Guadalajara je velkoměsto klasického tradičního mexického rázu, ale s obrovským kosmopolitním srdcem. Překvapí kontrastem moderních a historických prvků. Je městem mezinárodních výstav a festivalů a stejně tak místem, kde se zrodila tequila a mariachi. A až ochutnáte místní Tortas ahogadas, vězte, že se sem bude chtít znovu vrátit.
Autor: Petra Špačková
22.10.2022
Hned po hlavním městě Ciudad de México je Guadalajara druhým největším městem Mexika a najdeme ji v nadmořské výšce 1566 m n. m. obklopenou horami. Je hlavním městem státu Jalisco a žije zde zhruba 1,5 mil. obyvatel.
Název pochází původně z arabštiny, kde znamená „řeka tekoucí mezi skalami“.
Guadalajara byla založena v roce 1542 španělskými dobyvateli v čele s nechvalně známým Nuñem de Guzmánem. Ten byl však zvrácený tyran a jeho praktiky v Mexiku byly decimující. Pálil a drancoval vše, co mu stálo v cestě, a týral místní obyvatelstvo. To vyvolalo u indiánských kmenů ještě větší nenávist a nedůvěru ve španělské conquistadory. Guadalajara byla také využívána jako základna pro výpady do okolí. Město pak postupem doby vzkvétalo a bohatlo, a to zejména z důvodu těžby stříbra a opálu v okolních dolech. Brzy se stalo významným obchodním uzlem. Lehkou přítrž v rozmachu Guadalajary učinila dvě ničivá zemětřesení v letech 1750 a 1818.
Tenis – Od roku 1919 se v Guadalajaře koná každoročně profesionální tenisový turnaj žen, na který se sjíždějí mj. špičky světového žebříčku. Zápas se odehrává v Panamerickém tenisovém centru v Zapopanu na západním předměstí Guadalajary.
Pro místní obyvatele a stejně tak pro něco původem z Guadalajary se vžila přezdívka Tapatíos. Původ označení můžeme hledat v jazyku Nahuatl „tapatiotl“, což bylo v předkoloniálních dobách platidlo na bázi kakaových bobů. Nazývá se tak i pálivá omáčka vyráběná v Kalifornii dle tradičního mexického receptu se znakem muže v sombreru na etiketě.
Město bylo založeno tyranem, conquistadorem a koloniálním správcem Nuño de Guzmánem, který osídlení pojmenoval po svém rodném městě – španělské Guadalajaře v regionu Kastilie.
Guillermo González Camarena – rodák z Guadalajary byl vědec a mexický vynálezce 20. století. Je mu připisováno označení prvního z tvůrců barevného televizního systému.
Guadalajara se v Mexiku stala synonymem amerického Silicon Valley. Své sídlo zde mají Intel, IBM a Oracle.
Necelých 70 km od Guadalajary leží lokalita El Amparo, místní důlní centrum. Když horníci místo opustili, stalo se z místa opuštěné a trochu hrůzu nahánějící město duchů.
Guadalajara byla hlavním městem historického území Nová Galicie.
Každoročně v říjnu se město zaplní návštěvníky lačnícími po jedinečné show a velkolepých oslavách. Kulturní festival Las Fiestas de Octubre plný umělců z celé země zde má tradici již od roku 1965.
Od roku 1986 se v Guadalajaře koná každoročně v březnu Mezinárodní filmový festival.
Ve městě má svou základnu asi nejznámější mexický fotbalový tým Guadalajara Chivas, kteří si říkají také El Rebaño Sagrado. Klub byl založen v roce 1906 a od roku 2010 se může pyšnit novým stadionem Estadio Akron s necelými 50 000 sedadly. Tento fotbalový klub se proslavil nejen svými sportovními úspěchy, ale i nepsaným pravidlem, že coby hráče zaměstnává pouze Mexičany.
Guadalajara se pyšní přezdívkou „město růží“, a to zejména proto, že místní parky mají velice bohatou výzdobu, kde dominují růže.
Město každoročně hostí nejvýznamnější knižní veletrh španělsky psaných knih Feria Internacional del Libro de Guadalajara.
Okolí Guadalajary je „rodištěm“ Tequily.
Ve státu Jalisco má původ známá Charrería, tradiční sport a show s koňmi a jezdci oblečenými do kostýmů charro.
