Socha Zeuse

Všechny zajímavosti řecké mytologie na jednom místě

Přípravy na dovolenou bývají již tradičně spojené s balením a dopravou, čtením hodnocení hotelů a restaurací, či plánováním výletů a sportovních aktivit. Kdo však touží získat z pobytu v cizí zemi ještě víc, hlouběji porozumět místním zvykům a lépe ocenit kulturní památky, měl by se také dostatečně seznámit s jejím společensko-historickým pozadím. Nebojte se, netřeba hned číst vědecké studie, snad každá země má totiž svůj kulturní kontext vydestilovaný do nějaké zábavnější podoby. Pro Řecko je to jeho pověstná mytologie.

Autor: Pavel Fellner

09.08.2022

Čti více
Poseidón
Poseidón

Mýty a legendy mají zpravidla dva cíle – poskytnout odpovědi na banální dětské otázky typu „Jak vznikl vesmír?“ a vysvětlit, či odůvodnit fungování společenských zvyků, norem a rituálů. Mýty Řecka, na rozdíl od jiných, nemají původ v jediném zdroji. Sbíraly se postupně, ve formě verbální tradice, už od doby bronzové. Později pronikaly do psaných textů Homéra, Hésioda, Sofokla a Euripida. Ve starověkém Řecku byly základní oporou obecně akceptovaného světonázoru, ale neupadly do zapomnění ani po jeho zániku. Mýty přežily v umění středověkých malířů, v romantické poezii a libretech, později v románech i na filmovém plátně.

Původ vesmíru a panteon

Podle starých Řeků vše vzniklo z prvotního Chaosu. Z něho se vynořily Země (Gaia), Podsvětí (Tartaros), Temnota (Erebus), Bohyně noci (Nyx) a podle některých tradic i Bůh lásky (Eros). Později se objevila Nebesa (Ouranos) a Moře (Pontos), a po nich všechno ostatní.

Gaia a mocný Ouranos zplodili 12 potomků – Titánů, ohromných svými rozměry. Na naléhání matky se Titáni vzbouřili proti svému otci a svrhli ho do Tartaru. Titáni byli prvotními vládci světa a zplodili první olympské bohy.

Řečtí bohové sídlili na hoře Olymp a každý z nich měl dohled nad určitým aspektem lidského světa. Bohyně a bohové měli lidskou podobu a podléhali i lidským vášním a slabostem. Skladba olympské sestavy se v různých obdobích měnila, ale nikdy nepřesáhla počet dvanáct (nazývají se také dodekatheon – dvanáct bohů). Mezi stálou desítku usazenou na Olympu patřili:

Zeus – vládce Olympu, bůh počasí, hromu a blesku

Héra – Diova manželka, bohyně žen, manželství a věrnosti

Apolón – bůh poznání, pravdy, poezie, hudby a proroků

Arés – bůh války Poseidón – bůh moří a oceánů

Héfaistos – bůh ohně, řemesel a zručnosti

Artemis – bohyně lovu, zvířat a plodnosti

Afrodita – bohyně lásky a fyzické přitažlivosti

Athéna – bohyně moudrosti a vojenské strategie

Hermés – bůh cestování, pohostinnosti a Diův osobní posel

Dvanáctku potom střídavě doplňovali:

Hádés – bůh podsvětí

Hébé – bohyně mládí

Hélios – bůh slunce

Démétér – bohyně země, úrody a rolnictva

Dionýsos – bůh vína, požitku a veselí

Persefona – manželka Háda, bohyně podsvětí, flóry a zemědělství

Hestiá – bohyně domova a rodiny

Jinými známými bohy a bohyněmi byly:

Erós – bůh lásky a sexu

Niké – bohyně vítězství

Hekaté – bohyně kouzel, silnic a křižovatek

Iris – bohyně duhy a posel jiných bohů

Monstra a hrdinové

Řecká mytologie se neomezuje jen na příběhy bohů. Nabízí i celou plejádu lidských hrdinů v čele s Heraklem. Pandora, Narcis, král Midas, Arachné a mnoho jiných účinkují v archetypálních příbězích, jejichž poselství je stále aktuální i po dlouhých tisíciletích.

