Noční kasina a sladká portugalská tečka
K večeru jsem se vydal do čtvrti Taipa a jakmile se setmělo, Macao se změnilo v elektrizující svět světel, zvuků a očekávání. Když jsem poprvé spatřil Venetian, měl jsem pocit, že vstupuju do jiného světa. Uvnitř mě čekaly kanály s gondolami, nebe namalované tak dokonale, až se dalo zapomenout, že je noc, a nekonečné haly s blýskajícími se automaty. Pozoroval jsem hráče, kteří jako by se na pár hodin odpojili od reality, a fascinovalo mě, jak silnou atmosféru může kasino vytvořit. Nebyl jsem tam kvůli hazardu, spíš kvůli tomu, abych viděl, jak Macao žije po setmění. Když jsem z kasina vyšel zpátky do nočních ulic, měl jsem chuť na něco jednoduchého a skutečného. Našel jsem malou portugalskou pekárnu, schovanou stranou hlavního ruchu. Dal jsem si pastel de nata, ještě teplý, s křupavou karamelem zapečenou krustou. Stál jsem tam s tím malým koláčkem v ruce a sledoval lidi proudící do kasin, jako by se celý svět právě přeléval mezi dvěma realitami. Ta sladká chvíle v tichu byla dokonalým kontrastem k pompéznímu lesku kolem — a právě proto si ji tak dobře pamatuju.
