transsibiřská magistrála - nejslavnější železniční cesta na světě plná zážitků i voce 2020
Moskva, Ural, Bajkalské jezero, Irkutsk, Ulánbátar
koupání v Bajkalském jezeře i dřevěná architektura Irkutska
špičkoví čeští průvodci a množství UNESCO památek
gurmánské zážitky - pirohy, koňské maso, kaviár, omul, kumys
jsme tu pro vás od roku 1993, využijte naše zkušenosti
velké množství garantovaných termínů na českém trhu
Tel.: 224 250 138, 608 482 877 | Email: cksen@cksen.cz
Chtěl bych touto cestou poděkovat celému týmu CK SEN za tento zájezd, který jsem absolvoval o letních prázdninách. Mile předčil mé očekávání, byl organizačně velmi dobře připravený a místa, která jsme navštívili, byla vhodně vybraná. Zároveň bych rád vyzdvihl profesionální přístup naší SEN průvodkyně Jany, jejíž hluboké znalosti ruských dějin a kultury jako i místních poměrů udržovali kvalitu zájezdu na vysoké úrovni od začátku až do jeho konce. Na bohatý program, který jsme během pobytu v Rusku absolvovali, budu rád vzpomínat. Oceňuji snahu, kterou jste přitom museli vynaložit, za což vám patří velký dík:). S pozdravem, Richard z Rychnova nad Kněžnou.
Ráda bych napsala pár řádku k naší povedené cestě po Bajkalu. Tento zájezd jsme podnikli s CK SEN a s průvodcem Martinem v prvním možném termínu a nemáme jinou možnost než uznat, že se z toho netradičního putování v nás natrvalo usalašili nezapomenutelné zážitky a vzpomínky, které každým dnem za znění chytlavé melodie "Džin-Džin-Čingischán" dozrávají jako výborné vínko. V rámci celkového hodnocení dovolené můžeme říci, že se naše očekávání naplnilo, v mnoha případech dokonce na 125 %, ale pojďme pěkně popořadě… od začátku v Moskvě. Ruský vláček si svou povinnost vystartovat z jedné z moskevských železničních stanic splnil na minutku přesně, v zemi za oknem se rozpoutalo březové šílenství. Volné chvíle ve vlaku jsme si vyplňovali čtením knížek, budováním nových družeb a spánkem. Po více než třech dnech naložených v ruských vozech a vodce padli vhod dva příjemně strávené dny u Bajkalského jezera. Odtud to bylo už jen na zhruba 36hodinový skok do Mongolska, s přestávkou na rusko – mongolských hranicích, kde nám v příjemně vyhřátých vozech dělali společnost přítulní komáři velcí jako půl matičky Rusi. Pár lidem se je podařilo smést. Nejsilnější dojem v nás zanechalo Mongolsko, které se ve skutečnosti ukázalo jako velmi zajímavá země s nádhernou přírodou, národním parkem, neskutečným množstvím všude pobíhajícího masíčka před námi masožravci a nezapomenutelnými taxikáři, před jejichž uměním poznání i těch nejtajnějších uliček Ulaanbaatar, se nedalo jinak než smeknout klobouk. Bylo by věru ještě o čem psát, nebudeme to už však natahovat a v naivní domněnce, že se až sem alespoň nějaká ochotna čtenářská duše dostala, přejdeme konečně k závěru, kde vyjadřujeme obrovské dík našemu SEN průvodci – sympatickému Martinovi, který je bezpochyby poutavý a talentovaný průvodce a prostřednictvím kterého jsme se dozvěděli nejen množství historicko-politicko-sociologických faktů, ale i zajímavých a netuctových informací o zemích jako je Rusko nebo Mongolsko a díky kterému šlo všechno jako po másle,… či po vodce ;-). Díky! … i za super tip na čtení :-). Monika
