- Více než 10 let zkušeností se SEN průvodcem
- Komfortní zájezd s perfektní přípravou – přesně ve stylu Jižní Koreje
- To nejlepší z korejského BBQ – autentické chutě, na které nezapomenete
- Plavba mezi vápencovými ostrůvky Národního parku Rock Islands
Tel.: 224 250 138, 608 482 877 | Email: cksen@cksen.cz
Tento zájezd je úžasný a téměř 2 týdny po návratu si uvědomuji, jak je Japonsko a
jeho fungování návykové. A toto je asi jediná negativní věc na tomto tripu - zjistíte, že
věci, které by měly u nás fungovat úplně přirozeně, Vám chybí a vracíte se do
evropské reality (tedy spíše do té české). Vyjadřuji velké poděkování a obdiv
Martinovi za parádní 2 týdny, úžasné zážitky a možnost poznat tuto fantastickou zemi.
Jarda
S ohodnocením srpnového zájezdu napříč Japonskem jsem mínila pár dní počkat. Počkat dokud se myšlenky neutřídí, dojmy vstřebají a následně u šálku zeleného čaje sepsat konstruktivní a sofistikované hodnocení absolvovaného zájezdu. Z Tokia jsme přiletěli už před týdnem a této naděje se definitivně zříkám, cesta Japonskem bude asi vždy příjemně chaotickou směsí skvělých zážitků a pozitivních obrazů, z nichž je obtížné vybrat jeden jediný. Bylo úžasně osvěžující přesvědčit se, že se i v době, kdy už téměř nic není tajemné a nepoznané se možná cítit jako dítě, pro které je všechno zcela nové a fascinující. Obdiv patří perfektnímu průvodci Martinovi Navrátilovi, díky kterému jsme nebyli až tak ztraceni v překladu :) Objevování na vlastní pěst má své neoddiskutovatelné kouzlo, ale pokud průvodce dokáže přiblížit danou zemi a zároveň navodit příjemný pocit domova, tak je to dokonalé. Martin to zvládl bez chybičky. Zájezd vřele doporučuji! Méně příjemná je následná opětovná adaptace na českou mentalitu a zejména pražskou MHD :)
Romana J.
Po návratu z dovolené a aklimatizaci začínám rekapitulovat zážitky předešlých dní. Jednoznačně jsme se setkali s jinou kulturou, milými a uctivý lidmi, neustále se uklaňajucími Japonci, je to nakažlivé, takže uklánění jsme podlehli i my. První dotek s Asií začal přistáním v moderním a obrovském Soulu. Naše první kroky vedly do demilitarizované zóny, kde jsme viděli tunely vyhloubené Severokorejci vedoucí k Jižní Koreji, travnaté hrobky s vstupem do jedné z nich, velký rybí trh, kde jsme ochutnali rozčtvrcené, ještě se hýbající chobotnice (po snědení jsem měl pocit, že se chce vrátit ven ze žaludku). Obrovské Tokyo nás přivítalo vedry, které jsme při prohlídce moderního města ani navnímali. Človek až žasne, že tak velké město je tak čisté, měli bychom si brát příklad od Japonců. Zde jsem poprvé jedl sushi, talířky se sushi byly na jedoucím pase. Překrásný chrámový komplex v každém zanechává nezapomenutelný dojem. Hirošima - obhlídka torza jediné budovy, která zůstala po výbuchu atomové bomby do dnešních dnů s návštěvou muzea je smutné. Zde jsme byli i na baseballu, kde atmosféra byla neuvěřitelná. Kjóto dýchá historií, překrásné uličky plné turistů, můžete zde potkat gejšy a vyfotit se s nimi, množství suvenýrů, ze kterých si určitě něco koupíte. Nara s fascinujícím bronzovým budhou.V chrámu se nachází také dřevěný sloup s otvorem, přes který když prolezete, splní se vám vaše přání a budete osvícení. Já jsem se pokoušel, ale nepodařilo se mi to.
