poznávací zájezdy do Laosu plné zážitků
laoský venkov, dračí zuby a rýžová pole, krásy Zlatého trojúhelníku
aktivní dovolená se špičkovými českými průvodci a množství UNESCO památek
jsme tu pro vás od roku 1993, využijte naše zkušenosti
Tel.: 224 250 138, 608 482 877 | Email: cksen@cksen.cz
Dobrý den do CK SEN, toto je poprvé, co píšu zpětnou vazbu z dovolené. Nedalo mi to. A to proto, že jsem naprosto nadšen z vaší cesty, kterou jsem absolvoval přímo s majitelem p. Fellnerem, jako průvodcem. Byla to moje první cesta do Asie, a proto jsem si vybral toto, abych viděl to hlavní a nejlepší z Asie. Už nemám moc na to, vracet se tam několikrát. Bagan v Barmě byl fascinující, a to zejména při východu a západu slunce, který jsme pozorovali přímo z chrámů, někteří letěli i balonem. Mě osobně se nejvíce ale líbil Angkor Wat v Kambodži, je to neskutečně obrovský komplex, naprosto předčil moje představy. Byl jsem mile překvapen, jak některé chrámy jsou tak dobře zachovány. Plavba po Mekongu až do Luang Prabang uchvátila snad všechny. Mlčky jsme pozorovali život místních žijících u řeky a pak už si užívali francouzské atmosféry města. Děkuji a zdravím p. Fellnera. Bylo to příjemné cestování. Standa Malý
Tuto cestu bych ráda doporučila všem, kteří váhají a nemohou se rozhodnout, zda navštívit Barmu, Kambodžu či Laos. Tento zájezd nabízí to hlavní a opravdu zahrnuje ty nejkrásnější památky, kterými bezesporu jsou Angkor Wat a barmský Bagan. Navíc průvodce byl profesionál a na vysoké úrovni se o nás staral ve všech směrech. Díky jemu, jeho znalostech všech míst i historie nám dokázal zprostředkovat opravdu zážitkovou dovolenou. Nyní plánuji s CK SEN cestu po Jižní Americe. S pozdravem, Jarmila
Pomalu se vzpamatováváme z tohoto úžasného zájezdu. Třídíme zážitky a tisíce fotografií. Až teď si uvědomujeme, co všechno jsme viděli, zažili, ochutnali, ovoněli nebo s údivem obhlíželi. Někdy nám v té rychlosti splývaly zážitky jako film. Díky Martinovi Navrátilovi a jeho nekonečným vědomostem měla naše expedice další rozměr, co ještě nevíte, zeptejte se Martina :-) Laos na nás dýchal skutečným koloniálem kombinovaným s modlitbami buddhistických mnichů. Vietnam se šílenou dopravou bez pravidel a bez havárií a rozporuplná Kambodža s tragickou minulostí. Dnes má pro turisty příjemné pláže s množstvím barů, restaurací a fascinujícím Angkor Vat. Zájezd byl sice expedice, ale ubytování se snídaní byl komfort. Opět jsme se SNEM zažili úžasnou dovolenou. Jana a Ivan Majerovi
Ano, opravdu gurmánská expedice, jak ji nazval náš průvodce Martin Navrátil, přibrala jsem z těch mňamek 2 kila :D Člověk, když odchází poznávat nové země a vybere si expedici, očekává opravdu cokoli. Bude muset překonat nepohodlí, protože opravdu jsme rozmazlení, náročné přesuny, hranice svých možností. Každopádně tuto expedici můžu nazvat úžasnou dovolenou, kde si každý přišel na své. Ve zkratce, splav Mekong, náš průvodce Martin si stále v skrytu duše přál přespat v nějaké vesničce při Mekong, protože přece loď se může pokazit... Sice mu to nevyšlo na 100 %, ale aspoň jsme plavbu ukončili brzy, jen pár km, ale hned jsme měli pocit expedice – jééééééééj :D Luang Prabang zůstane v každém srdci, nádherné městečko s úžasnými trhy a chrámy. Tam jsme si dali nejlepší rybu na citrónové trávě na tržišti v tom šíleném kolotoči. Potom serpentinová cesta s krásným výhledem a "kratičká procházka" k jeskyni přes rýžová pole. Vientiane a jeho šarm a potom Vietnam. Hanoi, pokud máte rádi přírodu, nezklame. Na hadí večeři a šílené tempo tohoto města se zapomenout nedá. Cesta ležobusem pro nás byla rozhodně zábava. První odpočinek v Nhatrang, kam jsme se dostali příliš brzy díky rychlosti řidiče. Ranní cvičení Vietnamců na pláži a nádherný východ slunce. Ten až kýčový pohled otevře nejedno srdce. Saigon nás rozesmutnil muzeem americko-vietnamské války. Kambodža je již kapitola sama o sobě. Člověk cítí velký respekt, smutek smíšený s nadějí, jakmile tam vkročí. Vražedné pole a S-21 dokáží vzbudit smutek, ale i hněv. Je toto možné mezi lidmi? Rajské pláže a teplý Sihanoukville, výlety na motorce a lodičce, šnorchlování. A na konec neskutečný Angkor Vat. Co je však důležité při takovýchto zájezdech, jsou právě lidé. A ten nejdůležitější, který rozhoduje o tom, zda to bude zážitek na celý život, nebo mdlá vzpomínka, je právě průvodce. A myslím, že Martin udělal ten náš, naší srdcovkou. Lucie
Když jsem přišla po dovolené opět do práce, na otázku, co jsem si přivezla z Barmy, jsem odpověděla: klid. Byly to dva týdny plné úsměvů a smíchu, ale i nerušeného ticha. Byly to dny od rána do noci naplněné nejen tisíci pagod různých tvarů, velikostí, barev, významů, ale i desítkami krásných a dobrých lidí, jejichž kouzlo mě prostě dostalo. Zážitky s nimi jsou jedinečné, spontánní, upřímné, čisté, veselé i vážné. A mnohé i silné.
Když mě nečekaně pohladila a objala dlouhokrká žena z kmene Padaung, rázem jsem přestala vnímat okolní svět a cítila jsem jen neopakovatelnost tohoto okamžiku. Slyšela jsem svůj zrychlený tep i tlukot srdce, polili mě potůčky potu a oči se mi zaplnily slzami. Vnímala jsem její teplou ručku na mé líci, dobrotu v jejích hlubokých tmavých očích, úsměv na rtech a důvěru, která ke mně proudila z této útlé hospodyňky v letech, hospodyňku s mosaznými obručemi na krku, které váží až 8 kg.
Nelze nezmínit našeho mandalajského místního průvodce, který nás svou otevřeností, radostí, svým myšlením a postojem k životu a jeho hodnotám, jakož i svým širokánským úsměvem a srdečným smíchem úplně dostal. Nenuceně, nepozorovaně, jsme při něm ztichli a spolu s ním vstoupili někam do hloubky své duše a zamysleli se…Barma je o lidech. Milých, zručných, vytrvalých, usměvavých, veselých, dobrých lidech.
Barma je o nesčetných zlatých pagodách a tajemných prastarých stupách, o obrovských Buddhách, o živém jezeře Inle v objetí Šanských hor, mohutné řece Iravady, o tropických zahradách a výborných hotelích, dobrých cestách, chutném jídle, ovocných šťávách nebo Grand Royal Whisky. O romantických západech slunce, ale také o prohánějící se mracích a neutuchajícím dešti, loužích a blátě, které sem patří stejně jako buddhismus a zlato, skromnost a pokora. My jsme to ještě stihli! Autentičnost a nedotčenost této země a její lidi. Opravdu si však třeba sem pospíšit, neboť turismus už i zde hlasitě klepe na dveře, na mistrovsky vyřezávané vrata z teakového dřeva, za kterými se ukrývají velké poklady jedné magické země.
Eleonora
Milí přátelé v CK SEN,
přestože uplynulo už pár týdnů od našeho návratu ze zájezdu Barma - země zlata a buddhismu, myslím si, že jsme pořád ještě tam. V zemi, kde žijí svůj jednoduchý život (jaký my už dávno neznáme) krásní a usměvaví lidé, v zemi ještě téměř vůbec nedotčené masovou turistikou, v zemi, kde se mystické pagody, chrámy, kláštery snad ani nedají spočítat. Není se co divit - s pečlivým, charismatickým, stále dobře naladěným a na všechny situace připraveným Peťou Blažkem je Barma absolutně neodolatelná cestovatelská kombinace. Díky, bylo nám fakt skvěle.
Marie a Michal
Barmu třeba určitě navštívit je to nádherná země plná zlata. Netřeba číst první strany v průvodcích kde píší, proč do Barmy necestovat, a až pak vás ohromí vším, co Barma má. Podle mě by je měli přepsat. Úžasné na Barmě je, že je tam zatím málo turistů a tak máte fotografie bez stovek hlav jiných turistů, západ slunce na pagodě si vychutnáte bez rušení cvakajících fotoaparátů, no nádhera. Ubytování uprostřed jezera INLE bylo romantické a pro některé napínavé :) S úžasným průvodcem Jožkou Harvánkem. I když opožděně, děkuji Jožkovi za kávové dýchánky a za to, že se o nás staral, jako bychom byli jeho vlastní :)
Mája
Rád bych se i já podělil o zážitky z Barmy, ze které jsme se před pár dny vrátili. Zažili jsme nádherné chvíle během letu balónem nad chrámem Bagan. Nikdy jsem si nemyslel, že pilotovat balón je tak těžké. Viděli jsme festival na jezeře Inle, zde nádherné chrámy i nádherní lidé, a dny ubíhaly neuvěřitelně rychle. Navzdory ohlášenému celotýdennímu lijáku jsme většinu prohlídek absolvovali suchou nohou. Obdivoval jsem našeho průvodce Jana Budaye, jak okamžitě měnil program podle očekávaného počasí. I přes jeho neúspěšné pokusy odstranit mraky se nevzdával, vyhlíželi jsme východ i západ slunce, a po cestách jsme stihli ještě několik krásných přídavků. Byli jsme výborná parta s výborným průvodcem. Tehdy jsem si opět uvědomil, že nejen destinace, ale i profesionální průvodce, dělají zájezd fantastickým. Honza byl obětavý a každý den či večer nabídl program nebo stylovou restauraci, jakmile viděl, že je zájem. Neustále musel řešit věci s domácími průvodci, ale nebyla na něm vidět žádná únava. Vždy veselý a usměvavý s příslovečným humorem nás vítal každé ráno. Díky za nádherný zážitek. Vyplatilo se to. Těším se na další setkání s Tebou na zájezdech CK SEN.