V tomto roce jsem se zúčastnila poznávacího zájezdu do Mongolska s návštěvou Bajkalská jezera v Rusku, podotýkám bez problémů a to jako 70+ ročná. Všichni účastníci byli podstatně mladší. Co všechno jsme podnikali? Koupali jsme se v Bajkalském jezeru v +5 stupňové vodě. Treking a jízda na koních po stepi vystřídaly celodenní túry po městech Irkutsk, Ulánbátaru a okolí. Při návštěvě Čingischánovi sochy v nadživotní velikosti bylo potřeba překonat nejméně 300 schodů, taktéž při návštěvě památníku v Ulánbátaru. Díky mé fyzické kondici jsem tu námahu zvládla bez potíží, což se nedá říct o všech mnohem mladších účastnících. Z toho jsem vyvodila, že mládí nebo stáří, to není jen počet odžitých let, ale především zdraví a fyzickou kondici, co spolu nakonec souvisí. Někteří lidé se snaží oddálit proces stárnutí používáním drahých krémů, botoxu, liftingu. Je snad tvar bez vrásek důkazem mládí? Podle mě je to především dobrá kondice, schopnost dohnat tramvaj, přičemž předběhnout i mládež. Mít na to, porovnat si své síly s mladými ročníky, to je tajemství věčného mládí a stáří se stane pouze číslem, navzdory pár vráskám kolem očí. Už dnes se těším na další zájezd se SNEM! Marcela Smolková
S vaší CK jsem se zúčastnil poznávacího zájezdu Transsibiřská magistrála. Jel jsem na tuto cestu s obavami, co mě při této náročné cestě čeká. Po příletu do Moskvy jsem byl mile překvapen přístupem Vašeho průvodce pana Martina Navrátila i z rusky mluvící průvodkyní, která nás provázela prohlídkou Moskvy. Moskva mě uchvátila, a nejen to, ale také cesta lůžkovým vlakem pohodlným a čistým až do Irkutska. Uchvátilo mě Bajkalské jezero svou velikostí a čistotou. Byl jsem příjemně překvapen Mongolskem a samozřejmě čínskými kulturními památkami. Doporučuji těm, kteří nejsou rozhodnuti na tuto velkou cestu, že CK SEN má vše perfektně zorganizováno včetně fundovaného průvodce, kterému touto cestou děkuji za příjemný pobyt. S úctou Petr Kerndl
Až dva týdny po návratu nám došlo, jakou perfektní cestu s perfektními lidmi a perfektním průvodcem Markem jsme procestovali. Rusko je obrovské, a přes téměř neměnící se zemi za oknem vlaku, nádherné. Bajkal je opravdu křišťálově čistý s překrásnou přírodou kolem, připomínající tu naši. A pokud si chcete pořádně odpočinout od uspěchaného světa, tak jeďte do Mongolska, je tam klid a krása, kterou najdete už jen zřídka. Ten rozdíl pocítíte, když na závěr cesty dorazíte do Pekingu plného ruchu a života. Dali bychom si tu cestu ještě jednou! Jarka, Pavla, Maruška a Zuzka
Na uvod strucne konstatovani, super a neco nezapomenutelne. Dlouha cesta vlakem muze strasit, ale je to zazitek. Zastavky uprostred niceho, nocna prohlidka mesta kde zrovna stojite, drobny stres z casovych limitu pri zastavkach a nutnosti nastupit (vlak nepocka jako objednany autobus nebo taxi), cerstve jidlo primo na nastupisti, sprcha po dvou dnech na jine stanici, atd atd. Vsechno s usmevem a v dobre parte lidi je neco na co budete vzpominat hodno dlouho (kdyz uz ne cely zivot). Tohle je jenom zacatek, zazitky v jednotlivych mistech - Irkutsk, Bajkal, Ulambathar, Peking jsou dalsim duvodem proc tuhle cestu podniknout. Vsude se da doletet letadlem, ale bez toho cestovani vlakem by to asi nebylo ono. Jak jinak by se clovek naucil ze delka cekani je velmi relativni a po nejake dobe prohlasoval ze tady budeme cekat JENOM dve hodinky. Proste cas plyne trochu jinak a to nejom diky tomu ze vlak dodrzuje moskevsky cas az do okamziku prekroceni Mongolske hranice (co na tom ze je tam o 4 hodiny vic). A k tem zastavkam, koupel v Bajkalu kde voda ma 7 stupnu je opravdu pro silne povahy, ale kdo nezkusi, neuveri. Projizdka na konich mongolskou plani, nocovani v jurte a tradicni mongolska kuchyne jsou dalsi stripky do mozajky zazitku. Vse je zavrsene navstevou Zakazaneho mesta a Cinske zdi v Pekingu, ale to je uz jenom bombonek na dortu. Tohle vsechno pekne doprovazene a komentovane Martinem a samozrejme (vzdyt je to hodne v Rusku) vodkou. Urcite doporucuju vsem co chteji hodne zazit, hodne si odpocinout a hodne dobre se bavit. Miroslav
Dobrý den,
Po návratu ze zájezdu transsibiřská magistrála bych chtěla poděkovat za dobře připravený zájezd. Poděkování průvodkyni Janě, které se o nás výborně starala, byla ochotná a milá.
