Gullfoss
Vodopád Gullfoss se nachází přibližně 115 km od Reykjavíku, hlavního města Islandu, a cesta autem k němu trvá asi 1 hodinu 45 minut. Gullfoss je jednou „must – see“ přírodních atrakcí ostrova a společně s Þingvellirem a gejzíry v údolí Haukadalur tvoří součást tzv. Zlatého okruhu (Gullni hringurinn), populární turistické trasy.
V překladu znamená Gullfoss „Zlaté vodopády“ a je pravděpodobně nejslavnějším „vodním dílem“ na ostrově a také patří k těm nejmohutnějším (na jaře v období masivního tání mívá nejvyšší průtok ze všech evropských vodopádů). Přízvisko „zlatý“ odpovídá faktu, že za slunečného dne mají peřeje v odlesku zlatohnědou barvu. Je to proto, že zdrojem vodopádů je ledovec Langjökull, který obsahuje spoustu sedimentů. Hnací silou vodopádu je řeka Hvítá (Bílá řeka), která klesá 32 m do úzké říční rokle přes dvě úrovně, první kaskáda měří 11 m a následná pak 21 m. Návštěvník se zde dostane do úplné blízkosti vodopádu a může tak jeho kapky přímo cítit na svém těle.
Na začátku 20. století byl Gullfoss často skloňován coby místo vhodné k využití energie vodopádu pro vodní elektrárnu. Zahraniční investoři se této představy, která by však vodopád nenávratně zničila, nechtěli vzdát. Sigríður Tómasdóttir (1871 – 1957), dcera farmáře Tómase Tómassona, který vlastnil pozemek sousedící s vodopádem, byla ostře proti, vodopád byl od dětství její láskou, a proto neváhala a proti elektrárně se vydala dokonce pěšky protestovat do Reykjavíku. Výstavbě vodní elektrárny chtěla stůj co stůj zabránit a nakonec se jí to také povedlo. Dokonce vyhrožovala, že se do vodopádu vrhne, pokud se začne dílo stavět. Nakonec investoři od záměru odstoupili a vlastnictví vodopádu se dostalo zpět do rukou islandského lidu. Na památku její úspěšné kampaně na ochranu islandské přírody byla poblíž vodopádu Gullfoss vztyčena pamětní deska na její počest od Rikhardura Jonssona.
Voda v Gullfoss může protékat rychlostí až 80 metrů krychlových za sekundu v zimě a až 140 metrů krychlových za sekundu v létě. Nejvíce zde bylo naměřeno neuvěřitelných 2 000 metrů krychlových za sekundu!
Místo bylo vyhlášeno přírodní rezervací v roce 1979 primárně proto, aby byla zajištěna ochrana vodopádu a jeho okolí a zdejší krása tak mohla být zachována i pro budoucí generace.
Vodopád nikdy zcela nezamrzá!
Nedaleké údolí Haukadalur je plné horkých pramenů a gejzírů. Nejznámějším gejzírem je Strokkur, který každých pár minut vytryskne do výšky 20 metrů. Gejzír Geysir (také Velký gejzír) je z islandských „trysek“ největší, chrlí vodu až do výšky 80 m, nicméně výjimečně byl zaznamenána voda až ve výšce 170 m. Patří k nejstarším gejzírům na ostrově, zmínky jsou o něm již ze 13. století. Od vodopádů je to ke Geysiru necelých 10 km.
Název těchto přírodních úkazů je odvozen z islandského slovesa geysa, což v překladu znamená „proudit“.
Více informací o Zlatém vodopádu