Transsibiřská magistrála

Transsibiřská magistrála

Cestování po legendární železniční trase napříč nehostinnou Sibiří je i po více než sto letech jejího fungování stále velkým dobrodružstvím.

Čti více
Transsibiřská magistrála

Přesně 9 289 kilometrů dlouhá železniční trať, spojující ruské hlavní město Moskva s přístavem Vladivostok na Dálném východě, je nejdelší na světě. Prochází přes desítky menších i větších měst napříč osmi časovými pásmy a větví se do Číny, Mongolska i Severní Koreji. Hlavní uzly se nachází v městech Tajšet (Bajkalsko-amurská magistrála), Ulan-Ude (Transmongolská magistrála) a Čita (Transmančurinská magistrála). Cesta Moskva – Vladivostok trvá více než 6 dní a cena lístku se pohybuje podle třídy a ročního období, od 700 do 1200 euro.

Detailní záběr na kolo Transsibiřské magistrály

Historie

Výstavba Transsibiřské magistrály začala v roce 1891. Železniční síť v evropské části Ruska v té době měřila více než 30 000 kilometrů, ale v příkrém kontrastu k tomu, na východ od Uralu nebyl zatím položen ani jediný kilometr tratě. Dřívější realizaci této vitálně důležité dopravní tepny brzdily zejména dvě věci: nedostatek finančních prostředků a velmi řídké osídlení v oblastech Sibiře.

Červené náměstí v Moskvě

Odhadovaná cena tratě Moskva – Vladivostok byla 330 milionů rublů a roční příjmy do státní pokladny tehdy tvořily jen kolem 200 milionů. K tomu se Rusko stále vzpamatovávalo z Krymské války v polovině 19. století. Nedostatek obyvatel a jakékoliv moderní infrastruktury na Sibiři byl logistickým problémem zejména proto, že plánovaná trať vyžadovala stavbu množství mostů přes četné řeky východního Ruska.

Transmongolská magistrála

Alternativní cesty do Vladivostoku byly zdlouhavé a náročné. Od Uralu po Bajkal vedly pouze koňské cesty. Z Bajkalu se dalo pokračovat lodí po řekách Šilka a Amur, které však v zimě zamrzaly a v létě vysychaly, cesta tak trvala dlouhé měsíce a kromě toho vedla přes Čínu, což nebylo ideální. Mořská plavba kolem Indie, Číny, Korejského poloostrova a Japonska zabrala 6 měsíců.

Transsibiřská magistrála

Důvody pro konečné rozhodnutí začít stavět byly geopolitické. Do Petrohradu se v roce 1890 donesly zprávy o čínských plánech budování železnice na jižní periferii sibiřských oblastí. To vyvolalo dostatečný poplach na to, aby tehdejší ministr zahraničí Ruska označil vybudování Transsibiřské magistrály za „vrcholně důležité“.

Jezero Bajkal

Výstavba trvala více než čtvrtstoletí a, i když západní a východní samostatně fungovaly již dříve, plynulejší souvislý provoz bez častých vykolejení hlavně v oblasti Bajkalu začal až v roce 1916. Kompletní elektrifikace tratě byla završena až v roce 2002.

Státní historické muzeum v Moskvě

Zastávky

Přestože propojení míst nebylo, z důvodů šetření a vyhýbání se sporům s vlastníky půdy, prioritou, magistrála prochází několika atraktivními městy.

Moskva

Moskva (0 km) – světová metropole a srdce Ruska, široké „prospekty“ a vibrující život v kulturním i politickém centru. Kreml, Rudé náměstí, Chrám sv. Vasilije Blaženého, Katedrála Krista Spasitele, Velké divadlo, řeka Moskva a v neposlední řadě Jaroslavské železniční stanice, kde magistrála pro mnohé turisty začíná. Pro některé však i končí, například pro severokorejského vůdce Kim Čong-Ila, jehož tu po absolvování celé cesty z Vladivostoku přijal v srpnu 2001 Vladimír Putin osobně. Jen pár týdnů nato, 11. září, byla stanice uzavřena kvůli falešnému poplachu, zřejmě inspirovanému teroristickými útoky v USA.