Bylo to krásné, viděli jsme opravdu hodně, cesta vlakem byla tak pohodová, že se nám ani nechtělo v Irkutsku vystupovat. Mongolsko nás nadchlo, škoda, že se v horách středisko mění v turistický region. Baterky a čelovky jsme nepotřebovali, všude plné osvětlení, to je daň za turistiku. Škoda jen té Číny, cesta tam trvá 33 hodin a pak jen jeden plný den nestačí na to, abychom město stačili trochu poznat a absorvovat atmosféru města. Bylo to celé fajn.
S pozdravem
Hošnová
Vlaku, břízám, vodce a Čingischánovi zdar! ... aneb jak bylo se S. N. E. M. na Transsibiřské magistrále.
Transsibiřskou magistrálu jsme absolvovali v prvním letošním termínu a nemáme jinou možnost než uznat, že se v nás z toho netradičního putování natrvalo uložily nezapomenutelné zážitky a vzpomínky, které každým dnem za znění chytlavé melodie "Džin-Džin-Čingischán" dozrávají jako výborné vínko, ... nebo vodka ;-)? V rámci celkového hodnocení dovolené můžeme říci, že naše očekávání se naplnila, v mnoha případech dokonce na 125%, ale pojďme pěkně popořadě ... od začátku v Moskvě. Ruský vláček si svou povinnost vystartovat z jedné z moskevských železničních stanic splnil na minutku přesně, za oknem se rozpoutalo březové šílenství a úspěšnost odolání blahodárným účinkům opojné ruské vodky konvergovalo v kupé okupovaných naším zájezdem k nule. Volné chvíle ve vlaku (a že o ně nebyla nouze) jsme si vyplňovali čtením knížek, budováním nových družeb a spánkem. Po více než třech dnech naložených v ruských vozech a vodce padly vhod dva příjemně strávené dny u Bajkalského jezera. Odtud to bylo už jen na zhruba 36 hodinový skok do Mongolska, s přestávkou na rusko - mongolských hranicích, kde nám v příjemně vyhřátých vozech dělali společnost přítulní komáři.Nejsilnější dojem v nás zanechalo Mongolsko, které se ve skutečnosti ukázalo jako velmi zajímavá země s nádhernou přírodou, národním parkem. Poslední třetinu naší pouti si čínský vlak uhryzával už z kolejnic s normálním rozchodem a síť železničních tunelů vybudovaná v kopcích před Pekingem stála zato. Poslední dva dny jsme strávili ve výjimečné společnosti čínského jídla - seriózního i potvůrek, zakázaného města a čínské zdi (sice s viditelností max. do 3 metrů, ale tím se také ne všichni mohou pochlubit ;-)), udělali jsme ještě pár posledních fotek, na kterých mezi drobnými Číňany vypadáme jako v nadměrné velikosti a podhledu na letiště. Ej, bylo by věru ještě o čem psát, nebudeme to už však natahovat a v naivní domněnce, že se až sem aspoň nějaká ochotná čtenářská duše dostala, přejdeme konečně k závěru, kde vyjadřujeme obrovskou vděčnost našemu průvodci - sympatickému Martinovi, který je bezpochyby poutavý a talentovaný a jehož prostřednictvím jsme se dozvěděli nejen množství historicko-politicko-sociologických faktů, ale i zajímavých a netuctových informací o trojici zemí Rusko-Mongolsko-Čína, a díky kterému šlo vše jako po másle , ... nebo po vodce ;-). Díky! ... i za super typ na čtení :-). Naše očekávání se naplaníla, v mnohých případech dokonce na 125%.