A samostatnou kapitolu tvoří i monstra jako kyklopové, kentauři, pegasové, harpie, minotauři, nebo satyři. Stala se stejně známými jako bohové a hrají v mýtech nezastupitelnou roli, většinou těžkých překážek a zlověstných hrozeb.

Nejednou ale splnili i úkoly, které bohům pomohly získat větší moc. Kyklopové, obři s jedním kulatým okem uprostřed čela, například pomáhali Diovi porazit Krona tím, že mu vyráběli jeho blesky. Vyrobili i Poseidonův trojzubec a Hádovu neviditelnou čepici.

Herkules v boji s kentaurem
Herkules v boji s kentaurem

Nejznámější z mýtů

Héraklés

Asi ani nelze začít jinak, než legendárním Héraklem a jeho dvanácti úkoly. Héraklés (Herkules) byl synem samotného Dia a ženy z lidského rodu jménem Alkména, která byla dcerou mykénského krále. Jelikož byl jejich poměr aktem nevěry ze strany vládce Olympu, rozzuřil jeho manželku Héru. Ta, aby se manželovi pomstila, úkladně proti Héraklovi intrikovala již od jeho raného dětství – zajistila, aby se nestal králem Mykén, poslala na něj dva hady, aby ho zabili a kletbou ho přinutila zavraždit vlastní rodinu.

Když se Héraklés z kletby vzpamatoval a zjistil, co provedl, v pocitu viny vyhledal boha pravdy Apollóna a prosil ho o trest za svůj skutek. Apollón určil, že aby bylo Héraklovi odpuštěno a aby dosáhl nesmrtelnosti, musí vykonat dvanáct heroických skutků ve službě u krále Eurysthea. Každý z úkolů byl zkouškou odvahy, síly, vytrvalosti a rozumu. Známé jsou boj s hydrou, čištění Augiášových chlévů, zkrocení krétského býka a zastoupení Atlase v držení nebeské klenby při získávání zlatých jablek Hesperidek.

Héraklés nakonec všechny úkoly splnil, smyl ze sebe hřích, který ani tak docela nebyl jeho, a provedl ještě více pro lidstvo záslužných činů (jako vysvobození Prométhea z řetězů). Dnes je jeho jméno prototypem hrdinství a on sám sedí s bohy na Olympu.

Héráklés
Héráklés

Achilles

Druhého velkého hrdinu vykreslil Homér v eposu Iliada. Byl jím Achilles, syn krále Pélea a mořské nymfy Thetidy. Ta trpěla přehnanými obavami o bezpečnost svého syna, chtěla ho udělat nezranitelným, a tak ho ponořila do řeky Styx. Držela ho však přitom za patu a ta proto zůstala jeho jediným zranitelným místem. Když se později Thetis dozvěděla o věštbě předpovídající Achillovi smrt v Trojské válce, zamaskovala ho za ženu a poslala na ostrov Skyros. Achilles ale ani tak svému osudu neunikl.

Wellingtonův památník v Londýně zobrazující sochu Achillese.
Wellingtonův památník v Londýně zobrazující sochu Achillese.

Trojská válka

Trojská válka začala, neboť Zeus se rozhodl, že lidské pokolení třeba protřídit a lstivými úskoky poštval proti sobě Řeky a Trójany. Na svatbu Achillových rodičů pozval trojského prince Parida. Vyzval ho, aby vybral nejkrásnější ze tří bohyň – Héru, Aténu nebo Afroditu – a každá z nich nabídla Paridovi úplatek, aby soutěž krásy vyhrála. Jako nejlákavější se ukázala nabídka Afrodity. Slíbila Paridovi nejkrásnější ženu světa, Helenu. Komplikace nastala když se ukázalo, že Helena už byla vdaná za krále Sparty Meneláa. To však Afroditu neodradilo od splnění slibu a Parida navedla, aby Helenu unesl.

