Vlajky můžete vidět na úřadech, školách, při sportovních akcích, na oknech běžných lidí a během mistrovství světa v ledním hokeji i na mnoha zpětných zrcátkách. Tato fakta jste však o vlajkách možná vůbec neznali.
Autor: Pavel Fellner
21.08.2023
Vlajky nejsou jen kusy látek vlajících ve větru. Jsou to také symboly, okna do historie kultur a identity národů. V tomto článku se ponoříme do zajímavých faktů o vlajkách, od jejich barev a tvarů až po jejich historii a různé jedinečnosti. Podíváme se také na několik pozoruhodných příkladů atypických vlajek a odhalíme bohaté pozadí české vlajky.
Všichni fanoušci komediálního seriálu Teorie velkého třesku pravděpodobně vědí, že věda o vlajkách se nazývá vexilologie. Název vexilologie je odvozen z latinského slova „vexillum“, což znamená vlajka. Vexilologie zkoumá jejich původ, symboliku a principy designu, díky nimž jsou tyto barevné emblémy tak podmanivé. Vlajky nám mnohdy symbolicky přibližují složité příběhy různých kultur a civilizaci.
Barvy zvolené pro vlajky nejsou ani zdaleka libovolné. Jsou silnými nositeli významu a často odrážejí hodnoty, historii a touhy národa. Podívejme se na některé nejčastěji používané barvy a jejich význam.
Červená barva může odkazovat na krev prolitou v boji o svou zemi, jako je tomu v případě Portugalska nebo může symbolizovat statečnost a sílu země, jako je tomu například u marocké vlajky. Mnohokrát jde o symbol utrpení, které země v minulosti zažívaly.
Modrá barva symbolizuje v některých případech oblohu (Argentina, Ukrajina nebo Řecko), moře nebo oceán (Honduras, El Salvador), jindy odkazuje na svobodu nebo mír (Jižní Korea). Izraelská vlajka zase využívá modrou k reprezentaci pruhů na talitu, tradičním židovském modlitebním plášti.
Zelená barva nejčastěji představuje přírodu a přírodní bohatství, plodnost a naději. Vlajka Nigérie má dva zelené pruhy a jeden bílý, zelená v tomto případě symbolizuje důležitost zemědělství a bílá je znakem síly a jednoty.
Tyto barevné odstíny od nepaměti symbolizují bohatství nebo pozitivní energii, kterou přinášejí zlatavé paprsky slunce. Nejvíce žluté barvy najdeme na vlajce osamoceného korálového atolu v Tichém oceánu Niue, který je součást Nového Zélandu. Žlutá barva symbolizuje sluneční paprsky a vřelé pocity obyvatel vůči Novému Zélandu.
Bílá barva obvykle ztělesňuje čistotu a harmonii. Na slovenské vlajce například symbolizuje mír, čistotu, neposkvrněnost, dokonalost a svobodu. Na české vlajce by měla odkazovat na svobodu nebo čistou duši českého národa.
Vlajky byly původně používány pro praktické účely, jako je identifikace skupin na bitevním poli, ale postupem času se změnily na silné symboly jednoty, hrdosti a národní identity. Podívejme se spolu na stručnou historii vlajek.
Nejstarší zaznamenané používání vlajek pochází ze starověkého Egypta a Asýrie, kde se standardy a zástavy používaly k vojenské identifikaci. Tyto časné vlajky často nesly symboly nebo emblémy, které reprezentovaly království nebo vládce.
Římské legie nesly vexilu, což byly látkové vlajky připevněny k vodorovnému břevnu na svislé holi. Tyto standardy nesly vojenské symboly a často obsahovaly znak legie. Používaly se k identifikaci na bojišti a ke shromáždění jednotek.
Během středověku rytíři a šlechtici vystavovali zástavy se svými osobními heraldickými symboly. Tyto symboly se vyvinuly do složitých systémů emblémů, které reprezentovaly rodokmen, rodinu či spojenectví.
V časech největšího mořeplaveckého objevování se námořní vlajky staly rozhodujícími při identifikaci lodí. Národy vyvinuly odlišné vlajky nebo prapory, aby odlišily své lodě od ostatních. To pomohlo vyhnout se zmatku a také signalizovalo příslušnost ke konkrétní koruně.
Pozdní středověk a renesance poznamenaly vznik národních vlajek, jak je známe dnes. Tyto vlajky reprezentovaly nejen panovníky, ale i celé národy. Například Union Jack Spojeného království vznikl spojením vlajek Anglie, Skotska a Irska a symbolizuje jejich jednotu.
Během koloniální éry se vlajky staly symboly kolonizace, ale také odporu. Koloniální mocnosti umístily své vlajky na nově získaných územích, zatímco místní obyvatelé někdy používali vlastní vlajky jako symboly rebelie nebo hnutí za nezávislost.
Americká revoluce z konce 18. století zavedla ikonické vlajky jako Betsy Ross Flag se 13 hvězdami a pruhy, které představují původních 13 kolonií. Star-Spangled Banner, národní hymna Spojených států, byla inspirována odolností americké vlajky během války v roce 1812.