Martina a Juro
Nasedáme. Vlak Rossija odjíždí přesně. To, co jsme potřebovali jsme již nakoupili. Vodka, sýry, slanina a chléb. Tedy jen to základní. Ostatní kupovat nemusíme, dokoupíme cestou na stanicích, nebo si dáme boršč nebo soljanku v restauračním voze. Lístky jsou na konkrétní místo, ale i tak se do našeho kupé vejde celý náš zájezd, seznamujeme se, společně ochutnáme místní komodity - pevné i tekuté a hrajeme karty. Dovolená začíná. Podíváme z okna a vidíme všude jen zelenou, břízy, dřeviny, břízy a zase zelenou ... je to super. Jedeme ve vlaku, ale čas se zastavil. Zastavil na chvíli, kterou trávíme už s přáteli i jinými zvědavými cestujícími. Američan, Rus, Němec a Slovák..začína to jak v socialistickém vtipu, ale opravdu sdílíme tytéž problémy. Moskvu už máme za zády a naší starou Evropu už také. 1777-tý kilometr nás od ní oddělil. Za zády už máme tedy i Volhu a Ural. Odpoledne jsme v Novosibirsku. Před námi jsou ještě dvě necelé noci a více než 2300 km. Právě jsme zastavili na železniční stanici Irkutsk. V této oblasti u Bajkalu se těží nejvíce dřeva na světě. Nad severní hranicí Bajkalu pramení řeka Lena, ale my máme namířeno přímo k Bajkalu. Jasně, že se jdeme vykoupat ... 4° C jsou výzvou. Už sedíme v našem malebném hotýlku Terema nad Bajkalským jezerem. Západ slunce, neuvěřitelná krása. Pojídáme boršč, syrové omuly s cibulí a citronem, jikry z lososa a k tomu pivo.
S Bajkalem jsme se rozloučili, vlastně on s námi, krásným výhledem na Chamardabanské hory..momentálně jsme překročili mongolské hranice. Jsme v Suxbataru. Do Ulanbataru nás transmongolský vlak přiveze zítra brzy ráno a už se těšíme, jak se před stanicí napijeme čerstvě nadojeného kumysu, čekají nás krásné tři dny. Zajezdíme si na koníkovi Převalském, zastřílíme si z luku, podřežeme berana a necháme si ho ugrilovat. Mongolské hranice – celkem jsme se zapotili při čekání na pasovou celní a antidrogovu kontrolu, klima vypnutá, větrání nemožné, vzduch stojí, vodka už nám nechutná a pivo je teplé ...i toto je část cesty.. Venku je 19: 45 hod. a je 31° C. Ve vzduchu už je cítit kumys a koně. Jsme v zemi, kde dávají dobrou noc dávají sokoly, všude jsou jen koně a jaci.
