Tučňák, který nikdy neuvidí led? Motýl, který přeletí přes 4 000 kilometrů? Nebo vydra, která rozbíjí mušle kamenem? Pokud chcete vědět, kde a kdy je hledat, přečtěte si naše tipy na říjnové cesty za divokými zvířaty.
Autor: Martin Karniš
30.09.2026
Král džungle, nebo spíše král savany. Tak se na lvy často díváme. Jako na majestátní zvířata, která se spolu s tygrem dělí o prvenství největší kočkovité šelmy. Jsou to jediné kočkovité šelmy, které přirozeně žijí ve skupinách. Ty tvoří dominantní samec a samice s mláďaty. Může se zde objevit i submisivní samec, často potomek vůdce smečky nebo jedinec, který z nějakého důvodu nemá vlastní skupinu.
O lvech se říká, že neloví. Není to pravda. Mladý samec opouští rodinu ve věku 18 až 20 měsíců a vlastní rodinu si dokáže založit přibližně ve 4 až 6 letech. V tomto období se o sebe, případně společně s bratry, musí postarat sám. Největší síly dosahuje kolem 8. roku života, kdy u většiny regionálních populací roste tmavá hříva.
Samice se většinu života drží v jedné skupině, u níž se samci střídají. Každý si dokáže rodinu udržet přibližně 4 roky. Samice však mohou skupinu opustit a přidat se k jiné, pokud jim nevyhovuje nový samec. Právě samice pro smečku společně loví.
Samec je díky mohutné hřívě při lovu spíše v nevýhodě, zapojuje se hlavně při lovu velké kořisti, jako je buvol nebo žirafa. Jeho úlohou je ochrana rodiny a území. To, že neloví tak často, tedy není lenost, ale jeho role ve lví společnosti.
Lvi žijí téměř v celé savanové Africe, i když jejich populace za posledních 100 let klesla z přibližně 300 000 na 20 000 jedinců. Kromě Afriky žije populace indických lvů v západní Indii v národním parku Gir, kde se po téměř úplném vyhubení pomalu vzpamatovává.
Pokud se vydáte na zájezd do Afriky, máte ve většině parků v její východní a jižní části šanci lvy zahlédnout. Zajímavé populace žijí v Tsavo v Keni, kde mají nejkrásnější tmavé hřívy, v Ugandě a Tanzanii, kde odpočívají na stromech, nebo v pouštních oblastech severozápadní Namibie a jihozápadní Angoly.
Upřímně, lvi patří asi k nejnudnějším zvířatům savany. Většinu dne odpočívají, nehýbou se a po úspěšném lovu prospí až 22 hodin denně. Přesto setkání s tímto majestátním zvířetem stojí za každý kilometr na prašné cestě.
Safari si většinou spojujeme s Afrikou. Dá se však zažít všude, kde se jezdí pozorovat zvířata. Méně známými místy jsou například Indie, Severní Amerika nebo střední Asie. Jednou ze zajímavých a ve světě relativně známých oblastí je největší mokřad světa, brazilský Pantanal, který má rozlohu dvakrát větší než Česká republika.
Jedním z hlavních lákadel jsou jaguáři, největší kočkovité šelmy Jižní i Severní Ameriky. Patří do skupiny velkých koček, kam řadíme lva, tygra, levharta a jaguára, a jsou jediným americkým zástupcem této skupiny. Rozdíl mezi velkými a malými kočkami je zjednodušeně v tom, že velké kočky nepradou, ale řvou, zatímco malé kočky předou a neřvou.
Jaguáři mají na rozdíl od lvů a levhartů rádi vodu. Kromě ochlazení jim dává výhodu při lovu, protože kořist, která se jde napít, je ve vodě pomalejší než na souši. Díky své mohutnosti je jaguár vrcholovým predátorem vedle kajmanů černých. Loví ryby, plazy, ptáky i savce všech velikostí.
Žije samotářsky. Společně je možné vidět samici s mláďaty nebo pár v období páření. Pozorovat jaguáry není jednoduché. Jsou plaší, žijí v hustém porostu a mají velká teritoria. V běžně navštěvovaných částech Pantanalu máte alespoň nějakou šanci je spatřit, existují však místa, kde je šance vyšší a kam jezdí i dokumentaristé natáčet a fotografovat. Nejlepší období je od června do října, během období sucha, kdy jaguáři častěji scházejí k vodě. Pokud vás baví pozorování zvířat ve volné přírodě, setkání s jaguárem během zájezdu do Brazílie by vás mohlo nadchnout.