Takže osvícenosti už nedosáhnu a má přání nebudou vyslyšena. Nebo se ještě jednou vrátit do Japonska a opět se pokusit prolést otvorem? Osaka, další moderní velkoměsto Japonska. Opět čisté se svědomitými lidmi a návštěva hradu, ze kterého je nádherný výhled na Osaku. Závěrem musím zmínit našeho průvodce Martina Navrátila. Jeho odbornost, profesionalita, humor a ochota ve všem pomoci nám zážitek z dovolené ještě více umocnila. Jak se říká lépe je jednou vidět než stokrát slyšet. A je co vidět.
Josef
Už dávno jsme toužili vidět a poznat Japonsko alespoň na krátký čas a jsem rád, že jsme byli ve skupině, která vyjela do Japonska jako první po nešťastném tsunami a událostech ve Fukušimě. Obavy z této cesty jsme však neměli. Nepodléháme bombasticky působícím zprávám, které - posuzovány očima geograficky malinkého státu - často vyvolávají představu, že celý svět je pouze řetězec katastrof se střelbou, uragány, záplavami a zemětřeseními. Tudíž ani tomu, že pokud je v Japonsku tsunami, tak celá země je určitě zničena, nebo pokud je lokální problém s elektrárnou Fukušima, tak všech 127 milionů Japonců je ozářených a nemohou konzumovat žádné potraviny. Ty zprávy falešně hladí duši nejednoho našince, že pokud takto "světově" hodnotí katastrofy, tak i on má světový rozhled.
Japonsko jsme tedy navštívili a skutečnost předčila naše očekávání. Tokio, Hirošima, Kjóto, Nikkó, Ósaka a všechna ta okolní místa se šintoistickými a buddhistickými památkami a krásnou zahradní architekturou působí klidně a důstojně. Vše funguje, vše je čisté, upravené, šinkanzen odjede na minutu přesně, aby se pak s vámi rozběhl 300 km rychlostí. Budete obdivovat moderní výstavbu výškových domů s rozhlednou a rychlovýtahy. Zalíbí se vám krásné šaty gejš, které vám předvedou sympatické modelky. Prohlédnete si zápasníky sumo, kteří trénují a zápasí jako obvykle, milé a zdvořilé děti ve školních stejnokrojích vás pozdraví, zamávají a vyfotí se s vámi, prodavačky se několikrát ukloní, když se přiblížíte k jejich zóně, koupené tričko či košili vám odnesou k východu a tam se s vámi rozloučí, v restauracích vám předem dají vlhký teplý ubrousek, abyste si před jídlem očistili ruce, v arkádových ulicích najdete obchody se stovkami, možná tisíci pestrých pochutin, zákusky, dorty, ovocnými poháry, posedíte si při dobrém japonském pivu a vyberete si některé talířky suši, které krouží kolem pultu. A toalety jsou tam čisté, často tak jako laboratoře. A vždy zdarma. A pokud si tam odskočíte, batůžek si můžete klidně nechat na lavičce, když se vrátíte, bude tam.
Určitě byste dostali výčitky svědomí, pokud byste odhodili nějaký papírek či nedopalek cigarety, protože tamní ulice jsou absolutně čisté. A protože psa tam obvykle uvidíte pouze v maličké velikosti, i to pouze v košíku na kole nějaké Japonky, naše domácí poměry vám zde nehrozí. A výčitky svědomí téměř dostanete i tehdy, jestliže chcete nechat nějaké spropitné číšnici v restauraci. Uvedete ji totiž do rozpaků, protože ona chuděra nedokáže pochopit, co to děláte.
