Transsibiřská magistrála - nezapomenutelné zážitky a vzpomínky
Vlaku, břízám, vodce a Čingischánovi zdar! ... aneb jak bylo se S. N. E. M. na Transsibiřské magistrále.
Transsibiřskou magistrálu jsme absolvovali v prvním letošním termínu a nemáme jinou možnost než uznat, že se v nás z toho netradičního putování natrvalo uložily nezapomenutelné zážitky a vzpomínky, které každým dnem za znění chytlavé melodie "Džin-Džin-Čingischán" dozrávají jako výborné vínko, ... nebo vodka ;-)? V rámci celkového hodnocení dovolené můžeme říci, že naše očekávání se naplnila, v mnoha případech dokonce na 125%, ale pojďme pěkně popořadě ... od začátku v Moskvě. Ruský vláček si svou povinnost vystartovat z jedné z moskevských železničních stanic splnil na minutku přesně, za oknem se rozpoutalo březové šílenství a úspěšnost odolání blahodárným účinkům opojné ruské vodky konvergovalo v kupé okupovaných naším zájezdem k nule. Volné chvíle ve vlaku (a že o ně nebyla nouze) jsme si vyplňovali čtením knížek, budováním nových družeb a spánkem. Po více než třech dnech naložených v ruských vozech a vodce padly vhod dva příjemně strávené dny u Bajkalského jezera. Odtud to bylo už jen na zhruba 36 hodinový skok do Mongolska, s přestávkou na rusko - mongolských hranicích, kde nám v příjemně vyhřátých vozech dělali společnost přítulní komáři.Nejsilnější dojem v nás zanechalo Mongolsko, které se ve skutečnosti ukázalo jako velmi zajímavá země s nádhernou přírodou, národním parkem. Poslední třetinu naší pouti si čínský vlak uhryzával už z kolejnic s normálním rozchodem a síť železničních tunelů vybudovaná v kopcích před Pekingem stála zato. Poslední dva dny jsme strávili ve výjimečné společnosti čínského jídla - seriózního i potvůrek, zakázaného města a čínské zdi (sice s viditelností max. do 3 metrů, ale tím se také ne všichni mohou pochlubit ;-)), udělali jsme ještě pár posledních fotek, na kterých mezi drobnými Číňany vypadáme jako v nadměrné velikosti a podhledu na letiště. Ej, bylo by věru ještě o čem psát, nebudeme to už však natahovat a v naivní domněnce, že se až sem aspoň nějaká ochotná čtenářská duše dostala, přejdeme konečně k závěru, kde vyjadřujeme obrovskou vděčnost našemu průvodci - sympatickému Martinovi, který je bezpochyby poutavý a talentovaný a jehož prostřednictvím jsme se dozvěděli nejen množství historicko-politicko-sociologických faktů, ale i zajímavých a netuctových informací o trojici zemí Rusko-Mongolsko-Čína, a díky kterému šlo vše jako po másle , ... nebo po vodce ;-). Díky! ... i za super typ na čtení :-). Naše očekávání se naplaníla, v mnohých případech dokonce na 125%.
Martina a Juro