Kulturní tradice ze všech koutů světa si v posledních letech získaly i pozornost mezinárodního společenství, které nad nimi zvedlo ochrannou ruku.
Autori: Erika Žišková, Pavel Fellner
05.12.2019
Čti více
Kulturní tradice ze všech koutů světa si v posledních letech získaly i pozornost mezinárodního společenství, které nad nimi zvedlo ochrannou ruku.
Autori: Erika Žišková, Pavel Fellner
05.12.2019
Z iniciativ UNESCO, cílených na zachování a kultivaci dědictví našich předků, je slyšet nejčastěji o seznamu významných historických a přírodních lokalit, známých jako WHS (World Heritage Site). Co rezonuje méně, je paralelní snaha o vytvoření chráněného seznamu nehmotných, ale neméně zajímavých tradic z různých oblastí života. Jsou to fenomény, které pomáhají dotvářet kompletnější obraz o kulturním odkazu lidstva a Nehmotné kulturní dědictví (Ingangible cultural heritage, ICH) jich od svého zrodu v roce 2003 identifikovalo už více než 500.
Na tento seznam se dostanou takové zvyky, poznatky, dovednosti, projevy a artefakty, které určité skupiny lidí vnímají jako hodnotné, unikátní, nebo hodné ochrany a udržování ve své původní podobě. Jde o autentické formy vyjádření kulturní identity, jako jsou hudba, písně, tance, drama, řemeslné dovednosti, kuchyň, či festivaly. Co je spojuje je, že je lze pozorovat a zaznamenat, ale ne zakonzervovat ve stejném smyslu jako exemplář v muzeu. Aby přežily, je nutná aktivní lidská snaha a participace na jejich uchovávání.
Nové tradice na seznam přibývají jednou ročně, po posouzení mezinárodní komisí pod hlavičkou UNESCO. Proces hodnocení a výběru se řídí pravidly vyplývajícími z ustanovujícího dokumentu ICH a zahrnuje řadu kritérií souvisejících zejména s výjimečností daného kulturního fenoménu. Důraz se klade na autenticitu, unikátnost, reprezentativnost a živé přetrvávání tradice v současnosti. Kandidáty na zápis navrhují národní komise, v České republice a na Slovensku jsou to ministerstva kultury ve spolupráci s odborníky z Národního ústavu lidové kultury, respektive z Centra pre tradičnú a ľudovú kultúru.
Vitální součástí života v pouštních oázách centrálního Alžírska je management nejvzácnějšího přírodního zdroje – vody. Její přísun technicky zajišťují kanálové systémy zvané foggara, ale poznatky o hospodaření, údržbě, spravedlivou distribuci i urovnávání případných sporů mají na starosti specialisté, označováni jako měřiči vody. Jejich jedinečná sada schopností je na seznamu ICH od roku 2018.
Tango bylo v 19. století zábavou nižších společenských vrstev Buenos Aires a Montevidea. Interakcí původních obyvatel s přistěhovalci z Evropy a potomky otroků z Afriky se v tančírnách místních slumů zrodila působivá směs rytmu, pohybu, barev a ohnivé vášně. Nový tanec, doprovázený nezaměnitelným zvukem harmoniky bandoneon, rychle dobyl svět a za světové dědictví je určitě považován právem (na seznamu od r. 2009, společně s Uruguayí).
Belgie
Kořeny mistrovství výroby piva (2016) sahají v Belgii ke klášterům řádu trapistů do 18. století. Variace stylů, chutí, aromat a barev piva jsou v této zemi tak četné a rozmanité, že za „řemeslná“ lze snad označit většinu z nich. Receptury a kmeny kvasinek děděné po generace, trvale udržitelná produkce a funkce piva jako tmelu malých společenských komunit jsou jen pár aspekty, které dělají belgické pivovarnictví výjimečným.
Kruh capoeiry (2014) – interpretace této pohybové formy pokrývají široké spektrum. Od sportu, přes tanec a bojová umění, až po tradiční lidové umění. Zatímco hlavní aktéři se ve středu kruhu předvádějí v obratnosti a ovládání svých těl, ostatní účinkující stojící kolem nich zpívají, pokřikují, rytmicky tleskají a hrají na perkuse.
