Tato cesta vás zavede na nejkrásnější evropské souostroví Lofoty daleko za polárním kruhem. Nahlédneme i do Švédska, abychom se nadechli severské přírody u největšího horského jezera Skandinávie. Podíváme se, jak žijí Sámové ve Finsku a dobudeme Nordkapp. Pojeďte s námi v malé exkluzivní skupince za půlnočním sluncem.
Tel.: 224 250 138, 608 482 877 | Email: cksen@cksen.cz
mezinárodní letenku, letištní poplatky, dopravu, ubytování v hotelech střední třídy se snídaní, SEN průvodce, pojištění proti insolventnosti
stravu kromě uvedené, poplatek za odbavené zavazadlo 1 820 Kč
16.6.2024, 8.7.2023, 26.7.2024, 13.8.2024, 31.8.2024
Zájezd začíná v Kirkenese a končí v Tromso.
Program zájezdu je totožný pouze v opačném pořadí.
Všechny fakultativní výlety doporučujeme rezervovat co nejdříve a s dostatečnou časovou rezervou před odjezdem na zájezd. Na místě už nemusí být možné výlety objednat.
PRAHA/VÍDEŇ – TROMSO
Odlet na sever. Mnozí říkají, že Norsko je nejkrásnější zemí na světě a Lofoty jsou jeho nejkrásnější částí. My si to myslíme také. Přílet do TROMSO. Prohlídka hlavního města severního Norska daleko za polárním kruhem. Kdysi si zde dobyvatelé Arktidy Amundsen, Nansen nebo Umberto Nobile podávali kliku. Dnes zde leží nejsevernější univerzita na světě a běhá se Maraton půlnočního slunce. I zde jsme už běhali. Od 18. května do konce července zde slunce nezapadne. Lanovkou vyjedeme na vyhlídku Storsneinen (fakultativně, 421 m. n. m.), ti akčnější vyjdou pěšky, nahlédneme do Katedrály Severního ledového oceánu.
SVOLVAER
Začínáme. Z nejsevernějšího velkoměsta Norska vyrážíme na magické souostroví. Zastávka v polárním parku a možnost vidět severské predátory. SVOLVAER – hlavní město a vstupní brána do Lofot.
SVOLVAER – HENNINGSVAER
Fakultativní tříhodinová plavba TROLLFJORD-em, během které můžete pozorovat kromě přírodní krásy i mořské orly a krmit racky. Navečer po převozu přes most přijíždíme na ostrov Autsvagoy, kde na nás čeká další kandidát na nejkrásnější místo Norska – romantický HENNINGSVAER. Opět krásná, do skal vytesaná cesta, kterou v zimní tmě lemují rybářské lodě a sušené ryby. My přicházíme v nekonečném světle léta a půlnočního slunce. O to víc si Henningsvaer užijeme..
BORGE – REINE – A – NUSFJORD
Začíná náš okruh po Alpách vystupujících z moře. Vesnička Borge, kde navštěvujeme jedno z nejvýznamnějších vikingských muzeí celé Skandinávie (vstup se platí na místě, cca 20 eur). Stěna Lofot dlouhá sto šedesát kilometrů vám vyrazí dech. A pak znovu. A zas. Zvyknete si. Městečko s kouzelným názvem Å(O) na nejjižnějším konci ostrova Moskenes. Právě odtud je stěna Lofot nejkrásnější. Červené, okrové, bílé a zelené dřevěné domky vesničky Reine jako by postavili z lega. Norský týdeník nedávno prohlásil Reine za nejkrásnější město v Norsku, budete souhlasit? Čeká nás pohádkový NUSFJORD (vstupné máte v ceně). Už samotná cesta podél devíti set metrové skalní stěny je zážitek. Nusfjord a jeho domky z devatenáctého století (UNESCO) táhnoucí se po břehu uzoučkého fjordu, zase třešnička na dortu. Zpět do Svolvaeru.
SVOLVAER – NARVIK – KIRUNA
Dlouhý den a náročný přesun. Projíždíme souostroví Vesterály a směřujeme dále na sever. Míjíme NARVIK – někdejší hlavní přístav severního Norska, kterým Skandinávii opouštěla švédská železná ruda. Může se překročením hranice země opravdu tak změnit? Může být ŠVÉDSKO pro Čecha levné? Země tří korunek a její nejvzdálenější region. Vstupujeme do Laponska. Překrásné jezero Torneträsk – největší horské jezero Skandinávie. Horský útvar BRÁNA DO LAPONSKA, který najdete ve všech obrázkových knihách o Švédsku. Příjezd do hlavního města severního Švédska KIRUNA.