V 19. a 20. století došlo ke vzestupu nacionalismu, který vedl k přijetí vlajek jako symbolů nezávislých národů. Země jako Itálie, Německo a Japonsko zavedly nové vlajky, které reprezentují jejich jednotnou identitu. Přijetí vlajek se propojilo se snahou o sebeurčení.
Když se po druhé světové válce rozpustila koloniální impéria, nové nezávislé státy přijaly vlajky, aby odrážely jejich jedinečnou identitu, přičemž často čerpaly inspiraci ze svých historických symbolů, kultur a země.
V moderní době vlajky nadále hrají důležitou roli při reprezentaci národů, politických hnutí a věcí. Používají se v mezinárodní diplomacii, na sportovních akcích a kulturních festivalech, slouží jako silné nástroje komunikace a jednoty.
Přestože jsou vlajky, které mají svá „dvojčata“, žádné dvě nejsou úplně stejné. Některé se od jiných odlišují kombinací barev, jiné tvarem nebo použitými symboly. My jsme pro vás vybrali několik těch nejzvláštnějších vlajek, stejně jako několik dalších kuriozit ze světa vexilologie.
Existuje několik národních vlajek, které jsou si navzájem velmi podobné nebo skoro identické. Například vlajky Rumunska a Čadu jsou prakticky totožné, rozlišuje je pouze odstín použitých barev.
Velmi podobně jsou na tom vlajky Nizozemska a Lucemburska. Vlajky Irska a Pobřeží slonoviny mají stejnou barvu, ale jejich pruhy jsou obrácené.
Polská vlajka je zase stejná jako indonéská vlajka, pokud ji otočíte.
Pokud jde o tvar, vlajka Nepálu nemá konkurenci. Jako jediná národní vlajka na světě nemá typický pravoúhlý čtyřúhelníkový tvar, ale je tvořena dvěma trojúhelníky, které představují himálajské hory, a navíc odkazují na dvě hlavní náboženství národa, hinduismus a buddhismus.
U výjimečných tvarů zůstaneme. Existují totiž jen dvě vlajky, které mají čtvercový tvar. Vlajku Švýcarska tvoří jednoduchý bílý kříž na červeném pozadí. Jeho čtvercový tvar je odklon od většiny pravoúhlých vlajek a má hluboké historické vazby se středověkým původem národa.
Druhým státem se čtvercovou vlajkou je nejmenší stát světa – Vatikán. Jeho vlajka má dva svislé pruhy: zlatou nebo žlutou na levé straně a bílou na pravé straně. Obsahuje také překřížené klíče svatého Petra, které symbolizují duchovní autoritu a sílu svazovat a rozvazovat.
Možná jste se setkali s populárním tvrzením, že vlajka Mosambiku je jedinou vlajkou, která obsahuje střelnou zbraň. Není to ovšem úplně pravda. Tato vlajka je sice známa jedinečným začleněním útočné pušky AK-47 a otevřené knihy, ale existují ještě tři další země, které na vlajce nesou střelnou zbraň. Jedná se konkrétně o vlajky Guatemaly, Haiti a Bolívie.
První, vlajka Guatemaly, zobrazuje dvě zkřížené pušky za svitkem, což pro ně představuje jejich ochotu bránit se.
Další, vlajka Haiti, se od předchozích dvou mírně liší. Namísto překřížených pušek jsou zde pušky s bajonety prezentovány jako trofej na vrcholu zeleného kopce, u královské palmy, symbolizující jejich nezávislost.
Poslední je vlajka Bolívie, zobrazující zkřížené muškety, které podobně jako Guatemala představují ochotu země bránit se.
Zatímco národy čas od času své vlajky přetvářejí, je známo, že jedna vlajka se mění v závislosti na konkrétních okolnostech. Filipínská vlajka je vertikálně převrácena v závislosti na tom, zda je země ve válce či nikoli. Když je mír, modrý pruh směřuje vzhůru a když je národ ve válce, nahoře je červený pruh.
Jak jsme si již řekli, mnohé státní vlajky se časem mění a přizpůsobují historickým událostem. Prvenství v těchto změnách však nese vlajka Brazílie, která byla od jejího vzniku změněna již dvacetkrát. Brazílie je rovněž držitelem rekordu o nejkratší sloužící vlajku, kdy jedna její verze byla používána pouze po dobu 4 dnů.
V tomto případě nejde samozřejmě o rozměr oficiálně používané vlajky, ale do Guinnessovy knihy rekordů se úspěšně podařilo zapsat rumunské vlajce, kterou vytvořili v neuvěřitelném rozměru 349 x 227 metrů, což je zhruba rozměr 3 fotbalových hřišť. Vážila přes 5 tun a skládala se ze 70 kilometrů nití. Její rozbalení trvalo 200 lidem několik hodin.
Některé vlajky jsou specifické jejich netradičními poměry stran, jako například vlajka Kataru, která je více než dvaapůlkrát delší než široká, nebo vlajka Toga, která má velmi specifický poměr 2:3,23607, tedy poměr zlatého řezu.
