Írán je zemí, která dokáže vzbudit emoce. Mnozí si myslí, že je nebezpečnou, ale to jen proto, že ji neznají a nikdy v ní nebyli. Naopak ti, co se odtud vrátí, mají nejlepší vzpomínky a na Írán, místní obyvatele, jídlo a unikátní památky nedají dopustit.
Autor: Tomáš Kubuš
12.11.2018
Na své si tu přijde každý milovník historie. Té staré či starověké, i nedávné, protože Írán vždy stál na křižovatce obchodních nebo mocenských cest. Žili zde slavní perští panovníci, pustošil tu Alexandr Veliký, procházela tudy Hedvábná cesta, kráčel po ní Marco Polo, objevil se zde Čingischán a stovka dalších jmen, která na svých bedrech nesla historii světa. Každé místo, které zde navštívíte, je tak unikátní, že máte pocit jako byste skládali fascinující mozaiku světa. Vezměte si posvátný Mašad na východě země. Prodávají tu nejlevnější šafrán na světě, protože nejvíce šafránu pochází právě z okolí města, a kromě toho zde stojí nejdůležitější a největší svatyně celého Íránu. Je v ní pohřben imám Reza a člověk si tu vychutná pocit náboženské extáze, kterou sleduje všude kolem sebe. Má to i další výhodu, toto místo stále neobjevili turisté, a tak tu budete jen s domácími.
Írán je zemí, která dokáže vzbudit emoce. Mnozí si myslí, že je nebezpečnou zemí, ale to jen proto, že ji neznají a nikdy v ní nebyli. Naopak ti, co se odtud vrátí, mají nejlepší vzpomínky a na Írán, místní obyvatele, jídlo a unikátní památky nedají dopustit. Zemi pustošil Alexandr Veliký, vedla tudy Hedvábná cesta, po které kráčel Marco Polo, objevil se zde Čingischán – už z tohoto výčtu je jasné, že návštěva Íránu bude nezapomenutelným zážitkem. Stará Persie se stala synonymem pro orientální tajemství, krásné architektonické počiny, fantastické mešity i obchodní cesty. Každý, kdo se dnes v Íránu ocitne dokáže tyto stopy perského dědictví nalézt roztroušené po celé zemi.
Teherán pod pohořím Alborz je organismus sám o sobě. Ráno můžete kráčet zelenými parky, kde kdysi v palácích žil poslední Šáh Pahlaví a odpoledne se budete ztrácet v labyrintu bazarových uliček, který jako by neměl konce kraje. Krásné dívky s exotickými rysy se usmívají a šátky ve vlasech mají položené tak nízko, až jim téměř padají na krk. Bez problému vás zastaví na ulici, vyfotí se s vámi nebo vás dokonce pozvou na čaj. Írán je plný překvapení. Chcete vidět nejkrásnější perské zahrady? Stačí se zastavit nedaleko Kášánu ve Finu a jste v tichém světě, kde je slyšet vodu a koruny stromů.
Přestože je krása subjektivní, každý vám v Íránu i tak řekne, že nejkrásnějším místem celé Persie je Esfahán. Je to drahokam, diamant, nejzářivější hvězda a podle perské básničky i "polovina světa". Představte si obrovské náměstí (větší je pouze v čínském Pekingu) vyplněné trávou, kam si chodí domácí každý večer sednout s rodinou nebo přáteli, pijí čaj, piknikují, čtou si nebo se jen společně baví. Kulisu jim dělají ty nejkrásnější stavby Persie. Mešity, palác, bazar a komu se poštěstí, ten nasedne do koňské drožky a užije si trochu romantiky. Dá si zmrzlinu, a nakonec konvici čaje s místními studenty v tradiční čajovně. Na alkohol zapomeňte, ale garantujeme vám, že si na něj ani nevzpomenete. Chcete zažít poušť? Stačí říct. Město Yazd leží mezi dvěma největšími pouštěmi země a dodnes dýchá zapomenutou atmosférou hliněného městečka.