Monarcha stěhovavý je babočka známá jako monarch, která každoročně podniká neuvěřitelnou pouť. Jen dvě hodiny jízdy od Mexico City se nachází Reserva de la Biosfera de la Mariposa Monarca, odkud každoročně odlétají miliony motýlů na migraci ze zimovišť zpět na sever USA a jih Kanady. Tam se rozmnoží a na zimu opět překonají přibližně 4 000 kilometrů.
Vzhledem ke křehkosti jejich těla jde o unikátní výkon. Jejich životní cesta začíná ve střední části severu USA a v Kanadě, kde dospělé samice nakladou 300 až 500 vajíček o velikosti přibližně 1,2 × 0,9 mm. Z nich se po 3 až 8 dnech líhnou larvy, tedy housenky, dlouhé přibližně 2 až 5 mm. Housenky se během růstu pětkrát svlékají. Zpočátku jsou šedohnědé, poslední stadium je nádherně barevné s černo-žluto-šedým pruhováním.
Těsně před zakuklením, přibližně 12 až 14 dní po vylíhnutí, si najdou bezpečné místo. Vytvoří kuklu, v níž proběhne takzvaná dokonalá proměna. Za běžných okolností trvá 11 až 12 dní a z housenky se stane okřídlený dospělý jedinec se všemi dospělými znaky. Po vylíhnutí se zavěsí hřbetem dolů a do křídel, která byla v kukle pomačkaná, napumpuje tekutiny a vzduch, aby se narovnala a uschla. Poté je schopný létat a začít se živit. Nemigrující jedinci jsou pohlavně dospělí přibližně po pěti dnech, zatímco ti, kteří odlétají na zimoviště, se poprvé páří až po zimě strávené v Mexiku, Kalifornii nebo na Floridě.
Nejznámější je populace migrující do oblasti nedaleko Mexico City, kde můžete během zimního zájezdu do Mexika v rezervaci Reserva de la Biosfera de la Mariposa Monarca vidět tolik motýlů, že téměř nejsou vidět stromy, na kterých sedí. Tyto nádherné a atraktivní motýly však můžete vidět na našich zájezdech téměř po celých Spojených státech, v jižní Kanadě, ve Střední Americe až po Kolumbii a Venezuelu. Když je zahlédnete, vzpomeňte si na část jejich populace, která předvádí neuvěřitelný migrační výkon.
Kalan je nejmenší mořský savec a žije v severním Pacifiku od Kalifornie přes Aljašku až po Japonsko. Naše vydry jsou známé tím, že přebíhají přes cestu a nory mají na břehu vody, na suché zemi. Kalan je však skutečný mořský tvor a téměř celý život tráví ve vodě, na souš vychází jen zřídka. Tomuto prostředí je dokonale přizpůsobený.
Většinu klidné části dne tráví vleže na zádech. V této poloze také spí a krmí se. Pod předními končetinami má kožní záhyb, v němž si uchovává potravu i pracovní nástroj. Mořské vydry totiž patří mezi několik málo známých savců, kteří používají nástroje ke zpracování potravy. Jejich hlavní potravou jsou mušle a krabi, které pomocí pečlivě vybraného kamene na břiše rozbíjejí, aby se dostaly k pochoutce uvnitř. Často si na břicho položí i plochý kámen, který slouží jako pracovní deska. Této dovednosti se učí od mládí a je zábavné pozorovat mláďata, jak napodobují rodiče.
Kalani si musí shánět potravu téměř neustále, protože denně potřebují sníst 20 až 30 % své hmotnosti. Na rozdíl od tuleňů a velryb nemají téměř žádnou tukovou vrstvu, která by je zahřívala. Mají však úžasnou srst, jednu z nejhustších mezi všemi savci, a musí se o ni důkladně starat. Právě kvůli srsti byli koncem 18. století na pokraji vyhubení.
