod kterými se dá krásně schovat.
Duny Archer, proslulé svým bílým pískem, jsou nejvyššími ze sokotránských dun. Archer je proto jednou z nejkrásnějších a nejdramatičtějších pláží na celé Sokotře. Samozřejmě se zde nachází i populární kemp.
Ať už máte rádi písek či ne, rozhodně byste si neměli nechat ujít možnost vylézt na tyto mohutné duny, a to nejlépe při východu slunce nebo těsně před jeho západem, abyste si užili jedny z nejlepších výhledů na ostrov. V tyto doby je zde také nejlepší světlo pro fotografie.
Pokud máte chuť na větší výzvu, můžete vylézt na hřeben po relativně náročné cestě o něco dále na východ od hlavní oblasti dun Archer, odkud se vám naskytne vynikající výhled na východní Sokotru.
Vádí Kalysan je doslova uměleckým dílem přírody. Je obzvláště krásné díky ostrému kontrastu mezi bílými zvrásněnými vápencovými stěnami a sytě smaragdovými barvami vody. Ta je naprosto průzračná a jen málokdo odolá se nesmočit. Toto místo je zkrátka jako stvořené pro plavání, potápění či skákání z útesů. To, že zde pořídíte naproste fantastické fotografie, není asi ani nutné zmiňovat.
Plošina Diksam nebo také Dixam se nachází v srdci Sokotry, mezi pohořím Hajhir a jižní pobřežní nížinou. Objevíte zde velké množství mystických stromů dračinců.
Diksam je také výchozím bodem pro trek do pohoří Hajhir, na nejvyšší horu ostrova - Skant. Ale to, co skutečně dělá náhorní plošinu Diksam výjimečnou, je její syrová a drsná krása. A pokud si chcete domů odvézt kousek tohoto jedinečného místa, máte štěstí. Prášek z dračí krve si můžete koupit od přátelských místních obyvatel.
I když jste již na ostrově viděli dračince na jiném místě, Diksam zkrátka nelze vynechat. Terén je zde pozoruhodně odlišný, je to téměř jako cesta do pravěku, výhledy jako by z oka vypadly scénám z filmu Jurský park.
Na východní straně vádí Dirhur se nachází největší koncentrace ikonických dračinců na Sokotře, které jsou jednoznačnou nutností pro všechny návštěvníky. Můžete se vydat na dlouhé i krátké procházky a prohlédnout si zdejší stromy, nejen dračince, ale také o nic méně zajímavé lahvovníky a jistě spatříte i nějaké ty zástupce sokotránské fauny. Fotoaparáty/mobily zde budou dozajista v permanenci.
Vádí Dirhur bývá označován jako Grand Canyon Sokotry. Při průjezdu kolem plošiny Diksam můžete sjet po strmé prašné cestě přímo do kaňonu. Na dno pak můžete pokračovat pěšky, kde si pak můžete zaplavat v malém sladkovodním jezírku. To může být ale někdy pokryto zelenými řasami. Ti, kteří po smočení neprahnou, mohou pozorovat okolní jedinečnou floru.
Jak si možná všimnete, místní sokotránští průvodci nemají rádi přenocování v kaňonech. Podle místních legend v nich totiž žijí džinové a po západu slunce je docela možné se zde setkat s duchem. Lidé říkají, že to vysvětluje skutečnost, že malá osada poblíž jezírka je bez obyvatel.
Zdá se však, že turisté na Sokotře jsou proti duchům imunní. Proto po dosažení dna kaňonu a odbočení z cesty najdete řadu vhodných kempů pro přenocování.
Dihamri nebo chcete – li v překladu Dvě skály je označována jako mořská přírodní rezervace, což jí teoreticky poskytuje nejvyšší úroveň ochrany. Je domovem jednoho z nejbohatších a nejúchvatnějších korálových útesů kolem ostrova, takže pokud je klidné počasí, je to skvělé místo pro šnorchlování. Prakticky i jen pár metrů od pláže můžete pozorovat hejna jedinečných barevných ryb a jiných mořských živočichů. Moře je naprosto průzrační, například v prosinci zde bývá viditelnost až 20 m! Ti, co se potopí pod hladinu, zde naleznou spoustu korálů a zmíněných barevných ryb, ale je zde i poměrně velká šance spatřit také želvy, žraloky, obrovské murény, chobotnice, rejnoky, barakudy a také roztomilé delfíny. Mušle si ale užijí i ti, kteří se pod hladinu ať už z jakéhokoli důvodu nepotopí. Na pláži lze totiž často zaznamenat „koberec“ korálových úlomků a zbytku mušlí. Toto je opět velice fotogenické místo.
V této fascinující až nereálné krajině plošiny Homhil (ale již je nutné si zvyknout, že Sokotra zkrátka občas předčí i naši fantazii), se nachází mj. přírodní „infinity pool“, jezírko či bazén, chcete - li, ze které se před člověkem otevírají dechberoucí výhledy, a navíc voda poskytne i příjemné osvěžení. To, že je naprosto křišťálová, je jasné. Homhil je také bohatý na mnoho zástupců z říše ptactva a plazy. Nadšené botaniky zde budou jistě oči přecházet ze zástupu dračinců, lahvovníků, kadidlovníků atd.