Mezi nejvýznamnější rodáky patří:
Pepe Guízar - hudební skladatel a tvůrce písně Guadalajara
Gael García Bernal – herec
Lorena Ochoa – golfistka
Sergio Pérez – pilot Formule 1
Nejstarší budovy a památky se nacházejí ve starobylém centru města v zóně Centro Histórico, která je vystavena v koloniálním stylu. Nejvýznamnější ze staveb je pak místní, pro město ikonická, katedrála Catedral de Guadalajara. Její výstavba započala již v roce 1542, dokončení se však dočkala až v 17. století. Bohužel v roce 1818, kdy město zasáhlo drtivé zemětřesení, věže a část dómu nevydržela. Ač byla stavba opravena, další ránu katedrále udělilo zemětřesení o 31 let později v roce 1849. Postavena je ve španělském renesančním slohu, ale najdeme zde i rysy baroka či neoklasicismu.
Se svou rozlohou 40 000 m2 je jedním z největších indoor trhů v celém Mexiku. Tento třípatrový „kolos“ byl otevřen v roce 1958 a vznikl pod rukami architekta Alejandra Zohna. Návštěvník zde zakoupí prakticky vše, nabídka je velmi pestrá, například boty, brýle, CD s filmy, řemeslné výrobky jako keramika, kůže, jorongos (přehozy) či šperky, stejně tak si lze vybrat z mnoha tradičních pokrmů, které zdejší restaurace a stánky nabízejí.
Milovníci pravěku by jistě neměli na své cestě po Guadalajaře minout toto muzeum. Původně tato budova sloužila jako vězení, kasárna, střední škola či také jako veřejná knihovna. V roce 1918 ale zde vzniklo oficiálně muzeum, které je zaměřené na paleontologii. Lze si tady prohlédnout mj. kostru mamuta či výraznou sbírku fosilií z okolích oblastí.
Barokní stavba z roku 1774 sloužila jako vládní budova. Uvnitř nalezneme ceněné Orozcovy murály. Významnou událostí, kterou tyto zdi pamatují, je pak dekret o zrušení otroctví podepsaný roku 1810 Miguelem Hidalgem právě v tomto paláci. V roce 1858 sloužil Palacio de Gobierno jako sídlo krátkodobé federální vlády prezidenta Benita Juáreze. Dnes v budově sídlí státní úřady.
Divadlo v historickém centru města, které pojme přes 1000 diváků, bylo slavnostně otevřeno v roce 1866. Je pojmenováno po bývalém guvernérovi státu Jalisco Santosi Degolladovi. Exteriér divadla zdobí nepřehlédnutelné korintské sloupy, vnitřek pak zase patří nástěnným malbám s výjevy ze 4. zpěvu Dantovy Božské komedie.
Budova tehdejšího hospice a sirotčince, který založil španělský biskup Juan Cruz Ruiz de Cabaňas, stojí na náměstí Plaza Tapatía. Navržen byl architektem Manuelem Tolsá a řadí se mezi nejstarší zdravotnické instituce v Latinské Americe. Stěny zdejší kaple vyzdobil svým dílem ve 30. letech 20. století již zmíněný modernista José Clemente Orozco. Od roku 1980 zde sídlí muzeum Instituto Cultural Cabaňas, které nabízí množství dlouhodobých i dočasných expozic. Od roku 1997 patří budova na seznam kulturního dědictví UNESCO.
TIP: Každé úterý je vstup do muzea zdarma.
V Guadalajaře můžete narazit na mnoho krásných kostelů. Mezi nimi stojí za zmínku například Templo de San Juan de Dios, Templo de Santa Mónica či Templo de San Francisco Neri.Basílica de Zapopan z roku 1730 pak ukrývá jednu z nejuctívanějších náboženských relikvií Mexika, kterou si místní hýčkají a na kterou jsou velmi hrdí - sošku Nuestra Señora de Zapopan. Ta je vyrobena z kukuřice a dřeva a každoročně ji sem přijede projevit úctu mnoho poutníků. V roce 1734 byla vyhlášena patronkou proti bouřkám a bleskům, v roce 1821 pak patronkou státu Jalisco. Místní obyvatelé pevně věří, že je chrání před přírodními katastrofami.
Andares je exkluzivním nákupním centrem v guadalajarské čtvrti Zapopan. Bylo otevřeno v roce 2008, zahrnuje vnitřní i venkovní část a je domovem mnohých světově známých luxusních značek, ale i běžných módních řetězců. Návštěvník zde najde i restaurace, místo je také centrem pro různé společenské události jako koncerty či promítání filmů.