Perm

Perm

Perm (1 397 km, 20 hodin cesty) – zhruba milionové poduralské město na řece Kama, nedaleko kterého (nedaleko na ruské poměry, jinak asi 100 km) se nacházel poslední gulag, neslavný Perm – 36. Byl domovem 3 000 vězňů sovětského režimu, který ho zrušil až na sklonku své éry, v roce 1988. V oblasti Permu se nachází také železniční most přes Kamu, součást magistrály, který zřejmě stojí v nezměněné podobě od svého zrodu koncem 19. století. Dokumentují to dobové fotografie datované v letech 1905 – 1910.

Moderní budovy v Jekatěrinburgu

Jekatěrinburg

Jekatěrinburg (1 397 km, 1 den 2 hodiny cesty) – čtvrté největší město Ruska pojmenované po manželce Petra Velikého, Kateřině I., tvoří první zastávku za Uralem, tedy již na asijském kontinentu. Město vděčí za svůj růst a multikulturní rozmanitost právě magistrále. Dnes moderní obchodně-průmyslové centrum zaměřené na těžkou techniku, bylo v minulosti několik let sídlem Československých legionářů a v červenci roku 1918 i neslavným místem popravy posledního cara s rodinou bolševiky.

Most Bugrinsky v Novosibirsku

Novosibirsk

Novosibirsk (3 303 km, 1 den 22 hodin cesty) – osídlení zde vzniklo jen v roce 1893, a to právě jako základna pro potřeby výstavby magistrály. Dnes je, po Moskvě a Petrohradu, třetím nejpočetnějším ruským velkoměstem. Rapidní růst a industrializace v průběhu 20. století mu vysloužily přezdívku „Sibiřské Chicago“. Jako několik další metropolitních oblastí Ruska v postsovětské éře, potýká se bohužel i Novosibirsk v posledních letech se zvýšenou kriminalitou, drogovou závislostí a virem HIV.

Vlaková stanice v Krasnojarsku

Krasnojarsk

Krasnojarsk (4 065 km, 2 dny 11 hodin cesty) – rozprostírající se na březích Jeniseje, obklopený nádhernými horami, včetně populární skalnaté přírodní rezervace Stolby a národního parku Zapovednik – láká hlavně turisty. A jeho, na tuto část světa relativně mírná, klima mu jen přidává na atraktivitě.

Katedrála Zvěstování v Irkutsku

Irkutsk

Irkutsk (5 153 km, 3 dny 4 hodiny cesty) – historie „brány k Bajkalskému jezeru“ sahá do poloviny 17. století, kdy na jeho místě vznikla obchodní stanice se zlatem, diamanty, kožešinami, dřevem, hedvábím i čajem. Samotný Bajkal je světovým unikátem v mnoha ohledech, ale snad nejznámějšími jsou jeho prvenství nejhlubšího jezera a největšího zásobníku sladké vody. Kromě toho je i unikátním ekosystémem pod ochranou UNESCO, avšak i přesto čelícím více složitým enviromentálním výzvám.

Obrovská socha Džingis-chána v Mongolsku

Ulan-Ude

Ulan-Ude (5 609 km, 3 dny 12 hodin cesty) – zajímavé, nečekaně otevřené město s vysokou diverzitou, patřící národu Burjatů - mongolskému etniku s vlastním jazykem, vyznávající ve velké míře tibetský buddhismus. Klášter Ivongilský datsan, vzdálený 35 kilometrů od města, je symbolem celého regionu, který vícekrát navštívil i dalajláma.

