Krásná expedice do nejindiánštějších částí Jižní Ameriky. Slavné Machu Picchu a množství chrámů Inků v okolí legendárního Cuzca. Bájné jezero Titicaca a indiánský La Paz. Vrchol programu: přechod bolivijským altiplanem přes Salar de Uyuni do nejsušší pouště světa. Na závěr nejizolovanější místo na světě. Můžete odolat?
Tel.: 224 250 138, 608 482 877 | Email: cksen@cksen.cz
mezinárodní letenky, letištní poplatky, přelet Atacama – Santiago, přelet Lima – Cuzco, SEN průvodce 2 - 14 den, 2 noci ubytování na Velikonočním ostrově a prohlídku s anglicky hovořícím průvodcem, komplet dopravu místními autobusy, vlakem, pronajatými mikrobusy a džípy, vstupné, výlety do pouště Atacama, Salar de Uyuni, člun na jezero Titicaca, ubytování v jednoduchých hotelech, stravu během expedičního přejezdu solnou pouští a Altiplana, vláček na Machu Picchu, pojištění proti insolventnosti
stravu kromě uvedené, fakultativní výlety
Delší pěší túry podnikat nebudeme. Velkou část cesty však strávíte ve vysoké nadmořské výšce 3 000 – 4 000 m. Přechod Salar de Uyuni organizujeme s bolivijskou cestovní kanceláří a je spojen s mrazivými teplotami v našich letních měsících (až do minus 20 stupňů – jde o nejvyšší sezónu) a často rozbahněným terénem (a neprůchodnými cestami) v zimních termínech. S prostoji a změnou trasy způsobenými vrtochy počasí na tomto odlehlém místě musíte počítat, což může vyžadovat vaše osobní nasazení. Ubytování i strava jsou velmi jednoduché – expediční.
Program na Velikonočním ostrově je s lokálním anglicky hovořícím průvodcem. SEN průvodce cestuje v případě skupiny 8 a více klientů.
Jedná se o zájezd zahrnující vstup na Machu Picchu, o které je momentálně enormní zájem a vstupenky je nutné kupovat s velkým předstihem. Prosíme Vás tedy o zaslání scanu pasu společně s úhradou zálohy, abychom pro Vás vstupenky stihli včas zajistit a předešlo se nutnosti si lístek kupovat až přímo na místě. Zároveň si zkontroujte, dostatečnou platnost Vašeho pasu, tedy alespoň 6 měsíců po návratu ze zájezdu.
Pro vstup do zemí není povinné žádné očkování. Pouze doporučujeme vakcínu proti hepatitidě typu A a tetanu.
LIMA
Odlet kvalitními leteckými společnostmi a 12hodinový let přes 6 časových pásem na opačný konec naší planety. Stále více lidí si i tuto cestu chce užít a využije možnost doplacení Business class. Vyzkoušejte to i vy a na tento let se budete těšit. Večerní přílet do Limy, hlavního města Peru a druhého největšího města Jižní Ameriky (10 milionů obyvatel). Přistáváme na moderním letišti Jorge Chávez v části Callao a soukromým transferem se přesuneme do centra města. Měníme Nuevos soles (v překladu Nové slunce), místní měnu, kterou budeme v nejbližších dnech platit. Naši průvodci sem cestují několikrát do roka a místo tak dokonale znají. Už po příletu Vás Lima zaujme. Chaotická doprava a řidiči, kteří díky své obratnosti určitě patří k nejlepším na světě. Bienvenidos al Peru! Ochutnáte už tento večer známé pivo Cusqueña (v překladu "dívka z Cusca")?
LIMA
Kde jinde začít než v majestátním Městě králů. Většina turistů Limu obchází (což je velká škoda), ale my ve SNU chceme tomuto městu věnovat čas a pochopit tak souvislosti. Bývalá metropole španělského místokrálovství v Jižní Americe a centrum Nového světa. Právě odsud vyráželi španělští conquistadoři na další výpravy směrem na jih kontinentu. Už během prvních metrů krásným koloniálním centrem pochopíte, proč se Lime mluví také město balkonů. Jsou jich tu stovky a některé z nich jsou opravdu umělecké vyřezávané skvosty. Prohlídku začínáme v klášteře San Francisco, který patří k nejkrásnějším v Novém světě, i díky originálním zachovaným kachličkami azulejos. Máte najednou pocit, že se nacházíte v kouzelné Andalusii? Španělé přivezli kromě své kultury i originální azulejos právě z tohoto španělského regionu. Po prohlídce kláštera nemůžeme vynechat vzrušující katakomby, které patří k nejzachovalejším na kontinentu. V nedalekém parku si prohlédneme jedinou sochu Francisca pizzaria ve městě a z tohoto místa uvidíme i rozsáhlé čtvrti chudých, tzv. "Pueblos Jove". Lima, to je kontrast bohatých a chudých čtvrtí. Proč jich je tolik a kdy vznikly? Pokračujeme uličkami Limy, až přijedeme k nejstarší univerzitě v Novém světě, Universidad San Marcos. Mezi její absolventy patří např. známý představitel avantgardy César Vallejo nebo držitel Nobelovy ceny Mario Vargas Llosa. Pokračujeme, na osvěžení si na ulici pořídíme čerstvé ovocné šťávy za pár soles a přijdeme na náměstí Plaza San Martín. Kdo byl tento známý Libertador ("osvoboditel") a proč má uprostřed náměstí sochu? Magické náměstí, kde koloniální budovy vystřídaly ty republikové z 19. století, má úžasnou atmosféru, hlavně večer po setmění a je to přímo ideální místo na vychutnání si nejznámějšího peruánského drinku, Pisco sour. Po obchodní ulici Jirón de la Unión se opět dostáváme do koloniálního centra přímo na nejznámější náměstí, Plaza Mayor. Palmy, prezidentský palác a katedrála, v níž jsou uloženy ostatky Francisca Pizarra, pokořitele říše Inků a prvního místokrále. Donedávna se zde nacházela i jeho socha. Oběd v TOP restauraci doslova pár metrů od náměstí. Málokdo ví, že peruánská kuchyně patří k nejlepším na světě a Peru získalo několikrát za sebou ocenění TOP gastronomická destinace světa. Ochutnáte "peruánské sushi" Ceviche (marinované ryby v limetkové nálevu) nebo dáte přednost typickému jídlu Lomo saltado? Hladovět určitě v Peru nebudete. Kde se v Limě nachází národní fotbalový stadion? Pokud máte po vydatném obědě chuť na něco lehčí, ochutnáme nejznámější rychlý pokrm Jižní Ameriky, empanadas, kapsy plněné masem, šunkou, sýrem apod. Návrat do hotelu a večerní poslední drink dnešního dne. V Limě navíc nabízíme i možnost objednat si prémiový hotel Sheraton, vzdálený jen pár stovek metrů od historického centra. Nadšeni lehneme do postele.