Persepolis je nejznámější památkou země. Tam se odehrávaly ty příběhy, které si pamatujeme z dějepisu. Dareois, Xerxés, Alexander Veliký. Každý Persepolis znal a nyní já řada na vás. Ruiny nádherného místa i dnes pohladí duši. V Šírázu najdete všechno. Má nádherný bazar, perské zahrady, aristokratické paláce, granátová jablka, hrobky básníků, čajovny i staré karavanseraje. Vždy když se zde ocitneme, tak nás město dostane. My se jím touláme, ale nemůžeme se jím nabažit. Čaj u Háfizovy hrobky chutná výborně a vždy jsme v centru dění. Lidé se ptají, odkud jsme a co se nám v jejich zemi líbí. S každým douškem čaje se nakonec vaše nadšení z Íránu prohloubí.
Národním jídlem Íránu je kebab. Ne ten, jak ho známe u nás, ale většinou je kebab v podobě mletého masa napíchnutého na špejli nebo kousky nakrájeného kuřecího, jehněčího nebo hovězího masa. Maso je dokonale připraveno na dřevěném uhlí, podává se k němu rýže promíchaná se šafránem, šafránové máslo a čerstvé chlebové placky. Pokud chcete něco tradičního a zajímavého, sáhněte i po fesendžánu. Představte si kousky masa v omáčce z granátových jablek, vlašských ořechů a k tomu šafránová rýže. Nušedžán!
Íránský Esfahán předchází jeho pověst. Každý Íránec ho popisuje jako ráj, ale ani jejich popisy člověka nepřipraví na to, jaký skutečně je. Řeka Zayandeh si jen tiše teče pod starobylými kamennými mosty a o pár stovek metrů od nich se rozprostírá druhé největší náměstí na světě. Zdá se jakoby, všechny okolní ulice ústily do náměstí a zde se pomaličku ztratily v bazaru. Ten obíhá náměstí dokola, a přestože ho člověk z venku neuvidí, jakmile vejde do kryté uličky kolem něj se ozve cinkání železa, údery nástrojů, talířů, konvic, ale někde panuje posvátné ticho, aby umělec při malování na velbloudí kost neudělal žádnou chybu. "Musíte vidět Esfahán" zní rada mnoha Íránců, když se zeptáte na nejkrásnější město země. Esfahán byl kdysi královskou rezidencí Šáha Abbáse I., který se podepsal pod vybudování tohoto klenotu. Jeho palác Ali Kapu na obrovském náměstí zdobí fresky a terasa s výhledem na celý prostor "Tady kdysi sedával šáh se svými hosty a sledovali na náměstí koňské pólo nebo příchozí karavany" říká mladá průvodkyně palácem oblečená tak, jako mnohé jiné ženy v černé barvě čádoru padajícího od hlavy po paty. Mladé dívky raději volí přiléhající kabátky zakrývající zadek, ale ženy z konzervativních rodin či z venkova o nich mohou jen snít.
Národním nápojem Íránu je čaj. Černý čaj pěstují i přímo v Íránu a čaj se zde pije ráno, v poledne i večer. A potom i vždy v průběhu dne. Podává se s nahrubo nasekaným cukrem zvaným Nabat a Íránci k čaji milují sladkosti. Alkohol je v zemi zakázaný, a přestože si můžete dát nealkoholické pivo, které mají domácí rádi, nebude takové jako u nás doma. Kromě toho jsou zde mimořádně oblíbené šťávy z čerstvého ovoce. Šťáva z granátových jablek bude vaší denní závislostí.
Největším drahokamem je nepochybně mešita Šejka Loftolláha. Dekoruje ji snad milión modrých obkládaček a monumentálnost kopule vyrazí dech. Stavitelé tu nádherně zvládli hru světla. Náměstí uzavírá obrovská Emámova mešita, která dodnes slouží svému účelu. Esfahán je plný památek, ale koho by unavily, i pro toho nabízí mnoho jiného. Oblíbené jsou zejména parky na břehu řeky, kde lze potkat desítky lidí. Pije se tu černý čaj s křišťálovým cukrem a večer se zaplní podniky s jídlem. Největší specialita? "Ochutnejte fesendžun" zní dobrá rada místních. Fesendžun je pro naše chuťové buňky velkou zvláštností, ale nakonec chutná výborně. Na talíři vám přistanou kousky kuřecího masa ponořené v omáčce z granátových jablek a vlašských ořechů.