Věrný cestovatel Jozef Smolka
Barma – úžasná země a přesně taková, jak to popisuje název zájezdu. Buddhismus je zde cítit na každém rohu a zlata je tu nepočítaje. Pozlacené stupy a pagody kam jen oko dohlédne, kontrastují s chudobou a bídou, která dominuje na venkově. I přes chudobu jsou tu všichni milí. Naštěstí jsme Barmu zažili ještě předtím než zde dříve či později nastane rozmach masového turismu, což se jistě negativně odrazí na autentičnosti. Nebyl by výlet nabitý zážitky (a že jich bylo nepočítaně) nebýt úžasného průvodce Jana Budaye. Všichni jsme ocenili jeho znalosti kultury, historie a nadšení, se kterým věděl vše podat velmi poutavým způsobem, nemluvě o jeho lidských kvalitách. Díky skvělé spolupráci s lokálními průvodci jsme se mohli dostat velmi blízko do kontaktu s každodenním životem domácích (návštěva reálného obydlí v chatrčích, tržnic v Pindaya a Baga). Obzvláště emotivní byla návštěva kláštera v Amarapura během poledního ceremoniálu kdy buddhističtí mniši čekali v řadě na almužny a jídlo. Honzo díky ještě jednou za všechno a samozřejmě díky patří i cestovce za skvělou organizaci – vše proběhlo bez nejmenšího zádrhelu. Všichni, co váháte nad tím, zda jet nebo nejet do Barmy, tak šup šup nečekejte ani vteřinu a užijte si to.
Jiří Zimányi
Dobrý den, ráda bych touto cestou poděkovala vašemu týmu, a především průvodkyni Katrin, která nás provázela Vietnamem a Kambodžou. Cestu do Asie jsme si chtěli spojit i s odpočinkem u moře, a tak jsme zvolili variantu zájezdu Saigon, Angkor, Pataya. Na závěr jsme si tedy parádně užili a odpočinuli na thajských plážích v 5* hotelu. Katrin je člověk na správném místě, Asii miluje a není nic, co by o ní nevěděla. Byla to přidaná hodnota ke všem těm krásám jako je Angkor Wat a památky Saigonu. Tuto cestu velmi doporučujeme, v budoucnu plánujeme další cestu s vámi, a tentokrát na Kubu. Děkujeme za zážitky, na které nikdy nezapomeneme. Manželé Vejvodovi
Dobrý den, v první polovině dubna 2019 jsme se zúčastnili zájezdu ve Vietnamu a Kambodži. Chtěla bych poděkovat za skvělý program a organizaci, opravdu jsme viděli ještě víc, než bylo psáno..Byli jsme s Vámi poprvé a jistě ne naposled. I přestože byl program koncentrovaný, neměli jsme dojem nervozity, chaosu , ba naopak. Lví podíl na tom všem měla naše průvodkyně Zuzka Hábeková, která vše zvládala s klidem a úsměvem. S přehledem si nás zorganizovala, plnila naše přání, nic nebyl problém..Co bylo jedinečné, to byla snaha nás jako skupinu hned od začátku stmelit. Hned po příletu se s námi Zuzka seznámila a / ani nevím jak k tomu došlo/ najednou jsme si všichni tykali. Pak přišel noční přejezd vlakem s kalíškem v ruce a vystoupili jsme jako kompaktní skupina. Možnost sdílení zážitků dala zájezdu další rozměr. . Vietnam je země mnoha tváří, od divoké Hanoje s mořem motorek a životem v ulicích až po bulváry v Saigonu, kde obchod je život. Polévka Pho- jak může mít "obyčejný " vývar, tak neobyčejnou vůni a záplavu chuti ? Sálající Kambodža s chrámy Angkoru, která předčí očekávání. Takže..Pět největších zážitků? Neumím vybrat, vždycky si vzpomenu na některý, který by chyběl..Děkujeme Zuzko, děkujeme SEN. Magda a Marek Krutilkovi
Před nedávnem jsme se šťastně vrátili ze zájezdu Vietnam - Kambodža s Jožkou
Havránkem. Bylo to úžasné, velmi dobře jsme si vybrali. Také bych chtěla napsat, že
Jožo je super průvodce, protože na konci našeho zájezdu, kdy jemu už dávno skončila
jeho průvodcovská práce, se ukázala jeho profesionalita! Z Kambodži jsme letěli do
Bangkoku, kde jsme měli na letišti čekat 7 hodin. Jožo to ve svém volném čase vzal do
svých rukou a zařídil nám odvoz do místa, kde nás čekali s chutným Thajským
obědem a následně nám narychlo ukázal Bangkok, což nás všechny velmi potěšilo,
neboť představa, že budeme na letišti sedět 7 hodin nás všechny otrávila a místo toho
jsme viděli i kousek z Thajska;)
Děkujeme.
Andrea
Bylo to naprosto skvělé,
konečně se dostáváme k tomu abychom ohodnotili krásný zájezd do Vietnamu, který byl od 1.4. do 16.4.14. Byl to naprosto úžasný zájezd, vynikající parta lidí a jako třešnička na dortu byla skvělá průvodkyně Katrin Abu Naboutová. Program byl super, naplněný do poslední chvilky. Spoustu jsme toho viděli , zažili, ochutnali vynikající místní jídla, odpočinuli si u moře.
Bylo to naprosto skvělé a ještě jednou moc děkujeme Katrin, protože to byla hlavně její zásluha, že všechno klapalo a všichni byli milí, vstřícní a přátelští.
Karzelovi
Dobrý den,
Zúčastnili jsme se vašeho poznávacího zájezdu do Indočíny. Byl úžasný, skvělý. Navždy již změnil náš pohled na tuto část světa, na lidi tam žijící, ale i na nás samé. Velmi skromní, pracovití, poctiví, vstřícní Vietnamci, vždy usměvaví, připraveni pomoci – úplně jiný obrázek než „z našich tržišť“. Máme mnoho zážitků, mnohdy i těch nesdělitelných, vnímaných nejen přes rozum a smysly jako zrak a hmat, ale zejména přes ty, které nazýváme čichem, sluchem a chutí. K celkové atmosféře a poznání této země naší malou skupinkou přispěla i lidsky krásná, vzdělaná, příjemná, vždy usměvavá a milá průvodkyně Katrinka Abou Naboutová, jí především patří náš velký dík. Zdravíme všechny cestovatele a přejeme mnoho objevných zážitků z cestování.
Zuzana a Oldřich Benešovi
Vážení,
Na celkově výborném dojmu z celého zájezdu má lví podíl naše průvodkyně Kathrin Naboutová, která dokázala po celou dobu udržet ve skupině optimistickou náladu. Navíc překvapila svými perfektními znalostmi o navštěvovaných místech, o historii i současnosti Vietnamu a Kambodže a dokázala nám je přístupnou formou sdělit . Cestujeme do ciziny už více než 10 let s různými cestovkami , ale s takovým průvodcem jako je Kathrin jsme se setkali jen výjimečně .
Myslím, že díky tomu pojedeme se S.N.E.M. ještě víckrát
S pozdravem a přáním hezkého dne,
Michaela a Pavel Wantulokovi
Vážení„Seňáci“
Vrátili jsme se z vaší cesty po Vietnamu a Kambodži. S vámi jsme cestovali poprvé. Dost jsme toho již v minulosti absolvovali s různými cestovkami včetně individuálních programů. Po této cestě jsme si však museli nechat týden na to, abychom to všechno krásné a úžasné vstřebali. Cestu asi nejde nastavit lépe, než ji realizujete. Prostě paráda. Kromě programu je pro nás vždy hrozně důležitý průvodce. Katrin překonala všechna naše očekávání. Perfektní organizace, všechno klapalo s nádhernou pozitivní atmosférou a hodně jsme se dozvěděli. Super! Gratulujeme vám k tomu, že máte ve svém týmu takové lidi jako je Katrin. Musíme zmínit ještě jeden příjemný moment. Moc se povedla naše skupina. To, že se potkali lidé za Slovenska, Těšínska, Jižní Moravy a Čech byl další velký plus této cesty. Ještě jednou díky moc za krásné zážitky. Už jsme ponořeni do hledání další cesty s vámi (a Katrin).
S úctou Karel a Jarka Skrbkovi
Vážené vedení CK SEN, jménem účastníků cesty Vietnam ze severu na jih, si touto cestou dovolujeme poděkovat Josefovi Zelizňákovi za sestavení velmi zajímavého programu a Josefovi Harvánkovi za velmi dobou průvodcovskou práci během celé naší cesty. Díky tomu jsme během cesty zažili spoustu krásných a zajímavých zážitků, na které budeme všichni jistě dlouho a rádi vzpomínat. S pozdravem Ing. Jan Šedivý, CSc.
Děkujeme CK SEN za bezvadné a zcela profesionální zprostředkování poznání zejména dosud s nedůvěrou přijímaného Vietnamu. Nádherný zážitek a to nejen díky počtu navštívených památek zapsaných na listině UNESCO, ale i bližšího poznání lidí s jejichž příbuznými se tady v Praze tak často setkáváme. Úžasní, milí a přátelští. A k tomu bližší poznání událostí, až téměř na kůži, které jsme i my tady v Evropě tak intenzivně prožívali (válka ve Vietnamu, rudí Khmerové). Velký dík patří průvodkyni Katrin Abou Naboutové. Půvab, šarm a vysoká odbornost. A k tomu to, na co jsme u průvodců SEN vlastně už zvyklí, profesionální výkon práce, odborná úroveň, ochota, vstřícnost a vždycky i něco navíc. Ano, i díky tomu se na SEN rádi obracíme, když chceme zase vidět nějaký ten kousek světa. Ještě jednou děkujeme a všem Vám doporučujeme. Sedláčkovi
Dobrý den.
Chceme poděkovat za překrásný a velmi zajímavý zájezd. Byli jsme nadšeni snad všemi navštívenými místy a jsme si vědomi, jak moc se na tom podílel průvodce Jožo Harvanek. Jeho velice zasvěcený výklad i ochota a hlavně neustále dobrá nálada nám všem pomohla překonávat únavu a těžkosti cesty.
Navíc cestování v kombinaci SEN + BUBO má ještě jednu výhodu - člověk si opravdu uvědomí, že i 20 let od rozdělení státu k sobě Slováci a Češi mají stále blízko.
Ing. Růžena Teuchnerová + Ing. Jan Blabol
Pozdrav všem účastníkům zájezdu Vietnam Kambodža. S CK SEN jsme byli poprvé, ale skvělý program, skvělý průvodce a skvělá organizace z nás udělaly dokonalé a věrné klienty, a již se tešíme na přístí zajezd. Díky nezapomenutelným exotickým zážitkům budeme rádi vzpomínat i přes nepřízeň osudu (4 dny bez jednoho kufru a šikovná kapsářka v Hanoji - 14 dní starý mobil). Vše se v dobré obrátilo. A na závěr poděkováni průvodci Peťovi Blažkovi, který byl výborný organizátor a společník a jehož hluboké a ohromující znalosti nám umožnily se o navštívených zemích dozvědět spoustu zajímavých detailů a informaci.