KIRUNA – KAUTOKEINO – ALTA
Snídaně ve Švédsku, oběd ve Finsku a večeře v Norsku. Dá se jet ještě více na sever? Dá! Přijíždíme nejsevernějším cípem Finska a přes vesničku Kautokeino s laponským názvem Guovdageaidnu přijíždíme do Alty. Odlehlá liduprázdná Evropa
ALTA – NORDKAPP – INARI
Blížíme se na konec světa. Přes tunely vysekané ve skalách míříme na Severní mys, na NORDKAPP. Nejsevernější bod kontinentální Evropy, resp. 300 metrů vysoká skála oddělující Atlantský oceán od Severního ledového oceánu. Magický, nádherný bod, kde pravý cestovatel musí jednou za život stát. Směřujeme na jih. KARASJOK – sídlo prvního laponského parlamentu na světě, který má chránit identitu této menšiny, dlouho v Norsku utlačované. V roce 1886 zde byla naměřena nejnižší teplota v historii Norska – minus 51,4 stupně. Překročíme norsko-finskou hranici. Neuvěřitelné zážitky si odsedíme. Cesta do Finska je dlouhá. Bude to stát za to.
INARI – KIRKENES
Jezero INARI – třetí největší jezero Finska s mezi 180 000 jezer. Kolem tohoto bájného jezera země sobů do srdce finských Saamů. Jak žijí? Vesnička Inari a život na dalekém severu. Navštívíme zde muzeum SIIDA, které nám krásně zobrazuje celou evoluci saamské kultury. Přes nedozírnou tundru zpět do Norska. Přijíždíme do Kirkenesu.
KIRKENES
KIRKENES, kde 400 km za polárním kruhem slunce nezajde za obzor 70 dnů. Chceme oslavovat život a světlo s Laponci. Kirkenes byl spolu s Drážďanami městem, které zažilo během druhé světové války nejvíce leteckých náletů. Fakultativní výlet na člunu v Barentsově moři, kde se setkáme s jedním z nejnebezpečnějších povolání světa – sami si vylovíme královské kraby, těžké až 5 kilogramů. Doporučujeme! Následně si vychutnáme čerstvě připravená klepítka.
Krabí safari: vyzkoušíte? (fakultativně)
Vylovte si svého vlastního královského kraba. 3 hodiny zábavy, poučení a konec konců i gurmánských hodů. Věděli jste, že lov těchto krabů se označuje za nejnebezpečnější povolání na světě? Vyzkoušejte si to i Vy v arktických vodách během dlouhých dnů polárního léta nebo i v zimě, pokud navštívíte tuto oblast v tomto ročním období. Přesouváme se do přístavu, kde si na sebe oblékáme speciální nepromokavé overaly. Už samotné vybavení naznačuje, že bude o zábavu postaráno. Na vodě nás čekají přistavené speciálně upravené čluny Zodiac. Začínáme divokou jízdou podél pobřeží Barentsova moře. Akrobatické kousky našich kapitánů v nás vyvolávají pocit vzrušení, adrenalinu a skvělé zábavy. Zastavujeme se na jednotlivých místech, kde jdeme zkontrolovat velké klecové pasti z nichž jdeme vylovit dnešní úlovek. Rybáři do těchto pastí každý den umisťují návnadu v podobě potravy. Krabi do takové klece vlezou, ale neumí se z ní už dostat ven. Nebezpečné je zvláště vyndávání těchto krabů z klecí, chvilka nepozornosti a můžete velmi jednoduše skončit bez některého z prstů. Toto povolání je obzvláště nebezpečné i kvůli tomu, že hlavní místa, kde žijí nejkvalitnější a největší arktičtí královští krabi jsou opravdu nehostinné a zároveň je to v místech, kde jsou silné podmořské proudy, velké vlny a často krát špatné počasí. No my máme krásný den, a tak jednoduše vyndáváme náš úlovek do již připravených nádob na našich člunech. Procházíme podél pobřeží a zastavujeme se na místech, kde v minulosti měli Němci své vojenské základny. Ty hlídali vody Barentsova moře a snažili se svou činností přerušit trans Atlantické konvoje, které směřovaly do ruského Murmansk.