Nejslavnější památkou starověké Persie zůstává nepochybně Persepolis. Místo s královským palácem plným obdivuhodné výzdoby lehlo popelem a zbyly z něj jen kamenné ruiny. Měl to být dobyvatel Alexandr Veliký, který se takovým činem pomstil Peršanům za všechny útrapy, které spolu měli. Místo, kde založili tuto výstavní skříň celé říše má na svědomí Kýros Veliký. Pokud se vydáme po stopách panovníka, jeho cesta nás zavede na místo známé jako Pasargady. Právě ono se stalo místem posledního odpočinku člověka, v jehož žilách kolovala perská královská krev.
Ze Šírázu, města básníků, jsou Pasargady vzdálené kolem 120 kilometrů. Bývalé hlavní město Persie leží na rovné planině obklopené horami. Z ničeho nic se najednou před námi zvedá stupňovité pódium, na kterém stojí hrobka Kýra Velikého. Postavili mu ji někdy kolem roku 530 př.Kr. Dlouhá léta byla ukryta pod lešením, ale dnes opět v plné kráse vítá své návštěvníky. Těch je mnoho. Nejen turistů z celého světa, ale Pasargady jsou oblíbeným místem i pro domácí Íránce. Chodí sem celé rodiny a vyprávějí si příběhy o perských králích, městech a nesmrtelných stavbách.
K samotné hrobce krále vede šest stupňovitých schodů. Nahoru stojí pohřební komora s délkou přes tři a s výškou přes dva metry. Řečtí historici zaznamenali i návštěvu Alexandra Velikého během plenění Persepole. Alexander přikázal jednomu ze svých vojáků, aby vkročil dovnitř. Ten zde našel zlatou postel, sklenice, zlatou truhlici, ale i různé ornamenty vykládané drahými kameny. Ve své podstatě jde o velmi jednoduché mauzoleum a pro svou stavbu hledal panovník inspiraci pravděpodobně v hrobce předposledního krále Lýdie Alyatta v Sardách. Je svým způsobem výjimečná, protože ostatní perští králové si nechali své hrobky vytesat do skal. Pasargady však nejsou jen jedna jediná hrobka, ale člověka překvapí jejich velká rozloha. Kýros Veliký nechal vystavět hlavní město své říše v polovině 6. století př. Kr., avšak po jeho smrti se práce zastavily. Pár stovek metrů od hrobky leží pozůstatky starého karavanseráje. Scházely se zde karavany, obchodovalo, vyměňovalo zboží, a nakonec tady mohli kupci přečkat i noc.
Íránský Šíráz je jiný než ostatní města v zemi. Ano, je nabité památkami a historií, ale takových bychom v Íránu našli více. Šíráz je však synonymem perské poezie, a to z něj dělá výjimečné místo. Málokterý národ světa si tak váží poezie jako právě Íránci a hrobek svých slavných básníků mají ve městě hned několik. Šíráz proslavily i jeho zahrady, paláce a líná atmosféra. Stačí přijít a hned poznáte, proč si ho tolik návštěvníků oblíbilo.
V Šírázu najdete vše z kouzelného Orientu, nádherný bazar Vakíl, údajně nejkrásnější perské zahrady, aristokratické paláce, granátová jablka, hrobky básníků, čajovny i staré karavanseráje. Leží na jihu Íránu a je městem rajských zahrad, které Íránci přímo zbožňují. Je zde pohřeb nejslavnější perský básník všech dob, Haféz. Vydejte se k jeho hrobce a sledujte, jak Íránci recitují jeho básně. Čaj u Háfezovy hrobky chutná výborně a vždy jste v centru dění. Lidé se vás budou ptát, odkud jste a co se nám v jejich zemi líbí. S každým douškem čaje se nakonec vaše nadšení z Íránu prohloubí.