Těch zážitků je množství, a všechny jsou jen příjemné, případně příjemně šokující. Třeba je opravdu vše zažít přímo tam, v Japonsku, mezi těmi milými, zdvořilými, svědomitými, čistotnými a přesnými obyvateli tisíců ostrovů, co jsou zvyklí na přírodní katastrofy a co se s nimi umí vypořádat. Vypořádat tak důsledně, že nepocítíte, že tam vůbec nějaký problém byl.
Josef a Alenka
Byla to moje první cesta se SNEM, a přesto nevydařenému opožděnému návratu domů, za což můžeme vděčit "prý nejlepší" letecké společnosti, určitě ne poslední. Byly to úžasné dva týdny ve dvou úžasných zemích. Mě jako milovnici historie tam přitahovaly hlavně historické artefakty, které vidět živě bylo něco neskutečné a nezapomenutelné. V Koreji bylo opravdu velkým plusem mít vlastní dopravní prostředek (a k tomu jako grátis vynikajícího řidiče: D), protože jsme si mohli beze spěchu vychutnat vše, co nás zaujalo. Zajímavé bylo vidět, jak se mohou tři města v téže zemi, tak lišit od sebe. Jsem ráda, že jsem na vlastní oči mohla vidět a zažít Jižní Koreu a život v ní, co jsem dosud znala jedině přes jejich TV seriály. Od Japonska jsem nečekala žádné překvapení, protože to byla odjakživa země mých snů a měla jsem o ní nastudované až-až, přesto jsem během cesty získala takové informace, o kterých jsem neměla ani ponětí, a viděla místa, v které jsem už ani nedoufala (údolí Owakudani), takže i Japonsko mě dokázalo něčím překvapit, za což jsem opravdu vděčná. Mými nejočekávanějšími zastávkami byly nesporně Kjóto a Nara, které nejenže nezklamaly, ale mě přímo uchvátily. Samozřejmě i všechna ostatní místa, která jsme navštívili, zanechali ve mně samé pozitivní dojmy. Cesta přejezd šinkansenem byla úplně super (i díky našim úžasným spolucestujícím, kteří se vždy postarali o zábavu) a cestování metrem v mých vzpomínkách se už vždy bude rovnat zábavnému chaosu (hlavně hledání správného východu - kde kromě správné cesty člověk dokáže "ztratit" ještě i průvodce :D). Pohodová atmosféra a zaběhnuté bezchybné fungování všeho v Japonsku mi už teď chybí (není snadné vrátit se do české reality). Co se týče ubytování, pronajaté dopravy a japonských průvodců - nemohu si na nic stěžovat, všechno bylo takové, jaké to mělo být. Přestože hotelové pokoje byly mnohem menší oproti těm korejským, vybavení bylo dořešeno tak, že člověk nepociťoval, že by byl v nějakém stísněném prostoru (Japonci to mají pořádně promyšlené). Stravování bylo také na úrovni (už teď přemýšlím nad tím, jak si doma připravit okonomiyaki, které by bylo alespoň zpola tak dobré, jako v Japonsku). A na závěr, co se týče našeho průvodce, jsem ráda, že jsme měli právě Jirku Jobánka. Svou práci vykonává opravdu profesionální - byl vždy usměvavý, maximálně trpělivý (s milým úsměvem dokázal odpovědět i na tu nejhloupější otázku), nabitý informacemi a ochotný, za což mu patří obrovská díky.
Erika Vandová
Když to chcete jíst, tak prosím, je to na Vaši vlastní zodpovědnost. Může Vás to udusit. Před pár lety vzal přítel svou milou na tuto pochoutku a ta se při ochutnávce udusila. Chobotnice jí zůstala v krku a nebylo jí pomoci. Ani silný korejský alkohol nepomohl, který jinak pomáhá. Přesto to chceme zkusit. O co jde? Sníst živou chobotničku. Větší než je průměr vašeho hrdla. Třeba se posílit. Potom nám přinesou bílou chobotnici. Bereme ji, překousneme a polykáme. Mně se to chytá na krku, ale nakonec padá do žaludku. Kromě mně tuto delikatesu zkouší ještě jeden člen naší výpravy. Jeho matka nevěří vlastním očím, ale co může dělat. Hodně návštěvníků zkusí tuto jihokorejskou delikatesu. Někdo z nás prohlásí, že cítí, jak se mu svíjí chobotnička v žaludku. Ano, prý je to normální. Skvělý adrenalin. Neskutečný pocit, jak vám něco leze v útrobách těla. Už jsem zkusil živé srdce hada, koláčky z much, ale toto je něco, na co řeknete jen WAU a je třeba to zapít.