Pust Gobi je za námi, v noci jsme překonali mongolsko-čínské hranice. Vyměnili nám podvozek za užší a venkovní teplotu za jestě vyšš. Po této namáhavé proceduře při stojícím vzduchu nás konečně na hodinku pustili ven. Dokoupili jsme Tsongtao a Yangjingbeer, nějaké to ovoce a noodle soup a uložili se ke spánku. V Pekingu končíme cestu vlakem po Transsibiřské a transmongolské magistrále. Shodli jsme se na tom, že vlak nám bude chybět. Do našich postelí doma budeme muset nainstalovat program železničních tónů a otřesů železničních pražců, abychom dokázali usnout. Na pekingské ulici Wangfujing jsme vyzkoušeli možné i nemožné, hady, štíry, tarantule i beraní penis, ovoce, rýži a různé druhy masa i nemasa na všelijaké způsoby, voňavé, smradlavé, chutné i nechutné. Snědli a ochutnali jsme všechno, co nesnědlo nás, nebo co nestihlo před čínskými kuchaři utéct. Momentalne směřujeme na Padaling, do obce, kde se nachází zachovalá část Velké čínské zdi z dynastie Ming. Prošli jsme branami Zakázaného města, přes které kdysi mohl chodit jen císař. Prohlédli jsme si sbírky artefaktů, které Čankajšek nestihl odvést na Taiwan. Dnes nás čeká ještě čajový obřad na rozloučení.
Po dvou dlouhých vlakových přesunech z Moskvy a Irkutska jsme se najednou objevili v krásné a nomádské krajině jménem Mongolsko. Na tuto zemi se často nahlíží jako na zaostalou zemi a málokdo si umí představit její krásy. Každý zná step, jurty, koně, ale Mongolsko ukrývá v sobě mnohem více. Na nejbližší dva dny se naším domovem stane Národní Park Terelj, východně od Ulánbátaru. Právě zde budeme spát v jurtách a zde se nadechneme nomádského způsobu života. Země za obrovským Ulánbátarem, se změní. Pahorky parku Bogd Khan se ztratí, na chvilku se narovnají do pronikavě zelené stepi, a když uvidíte další pahorky a řeku Tuule, víte, že jste již na místě. Před vstupem do Terelj se ještě zastavíme na posvátném místě, abychom si prohlédli tradiční, kamenné Ovoo; místo, kam přicházejí Mongolové s modlitbou a dary. Třikrát ve směru hodinových ručiček tuto kamennou mohylu obejdou, přiloží své tři kamínky či jiný dárek, a je to. I my kráčíme kolem, ale jedním okem se kocháme krásou panoramat zelených hor. Asfalt se ztratí, mikrobus se natřásá v rytmu vyjetých kolejí a v dálce se zaleskne soubor bílých jurt. Tam budeme bydlet! Naše jurta má dvě postele, malou pícku s připraveným dřevem (to, kdyby bylo náhodou někomu chladno) a nechybí zde ani malý stoleček. Nic jiného vlastně ani nepotřebujeme. Je to milé místo, které se rázem promění na zážitek. Je tu dokonalé ticho, krásné prostředí a kolem se pasou koně, krávy či dokonce chlupatí jaci. Sedíme na vyvýšené terásce před velkou jurtou, popíjí se mongolské pivo Altan Gobi, a jen hledíme do dálky. Po vlaku je to skutečný kousek ráje a už teď vidím, že se odsud bude těžko odcházet. Nejsme tu jen kvůli jurtě, ale pořádně pročešeme celý národní park, a tak nasedneme na mongolské koně a užijeme si i takový zážitek. Užijeme si závod v mongolské lukostřelbě, podíváme se na želví skálu a vylezeme až ke krásnému klášteru Aryalpa s nepopsatelným výhledem na krásu národního parku. Nechybí ani návštěva nomádské rodiny, a tak se usadíme v jejich jurtě a jsme pohoštěni airagem , (což je fermentované kobylí mléko), sýry, máslem a jinými tradičními drobnostmi, které si sami vyrábějí. Tato rodina také kočuje po zemi a za rok změní 4x své místo, kvůli pastvinám pro jejich koně, kterých mají téměř 200. I o takových setkáních je Mongolsko.