LIMA – CUZCO
Ranní budíček a opět se přesouváme na letiště. Tentokrát letíme na severovýchod Peru, do města Cuzco. Město, které vyrostlo na inckých základech, rozložené po okolních údolích a ze kterého si Španělé udělali základnu pro další objevy. Jsme ubytováni v absolutním centru, v hotelu koloniálního stylu, doslova několik metrů od hlavního náměstí, Plaza Mayor. Možnost objednat si prémiový boutique hotel JW Marriot El Convento umístěn v historické budově kláštera ze 16.století, který získal ocenění World Travel Awards 2018 v kategorii nejlepší hotel kulturního dědictví (doporučujeme). Cuzco, v překladu pupek světa, bývalé centrum impéria Inků, největší indiánské říše, která se zrodila na americkém kontinentu. Právě tady ve městě a okolí se nacházejí nejkrásnější pozůstatky staveb, které nám Inkové zanechali. Prohlédneme si čtyři nejznámější z nich, které se nazývají Cuatro Ruinas (čtyři ruiny). Prohlídku čtyř ruin už máte v ceně. Začínáme pouze dvě stě výškových metrů nad městem, na pevnosti Sacsayhuaman. Majestátní stavba, o níž Španělé prohlásili, že to musí být dílo ďábla. Vyfotíte se s lamou? Ale pozor, když budete dělat selfie, když se příliš přiblížíte, tak plivou. Následuje posvátné Q`enko, vápencová skála, kterou Inkové zakomponovali do svého chrámu, přičemž využili i jeskyně a tunely pod skálou. Máte chuť na něco malého? Dáme si choclate con queso (čti čokl kon keso), velkozrnnou andskou kukuřici, která se jí s ovčím nebo jiným sýrem. Pokračujeme k spirituálním lázním Tambo Machay, kde Inka přicházel s celým svým doprovodem, když se potřeboval poradit s bohy o problémech souvisejících s říší. Nedaleko se ještě zastavíme u pevnosti Puca Pucara, červené pevnosti, která střežila okolí, jakož i cestu do Cusca. Odpoledne pokračujeme prohlídkou historického centra Cusca, kde můžeme na každém rohu obdivovat nepochybně mistrovskou stavební zručnost starých Inků. Náměstí Plaza Mayor patří určitě k nejkrásnějším náměstím v Novém světě. Katedrála s barokní koloniální fasádou, Iglesia Compañía de Jesus (kostel Společnosti Ježíšovy) a na kopcích kolem nás stovky domů, jejichž světla po setmění připomínají oblohu. Večer určitě doporučujeme ochutnat gurmánskou specialitu z And, mořské prasátko Cuy. Jdeme do kvalitní a ověřené restaurace. Garantujeme TOP gurmánský zážitek.
CUZCO-OLLANTAYAMBO-AGUAS CALIENTES
Kufry necháváme v hotelu a bereme si batohy. Přichází den, na který jsme se všichni těšili. Na jednu noc opouštíme Cusco a vyrážíme směr Machu Picchu, jeden z vrcholných okamžiků našeho putování. Přes údolí řeky Urubamba se přesuneme do města Ollantaytambo (možnost fakultativního výletu přes magické posvátné údolí Inků). V Ollantaytambo začíná naše bájná cesta vláčkem do městečka Machu Picchu Pueblo. Tato cesta je vždy zážitek. Vlak je jediná možnost, jak se na Machu Picchu přepravit. Na místě lístky nekoupíte, ale my už je máme několik dní předem zajištěné. Přijíždíme do malebného městečka, které nám bude připomínat lyžařské středisko. Vysoké štíty jsou všude kolem nás. Oproti Cuscu jsme sjeli o více než tisíc výškových metrů, a tak se dýchá dobře. Vyzkoušíte i termální prameny? Plavky jsme si přibalili. Městu se říká také Aguas Calientes, kvůli termálním pramenům, které velmi dobře padnou po celém dni. Očekávání narůstají a naše cesta graduje. Jedna sklenička před spaním, aby nám Pacha Mama, matka zem, druhý den zajistila pěkné počasí. Tam kdesi, nad námi, je Machu Picchu a vzrušením se ani nedá usnout. Nezapomeňte si promazat fotky, uvolnit paměť a dobít baterie!
MACHU PICCHU – CUZCO
Dnes nás čeká vyvrcholení naší cesty, slavné MACHU PICCHU! Zapomenuté incké město. Odjíždíme brzy ráno z hotelu. Pro ty aktivní je možnost pěšího výstupu po Cestě Inků až k samotným ruinám. Případně lze zvolit pohodlnější alternativu a vyjet nahoru autobusem za malý příplatek 12 USD (doporučujeme). Nezapomenutelná panorama se štítem hory Huayna Picchu v pozadí. Můžete to vidět 100x na fotkách, ale nedá se to srovnat s pocitem, když to člověk uvidí živě. Místo, kde člověk cítí energii starobylé kultury Inků a až odmítá uvěřit, v jakém dobrém stavu a zachovalo. Proč nebylo nikdy dobyto? A na jaké účely sloužilo? Naši top průvodci Vám tyto otázky zodpoví. Prohlídka města, při které uděláte desítky fotek. Kdo nejlépe zachytí výraz pózující lamy? Pohybu chtivý mají ještě možnost absolvovat jeden ze dvou nenáročných treků, které můžete v okolí ruin absolvovat. Nebo dáte přednost rozjímání na tomto magickém místě? Odpoledne vyrážíme vláčkem zpět do Ollantaytamba a následný přesun zpět do Cuzca. Machu Picchu bylo prohlášeno za novodobý div světa a věřte, že Vás nezklame ani na vteřinu! Vyvrcholení zájezdu, jak se patří.
CUSCO – PUNO – JAZERO TITICACA
Dnes máme na programu zajímavý přesun. Budeme projíždět náhorní plošinou mezi Peru a Bolívií, Altiplanem. Po tibetské je to druhá nejrozsáhlejší náhorní plošina na světě. Odjíždíme brzy ráno, abychom v dobrém čase přišli do našeho dnešního cíle – do Puna. Už po prvních kilometrech vidíme, že dnešní průjezd bude jiný. Poušť z okolí Limy vystřídaly zelené scenérie, lamy, alpaky a ovce. Víte, jaký je rozdíl mezi lamou, alpakou a vikuní? Naši průvodci to jasně vysvětlí a rázem je každý bez problému rozezná. Zároveň se dozvíte, která vlna je nejlepší na šálu či svetr. Odjet z Peru bez svetru s lamou by byl hřích. Pomalu se blížíme k nejvyššímu bodu dnešního přesunu – průsmyk La Raya. Jsme ve výšce 4 335 m n.m. Povinna fotka s tabulí musí být. Okolo nás 5tisícové vrcholky a pár peruánských indiánů, kteří stojí při svých stáncích. Peruánské městečka po cestě, život indiánských obyvatel. Jaké mají postavení ve společnosti? Co je trápí? Vše se dozvíte. Cesta ubíhá rychle, žádné ostré zatáčky, jen relativně rovná cesta. Jedli jste už hamburger z Alpaky? Budete mít možnost ho ochutnat. Nadmořskou výšku už postupně cítíme, ale dáme vám rady, jak tento pobyt přežít bez problémů Naši klienti to bez obtíží zvládnou. Pro bližší info si přečtěte pokyny k zájezdu. Procházíme město Juliaca, největší město oblasti s nelichotivou přezdívkou Nejodpornější město Peru. Pokračujeme do Puna, největšího peruánského města na břehu jezera. Směřujeme přímo do přístavu, abychom navštívili unikátní plovoucí ostrovy vyrobené z rákosu totora, na kterých přežívají zbytky mizející populace původních Indiánů Los Uros. Zaposloucháme se do místního, zvláštního indiánského jazyka Aymara, a naučíme se alespoň pozdrav. Jdeme přece na návštěvu a pozdravit je základní slušnost: "Kamisaraki". Neuvěřitelně fotogenická místa, vysvětlíme si, jak se takový ostrov poskládá, a kam chodí mladí, pokud chtějí mít soukromí. Postupně se stmívá a my už cítíme nastupující chlad z jezera. Vracíme se do přístavu a přesouváme se do hotelu. Bydlíme v centru a vše máme v pěší dostupnosti od hotelu. Vítáme možnost dát si čaj z koky, který zde podávají v každém hotelu. Přemýšlíte, co si dát k večeři? Je téměř povinnost si dát rybu s názvem Trucha (čti truc – pstruh) z jezera Titicaca. Po večeři ještě krátká procházka k hotelu. Příjemná, téměř přímořská atmosféra, to vše Vám nabízí Puno. Vzpomínáte si ještě, že jsme ráno vyrazili z Cusca? Další intenzivní den.