Přijíždíme do 3,5 milionového města Busan, které je druhým největším městem Jižní Koreji, hned po hlavním městě Soul. Žije zde obrovská komunita mladých lidí, kteří dávají městu obrovské množství energie. Hned po příjezdu se touláme po úzkých uličkách dnes kulturní vesnice Gamcheon, která je přezdívaná jako korejské Machu Picchu. Je to část města, kde kdysi žili trestanci a uprchlíci. V posledních letech se sem nastěhovaly běžné rodiny, které zde začaly otevírat malé kavárny. A dnes? Dnes je to centrum umělců a umění, kde na vás na každém rohu číhá buď krásná vyhlídka do centra Gamcheon nebo nějaká zajímavá hipsterská kavárna plná uměleckých děl. Z kulturní vesnice Gamcheon se přesouváme do parku Igidae, ze kterého máme krásný výhled na panorama nejmodernější části města Haeundae, kde stojí futuristické mrakodrapy. Z parku Igidae se k nim táhne nejkrásnější most města – Gwangandaegyo. V překladu to znamená diamantový most, který dostal tuto přezdívku díky nádhernému třpytivému nočnímu osvícení. V parku Igidae nás čeká krásná 30minutová túra po skalách na pobřeží Japonského moře. Den ukončujeme na největším rybím trhu v Busanu, kde ochutnáváme delikatesu Jižní Koreji – Sannakji. Jde o malou čerstvou chobotnici, která je zabita těsně před tím, než ji dostanete na talíři. Díky nervovým zakončením se její chapadla kroutí ještě na talíři a později i v žaludku. Je to obrovský zážitek. Pozor, aby se vám nezachytila v krku!
Už při vstupu do tradiční korejské restaurace vás obklopí směsice vůní – kouř z grilu, česnek, sezamový olej a marinované maso slibují výjimečný zážitek. Usedáte ke stolu, kde je uprostřed zabudovaný gril, a personál přináší podnosy plné čerstvého masa – tenké plátky hovězího, vepřového bůčku, marinované bulgogi i jemné kousky kuřecího. Všechno si připravujete sami – grilujete, obracíte, a pak hned ochutnáváte. Na stole se brzy shromáždí i bohatá nabídka příloh – kimchi, fermentovaná zelenina, čerstvý salát, nakládané ředkve, tofu, omáčky i miso polévka. Berete list salátu, do něj vložíte kousek masa, česnek, trochu pasty ssamjang a zabalíte do voňavého sousta. Chuť je intenzivní, šťavnatá, pikantní a zároveň dokonale vyvážená. Všichni u stolu se smějí, sdílejí, podávají si další porce a zkouší nové kombinace chutí. Korejské BBQ není jen o jídle – je to společenský rituál, který spojuje lidi, zpomaluje čas a umožňuje si naplno vychutnat přítomný okamžik. Ať už jste milovník masa nebo jen zvědavý gurmán, tento zážitek se vám vryje do paměti vůní, chutí i atmosférou, kterou jinde na světě nezažijete.