Muzeum moderního umění bylo otevřeno oficiálně v roce 1994 a má mj. poskytovat svědectví o bohatém uměleckém rozvoji města v 80. a 90. letech 20. století. Ve sbírce se tak vyskytují díla umělců, kteří jsou původem či obyvateli státu Jalisco a jsou to buď již etablovaní nebo teprve začínající umělci. V současné době čítá sbírka 155 kusů umělecký děl, mj. od autorů jako Gil Garea, Javier Campos Cabello či Luis Valsoto. Původně se muzeum zrodilo z myšlenky nechat místní uvědomit si význam a pocítit hrdost na dílo umělce José Clemente Orozca nrozeného ve státě Jalisco. Ten se specializoval na tvorbu politických murálů zejména ve 30. letech 20. století. Prostor pro budovu muzea vyčlenil ze sídla Rektorátu tehdejší rektor univerzity Raúl Padilla López. Pomyslným zlatým hřebem prohlídky muzea je jistě aula Parainfo, která je zdobena právě Orozcovými murály.
fontána s bronzovou sochou římské bohyně Minervy se nachází na kruhovém objezdu u Los Arcos poblíž centra. Byla postavena v roce 1957 a na piedestalu má vytesáno 18 jmen vážených guadalajarských občanů.
Jedním z moderních architektonických prvků města je pak například lanový most Matute Remus. Díky této stavbě se na rušné silnici Lázaro Cárdenas, na křižovatce s třídou López Mateos, jednou z nejrušnějších ve městě, výrazně zlepšila průjezdnost. Most bývá v noci krásně osvětlen, jeho barvy se mohou i střídat. V roce 2011 byl most Matute Remus finalistou soutěže "Urban Public Works" pořádanou Works Magazine.
takřka povinným výletem za hranice města je pak asi hodinová cesta na jih k jezeru Chapala. Se svou rozlohou 1038 km² je největším mexickým jezerem a významným zdrojem vody pro Guadajalaru. Je skvělým únikem od ruchu velkoměsta a kromě bohatého ekosystému – který z něj činí ideální místo pro pozorovatele ptáků - skýtá překrásné výhledy do okolních hor.
Pobřežní město Mezcala de la Asuncio nabízí výlet na lodích, se kterými se můžete dostat na dva ze tří jezerních ostrůvků. Na Isla de los Alacranes (Škorpioní ostrov) najdete obchod se suvenýry a také dostatečný výběr restaurací. Ostrov Isla de Mezcala (Ostrov Mezcala) je pak spíše zastávkou pro milovníky historie či archeologie. Jsou zde starobylé ruiny pevnosti, která hrála důležitou roli i během války za nezávislost Mexika na počátku 19. století. Z pevnosti se později stalo vězení, které fungovalo do roku 1855.
Jezero je v posledních dekádách velkým tahákem pro důchodce z USA a Kanady, kterým učaroval místní klid, příjemné klima, přírodní krásy a relativně nízké životní náklady. Jejich koncentrace je asi nejvyšší ve městečku Ajijic.
Necelých 70 km od Guadalajary se nachází město se slavným jménem Tequila. Jeho okolí je plné plantáží pro tento nápoj tolik potřebného agave. Tequila je mexickým nápojem a jeho celosvětová produkce se odehrává právě v této oblasti a pak také ve státech Guanajuato, Michoacan, Nayarit nebo Tamaulipas. Krajina pěstování agave a stará zařízení k výrobě tequily je označení pro lokalitu zapsanou od roku 2006 na seznamu kulturního dědictví UNESCO.
Významnou památkou města je Hacienda Herradura San Jose Refugio, původní továrna na výrobu tequily. Ta byla založena v roce 1870 a zastávala produkci po 93 let. Návštěvník by pak dále v Tequile neměl opomenout ani Národní muzeum Tequily či starobylý kostel z 18. století.
Možností, jak se do Tequily z Guadalajary dopravit, je vícero. Samozřejmě sem můžete dojet autem, autobusem či s nějakou agenturou. Nicméně lákavou variantou je jistě cesta vlakem Jose Cuervo Express, který nabízí dle komfortu tři různé třídy. Využít lze také Sauza Tequilacopter, kdy se nad plantážemi agave proletíte vrtulníkem a dozvíte se vše o historii tequily.
TIP: Co (si) z Guadalajary dovézt jako suvenýr? Odpověď je rozhodně sombrero!
Na západ od města přiléhá k jeho hranicím rezervace The Bosque La Primavera. Je to jedna z oblastí s největší rostlinnou biodiverzitou v celém státě Jalisco. Na území rezervace se nachází až 1000 druhů rostlin. Mezi ty nejtypičtější patří například orchideje, jedle, borovice, duby či vlnovce.