Šíráz to je Háfez a naopak nic nevystihuje Šíráz víc než právě básníkovo jméno. Jeho hrobka leží mimo centrum, mimo všeho ruchu, bazarových uliček a troubení aut. Leží v zahradě obklopené růžemi, vysokými cypřišovými stromy, které podle perské legendy představují svobodu a co je nejhlavnější, Háfez je stále obklopen lidmi. Před areálem postává několik mužů s krabicemi a barevnými andulkami. Ty svými zobáky vyberou malý papírek s veršem básníka či s nějakým mravním ponaučením. Téměř každý si ho koupí před tím, než vstoupí dovnitř. Ze široké zahrady vedou schody k menší, kde pod kamenným altánem ozdobeným sloupy leží sarkofág. Jsou do něj vepsané slavné verše. Íránci přijdou a recitují si je nahlas, nebo potichu tak, že člověk vidí jen jejich hýbající se rty. Rukou se letmo dotknou hrobky a povídají si s Háfezem. Postěžují se, pochlubí, svěří se mu s problémy, protože on by je chápal. Čajovna v rohu areálu je plná lidí. Čaj se pije ze starých souprav s obrázky kadžarské dynastie a podává se i oblíbená zmrzlina či jídlo.
Bazarové uličky v Šírázu jsou lákavější, protože představují svět, jaký doma nemáme. Bazar má svou novou i starou část. Jeho hlavní ulice je roztahaná pod střechou a z obou stran ji lemují obchody s prodavači. Ti se příliš nesnaží, protože říkají, že kdo chce, ten si je najde a přijde. Absolutní opak, jaký znají lidé třeba z Egypta. Někteří sedí ve vyvýšených částech obchodu, popíjejí čaj, odpočívají nebo se baví se sousedními prodavači. Je zde cítit pohodu, člověk by řekl téměř až rodinnou atmosféru. Několik prodavačů, zejména děti a mladší chlapci chodí se zbožím v rukou a ukazují ho kolemjdoucím. Ženská část bazaru se zaplnila dívkami a ženami. Šátky, hedvábné šály, kašmír, šaty zdobené třpytícími se mincemi, dokonce zde prodávají i spodní prádlo, trička a samozřejmě zde dostanete i černé čádory či kabátky mantá, které nosí mladší ročníky.
Nejen básníci vdechují městu duši, ale jsou to i rajské zahrady, jak je někdy Íránci nazývají. Mezi ty nejkrásnější v zemi patří zahrada jménem Eram. U bazénu s vodou stojí propracovaný palác kadžarské dynastie plný nejrozmanitějších detailů a všude kolem jsou záhony květin a stromy. Každý z nich má tabulku s názvy, aby návštěvník přesně věděl, na co se dívá. Všude stříká voda, voní květiny, stromy poskytují stín a když si člověk sedne do nedaleké čajovny a naslouchá se do ticha, probleskne mu myslí, že už ví, proč ji přezdívají rajská zahrada.
Íránská provincie Fars je výstavní síní slavné Persie. Nejen, že zde leží ruiny nesmrtelného Persepole, svou hrobku zde má perský král Kýros Veliký, ale v Naqs-e Rostam najdeme i hrobky vytesané do skal. Hrobky s přívlastkem královské.
Ze Šírázu, města s uměleckou duší, kde našel místo posledního odpočinku slavný perský básník Háfez, se každý den vyráží k ruinám Perské říše. Je to tady v jižní provincii Fars, kde najdeme nejznámější vzpomínky na říši, která se několikrát dostala do vojenského střetu se starověkými Řeky. Velká většina zahraničních, ale i domácích turistů směřuje k místu zvanému Tacht-e Džamšíd. V překladu zní jeho jméno jako Džamšídův trůn, avšak v západním světě se do historických knih zapsal jako Persepolis. Jeho nesmrtelná aura se vznáší nad sloupy či torza paláců a jeho hlína je nasáklá dějinami jako málokteré jiné místo.
Jen pár kilometrů od Persepole však leží neméně zajímavé místo. Naqs-e Rostam představují hrobky perských králů a rázem se z něj stala královská nekropole, která svou krásou předčí i ostatní perské památky. Zatímco egyptští králové ukrývali své hrobky pod zem, tak obávaní králové, v jejichž žilách kolovala perská krev si své věčné příbytky nechali vytesat do skály.