Naše čluny jsme zakotvili u jedné z tradičních dřevěných chat, kterých je zde u pobřeží množství. Naši kapitáni vyndávají naše úlovky. Jednoduchým a rychlým způsobem prostřednictvím nože královské kraby zabíjejí a začínají s jejich přípravou. Tito kraby patří k jedné z největších pochoutek v těch nejlepších restauracích světa. Jejich cena se umí vyšplhat do astronomických čísel. Záleží od místa, kde si je dáváte a samozřejmě i na množství. Sven dává ohřát vodu, která po pár minutách přechází do varu. Přidává jen trochu soli a říká, že to je všechno, co k přípravě této lahůdky potřebujete. Pár minut vaření a my usedáme do dřevěné chaty, kde nás už čeká čerstvě nakrájený chleba, máslo, citrony a pití podle našeho výběru. Sven nás rychle učí, jak máme kraby nastřihnout, zlomit v kloubu a spolu se špičatou chrupavkou vytáhnout z klepet kraba to nejdelikátnější maso. Obrovský gurmánský zážitek, který se jen těžko dá popsat slovy. Toto musíte ochutnat.
KIRKENES – PRAHA/VÍDEŇ
Transfer na letiště a odlet domů.
Absolvovali jsme s manželem poznávací cestu do Norska, Lofot a Ruska. Jako milovníci přírody jsme se vrátili naprosto uchvácení a nadšení severskou krajinou. Lofoty jsou nádherné a v Murmansku se cítí člověk tak nějak exoticky. Opravdu výtečný, dobře připravený zájezd s bezvadnou průvodkyní Dankou Snovákovou. Ta je na severu Evropy jako doma a ví snad úplně vše, co by člověka mohlo napadnout. Za polárním kruhem má už i své přátele, takže jsme se cítili jako doma. Děkujeme a budeme se těšit na další cestu s vámi. Alžběta a Vojtěch Jandovi
Dobrý den, naším snem bylo vidět Nordkapp, a tak jsme rádi, že jsme si náš sen splnili právě s ck sen. Nacestovali jsme již mnoho, ale daleký sever nás už dlouho lákal. Půlnoční slunce je zážitkem na celý život. My si něco takového nedokážeme ani představit. Lofoty ukrývají mnoho krásných vesniček, a díky průvodci Robertovi, jsme je prozkoumali velmi detailně a setkali se s místními lidmi. Velkým zážitkem pro nás byl i samotný přejezd norsko-ruské hranice, třeba zažít ten neskutečný kontrast na vlastní kůži. Fajn parta, skvělý průvodce, obrovský krabi a spousta vodky. Užili jsme si to, děkujeme. Jindra a Vašek Novotní
Zdravím Vás!
Chtěl bych Vám poděkovat za krásnou dovolenou, úžasná destinace, navíc jsme měli velké štěstí na delegátku Lucii, která nám vyšla ve všem vstříc , vždy ochotná, milá, vtipná , skvělá řidička.