PUNO – LA PAZ
Opouštíme ranní Puno, ale s jezerem se ještě neloučíme. Budeme vedle něj projíždět do další země, do Bolívie. Ideální vyrazit co nejdříve, abychom v dobrém čase přijeli na hranici. Teď už to jde relativně rychle, ale pamatujeme si časy, kdy jsme tam čekali hodiny. Peruánský venkov je skutečně zajímavý, cihlové domy bez omítky, všude kolem nápisy z minulých nebo následujících voleb. Zastavujeme na jednom vyvýšeném místě, nazvěme ho Mirador, a tedy vyhlídka. Pod námi jezero Titicaca v celé své kráse a my se nestačíme vynadívat a zároveň dělat panorama. V jezeře je chovná stanice, kde chovají pstruhy. Ano, ty, které Vám včera tak chutnali. Vzali jste si plavky a ručník? Pokud patříte mezi lední medvědy, můžete vyzkoušet i vodu s teplotou kolem 9 ° C a dát si i pár temp. Téměř v každé skupině se najde alespoň jeden odvážlivec. Nebojte se, nezamrzá. Na zahřátí máme přece s sebou Pisco! Pár kapek na zem pro Pacha Mamu, Matku Zemi, a hned je nám tepleji. Kolem nejvýše položeného splavného jezera světa se pomalu přesouváme k hraničnímu přechodu v městečku Desaguadero, podle řeky, která tvoří hranici a zároveň je to jediný odtok z jezera. Vystupujeme, se zavazadly nám pomohou místní mládenci na speciálně upravených nákladních kolech, kteří nám kufry s úsměvem přenesou na druhou stranu (za pár soles, samozřejmě). Soles zaměňujeme za Bolivianos a jdeme vyřešit administrativní věci. Někdy jsme tu čekali několik hodin, nyní to jde rychleji. Po cestě zastavujeme v Tiwanaku, prohlédnout si nejdůležitější archeologickou lokalitu a nejvýznamnější památku předkolumbovských indiánských kultur v Bolívii (prohlídka již v ceně). Věřili byste, že až sem sahalo jezero Titicaca? Stihneme i oběd v městečku Tiwanaku a pokračujeme do nejvýše položeného hlavního města na světě, do La Pazu. Kdo to je vlastně ten Evo Morales? Projíždíme předměstím El Alto, které má ale, více obyvatel než samotné hlavní město. Cihlové domy, kam oko dohlédne. A najednou – před námi La Paz. Město v údolí, v pozadí zasněžené 6tisícové štíty. Nestačíme se vynadívat a už teď víme, že La Paz patří mezi nejkrásnější města, jaké jsme kdy viděli. Přesun do luxusního hotelu nedaleko centra, s výhledem na celé město. Nadmořská výška už nám téměř nedělá problém, ale čaj z koky si dáme. Už jsme si na něj zvykli a před spaním přijde vhod.
LA PAZ
Budíme se v úžasném La Pazu a dnes budeme toto město poznávat. Město v údolí, to je samá úzká ulička nahoru a dolů. Začínáme na Mercado de las Brujas, v uličce čarodějnic, kde prodávají vše, co se dá vyrobit z koky, ale i různé jiné, rituální výrobky. A samozřejmě krásné výrobky z vlny alpaky a baby alpaky. Nebojte se, bude prostor i na nákupy. Pokračujeme dolů na místo, kde La Paz vznikl. Na náměstí San Francisco. La Paz znamená mír. Proč se tak jmenuje? Řekneme si více. Krásná katedrála, klášter, ale hned vedle moderní tržnice a jiné budovy. La Paz je jeden velký mix budov. Všudypřítomný chaos, hlavně při přecházení přes silnici. Procházíme přes nejrušnější ulici města a tentokrát stoupáme. Jdeme pomaličku, přece, jsme ve vysoké nadmořské výšce. Přicházíme na náměstí Murillo. Kdo je ten pán, který má sochu uprostřed náměstí? Palacio Quemado, v překladu, Spálený palác, který vyhořel několikrát, naposledy v roce 1875 téměř do základů. Na každém rohu indiáni s typickými malými klobouky. Svezeme se i lanovkou? Vidíme zde ultramoderní lanovky, které jsou ideální do hornatého terénu města. Věděli jste, že systém lanovek v La Pazu je nejdelší na světě? Zároveň je to jediné město na světě, kde lanovky tvoří nosný systém veřejné dopravy. La Paz nás nepřestává překvapovat. Pro odvážlivce možnost adrenalinového bonbónku, o kterém budete roky vyprávět všem známým – absolvování 60 km dlouhého sjezdu na kole z výšky 4700 m n.m. do výšky 1200 m n.m. Zážitek, který je možný pouze v Bolívii! Už jste hladoví? A co tak večeře s výhledem na celé město? Ideální zakončení ideálního dne. Ve městě, které bylo zařazeno mezi sedm novodobých městských divů světa. Ve SNU La Paz milujeme a věříme, že vy budete také.
AUTOBUS LA PAZ – UYUNI
Budíme se do dalšího dne v La Pazu. Dnes ještě máme možnost koupit různé bolivijské výrobky, které mají trošku jiné vzory a barevné kombinace než ty peruánské. Svezeme se i lanovkou? Vidíme zde ultramoderní lanovky, které jsou ideální do hornatého terénu města. Věděli jste, že systém lanovek v La Pazu je nejdelší na světě? Zároveň je to jediné město na světě, kde lanovky tvoří nosný systém veřejné dopravy. La Paz nás nepřestává překvapovat. Pro skutečné dobrodruhy je možnost i výstupu na sopku Chacaltaya, která se nachází nedaleko La Pazu. Jaká výška je Váš osobní rekord? V okolí města se bez větších obtíží dostanete výšky více než 5400 m n.m. Podvečer naložíme zavazadla a přesuneme se autobusovou stanici, k našemu autobusu. Loučíme se s La Paz a čeká nás noční přesun bolivijskou krajinou do městečka Uyuni v délce cca 10 hodin (může se měnit od aktuální situace na silnici, počasí atd.) Právě nám začíná ta skutečná, expediční část cesty, na kterou jste se tak těšili. Pohodlně se usaďte, sedadla si upravte na ležení a dobře si odpočiňte. Než usnete, vymažte si nepovedené záběry a uvolněte paměť ve foťáku a mobilech. Salar je velmi fotogenický. Nad ránem se dostaneme k našim terénním vozům a třídenní přejezd největší solnou planinou na světě může začít. Náročnějším doporučujeme doplatit si přelet tohoto úseku. Získáte jednu noc navíc v La Paz, kterou můžete využít na příjemnou večeři a případnou večerní procházku. Ráno budete mít transfer na mezinárodní letiště El Alto – La Paz a proletíte do Uyuni. Se skupinou se znovu setkáte v Uyuni, ještě před příjezdem terénních vozidel.
SALAR DE UYUNI
Přijíždějí naše vozidla. Nejbližší tři dny to bude zajímavé. Jen si to představte, vše si vozíme na střeše našeho auta – zavazadla, jídlo, benzín. Nastoupíme a můžeme vyrazit. Přicházejí naši známí řidiči. Jezdíme sem několikrát za rok, a tak se už dobře známe. Před odjezdem ještě rychle myjí své Toyoty, které vydrží asi všechno. Sůl všechno doslova rozežere, ale tyto vozy stále jezdí. Naložíme vše důležité a odjíždíme z města Uyuni. Vyrážíme a naše první zastávka je zvláštní místo nedaleko města – hřbitov vlaků. Zní to děsivě, pravda je však taková, že je to velmi fotogenické místo, kde si nafotíte opuštěné rezavé vlaky, které v minulosti jezdily odsud až do přístavu na pobřeží Tichého oceánu. Přesouváme se na samotný Salar a čeká nás vyvrcholení programu – Salar de Uyuni – bílá solná planina, největší svého druhu na světě, ve výšce 3650 m. 10 miliard soli kolem Vás. Nic podobné jste dosud neviděli! Bizarní krajina na jejíž vychutnání potřebujete ty nejkvalitnější brýle. Odraz slunce je tu několikrát silnější než na sněhu. Zastavujeme na různých místech a využíváme tuto úžasnou rovnou plochu na zajímavé prostorové fotky. Je to doslova hřiště pro fotografy. Kreativitě se meze nekladou a zde to platí dvojnásob. Pokud byste potřebovali rychlou školu fotografie, naši řidiči i průvodce Vám rádi poradí. V případě sjízdné cesty a vhodných podmínek zastavujeme i na ostrově uprostřed Salar - Isla del Pescado - ostrov v bílém moři soli porostlý obrovskými kaktusy. Tipnete si jejich věk? Jak se postupně připozdívá, směřujeme na jih na kraj Salaru. Dnes budeme ubytováni v zajímavém solném hotelu. Stěny, postel a jídelna ze soli. Stravu máme zabezpečenou (plná penze) během celého expedičního přesunu. Jídlo si vozíme s sebou a naši řidiči spolu s kuchaři nám vždy připraví výborné jídlo. Usínáme v objetí soli.