Meneláos, jako pravý Sparťan, to samozřejmě nenechal jen tak. Shromáždil armádu nejvyhlášenějších řeckých bojovníků včetně Achilla a vyrazil si do Tróje po manželku. Krvavá válka trvala deset let. Za prvních devět let se stal Achilles nejobdivovanějším z řeckých vojáků, ale desátý rok se vše změnilo. Po intrikách Meneláova bratra Agamemnona a zásazích boha Apollóna se musel vzdát své milenky a ztratil i nejlepšího přítele. Když se vrátil do Tróje aby ho pomstil, Paris mu střelil šíp přesně do oné pověstné paty a Achilles byl na místě mrtvý, čímž se věštba naplnila.

Odysseus

V Trojské válce se kromě Achilla, setkáváme i s jiným známým jménem. Král Odysseus byl hlavní postavou Homérova eposu Odyssea a v jistém smyslu protikladem impulzivního Achilla. Odysseus vynikal důvtipem, chladnou hlavou, řečnickými a diplomatickými schopnostmi. Vymyslel i legendární plán, díky kterému se Řekům Tróju podařilo konečně dobýt.

Busta Odyssea
Busta Odyssea

Trójský kůň

Řekové předstírali rezignaci, spálili svůj tábor a naoko odešli. Na místě zanechali jen obrovského dřevěného koně a muže svázaného v křoví. Když přišli zvědaví Trójané a zjišťovali co se stalo, muž jim řekl, že Řekové odešli a kůň je obětním darem bohyni Athéně. Trójané, i navzdory varování kněze Láokoóna a věštkyně Kassandry, koně převezli do svého města. Tam z útrob Trojského koně v noci vyskákali řečtí vojáci pod vedením Odyssea, přemohli stráž a vpustili dovnitř zbytek svého vojska. A to byl začátek konce slavné Tróje.

Trojský kůň
Trojský kůň

Odysseův dlouhý návrat z Tróje do rodné Ithaky, plný podivuhodných zážitků - s kyklopem Polyfémem, zrádnými Sirénami, nebo lidožrouty - se následně stal inspirací pro nejednoho dobrodružného cestovatele, cestopisný román i moderní road-movie.

Erós

Ještě předtím než ho Římané přejmenovali na Amora (anebo Cupida), a dávno předtím, než se stal maskotem svátku sv. Valentýna, objevil se bůh lásky v Řecku jako Erós. Hésiodos ho dokonce popsal jako jedno z původních božstev zrozených z Chaosu. Hlavní náplní existence tohoto boubelatého chlapce s andělskými křídly se zdá být zahrávání se s city obětí svých šípů, bohy nevyjímaje. Jedna legenda říká, že vstřelil zlatý šíp vášně do boha Apollóna, který se šíleně zamiloval do nymfy Daphne. Erós však disponuje i šípy olověnými, a právě takovým trefil Daphne, čím docílil, že vůči Apollónovi cítila od té chvíle pouze odpor. Kdo říkal, že bohové to mají lehké?

Eros
Eros

Sfinga

Jelikož řecká kultura nebyla od zbytku starověkého světa v žádném smyslu izolovaná, pronikla do její mytologie i cizí monstra. Sfinga, původem z Egypta, je hybridem s lidskou hlavou, tělem lva, občas i ptačími křídly a pověstí zrádné, zákeřné a nemilosrdné bytosti (terorizující například město Théby). Příběh o tom, jak se zrodila ta písková v Gíze říká, že egyptskému princi Thutmoseovi se nejprve zjevila ve snu a žádala ho, aby ji vykopal zpod písku. Odměnou za to mu nemělo být nic menšího než titul budoucího faraóna. Thutmos se jím i reálně stal, což tak trochu nabourává řecké vnímání sfingy jako nedůvěryhodné příšery.

Sfinga a pyramídy v Gíze
Sfinga a pyramídy v Gíze

Delfy

Z bájných míst patří dominantní postavení bez pochyby Delfám. Zeus, aby zjistil, kde přesně se nachází střed Země, vypustil z Olympu na oblohu dva orly – jednoho na východ, druhého na západ. Ti se setkali v bodě, který Zeus označil posvátným kamenem, zvaným Omfalos (pupek světa). Chránil ho strašný drak Pýthón, disponující vědomím, příčetností a dokonce věšteckými schopnostmi. Jediný, kdo se mu dokázal úspěšně postavit, byl Apollón. Poté, jak Pýthóna skolil, získal jeho schopnosti a postavil na místě středu světa slavnou věštírnu.