Za celou rodinu děkuji Vrba Zbyněk
Probouzíme se do typického rána na severu Norska v městečku Kirkenes. Toto třítisícové městečko je známé tím, že během druhé světové války bylo kompletně vybombardováno fašistickým Německem. Od té doby se tady toho plno zrenovovalo a vybudovalo. Zásadní změnou prošlo i obyvatelstvo, které je rozmanitější než v jiných norských městech. Najdeme zde Indy, Němce, Turky, Rusy, Finy, Syřany, Vietnamce atd. Všichni se navzájem respektují a není mezi nimi vidět žádné nenávistné chování. Jednoduše zde panuje pohodová atmosféra. Většina lidí pracuje pro nedaleké doly, kde se těží železná ruda, nebo se živí rybářstvím a lovem krabů. A právě k lovcům krabů směřují naše další kroky. Setkáváme se s kapitánem Hansem, který loví kraby v Kirkenes posledních 20 let. Během toho, jak se navlékáme do "suchých obleků," Hans vysvětluje bezpečnostní pokyny, jak se chovat na rychlostní lodi, kterou nás zaveze ke klecím. Tam nás čeká dlouho očekávaný oběd - krab královský. Už jen plavba ke klecím je zážitek sám o sobě. Vůně slaného moře, šplouchající voda do tváře, silný severský vítr a vlny, které lodí pohupují v její rychlosti – zkrátka to musíte zažít. Přicházíme ke klecím s kraby, kde nám Hans vysvětluje rozdíl mezi samcem a samičkou. Tito tvoři vypadají jako z jiné planety a také samotná velikost krabů nám vyráží dech. „Průměrný jedinec by neměl problém odcvaknout Vám prst,“ dodává Hans. Bereme náš úlovek a přesouváme se na místo, kde se bude podávat oběd. Prostý červený dřevěný domek v norském stylu. Stolování je jednoduché, ale za to velmi příjemné a čisté. Dokonce nás přišel zkontrolovat místní sob, který je krásně vidět skrz okno domku. Na stole nacházíme chléb, citron a norské máslo (na které já osobně nedám dopustit). Všichni čekáme na hlavní chod, který se připravuje velmi jednoduše. Nožičky / klepeta z krabů se dají do velkého hrnce, kde se na spodek hrnce nalije voda s mořskou solí. Krab se na páře dusí 17 minut a následně je vhodný k servírování. Chuť a vůně krabího masa je nepopsatelná, a všichni u stolu jsme se shodli, že to je jedno z nejlepších jídel na světě, jaké jsme kdy jedli.
Víte, kde se nachází jedno z nejkrásnějších fotbalových hřišť na světě? V městečku Hennigsvaer situovaném na severu Norska. A právě v tomto nádherném malebném městečku se chystáme strávit následující dva dny. Náš program na dnešní den je přesně daný. „Jaká by to byla návštěva Norska a Lofot bez pořádného rybaření?!“ říkám s nadšením mým klientům. Všichni souhlasně přikyvují a rychle na sebe navlékají "suché obleky", které jim podává náš kapitán s posádkou. Počasí se nám vydařilo a kapitán Carl, který zná tyto vody nazpaměť, konstatuje, že dnešní den je přímo dokonalý na lov tresky hnědé. Lodička, na které se plavíme na místo určení, vypadá tak, že má už něco prožité. Carl mě s úsměvem na tváři ujišťuje, že je na ni spoleh. Najednou kapitán zavelel, že jsme na správném místě a pod námi, v hloubce asi 70 metrů, se nachází hejno tresek. Prozrazuje nám různé finty a rady, jak správně obsloužit rybářský prut, tak abychom co nejrychleji chytili vysněnou tresku. Ani ne po 5 minutách máme na udici první záběr. Prut je naplno ohnutý a síla ryby je překvapivá. Po 10 minutách souboje vytáhnu (s pomocí kapitána) naši první tresku. Váží dobrých 10 kg. Bohužel na fotky a obdivování není čas, jelikož na dalších prutech jsou další záběry. Některé úlovky jsou menší, ale některé jsou kapitální kusy. Během lovení jsme si ani neuvědomili, že se nám rozpršelo a zvedl se silnější vítr (typické pro norské počasí na konci srpna). Ale nikomu počasí evidentně nepřekáží (všichni mají úsměv na tváři). Kdo by si také stěžoval, když se daří a ryby berou. Doma se můžeme pochlubit, že jsme lovili tresky v norském moři na udici. Po dvouhodinovém lovu jsme příjemně unavení a zmoknutí, a však šťastní z dobře vykonané práce. Do toho vychází Carl z podpalubí s plným hrncem navařené rybí polévky (Fiskennsuppe), kterou připravil z některých našich úlovků. Tomu se říká překvapení na závěr skvělého dne. Nemusím ani podotýkat, že polévka byla vynikající.