Na světě jsou jen tři vlajky, které obsahují fialovou barvu. Pyšní se jí vlajky Dominiky, El Salvadoru a Nikaragui. K tomu abyste si této barvy všimli, musíte být pozorní, používá se velmi omezeně. El Salvador a Nikaragua mají fialovou barvu zastoupenou v barevných pruzích duhy.
Na vlajce Dominiky je již tato barva výraznější v podobě papouška Sisserou, který je národním ptákem ostrova a patří mezi ohrožené endemické druhy. Pokud přemýšlíte, že jsme se spletli a Dominika má být správně napsána jako Dominikánská republika, tak tomu tak není – Dominika je samostatná malá ostrovní země v Karibiku, jejíž název je občas pro lidi mylný.
Sporadické používání fialové barvy je způsobeno dvěma hlavními faktory: fialové barvivo bylo po staletí příliš drahé a těžko se vyrábělo na to, aby bylo vhodné pro výrobu vlajek. Fialová má také dlouhou historii spojování s královskou hodností nebo bohatstvím, což z ní činí ne vždy žádanou barvu k propagaci na vlajce.
Na některých vlajkách najdeme i zvířata, která reprezentují přírodu svých zemí, jako například kondor na vlajce Ekvádoru či exotičtější zvířata jako lvy, která zase symbolizují odvahu a sílu země.
Najdou se však i takové země, jako například Wales (drak) nebo Albánie (dvouhlavý orel), které na své vlajky umístily mýtické tvory, reprezentující legendy spojené s historií země.
Přestože pálení vlajek je v mnoha zemích trestné, v USA mají na tento akt speciálně vyhrazený den. Jde o 14. červen, kdy se v zemi musí pálit vlajky, které již nejsou ve vhodném reprezentativním stavu.
Bílé vlajky se považovaly za signál kapitulace již od starověkých římských časů. Historici věří, že výběr barvy byl založen na faktu, že bílé oděvy byly ve starověkém světě snadno dostupné a považovaly se za velmi viditelné. Dnes se bílá vlajka nepovažuje jen za znak kapitulace, ale symbolizuje i touhu jednat.
Tato hrůzostrašná vlajka se začala poprvé objevovat v 17. století. Její černé pozadí, zdobené strašidelnými symboly, jako jsou lebky a kosti, vyvolávalo v obětech strach. Piráti ji používali k zastrašování a povzbuzování ke kapitulaci během jejich loupežných nájezdů. Termín pravděpodobně pochází z „joli rouge“, což ve francouzštině znamená „pěkně červená“. Zatímco designy byly různé, odkaz vlajky přetrvává prostřednictvím literatury a popkultury a ztělesňuje nemilosrdného a dobrodružného ducha zlatého věku pirátství.
Česká vlajka, nápadná bikolóra bílé nad červenou s modrým klínem, přináší příběh jednoty, odolnosti a historie. Bílá symbolizuje historické české země a čestnost, zatímco červená představuje odvahu a krev prolitou českým lidem. Jelikož vlajka vznikla ještě pro účely Československa jako celku, někteří se domnívají, že právě modrý klín reprezentuje Slovensko a jeho kopce.
Design vlajky, inspirovaný středověkým erbem Českého království, byl oficiálně přijat 30. března 1920, kdy se po 1. světové válce zrodilo Československo. Odrážel jednotu mezi slovanskými národy a jejich společnou snahu o suverenitu.
Je pozoruhodné, že když Československo přešlo v roce 1993 mírovým rozpadem na Českou republiku a Slovensko, česká vlajka zůstala nezměněna, čímž se upevnil její status sjednocujícího symbolu. Jednoduchý tříbarevný design vlajky zajišťuje její viditelnost a uznání, zatímco její bohatá symbolika slouží jako připomínka historie a jednoty národa.
Příběh vlajek je důkazem touhy lidstva vyjadřovat identitu a sounáležitost prostřednictvím symbolů. Od jednoduchých transparentů na bitevním poli až po složité návrhy, které zapouzdřují staletí historie, vlajky zůstávají nedílnou součástí lidské zkušenosti a spojují příběhy o hrdosti, boji a společných aspiracích. Věříme, že jsme vám alespoň trochu přiblížili tento rozmanitý svět nejenom státních symbolů.
Průkopník našich cest do Indonésie a Polynésie. Několikrát absolvoval cestu kolem světa, průvodcuje jižní Ameriku, Barmu, Thajsko, Indii, Čínu, Tibet, Nepál, Bhután, Etiopii, Keňu, Tanzanii, Namibii, JAR...., miluje Stolové hory ve Venezuele, koupe se s tučňákama na Antarktidě a vyběhne na každou sopku, kterou spatří. Bohém s odbornými znalostmi z řízení a marketingu si na zájezdech vychutnává každý moment. Okouzlí Vás nejen dojemnou hrou na klavír, vědomostmi, ale i talentem zorganizovat věci tak, abyste si vaši dovolenou dokonale užili. Velmi dobře vaří a v restauraci vám rád pomůže najít přesně to víno, na které máte chuť. Z dovolené, kde vás provází, se vám nebude chtít odejít.