Athéna

K mýtům patří i pojmenování řeckého hlavního města – Athén. První král Attiky Cecrops pojmenoval své město po sobě, Cecropia. Bohům Olympu se to však nelíbilo a tento milý kousek země chtěli pojmenovat po některém z nich. A jak už to v mytologii bývá, začali o tuto výsadu mezi sebou soupeřit. Nejvytrvalejšími byli Poseidon, bůh moře, a Athéna, bohyně moudrosti. Na vyřešení jejich sporu se Zeus rozhodl, že rozhodnou obyvatelé Cekropie podle toho, kdo ze soupeřů jim nabídne nejlepší dar.

Poseidon použil svůj trojzubec, udeřil jím o kámen a ze země vytryskl pramen vody. Vděčnosti od lidí se však nedočkal, voda z pramene byla totiž slaná. Bohyně Athéna udeřila kopím o zem a ze země vyskočila rozkošná oliva. Tento dar se občanům líbil víc, protože s olivou dostali jídlo, olej i dřevo na topení. Tak se Athéna stala patronkou města, a to dodnes nese její jméno.

Socha Athény
Socha Athény

Sparta

K nejvýznamnějším starověkým řeckým městským státům patřila i Sparta – jedinečný militaristický stát, díky čemuž se stala politickou, a hlavně vojenskou mocností. Legenda říká, že Spartu založil Lakedaimón (syn Dia a Taygety), který město pojmenoval podle své manželky Sparty.

Ruiny města Sparta na jihu Peloponéského poloostrova.
Ruiny města Sparta na jihu Peloponéského poloostrova.

Théby

Ještě častěji se v řecké mytologii zmiňují Théby. Figurují jako rodiště Hérakla, Dionýsa, Niobé, Oidipa a Antigony. Zdejších "sedm bran" a hradby prý vybudovali bratři Amfíon a Zéth, přičemž Amfíon měl skládat bloky kamenů hrou na svou lyru. Městský hrad Kadmeia podle legendy postavil Kadmos poté, co usmrtil draka, který pustošil zdejší zemi. Jedním z Kadmových synů byl Oidipus, který předal vládu svým synům Eteoklovi a Polyneikovi s tím, že se bratři budou každoročně střídat ve vládnutí. Eteoklés však toto ustanovení porušil a vlády se nevzdal, což bylo podnětem k tažení sedmi proti Thébám.

Korint

V seznamu nemůže chybět ani město Korint. Existují dvě verze toho, jak město vzniklo. Podle jedné ho založil Korinthos (potomek boha Hélia). Podle té druhé město založila bohyně Efyra (dcera titana Okeana). Podle mýtů byl původním králem Korintu bájný Sisyfos. A ke Korintu se váže i další legenda, která říká, že právě v tomto městě Iásón opustil svou manželku Médeu. Město v této době vyvinulo také korintský sloh, který patří, spolu iónským a dórským, ke klasickým slohům antické architektury. Hlavice korintského sloupu byla ze všech tří nejvíce propracovaná.

Hádés a Persefona

Lovestory Háda a Persefony je další ze série o lásce a únosu. Zamiloval se Hádés, bůh podsvětí a Diův bratr, a jeho vyvolenou byla Persefona, dcera bohyně Démétér, nejmocnějšího Dia (což ji tedy činí Hádovou neteří). Únos zosnovali oba bratři a provedli ho, když si Persefona jednoho dne hrála na louce. Nic netušíc si odtrhla narcis a jen nevěřícně přihlížela jak se dírka, která po něm zůstala v zemi, zvětšovala a ozýval se z ní hrozivý dupot kopyt.

Vztah v říši mrtvých ale kupodivu neskončil tragédií. Persefona se do svého únosce nakonec zamilovala a vyjednala si, že šest měsíců v roce může trávit na zemském povrchu. S jejím každoročním příchodem Řekové oslavují jaro.

