Nejbližší odjezdy zájezdů ➔
Tokio

Tokio: Tipy, zajímavosti, historie, památky a co vidět?

KDE SE ROBOTI SNOUBÍ SE SAKURAMI

Japonsko nebo chcete – li „Země vycházejícího slunce“ je položkou na bucket listu mnohých vášnivých cestovatelů. A není divu. Jedná se pro Evropany o natolik odlišné kulturní prostředí, které je zkrátka a jednoduše fascinující. Věřte, že skoro vše je zde jinak, než jak jsme my Evropané zvyklí a nejedna věc vás v Tokiu zcela odzbrojí. Jako příklad lze uvést plně digitální toalety, a to i v případě těch nejzapadlejších veřejných záchodků. Ty vám na váš pokyn tlačítkem zahrají melodii, vyhřejí prkénko, vstříknou do místnosti příjemný odér a ještě vás samozřejmě pod vámi vybraným úhlem omyjí. Ale abychom nezůstali u tak přízemních témat, jakými jsou toalety, je nutné samozřejmě vyzdvihnout obecně extrémně vysoký hi tech progres, který je vidět po celém městě.

Ten se pak krásně doplňuje s tisíce let starými japonskými tradicemi, které si dodnes uchovaly svoje významné postavení ve zdejší kultuře. Hlavní město japonského císařství je místem, kde se nebudete nudit ani po čtrnácti dnech pobytu. A pravděpodobně by vás nuda nepotkala ani po roce. Můžete se zde procházet pod rozkvetlými fotogenickými sakurami, setkat se přímo na ulici s roboty nebo také gejšami, relaxovat při pozorování koi kaprů v jednom z mnoha městských parků, ochutnat jedinečnou matcha zmrzlinu nebo se ocitnout ve čtvrti, kde se to jen hemží postavičkami „Hello Kitty“. A přespat zde můžete například v robot hotelu! To vše je však ale pouhý zlomek toho, co v Tokiu lze zažít.

Autor: Petra Špačková

04.01.2024

Čti více
Pohled na Tokio.
Pohled na Tokio.

HISTORIE A POLOHA TOKIA

Japonsko, na rozdíl od většiny zemí jihovýchodní Asie, které se staly v posledních letech oblíbeným cílem českých turistů, je zcela světem sám pro sebe, dokonce asi víc, než se může zprvu zdát. Vše má svůj jasný řád a i zdánlivý chaos způsobený zejména velkou hustotou obyvatelstva funguje jako dobře zorganizované mraveniště. Chvíli však většině turistů trvá, než, byť jen okrajově, do zdejšího systému proniknou. Někdy si mohou připadat trochu jako v oskarovém filmu „Lost in Translation“ známé režisérky Sofie Coppoly.

Tokio (pro japanology 東京), které dříve neslo název Edo, je nejlidnatějším městem světa a hlavním městem císařství. V jeho hlavní části žije cca 10 milionů obyvatel, s příměstskými zónami má však neuvěřitelných 40 milionů. Tokio znamená v překladu Východní hlavní město. Je sídlem japonského císaře a rozkládá se na největším japonském ostrově Honšú.

V minulosti Tokio neuniklo mnohým katastrofám, ať už těm přírodním či těm způsobeným lidskou rukou. V roce 1923 došlo k zemětřesení, při kterém zahynulo 142 000 obyvatel, v roce 1945 byla v rámci 2. světové války zhruba čtvrtina města vybombardována, v roce 1995 zaútočila na tokijské metro teroristická sekta Óm šinrikjó atd. Každopádně menší zemětřesení, tajfuny a menší tsunami zažívá město každoročně a je s nimi nutné v období od srpna do listopadu případně počítat. Poslední větší ránu Tokiu a okolí uštědřil v říjnu 2019 supertajfun Hagibis. Nicméně pro turisty znamenají běžné tajfuny kromě špatného počasí víceméně „jen“ zrušené lety. Japonsko má skvěle propracovaný systém hlášení jakéhokoli nebezpečí a všichni s ním umí dokonale pracovat.