LAGUNA COLORADA
Budíme se na jihu Bolívie. Vyspalí, v místnosti ze soli se spí výborně! Dnes uvidíme krásné přírodní scenérie. Jestliže na konci dne nebudete mít alespoň dvě stě záběrů, tak se dnešní den ani nepočítal! Po snídani nasedáme na naše vozy a začínáme náš přesun přes Altiplano. Je to náhorní plošina mezi Peru a Bolívií, druhá nejrozsáhlejší na světě (po tibetské). Nehostinné prostředí ve výši více než 4000 m n.m. Zastavujeme se u laguny Canapa, kde vidíme první plameňáky. Krásné a elegantní ptáci nám, ačkoli v dálce, pěkně zapózují. Směřujeme k laguně Honda a po ní následuje laguna Hedionda, kde se zastavíme na oběd. Co nám dnes naši řidiči spolu s kuchaři připraví? Posadíme se na lavičku a neumíme se vynadívat. Kolem pouze čistá příroda. Sami, uprostřed jižní Bolívie, není zde ani mobilní signál. Příjemně najedení nastupujeme a projíždíme Cestou Inků. I po této cestě projížděli před více než 500 lety Inkové, když cestovali na jih říše. Co tu žije? A kdo jako první uvidí Viscachu? Stoupáme pomalu, ale stále výš a výš. Stoupá nejen nadmořská výška, ale i intenzita větru. Co to je, ty zvláštní kamenné útvary? Zastavujeme se i Kamenného stromu, nejznámější kamenné sochy, kterou zde vítr vytvořil. Pozor, stále intenzivně fouká, takže si v autě nezapomeňte brýle a šátek na obličej. Přijíždíme až k Laguna Colorada, laguně, která mění svou barvu, a která je zároveň vstupní branou do přírodní rezervace Andské fauny a flóry Eduardo Avaroa (vstup do rezervace máte v ceně). Jsme uprostřed divoké přírody. Luxusní hotely zde nehledejte. Spíme v jednoduchém hotýlku. Všimněte si tu jasnou noční oblohu bez světelného smogu. Kdo první najde jižní kříž?
SAN PEDRO DE ATACAMA
Spíme pár hodin a odjíždíme brzy ráno. Máme namířeno totiž ke gejzírům Sol de la mañana (ranní slunce) a ty jsou nejkrásnější při východu slunce, jak jejich název napovídá. A co tak snídaně po horké lázni? Ležet v termální vodě, kdy se všechno kolem probouzí, je opravdu zážitek. Proto mějte po ruce plavky a ručník! Krásné scenérie všude kolem. Zastavujeme u Dalího pouště. Máte pocit, že jste to už viděli na Dalího obrazech? A byl tu Salvador Dalí někdy, aby se inspiroval? Pokračujeme, čekají na nás laguny, které patří k nejkrásnějším na Altiplanu. Laguna Verde, v překladu Zelená laguna přímo pod majestátní sopkou Licancabur. Proč je zelená? Laguna Blanca, Bílá laguna, kde uděláme určitě jedny z těch nejkrásnějších záběrů. Ještě uděláme pár fotek plameňáků, kteří nám zapózují a zamávají na rozloučenou. Pomalu opouštíme Bolívii a jsme nadšení z této krásné, stále nedotčené krajiny. Chile je už doslova za kopcem. Přijíždíme na hranici, dostáváme výstupní razítko, zaplatíme výstupní poplatek a opouštíme tento magický svět v nadmořské výšce více než 4000 m n.m. Ještě rychlá rozloučení s našimi řidiči, se kterými jsme strávili poslední tři dny, měníme naše terénní auta za autobus a přejedeme rampu. Najednou se ocitneme na pěkné, moderní silnici. Vítejte v Chile, nejmodernější zemi Jižní Ameriky. Postupně sjíždíme až do nadmořské výšky 2500 m n.m. do nejsušší pouště světa Atacama. Zde prý nikdy neprší. A co pak ty mraky na obzoru? Jdeme do městečka San Pedro de Atacama a přesuneme se do hotelu. Tento luxus nám přijde vhod po expedičních dnech, které jsme právě absolvovali.
Projdeme si spolu hlavní ulici, rozměníme první chilské pesos a užíváme si tuto atmosféru vesnice sedmi statečných. Fotíme Licancabur z opačné strany a nevěříme, že jsme ráno ještě byli u lagun na bolivijské straně. Pamatujete si ještě na ranní termální koupel? Návštěva nezapomenutelného Údolí mrtvých a úchvatného Údolí měsíce, kde vystoupáme i na obrovskou písečnou dunu.
SAN PEDRO – CALAMA-SANTIAGO DE CHILE
Budíme se v městečku San Pedro, v poušti Atacama. Čeká nás výlet do Měsíčního údolí. Bude velmi teplo, jedeme přece do pouště! Nezapomeňte si pevnou obuv (aby se Vám dobře chodilo v písku), brýle, vodu. Měsíční údolí nedaleko San Pedra v minulosti leželo na území indiánského kmene Atacameños. Vylezeme na Duna Mayor, obrovskou písečnou dunu, odkud uvidíme magické, dechberoucí scenérie. Poušť a v pozadí zasněžené několikatisícové štíty And. Velmi fotogenické. Projdeme se také po hřebeni duny? Pohled na kráter, i amfiteátr. Zde se testují vozidla, která NASA vysílá do vesmíru. Pokračujeme do Údolí mrtvých. Podle čeho dostalo své jméno? Vyhlídka ze Skály Kojotů. Velmi zajímavý výlet, který máte v ceně zájezdu. Ti, kteří by si raději zvolili odpočinek, mohou využít tento čas například na opalování u bazénu. Vracíme se do hotelu, bereme zavazadla a směřujeme na letiště, do města Calama, vzdáleného přibližně 100 km. Calama je centrum těžby mědi v severním Chile, a proto létá mnoho letů denně do hlavního města Santiago de Chile. U sklenice chilského červeného vína nebo kávy počkáme na náš odlet. Tímto přeletem ušetříme spoustu času. Pokud bychom jeli autobusem, trvalo by to 20 hodin. Let trvá přibližně dvě hodinky a už přistáváme v Santiagu. Bienvenidos a Santiago. Moderní město, 5. největší město Jižní Ameriky, kde už vidíme mrakodrapy, moderní auta a různé obchody západních značek. Vítejte nazpět v civilizaci. Soukromým transferem se přesouváme z letiště Nuevo Budahuel přímo do centra města, kde jsme ubytováni v moderním hotelu. Zvládnete ještě jednu sklenku chilského červeného vína před spaním?