Vydáváme se severním směrem a krajina kolem nás se postupně mění – města střídají pole, silnice se vyprazdňuje a atmosféra houstne. Před námi se otevírá jedno z nejnapjatějších a zároveň nejpozoruhodnějších míst světa – demilitarizovaná zóna (DMZ), která už více než 70 let rozděluje Korejský poloostrov. Tady končí Jižní Korea a začíná tajemný sever. Stojíme na pozorovací plošině vyhlídky Odusan Unification Observatory a dalekohledem nahlížíme do dáli – za ostnatými dráty, betonovými zábranami a hlídkovými věžemi se v oparu rýsují kopce Severní Koreje, malá vesnice a tichá pole. Jsme jen pár stovek metrů od hranice jednoho z nejizolovanějších států světa. Působí to neskutečně – jako by se zastavil čas. Dalekohledy přibližují vzdálené budovy a chvíli máme pocit, že nahlížíme do zakázaného světa. Návštěva DMZ je zážitkem, který vás nutí přemýšlet. Je to místo kontrastů – klidná příroda obklopující zónu působí až idylicky, ale v pozadí cítíme historii, bolest a naději. Zážitek, který se těžko popisuje – a ještě hůř zapomíná.
Pomalu vplouváme do klidné laguny obklopené zelení – voda je tichá, průzračná a má smaragdový nádech. Nasazujeme potápěčské brýle, zhluboka se nadechujeme a noříme se pod hladinu. V tento moment se ocitáme v jiném světě. Všude kolem nás se tiše vznášejí tisíce zlatavých medúz, měkkých, průsvitných a naprosto neškodných. Je to jako plavat uprostřed snu, mezi stvořeními, která se pomalu pohybují v rytmu proudů. Pozorujeme, jak tančí kolem nás, některé ve skupinách, jiné jako samostatní poutníci vodním světem. Nemají žahadla, neubližují. Jen jsou – a to je víc než dost. Slunce, které dopadá na hladinu, vytváří zlaté odlesky a každé máchnutí rukou rozvíří roj živých perel. V Jellyfish Lake na ostrově Eil Malk je zakázané používat ploutve, a tak se pohybujeme pomalu, tiše, s úctou k tomuto jedinečnému ekosystému. Není tu hluk, není tu spěch. Jen my, voda a medúzy, které tu žijí od doby, kdy toto jezero bylo odříznuto od oceánu. Je to zážitek, který nelze plně zachytit slovy ani fotografiemi – čistý, klidný a magický moment spojení s přírodou, která jako by ani nepatřila do našeho světa.
V srdci moderního Soulu, města plného kontrastů a inovací, se otevírá zcela jiný svět – svět vysoké gastronomie, kde se staré korejské recepty proměňují v zážitky hodné michelinských hvězd. Usedáme do elegantních, tichých prostor, kde každý detail – od výhledu po tvar lžičky – podtrhuje to hlavní: dokonalost na talíři. Gastronomické zážitky můžeme v Soulu ulovit ve více než 30 michelinských restaurací. Jedním z vrcholů je restaurace Gaon, oceněná třemi michelinskými hvězdami, kde se servíruje tradiční hanjeongsik – korejské degustační menu, přetvořené do formy jemného umění. Každý chod je poctou korejské historii a sezónním surovinám – fermentované delikatesy, grilované ryby, květinové čaje i polévky vařené podle starých královských receptur. Servis je formální, ale srdečný – a každý chod je malým příběhem. V Jungsik, restauraci s dvěma michelinskými hvězdami, zažíváme něco zcela jiného – novokorejskou kuchyni, která posouvá hranice chutí. Tradiční suroviny jako kimchi, mořské řasy nebo sójové omáčky se tu proměňují v překvapivé, elegantní pokrmy. Milovníci masa ocení Mingles, kde se klasické korejské chutě snoubí s moderními evropskými technikami – například dokonale připravený hanwoo steak se podává s omáčkou z fermentovaných fazolí, která překvapí svou jemností. A ti, kteří touží po autenticitě bez ztráty elegance, by neměli vynechat La Yeon v hotelu Shilla, kde každé jídlo působí jako pocta korejské duši. Večer končíme se sklenkou tradičního makgeolli nebo korejského rýžového vína v ruce a přemýšlíme: jak může něco tak jednoduchého chutnat tak hluboce? Seoulská gastronomie není jen o jídle – je to harmonie chutí, tradice a estetiky, která se vryje do paměti stejně silně jako jakýkoli památník nebo chrám.