Transsibiřská magistrála

Birobidžan

Birobidžan (8 312 km, 5 dní 13 hodin cesty) – sovětská odpověď na otázku vytvoření domovské země pro Židovský národ. V roce 1928 sem přišli první osadníci z Ukrajiny a Běloruska, aby tu později vzniklo centrum Židovské autonomní oblasti, do které během Druhé světové války prchali i Židé z Německa, Polska, Litvy a Ukrajiny. I přes perzekucím stalinského režimu zde tato silná komunita přežila dodnes.

Vladivostok

Vladivostok

Vladivostok (9 289 km, 6 dní 4 hodiny cesty) – cíl původní magistrály a strategicky nesmírně důležitý přístav na břehu Tichého oceánu byl vždy předmětem zájmu regionálních mocností. V minulosti ho dlouho kontrolovala Čína a Rusku připadl až v letech 1858-60. V půlstoletí Sovětského svazu byl Vladivostok uzavřen a znovu otevírat světu a prosperitě se začal po konci této smutné epochy. Od roku 2015 je svobodným přístavem s velkými investicemi, plány a očekáváními do budoucna.

Ulánbátar

Ulánbátar

Ulánbátar (6 304 km, 4 dny 5 hodin cesty) – hlavní město Mongolska leží na Transmongolské odbočce magistrály. Stopy osídlení tohoto kraje vedou až do pravěku, ale výrazněji se etabloval až v 17. století pod názvem Örgöö (Jurtový palác). Byl to jakýsi mobilní klášter, který se na svém konečném místě usadil v roce 1778. V současnosti jde o turisticky frekventované místo, odkud začínají výpravy do stále divokých stepí, hor a pouští krajiny.

Peking

Peking

Peking (8 961 km, 6 dní cesty) – konečná stanice Transmančurinské větve s 21,5 miliony obyvatel je nevšedním mixem historie, moderních technologií, neustálého pohybu, různých kultur a jazyků. Pekingských lákadel je na časově omezenou návštěvu příliš, ovšem Nebeský chrám a Zakázané město by si neměl nechat ujít žádný cizinec.

Pchjongjang

Pchjongjang

Pchjongjang (10 267 km, 9 dní 2 hodiny cesty) – hlavní trasou magistrály lze pokračovat až do živého monumentu komunismu a hlavního města Severní Koreji. Názory západních turistů na míru kontroly a „umělého“ inscenování přístupných částí města vládnoucí stranou se různí, ale jejich existenci nepopírá nikdo. Proto každý, kdo si touží vytvořit vlastní názor, by měl Pchjongjang navštívit osobně.

Průvodkyně ve vlaku Transsibiřské magistrály

Ve vlaku

Transsibiřská magistrála nabízí možnosti cestování ve třech třídách. Druhá a třetí jsou v každém vlaku, první pouze v některých. Třetí třída je nejlevnější, jen s minimálním soukromím. Cestující spí na 27 patrových postelích rozmístěných podél celého vagónu, dohromady 54 lidí. To s sebou přináší nutnost obrnit se trpělivostí a zvýšenou toleranci. Druhá třída nabízí 9 uzamykatelných kupé se čtyřmi lůžky na vagón, tedy 36 pasažérů. První třída, to je 9 kupé po dvou postelích. Toalety jsou sdílené, ale personál v nich zpravidla udržuje dobrý hygienický standard. Sprchy se nachází jen ve vozech 1. třídy, ale k některým vlakům jsou přidány vozy se zvlášť zpoplatněnými sprchami.

Uzené ryby

Na konci koridoru každého vagónu je samovar s horkou vodou a pod stolky jsou elektrické zásuvky. Wifi chybí, a často i internetové pokrytí v regionech, kterými vlak projíždí. Co se stravy týče, cestující mají možnost zajistit si ji sami, zakoupit si jízdenku včetně jídla, nebo využít jídelní vůz. Nevýhodou stravy v ceně jízdného je, že si jídlo nevybíráte a podávají vám ho vždy jen v daný čas. Jídelní vůz je lepší možností, s větším výběrem, chutnějším jídlem a přiměřenými, i když i okolnostem odpovídajícími, cenami.

