HISTORIE A POLOHA ÓSAKY
Ósaka je hlavním městem stejnojmenné prefektury a najdeme ji na japonském ostrově Honšú. Aglomerace čítá 19 milionů obyvatel, co do populace je tak Ósaka hned na druhém místě po Tokiu. Leží v Ósackém zálivu u ústí řeky Yodo. V dávných dobách, kdy byla přeprava autem nebo vlakem stále v nedohlednu, se Ósaka díky své poloze vyvinula ve významné ekonomické centrum a jako vstupní brána vítající obchodníky a cestovatele z celé Asie.
Počátky města lze vysledovat až do 5. století. V této době oblast prosperovala jako ekonomické a politické srdce Japonska. Naniwa - zu, který se měl nacházet poblíž dnešního Chuo - ku ve městě Ósaka, byl v té době nově rozvinutý přístav používaný jako vstup do Japonska z Koreje, Číny a dalších asijských zemí. Návštěvníci přijíždějící do Ósaky z dalších koutů Asie do této oblasti přinesli kromě zboží i mnohé novinky: špičkovou technologii pro vytváření nových, neotřelých řemesel a keramiky, techniky kování a obecně inovativní metody. Všechny tyto techniky a poznatky byly zavedeny rovněž do ostatních oblastí Japonska, a to poměrně velkou rychlostí. Město a celá země z nově příchozích obchodníků tak velmi profitovala a prosperovala.
S obchodem šla ruku v ruce i duchovní stránka. Buddhismus se pomalu rozšířil po celé zemi a v roce 593 postavil princ Shotoku chrám Shitenno - ji. S progresivním vývojem na všech polích se Ósaka pomalu proměnila v kosmopolitní metropoli zapojenou do aktivního výměnného obchodu s ostatními asijskými národy. V roce 645 přesunul císař Kotoku hlavní město z Nary právě do Ósaky. Ósacký palác je dokonce považován za vůbec nejstarší japonský císařský palác. Nicméně hlavní město se postupem času znovu a znovu přesouvalo, aby nakonec v 19. století „zakotvilo“ v Edo (dnešní Tokio).
V roce 794 bylo hlavním městem země Heian – kyo nebo chcete – li Kjóto (to zůstává hlavní městem až do roku 1868). Období, které následuje, se nazývá období Heian (794 - 1185) a během této doby bylo v Ósace a Kjótu založeno nespočet buddhistických chrámů. Nicméně ve druhé polovině 12. století se objevily frakce, které se snažily svrhnout vládnoucí klan Taira, jako vítězný se objevil klan Minamoto. Minamoto no Yoritomo převzal moc a založil Kamakura šógunát. Od tohoto období se v oblasti však stále častěji objevovaly různé konflikty.
Přibližně ve 14. století byla bohužel Ósaka a velká část oblasti kolem ní zničena válkou. V roce 1496 začal mnich Rennyo stavět Ishiyama Gobo na náhorní plošině Uemachi, která se táhne od severu k jihu od hradu Ósaka až po Tenmabashi v centrální Ósace. Stala se chrámem a zázemím pro místní mnichy.
Ve druhé polovině období Muromachi (1336 - 1573) se významný válečník a vojevůdce Oda Nobunaga rozhodl vyzkoušet svou vojenskou sílu proti Ishiyama Gobo s cílem toto centrum svrhnout. Oda Nobunaga si byl jistý, že dokáže Ishiyama Gobo zasadit rány a převzít kontrolu nejen nad Ósakou, ale i Japonskem a sousedními národy.