Historie tohoto místa sahá daleko do minulosti, kdy se nikomu nezdálo, že touto zemí budou kráčet králové, kteří vynesou Persii na vrchol historie. První reliéfy zdobily skály už někdy kolem roku 1000 př. Kr., ačkoli hrobky, které sem přicházejí Íránci obdivovat jsou o 500 let mladší. Perští králové si asi nemohli vybrat hezčí místo, odkud bude dýchat jejich duch nesmrtelnosti. Vedle sebe tu mají svou hrobku Dáreios I., Xerxés I., Artaxerxés I. a nakonec i Dáreios II. Hrobky se nápadně podobají nabatejským hrobkám, jakými je ozdobena jordánská Petra, ale je to jen první pocit. I ty i tyto jsou vytesány do skal, avšak perské hrobky jsou posazeny tak vysoko, že se do nich běžný člověk nedostane. Samotné hrobové komory se rozlezly až do výšky několika metrů a přímo pod nimi vytesali umělci reliéfy. Na malém kousku se tu tak střídá stará achajmenovská architektura s novější sásánovskou.
Hrobky svým zjevem připomínají znaménko plus nebo dokonce kříž jakoby, se chtěly rozběhnout do všech světových stran. Jsou téměř stejné, ale detaily je od sebe odlišují. Kolem hrobové komory, která se noří hlouběji do skály architekti šikovně vytesali sloupy, aby navodili atmosféru chrámové stavby. Nad hrobkami stojí kamenní strážci panovníkova klidu, nad nimiž poletuje zoroastriánský bůh Ahura Mazda se svými dlouhými, rozevřenými křídly.
Chcete zažít poušť? Stačí říct. Město Yazd leží mezi dvěma největšími pouštěmi země a dodnes dýchá zapomenutou atmosférou hliněného městečka, kde se zastavil čas. Město v sobě mísí nádech moderního města se starobylými vzpomínkami na zašlou slávu Persie. Je to tady, kde se točí hliněné uličky do všech světových stran, kde se nad střechami zvedají minarety plné obkládaček a kde stojí domy staré, byť jen dvě stě let, připomínající malé paláce. Jen pár metrů od bazaru leží ikona města, rozlehlé náměstí Amir Čakmak. Na konci náměstí se k nebesům přibližuje nádherná stavba ozdobená dvěma minarety. Fasáda tohoto komplexu je skutečným pokladem perské architektury. Kdysi dávno byl Yazd hlavním městem starobylého zoroastriánského náboženství a dnes tuto minulost připomíná věčný plamen v chrámu Ateškáde a tajemné "věže mlčení", kam Zoroastriáni pohřbívali své zesnulé. "Položili jsme je nahoru do věže, kde se o ně postarali supi či draví ptáci" vysvětluje starý Zoroastrian sedící ve stínu rozpadlého domu. "Věříme, že tělo nemůže znečistit ani vzduch ani půdu ani vodu, tak proto vznikla tato tradice" dodal.
Uličky starého Yazdu jsou perfektním labyrintem. Jen občas se objeví značka, šipka udávající směr, ale největším lákadlem je ztratit se v nich. Možná ta představa někoho vyleká, ale stará pravda říká, že pokud se člověk ztratí, najde to, co by nikdy nehledal. V Yazdu to platí dvojnásob. Člověk si začne prohlížet staré dřevěné dveře, zdobené okenice, hliněné zdi vrhající životadárný stín v rozpáleném dni, malé svatyně, kam se přicházejí věřící pomodlit, všimne si i vysokých minaretů, odkud se ozývá pětkrát za den svolávání na modlitbu, hliněné věže badghíry sloužící jako starověká klimatizace a v neposlední řadě ho zaujmou klepadla. Každé dveře je mají totiž hned rovnou dvě. Jedno je pro ženy a druhé pro muže. Každá má totiž jiný zvuk a když přicházel muž, zaklepal na mužské klepadlem a ženy uvnitř se běžely zahalit.