V Tokiu je toho k objevování a poznávání opravdu hodně. A jistě si zde všichni turisté přijdou na své. Na jedné straně se totiž jedná o moderní frenetické město plné světel, neonových reklam, vysokých mrakodrapů, automatů a robotů, na straně druhé zde naleznete oázy takřka zenového klidu v podobě japonských zahrad a meditačních míst. Prvky modernity snoubící se šintoismem a buddhismem, které vyznává 85% obyvatelstva, jsou vidět na každém kroku. A stejně tak působí i většina obyvatel Tokia, na jednu stranu ctí veškeré tradice (uklánění, návštěva chrámů, čajový rituál, nošení kimona atd.), na druhou stranu používají a dokonale ovládají ty nejmodernější technologie.

Noční Tokio.
Noční Tokio.

ZAJÍMAVOSTI TOKIA

  • Stanice Shinjuku, hlavní železniční stanice v Tokiu, je nejrušnější na světě a každý den přes ni přejde přes 2 miliony lidí.
  • V Japonsku, tj. i v Tokiu, je Kentucky Fried Chicken typickým svátečním jídlem.
  • Japonci snědí nejvíce ryb na světě, asi 17 milionů tun ročně.
  • Tokio se dříve jmenovalo Edo.
  • Trh Tsukiji v Tokiu je největším rybářským trhem na světě, který denně zpracovává více než 2 000 tun mořských produktů.
  • Metropolitní oblast Tokio-Yokohama je největší osídlenou metropolí na světě, žije zde necelých 40 miliónů lidí.
  • Tokio má první robot hotel na světě! Je jím Henn na Hotel.
  • Na stanicích tokijského metra jsou světla proti sebevraždám. V roce 2009 úřady instalovaly na nádraží modrá světla ve snaze zabránit sebevraždám. V roce 2013 vědecká práce odhalila, že fungují, sebevraždy klesly až o 84 %. Má se za to, že modré světlo přivádí lidi zažívající psychický stres rychleji do stavu klidu.
  • Tokio je mezi světovou špičkou co do počtu michelinských restaurací.
  • Jedna z dominant města – červená Tokyo Tower – je přímo inspirována pařížskou Eiffelovkou.
  • V Tokiu není problém pořídit prakticky vše z pouličních automatů! Budete až překvapeni jejich pestrým sortimentem.

SEN s Gejšami.
SEN s Gejšami.

CO NEMINOUT V TOKIU A JEHO OKOLÍ

Akihabara

Jednou z nejzajímavějších čtvrtí Tokia je pro našince rozhodně Akihabara. Je to ráj pro vyznavače kultury Otaku, tj. nadšenců pro japonské animované postavičky, komiksy. Vše se zde točí kolem fenoménů manga a anime. Pro ty, kteří nejsou v této oblasti tolik znalí, je dobré připomenout, že se jedná o jeden japonský výtvarný styl, pouze s tím rozdílem, že anime můžete sledovat v televizi, zatímco manga si přečtete v papírovém komiksu. Na ulici potkáte mnoho lidí (v drtivé většině dospělých či teenagerů) v převlecích právě oněch milovaných postaviček. Dalším přívlastkem této čtvrti by mohlo být slovo elektronická. Stala se totiž mekkou prodejců počítačů, her a elektronik obecně. Tolik zboží z této oblasti asi nikde jinde na světě na jednom místě nenaleznete. Akihabara by vám rozhodně na toulkách japonskou metropolí neměla uniknout.

TIP: Kromě obchodů se v této oblasti staly populární různé další podniky související s anime, zejména kavárny „maid cafe“, kde se servírky oblékají a chovají jako pokojské nebo anime postavy, a kavárny manga (manga kissa), typ internetové kavárny, kde si zákazníci mohou číst komiksy.

Čtvrť Akihabara.
Čtvrť Akihabara.

Tokyo Skytree

Tokyo Skytree je televizní vysílací věž a dominanta Tokia. Je hlavním bodem Tokyo Skytree Town v Sumida City Ward, nedaleko Asakusy. S výškou 634 metrů je nejvyšší stavbou v Japonsku a v době svého dokončení, tj. v roce 2012, byla mezi nejvyššími na světě. Dole u základů věže se nachází velký nákupní komplex s akváriem. Vrcholem Tokyo Skytree jsou však jeho dvě vyhlídkové plošiny, které nabízejí nádherný výhled na Tokio. Najdeme je ve výšce 350 a 450 metrů, což z nich dělá nejvyšší vyhlídkové plošiny v Japonsku. Jsou plně uzavřené, nicméně natolik prosklené, že vám nic neunikne.