Zhusuan (2013), doslovně „počítání korálků“, je matematická metoda výpočtu pomocí čínského abakusu (nazývaného suanpan). V čínské historii sehrála roli významného pozitivního stimulu nejen pro rozvoj matematiky, ale i inteligence a myšlení obecně. Stínovou loutkohru (2011) tvoří kožené a papírové loutky ovládané herci zpoza velkého bílého plátna při nasvícení zezadu. Pohyb siluet je doprovázen často improvizovaným mluveným slovem, zpěvem a hrou na hudební nástroje. Tibetská opera (2009) představuje umění spojující lidovou píseň, tanec, vyprávění příběhů, chorálové zpěvy, akrobacii a náboženskou dramatizaci.
Česká republika
Masopustní pochody v maskách na Hlinecku (2010) ve východních Čechách spojují koncem zimy chlapce a muže ve festivalových průvodech v jednotlivých obcích regionu. V doprovodu dechové hudby putují od dveří ke dveřím a vinšují dobrou úrodu v nastávajícím roce. Ostatní české kulturní prvky v seznamu: Slovácké rekrutské tance (2008), Ceremoniální procesí „Jízda králů“ v Kunovicích a okolí (2011), loutkářství (spolu se SR, 2016), sokolnictví (více zemí, 2016), modrotisk (více zemí, 2018).
Estonsko
Kouřová sauna (2014) tvoří důležitou součást života estonského etnika Võro. Její procedury se odehrávají v malé dřevěnici vytápěné kamny. Dřevěnice nemá ani okna, ani komín a kouř po ní během vyhřívání volně cirkuluje. Ven, malými ventilačními otvory ve střeše, ho vytlačí až pára z rozehřátých kamenů politých vodou.
Lid národnosti Oromo, obývající centrální a jihozápadní oblasti země, vyvinul neobyčejný společensko-politický systém známý pod názvem Gada (2016). Spočívá v rozdělení do pěti tříd, jejichž složení se mění každých 8 let. Členy jsou muži a ženy plní úlohu poradkyň. Gada se v komunitách aktivně podílí na řešení konfliktů, ochraně práv žen, regulaci ekonomických aktivit a formování pravidel soužití.
Francie
Francouzská škola krasojízdy (2011) přizvukuje harmonii mezi jezdcem a koněm. Nepoužívá žádné násilné ani omezující metody a od jezdce vyžaduje nejen vysokou míru sebeovládání, ale i důkladnou znalost anatomie, fyziologie a psychologie koní. Poznatky a dovednosti spojené s výrobou parfémů v regionu Pays de Grasse (2018) zahrnují kultivaci parfémových rostlin, jejich zpracování a kompozici do finálního produktu. Nuance tohoto multidisciplinárního odvětví jsou v této oblasti zdokonalovány již 500 let.
Psaný jazyk má v Gruzii podoby tří abecedních soustav (2016). Mchedruli, Nuschuri a Asomtavruli se všechny stále používají. Mchedruli je oficiální a nejmodernější variantou, zbylé dva se přenášejí neformálně lingvisty, umělci, řemeslníky, teology a podobně.
Holandsko
Mlynářské řemeslo (2017) neznamená ani zdaleka jen mletí zrna na mouku. S ním spojené jsou i schopnosti technické údržby a provozu komplexních mlýnských mechanismů. A to jak u větrných, tak i u vodních mlýnů.
Chorvatsko
Komunitní projekt záchrany dřevěných rybářských loděk batana ve městě Rovinj (2016) je exemplárním příkladem toho, jak daleko může přerůst snaha pár nadšenců. Co začalo jako pokus o zachování tradičních řemeslných postupů je dnes etablovanou kulturní institucí s mezinárodním dosahem.
Techniky tkaní koberců z Íránu si vysloužily hned dva zápisy. Tkaní z vlny na tkalcovských strojích v provincii Fars (2010) je výsadou mužů, kteří se mu věnují během podzimního a zimního období. Poměr tkadlen ve městě Kašan (2010) je až 2/3 a tamní stavy nazývané dar produkují koberce z vlny, bavlny i hedvábí.