Slunce pomalu stoupá nad horizont a paprsky se třpytí na vlnách zelených čajových lístků, které se táhnou do všech stran plantáže. Procházíme se mezi dokonale střiženými řádky čajových keřů – vůně čerstvého listí, vlhká zem a jemný vánek vytvářejí atmosféru, která uklidňuje každým krokem. Plantáž Osulloc není jen o pěstování čaje, ale o celé kultuře, která ho obklopuje. V návštěvnickém centru se dozvídáme o historii korejského čajového umění, ochutnáváme různé druhy zeleného čaje – od svěžího Sejak po jemně opražený Hwangcha – a pozorujeme, jak se tradiční čajový rituál proměňuje v moderní zážitek. V místní čajové kavárně si dáváme zmrzlinu z matcha, jemně hořkou a lahodnou, nebo třeba dortík z čajového prášku a mandlí, který chutná stejně rafinovaně, jak vypadá. A když si na terase sedneme s výhledem na celé zelené moře, které se vlní pod horou Hallasan, máme pocit, že jsme na chvíli součástí jiného, pomalejšího světa. V areálu čajové plantáže se také zastavíme v obchůdku s přírodní korejskou kosmetickou Innisfree, která čerpá inspiraci z čisté přírody ostrova Jeju. Vyzkoušíme produkty vyrobené z místních surovin, jako jsou zelený čaj, mandarinky Hallabong, vulkanický popel a další. Než se nadějeme, odcházíme s taškou přírodních produktů, které nám budou zážitky z návštěvy Jižní Koreje ještě dlouho připomínat.
Soul, je hlavním a největším městem země s necelými 10 miliony obyvatel. Protéká jím řeka Hangang. Tato významná vodní tepna město nejen rozděluje, ale i spojuje – podél jejích břehů vznikly moderní parky, cyklostezky a kulturní zóny, které z ní dělají srdce městského života. Město je obklopeno horami a díky své poloze nabízí kombinaci přírodních scenérií a městské krajiny. Město se pyšní vysokým indexem kvality života. Soul je centrem korejské politiky, obchodu i kultury. Sídlí zde globální společnosti jako Samsung, LG nebo Hyundai, ale také desítky startupů a technologických firem, které dělají z města jedno z nejrychleji se rozvíjejících inovačních center v Asii. Kromě toho se zde pravidelně konají významné sportovní události, včetně mezinárodních turnajů v e-sportech, fotbalu a atletice – a v roce 1988 město hostilo letní olympijské hry. Soul nabízí fascinující kontrasty: od královského paláce Gyeongbokgung, přes tradiční čtvrť Bukchon Hanok Village, až po moderní nákupní zóny jako Myeongdong a ikonickou N Seoul Tower s výhledem na celé město. Za zmínku také stojí čtvrť Insadong či Gangam, z historie také Válečný památník či Národní muzeum.