Jedno z nejkrásnějších míst Norska, které jsme mohli vidět z cesty po Skandinávii, je jednoznačně souostroví Lofoten. Nacházejí se mezi 67 a 68 rovnoběžkou severní šířky a tedy 100 až 300 km za polárním kruhem. Tvořené jsou přibližně 80-ti ostrovy, z toho 4 hlavní jsou propojeny mosty a tunely vedoucími pod fjordy. Pohybovali jsme se hlavně po ostrovech Austvågøy, Vestvågøy, Flakstadøy, Moskenesøy. Každý z ostrovů ukrývá své krásy. Na hlavním ostrově jsme našli hlavní město souostroví, kterým je sympatické městečko Svolvær. Nedaleko něj narážíme na menší město, ale bývalé hlavní město Lofot, kterým je Kabelvåg. Nemohli jsme samozřejmě vynechat malebnou rybářskou vesničku Henningsvær, v jejíž zadní části se ukrývá slavné fotbalové hřiště. Druhý z ostrovů zvaný Vestvågøy nás upoutal vikingským muzeem v městečku Bøstad, památníkem od společnosti Snøhetta ve vesničce Eggum a jedněmi z nejkrásnějších pláží na ostrovech, které jsou ukryty pod majestátními skalami. My jsme si oblíbili pláže ostrova Flakstadøy, ať už surfařské v Flakstade nebo tu na koupání v Ramberg. Viděli jsme i ty maličké kavárny s dobrou kávou, kterých je ve Skandinávii jako šafránu. Objevovat jsme zde i slavný Nusfjord, ale v závěsu nezůstalo ani jedno z "nejinstagramovějších" míst, a to výhled na vesničku Hamnoy. Poté, co jsme se ocitli na posledním z ostrovů Moskenesøy, jsme se nejprve zastavili v malebné vesničce Reine, kde jsme si dopřáli zážitek v podobě místní kuchyně, vyfotili jsme si jednu z nejmalebnějších vesniček, abychom se vydali na konec cesty E10, která končí v rybářské vesničce s nejkratším názvem na světě a to Å (čti Ó). Rozhodně nebudete litovat, když se na cesty vydáte i vy
Bájný severní mys láká cestovatele z celého světa a nalákal i nás. Magickou atmosféru tohoto místa jsme si chtěli vychutnat při půlnočním slunci, ale ne každému je odhalena tahle krása. Skalní útesy tyčící se do výšky přes tři sta metrů jsou obydlené vlnami Severního ledového oceánu. A častokrát pro charakter místního počasí se ukrývají v hustých bílých mracích a mlze. V roce 1553 bylo toto místo pojmenováno kapitánem Richardem Chancellor jako Severní mys - Nordkapp. No už v 17. století se stal turistickou atrakcí, když ho navštívil jako první turista italský kněz Francesco Negri. Od té doby na tomto místě stály vznešení panovníci, králové, ale i prostí lidé. Není proto divu, že to nakonec vedlo až k regulaci místního turismu. Dnes jsme tu po zaplacení nemalého vstupného 285NOK (30 €) našli informační středisko, muzeum, kino s filmem o Nordkappu, restauraci, bar, bufet, obchod se suvenýry, sociální zařízení, no prostě skoro všechno. A tak si toto místo máme možnost užít opravdu v pohodlí, až přímo v luxusu. Prostor zde najdeme i my aktivnější, takže jsme se rádi prošli po hraně útesů a vychutnali si tak pohled na nejsevernější místo EU z různých úhlů. Našli jsme tu dokonce i poštu a tak jsme mohli přímo z Nordkappu poslat pohlednici svým blízkým. Při návštěvách tohoto magického místa jsme měli s CK SEN opravdu štěstí. I když někdy jsme zkoušeli štěstí na dva krát. Lístek na Nordkapp platí totiž 24 hodin. Toto místo prostě musíte navštívit.