Libor a Renata
Vážení organizátoři SEN zájezdů,
před několika dny jsem se vrátila ze zájezdu Vietnam, Kambodža velice spokojená, přímo nadšená. Jsem letitá důchodkyně, leccos jsem procestovala. Tento úchvatný, velmi dobře organizovaný zájezd předčil veškerá moje očekávání. Velkou měrou, jak jsme se shodli s ostatními účastníky, k tomu přispěla osobnost průvodce - pana Samuela KLČE. Byl vynikající, řekl nám toho hodně zajímavého navíc, a zodpověděl dopodrobna jakoukoliv otázečku účastníků. I po stránce organizační, a hlavně společenské je to člověk jedničkový. Během prvních dnů se mu podařilo stmelit 8 Čechů a 25 Slováků v báječnou partu. Když jsme si např. o Silvestrovské půlnoci nechali zahrát a také zazpívali hymny, tak místní i obsluha oněměli. Všechny naše zážitky včetně návštěvy khmérské vesnice a školy jsou velice silné. Já osobně nezapomenu na krásná Samuelova slova, která pronesl při přípitku k mým 75tinám.
Daroval mi tričko a už vaší CK dělám reklamu! Prostě SAMO je dokonalost SAMA.
S přáním pěkného dne
Dagmar Stará
Cestuji si prstem po mapě Vietnamu a tiše vám tam ve Vietnamu závidím, protože přesně vím, jak je vám tam dobře a jakou úžasnou dovolenou zažíváte. Absolvovala jsem ji v květnu a byla to skvělá cesta, z několika důvodů - protože SEN umí připravit velmi dobrý program, a protože Juraj je PAN průvodce a pro klienty by snesl i modré z nebe. Juro je kromě toho také milý člověk. Vietnam, stejně jako Kambodža, je zajímavý, fascinující, fotogenický. Lokální průvodci (Mr. Thu, Mr. Kong, Mr. Phi v Siem Reap) dělali svou práci skvěle. Kuchyně je tam fakt skvělá. Především v Kambodži jsem měla z mnoha drobných situací pocit, že ačkoli je to velmi chudá země, lidé mají cit pro krásu a smějí se očima i srdcem. V Nha Trangu jsou dobří krejčí , jeden dokonce mluví česky a koktejly na pláži jsou velmi chutné. Užijte si Saigon (tam to žije!), Pho polévku a Saigon Beer.
Helena
V rámci naší cesty máme na programu plavbu po řece Mekong na úseku dlouhém více než 300 km. Plavba na rodinné dřevěné loďce nám zabere celý den. Přináší nám však absolutně novou zkušenost, na kterou v našich zeměpisných šířkách nejsme zvyklí. Čas strávený na řece je jedinečným zážitkem. Vyrážíme z Thajska, ale hned vidíme břehy Laosu, do kterého vnitrozemí plavbou postupně pronikáme. Scenérie jsou jako z přírodopisného filmu. Prudké kopce zarostlé neprostupnou bujnou džunglí, vodní buvoli, kteří se líně pasou na břehu, a některé z nich se chladí koupelí v řece, děti horských etnik, které skáčou do vody a dovádějí na písčitých místech, ostré kamenné ostrovy trčící z hladiny… někdy neumíme posoudit, zda je to realita, nebo jen snění. Plavba po řece Mekong přichází ve chvíli, kdy opouštíme první zemi - Myanmar. Jsme plni dojmů a zážitků, a jak plyne řeka, tak se i naše vzpomínky ukládají, a prožíváme je skrze společné povídání ještě jednou. Neumím si představit lepší utužování a poznávání na cestách. Zlatým hřebem je oběd připravený rodinou, které patří loď. Pro mnohé z nás je to nejlepší gastro-zážitek na cestě. Jídlo připravené pro SEN skupinku ze srdce a s takovou láskou, že to cítíme v každém soustu. Mekong jsme si zasloužili a užili jsme si ho naplno. Jak se pomalu stmívá, přijíždíme do přístavu v městečku Luang Prabang.
Přistáváme v Yangoonu, hlavním městě Barmy a po cestě do koloniální části starého města míjíme vznešenou Shwedagon pagodu, postavenou v šestém století, vyčnívající nad město do výšky 112 metrů. Shwe znamená v barmském jazyce zlato a říká se, že pagody v Barmě jsou oblepené miliony zlatých lístků, které dohromady převyšují zásoby zlata ve Velké Británii. Samozřejmě zlaté lístky si kupujeme i my, přímo v jejich továrně a lepíme je na pagodu a pozlaceného Buddhu. Jsou tak křehké a jemné, že se nám lepí i na prsty. Barma je jiná než ostatní země jihovýchodní Asie. Duchovno a pokoru je cítit na každém kroku, a abychom splynuli s místními, kupujeme si londží, motáme si je kolem pasu a těšíme se na další zážitky.
Vstáváme brzy ráno a na lodičkách se plavíme po jezeře ukrytém mezi Shanskými vrchy. Kolem nás rybáři veslují svým typickým způsobem, vestoje a veslo pohání nohou. Mají tak lepší výhled na okolní hladinu a chtějí si být jisti úlovkem. Směřujeme ke klášteru skákající kočky uprostřed jezera. Na kůlech je zde postavena malá vesnice, všude kolem nás se pěstuje obrovské množství zeleniny na ostrůvcích plovoucích na jezeře. Mniši se modlí a my mlčky sledujeme buddhistického obřady. Další zastávka je místní trh, kde lidé z hor a jezera prodávají své produkty. Každá tvář je jiná, každý sarong je jiný, tolik různorodých lidí na jednom místě jsem viděl málokdy. Kouříme první cherutku - místní doutník a obdivujeme kmen dlouhokrkých žen, jejichž domovem je oblast mezi Narbou a Thajskem. Západ slunce si vychutnáváme z nedalekých vinic, kde zraje kvalitní barmské víno. Inle je úžasné místo, zamilujete se do něj.
Na druhé straně řeky Irawady naproti Mandalay se nachází největší zřícenina Barmy Mingun. Měla to být největší stavba tehdejšího světa, královi však došly peníze, a tak zůstala zpustlá. Obrovské množství kamenů naskládaných na sebe, pod nimi mohutná řeka. Máme tu čest vyjít na vrchol a s otevřenými ústy si vychutnáváme nádherný výhled a jen tak nasáváme atmosféru zašlé slávy posledních královských měst. Odpoledne jsme již na cestě k nejdelšímu teakovému mostu světa a k buddistickým klášterům plných mladých mnichů. Každý muž v Barmě projde tímto procesem a buď zůstane v mnišském řádu nebo se po pár měsících zařadí opět do běžného života. Buddhismus je cítit na každém kroku a nám se zdá, že jeho síla působí i na nás.
Bagan je pro mě nejkrásnější památkou planety. Když jsem poprvé před deseti lety vystoupil na vrchol jedné z pagod a ohlédl se, oči se mi zalily slzami. Přestože některé chrámy Mongolové v 13. století poničily, jeho krása je nepopsatelná. Tisíce pagod a chrámů roztroušených po malém území. Všude, kam se podíváte je pagoda. Procházíme se mezi nimi, jezdíme na kole či drožkách, taženými koňmi...velký zážitek. Vystoupit můžete kde chcete, místní vám ukážou i zakázaná místa a místa na nejlepší záběry. Východ a západ slunce je však to nejvelkolepější divadlo. Některé výlety balonem jsou nesmysly. Avšak let balonem nad Baganem je zážitkem na celý život. Brzké ranní vstávání, poté adrenalin, jakmile se balon vznese do vzduchu a za pár vteřin máte už všechno pod sebou. Pár minut jste na úrovni nejvyšších chrámů a pak stoupáte výš v ranní mlze a pozvolna se plavíte z jedné strany Baganu na druhý.
Kráska jménem Kambodža. Každý o ní slyšel, každý ji zná, ale málokdo si ji umí představit a pokud i náhodou ano, nečeká, že se změnou hranice tak radikálně změní krajina kolem. Kasina v pohraničním městečku jsou jen jakýmsi odleskem bohatství, ale to tu člověk nenajde. Tedy nenajde, pokud hledá bohatství v podobě na sobě naskládaných bankovek. Pokud však člověk do Kambodže přichází hledat bohatství zakleté v místních lidech, prachu země a v historických skvostech, tehdy ho objeví a okouzlí. I náš poznávací zájezd se toulá Kambodžou a jsme fascinováni z památek, které se kolem nás rozprostřely. V Phnom Penhu jsme kráčeli po moderním nábřeží a hleděli na soutok řek Tonle Sap a Mekong. V Královském paláci se nám nepodařilo zahlédnout krále, který dodnes mluví plynně česky, ale za to jsme si užili krásu paláců a chrámů bez davů lidí. Ty v Phnom Penhu nikdy nečekejte. Mnozí se mu vyhnou, ale byla by to velká škoda neocitnout se na místě, které kdysi hrdě nosilo přezdívku "Perla Orientu". Kambodžská genocida? I my jsme se o ní dozvěděli více na notoricky známém místě s nic neříkající přezdívkou S-21. My už víme, co znamená a víme co se dělo v utajení za jejími vysokými zdmi. Večerní Phnom Penh jsme si vychutnali jak se patří. Nejprve při tradiční khmerské kuchyni s exotickou příchutí. V jídlech se opět objevuje zajímavá chuť koření a kokosového mléka. Ochutnali jsme první doušky piva Cambodia či Angkor a poté jak se Phnom Penh zabalí do tmy se ocitneme v místním baru a popíjíme míchané drinky za neuvěřitelné ceny. Stále nestačí? Nasedneme na motorky a užijeme si dobrodružství na motorkách při cestě do hotelu! I v Kambodži se dá strávit exotická dovolená.
Pokud se řekne nahlas Kambodža, co vás napadne? Devět z deseti lidí ze sebe určitě vystřelí slovní spojení Angkor Wat. Je to tak, nejznámější chrámový komplex celé jihovýchodní Asie leží přímo zde. Dnešní budíček zvonil příliš brzy, ale vše se děje pro nějakou příčinu. Před půl šestou jsme seděli v našem pronajatém SEN buse a uháněli směr Angkor Wat, který máme necelých 15 minut od našeho hotelu. Přijeli jsme přesně na východ slunce, a tak jsme mohli sledovat, jak se z tmavé oblohy postupně vynořují monumentální khmerské věže, které zná téměř celý svět. Slunce se pomaličku, ale jistě probouzelo a silueta chrámu byla stále fotogeničtější. Aby toho nebylo málo, její odraz se nádherně zrcadlil na přilehlém jezírku posetém lotosovými květy. Pro tyto momenty milujeme cestování. Po snídani jsme se do ztraceného světa někdejší khmerské říše vydali znovu, abychom si důkladně prohlédli její největší trumfy. Do bývalého města Angkor Thom jsme se vydali branou posetou tvářemi a ty jen jemně navodí atmosféru toho, co nás čeká o několik stovek metrů dál. Dokonalé dobrodružství. Chrám Bayon, který zde leží konkuruje samotnému Angkor Watu, jen je neznámý. Kdysi z něj hledělo 216 monumentálních tváří, zakletých do kamene, ale když pak v 17. století lidé Angkor opustili, příroda se do něj pustila a některé tváře se ztratily. Sloni pomaličku obcházeli areál a my jsme se pustili do objevování reliéfů s králem Džajavarmom VII, naučili jsme se rozeznávat Khmery od Čamů, se kterými jsme se setkali ještě ve Vietnamu a víme co dělali vojáci v době svého volna. Sloní terasa i terasa leprového krále jsou příjemnými překvapeními během našeho poznávání, ale až nedaleký chrám Ta Phrom nás dokonale pohltí. Ta Phrom patří k symbolům Angkorské říše. Někteří ho chtějí vidět kvůli filmu Tomb Raider, ale i kdyby se zde takový film nikdy nenatočil, stále by Ta Phrom vyzařoval osobité kouzlo, pro které se sem vyplatí přijet. Člověk zde na vlastní oči vidí vítězství přírody nad civilizací a někdejší chrámy a kamenné zdi dnes protínají mohutné kořeny vysokánských stromů. Po khmérském obědě na nás čeká highlight celého místa. Samotný chrám Angkor Wat. Jsou u něj davy lidí z celého světa, ale stále zde umíme najít místo, kde ho budeme mít jen sami pro sebe. Nevěříte? Kolem starobylých reliéfů jsme se dostali až k nejposvátnější části a vyšli nejvyšše jak se jen dalo, abychom si užili výhledy na okolí. Člověk kolem sebe vidí jen koruny stromů a palmy a kdyby netušil, že tam někde pod nimi se nacházejí relikty khmerské říše, nikdy by ho to nenapadlo. Atlantida Kambodže. Unikátní místo, které by klidně mohlo být osmým divem světa. Naše exotická dovolená se blíží k závěru a takto ve finiši je krásně vyšperkována.