Mongolsko, země, kde na 95% půdy nevypěstujete absolutně nic. Při tomto zájezdu jsme tedy mohli zapomenout na domácí vína, pálenky z ovoce či brandy nebo whisky. Ale člověk je tvor kreativní a přizpůsobivý. Mongolové dostali do vínku mléko. Hodně mléka, ať už z koz, ovcí, jaků, krav, koní,… A kdo se opít chce, cestu si najde. Taky by Vám mléčná vodka zněla jako něco nechutného? Máte pravdu: D Mléčná vodka Arkham je tradiční mongolský nápoj s obsahem 15-20% alkoholu. Z čeho se vyrábí? Fermentovaný kravský jogurt (hmota podobná kefíru) se vypálí a čím je hmota kyselejší, tím více procentní alkohol získáme. Vyrábí se zejména v létě, ale pije se po celý rok. Mongolové ho nejraději pijí ještě teplý, čerstvý, přímo po destilaci. Oficiálně se ale v Mongolsku nedá koupit. Je to nápoj produkován v tradičních nomádských domácnostech. Proto je ochutnávka této vodky unikátním uloveným zážitkem, který jsme s CK SEN poznali. Jedna cenná rada na závěr: Když už vám někdo v mongolské domácnosti nabídne jakýkoliv nápoj, přijměte pohár pravou rukou. A i když vám to nevoní, aspoň ze slušnosti si pohár přiložte ke rtům a tvařte se, že pijete :)
Po Rusku a Bajkalu jsme opět nasedli do vlaku, ale tentokrát jsme po Transsibiřské magistrále pokračovali jen kousek, protože za městem Ulan Ude se nás vlak stočil na jih a napojil se na Transmongolskú železnici s konečnou stanicí v čínském Pekingu. Ano, ten bude náš cíl, ale jít tam přímo by byla velmi velká škoda. My se totiž vybereme do málo známé a exotické země Čingischána! Pokud se řekne Čingischán, každému se v mysli vybaví Mongolsko. Po tom, jak jsme překročili hranici se svět nesmírně změnil. První bílé jurty píchnuté v křiklavě zelené krajině, řeky, kopce a zelené roviny. Poprvé jsme se země nadechli v pohraničním Suchbátar pojmenovaném po slavném revolucionářovi a když jsme strávili ve vlaku další noc, ocitli jsme se v hlavním městě Ulánbátaru. Vidět ho na vlastní oči je šok. Jakou máte o Ulánbátaru představu? Vězte, že je určitě odlišná než skutečnost. Procházíte čistými ulicemi, vše je upraveno, a jakmile se dostanete do samotného centra, vyrostou nad hlavami obrovské, moderní budovy, jaké by se klidně ztratily v evropské metropoli. Toto je Mongolsko? Probleskne hlavou, ale od prvních momentů jsme si to tam uživali. Buddhistické dědictví jsme objevili v nádherném chrámovém komplexu Gandan s obrovitánskou sochou Buddhy. Nadechli jsme se exotických vůní, roztočili modlitební mlýnky, sledovali mnichy ve vínových rouchách kráčející náměstím s konvicí čaje a dozvěděli jsme se něco o mongolském buddhismu. V národním historickém muzeu jsme se prošli historií od nomádských kmenů putujících stepi až po nejslavnější období nesoucí jméno Čingischána. Na oběd jsme si odpočinuli v tradičním mongolském grilu a vychutnali si dokonalý gurmánský zážitek. Na začátku si vyberete, jaké maso a zeleninu chcete, podáte to kuchaři a on obrovským plamenem rozpálí gril a před vámi vám ukuchtí perfektní jídlo. Nevychutnali jsme si jen oběd, ale i panorama města z pahorku nad ním. Je krásně vidět, jak se zde setkávali tradice a moderní doba. Viděli jste někdy panelák s jurtou na střeše? Mongolové jednoduše nedokáží odhodit svůj nomádský způsob života, ačkoli jsou oběma nohama ve městě. V paláci Bogd Chána jsme si řekli příběhy posledního mongolského krále a viděli jeho bizarní sbírku vycpaných zvířat, které mu nosili návštěvy z celého světa. Po tom, jak jsme si na náměstí Džingischána prohlédli jeho monumentální sochu, jsme skočili na čepovaný Budvar do české hospody a šli jsme na večeři. Ochutnali jsme mongolský slaný čaj s mlékem a máslem, ale i tradiční polévku a hovězí ve vlastní šťávě. Mongolsko je plné překvapení, ale je plné i nejen gurmánských zážitků. Už jsme se nemohli dočkat našeho nomádského dne, který nás čekal další den!