SANTIAGO DE CHILE
Budíme se v hlavním městě a dnes nás čeká prohlídka. Moderní "evropské" město, které Vám bude připomínat Madrid nebo Barcelonu. Zároveň je živou vzpomínkou na kulturní, politické a sociální změny, které se v zemi udály. Začínáme u prezidentského paláce, který je znám pod názvem La moneda. Právě zde se uskutečnil vojenský puč vedený generálem Augustem Pinochetem. Kdo to byl Pinochet? Řekneme si více. Pokračujeme kolem budovy Národního kongresu, dnes už bývalé budovy parlamentu. Kde se nachází parlament teď? Přicházíme na hlavní náměstí Plaza de armas. Velmi pěkné náměstí se vzácnými chilskými palmami. Metropolitní katedrála, historická budova pošty, i jezdecká socha zakladatele Pedra de Valdivia. Nedaleko odtud se nachází Mercado Central, tržiště, kde každý den přivážejí čerstvé ryby. Tichý oceán je vzdálen pouhých 80 km od Santiaga a ryby, které zde připravují v místních restauracích, jsou opravdu výborné. Přes městský park Parque Forestal, okolo Národního muzea výtvarných umění se dostaneme do umělecké čtvrti Pío Nono. Kavárničky, vinárny, galerie, naleznete zde vše. Přicházíme přímo ke lanovce na vrch Cerro San Cristobal vysoký 850 metrů. Kromě sochy Panny Marie vysoké 22 metrů nabízí i krásné výhledy na celé město. Dáme si kávičku a užíváme si Santiago pod námi a majestátní Andy v pozadí. Vracíme se do města a pár stovek metrů se nachází dům zároveň muzeum La Chascona, kde žil jeden z nejznámějších chilských spisovatelů a držitel Nobelovy ceny za literaturu, Pablo Neruda. Později odpoledne možnost vyhlídky z Costanera, nejvyššího mrakodrapu Latinské Ameriky a 2. nejvyššího na jižní polokouli. Máte chuť na dobré jídlo? Výborně. Na večeři půjdeme do kvalitní restaurace, kde připravují špičkové steaky a mají bohatý výběr chilského vína. Gurmánský zážitek jako ideální zakončení dne.
SANTIAGO – VELIKONOČNÍ OSTROV
Transfer na letiště a odlet přes Tichý oceán a po 5,5 hodinách přistaneme na malé skále. Velikonoční ostrov. Začínáme návštěvou Ahu Vinapu s neuvěřitelnými skalními stěnami, které připomínají Machu Picchu. Jejich vzhled podle některých odborníků podporuje teorii, že první obyvatelé ostrova přišli z Jižní Ameriky. Pokračujeme vzhůru k sopce Rano Kau do vesničky Orongo, centra kultu Ptačího muže. Domy z měkkého kamene byly ohleduplně zrestaurované. Stovky skalních petroflyfů. Nezapomenutelné výhledy si důkladně vychutnáme.
RANO RARAKU A NĚMÉ SOCHY
Vyrážíme z Hanga Roa na východní pobřeží, které si důkladně prohlédneme. Chrámy Akahanga a Tongariki – největší plošina ostrova s patnácti sochami. Po zemětřesení v roce 1960 ji zničila přílivová vlna, ale v roce 1992 byla kompletně zrekonstruována. Výlet pokračuje po jihovýchodním pobřeží ostrova, se zastávkou u sopky Rano Raraku, kde se nachází 394 moai v různých stupních dokončení. Pokračujeme na sever kolem zátoky La Perousse k Ahu Te Pito Kura, k největšímu moai vztyčenému na ostrově. Vysoký je 9,8 metru a váží přibližně 82 tun. Naší další zastávkou je pláž Anakena, kde podle legendy poprvé přistál na ostrově Hotu Matua. Oběd formou pikniku. Místní Ahu Nau Nau byl částečně zrekonstruován v roce 1978. Nachází se zde i Ahu Atur Huki, první moai znovu vztyčený na ostrově. Podařilo se to místním obyvatelům ve spolupráci s norskou expedicí Thora Heyerdahla v roce 1956. Pokračujeme do Vaitey a zpět do hotelu.
VELIKONOČNÍ OSTROV – SANTIAGO
Přeletíme z letiště Mataveri zpět do Santiago de Chile, kde budeme mít tranzitní nocleh.
SANTIAGO – EVROPA
Odlet ze Santiaga s množstvím zážitků. Na jedné cestě jsme viděli novodobý div světa, nejsušší poušť na světě a nejizolovanější místo uprostřed Pacifiku.
EVROPA
Návrat do Evropy.
Vážená CK SEN,
Dovolte mi poděkovat za velmi dobrý zájezd, expedici, Peru, Bolívie Chile.
Dlouho jsem zvažoval, jaký dárek si dát k mému životnímu jubileu, k 60-ce. Pátral
jsem po několika CK a nakonec padlo rozhodnutí. Průvodce, pan Hliničan, kterému
chci i touto cestou poděkovat za skvělé zážitky, vyčerpávající informace a hlavně,
načasování gratulace, která proběhla na Titicaca, mezi indiány z kmene Los Uros v
podobě Vins celé expedici, předání trička s nápisem SEN, je mocným zážitkem na
další období mého života. Pan Hliničan je vynikající průvodce. Vše, myslím přesuny, ubytování, výlety, klapalo jako hodinky. A hlavně, hodně jsem se dozvěděl, díky výkladu na každém místě. Chci
podotknout, že p. Hliničan není můj příbuzný a poprvé jsme se setkali v Limě.
Poprosím, tlmočte moje poděkování i vedení CK SEN
S pozdravem a přáním co nejspokojenějších klientů
Ing. Pavel Valenta
Na společné a závěrečné večeři všech účastníků zájezdu v Santiagu de Chile byla akce podrobně zhodnocena a já jsem byl pověřen jménem celého kolektivu Vám tlumočit názorovou hladinu :
1.Program byl sestaven se znalostí nabídkových možností zvolených zemí optimálně od postupných historických událostí (Peru - Cuzco) k vyvrcholení na Machu Pichu. Jako velmi příznivé byla hodnocena trasa od relativně nižších nadmořských výšek až po výlety přes hranici 5000 m n.m. ve druhém týdnu pobytu , čímž byly eliminovány problémy s výškovou nemoci na minimální míru.
2.Samotné Cuzco a jeho okolí vč. Machu Pichu zanechalo na všechny hluboký dojem. Jezero Titicaca a unikátní obyvatelé rákosových ostrovů byly dalším nevšedním zážitkem. Rozhodně mezi životní zážitky se zapsal výstup na horu Chacaltaya…. ve výšce 5400 m n.m. (měli jsme štěstí na slunečné počasí) a tři dny v terenních džípech s navštívenou solnou planinou Salar de Uyuni, různě barevných lagun, atd, atd. Samozřejmě návštěva nejsušší pouště světa Atamana zaujala všechny přítomné.
Hodnocení : Všichni byli navštívenými místy nadšeni, vymezený čas byl naplněn zážitky, které mají životní charakter. Připomínky k programu nebyly.
3.Ubytování, přeprava a ostatní podmínky cesty byly dostatečně charakterizovány v nabídce, veškeré „útrapy“ byly přijaty bez připomínek. Nesporným základem veškeré spokojenosti a dobré pohody v kolektivu po celou dobu zájezdu byl průvodce Ivan Strápek. Vyjímečná osobnost! Vstřícný, ochotný, s nevšedním zájmem a snahou po odvedení dobré práce a uspokojit „zákazníka“ v jeho potřebách. S naprostým přehledem, nadhledem a hlubokou znalostí místních podmínek v širokém a odborném rozsahu vč. používání bohatého obrazového a mapového materiálu dávaly ucelený soubor informací o každém navštíveném místě. Organizační problémy zvládal se samozřejmostí tak, že nikdo nepocítil jediný zádrhel, což při řadě navazujících způsobů dopravy, ubytování, atd. v těchto zemích je obdivuhodný výkon.
Závěr
Akci hodnotíme celkově jako vydařenou po všech stránkách, vytyčený program zájezdu a cíle byly splněny v plném rozsahu. Na všechny účastníky zájezdu získané zážitky a zkušenosti zanechaly hluboký (životní) dojem. Děkujeme a těšíme se na další spolupráci s Vámi!