Barma je země, kterou se rozhodně vyplatí navštívit. Krásná příroda, milí lidé a zachované památky, které stále, po desítkách let izolace během vlády vojenské junty, nejsou přeplněné turisty tak, jak je to v ostatních zemích jihovýchodní Asie. Nemluvě o tom, že se zde nachází jedno z nejzajímavějších a nejmystičtějších míst na světě. Na břehu řeky Ayeyarwady je vystavěno starobylé město Bagan s více než dvěma tisíci buddhistickými monumenty a věžemi, které jsou jen tak roztroušené v zemi kolem města. Mezi ty nejznámější patří chrám Ananda se zlatou kopulí na vrchu z jedenáctého století, chrám Dhammayangi, Thatbyinnyu nebo pagody Shwezigon a Shwesandaw. Nádherné jsou však i ty menší, mimo město, ke kterým se dostanete po klikatých prašných cestičkách. My však vstáváme brzy ráno a jdeme si prohlédnout tuto krásu z ptačí perspektivy. Ráno o 5:20 nás z hotelu vyzvedne stařičký autobus a po půl hodině jízdy vystupujeme na obrovské louce, kde se připravují horkovzdušné balóny. Náš pilot Barry, který zde létá už sedmou sezónu (v letním období, během velké migrace odlétá do Serengeti v Tanzanii), nás poučí o bezpečnostních záležitostech, zejména jak se připravit na přistání, nabídne nám čaj nebo kávu a koláčky, a po čtyřech ve skupině nastupujeme do koše rozděleného na pět sekcí. Čtyři jsou určeny nám, návštěvníkům a ve středním s ovládacími prvky je náš pilot. Po několika sekundách ohřívání vzduchu pomaličku vzlétneme a vítr nás začne unášet přes toto magické místo. Barry dokáže točit košem a tak máme všichni perfektní výhledy na pagody, chrámy, ale i okolní políčka na rýži nebo arašídy. Barry nám ukazuje ty nejzajímavější stavby a vypráví o nich tajemné příběhy. Ani nevíme jak, a naše třičtvrtě hodinka ve vzduchu uběhla a my přistáváme na travnaté ploše jednoho z hotelů Nového Baganu. Barry nás zve ještě na tradiční pohár šampaňského - podle příběhu z osmdesátých let osmnáctého století, kdy při jednom z prvních úspěšných vzletů tehdy ještě ohněm vyhřívaného balónu, přistál s posádkou na poli, kde si sedláci, kteří tam pracovali, mysleli, že jim tam přistáli démoni na drakovi (jelikož by je ani ve snu nenapadlo, že tam někdo přiletí na balónu) a rozběhli se je zlynčovat. Piloti měli naštěstí s sebou láhev šampaňského, kterou si chtěli vychutnat po úspěšném přistání a ta jim nakonec zachránila život. Příjemná tradice. Vychutnáme si tedy naši skleničku, podebatujeme s Barrym a nastupujeme do autobusu, který nás zaveze zpět do hotelu. Právě jsme ulovili zážitek, na který nikdy nezapomeneme.
Jedno z nejkrásnějších souborů buddhistických památek se nachází na centrální planině Barmy, v ohybu životodárné tepny země- řeky Irawadi. Cestujeme tu za historií a objevujeme její první hlavní město v Baganu. První barmská říše setrvala do dnešních dnů v podobě památky výjimečného rozměru. Bagan je pro místní theravádské buddhisty posvátným místem. Pro nás cestovatele jde o četné chrámy, z nichž každý je jiný, má svůj příběh, výjimečnost a charisma. Baganské chrámy patří k nejkrásnějším místům, co se dá v Barmě navštívit. Nejdůležitějším elementem je však život mezi památkami, který dodává lokalitě jiný rozměr. Milujeme Bagan, protože v okolí pagod, kde nacházíme vzácné fresky i rozličné ztvárnění historického Siddharta Gautamu, se dostaneme do života místních - přecházíme přes jejich pole, když je orba, paseme s nimi vodní buvoly, vozíme se na vozech se zanecháním prašné stopy, ochutnáváme jejich tradiční jídla a přitom si uvědomujeme důležitost přítomnosti Irawadi. Vidíme vše - Shwezigon, Anand i nádhernou Htilomilno . avšak odnášíme si více než suvenýry. Při cestě z Baganu se nám do duše vtisknou úsměvy místních, které jsme potkali, byť jen na pár chvil. Pomohli nám pochopit Bagan- živou památku, která se letos v červenci - týden před naším příchodem - zapsala na Seznam světového dědictví UNESCO. Bagan si to určitě zaslouží: četné chrámy, buddhistická kultura, kláštery mezi ruinami z 12. - 13. století, vzácné fresky a archeologické fragmenty z dob baganského impéria jsou dobrým argumentem pro zápis a zaslouží si pozornost veřejnosti. Věřme však, že zůstane věrný svému odkazu živé památky, která ji tak velmi odlišuje od všech ostatních. A že se setkáme i příště.
Navštívit Zlatou Barmu v čase jednoho z nejvýznamnějších svátků v zemi je neuvěřitelným zážitkem. Říjen bychom zde mohli nazvat měsícem úcty ke starším. K tomu všemu se všichni těší, že končí monzun a přichází období krásných slunečních dnů. V tomto roce se říjnový úplňkový den koná 13.10… V podvečer se v Šwedagonské pagodě uskutečnil zahajovací akt festivalu světel - slavnosti, kterými končí buddhistický půst. Toto období, kdy buddhističtí mniši necestují- nebo jen výjimečně, a kdy je možné zdržovat se večeře, je připomínkou cesty historického Buddhy ke své matce. Buddhistický půst je v monzunovém období. Festival světel nebo thagyut pro barmské, dnešním pochodem nebeských strážců oficiálně začal. Svíčky byly rozestavěné a rozsvícené kolem celého obvodu Shwedagonské pagody a celé město - ulice i obchodní domy - jsou ozdobeny různými svítidly, lampióny i svíčkami. Nejposvátnější buddhistické poutní místo Myanmaru bylo o něco více kouzelné a zajímavé. Mohli jsme celým tělem vnímat, jak žije krajina v době svého náboženského svátku. Na jeho pokračování se těšíme cestou k jezeru Inle.
Probouzíme se o 180 kilometrů dál od Hanoje v zátoce Halong, zde už nás čeká naše vlastní pronajatá loď, která nás několik hodin vozí po nejkrásnějších zákoutích tohoto pohádkového místa. Halong Bay měli založit draci tak, že do moře házeli perly, drahokamy a šperky, z nichž se staly ostrůvky a ty ochránili lidi v Halongu. Drakům se zde natolik zalíbilo, že zde zůstali dodnes a určitě byste potkali místní, kteří vám budou přísahat, že se v mystické mlze sem tam mihne ocas draka. Užíváme si nádherné výhledy z lodi a občerstvujeme se krevetami, rybami, kalamáry, jarními rolkami či kraby a zapíjíme vietnamským pivem Hanoi či místním bílým vínem. Sever máme za sebou, pouštíme se do objevování centrálního Vietnamu se svými historickými skvosty.
Naše pohádka dalekého a exotického Vietnamu pokračuje! Ocitli jsme se v císařském městě na břehu parfémové řeky. Hue patří k najhistoričtějším místům celého Vietnamu a bylo to tady, kde se tvořily dějiny této zajímavé země během 19.století. Císaři dynastie Nguyen sjednotili Vietnam a vládli mu dlouhých 143 let. Jejich jméno Nguyen se v zemi neustále opakuje jako mantra. Znáte doma nějakého Vietnamce? Ze všech jmen je největší pravděpodobnost, že se bude jmenovat právě Nguyen. Naše dračí loď nás dovezla po parfémové řece zpět do centra Hue. Kdysi byla její hladina plná napadaných květů a jejich vůně se šířila celým okolím, to proto jí zůstalo tak krásné a romantické jméno. Po skvělém obědě si prohlížíme Citadelu s císařským zakázaným městem. Jizvy z války jsou tu stále a tak zůstalo z císařského města jen torzo, ale to co tady přečkalo do dnešních dnů, patří k top památkám celého Vietnamu. Člověk se však přistihne při myšlenkách, jak by asi vypadalo zakázáno město, pokud by zde žádná válka neproběhla. Stačí přivřít oči a v mysli se vynořují paláce ozdobené draky, červené nalakované sloupy, kamenné sochy strážců, draků, mýtických bytostí. Hue třeba zažít. Večer si sedneme uprostřed rušné ulice na drink, pivo Saigon či na večeři v podobě jarních rolek a jiných dobrot.
Kdysi sem přicházelo zboží z legendární Hedvábné cesty, přistávaly zde lodě Portugalců, Číňanů, Japonců a město bohatlo. Svého času nebylo významnějšího přístavu v Jihočínském moři, než právě Hoi An. Malé městečko se proměnilo na pohádku, ze které sálá atmosféra někdejší Indočíny. Nakoupili jsme hedvábí, jako staří obchodníci, prošli se starými tradičními domy, Japonským mostem ve kterém se ukrývá příběh a ochutnávali jsme místní speciality. Vietnamská kuchyně je neskutečná. Na oběd v naší restauraci jsme si dopřáli speciality jakými jsou Hoianská růže, polévka s Wonton či zajímavou a chuťově netradiční placku Banh Xeo z rýžové mouky s krevetami a masem. Člověk nepochopí jak mohou Vietnamci namíchat tolik zajímavých chutí do výsledku, který hraničí s dokonalostí. Lovíme zážitky na všech frontách! Večerní Hoi An se nám předvedl v nejkrásnějším světle a to doslova, protože město lampionů nezbylo nic dlužné své pověsti. I kdyby zde člověk byl několik krát, vždy ho nadchne to jaký je Hoi An krásný, tak unikátní, tak příjemný.