Socha Džingis-chána

Během delších zastávek se dají navštívit budovy vlakových stanic a udělat základní nákupy v obchodech. Cestování vlakem je v Rusku považováno za bezpečné jak pro cizince, tak i pro domácí a prodej vodky je zakázán ve vlacích i na stanicích. Peněžní transakce jsou limitovány na hotovost a bankomaty na trase nenajdete. Přechody hranic do Mongolska a Číny mohou být zdlouhavé a nudné, ale celníci turistům s platnými vízy problémy nedělají. A jelikož čínský železniční systém používá jiný rozchod kolejí, čekání se prodlužuje i z technických důvodů.

Transsibiřská magistrála detail

Při limitované dodávce elektřiny a slabém signálu jsou dvěmi hlavními aktivitami během cesty pozorování plynoucí krajiny a čtení knih, což může pro některé pasažéry představovat vůbec největší výzvu celé cesty.

Transsibiřská magistrála v přírodě

10 zajímavostí po cestě

1. V Guinnessově knize rekordů je magistrála, kromě své délky, i ze dvou dalších důvodů – nejvíce zastávek (64) a nejrychlejší tempo výstavby (600 km za rok).

Pohled na jezero Bajkal

2. Železniční stanice v městečku Sľudjanka je celá postavena z mramoru a leží pouhých 500 metrů od pobřeží Bajkalu. Když tu vlak stával 15 minut, rychlejší běžci z pasažérů se údajně pokoušeli doběhnout k jezeru a zpět. Dnes se tu stojí už jen 2 minuty a nezkouší to nikdo.

Transsibiřská magistrála

3. Práce na stavbě tratě byla formou vykoupení z vězení. Nejenže vězni dostávali za namáhavou práci zaplaceno, ale tresty si mohli zkrátit až o polovinu. Spolu na výstavbě pracovalo 60 000 nájemních dělníků, vojáků a vězňů.

Divadlo Bolšoj

4. V roce 1973 cestoval z Vladivostoku do Moskvy zpěvák David Bowie. Měl strach z létání, a tak se z turné po Japonsku vracel nejprve kompou do sovětského přístavu a pak magistrálou do Evropy.

Výhled z vlaku

5. Nejdelší tunel se jmenuje Tramančukan, měří 2 030 metrů a leží mezi kilometry 8 140 – 8 142 od Moskvy.

Pohled na jedoucí Transsibiřskou magistrálu

6. Most přes řeku Jenisej v Krasnojarsku získal na Světové výstavě v Paříži v roce 1900 zlatou medaili od komise, které předsedal Gustave Eiffel.

Velká čínska zeď

7. Aby se předešlo zmatkům způsobeným časovým posunem, časy uváděné na informačních tabulích všech ruských stanic po cestě jsou výhradně v moskevském čase. Za hranicemi Mongolska a Číny se ale přechází na lokální časy.

Pohled z vlaku

8. Jména 16 hlavních ruských řek, přes které magistrála vede: Volha, Vjatka, Kama, Tobol, Irtyš, Ob, Tom, Čulym, Jenisej, Oka, Selenga, Zeya, Bureya, Amur, Chor a Ussuri.

Výhled na Moskvu

9. Magistrála převeze 30 % ruského exportního zboží ročně. Její ekonomický účel tak zůstává i po staletí fungování stále mimořádně významný. I když panoramatická jízda láká mnoho zahraničních turistů, většinu pasažérů tvoří s převahou Rusové, cestující mezi jednotlivými městy.

Orel

10. Nejluxusnější výletní vlak jezdící po magistrále, se jmenuje Zlatý Orel (Golden Eagle). Jezdí zhruba 5 krát za rok každým směrem, cesta trvá 15 dní, má vlastního lékaře a každé kupé i vlastní koupelnu s toaletou. Cena za kupé pro dva se pohybuje od 18 000 dolarů.


Blog - všechny články
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Více informací