Íránské město Kášán se z roku na rok stává známějším a přitahuje do svých útrob stále více turistů. Dokáže je okouzlit svými nádhernými, aristokratickými a obchodními domy, zahradami, mešitami či bazarovými uličkami. Kášán se dokonce považuje za místo, odkud měli začít svou pouť tři mágové směřující za narozeným Kristem do Betléma. Dodnes je kolem města spoustu přitažlivých legend.
Kášán je velmi zajímavým místem. Má své staré centrum s bazarem a mešitami, ale i tak se turisté nejprve vydají za město do hliněných čtvrtí. Zde totiž kdysi pulsoval obchod v 18. a 19. století a po bohatých obchodnících zde zůstalo dodnes dědictví v podobě neskutečně krásných domů. Jejich nenápadný zevnějšek může člověka odradit, ale tak byly stavěny perské domy. Krása musí být totiž ukryta dovnitř, a proto jim třeba dát šanci.
Za svatyní Sultana Amira Ahmada se dvěma vyzdobenými minarety stojí cestička na jejímž konci odděluje dřevěná brána vstup do zázračného světa. Dům pojmenován podle rodiny Tabatabei je místem, kde s se zastavil čas a jakoby, jeho majitel jen dnes ráno odjel na obchodní cestu. Střed nádvoří vyplňuje barevná zahrada se stromy, na nichž vyrostly granátová jablka a nesmí zde chybět ani vodní nádrž s fontánou. Úzké schody stoupají na druhé patro s výhledem na celý areál domu. Místnosti jsou plné nepatrných detailů, barevných sklíček, mozaik a sádrových reliéfů. Osobitým rysem domů jsou i tzv. badgíry, tedy vysoké věže připomínající komín, které slouží jako starověká klimatizace. Badgíry zachycovaly vítr a dokázaly tak během horkého léta příjemně ochladit celou místnost.
V domě Ameriha zase najdete zahradu plnou rozkvetlých granátových jablek a růží. Růže jsou pro Kášán typické a vždy na jaře je zde dokonce festival a celé město má jemně nasládlý nádech těchto krásných květin. V obchodech tu dostanete nejen růžovou kosmetiku či krémy, ale dokonce i džusy z růžových květů.
Mešita Agha Bozorg je největší ve městě a je u ní neustále rušno, protože nedaleko odsud je škola. Podvečer je krásné ztratit se v bazarových uličkách. Sem tam se objeví malá svatyně, ale všude kolem jsou obchůdky naplněné zbožím od vzniku světa. Uprostřed bazaru stojí starý karavanseraj, kde se zastavovali obchodníci putující prašnými cestami Středního východu. Dnes zde stojí maličká čajovna. Zde pod staletými kamennými klenbami chutná čaj výtečně.
Teherán je obrovský organismus, který člověk jen tak lehce nepochopí. Je složen ze dvou světů, mezi nimiž leží neviditelná čára. Starý Teherán je přitažlivý, bez příkras, bez pozlátka a v jeho špinavých ulicích se odehrává každodenní divadlo. Tisíce motorek křižují ulice, vyhýbají se taxíkům, autobusům, autům, mikrobusům a lidem. Přejít přes silnici zde může být poslední věc, kterou uděláte, ale po čase přijdete na to, že se to těžké jen zdá.
Svět bazarových uliček patří k největším v celém Íránu a dá se zde sehnat vše, na co si člověk vzpomene. Mezi nimi je skrytých několik mešit, svatyň, kam se lidé uchýlí nejen v čase modlitby, ale i během siesty, aby si zdřímli. Největším lákadlem starého Teheránu je palác Golestán, kde svého času žili panovníci kadžarské dynastie. Byli posledními, kdo vládl Íránu před nástupem slavné rodiny Pahlaví. Stěny zdobí malby, výjevy z honů, armádních pochodů, hudebních slavností a přírody. Uvnitř se objeví síně plné zrcátek, dobového inventáře a venku v zahradě alabastroví lvi s trůnem.