Irsko
Hru hurling (2018) zmiňuje již legenda Táin Bó Cúailnge z přelomu 11. a 12. století. Ve své moderní podobě se hraje se na travnatém hřišti v družstvech po 15 hráčích. Cílem je dát co nejvíce gólů malým míčkem, podobným kriketovému, za pomoci zvláštních dřevěných polo-lopatek, polo-hokejek, hurlingů. Ženská obdoba hry se jmenuje Camogie.
Jamajka
Předchůdci dnes již celosvětově známého hudebního stylu reggae (2018) byly jamajský ska a rocksteady, karibské mentol a calypso, jakož i americký jazz a R&B. Co dělá tuto pohodovou hudbu ve 4/4 taktu stále aktuální je její nebojácný přesah do společensko-politického diskurzu, když se nevyhýbá citlivým tématům nespravedlnosti, či politického protestu, ani otázkám spirituality. Horečku reggae rozpoutala v 60. letech skupina The Wailers, kterou zformovaly legendy Bob Marley, Peter Tosh a Bunny Wailer.
Kabuki (2008), neboli tradiční divadelní forma, pochází z období Edo na počátku 17. století. Je pro ni typické, že mužští herci hrají i ženské role (ti, kteří se nespecializují, se nazývají onnagata). Tématy představení bývají historické události i konflikty v partnerských vztazích a neodmyslitelně k nim patří pestré masky, bohaté kostýmy, monotónní hlasové projevy a doprovodná hudba.
Aby se masajský chlapec stal bojovníkem, musí podstoupit tři iniciační rituály – Enkipaata, Eunoto a Olng'esherr (2018). Každý z nich s sebou přináší specifickou ceremonii a od mladého adepta vyžaduje důkladnou přípravu. Postavení bojovníka znamená v masajské společnosti respekt, ale také nové odpovědnosti.
Ikonický pokrm na bázi fermentované směsi zeleniny, ovoce, koření, a případně i plodů moře. Kimči (2015) má stovky variant, podle regionu, aktuální sezóny, okolností podávání i osobních preferencí kuchařů a konzumentů. Recepty se předávají z pokolení na pokolení v rámci rodiny. (Jihokorejská verze byla také zapsána do ICH v roce 2013.)
Libanon
Uměleckým projevem, charakteristickým pro rodinné a společenské shromáždění v Libanonu, je přednes zpívané poezie Al-Zajal (2014). Účinkujícími mohou být ženy i muži, verše jsou často v dialektu, s částečnou improvizací a v doprovodu tamburíny, či jiných perkusí. Při účasti více básníků někdy přeroste do kvazi-debaty nebo umírněného verbálního souboje. Někteří teoretici vidí v zajale předchůdce moderních forem projevu, například slam poetry a rapových battlů.
Hudební styl mariachi (2011) je jedním ze základních kamenů mexické kultury. Mariachi kapelu tvoří minimálně dva hudebníci hrající na strunné nástroje, na sobě mají outfity inspirované tradičními charro kostýmy a interpretují pestrý repertoár písní různých žánrů – serenády, polky, balady, i tradiční venkovské.
Německo
Vysoce specializovaná umělecká zručnost výroby varhan (2017) se v Německu zformovala díky úzké spolupráci řemeslníků, skladatelů a hudebníků. Organ je nástrojem, který sbližuje lidi odlišných vyznání a neformální předávání informací o způsobech jeho konstrukce v malých dílnách si nepochybně zaslouží pozornost a podporu.
Omán
Ceremonie přípravy a podávání arabské kávy (více zemí, 2015) se celá provádí přímo před hosty. Začíná výběrem, pražením a rozdrcením kávových zrn v hmoždíři. Následuje vaření v měděné nádobě na přímém ohni a servírování do malých šálků. Konzumace zpravidla nepřesáhne tři porce.
Ruční výroba měděných kravských zvonů (2015) vyžaduje, aby byl tenký plát mědi nejprve obtočen kolem železné formy, pak obalen hlínou a vypálen. Po vychladnutí a odstranění ztvrdlé hlíny se zvon vyleští a vyladí. Především kvůli změnám ve způsobech pastvy dobytka a úbytku poptávky výrobců zvonů ubývá.