Jsme ve vietnamském letovisku Nha Trang a užíváme si relax na břehu Tichého oceánu v zátoce ozdobené ostrovy. Těžko bychom ve Vietnamu hledali slavnější letovisko než Nha Trang. Zde pocítíte, co to znamená exotická dovolená. Steak z tuňáka, losos, krevety, mušle, ale zkusíme i krevetové kari. Nha Trang je i o gastronomii a my ve SNU víme, kde speciality hledat. Je fascinující, jak se celé město zmítá v ruchu, motorkách, troubení a chaosu a jakmile se objeví svět buddhistické pagody, vše ustane a nádvoří pohltí klid a ticho. Rikši nás odvezou na největší tržnici, kde je tolik zboží, že si to člověk nestihne ani prohlédnout. Intenzivní den našeho poznávacího zájezdu. Pronajmeme si naši vlastní SEN loď a odplujeme hledat nádherné zátoky, rybářská městečka, budeme se koupat přímo z lodi a zakotvíme na ostrově.
Ocitáme se ve fantastickém světě, zvaném Saigon, který SEN miluje. Na nových mapách či knihách, na tomtéž místě najdeme svítit název Ho Či Minovo Město, ale Saigon je Saigon a Saigon vždy bude. Řekněte si Saigon a jeho jméno Vám rozdmýchá jiskřičky dobrodružství, orientu, exotiky a vůni dálek. Kdysi zde pulsoval významný přístav a dnes představuje ekonomické srdce země, kde se produkuje cca 20 procent vietnamského HDP. Na vlastní oči jsme se přesvědčili při procházce městem, jak se zde mísí šarm francouzského kolonialismu s moderními vizemi, za které by se nemusel stydět ani Singapur. Víte, kde jedl svou polévku Pho Bo americký prezident Clinton? My ano a dáme si ji tam také. Francouzského kolonialismu se nadechneme na náměstí v obklíčení slavné Katedrály a budovy Pošty. Která z nich je hezčí? Saigon má v sobě energii, která chybí Hanoji. Hanoj pulzuje historií, kulturou, ale nemá saigonskou jiskru. Málokdo by tušil, že mezi oběma kdysi znepřátelenými městy je tak obrovský rozdíl. Jen projít přes silnici je zde dobrodružstvím. Ani večer nezahálejí a zatímco někteří posedávají v barech s vyhlídkami na večerní město, ostatní kráčíme nejrušnější uličkou večerního města, popíjjame vychlazený zelený či červený Saigon a vychutnáváme si delikatesy vietnamské kuchyně, kterou jsme si za ty dny co jsme tu zamilovali. Jarní rolky nebo grilovaný úhoř?
Víte, co znamená zkratka Vietcong? Koho nazývali Američané "Charlie"? Jak chutná tapiok, a jak dokázali partyzáni přežít dlouhé měsíce či dokonce roky v těsné blízkosti nepřátelských vojsk? My už všechny tyto věci ovládáme. Pokud se řekne Cu Chi, ti kteří něco tuší o vietnamské válce hned vědí, že jde o komplex geniálních tunelů ukrytých pod zemí. Geniálních pro to, protože měli několik pater, měli zde své nemocnice, kuchyně, domy, důmyslný systém klimatizace, pasti a pohřbeni několik metrů pod zemí, zde dokázali přežít nálety amerických letadel a bombardování. Na tomto místě člověk rychle pochopí houževnatost, s jakou se Vietkong pustil do války s jihem a co všechno byl schopen vymyslet proto, aby přežil. Někteří z nás si vlezli do tajného otvoru, ve kterém se dokázali vojáci skrývat a přestože byl nepřítel metr od nich, ani netušil, že se kdykoliv může poklop otevřít a z něj dýchne smrt. Nefalšované dobrodružství. Na vlastní oči jsme se přesvědčili jak vypadají pasti plné neskutečně ostrých hrotů a už víme z čeho si vojáci vyráběli své sandály. Vyzkoušeli jsme si i to, jak se dalo fungovat v podzemních tunelech a po 10 metrech měl člověk dost. Jak zde dokázali vydržet tak dlouho? Na závěr jsme si pochutnali na typickém "Vietkong menu". Válka ve Vietnamu byl dosud jen pojem, ale tady jsme se jí mohli dotknout a alespoň na chvilku se přenést v čase a pochopit z ní o něco více.
Zatímco doma už dívky v obavách, či radosti vyčkávají Velikonoční pondělí, ve vietnamském Nha Trangu po Velikonocích ani stopy. Tedy kromě večerní bohoslužby v katolickém kostele Notre Dame, krásném neogotickém pozůstatku francouzské kolonizace, který jsme si prohlédli v rámci naší včerejší akční prohlídky na cyklorikše. Sluníčko však vesele připéká, pláže se bělají a my si užíváme odpočinek přesně tam, kde se chodili rekreovat tisíce amerických vojáků během Vietnamské války. Neváháme a nasedáme do kulatých bambusových lodiček, ve kterých nás místní vozí mezi fotogenickými barevnými loďkami a dřevěnými domky na vodě. Oblý tvar velikonočních vajíček si připomínáme alespoň s mladým kokosovým ořechem, nasedáme na naši loď, abychom si podmořský život užili ještě o něco více. Koupeme se v tiché a klidné zátoce a při šnorchlování objevujeme lokální faunu pod hladinou Jihočínského moře. Po návratu si vychutnáváme bohatý velikonoční oběd v příjemné ostrovní restauraci hned u moře. Ještě sladká vietnamská kávička, morušové vínko, odpočinek na ostrově a naše krásná velikonoční neděle ve Vietnamu pomaličku končí. A protože jedním z kultovních symbolů Vietnamu je také drak, jednoho jsme si na lodi cestou domů i pustili. Vedoucí akce Janko zapojil i naše lodní kapitány a po úspěšném vzletu s námi drak směřoval až do přístavu. Vyrážíme na Lanovku, soukromý ostrov Vinpearl ve vlastnictví vietnamského miliardáře Pham Nhat Vuonga, je celosvětově nejdelší lanovkou, vedoucí přes vodu, s trasou až 3320 metrů. Velikonoční neděle se nám krásně vydařila a večer si ještě každý užíváme ve své režii. Mnozí z nás se v pohodlí hotelů spojí i se svými rodinami a nejbližšími, kteří jsou od nás takto na svátky o více než 9 tisíc kilometrů daleko. Veselou velkou noc z Vietnamu!
Ráno nás čekají před hotelem nablýskaná kola. Po rozdání přileb následovala krátká bezpečnostní instruktáž a mohli jsme vyrazit. Míjeli jsme scenérie jako z pohádky. Východ slunce nad rýžovými políčky. Děti chytající ryby u jednoduchých, ale geniálně vymyšlených zavlažovacích kanálcích. Obloha se zrcadlí mezi květinami leknínů. Vodní buvoli pasoucí se mezi políčky. Udělali jsme si foto pauzičku a už na nás energeticky rukama mával, majitel jednoho z buvolů. Představuje se nám jako Phank, i když neumí ani ň anglicky. Hrdě nám ukazuje čím svá zvířata krmí. Chvilku váhám, mám respekt z mohutných rohů, ale nabral jsem hrst krmiva a podávám buvolovi. Phunk se mi vysmál, že se bojím a plácl buvola po zádech. Posunky se mě zeptal, jestli na buvola nasednu. Váhal jsem přesně 0,2 sekundy. Vždyť kdy jindy se naskytne taková příležitost zajezdit si v rýžovém poli na vodní buvolovi? Správně už asi nikdy. Opatrně jsem nasedl a zapřel se nohama. Mohutné zvíře se jen líně ohlédlo a přešlo se chodníčkem mezi poli. Foto pauzička skončila a my jsme pokračovali na pláž. Po koupání se v teploučké vodě Jihočínského moře si pochutnáváme na drincích z tropického ovoce.
Neskutečné! Teprve dva dny prožíváme pohádku Dálného východu jménem Vietnam, ale zážitků máme, jako bychom byli na cestě téměř měsíc. Už první večer jsme po příletu do hlavního města Hanoj ochutnávali místní speciality v podobě extrémně čerstvých jarních rolek, které zde mají na každém kroku a nemohli jsme vynechat ani jídlo zvané Bun Cha, které je typickým jídlem právě pro Hanoj. Dostanete misku s vývarem, ve kterém plavou kousky masa a na extra talířku čekají masové karbanátky, bylinky, výhonky a kopec nudlí. Vše si člověk připravuje sám v jakém poměru mu to vyhovuje a nakonec je jídlo hrou, které dokonce perfektně chutná. Tento zájezd je i o gurmánských zážitcích. V Hanoji jsme se zastavili na nádherných místech spojených s buddhismem. Hanoj to je Ho Či Minh, a tak byla jen otázka času, kdy k němu přijdeme blíž. Monumentální náměstí Ba Dinh bylo poloprázdné, a tak jsme si mohli udělat panoramatické fotky slavného mauzolea, kde je uloženo tělo revolucionáře Ho Či Minha. Přestože zemřel v roce 1969 jeho odkaz a osoba je zde v Hanoji stále živá a lidé si ho drží v úctě. Proč nechtěl bydlet v luxusním monumentálním paláci? Kolik měl Ho Či Minovo aut? Kde nakonec bydlel a jak to u něj vypadalo? Na všechny tyto otázky již známe odpověď. Ještě Pagoda stojící na jednom pilíři, první vietnamská káva, džusy z exotického ovoce, pomelo, pithaja a můžeme jít do starého města k Chrámu Literatury. Nasedli jsme na rikše, propletli se chaotickým městem, úzkými uličkami, exotickými tržišti, mezi stánky s jídlem, polévkami, ale i všem možným a po super obědě jsme se nechali unášet pohádkami a legendami na slavném loutkovém divadle odehrávajícím se na vodě.