Tembo Deck, spodní ze dvou palub, je 350 metrů vysoká a rozprostírá se na třech úrovních s nádherným výhledem ze všech jejích pater. V nejvyšším patře jsou vysoká, široká okna, která nabízejí jedny z nejlepších 360° panoramatických výhledů na město. Ve středním patře je obchod se suvenýry a Musashi Sky Restaurant. V nejnižším, 340. patře, najdeme prosklené panely na podlaze, které si můžete přejít, udělat si krásnou fotografii na Instagram, pokochat se výškou či si jen nechat zvýšit adrenalin. Ve výšce 450 metrů pak najdeme Tembo Galleria, kde se projdete proskleným tunelem a opět získáte překrásný výhled na císařské město.

Tokyo Skytree.
Tokyo Skytree.

Sensō – ji

Známý Sensō-ji nebo také Asakusa Kannon je buddhistický chrám nacházející se ve čtvrti Asakusa s atmosférou starého Tokia. Je to jeden z nejbarevnějších a nejoblíbenějších chrámů ve městě. V okolí můžete také spatřit relativně velké množství gejš. A přímo u chrámu si za malý poplatek můžete na svitku přečíst svůj osud (v japonštině a rovněž v angličtině).

Chrám byl dokončen v roce 645, což z něj činí nejstarší chrám v Tokiu. Návštěvníci, kteří se chtějí dostat k chrámu, vstoupí nejprve přes Kaminarimon (Brána Hromu), vnější bránu chrámu Sensō-ji a symbol Asakusy.

Nákupní ulička (trh) dlouhá přes 200 metrů, zvaná Nakamise, vede od brány k druhé bráně chrámu, Hozomon. Vedle typických japonských suvenýrů, jako je yukata (letní kimono) a skládací vějíře, se podél Nakamise prodávají různé tradiční pouliční pochutiny z oblasti Asakusa. Nákupní ulice má historii dlouhou několik století. Za bránou Hozomon stojí hlavní síň chrámu a překrásná pětipatrová pagoda. Svatyně Asakusa, postavená v roce 1649, kdy byl u vlády Tokugawa Iemitsu, stojí bezprostředně vedle hlavní budovy chrámu.

Turisté však místo navštěvují nejen pro cenné kulturní stavby, ale rovněž pro pestré tradiční eventy, které se zde často konají, a to v průběhu celého roku. Největším z nich je asi Sanja Matsuri, každoroční festival svatyně Asakusa, který se koná v květnu. Dalšími akcemi jsou srpnový karneval Asakusa Samba a trh Hagoita-ichi, na kterém se prodávají zdobené dřevěné pálky používané při tradiční hře hanetsuki. Ta je jednou z nejstarších japonských her vůbec a stylem připomíná badminton.

Chrám Sensō-ji.
Chrám Sensō-ji.

Meiji Jingu

Pokud si chcete na chvíli odpočinout od rušného velkoměsta, skvělou volbou je Meiji Jingu. Ta je jednou z největších šintoistických svatyní v Japonsku s rozlehlým okolním lesoparkem, která se nachází uprostřed megaměsta Tokia.

Svatyně byla založena v roce 1920 na uctění památky císaře Meidži a císařovny Shoken, jejichž cílem bylo založit modernizované Japonsko.

TIP: Mějte na paměti, že v japonských městech se může cizinec někdy hůře orientovat, a to z důvodu, že většina tabulí či ukazatelů je psána pouze v japonštině. Proto si předem raději vaše zamýšlené trasy vytiskněte již doma a pak tyto papíry noste s sebou. Japonci jsou velice milí a uctiví, nicméně ne všichni mluví anglicky. Takže ani na doptání se raději nespoléhejte. Stejně tak ne na mobil, protože data budete mít s největší pravděpodobností k dispozici pouze v místech, kde je wi – fi.

Svatyně Meiji Jingu.
Svatyně Meiji Jingu.

Yoyogi Park

Nedaleko svatyně Meiji se rozkládá pak další park – Yoyogi. Je oázou klidu a odpočinku. Najdete zde jezírka a mnoho zástupců japonské flory. Za všechny lze jmenovat sakury (Yoyogi patří k oblíbeným „hanumi spots“ – místům, kde Japonci pozorují každé jaro rozkvetlé třešňové květy) či ginkgo biloba, jehož listy se vždy na podzim barví do překrásné zlatavé barvy.

Než se v roce 1967 stal Yoyogi městským parkem, sloužila tato oblast jako místo olympijské vesnice pro olympiádu v Tokiu v roce 1964 a předtím jako rezidenční oblast pro americký vojenský personál.