V rámci našeho zájezdu Norsko - Lofoty, Rusko se přesunuli ze zalidněné Evropy do nejzazší části Evropy - Laponska. Území, které definuje nehostinná tundra, rozlehlé lesy a nespočetná stáda sobů. Původní obyvatelé Skandinávie - Sámové (označení Laponci je politicky nekorektní) toto území osídlili už 6000 let před naším letopočtem. Zdrojem obživy pro původních obyvatele byl po staletí rybolov, lov zvěře a od 16. století chov sobů. Existence celé Sámské komunity se odvíjela od této domestikované zvěře. Pastýři za svými stády putovaly celoročně jejich přirozenými migračními cestami, na jaře k pobřeží a v zimě zas na pláň. Denně prošly i desítky kilometrů rychlostí až 50 km za hodinu. Noci trávili ve svých provizorních stanech zvaných lávvu nebo goahti - jde o dřevěnou konstrukci ve tvaru trojúhelníku, která je přikrytá kůží nebo tkanou vlněnou přikrývkou (dnes se již používají moderní přikrývky z vodě odolnějších materiálů). Obydlí se daly jednoduše přenést, či nově postavit. Komunity se sdružovali i ve velkých rodinných stanech, ohřívali se u ohně a vařili si jídla převážně ze sobího masa. Ze zvířete zužitkovali všechno - maso, mléko, kůži, srst, paroží, vnitřnosti, srdce, krev, oči, či kopyta. V centru života a existence Saamů se vše odvíjelo od sobů. Proto otázka: "Kolik vlastníte sobů?" Je absolutně nemístná. Je to jakoby se Vás někdo zeptal, kolik vyděláváte. Sámové byli zruční ve vlastnoručně vyrobených výrobcích a postupně se naučili, jak si vyrábět předměty denní potřeby: oblečení, boty, či deky z tohoto unikátního zvířete. Sámské suvenýry zvané duodji jsme si mohli zakoupit v mnoha Sámských obchůdcích. Výbornou zastávkou na našem zájezdu byla norská vesnička Karasjok, kterou obývá až 90% Sámské populace. Prohlédli jsme si norský Sámský parlament a také jsme si řekli o temném období, kdy Sámové byli utlačováni a diskriminováni. Pomalu jsme se přesunuli k Sámskému skanzenu. Usmívalo se na nás sluníčko, bundu jsme si nechali v naší SEN dodávce. Těžko uvěřit, že právě na tomto místě byla naměřena rekordně nejnižší teplota -51,4 ° C. Lístky do skanzenu nám prodala mladá Sámská dívka v tradičním oděvu, která je k nerozeznání od Norky - světlá pokožka, bílé vlasy a modré oči. Rozdala nám mapky a vysvětlila nám, co nás čeká. Nejprve jsme šli do ohrady k sobům, které jsme krmili vysušenými lišejníky. Následně jsme si prohlédli vnější expozici Sámského obydlí a na závěr jsme se přesunuli do nitra, kde nás čekali tři části: 1. představení Sámských tradičních kostýmů, výrobků a oděvů 2. krátký film o tom, jaký život kdysi Sámové vedly a jak se příchodem moderní doby věci změnily - používání sněžných skútrů či dokonce helikoptéry by bylo pár století dozadu nemyslitelné 3. Sámské divadlo s impozantními efekty, které pojednává o Sámských šamanských náboženstvích, mytologii a spojení s přírodou. Výborné interaktivní a naučné muzeum. Začal se ozývat hlad, a tak jsme se vydali naplnit si žaludky. My s CK SEN jsme si nenechali ujít možnost ochutnat Sámské tradiční jídlo Finnbiff. Jde o sušené sobí masíčko, tepelně zpracované a nakrájené na kousky v husté omáčce, podávané s bramborami a brusinkovým dresinkem. Někteří neodolali krémové a husté polévce ze sobího masa či lososa, pomaličku pečené na dřevě a na ohni. Vydatné jídlo jsme zapili místním pivkem a za doprovodu praskajícího ohýnku v autentické Sámské restauraci, postavené ve stylu "gamme", celkem zarostlé travnatým porostem, jsme se vydali na dlouhou cestu k nejsevernějšímu bodu kontinentu. Nordkapp, těšíme se na tebe!
