Island je izolovaným ostrovem ležícím na pomezí Severního ledového a Atlantského oceánu. Islandu se přezdívá země ohně a ledu. Na západu sousedí s Grónskem a na jihovýchodě s Faerskými ostrovy. Ostrov je vulkanicky aktivní a je plný kontrastů. Ve vnitrozemí se nacházejí lávová pole, pohoří, sopky, gejzíry, geotermální pole, ledovce. Island vám nabídne vše, a proto je tak oblíbenou destinací. Břehy ostrova jsou omývány Golfským proudem, který významně ovlivňuje zdejší klima.
Island znamená v místním jazyce „ledová země". Prakticky celý ostrov nese stopy po činnosti ledovců, jako jsou velká ledovcová údolí s čedičovými vrstvami vyhlazenými při pohybu ledové hmoty, nebo naopak rozbrázděnými úlomky materiálu, který uvízl na bázi ledovců. Celkem ledovce pokrývají 11 % rozlohy Islandu.
Island je zároveň ostrovem ohně. Tvoří ho totiž výhradně sopky. Neustále chrlí žhavou lávu a horký popel. Islanďané sopky využívají. Vrtají do Země díry a prohánějí jimi vodu. Horkou vodou se pak mohou vytápět obytné domy. Se sopečnou činností úzce souvisí termální prameny a gejzíry. Typickým doprovodným znakem vulkanické činnosti je i přítomnost bahenních sopek.
Podle žebříčku Rozvojového programu OSN z roku 2007 je Island z hlediska kvality života nejlepším místem pro život lidí ze všech 177 hodnocených zemí světa.
Zajímavostí je, že na Islandu nemají klasická jména a příjmení jako v jiných zemích. Nejdůležitější je křestní jméno, podle kterého jsou dokonce řazeny i telefonní seznamy. Dítě dostává místo příjmení jméno svého otce s příponou - dóttir (dcera) nebo -son (syn). Na Islandu se téměř vždy vyskytují dvě křestní jména. Manželka po svatbě nepřebírá příjmení po manželovi jako v Česku. Děti přebírají příjmení z prvního křestního jména otce, zřídka matky.