Druhé největší korejské město najdeme na jihovýchodě země, domov zde našlo zhruba 3,5 milionu obyvatel. Pusan je také největším korejským přístavem a významným dopravním uzlem. Křižují se zde autobusy, metro, železnice, najdeme zde i mezinárodní letiště Gimhae. Trajektové trasy pak fungují mezi Pusanem a několika japonskými přístavy. Je známé svými plážemi, přístavní atmosférou i pestrou kulturní scénou. Tento dynamický přístav spojuje moderní životní styl s tradiční korejskou duší – a nabízí cestovatelům zcela jiný pohled na Koreu, než jaký poskytuje metropolitní Soul. Jedním z hlavních lákadel je slavná pláž Haeundae, dlouhý pás jemného písku obklopený mrakodrapy a kavárnami, která se v létě proměňuje v živé centrum relaxace i festivalů. Nedaleko se nachází Gwangalli Beach, odkud je krásný výhled na osvětlený most Gwangan v noci. Milovníci přírody si oblíbí i dramatické útesy a chrám Haedong Yonggungsa, postavený přímo u mořského pobřeží. Kultura je v Pusanu všudypřítomná – město hostí každoroční Mezinárodní filmový festival a pyšní se pulzujícími trhy, jako je slavný rybí trh Jagalchi, kde lze ochutnat čerstvé úlovky přímo z moře. Za návštěvu stojí také barevná čtvrť Gamcheon Culture Village, labyrint uliček plný street artu, galerií a výhledů.
Město bylo hlavním centrem Království Silla a dnes je domovem významných památek zapsaných na Seznamu světového dědictví UNESCO. Bývá také označováno za živoucí muzeum korejské historie a kultury. Navštívit zde můžete například Tumuli Gongwon, Bulguksa či Seokguram. Ty, kteří mají blíže spíše k živé přírodě, pak jistě zaujme zdejší hojná růžová tráva Muhlenbergia capillaris a Sakurový festival, který se tady koná každý rok na přelomu března a dubna.
Pro všechny, které zajímají mezinárodní vztahy a konkrétně i korejský konflikt, je pak povinnou zastávkou zdejší Demilitarizovaná zóna. Nachází se u pravděpodobně nejkontrolovanějších státních hranic na světě, tj. těmi jihokorejskými a těmi severokorejskými! Najdeme ji zhruba hodinu jízdy od Soulu a je nutné mít na paměti, že je možné ji navštívit pouze v organizované skupině. Je to fakticky pás území nikoho o šířce asi 4 km.
Je to samozřejmě také turistická atrakce, můžete odtud z observatoří nahlédnout do Severní Koreje, dozvědět se více o dlouhotrvajícím konfliktu a dokonce se projít tajným tunelem.
Navštívit byste měli i Park Imjingak či Most svobody, po kterém v roce 1953 přešlo 12 773 osvobozených jihokorejských válečných zajatců. Z observatoře Dora můžete nahlédnout do severokorejské pohraniční vesnice Kijong – dong.
Během návštěvy Soulu budeme mít příležitost navštívit i národní poklad Korejské republiky - historickou bránu Sungnyemun. Je známá také jako Namdaemun („Jižní brána“), která sloužila jako hlavní jižní vstup do města. Je to také symbol královské autority a ochrany. Brána byla ostavena v roce 1398 jako součást původních městských hradeb Soulu během dynastie Joseon, a nyní je jedním z nejvýznamnějších a nejikoničtějších historických monumentů Jižní Koreje. Tato dvoupatrová dřevěná stavba postavená na masivním kamenném podstavci působí impozantně i uprostřed moderního městského ruchu. Sungnyemun spojuje pevnost kamenné základny s lehkostí a krásou tradiční korejské dřevěné konstrukce, čímž vytváří jedinečný architektonický celek. Brána si však prošla dramatickou historií – v roce 2008 byla vážně poškozena požárem, což otřáslo celým národem. Po několikaleté rekonstrukci, je ale znovu otevřena veřejnosti. Na tomto místě můžeme vnímat spojení mezi tradicí a současností, zastavit se a načerpat inspiraci a kousek historie uprostřed pulzující metropole.