Ze zvířecí říše zde žijí zástupci asi 60 druhů savců, 49 plazů, 205 ptáků, 20 obojživelníků a 7 druhů ryb. Návštěvník se zde může setkat mj. s jeleny, pumou či kojoty, na stromech lze spatřit sovy, veverky nebo netopýry, odkudkoli se pak mohou připlazit i chřestýši.
Všichni zástupci z řad fauny a flory hrají v Bosque La Primavera důležitou úlohu při zachování stávajícího ekosystému.
Nadmořská výška 1566 m n. m. a subtropické podnebí udává ráz guadalajarskému počasí. Teplá zima je zde od konce listopadu do března, nejvyšší teploty jsou pak v období od března do května, kdy je také zároveň nejméně srážek. Doba od června do září bývá deštivější, ač teploty zde panují stále příjemné (v průměru 24 °C).
Pozole - „polévka“ z dušeného vepřového masa
Birria - kořeněná polévka s dušeným masem, nejčastěji hovězím či kozím
Lonche - křupavé sendviče plněné např. kýtou, rajčaty a avokádem
Carne en su Jugo - lahodné hovězí maso ve vlastní šťávě
Tacos de Barbacoa - tortilly s hovězím masem, sušeným chilli a cibulí
Menudo - kořeněná polévka z hovězích drštěk
Tortas ahogadas – křupavý sendvič ze slaného pečiva Birote plněný vepřovým masem a podávaný položený na pikantní salse. Je to tradiční guadalajarský pokrm
Enchiladas Tapatias – plněné kukuřičné tortilly na guadalajarský způsob s avokádem, poblano papričkami, sýrem a ředkvičkami
Jericalla – tradiční guadalajarský dezert trochu podobný evropskému crème brûlée. Jeho hlavními ingrediencemi je mléko, vanilka, vajíčka, cukr a skořice. Podle "pověsti" vznikl tak, že jedna řádová sestra pečující o často podvyživené děti v sirotčinci, a tak jim chtěla udělat pudink, avšak spálila jej, dětem ale chutnal právě takový a dožadovaly se ho pak pořád.
TIP: Jednu z nejlepších Birria dostanete rozhodně v restauraci Birria las Nueve Esquinas v centru města.
Hotel: Quinta Real Guadalajara ve čtvrti Vallarta Norte, cena pro 2 osoby cca 6000 Kč/noc.
Letenky: dostat se do Guadalajary lze mnoha leteckými společnostmi, letenku lze pořídit již od 20 000 Kč například s Delta Airlines. V současné době však neexistuje mezi Prahou a Guadalajarou přímé spojení, proto počítejte se dvěma mezipřistáními a relativně dlouhou dobou cesty (min. 36 hodin). Variantou je jistě pak let do hlavního města Ciudad de México a odtamtud dál autobusem. Časový posun oproti České republice je -7 hodin.
Dokumenty: při cestě do Mexika není vyžadován ani test PCR ani doklad o očkování, vstup je pro občany České republiky možný bez víza. V Guadalajaře naleznete Honorární konzulát České republiky.
Veřejná doprava: dáno faktem, že Guadalajara je velkoměsto, má také dobře propracovanou síť hromadné dopravy. Kromě město propojujících autobusů Mi Macro (nebo zkrátka Macrobus), zde fungují od roku 1989 dvě linky metra. 29 zastávek najdeme na trati dlouhé celkem 24 km.
Petra absolvovala česko-italské gymnázium a Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, kde vystudovala mezinárodní vztahy. Mluví italsky, anglicky, německy a trochu španělsky. Pracovala coby analytik v Kanceláři prezidenta republiky a na mateřské se věnovala překladům z/do italštiny. Má manžela a dvě dcery a nemyslí si, že děti by byly při cestování jakoukoli překážkou. Naopak, společně navštívili již všechny kontinenty a Petra projela přes 50 zemí světa. V zahraničí se nezaměřuje v prvé řadě na památky, ale především na běžný život a pozorování místních obyvatel, ať už se jedná o uspěchané businessmany v Tokiu či rozjímavé surfaře na Gold Coast. Věří, že právě povaha obyvatel utváří ráz a pověst dané země. Miluje zvířata a při každé cestě se snaží s těmi místními, ideálně endemity, setkat. Petra ráda lyžuje a umí ocenit dobrou kávu. Petra začala psát zajímavé Blogy z celého světa pro CK SEN v roce 2022.