Kultovním místem dnešního Teheránu je "hnízdo špionáže", jak Íránci přezdívají někdejší americkou ambasádu. Její zdi zdobí obrázky smrtky předělané na sochu svobody, ruce s izraelským symbolem, jak se snaží uzurpovat svět a dekorují jejich výroky ajatolláhů či odkazy na padlé mučedníky. Kdysi se zde odehrálo drama, které sledoval celý svět, ale dnes zde vládne klid a slouží spíše jako památka.
Pokud Teherán nepohltí smog, tak se nad městem nádherně vyrýsuje pohoří Alborz se zasněženými vrcholky. Zejména v letních měsících je smogu víc než dost, a dokonce štípe v nose a hrdle. Za rohem leží část teheránské univerzity s čajovnou Chane Hanurmandan, kde se setkávají studenti a umělci. Dívky mají šátek na vlasech, ale mnohé ho nechávají elegantně sklouznout tak, aby jen letmo držel na hlavě a podstatná část vlasů trčela ven. Mnohé dívky také mají přes nos přelepenou pásku, znak toho, že nedávno navštívily plastického chirurga. V Íránu je totiž operace nosu v módě a kdo na to má, ten ji podstoupí. Pijí čaj, kávu, baví se spolu s klukama a nikomu najednou nepřijde, že je v konzervativním Íránu. Lidé zde žijí stejně jako u nás, to špatné bývá jen v televizních zprávách.
Ráno můžete kráčet zelenými parky podél paláců a odpoledne se ztrácet v bazarových uličkách. Íránský Teherán rozhodně stojí za návštěvu, turisté ho často mylně považují za nudné hlavní město, opak je však pravdou. Teherán má výjimečnou atmosféru s nádechem dávné historie, zajímavé paláce a muzea. Výjimkou není ani teheránský bazar, který nesmíte vynechat. Toulejte se jeho uličkami, nasávejte orientální atmosféru, smlouvejte a domu si přivezete ty nejkrásnější suvenýry v podobě perského koberce, hedvábných šátků či kovotepeckých výrobků. Během procházky bazarem si můžete vychutnat typický černý čaj, džus z granátových jablek, ale i velmi oblíbený mrkvový džus se zmrzlinou.
Co zajisté ochutnáte zcela určitě během vaší návštěvy Persie bude Kebab Kubidé. Tradiční íránský pokrm z mletého hovězího či jehněčího masa napíchnutého na kovové špejli. Kebab se griluje na dřevěném uhlí a podává se s rýží se šafránem nebo tradičními chlebovými plackami a grilovaným rajčetem a další zeleninou. Další variantou je kebab z kousků kuřecího, jehněčího či hovězího masa napíchnutého na špejli. Nutné je ochutnat také tradiční jídlo fesendžan, které vystihuje chutě staré Persie. Jedná se o kousky kuřecího či hovězího masa v omáčce z granátových jablek a vlašských ořechů. Jako příloha se opět podává šafránová rýže.
Dalším velmi tradičním perským jídlem je polévka Dizi. Jíst tento pokrm je malým rituálem, který si můžete dopřát v malých místních restauracích. Dizi obsahuje kousky jehněčího masa ve vývaru s bramborami, rajčaty a cibulí. Servíruje se v hliněné misce, ze které slijete vodu a zbytek rozmačkáte šťouchadlem na kaši. Poté jíte spolu se slitou polévkou a chlebem, popř. čerstvými bylinkami.
Tomáš je vystudovaný archeolog se zaměřením na starověké dějiny a islám, a proto je u nás odborníkem na poznávací zájezdy do Íránu, Střední Asie, Jordánska, Palestiny, Izraele, Maroka, Indie, Ázerbájdžánu, Gruzie, Arménie a Náhorního Karabachu. Velmi rád však provází i zajezdy Nepál, Indie, Thajsko-Malajsie-Singapur, Vietnam-Kambodža, letecký okruh Asií. Nesnáší povrchnost, a tak raději chce vědět věci víc do hloubky,výborně fotografuje, píše cestovatelské články a blogy.
Cestování a provázení je podle Tomáše pro rozvoj osobnosti lepší než kterákoliv universita na světě. K oblíbeným kulinářským specialitám patří kavkazské šašliky, indické pouliční jídlo a thajská kuchyně.