Guam, největší ostrov Mariánského souostroví, je fascinující směsí přírodních krás, koloniální historie a domorodé kultury Chamorro. Leží v západním Pacifiku a jako nezačleněné území USA spojuje americký vliv s exotickým kouzlem Oceánie a Asie. Tento malý ostrov nabízí překvapivě pestrou paletu zážitků. Jedním z nejúchvatnějších míst je Two Lovers Point, vysoký útes s panoramatickým výhledem na tyrkysové moře a romantickou legendou o dvou mladých milencích. Milovníci historie ocení Fort Nuestra Señora de la Soledad, španělskou pevnost připomínající koloniální éru. Na jihu ostrova láká přírodní rezervace Talofofo Falls se svými vodopády a bujnou džunglí, zatímco Tumon Bay na severu je centrum resortů, nákupů a bílých písečných pláží ideálních pro šnorchlování a odpočinek. Zajímavým zpestřením může být i návštěva tradiční vesnice Gef Pa’go, kde si návštěvníci mohou vyzkoušet stará řemesla a poznat život původních obyvatel. Nechte se přivítat pohostiností místních obyvatel a unikátní atmosférou ostrova.
Malý ostrovní stát v srdci Tichého oceánu je opravdovým přírodním skvostem, který si zamilují milovníci nedotčené tropické krásy a podmořského světa. Tato perla Mikronésie se skládá z více než 300 ostrovů, z nichž mnohé jsou neobydlené a pokryté bujnou vegetací, omývané křišťálově čistou vodou a obklopené korálovými útesy. Největší chloubou Palau jsou Rock Islands, tisíce vápencových ostrůvků rozesetých po tyrkysovém moři, které vytvářejí jedinečnou scenérii jako z jiného světa. Oblast je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO a nabízí ideální podmínky pro potápění a šnorchlování. Místní vody ukrývají bohatství mořského života, vraků i barevných korálových zahrad. Dalším unikátním zážitkem je koupání v Jellyfish Lake, jezeře plném neškodných medúz, které sem láká cestovatele z celého světa. Kdo touží po klidné pláži, může zavítat na odlehlý Ngardmau Waterfall nebo prozkoumat tradiční vesnice na ostrově Babeldaob, kde se mísí příroda s kulturním dědictvím původních obyvatel.
Tokio je hlavní a největší město Japonska. Nachází se v regionu Kantó na východě ostrova Honšú. Je to jedno z největších měst na světě, žije v něm více než 13 milionů lidí. Primárním dopravním prostředkem je vlak. Železniční síť v Tokiu je nejrozsáhlejší městská železniční síť na světě a její délka se přibližně rovná délce povrchových linek. Čeká Vás prohlídka centra Tokia, zahrady Císařského paláce. Neopomeneme ani Ginzu, nazývanou taky jako Champs – Elysees Tokia. Zde jezdila první japonská auta, tady se poprvé tancoval tehdy moderní charleston. Užijete si i přechod přes Duhový most Prohlédnete si Ódaibu – kdysi součást obranného opevnění Tokia, dnes oddechové místo obyvatel města a IT centrum celé země. Těšit se můžete i na individuální nákupy ve Městě Akihabara, kde najdete elektroniku, o níž jste ani netušili, že se dá vymyslet.
Fudži je nejvyšší hora Japonska. Rozkládá se v regionu Čúbu na hranici mezi prefekturami Šizuoka a Jamanaši na západ od Tokia, z kterého je za jasného počasí viditelná. Hora stojí osamoceně uprostřed nížin při tichomořském pobřeží ostrova Honšú. Sopka vznikala opakovaným vyvrhováním lávy a popela a jedná se tedy o stratovulkán. V současnosti je Fudži považována za aktivní sopku s malou pravděpodobností erupce. Prvním dochovaným záznamem o erupci je z roku 800 př. n. l. Od té doby jich proběhlo několik. Posledním zaznamenaným výbuchem byla tzv. erupce Hóei v roce 1707. Po většinu roku je její elegantní kuželovitý vrchol pokrytý sněhem. Obvod hory na úpatí je 125 km. Kolem hory Fudži leží pět jezer: Kawaguči, Jamanaka, Sai, Motosu a Šódži. Jezera se nalézají uprostřed lesů a jsou propojená potůčky a vodopády.