Rakousko
Pokud je v alpském horském prostředí vůbec něco jisté, je to příchod lavin. K jejich prevenci a managementu (spolu se Švýcarskem, 2018) je potřebná dobrá empirická znalost topografických poměrů a jejich vhodná kombinace s moderními technologiemi měření. U našich sousedů management lavin chápou jako každodenní zodpovědnost lokálních komunit.
Slovensko
Národním nástrojem, dosahujícím někdy až do výšky dvou metrů od země, je fujara (2008). Dřevěná obdoba basové píšťaly se používala na loukách středního Slovenska při pasení ovcí jako komunikační, i hudební nástroj zároveň. Hráč střídal hrané pasáže se zpívanými. Ostatní slovenské kulturní prvky v seznamu: loutkářství (spolu s ČR, 2016), modrotisk (více zemí, 2018), horehronský vícehlasný zpěv (2017), slovenské dudy (2015), hudba z Terchové (2013).
Španělsko
Castells (2010) – věže z lidských těl, stavěné během společných oslav hlavně v katalánských městech, obvykle na náměstí pod balkony městské radnice. Formované jsou v 6 – 10 patrech, přičemž každou vyšší úroveň „budují“ lidé menších postav a lehčí hmotnosti. Silní, urostlí muži drží základnu a spodní části, uprostřed jsou lehčí, ale stále zdatní muži i ženy a v nejsvrchnějších patrech bývají děti.
Itálie
Pro středomořskou oblast je charakteristických mnoho věcí, ale snad nejvyhlášenějšími jsou tamní stravovací návyky a nakládání s potravinami označovány souhrnným pojmem „mediteránní strava“ (několik středomořských zemí, 2013). Zahrnuje praktiky a postupy související se sběrem plodin, rybolovem, chovem zvířat, zpracováním surovin, jejich konzervací, vařením a konzumací potravin. Společné stolování je ve Středomoří každodenní malou slavností pohostinnosti, dobrých vztahů, dialogu, kreativity a respektu k rozmanitosti.
Vtipný verbální dialog askiya (2014) probíhá mezi dvěma až vícero účastníky na veřejném fóru, při oslavách a podobných příležitostech. Diskutující musí dokonale ovládat jazyk, orientovat se v aktuálních tématech, zachovat si duchapřítomnost a nadhled, improvizovat, a hlavně zůstat zábavní.
Rituál přetahování se lanem (několik jihoasijských zemí 2015) v sobě nese více významů. Agrární společenství ho provádějí, aby si zajistila dobrou úrodu a u nich mívá i religiózní podtón. Pragmatičtější přístup vnímá přetahování spíš jako aktivitu utužující mezilidské vztahy, dotvářející harmonii, vzájemnou podporu a soudržnost.
Maškaráda makishi (2008) je vrcholem každoroční chlapecké iniciace v etnikách severozápadní Zambie. Po tříměsíční izolaci se mladí muži vracejí zpět do svých vesnic a každý z nich dostane expresivní masku, symbolizující mýtickou bytost, která ho celým procesem iniciace doprovázela. Po pantomimickém představení za účasti celé obce se z masek vynoří plnohodnotní dospělí muži.
Průkopník našich cest do Indonésie a Polynésie. Několikrát absolvoval cestu kolem světa, průvodcuje jižní Ameriku, Barmu, Thajsko, Indii, Čínu, Tibet, Nepál, Bhután, Etiopii, Keňu, Tanzanii, Namibii, JAR...., miluje Stolové hory ve Venezuele, koupe se s tučňákama na Antarktidě a vyběhne na každou sopku, kterou spatří. Bohém s odbornými znalostmi z řízení a marketingu si na zájezdech vychutnává každý moment. Okouzlí Vás nejen dojemnou hrou na klavír, vědomostmi, ale i talentem zorganizovat věci tak, abyste si vaši dovolenou dokonale užili. Velmi dobře vaří a v restauraci vám rád pomůže najít přesně to víno, na které máte chuť. Z dovolené, kde vás provází, se vám nebude chtít odejít.