Myšlenka na drink z hadí krve a z hadí žluči v nás vyvolává smíšené pocity nejistoty. Po zvážení a vzájemném ujištění, že se opravdu jedná o výjimečnou příležitost, se odhodláváme k ochutnávce. Ta žluč mi trošku připomíná becherovku s hadím buketem z východních svahů, vtipkujeme… Tento nápoj, povzbuzující potenci, si oblíbili hlavně místní císaři. Součástí jejich neskonale „těžkého“ života bylo „postarat se“ o konkubíny. Nejznámější z nich, Tu-Duc, jich měl 104. Přiznejme si, byl to nelehký úkol při takovém počtu. Jako zpestření volného času střílel na zajíce, které jeho služebníci na povel vypouštěli na jeho vlastní ostrůvek. Připočtěme k tomu i každodenní rozhodování např., když si císař musel vybírat každý den z 50 druhů jídel. I díky tomu je město Hue proslulé svojí pestrou kuchyní a uspokojí i nejnáročnější chuťové pohárky :)
Každý, kdo alespoň jednou navštívil, severovýchod Asie ví, že zde měří jiným, o mnoho kratším metrem. Od velikosti oblečení až po rozměry lokálních příbytků, tady na východě je pro nás vše o poznání menší. Jinak tomu není ani při stolování. Zatímco standardní porce tradičního masového vývaru s rýžovými nudlemi a bylinkami Pho je zhruba třikrát větší než polévka v Evropě, plastová židle, na níž si své pouliční Pho sníte, připomíná zmenšenou edici stolečku z dětského domku na hraní. Sedíme si na GHE nhựa, jak se ve Vietnamu tento absolutně kultovní nábytkový artikl nazývá, a s Lin, která nám naservírovala bun rieu, vývar s rajčaty, tofu, kulatými rýžovými nudlemi a čerstvým koriandrem, debatujeme o problematice plastových židlí. O metr dál se k nám na chodníku připojuje sekuriťák Sohn se svými kolegy policisty, kteří se na večerní šichtu připravují poměrně osobitě: vypitím na ex bia Hoi, lehkého a osvěžujícího vietnamského pivka, které se vaří každý den a čepuje úplně čerstvé. Pití je tu doslova soutěžní disciplínou. „Một trăm phần trăm!“ (Což znamená 100%), volá po každé rundě Sohn a sklenice najednou stojí dnem vzhůru. „Tam bychom si snad sedli i tři!,“ diví se chlapci, když jim objasňujeme, na jaké rozměry zahradních plastových židlí jsme doma zvyklí my. K lokální gastronomické kultuře však tyto židličky neodmyslitelně patří a možná i díky nim je každé bia Hoi a miska nudlí, ve výšce třicet centimetrů nad zemí, zážitkem.
Banh Mi je oblíbená vietnamská bagetka. Pro mnohé z vás bude jistě překvapením, že právě bageta je jedním z tradičních vietnamských jídel. Poděkovat za to můžeme Francouzům, kteří ji sem přivezli v polovině 19. století, kdy byl Vietnam ještě součástí Francouzské Indočíny, krátce na to se stala základní potravinou. V průběhu 50.let se v Saigonu vyvíjel vietnamský sendvič, jak jej známe právě dnes, a Banh Mi patří k oblíbeným pouličním jídlům. Základ tvoří bageta z klasické bílé mouky, ideálně ještě čerstvá a pořádně křupavá; což však tuto bagetu dělá speciální, je směs koření, masa a zeleniny, kterou ji domácí naplní. Kombinace, které zde najdeme, by vás možná ani nenapadly; co takhle dát si vepřovou klobásku s koriandrem, okurkou a sladkou nakládanou mrkví, k tomu chilli a majonézu. Používá se opravdu široká škála koření, omelet a masných naplní, bez rozdílu, zda je ráno, oběd nebo čas večeře, bagetu Banh Mi nesmíte vynechat.
Stravování ve Vietnamu je pro Vietnamce každodenní důležitá událost. Oproti našemu stylu stravování si musíte zvyknout na mlaskání, krkání, které vyjadřují spokojenost s jídlem. Nepořádek kolem stolů a na zemi v pouličních jídelnách je častým jevem. Pouliční stravování je standardem a Hanoj je rájem tohoto stravování. Téměř na každém kroku najdete nějaký stánek či restauraci s polévkami, rýží, různým masem či nudlemi. Typické pouliční restaurace se často zaměřují na 1 až 2 jídla. Výběr je široký. Základní surovinou vietnamské kuchyně je rybí omáčka a rýže. Vietnam je druhým největším vývozcem rýže na světě, po Thajsku. Rýže se zde objevuje při snídaních, obědech, večeřích, ale i v dezertech. Z rýže se vyrábí rýžové nudle, rýžový papír, rýžová kaše, rýžový ocet, rýžové víno atd. Po Napoleonských válkách se Napoleonovi III. podařilo získat území Kambodže a jižního Vietnamu. A jak je známo, Francouzi milují bœuf bourguignon, neboli dušené hovězí na červeném víně. A tak když přijeli kolonizátoři do Vietnamu, kde byla tradiční kuchyně spíše zatížená na maso vepřové, rozhodli se Francouzi naučit Vietnamce milovat i hovězí. Do vývarů se více než kdy před tím, začalo používat hovězí a telecí maso i kosti. Vývary se vařily ve velkých hrncích dost často na ulicích a nad ohněm, jak je i dneska stále zvykem. Říká vám něco francouzský výraz pot-au-feu? Česky říkáme „potofé“ a je to francouzský výraz pro dušené hovězí maso s kořenovou zeleninou a cibulí. A proto pot-au-feu je vlastně základem pro hovězí vývar. Když potom přeložíme slova „pot“ – „au“ – „feu“ do češtiny, máme z toho „hrnec na ohni“. A to je právě ten obrázek, který měli francouzští kolonizátoři před očima ve vietnamských ulicích vždy, když se připravoval vývar na polévku, které se zkráceně začalo přezdívat „feu“ z francouzského slova oheň neboli vietnamsky (jen lehce intonačně jinak) Phở [fə]. Vietnamská polévka PHO má svou historii, která je ale podobně složitá, jako byste se chtěli dobrat vzniku naší bramboračky. V pramenech se uvádí, že recepty na tuto oblíbenou polévku dost dlouho kolovaly hlavně ústní formou. Jednou ji někdo šikovný vymyslel a pak už se z toho nápadu a misek plných voňavého vývaru radovalo pořád víc a víc konzumentů. Ten někdo byl pravděpodobně ze severního Vietnamu, protože první písemné doklady pochází z Hanoje. Jak už tomu, tak bývá, velký vliv na vietnamskou kuchyni měly okolní a přímo sousedící země a jejich kultura. Velkou inspirací v mnoha ohledech byla pro Vietnam Čína. Do vietnamské gastronomie přinesla nejenom kulturu stolování, kdy jsou dodnes za hlavní jídelní nástroj považované hůlky, ale i technika vaření „stir–fry“. Ze surovin jsou to pak hlavně různé druhy rýže a produkty z ní vyrobené (rýžové nudle, papír), sójová omáčka, tofu a mnoho druhů bylin a koření. Čím víc budete směřovat na jih Vietnamu, tím častěji budete v jídlech rozpoznávat výrazně sladší chutě. Často se tu k přípravě a dochucení typicky slaných jídel využívá čerstvé nebo sušené exotické ovoce. Pochutnáte si tu třeba na hovězím s kokosem, kuřecím s mangem i na mořských plodech na ananasu. Suroviny jako kokosové mléko, vaječné nudle, kari, chilli papričky, citronová tráva, ústřičná omáčka jsou zde samozřejmostí. Takový je vliv okolních Jihovýchodních států. Vietnam byl od roku 1887–1954 součástí Francouzské Indočíny, a to si myslím způsobilo poměrně významnou revoluci ve vietnamské gastronomii. Vietnam do té doby prakticky neznal obiloviny ani mléčné výrobky. Díky Francouzům vznikly třeba báječné vietnamské bagety Bánh mì pâté [baň mí paté]. Což jsou v podstatě bagety na způsob francouzských „baguette“, které se plní po vietnamsku, masem, paštikou, zeleninou a spoustou asijských bylinek s trochou chilli. Na naší pracovní cestě Road to Hanoi jsme ochutnali místní speciality severního Vietnamu jako bun oc – uvaření šneci s omáčkou nuoc cham, špízy z kozího masa, smažená žabí stehýnka, osmahnuté malé krabíky, pštrosa, vařené mušle s citronovou trávou, vodního buvola, opečené larvy bource morušového, smažené zelené kobylky, kávu se syrovým vejcem. Ve škole vaření jsme se naučili připravovat typické bun cha, jarní rolky či salát ze zeleného manga. Stravovali jsme se v restauracích, které by si zasloužili i Michelinskou hvězdu, ale i na ulici s místními, u stolečku s plastovými židličkami, rozloženými přímo na chodníku. Vietnamská gastronomie je rozmanitá a zcela jistě zde uspokojíte své chuťové buňky. Na své si přijdou i náročnější gastronauti.
Možná mořské plody neradi, možná jste je ještě nezkusili a možná na některé ani nikdy nenajdete odvahu. Ale pokud patříte mezi milovníky chobotnic, ryb, mořských ježků, sépií a jiných potvor, a rádi zkoušíte nové věci, Vietnam je pro vás jako stvořený. Pouze zde zažijete restaurace přeplněné čerstvými mořskými plody. Přijdete do podniku a ukazujete číšníkovi na jednotlivá akvária, že chcete půl kila krevet, královskou makrelu, deset mořských hlemýžďů, svalovinové trubičky, jejichž název nejen že neznáte, ale nejste ani schopni vyslovit jejich vietnamský název :) ani se nenadějete, a již se stoly prohýbají pod váhou objednaného jídla. Vynikající chuť je zaručena, a gastro zážitek uloven :)
První den našeho zájezdu Vietnam, Kambodža jsme začali ve městě Hanoi. Večerní procházky starým městem s názvem Hoan Kiem přinášejí mnohem více než čekáme – je pátek, pár hlavních ulic centra uzavřela místní policie a z klasické chaotické, neustále troubícím motocyklové provozu se kolem 19:00 rázem stává místní trh s prodejními stánky všeho druhu. O lokálním street food nebo česky "jídle na ulici" nemluvě. Je však místním pravidlem, že všechny podniky na ulici by měly zavírat o půlnoci. Hanojská policie auty projíždí uličkami a místní podnikatele napomíná osobně, jednoho za druhým. Nikomu se totiž zavírat nechce – Vietnamci ulicí žijí a je to cítit na každém kroku. Od piva vyhnali i nás. Žaludek si ale přál něco na zub před spaním, my však v uličkách starého města sledujeme už jen místní Vietnamce, sedící na tradičních, barevných plastových židlích "dětské" velikosti společně večeřet, po jejich celodenní šichtě. Zacházíme do boční uličky nedaleko našeho hotelu Skylark a vidíme prázdné plastové stolky. Vietnamci je po večeři ještě nestihli uklidit. Zpomalujeme chůzi, vidíme jedinečnou šanci, jak naplnit naše hladové žaludky a zároveň uspokojit naše chuťové buňky. Přibíhá k nám místní pán s jídelním menu v ruce. Ukazuje, co si máme dát. Název Fried Beef nezní úplně lákavě, ale dlouho neváháme, dáváme si říct. Po pár minutách nám postupně přinášejí malou keramickou misku pro každého – prázdnou. Potom sójovou omáčku v jedné misce, limetkový dip s chilli v miskách pro každého. Margarín v dózičce. Celý talíř syrového hovězího masa, na něm naskládaná, posekaná zelenina v podobě cibule, rajčat a jarní cibulky. Ananas, drobné houbičky. Vzápětí přinášejí obrovský hořák s pánví a alobalem na něm. "Co s tím mám dělat?" říkám si. Najednou pánev začne syčet a my víme, že si na pánev musíme naskládat všechno syrové ze sousedícího talíře. Pochoutka jako nikdy, sami si připravíte kvalitní jídlo na "vařiči", dopečené podle vlastní chuti a kombinací. Mezi tím nám občas vypínají světlo nad hlavami a po celé ulici .. Možná proto, aby je místní policie neodchytila kvůli obsluhování po půlnoci. Jak se říká, na dobré se čeká – trávíme tam přes hodinu opékáním místního jídla a následným vychutnáváním vietnamského gurmánského luxusu. Při pohledu na domácí, kteří hadicí čistí nádobí z celého dne, nakonec, odcházíme více než spokojeni. Quant bo nướng; děkuji, chutnalo.