Východní konec Sokotry je jakýmsi úzkým výběžkem pevniny, známým jako Ras Erissel, který vyčnívá do Arabského moře i Indického oceánu. Člověk se prakticky ocitne na místě, kde je kolem něj ze tří stran moře. Ras Erissel je také jednou z top potápěčských lokalit ostrova. Ras Erissel na východním konci Sokotry poznáte i podle obřích velrybích kostí vztyčených na pláži, které nelze přehlédnout. Nedaleko najdete také pláž, kde rybáři spouštějí své lodě na moře, a rovněž vesnici Nissam s malým obchodem a milými obyvateli. Úžasné fotografie zde lze zachytit mj. velmi časně ráno.
Jeskyně Dagub, se nachází na jižním pobřeží ostrova, za dunami Noget. Je skvělou destinací pro všechny nadšené speleology ale také pro milovníky netopýrů. Do jeskyně je snadný přístup, dostanete se sem pohodlně autem, není nutný žádný dlouhý či složitý trek. U vchodu najdete nejcennější tekutinu jižní části ostrova – čistou vodu. A právě díky přítomnosti vody je jeskyně domovem mnoha různých živočichů, zejména pak netopýrů a rorýsů. Vevnitř najdete několik stalaktitů a stalagmitů. Už samotný vstup do jeskyně je velice fotogenický a může vám připomínat jednu ze scén ve filmech o Indiana Jonesovi. Tajemno jeskyně nabývá na síle i s informací, že zde prý místní obyvatelé v minulosti prováděli nejrůznější rituály.
Objevte ostrov, který se vymyká všemu, co jste doposud zažili. Sokotra, odlehlý klenot Arabského moře, vás přivítá krajinou tak podivuhodnou, že připomíná jinou planetu – a přesto je jen pár hodin letu od Evropy. Stromy dračí krve, písečné duny, které se ztrácejí v tyrkysovém oceánu, a divoká příroda, která je domovem druhů, jaké nenajdete nikde jinde na světě. Tady nečekejte davy turistů ani přeplněné resorty – čeká vás ticho, prostor a autenticita. Ať už se rozhodnete objevovat ostrov z pohodlí hotelového pokoje nebo usínat pod hvězdami ve stanu, Sokotra vám nabídne dobrodružství, které se nedá napodobit. Každý den na Sokotře přináší něco nečekaného – jeskyně ukryté v horách, opuštěné pláže, místní život bez spěchu a čas, který plyne jinak. Využijte naše zkušenosti na poznávací zájezdy již od roku 1993, s komfortním servisem a pod vedením špičkových českých průvodců.
Sokotra působí, jako by nepatřila na naši planetu. Tento izolovaný ostrov, pozůstatek dávného superkontinentu Gondwana, skrývá neobyčejné přírodní poklady – od bizarních stromů s rudou mízou připomínající dračí krev až po rostliny, které svým vzhledem připomínají obyčejnou zeleninu, ale rostou z kamenité země jako zázrak. Polopouštní krajina ostrova hostí unikátní ekosystém, kde více než třetina rostlinných druhů neroste nikde jinde na světě.
Vydejte se na výpravu do místa, kam každoročně zavítá jen hrstka cestovatelů, a nechte se pohltit jeho neobyčejnou atmosférou. Sokotra zůstala stranou politických nepokojů pevninského Jemenu, a tak nabízí skutečně klidné a bezpečné dobrodružství uprostřed panenské přírody. Čekají vás křišťálově čisté přírodní bazény, vysoké písečné duny s výhledem na oceán a každodenní zážitky, které se vymykají všednímu cestování.
Expedice je navržena tak, aby poskytla plné zázemí – komfortní táboření, zkušené průvodce, terénní vozy a kuchyni v srdci divočiny. Je ideální volbou pro cestovatele, kteří hledají výjimečné místo, fotografické skvosty a autentický kontakt s přírodou bez nutnosti překonávat extrémní náročnost.
Jedinečný 7-denní zájezd Sokotra - nejexotičtější ostrov, který právem nese přezdívku „Dračí ostrov“. Jako první CK přinášíme poznávací cestu s kompletním servisem a ubytováním výhradně v hotelech – včetně plné stravy a bez skrytých poplatků. Díky miliony let trvající izolaci se na Sokotře zachovala mimořádně bohatá a jedinečná příroda, včetně rostlin a stromů, které nenajdete nikde jinde na světě.
Celou cestu zajišťuje náš prověřený místní partner, který spolupracuje i s takovými jmény, jako jsou BBC nebo National Geographic. Během expedice zároveň podporujeme místní komunity a vše organizujeme s respektem k prostředí i kultuře ostrova. Zážitek z této cesty je autentický, bez turistického shonu, s důrazem na kvalitu, osobní přístup a prostor pro skutečné poznání jednoho z nejpozoruhodnějších míst na Zemi.
Vydejte se na komfortní poznávací zájezdy na Sokotru s profesionálními průvodci CK SEN a staňte se lovci zážitků.
Nedokážete se rozhodnout, jaká dovolená je pro vás nejlepší? Kontaktujte nás, rádi vám poradíme.