Persefona
Persefona

Pandořina skříňka

K úkolům dobrého mýtu patří i poučit svých adresátů o nástrahách lidské slabosti. Pandořina skříňka byla objektem obsahujícím božské dary různého druhu, věnovaná bohy dívce jménem Pandora (v překladu „Obdarovaná všemi dary“). Poté, co dal Prométheus lidem oheň, rozhněval Dia a ten chtěl potrestat celé lidstvo. Přikázal Héfaistovi aby vytvořil ženu, jaké žádný muž neodolá. Zeus jí vdechl život a ostatní bohové ji zasypali dary.

Dary však zůstaly zavřené ve skříňce a bohové Pandoru upozornili, že ji nesmí otevřít. Po příchodu na Zemi dívka učarovala Prométheovu bratrovi Epiméteovi, za kterého se i vdala. Netrvalo dlouho a, jak se dalo čekat, skříňku otevřela. Ze skříňky se za trest na celé lidstvo vyřítily nemoci, trápení a starosti. Pandora, po uvědomění si toho, co se stalo, zkusila skříňku znovu zavřít. To se jí podařilo, ale zachránila jen jediný z darů, naději.

Ariadnina nit

Ariadnina nit je o nacházení cesty z bludiště. Legenda říká, že poté, co padly Athény, minojský král nařídil, že město musí každý rok do Kréty poslat sedm dívek a sedm chlapců. Ti budou zavřeni do labyrintu, ve kterém žil napůl člověk, napůl býk Minotaurus, aby je zabil. Při třetí „várce“ obětí se k vybraným nešťastníkům přidal dobrovolně i hrdina Teseus, syn athénského krále Aigea, protože chtěl Athény tohoto trestu zbavit. Krétský král hrdinu vlídně přijal, ale upozornil ho na to, že i kdyby se mu podařilo Minotaura zabít, z labyrintu se stejně ven nedostane.

V předvečer cesty k labyrintu se (s pomocí bohyně Afrodité) královská dcera Ariadna do Thésea zamilovala.

Jejich city byly vzájemné, a tak Ariadna předala Théseovi kouzelný meč a klubko nití, které bude na cestě rozmotávat, aby se dostal z labyrintu. Hrdina našel Minotaura a po těžkém boji ho zabil. Díky niti pak bezpečně opustil i samotný labyrint. Král musel splnit slib a zrušil povinnou každoroční oběť.

Socha Ariadny s klubkem nitě
Socha Ariadny s klubkem nitě

Tantalos

Tantalova muka jsou završením příběhu o Tantalovi, králi lýdského města Sipylu. Přátelil se s Diem a dalšími obyvateli Olympu, a tak z toho zpyšněl, že se jim chtěl rovnat. Pozval k sobě několik bohů, aby si otestoval jejich vševědoucnost. Zabil svého syna Pelopa, rozčtvrtil jeho tělo a udělal z něj skvělý pokrm, který pak naservíroval bohům. Ti ho ale hned odhalili a za jeho strašné činy ho zbavili království a uvrhli do podsvětí, kde trpí nejtěžší muka. Stojí v průzračné vodě, ale když se chce napít, voda ustoupí. Nad ním jsou větve plné jablek, ale když se k nim natáhne, větve se vzdálí. Visí nad ním obrovský balvan, který je na spadnutí, ale nikdy nespadne, aby ukončil jeho trápení.

Sysifos

Sysifovská práce je synonymem marnosti počínání. Sisyfos byl zakladatelem a prvním králem Korintu, ale kromě toho, že byl chytrý, byla i mimořádně lstivý a pomstychtivý. Několikrát se mu podařilo oklamat samotné bohy, a nakonec skončil tak, že musel tlačit obrovský kámen na kopec, ale vytlačit se mu ho nikdy nepodařilo, protože mu kámen těsně před vrcholem vždy vyklouzl.

Muž tlačící kámen nahoře kopcem zobrazující Sysifosa.
Muž tlačící kámen nahoře kopcem zobrazující Sysifosa.