Ruská Moskva patří k neodmyslitelným symbolům obrovského Ruska. Věžičky Kremlu, jeho zdi, řeka Moskva a ikona v podobě Chrámu Vasilije Blaženého je něco, co by měl v životě vidět každý. Moskva je hlavním městem Ruské federace a jeho dějiny sahají několik století dozadu. Bydleli zde panovníci, proměnila se na obchodní centrum a později ji toužili dobývat mnozí od Mongolů přes Napoleona až po Hitlera. Moskva je dnes multimiliónová metropole, která má vše od památek, skvělých muzeí, slavných obchodů, luxusních míst, restaurací či divadel. Během naší návštěvy Moskvy se podíváme na nejznámější místa, tedy zejména na Rudé náměstí, abychom si symbolicky spojili moskevské náměstí s pekingským náměstím Tiananmen.
Nejstarší, nejhlubší a snad i nejkrásnější jezero světa, které obsahuje 1/6 veškeré sladké vody na světě. Cestou legendární Transsibiřskou magistrálou poznáme lidí se širokou ruskou duší, najíme se boršče, zalijeme se vodkou a čajem ze samovaru. Bajkalské jezero poznáme ve vesničce Listvjanka, jejíž tržiště voní po bylinkách, čaji a uzených rybách, kterým kraluje OMUL. V muzeu se o Bajkalu dozvíme více a mezi zajímavostí patří i fakt, že se zde opět pomaličku staví na nohy šamanismus, který kdysi vládl náboženským představám. Nedaleko jezera stojí i unikátní skanzen sibiřské architektury Taltsy.
Není příliš ruských měst východně od Uralu, která by se mohla pyšnit reálným historickým centrem s evropskou atmosférou. Irkutsk ano. Secesní domy, příjemná uvolněná atmosféra, která se ve městě buduje už od 19. století, od doby, kdy byla na Sibiř posílána inteligence z Moskvy a Petrohradu, aby nenarušovala vývoj podle představ tehdejších vládců, i přirozená linie řeky Angary vytvářejí z Irkutsku pozoruhodné místo, které nemá za Uralem obdoby. Ne nadarmo si Irkutsk vysloužil přezdívku Paříž Sibiře.
Hlavní město Mongolska a současně nejchladnější metropole na světě. Rudý bohatýr“ mongolských stepí, leží na úpatí horského masivu Bogd úl ve výšce 1 325 m n. m, kde panuje mrazivé a drsné vnitrozemské podnebí. I když město působí dojmem mladého a nepříliš přitažlivého města, najdete tady také několik buddhistických chrámových muzeí a stále funkční Gandanský Klášter. V Ústředním státním muzeu je soustředěno mnoho prehistorických nálezů z poušti Gobi včetně dvou dinosauřích koster, 20 cm dlouhých dinosauřích vajec a pozůstatků gigantického rhinocera; zajímavé kolekce má Muzeum umění. Město má operu, balet a také vlastní univerzitu. Státní veřejná knihovna vlastní unikátní sbírku rukopisů z 11. století.