Množství vášnivých rybářů a cestovatelů jezdí do Skandinávie rybařit. Výjimkou nejsou ani lofotské ostrovy, ležící daleko za polárním kruhem v Norsku. Jsou to hory vyrůstající přímo z moře. Život zde byl dosti náročný, dlouhé zimy, tři měsíce tma, náročné podmínky. Lidé tu ale žijí už od dob Vikingů. Jedním z hlavních přírodních zdrojů, díky kterým místní přežili, jsou ryby. Od února do dubna totiž těmito místy táhly tresky, aby se v místních vodách třely. Treska je poměrně velká ryba, může dosahovat až 180 centimetrů a váha se pohybuje okolo 55 kilogramů. Nakrmili tak lidi, kteří díky tomu přežili. Každý návštěvník lofotských ostrovů si všimne velkých dřevěných věšáků na ryby skoro na každém volném místě. Ty slouží k sušení ryb. Mezi únorem a dubnem se ryby vyloví. Ještě před 150 lety se lovu tresek účastnilo přes 30 000 rybářů ze širokého okolí, v moderní době jejich počet klesl na 4 000. Rybolov v místních vodách ale může být i dost nebezpečný. Existuje zpráva, že 25. ledna 1893 během silné bouře zemřelo 130 rybářů. Ryby se pak mezi dubnem a červencem zpracovávají a zavěšují na čerstvý, slaný, mořský vzduch. Zapamatujte si, že třesku musíte zpracovat celou. Například tresčí jazyk se považuje za luxusní delikatesu, a je nejlepší pečený na ohni. Sušené tresky byly důležitou komoditou již za dob Vikingů, obchod s nimi se rozvíjel se založením hanzovních cest. Takto se města Trondheim a Bergen staly tzv. hanzovními přístavy. Zboží odsud putovalo do celé jižní Evropy. Nejlepší a nejkvalitnější tresky putují na stoly do jižní Evropy i v dnešní době, hlavy se rozemelou na mouku a odvážejí do Afriky, a nejdražší kaviár putuje do Moskvy. Jednou z nejznámějších vesniček, kde se lov tresky koná, je Henningsvær (510 obyvatel). Norsky se treska řekne "torsk", staronorský základ slova tvoří "tursk" - to znamená sušená ryba. V současnosti je způsob lovu tresky na Lofotách zařazen pod ochrannou známku "Protected Geographical Indication" - PGI - chráněný geografický původ. Treska tak Norům na Lofotách slouží doteď. Jejich lov je samozřejmě již omezen.
Na zájezdu po Norsku se stále utvrzujeme, že Skandinávie je jedinečná v mnoha směrech. Projíždíme údolím Gudbrandsdalen, kde poprvé v historii norských sýrů vyrobili tzv. Brunost, hnědý sýr. Osobně někdy Norsku říkám země sladkého sýra a slaného másla. Právě proto, že Brunost je druh sladkého sýru. Kdysi jsem pracoval na farmě. Pamatuji si, jak jsme tento sýr vyráběli, jeho příprava není náročná. V předminulém století se do velké nádoby nad ohněm nalilo kozí mléko a přidala se syrovátka. Později se přidávalo i trochu kravského mléka a smetana. Takto vznikly různé varianty hnědého sýra. Jediným háčkem je to, že když se sýr vaří, tak u něj musíte celou dobu stát, a vaří se opravdu dlouho. Hnědou barvu sýr získá díky karamelizaci sacharidů obsažených v mléce. Někdo by si řekl, že to není kdovíjaká delikatesa. Skandinávská kuchyně je však založená na historii a tradicích, a z tohoto pohledu se určitě o delikatesu jedná. Norové si natřou chléb brusinkovým džemem a na to položí plátek brunostu. Kromě toho, že to dodá energii, tak je to velmi chutné. Historicky se sýr podobný dnešnímu brunostu vyráběl už kolem roku 650 n. l., ke kterému jsou doloženy archeologické nálezy na Jutlandu. První recept ale patří Anně Hov (1846-1935), farmářce z Gudbrandsského údolí, podle něhož se sýr vyráběl a začal se prodávat.
Švédský národní park Abisko proslavila brána do Laponska – půlkruhové ledovcové údolí ve tvaru U – Lapporten v horském hřebeni, přes které se po dlouhé zimě ukazují první paprsky slunce. Jezero Torneträsk je domovem vzácného ptactva a celý národní park je místem s nejnižším úhrnem srážek v celém Švédsku. Právě odsud vychází nejdelší turistická cesta Kungsleden – královský chodník.
Pro mnohé cestovatele je Norsko nejatraktivnější zemí Evropy. Kouzelná zem fjordů, hor, jezer, ledovců a překrásné přírody dostane snad každého. A jedním z nejkrásnějších míst Norska, je jednoznačně souostroví Lofoty. Nejkrásnější souostroví v údajně nejpůvabnější zemi Evropy – to je skutečná cestovatelská lahůdka! Ne náhodou i prestižní magazín National Geographic vybral Lofoty ze 111 ostrovů světa za třetí nejpřitažlivější ostrovy planety.