Japonská zahrada - park Yoyogi park v Tokiu.
Japonská zahrada - park Yoyogi park v Tokiu.

Národní park Shinjuku Gyoen

Shinjuku Gyoen je jedním z největších a nejoblíbenějších parků v celém Tokiu. Najdeme jej nedaleko od stanice Shinjuku a jeho prostorné trávníky, klikaté pěší stezky a klidná krajina poskytují relaxační únik z rušného městského centra kolem něj. Na jaře se Shinjuku Gyoen stává jedním z nejlepších míst ve městě, kde můžete spatřit překrásné a tolik fotogenické třešňové květy. Park Shinjuku Gyoen vznikl během období Edo jako sídlo feudálních pánů v Tokiu. Později byl přeměněn na botanickou zahradu, než byla v roce 1903 převedena na císařskou rodinu, která ji využívala především k rekreaci a zábavě. Po druhé světové válce byl park znovu otevřen v roce 1949, tentokrát již jako veřejný park. Shinjuku Gyoen se skládá ze tří různých typů zahrad:

Nejstarší je tradiční japonská krajinná zahrada s velkými rybníky posetými ostrovy a mosty. Vodu obklopují dobře pěstěné keře a stromy spolu s několika pavilony a Kyu Goryotei (také nazývaný Taiwanský pavilon), který byl postaven u příležitosti svatby císaře Showa.

Mezi další hlavní sekce parku patří symetricky uspořádaná formální francouzská zahrada a anglická krajinná zahrada s širokými, otevřenými trávníky obklopenými kvetoucími třešněmi. Zbytek parku tvoří zalesněné plochy, trávníky a několik staveb včetně restaurace, informačního centra a umělecké galerie.

Shinjuku Gyoen National Park.
Shinjuku Gyoen National Park.

Tokyo Tower

Jeden ze symbolů města, něco jako červená kopie Eiffelovky – to je Tokio Tower. Vystavěna byla v roce 1958 a měří úctyhodných 333 m. Ve své době patřila mezi největší stavby celého císařství. Pak ji však o prvenství připravila nedaleká věž Tokyo Skytree. Kromě toho, že je Tokio Tower vyhledávanou turistickou atrakcí, je to také televizní vysílač.

Harajuku

Harajuku je oblast kolem tokijské železniční stanice Harajuku, která je mezi Shinjuku a Shibuya na lince Yamanote. Je centrem těch nejroztodivnějších náctiletých subkultur a módních stylů z celého Japonska, ale nabízí také nákupy pro dobře situované dospělé a některé historické památky.

Ústředním bodem kultury náctiletých v Harajuku je Takeshita Dori a její boční uličky, které lemuje mnoho módních obchodů, módních butiků, second handů a prodejen trendy rychlého občerstvení. Jižně od Takeshita Dori je Omotesando, široká, stromy lemovaná třída s luxusními butiky. Najdete zde světoznámé značky, kavárny a restaurace i pro ostatní než náctileté zákazníky.

Harajuku není jen o náctileté kultuře a nakupování, v okolí najdeme rovněž svatyni Meiji Jingu a muzea Ota Memorial Museum of Art a Nezu Museum.

Harumi

Uměle vytvořený ostrov byl domovem olympijské vesnice v rámci LOH 2021. Ta je však plně „recyklovatelná“ a po celosvětovém klání se začala přeměňovat na komplex, kde budou rezidenční byty, školy, obchody a restaurace. Nicméně pro zajímavost a možná nostalgii po olympiádě může být Harumi vhodným cílem procházky.

Tokyo Tower
Tokyo Tower

Harmonica Yokocho

Malý úsek křižujících se úzkých krytých uliček na severní straně stanice Kichijoji, Harmonica Alley, je jinak známý také jako „Harmonica Yokocho“. Za druhé světové války sloužilo místo jako bleší trh, nicméně v 90. letech se oblast stala epicentrem vzniku moderních barů a hospůdek. Během dne zde operují četné obchůdky, včetně těch tradičních řemeslných. V noci se hlásí o slovo „živější“ tvář této zóny. Nad hlavami se vám rozsvítí lucerny a dveře trendy barů a lahodných restaurací se otevírají dokořán! O posezení nad drinkem v „Harmonice“ bývá každý večer velký zájem.