Po návštěvě prezidentského paláce, shlédnutí Ho Či Minhova skromného příbytku a už méně skromného vozového parku, nás Tank (vietnamský průvodce) vyprovází na rikši. Ekologický dopravní prostředek poháněný lidskou silou. Ve vietnamském provozu se jedná o zcela adrenalinovou aktivitu. Odvezli nás přímo do restaurace, kde nás patřičně uvítali rýžovou pálenkou. Pokračovali jsme rybou s galangalem. Jedná se o plněnou rolku rýžového papíru rybou, zeleninou a bylinkami. Jelikož nás velmi zaujal vzhled této pochoutky, poprosili jsme o malou lekci z kuchařského umění. S radostí v očích z netradičního požadavku nám přinesli potřebné suroviny. Po krátké instruktáži jsme si už pochutnávali na vlastních výtvorech. "Omylem jsem si připravila až příliš pikantní verzi", prozradila Katka pobaveně. Tvorbu dalších chodů jsme už přenechali na profesionálech. Pochutnali jsme si ještě i na vepřovém mase na lístcích mac-mat nebo krevetách s tamarínem. "Už se nemůžeme dočkat na další ukázky z vietnamské kuchyně", shodli se klienti. Ani si neuvědomili, jak rychle budou čelit velké gastronomické výzvě hadí krev a žluč. Jak to dopadlo? Dozvíte se příště.
Hned po příchodu do hlavního města Vietnamu jsme nelenili. Po krátké pauze na převlečení vyrážíme do ulic, přímo do pulzujícího centra vietnamské metropole Hanoj, do starého města Hoan Kiem. Právě zde v 36 obchodních ulicích najdete koncentrovanou duši průbojného vietnamského národa. Všude kolem nás je ruch, po ulicích jezdí motorky, po chodnících stejně a na každém kroku Vám podnikaví Vietnamci něco prodávají. Od zaručeně pravého sportovního oblečení, až po nové podrážky na boty. My máme ale jasný cíl – navštívit nejlepší vývařovnu s vietnamským národním jídlem Pho v celém starém městě. Vyhýbáme se konvenčním restauracím a turistickým pastím a naše kroky směřují rovnou do okénka v boční uličce při ulici Dinh Liet. Pokud nevíte, jaký poklad zde hledat, tak byste sem určitě nezašli. Osobně mi tento podnik doporučil náš dlouholetý místní kolega Thanh až po pár letech spolupráce. "Sem nechodíme s každým, jinak by sem přicházelo příliš turistů". Já jsem se ale rozhodl, že se o tuto malou restauraci nemohu nepodělit. Byla by to věčná škoda, pro každého, kdo navštívil Hanoj a nestavil se na jejich misku silného hovězího vývaru s rýžovými nudlemi. Když jsem tu byl poprvé tak tu seděli jen Vietnamci. Již se ale zjevně rozkřiklo jako tu vaří a poměr Evropanů a Vietnamců je aktuálně jedna ku jedné. Horko těžko si nacházíme místo a objednávám Pho pro všechny. Mají dvě verze, standardní vietnamskou s předvařeným masem, a pro odvážnější i nejtradičnější recept, kde se do polévky dává maso syrové. Osobně neváhám ani vteřinu a hned si říkám o tu tradičnější verzi. Nenabízejí ji všude, ale právě zde je obrátka velká a maso na první pohled čerstvé. O tři minuty přede mnou přistane miska vývaru, z něhož se hustě páří. Beru mističky a přidávám do polévky limetku, chilli papričky a také tradiční dochucovadlo – česnek s octem. Je přesně taková, jak jsem si ji pamatoval. Exkluzivní pho jaké v běžné restauraci nedostanete, natož za lidovou cenu 45 000 Dong (47 Kč). I ti nejzkušenější z naší skupiny uznávají kvality této domácí Vietnamské kuchyně a já se už teď těším, jak sem zajdu až se do Hanoje zase jednou vrátím!
Kdysi byly časy, když bych při pohledu na takovou havěť běhající po mém bytě zvažoval podpálení celého domu. Postupem času jsem začal akceptovat, že pro některé lidi je to domácí zvířátko, něco jako rybičky. Ale až v Kambodži jsem se setkal s tímto hmyzem na jídelním lístku. Můj odpor se postupně snižoval s každým dalším odprovozeným turnusem. Kromě tarantulí tu narazíte na kachní zárodky, larvy, šváby, štíry či cvrčky. Všechno je to připraveno na různé způsoby nejčastěji orestované na pánvi s chilli a česnekem. Překvapivě to chutná velmi dobře. Dokonce je to i zdravé, a ne nadarmo se hmyz právě proto považuje za jídlo budoucnosti. Můj vztah k hmyzu se postupně mění, reálně si pohráváte s myšlenkou pořídit si takovou potvoru i domů :)
Co je to hot pot? Je to způsob vietnamského stravování při významných rodinných událostech, jako jsou narozeniny nebo výročí. Musíte ale počítat, že takové stolování trvá klidně i 2 hodiny, ale stojí to za to. Nejprve Vám na stůl dají uhlíky i s roštem, nebo vařič. Já mám nejraději verzi s hrncem, ve kterém se dá vařit i grilovat zároveň. Když se gril rozpálí a voda začne vřít, číšník přinese čerstvé suroviny. Máte jistotu, že jsou čerstvé, protože rybám se oči perfektně lesknou a krevety Vám ještě vyskakují z talířku. Zde se nemůžete vymlouvat na špatného kuchaře. Vy sám jste kuchař! Opékáte si a vaříte si přesně podle Vaší chuti. Patříte mezi lidi, kteří by připekly čaj nebo osolili kávu? Nezoufejte, číšníci jsou velmi ochotní Vám to předvést, a naučíte se to opravdu rychle.
Luang Prabang je příjemné koloniální město v severním Laosu, v provincii se stejným názvem. Jeho historické jádro je od roku 1995 zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO. Luang Prabang leží v nadmořské výšce 700 metrů nad mořem, na levém břehu Mekongu, při jeho soutoku s řekou Nam Khan, přibližně 425 kilometrů severně od hlavního města Laosu Vientiane. Město je střediskem obchodu s rýží, kaučukem a teakovým dřevem. Město je nádherně situované mezi horami s množstvím zajímavých buddhistických chrámů a proslulé je i jedním z nejznámějších nočních trhů. Odkazem Francouzů ve městě je výborná kuchyně a skvělé francouzské bagety, které byste zde rozhodně nečekali.
Mekong je největší řekou jihovýchodní Asie. Matka řeka, tak se jeho název překládá, je dlouhá 4350 km. Z Tibetské náhorní plošiny přechází z Číny přes Myanmar, tzv. horní Mekong, dále přes Laos, Kambodžu - dolní Mekong. Ročně z Mekongu vyloví rybáři 1,3 miliardy tun ryb, což je 4x větší úlovek než v Severním moři. Je zde zaznamenáno více než 1300 druhů ryb, mimo jiné zde lze spatřit delfína irawádskeho. Na březích řeky žije více než 800 druhů hadů, 430 druhů savců, a nad Mekongem létá více než 1200 druhů ptactva. Matka řeka protéká etnicky velmi diverzifikovaným územím. V jejím povodí žije obyvatelstvo, které můžeme začlenit do více než 100 odlišných etnik. Povodí řeky se zapojilo do ekologického projektu "Interceptors". Jde o stroj na solární pohon, jehož úkolem je
Zátoka Ha Long Bay se dodnes považuje za jedno z nejkrásnějších míst severního Vietnamu, a proto mu věnujeme čas i my. Je zahalena rouškou tajemství, věří se, že zde dodnes žijí draci, a když se někdy mezi skalními výběžky převaluje mlha, možná se tehdy draci přesouvají z místa na místo. Ha Long tvoří tisíce vápencových ostrovů, které jsou roztroušeny na ploše větší než 1 500 kilometrů čtverečních. Připomínají dračí zuby vyčnívající z vody, které mají podle legendy chránit krajinu. V Ha Longu strávíme nezapomenutelné dopoledne na pronajaté lodi, navštívíme vyhlídku a nadechneme se těch nejkrásnějších panoramat. Ha Long nám bude patřit hned ráno, kdy je na návštěvu tohoto místa ten nejlepší čas.
Hue v centrálním Vietnamu patří mezi nejznámější místa celého regionu díky své císařské historii. Věděli jste, že nejen Peking v sobě skrývá Zakázané město? My se projdeme i tím v Hue a uvidíte nejkrásnější kamenné brány celého Vietnamu. Většina Zakázaného města se ztratila pod bombami vietnamské války, kdy Američané bombardovali město. O tom si ale řekneme více. Kromě toho v Hue uvidíte i nejkrásnější hrobku vietnamského císaře Zde Duca v nádherném a klidném prostředí. Je tam opravdu pohřben? Hue zaujme svou architekturou, chrámy či pagodami a pagoda Thien Mu bude pro nás tou nejfotogeničtější. Městem protéká Parfémová řeka a my ji splaveme na dračí lodi.
Romantické město čínských, japonských, portugalských, holandských, anglických a francouzských obchodníků s výjimečnou atmosférou. Odtud se šířil francouzský vliv do Vietnamu a sem přicházel čínský porcelán, čaj, jadeit a otroci. Hoi An byl zároveň praporkem hedvábné cesty. Historické jádro města se dochovalo v autentické podobě do dnešních dnů a je památkově chráněno. Pro svůj jedinečný ráz a zachovalost byl Hoi An v roce 1999 připsán do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Angkor Wat je nejslavnější památkou celého regionu, patří mezi nejkrásnější na světě a zároveň je to i největší náboženský komplex celého světa. Tolik superlativů a to jste ještě neviděli jeho fantastické chrámy roztroušené na téměř 400 kilometrech čtverečních. Svůj zlatý věk zažíval Angkor v 12-13. století, kdy zde žilo až milion lidí a Angkor byl největším městem světa! I dnes po tolika staletích je zahalen tajemstvím a dodnes zcela přesně nevíme, proč vlastně ikonický komplex Angkor Wat vybudovali. Měla to být hrobka pro krále Surjarvamana II. nebo jen jeden z velkých chrámů, kterých bylo v Angkoru více než dvacet? Důležité pro nás je však to, že tento nádherný kolos stojí a my ho můžeme stále obdivovat a kráčet jím. Nikde nepochopíte khmerskou kulturu lépe než právě zde. Východ či západ slunce patří k zážitkům, na jaké budete ještě velmi dlouho vzpomínat. Angkor však není jen slavný Angkor Wat, ale ukážeme si i vzácný Bayon nebo chrámový komplex Ta Phrom prorostlý kořenovým systémem, kde příroda pomalu, ale jistě vítězí nad člověkem. Absolutní vrchol naší cesty!