Během odpočinku a spánku se často drží tlapkami jeden druhého, aby je vlny a proudy neroznesly po oceánu. Takovému zvláštnímu uskupení, které může mít i stovku jedinců, se anglicky říká „raft“, tedy vor. Spolu s velrybami, sirénami, jako jsou kapustňáci a dugongové, a hrochy patří mezi jediné savce, kteří se ve vodě páří i rodí mláďata. U kalanů a hrochů existuje několik výjimek, kdy se mláďata rodí na souši.
Po zákazu lovu se jejich populace víceméně zotavila a dnes je můžete sledovat na více místech. Výbornou oblastí je divoké pobřeží v okolí San Franciska nebo zálivy u města Seward, kde se s námi na zájezdu na Aljašku můžete v létě vydat na kajakování při půlnočním slunci nebo potkat vydry během plavby do zátok národního parku Kenai. Kromě nich pravděpodobně uvidíte i velryby či kosatky.
Tyto roztomilé ptáky, ano, tučňák je skutečný pták, máme spojené s krajinou věčného ledu a sněhu. Jen několik z přibližně 18 druhů je však na takové prostředí skutečně vázaných. Tučňák galapážský je opačným extrémem a nikdy neuvidí ani kousek ledu. Vyskytuje se výhradně na tomto odlehlém souostroví a jeho populace je rozdělena mezi několik ostrovů.
Ani tvrzení, že tučňáci žijí výhradně na jižní polokouli, není úplně správné, protože část populace na severním cípu ostrova Isabela žije na severní polokouli, nad rovníkem. Tučňák galapážský je přizpůsobený teplotám kolem 30 °C, zároveň je však závislý na studených mořských proudech bohatých na potravu.
Na rozdíl od ostatních tučňáků se páry drží při sobě téměř celoročně. Často snášejí dvě vejce, z nichž se však většinou vylíhne pouze jedno mládě. To zůstává u rodičů déle, než je běžné u jiných druhů, protože potravu mají doslova před hnízdem a nemusí za ní odcházet daleko ani na dlouhou dobu. Díky těmto podmínkám jsou dokonce schopni klást vejce celoročně, nejen v sezoně jako ostatní tučňáci.
Jejich populace je silně ovlivněna jevy La Niña a El Niño. Během oteplování se přírůstek může snížit na polovinu, naopak při ochlazení jsou studenější vody více okysličené a bohatší na potravu, což pomáhá přežít většímu počtu mláďat. Aktuálně žije na souostroví přibližně 1 500 jedinců a jde tak o nejohroženější druh tučňáka s nejmenší populací.
Pokud pojedete na dovolenou na Galapágy a chcete tučňáky vidět v jejich přirozeném prostředí, vydejte se na některý z ostrovů Fernandina, Santiago, Bartolomé, Santa Cruz, Floreana nebo Isabela. Právě tady se s tímto unikátem můžete setkat, a dokonce s ním plavat či šnorchlovat.
Ať už vás nejvíc lákají kalani, jaguáři nebo tučňáci, při pozorování zvířat rozhoduje i trocha štěstí. Vyberte si proto místo také podle toho, jakou krajinu vás láká prozkoumat, a nechte si čas i na chvíle, kdy se zvířata objeví nečekaně. Další tipy na cestování za zvířaty jsme shrnuli v článku o animal turismu.
Vystudovaný zoolog je v CK SEN klienty právem považovaný za největšího odborníka na africké safari. Většinou provází Keňu a Tanzanii, kde si s Masaji povídá svahilsky a jeho nejoblíbenější zájezd je JAR, Namibie, Botswana, Zimbabwe, Zambie. Od roku 2009 však provází i poznávací zájezdy na Madagaskar, Aljašku, do USA a Kanady. Okouzlila ho Rwanda, Uganda i Etiopie. Když si od něj zvířata potřebují odpočinout, provází zájezd Thajsko, Malajsie, Singapur či Austrálii, kterou projel křížem krážem. Martinovy největší koníčky jsou příroda, historie a poznávání nových lidí. Říká, že cestování a provázení je nejlepší škola života. Klienti si ho na zájezdech váží kvůli empatii a trpělivosti. Jako správný ranger je jeho nejoblíbenější pochoutkou steak z impaly v Jižní Africe.