Ing. Jaroslav Kalous
Dobrý den Vám všem. Moc děkuji osudu, že jsem tak dlouho s dcerou hledal kam jet na dovolenou, až přišlo osudové setkání s CK SEN. Vzhledem k tomu, že vyhledávám aktivní a nevšední dovolené, jsem moc rád, že jsme absolvovali tento cestovatelský zážitek. Po celou dobu expedice nebyla chvilka nudy, stále se něco dělo, něco se objevovalo ať už památky nebo kde si dát dobrý oběd, večeři anebo pivko. S večerní aktivitou vždy perfektně spolupracovali oba delegáti. Příjemný ale vždy profesionální přístup Danky byl vyvážen přísnějším přístupem Martina. Vždy by měl být hodný a zlý policajt. Oba zaslouží uznání, jak profesionálně zvládli třicetičlenné stádo Čechoslováků. Z mého pohledu měla expedice samá pozitiva. Dcera zjistila, že je mnoho slov, kterým ve slovenštině nerozumí, já jsem oprášil dávno zapomenutý jazyk, ktorý je naozaj super (pondělní slovenské večery v české televizi už jsou minulostí) a bylo super si pří vínku po večerech zavzpomínat na časy dávno minulé. Závěrem bych chtěl ještě jednou poděkovat Dance i Maťovi za fantastickou dovolenou. Díky Vám jsem prožil patnáct dní na 100 %. Díky a moc štěstí a zdraví a úspěchů přeje
Jan Štička
Ráno jsme nastoupili do mikrobusů, které nás vyvezli do sedla nad bolivijské La Paz, do výšky 4200 metrů, kontrolujeme kola, brzdy, kola, nastavení sedadla, vše je v perfektním stavu. Dostáváme instrukce, nasazujeme čepice a helmy na hlavu, rukavice, vždyť je těsně pod nulou a vyrážíme. Neuvěřitelný sjezd po perfektní asfaltce a za pár minut jsme o tisíc výškových metrů níže. Wow, nikdy jsem nejel rychleji. Už se netřesu zimou, ale vzrušením. A to nás to nejkrásnější prý ještě čeká. Odbočujeme z asfaltky na nezpevněnou cestu - Cestu smrti. Zpomalte, říká nám náš instruktor, a ví proč. Pod námi strmý sráz pár sto metrů, kam kdysi padala auta s lidmi, když nevytočila zatáčky. Někde daleko, hluboko pod námi je Coroico ve výši, spíš hloubce 1200 metrů nad mořem. Kolem nás jsou kopce pokryty stále hustší džunglí, křižují vodopády, nádherné scenerie, výhledy, kocháme se, adrenalin nás drží pohromadě a my makáme směrem dolů. Dvě hodiny uběhly jako nic a prudký svah se mění na jemný sklon a my šlapeme do pedálů. Pod námi najednou Coroico, je asi 25 stupňů C a my se začínáme trošku potit. Už jsme jen v tričku, šťastní a celí přijíždíme do vesničky. Lehký oběd, sklenka piva či vody, nastupujeme do mikrobusů a novou asfaltovou cestou po jiném hřebeni se dostáváme zpět do sedla a do La Pazu. Úžasný zážitek, na který nikdy nezapomeneme. A navíc dostáváme trička, přežili jsme Cestu smrti.
Ráno vstáváme velmi brzy, i přesto je řada na minibusy vozící turisty z vesničky Aguas Calientes u řeky Urubamba vysoko na Machu Picchu, stále delší. Touha vidět nejkrásnější památku nejen Peru, ale celé Jižní Ameriky, nás však žene vpřed a za chvíli nastupujeme. Vesnička se vzdaluje a my začínáme stoupat do kopce. Řeka se stáčí vlevo za kopec a ztrácí se nám z dohledu. V údolí je ještě tma, ale vrcholky kopců jsou už osvětlené. Po 20 minutách přijíždíme nahoru a vstupujeme do komplexu s obrovským očekáváním. Je to i ve skutečnosti tak pěkné, jako na obrázku? Průvodce ví, že v této chvíli je výklad zbytečný a směřuje klienty na výhled. Wow! Otevřeme ústa a přestáváme dýchat. Je to nádherné, božské, jako by to nepostavil ani člověk. Pod námi vidíme klikatící se Urubambu, nad ní prudké kopce a ty úplně v dáli jsou zasněžené, vysoké přes 5500 metrů. A po pár kilometrech to celé prudce klesá a začíná amazonská džungle. Opravdu, na světě by se nenašlo krásnější místo na postavení tohoto nádherného chrámového komplexu. Focení trvá půl hodiny, z každého úhlu, fotíme se dvojice, parta, s průvodcem, selfie ... a přesouváme se pomalu k horní bráně, kde začíná prohlídka. Toto je chrám Slunce a observatoř, na tomto místě obětovali zvířata, zde žili řemeslníci, z těchto obrovských kamenných bloků postavili celé Machu Picchu, tady seděl nejvyšší Inka a zde se našly mumie ... Naštěstí to španělští dobyvatelé nikdy nenašli. I my jsme za to velmi rádi. 3 hodiny utekly jako voda a my si dáváme volno na nasátí atmosféry. Kdo se chce vykoupat v horkých lázních dole ve vesničce, odchází, a ostatní se procházíme a debatujeme o tom, zda si tuto krásu nejvyšší Inka dokázal užít, a jak často tu asi byl. Není dochovaná žádná písemná zmínka a tak naše představy a fantazírování o životě zde v 15. - 16. století nemají konce. Užíváme si atmosféru tohoto tajemného místa a naše exotická dovolená graduje právě zde.
Před námi se rozprostírá největší solné jezero světa - Salar de Uyuni s rozlohou téměř 11 tis km2. Nasedáme do terénních aut a vyrážíme po stopách really Dakar, jejichž jeden úsek prochází touto nehostinnou planinou. Když jsme přibližně v jejím středu, na každou stranu není vidět vůbec nic, jen obrovská rovná bílá plocha. Je to fascinující pohled. Nikde na světě nic ani podobných rozměrů neexistuje. Pod námi se nachází až 10 metrová solná krusta a pod ní místy až 20 metrů hluboké Solné jezero. Toto je přesně to místo, kde vystupujeme a děláme 50 fotografií v různých perspektivách a 360stupňové video, toto nám doma neuvěří! Už Inkové věděli, že toto místo je extrémně suché a ideální pro uchování mumií. Na jeho březích se nacházejí jeskyně, kde se mumie, některé i z 12. století, stále nachází. Jen tak, přístupné turistům. Raritou je i kopec uprostřed Salaru, na kterém se nacházejí stovky obrovský kaktusů. Rostou tak pomalu, že některé mají prý i tisíc let! Procházka mezi nimi je světovým unikátem.
Ani nevíme jak, je pozdě odpoledne a náš poznávací zájezd opouští toto jedinečné místo vstříc dalším zážitkům.
Prohlídka incké citadely Machu Picchu patří k tomu nejlepšímu, co jsme na našich cestách zažili. Avšak málo co předčí zážitek vidět tento div světa jako na dlani. Proto se hned po prohlídce vydáváme od Strážního domku směrem k Bráně Slunce, která byla jedním ze dvou vstupů do tohoto bájného města. Asi po tři sta metrech zahýbáme doprava do husté vegetace a po pár metrech se zapisujeme na
Hlavní město Bolívie La Paz je proslulé jako nejvyšší položené hlavní město světa. Málokdo však ví, že v něm kvůli jeho poloze v úzké kotlině není možné postavit tak velmi potřebné metro. Proto inženýři vymysleli systém, který jsme se rozhodli vyzkoušet. Přicházíme na modrou stanici a kupujeme si lístek na jednu jízdu v hodnotě asi 8 korun. Jdeme po schodech do druhého patra a stoupáme si do delší řady domácích. Budíme značnou pozornost, ale většina lidí je přátelských, usmívají se a ptají se nás, odkud jsme. Totiž tady, na konečné stanici lanovky v průmyslovém El Alto, mnoho turistů nepotkáte. Jsme tu stejnou atrakcí, jako je tento největší světový systém městských lanovek pro nás. Procházíme turnikety, odevzdáváme lístky a po skupinkách nastupujeme do samotných kabinek. Ta pomaličku vyjíždí ze stanice a v tom nastane obrovská změna. Jako kdybychom se mávnutím magické hůlky dostali do jiného světa. Vnímáme ho tak jako nikdy předtím. Hluk, špína a chaos bolivijských ulic najednou zmizely a změnily se na fascinující spleť barev, obrazů a výhledů. Sněhem pokryté šesti tisícovky obklopující La Paz, ostře kontrastují s barevnými střechami plnými sušícího se oblečení a křiklavými fasádami domů. Ten pohled z ptačí perspektivy je úplně jiný a my se nedokážeme nabažit. Přestupujeme na červenou linku a tehdy přichází největší sok. Po absolutní plošině El Alta začínáme najednou hned po vyjetí ze stanice prudce klesat do magického města La Paz. Opět jsme v úžasu. Je to ještě podmanivější, vidět toto město, které se táhne po strmém úpatí okolních kopců. Konečně chápeme, proč byl La Paz vyhlášen za jeden ze sedmi městských divů světa. První pohled na něj je ohromující zážitek.