Strávil více než deset let nepřetržitým válčením proti chrámové pevnosti, dokud nebyla téměř do základů vypálena – Ósaka byla od té doby pod kontrolou Nobunagy. Poté Nobunagův nástupce Toyotomi Hideyoshi, který používal Ósaku jako svou základnu, zahájil vládu nad Japonskem. Během roku 1583 v období Azuchi - Momoyama postavil Hideyoshi hrad Ósaka. Během rozsáhlého stavebního projektu byl kolem hradu vykopán vodní příkop – vodní cesty kolem Ósaky byly rozšířeny a oblast se vyvinula jako dopravní uzel spojený s mořem. V této době spolu soupeřily šogunát Tokugawa s klanem Toyotomi. Obléhání Ósaky rozdělené na dvě části – na zimní tažení v roce 1614 a letní tažení v roce 1615 však zničilo hrad spolu s okolním městem a také vedlo k pádu klanu Toyotomi.
Když klan Tokugawa převzal kontrolu nad zemí, politické centrum bylo přesunuto do Edo (dnešní Tokio). Tím země vstoupila do období sakoku (neboli politika izolace), během kterého byl vstup do Japonska nebo výstup z něj přísně zakázán. Ósaka, přestože byla téměř srovnána se zemí, však rychle vstala z popela, a to především díky temperamentu a píli místního lidu, a opět se rozvinula v ekonomického leadera. V této době se začala orientovat mj. na potraviny, stala se městem, které se začalo nazývat „tenka no daitokoro“ („kuchyně národa“). Bylo to proto, že v této oblasti se často prováděl nákup a prodej důležitého zboží, včetně rýže a dalších potravin. Rýže se pak z Ósaky rozvážela po celém Japonsku a poskytovala potravu celému národu. Časem se také stala významným vývozcem zboží do zámoří. Nicméně přezdívka „kuchyně národa“ už městu zůstala, a to také díky současné pestré gastronomické scéně.
Tyto ekonomické pokroky způsobily mimo jiné to, že Ósaka si vyvinula svou vlastní jedinečnou kulturu. Oddělením od tradičních praktik došlo také k růstu populárního umění a kultury. Mezi ně patřil typ loutkového divadla zvaný jorurui, divadlo nó a jedinečně lokální pojetí kabuki. Ósaka také přispěla k osvětě a vzdělání, místní školy produkovaly mnoho učenců, kteří měli hluboký vliv na tehdejší Japonsko. Jedním z příkladů bylo Tekijuku, které bylo založené v roce 1838 pro studium západní vědy a medicíny. V polovině 19. století Japonsko ukončilo svou izolaci a mezi absolventy Tekijuku byli ti, kteří přispěli k otevření země světu a reformě národní vlády. Později se Tekijuku stalo univerzitou. Reforma, která začala v roce 1868 po pádu klanu Tokugawa, byla největší restrukturalizací v japonské historii.
V roce 1903 hostila Ósaka 5. domácí průmyslovou výstavu, která se konala od března do července a měla své místo v lokalitě Tennōji. Tato událost, která shromáždila na jedno místo špičkové průmyslové techniky a produkty, přilákala elitu průmyslového světa, která toužila získat špičkové technologie. Ve stejném roce se Ósaka stala prvním městem v zemi, které provozovalo systém městské tramvaje (Hankai Tramway). Až do roku 1925 byla Ósaka nejlidnatějším městem Japonska a 6. největším na světě!
Během druhé světové války byla třetina Ósaky zničena kvůli náletům ze strany USA. Cílem těchto náletů bylo mnoho komerčních a průmyslových oblastí. Poválečné efektivní plánování obnovy a přirozená píle a ambice místních obyvatel však měly za následek to, že přivedly město zpět k jeho předválečné kondici. Neustálý progres je ve městě znát dodnes, jedná se opravdu o moderní vyspělé město a tepající srdce západního Japonska. Ve většině obyvatel se ani dnes nezapře obchodní talent, který jim koluje tradičně v krvi.
V roce 1970 byla Ósaka vybrána jako hostitelské město první světové výstavy v Asii. Od té doby město přivítalo všechny druhy akcí, od mezinárodních výstav a přehlídek až po veletrhy a globální setkání. V roce 1995 dokonce Ósaka hostila summit APEC. Toto město zkrátka nabízí vše, od zázemí pro mezinárodní politické setkání až po památky a atrakce k uspokojení turistů všech věkových kategorií.