V norském jazyce jsou ostrovy známé pod názvem Lofoten, z něhož pochází i naše označení – Lofoty. Název je složen ze dvou slov: „lo“ (rys), „fot“ (noha) a určitého členu „en“. Název Lofoten je moderní formou slova Lofotr, což je starý název ostrova Vestvågøy. Souostroví se nachází na pobřeží severního Atlantiku asi 100 až 300 kilometrů severně od severního polárního kruhu, tj. mezi 67. a 68. stupněm severní šířky. Od norské pevniny je souostroví oddělené fjordem Vestfjorden. Hlavní ostrovy jsou propojeny podmořskými tunely a mosty. Lofoty se rozkládají na ploše 1227 km² a domov zde v současné době má necelých 25 000 obyvatel.
Nusfjord – tradiční vesnička, označovaná jako ta nejkrásnější ze všech. Pokud si představíte Lofoty, tak je to pro mnohé právě tato rybářská osada jakoby na konci světa. Dnes je turistickou atrakcí s muzeem a budete sem muset zaplatit vstupné, pokud se sem chcete přijít podívat.
Vesnička Nusfjordna souostroví Lofoty zapsaná v seznamu UNESCO je jakoby vystřižená z katalogu. Obdivujeme zachovalé rybářské domky z 19.století. Celou vesničku aktuálně přetvořili na skanzen, kde se naučíte vše o životě místních rybářů.
Městu ležícímu na severu Norska se také přezdívá „Paříž Severu“ či „Brána do Antarktidy“. V Tromsu můžete ostatně zažít opravdu skvělé momenty své dovolené, tj. spatřit panenskou divokou přírodu, rybařit, chodit na procházky nebo se jen nechat unášet pohledem na půlnoční slunce a polární záři. Není to ovšem jen obdivuhodný ráz krajiny, co turisty láká na tomto malém norském městečku. I když zde žije necelých 80 tisíc obyvatel, v ulicích to překvapivě překypuje energií. Noční život je v Tromsu opravdu pověstný a bujný. Veselých večírků se dočkáte zejména na hlavní ulici Storgata.
Severní mys neboli Nordkapp je místo, které by měl navštívit snad každý zapálený cestovatel. Jak již sám název napovídá, jedná se o bod, který leží na severu čili respektive v nejsevernější části Norska. Představit si jej můžete jako 307 metrů vysoký útes, který se tyčí nad Severním ledovým oceánem. Do oblasti se snadno dostanete automobilem – v zimě však bývá silnice kvůli počasí uzavřena. Mezi jiné možnosti dopravy k Nordkappu pak patří buď autobus z nedalekého města Honningsvåg, pěší turistika, jízda na kole, letadlo nebo loď. Historickou zajímavostí je, že Nordkapp býval velmi známým a důležitým orientačním bodem především pro lodě a jejich posádky.
Pokud chcete zažít v Norsku doslova dechberoucí momenty, vsaďte na plavbu Hurtigruten! Zkušená námořní posádka se s vámi společně poplaví podél norského pobřeží, odkud můžete spatřit na vlastní oči fascinující norské fjordy, okouzlující přístavy a divokou zvěř v záři půlnočního slunce. Samozřejmostí pak bude i přímo pohádková polární záře nad hlavou! Díky této plavbě se budete cítit jako skutečný dobrodruh na expedici! A kromě ohromujících panoramatických výhledů do okolní krajiny si užijete i gurmánské stolování na palubě či široký výběr aktivit dle výběru.
Jezero vyhloubené ledovcem dosahuje hloubky 168 m, což jej činí druhým nejhlubším ve Švédsku. Je pokryto souvislou vrstvou ledu pravidelně od prosince do června. Nedaleko jezera Torneträsk se nachází majestátní Laponská brána – Lapporten, ostře modelované ledovcové údolí s otevřenými konci, které bývalo důležitým orientačním bodem kočujících Sámů během následování sobích stád. Podél jižního břehu jezera vede slavná železnice Ofotbanen mezi švédskou Kirunou a norským přístavem Narvik.
Nejsevernější město Ruska a také největší město za severním polárním kruhem. Zdrojem dřívější relativní bohatosti města a jedním z důvodů pestrého národnostního složení byla přítomnost základny ruského námořnictva, která smutně proslula katastrofou jaderné ponorky Kursk v roce 2000. Z části ponorky je dnes památník obětem. V přístavu kotví také ledoborec Lenin, dnes už na rozdíl od dalších čtyř vyřazen z provozu, slouží již jen k reprezentačním účelům a jako muzeum.