Tři sudičky

Dosud to vypadá, jakoby Zeus mohl opravdu všechno. Nicméně existuje síla, které si (alespoň podle starších legend) nedovolí odporovat ani on – tři sudičky. Moiry drží ve svých rukou nit života. Jsou dcerami bohyně osudové nezbytnosti Ananké a jejich jména jsou: Klóthó – přede nit osudu, Lachesis – nit osudu měří a Atropos – nit osudu přestřihuje.

Tři sudičky
Tři sudičky

Vlkodlak

V Řecku má původ i příšera, běžně považovaná za germánskou, případně skandinávskou. Zeus, aby zůstal v bližším kontaktu se svými vyznavači, putoval převtělený za smrtelníka po království Arkádia. Jeho přestrojení ale nebylo dostatečné, božské kvality začaly být očividné a lidé ho otevřeně velebili aniž by věděli, s kým mají co dočinění. O zázračném cizinci se časem doslechl i král Arkádie Lykáón. Uspořádal na jeho počest hostinu, ale aby vyzkoušel, zda jde o pravého boha, obětoval vlastního syna Nyktima a jeho maso podával na hostině. Pravý bůh musí přece ihned poznat, co mu servírují. Rozzlobený Zeus to samozřejmě zjistil a zareagoval božsky impulzivně, co pro drzého Lykáóna znamenalo, že skončil jako první vlkodlak v historii.

Vlk
Vlk

Medúza

Zeus se neštítil pomoci ani svým nemanželským potomkům. Aby se Perseovi podařilo nemožné, setnout hlavu Medúzy (jedné ze tří Gorgon), pod jejíž pohledem do té doby každý člověk zkameněl, povolal Zeus na pomoc Athénu a Herma. Bohyně bojové strategie vybavila Persea velkým měděným štítem. Ten sloužil jako zrcadlo a díky němu se nemusel hrdina na Gorgony dívat přímo. V odrazu se objevil i Diův posel Hermés a ukázal Perseovi na správnou, jedinou smrtelnou, hlavu Medúzy. Tu Perseus bez váhání sťal.

Perseus a hlava medúzy.
Perseus a hlava medúzy.

Oidipus

Oidipus byl synem krále Laia a Jokasty. Laiovi věštba předpověděla, že zemře rukou vlastního syna. Rozkázal proto malého Oidipa odnést do hor a nechat napospas divoké zvěři. Našel ho však pastýř a odevzdal králi Polybovi, který Oidipa vychoval. I mladý Oidipus se v Delfách od věštkyně dozvěděl, že jeho osudem je zabít svého otce. V strachu o Polyba, jehož považoval za otce, se nevrátil zpět do Korintu, ale vydal se do Théb. Cestou se zapletl do potyčky se starcem a po fyzické konfrontaci ho zabil. Tím starcem byl Laios a obě věštby se tak naplnily aniž by o tom jejich aktéři věděli. V Thébách Oidipus vyřešil hádanku Sfingy, město od ní osvobodil a za ženu si vzal vlastní matku – opět, aniž o tom věděl. Pravdu se dozvěděl až po letech od slepého věštce a v žalu se vrátil do Korint

Cestujte s CK SEN do Řecka i na poznávací zájezdy do celého světa.

Parthenón v Aténach
Parthenón v Aténach

Všechny články autora

Pavel Fellner

Průkopník našich cest do Indonésie a Polynésie. Několikrát absolvoval cestu kolem světa, průvodcuje jižní Ameriku, Barmu, Thajsko, Indii, Čínu, Tibet, Nepál, Bhután, Etiopii, Keňu, Tanzanii, Namibii, JAR...., miluje Stolové hory ve Venezuele, koupe se s tučňákama na Antarktidě a vyběhne na každou sopku, kterou spatří. Bohém s odbornými znalostmi z řízení a marketingu si na zájezdech vychutnává každý moment. Okouzlí Vás nejen dojemnou hrou na klavír, vědomostmi, ale i talentem zorganizovat věci tak, abyste si vaši dovolenou dokonale užili. Velmi dobře vaří a v restauraci vám rád pomůže najít přesně to víno, na které máte chuť. Z dovolené, kde vás provází, se vám nebude chtít odejít.


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Více informací