Přilétáme na Velikonoční ostrov. Už samotný pohled z výšky na tento izolovaný kout světa je zážitek sám o sobě. Náš zrak je upřen na malinký ostrov pokrytý zelení, zdobený mohutnými krátery, jehož břehy omývají divoké vlny tichého oceánu. Rozloha ostrova je pouhých 163 km2. Je jen tečkou v nekonečném oceánu. Čeká na nás přistávací dráha, která se táhne z jedné strany ostrova na druhou. Na obou koncích číhá jen širý oceán. Na první dojem se zdá, že nám mnoho prostoru navíc nezbyde. Adrenalin stoupá, přistáváme. I při silném větru zkušený pilot bez zaváhání ladně usedne s moderně a komfortně vybaveným letadlem společnosti LATAM na povrch zemský. Jsme tu, na nejodlehlejším obývaném ostrově světa. Nacházíme se 3600 km západně od pobřeží Jižní Ameriky. Nejblíže je nám na východě ostrov Pitcairn, vzdálený 2075 km. Proces na letišti je bleskový. Aby ne, naše letadlo je jediné, které se na runwayi nachází. Před letištěm nás již očekává šofér, jenž je připraven nám pomoci se zavazadly. Vítá nás s úsměvem od ucha k uchu. Na přivítanou dostáváme kolem krku věnec z květů. Od počátku nasáváme zdejší pohodovou atmosféru. Všichni jsou zde uvolnění, usměvaví, přátelští. Pro nás tak známý shon, spěch a stres je zdejším lidem bezesporu cizí. Neztrácíme čas a vydáváme se k naší první zastávce, Tongariky. Cestou potkáme pouze pár aut. V jednu chvíli nám cestu zkříží volně pobíhající koně. Čekáme až bezpečně proklušou kolem nás a rychle zmizí v dáli. „So, this is our kind of traffic jam“ směje se na nás řidič. Vydáváme se dál napříč ostrovem a z okna pozorujeme nezapomenutelné představení. Nádherné útesy, o které se tříští vlny nespoutaného oceánu. Řidič náhle zastavuje, přes cestu se nám přežene stádo krav, které na svém koni zdatně usměrňuje neohrožený kovboj. Připadáme si jako na divokém západě. Po chvilce přijíždíme k našemu cíli. Ahu Tongariki představuje plošinu na které se tyčí 15 majestátních soch Moai. Vedle těchto monumentů vážících desítky tun si připadáme zcela nicotní. Pohled na tyto velkolepé postavy dokresluje k dokonalosti sytě modrý oceán v pozadí. Nezapomenutelná podívaná, které se nemůžeme nabažit. Kromě nás je zde jen pár dalších šťastlivců. Jsme tu v hlavní sezóně, a přesto se tu netísníme v davu turistů. Zůstáváme trochu déle a užíváme si slunečný den v té nejlepší společnosti skvostných Moai. Poté pokračujeme na nedaleký kráter Rano Raraku a zde se již dostáváme se do těsné blízkosti soch. Jaké je jejich tajemství? Průvodce nám odkývá mýty i nejrůznější teorie. Toto místo nejspíš navždy zůstane záhadou. Program nám zpříjemňuje lahodný oběd v centru Hanga Roa. Pochutnáme si na šťavnatém steaku z tuňáka s grilovanou zeleninou. Takto svěží a lehký pokrm je jako dělaný pro tento horký den. Po obědě se přemisťujeme více do vnitrozemí ostrova k sochám Ahu Akivi. Oproti předchozím místům na první pohled nepůsobí výjimečně, ovšem opak je pravdou. Na rozdíl od ostatních soch, které jsou postaveny zády k oceánu, tyto jediné stojí naopak čelem k němu. Před těmito sochami se již ocitáme úplně sami. Toto jsme nečekali. Kde se Vám v dnešní době poštěstí mít takovou nádheru jen pro sebe? Závěr už tak vydařeného dne se rozhodneme zakončit u komplexu Ahu Tahai. Máme štěstí, nebe je dnes dokonale čisté. Po chvilce se nám naskýtá úchvatný pohled na barevnou oblohu zalitou paprsky zapadajícího slunce, opírající se o vznešené postavy Moai. Slunce postupně mizí voceánu a siluety soch se pomalu ale jistě ztrácí ve tmě. Užíváme si tento neopakovatelný okamžik. Zároveň se však nedokážeme ubránit myšlence, že už se nemůžeme dočkat toho, co nás čeká zítra na tomto zapomenutém konci světa.
Nejsušší poušť světa, jež je ohraničena z jedné strany Tichým oceánem a z druhé strany vysokými vrcholky And, se rozprostírá na severní části státu Chile. Tento přírodní úkaz, ačkoliv se jedná o jedno z nejnehostinnějších míst na této planetě, nabízí krásy, které nikde jinde nelze spatřit. I přes nepříznivé podmínky se zde vyskytuje život. Kromě ptáků zde lze spatřit kriticky ohroženého psa horského, myši a několik druhů plazů. Hlavním zástupcem rostlin jsou pak různé druhy kaktusů.
Salar de Uyuni je největší solná poušť světa, jež se nachází na jihu Bolívie v nadmořské výšce 3 650 metrů. Poušť dosahuje rozlohy 10 000 km2 a je tak dvakrát větší než slavné Velké solné jezero ve Spojených státech. Vyschlá plocha prehistorického jezera je pokrytá vrstvou soli, která dosahuje hloubky od 2 do 20 metrů. Pláň odhadem obsahuje přibližně 10 miliard tun soli a tak se stala významným zdrojem této suroviny pro celou planetu. Přechod přes Salar de Uyuni je jednoznačně fascinujícím zážitkem. Toto turisticky oblíbené místo láká na neuvěřitelné přírodní scenérie, hotel postavený ze soli, unikátní ostrovy a plameňáky.
Altiplano znamená v překladu „vysoká planina“. Pokrývá velkou část území státu Bolívie. Jednou z nejatraktivnějších oblasti Altiplana je Reserva de fauna Andina Eduardo Avaroa. Leží mezi solnou pouští a Chilskou hranicí ve výšce přes 4 000 metrů. Atraktivní drsnou krajinu doplňují vysokohorské laguny, z nichž k nejkrásnějším patří Laguna Colorada a Laguna Verde. Území bylo roku 1973 vyhlášené za rezervaci a jeho rozloha činí téměř 715 000 ha. Během přechodu přes rezervaci je možnost spatřit zástupce andské fauny jako například vzácné vysokohorské lamy vikune a plameňáky.
Ostrov, jež se nachází ve východní části Polynésie na jihu Tichého oceánu, má rozlohu 163 km2. Prvními obyvateli se staly polynéské kmeny, které s sebou přivezly první savce. Ostrov byl proslaven díky gigantickým sochám moai znázorňujícím obličeje, kterých je celkem 887. Ty největší mají více než 12 metrů a váží 90 tun. Jednotlivé sochy jsou umístěné na posvátných pohřebních plošinách, přičemž nejznámější z nich je Ahu Tongariki. Dodnes je velkou záhadou, jaký byl jejich původní účel. Převládá však názor, že sloužily jako posvátná místa.