Největší město ve Vietnamu, které pokrývá celkovou rozlohu 2056 km2, ale 90 procent z celkové rozlohy tvoří vesničky. Moderní název města je Ho Či Minovo Město a Saigon je jednou z 12 městských částí. Saigon byl hlavním městem jižního Vietnamu od roku 1956 do 1975 a dodnes si zachoval zvláštní atmosféru, kterou najdete jen zde. V blízkosti se nacházejí CU CHI tunely, které vytvořil Vietkong během bojů proti Američanům. Celková délka 200 kilometrů je přímo neuvěřitelná.
Bagan je starověké město v blízkosti řeky Iravádí, asi 178 km jihozápadně od města Mandalaj. V 9. -13. století byl Bagan hlavním městem Pugamské říše. V té době zde bylo postaveno více než 10 000 buddhistických chrámů, z nichž 2200 přežilo do současnosti. Většina z nich je cihlových. Chrámy jsou dvojího druhu, buď tzv. stúpy se zvoncovitými věžemi nebo stupňovité chrámy (tzv. gu). Ve třech stovkách z těchto chrámů se nacházejí unikátní nástěnné malby. Město získalo pověst místa, kde straší duchové (nátovie) a místní do ní raději vůbec nechodili. Znovu ho osídlili až Britové. Město se nachází v seismicky aktivní oblasti a bylo několikrát poškozené zemětřesením (v roce 1975 dosahovalo zemětřesení 8 stupňů Richterovy stupnice). Unikátní archeologický areál se zapsal do seznamu UNESCO až v roce 2019. Do té doby tomu bránily některé kritizované rekonstrukční zásahy ze 90. let 20. století. Odhady počtu obyvatel historického města se značně rozcházejí, přičemž v době největší slávy mělo město mezi 50 000 - 200 000 obyvatel.
Inle je sladkovodní jezero v Barmě. Nachází se v nadmořské výšce 880 metrů a s plochou 116 km2 je druhým největším jezerem Myanmaru. Je mělké, v období sucha je průměrná hloubka přibližně 2 metry. Inle je významné svojí endemickou faunou, do které mimo jiné patří vzácné druhy ryb. Ekologickým problémem jezera je přemnožení vodních hyacintů a eroze způsobená odlesňováním okolních kopců. Jezero patří od roku 2015 do světového kulturního seznamu UNESCO a patří k jedné z největších atrakcí země. Ve vesnici kolem jezera žijí Inthové, etnikum adaptované na zdejší přírodní podmínky, věnující se rybolovu, pěstování rýže a zeleniny na plovoucích záhonech a pletení rákosových tašek. Rybáři zde veslují nohama, naleznete zde krásné buddhistické památky a lokální trhy s autentickou atmosférou.
Zlatý balvan v 1180 m. n. m, kolísající na skále, celý pokryt zlatými plíšky. Nezapomenutelný západ slunce a jeden z nejmystičtějších zážitků naší cesty. Podle legendy, Golden Rock je posazen na vláknu Buddhova vlasu. Skála a pagoda jsou na vrcholu Mt. Kyaiktiyo. Je to třetí nejdůležitější buddhistické poutní místo v Barmě.
Ve středním Vietnamu, několik kilometrů od města Danang, leží Mramorové hory (Ngu Hanh Son), které tvoří pět skalnatých vrcholků nazvaných podle jednotlivých přírodních elementů: Thuy Son (voda), Tho Son (země), Hoa Son (oheň), Moc Son (dřevo), Kim Son (kov či zlato). Nejvýznamnějším z nich je 107 m vysoký Thuy Son s několika svatyněmi. Lidé z kultury Čam se sem přicházeli modlit k hinduistickým božstvům a následně v místních jeskyních postavili buddhistické oltáře. Místo se stalo cílem náboženských poutí a přitáhlo pozornost tehdejšího vládce dynastie Nguyen. Jak již napovídá název hor, těžba a zpracování mramoru zde má dlouhou historii. Na stavbu Ho Či Minova mauzolea v Hanoji byl použit mramor právě odtud.
Pobřežní město Nha Trang v provincii Khang Hoa leží na transvietnamské dálnici téměř 1300 km od Hanoje a 450 km od Ho Či Minova města. Město je známé svými nádhernými plážemi, jež nabízí ideální klimatické podmínky pro trávení dovolené. Nha Trang ale nejsou jen pláže, vodní sporty a koupání. Jsou zde i pamětihodnosti, které stojí za to vidět. Pro milovníky historie a umění se zde vypínají věže chamské a věže Po Nagar ze sedmého až dvanáctého století. 28 metrů vysoká severní věž (Thap Chinh) je jedinečnou ukázkou čamské architektury. Pochází z roku 817. Centrální věž (Thap Nam) byla vystavěna v 12. století na místě původní věže ze 7. století. V jižní věži (Mieu Dong Nam) je muzeum čamského kamenického umění. Věže Po Nagar stojí na žulovém návrší severně od cetra Nha Trang, na břehu řeky Cai.
Mnozí si myslí, že hlavním městem Vietnamské socialistické republiky je Ho Či Minovo město, ale mýlí se. Hlavním městem je Hanoj. Je tak trochu jiné než ostatní vietnamská města. Hanoj je krásná a zachovalá ukázka francouzské koloniální metropole a tuto skutečnost se vláda nesnaží měnit. Prvky koloniální minulosti jsou spojeny s komunistickou přítomností. Je zde množství pagod, chámů a svatyní, stejně jako vzpomínkových míst na Ho Či Mina. Nejzachovalejší částí staré Hanoje, která je pod ochranou UNESCO, je její centrum se starými uličkami v okolí Jezera navráceného meče. Většina z nich byla původně spojena s řemeslnickými cechy. Každá ulice tak získala jméno podle specializace místních obyvatel: Uhelná, Rybářská, Vějířová, Bambusová, Bylinkářská a podobně. V některých ulicích se dodnes provozují původní řemesla, většině však zůstala pouze tato jména. Přestože jde vlastně o vzácnou památku na minulost města, právě v této části Hanoje tepe život zřejmě vůbec nejintenzivněji, i díky sousedství tržnice Dong Xuan.
Toto poslední královské hlavní město bylo založeno teprve před 150 lety, dnes je druhým největším městem v zemi. Město se považuje za centrum barmské kultury. Žádný turista jistě nemůže vynechat návštěvu starého královského města obehnaného vodním příkopem a hradbami se strážními pagodami. Druhou hlavní pamětihodností je Mandalay Hill, vyhledávaný je jednak pro svou krásnou vyhlídkou, jednak pro množství chrámů, z nichž některé skrývají unikátní knihy tesané do kamene. Shwenandaw Monastery je také jedním z chrámů, které v Manadalay určitě stojí za návštěvu, především díky svým slavným dřevořezbám. Nejvýznamnějším chrámem je však Mahamuni Paya, kde se nachází i čtyři metry vysoká zlatá socha Budhy, na kterou jsou neustále přidávány další a další zlaté plátky.
Nachází se zde i nejznámější týkový most.
Bývalá rybářská vesnice je dnes jediným barmským velkoměstem. Přes velký počet obyvatel se však nepodobá jiným asijským několikamilionovým metropolím: vládne tu kromobyčejný poklid, nikde člověk nemá pocit přelidnění ani moderního shonu. Britové z Rangúnu učinili hlavní centrum své koloniální državy v r. 1885, a jejich několik desetiletí trvající přítomnost připomíná poměrně velké množství koloniálních staveb, některých v udržovaném, jiných v chátrajícím stavu. Rangún má přes svou někdy až venkovskou atmosféru kosmopolitní ráz – žije tu početná indická a také čínská komunita. Mezi největší zajímavosti Rangúnu patří mj. tržiště generála Aun Schana (Bogyoke Aung San market) s barmskými řemeslnými výrobky i drahokamy; netradičně umístěná Sule paja (uprostřed kruhové křižovatky); anebo obří socha ležícího Buddhy v Ťaukthaťi paje (Chaukhtatgyi paya). Zdaleka nejslavnějším místem v celém městě je však Sweitigoumská pagoda. Středobod barmského buddhistického světa a jedno z nejvýznamnějších buddhistických poutních míst na světě se nachází na sever od rangúnského centra, na kopci Singutara. Pozlacená stúpa, vysoká 98 m, sice není nejvyšší stúpou v Barmě, ale její další parametry podtrhují její mimořádné postavení – je celé ze zlata a zdobí jej 4350 diamantů a desítky drahokamů.
Phnom Penh nepatří mezi nejznámější hlavní města Asie, ale je to město, které má svou duši. Hlavním městem Kambodži se stal v polovině 15. století, kdy Angkor zcela upadl. Phnom Penh zaujme svou polohou, protože leží na soutoku řek Mekong, Tonlé Sap a Bassac. Až do roku 1953 byl centrem francouzské administrativy v zemi a nazývali ho perlou francouzské Indočíny. Nejhorší etapu historie si město zažilo během vlády Pol Pota, který se ho jeden večer rozhodl celé vystěhovat, aby se ztratilo z map. Země se vrátila do roku nula a každý musel pěstovat rýži a pracovat na venkově. Vládu a tragický režim Rudých Khmerů nám v Phnom Penhu dodnes připomíná vězení Tuol Sleng. Ne všechna místa Phnom Penhu jsou však nasáklé smutkem a tak uvidíte i krásný Královský palác, koloniální domy a nábřeží řeky Tonle Sap, které každý večer krásně ožívá. Noční život, kavárničky, restaurace a podniky se skvělou khmerskou kuchyní jste zde zaručeně nečekali.
Vietnamský Da Nang je dnes velmi moderní metropolí středního Vietnamu. Mění se jako dynamický, asijský tygr a je to místo, o kterém ještě budeme hodně slyšet. Roste do výšky, staví hotelové komplexy na břehu pláže a ukazuje cestu, jakou se dá v komunistické zemi vykročit. Ve městě najdete zajímavé historické muzeum a pár kilometrů za Da Nangem se zvedají tajemné Mramorové hory. Představují hory důležitých pěti elementů: kov, voda, dřevo, oheň i zem a najdete zde několik zajímavých chrámů a jeskyní. Na vrchol vede 156 schodů a čeká vás tu svět hinduismu, ale i buddhismu.
Objevte Laos, jednu z nejchudších zemí jihovýchodní Asie. Horská krajina s mohutnými vodopády, tradiční vesničky s etnickými menšinami i překrásné buddhistické chrámy.
Z naší nabídky doporučujeme 27-denní expedici Vietnam, Laos, Kambodža pro dobrodružněji laděné klienty, na které poznáte krásy zlatého trojúhelníku, splavíte Mekong a vychutnáte si francouzský Luang Prabang. Závěr expedice bude patřit odpočinku na neobjevených kambodžských plážích v Sihanoukville.
Méně známé země jihovýchodní Asie ve verzi dostupné pro každého můžete objevit na zájezdu Barma, Mekong, Laos. Jednoduché ubytování, příjemná cena a vynikající program potěší každého cestovatele, který dává na dovolené přednost poznání před luxusem.
Vydejte se na poznávací zájezdy do Laosu s profesionálními průvodci CK SEN a staňte se lovci zážitků.
Nedokážete se rozhodnout, jaká dovolená je pro vás nejlepší? Kontaktujte nás, rádi vám poradíme.