Čtvrté největší město v Rusku bylo založeno Petrem I. Velikým jako jedno z prvních průmyslových center v Rusku. Nese jméno jeho manželky, Kateřiny I. Ruské. Za svůj rozvoj historicky vděčí jednak místnímu nerostnému bohatství, jednak Sibiřskému traktu a později Transsibiřské magistrále, kteréžto dopravní tepny využily možnosti nejsnáze zde překonat uralské pohoří. Město je tak pomyslnou branou mezi evropskou a asijskou částí Ruska. Hlavní město Uralu sídlí v silně průmyslové oblasti, je však překvapivě pohledné a nabízí toho hodně zejména milovníkům historie, architektury a dobré hudby. V Jekatěrinburgu byla popravena carská rodina, bývalý ruský prezident Boris Jelcin zde začínal svou politickou kariéru a českoslovenští legionáři zde v období ruské občanské války bojovali proti bolševikům. Zároveň se zde nachází řada zajímavých architektonických památek, zejména ve stylu konstruktivismu.
Komplex budov vybudovaných v Pekingu za vlády dynastie Ming. Palácový komplex je na seznamu UNESCO jako největší a nejzachovalejší palácový komplex na světě. Město bylo domovem 24 císařů dvou dynastií – Ming a Čching. Stavba trvala 14 let a vyžádala si práci více než miliónu dělníků. Bylo sídlem císařů od 15. století, kdy jej císař Jung-le nechal postavit. Celkem bylo na území Zakázaného města vystavěno kolem 800 budov a spolu s rozlehlými zahradami tvoří uzavřený celek o rozloze 720 000 m².
Velká čínská zeď je starý systém opevnění táhnoucí se napříč severní Čínou. Dnešní podoba zdi byla vybudována za dynastie Ming v době od konce 14. do začátku 17. století. Jejím účelem bylo chránit Čínu před mongolskými nájezdy. Celková délka zdi dnes činí 8851 km. Poblíž Pekingu byly při budování Velké zdi používány vápencové kameny, jinde žula a pálené cihly, v závislosti na místních zdrojích. Velká zeď zpravidla probíhá v obtížně prostupném terénu po hřebenech hor. Parametry stavby se různí - opevnění z mingské doby má u paty šířku kolem 7 až 8 metrů, v koruně kolem 5 metrů a dosahuje výšky 6 až 10 metrů. Uvnitř zdi se nacházejí spojovací chodby a skladovací prostory. Každých několik set metrů je zeď zesílena věžemi, které sloužily jako pozorovací a signální stanoviště, skladiště zbraní a v případě nutnosti i jako útočiště obránců. Celkový počet věží se odhaduje na 25 000.
Vydejte se z Evropy až do Pekingu vlakem po nejslavnější železniční cestě na světě, dlouhé víc než 10 500 km.
Transsibiřská magistrála je jednou z největších staveb moderní doby. Spojuje Moskvu s Tichým oceánem a Pekingem. Je fenoménem jižní Sibiře, která by bez ní prakticky nemohla fungovat. Absolvujeme trasu přes tři země, které spojuje tato železnice, dlouhá přes 10 500 km. Vydejte se na dovolenou vlakem z Moskvy až do Pekingu a poznejte přírodní skvosty Sibiře a její největší perlu - Bajkalské jezero.
Máte málo času a chcete na čerstvý vzduch? Pokud hledáte krátkou cestu do atraktivní a netradiční destinace, je pro vás ideální volbou 8-denní poznávací zájezd Irkutsk, Bajkal, Mongolsko. V krátkém čase absolvujeme koupání v Bajkalu, jízdu po Transsibiřské magistrále a mongolskou step.
Na zájezdu Z Moskvy do Vladivostoku nabízíme alternativní konec Transsibiřské magistrály na ruském pobřeží. 9 288 km ve vlaku. Zájezd pro milovníky Ruska, vlaků a příběhů. Využijte naše dlouholeté zkušenosti v této oblasti.
Vydejte se na poznávací zájezdy po Transsibiřské magistrále s profesionálními průvodci CK SEN a staňte se lovci zážitků.
Nedokážete se rozhodnout, jaká dovolená je pro vás nejlepší? Kontaktujte nás, rádi vám poradíme.