Předpokládá se, že první obyvatelé připluli na ostrov ve 4. století našeho letopočtu na velikých kánoích. Odkud ale pocházeli? Existují dvě hlavní teorie. První z nich tvrdí, že původní obyvatelé přišli ze západu z dalších polynéských ostrovů, zřejmě ze souostroví Markézy. Podle druhé teorie, zastávané norským vědcem a badatelem Thorem Heyerdahlem, mají obyvatelé ostrova své kořeny v Jižní Americe. Rapanuiské legendy vypráví o tom, jak na ostrov připluly dvě různé rasy lidí (krátkouší a dlouhouší) ze západu a z východu. Možná jsou tedy pravdivé teorie obě. Jako první Evropané připluli na ostrov holandští mořeplavci vedení Jakobem Roggeveenem. Protože se zde objevili na Boží hod Velikonoční v roce 1722, pojmenovali místo Velikonočním ostrovem. Pojmenování Velikonoční ostrov se vžilo po celém světě, ačkoliv původní obyvatelé už název ostrovu dali dávno předtím – nazývali jej Rapa Nui neboli Velká země. Největší zajímavostí ostrova jsou sochy “moai”. Jejich výška je 1–20 metrů, jejich počet je kolem 600. Rozmístěny jsou po obvodu ostrova, většinou otočené tváří do vnitrozemí. Stavba moai měla pro lid Rapa Nui rituální význam, ale byla také způsobem, kterým mezi sebou jednotlivé klany na ostrově soupeřily o prestiž a moc. Tuf na jejich zhotovování domorodci získávali z vyhaslé sopky Rano Raraku, ležící na jihozápadě ostrova. Její jihovýchodní stěna je celá vylámaná, protože právě zde domorodci těžili kámen a přímo na svahu sopky tesali moai. Dodnes tam leží sto padesát více či méně opracovaných soch. Co se týče vzhledu a rysů obličeje, jsou moai téměř shodné a často se liší pouze velikostí. Mají důkladně vypracované ruce, spojené pod protáhlým, pokleslým břichem, a dlouhé uši. Hlavy jsou také prodloužené, úzké a chybí jim oči, jako by byly slepé. Naopak mají výrazné nadočnicové oblouky a nos. Ústa jsou malá, rty úzké a pevně sevřené, bradu mají skoro rovnou, krk téměř splývá s trupem. V zemi jsou buď od prsou, nebo od pasu, v tom druhém případě mají kolem beder, vytesaný široký pás, jediný kus oděvu. Moai mají v průměru výšku šest metrů, ale najdou se i dvacetimetrové.
Ruiny Machu Picchu patří díky své jedinečné atmosféře k vrcholným cestovatelským zážitkům v Peru. Zapomenuté ruiny ukryté hluboko v nepřístupných Andách byly objeveny teprve v roce 1911. Dnes patří k nejnavštěvovanějším památkám Jižní Ameriky. Tento architektonický skvost říše Inků je obklopen tmavě zelenými kopci porostlými bujnou vegetací a v dálce lze pozorovat zasněžené vrcholky ledovců. Unikátní zážitek z návštěvy podtrhuje jízda vláčkem skrz divoké údolí řeky Urubamby až k samotným ruinám. Machu Picchu je zahalené mnohými tajemstvími a dodnes se vedou nekonečné dohady ohledně jeho původním účelu.
Na základech indiánských paláců a budov bylo po podmanění města vybudované španělské koloniální Cuzco. Bývalé hlavní město říše Inků si do dnešní doby zachovalo mnoho ze své slavné minulosti a lze jej jednoznačně zařadit mezi nejkrásnější místa Jižní Ameriky. Od roku 1983 figuruje jeho historické centrum na Seznamu světového dědictví UNESCO. Okolí Cuzca je bohaté na incké ruiny, přičemž mezi nejpozoruhodnější patří majestátní pevnost Sacsayhuaman incké koupele Tambo Machay a posvátné naleziště Kenko.
Nejvýše položené splavné jezero světa leží v nadmořské výšce 3 810 metrů na hranici mezi státy Peru a Bolívie. Oblast kolem jezera je považována za nejvýznamnější kolébku indiánských kultur v andské oblasti Jižní Ameriky a byla vyhlášena za Národní přírodní rezervaci. Hlavní atrakcí jezera jsou unikátní rákosové plovoucí ostrovy Los Uros, kde žijí příslušníci stejnojmenného vymírajícího etnika. Na cca 40 ostrovech se navíc nacházejí podivné věžovité hrobky Chullpas pocházející z období incké říše. Jednotlivé ostrovy byly vytvořeny z několika na sebe položených vrstev rákosu „tortora“.
Hlavní a současně největší město Peru bylo založeno v roce 1535 Franciscem Pizzarem, španělským dobyvatelem a známým pokořitelem říše Inků. V dobách španělské nadvlády byla Lima významným sídlem peruánských místokrálů. Z tohoto období pochází i její původní název Ciudad de los Reyes neboli Město králů. Za pozornost návštěvníků stojí především historické centrum města, jež bylo zapsáno na seznam Světového dědictví UNESCO, náměstí Plaza Mayor včetně jeho okolí, kostel a klášter San Francisco s unikátními katakombami, prezidentský palác, hlavní katedrála a další zachovalé budovy z dob kolonialismu.
Jedno z dvou hlavních měst Bolívie, leží v nadmořské výšce 3 636 metrů, díky čemuž se jedná o nejvýše položené hlavní město světa. Většinu jeho obyvatel tvoří indiáni z etnik Kečua a Aymara. Zajímavostí je, že mnohé ze starých indiánských tradic jsou dodnes v Bolívii živé, a tak se s nimi lze setkat přímo v ulicích La Pazu. Za pozornost návštěvníků stojí v tomto městě krom jiného také náměstí Plazza Murrilo, na němž se nachází zajímavosti jako budova Národního kongresu, katedrála či Prezidentský palác. Impozantní je pak pohled z vyhlídky na La Paz s masivní sopkou Illimani v pozadí.
Santiago de Chile je, jak již název napovídá, hlavním městem, jihoamerické Chile. Santiago je nejen hlavní kulturním, ale také průmyslovým a finančním centrem Chile. Jde o moderní město, ale své si zde najdou i příznivci historických památek. Chcete si prohlédnout pamětihodnosti z koloniální doby? Minout byste určitě neměli Iglesia de San Fransisco. Jde o nejstarší tamější budovu. Její stavba započala roku 1586. Bez zajímavosti není ani katedrála Catedrala Metropolitana. Mnoho staveb z koloniálních dob však bylo zničeno zemětřesením. Z dalších pěkných staveb si ještě uveďme alespoň Palacio Cousiño. Na své si přijdou i příznivci muzeí (Museo de la Memoria y los Derechos Humanos, Museo de la Moda). V blízkosti hlavního města se nacházejí Andy. Pohled na ně si vychutnáte z Metropolitního parku (Cerro San Cristóbal). Na kopec, na kterém park je, se dostanete pěšky, případně lanovkou. Příjemným místem na odpočinek je rovněž Cerro Santa Lucia nacházející se v centru města nad hlavní třídou Av. O´Higgins. Po prohlídce místní historie je čas poznávání chilské kultury. Jedním z nejpozoruhodnějších kulturních a uměleckých center v zemi je Centro Gabriela Mistral, které je pojmenované po chilské básnířce a první latinskoamerické ženě, která získala Nobelovu cenu za literaturu. Zde můžete obdivovat několik stálých výstav nejrůznějších uměleckých děl a často se zde pořádají koncerty a další vystoupení.
Tiwanaku (Tiahuanaco) - Nejvýznamnější indiánské ruiny v Bolívii. Pocházejí z mnohem staršího období než incké stavby. Tiwanacká kultura ve svém vrcholném období mezi 8. a 10. stoletím ovlivňovala rozsáhlé území v okolí jezera Titicaca. K nejpozoruhodnějším objektům ceremoniálního komplexu Tiwanaku patří slavná Sluneční brána.