Zlaté hovínko (Golden Poo)

Jedním ze symbolů města je tzv. zlaté hovínko nebo také vznešeněji zlatý plamen. Najdeme jej na střeše budovy Asahi Beer Hall, která stojí v centru Tokia na břehu řeky Sumidy. „Plamen“ o hmotnosti 300 tun navrhl známý francouzský architekt Philippe Stark a postavili jej stavitelé lodí pomocí stejných technik, jaké používají při stavbě ponorek. Je zcela pokryt plátkovým zlatem, takže je již z dálky k nepřehlédnutí. Má představovat svobodu a půvab pěny na vaší sklenici piva Asahi, nicméně fantazii se meze nekladou a jeho vzhled je minimálně diskutabilní.

Socha svobody v Tokiu.
Socha svobody v Tokiu.

Tsukiji

Dalším ikonickým místem Tokia byl až donedávna největší rybí trh na světě Tsukiji. Ten byl vyhlášený zejména pro své světoznámé aukce tuňáků. Tsukiji je pojem nejen mezi obchodníky s rybami, ale výsledky aukce byly vždy sdělovány v médiích, a tak široká veřejnost mohla žasnout, kam až se mohou ceny za „obyčejné“ tuňáky vyšplhat. Obyčejní však rozhodně nebyli. V dražbě zde byli nabízeni tuňáci té nejvyšší kvality, a proto se cena jednou vyšplhala až na neuvěřitelných 69 milionů Kč za kus. Tohoto tuňáka modroploutvého vydražil majitel řetězce sushi restaurací a tento rekord nebyl již pokořen. Trh Tsukiji byl tvořen vnitřní a vnější sekcí. Vnitřní část tvořila již zmíněná aukce a obchodní zóna, která se koncem roku 2018 však přestěhovala do nedaleké čtvrti Toyosu. Venkovní část byla a stále je k dispozici široké veřejnosti a je plná obchůdků s čerstvými či již lahodně upravenými rybami a mořskými plody (k vidění a následně i k snědku je zde i vyhlášená delikatesa – obří japonský krab či mořští ježci). Zde byste se měli určitě zastavit a dle libosti nějaké ty pochoutky ochutnat. Ve výběru zde nemůžete šlápnout vedle. Pokud nejste odpůrcem ryb, potečou vám zde sliny proudem. Pokud ryby nemusíte, netruchlete, sehnat se zde dá i vysoce kvalitní steak wagyu!

Tokijská burza tuňáků, Tsukiji.
Tokijská burza tuňáků, Tsukiji.

Trh Toyosu

Trh Toyosu byl otevřen v říjnu 2018 na umělém ostrově Toyosu v Tokijském zálivu. Převzal již zaběhnutý velkoobchod od stárnoucího trhu Tsukiji a poskytuje turistům příležitost sledovat tuňákové aukce a také povečeřet v restauracích v jeho velkých a moderních prostorách.

Obrovský velkoobchodní trh se skládá ze tří hlavních budov: dvou budov pro mořské plody a jedné pro ovoce a zeleninu.

Shibuya

O Shibuye se říká, že je to nejrušnější křižovatka na světě. Až se na ní ocitnete, zjistíte a na vlastní kůži pocítíte, že je to pravda. Shibuya Crossing je pulsující srdce Tokia, které v jednu chvílí umožní přecházet lidem z/do všech možných směrů. V jediný okamžik tak na tomto místě přechází až 2500 lidí. I pokud nenávidíte davy, Shibuyu si nenechte ujít! A ten, kdo viděl film „Hačikó – příběh psa“ či četl tento dojemný příběh, měl by si zde rozhodně udělat fotografii s bronzovou sochou psa Hačikó.

TIP: Pokud se nechcete nechat unášet davem, ale raději křižovatku pozorovat trochu z dálky a s hrnečkem kávy v ruce, je to rozhodně také možnost. V různých patrech domů na Shibuye najdete četné kavárny a restaurace s velkými okny a výhledem na centrum dění.

Křižovatka Shibuya.
Křižovatka Shibuya.

Ghibli (Nittere Ōdokei)

Tyto obří hodiny nejen, že ukazují čas, ale vícekrát denně také vydávají nejrůznější zvuky! A navíc působí tak, jako by vypadly z nějakého animovaného filmu. Najdeme je v tokijské části Shiodome, v Nittele Tower (ústředí televize Nippon). Navrhl je Hayao Miyazaki, renomovaný režisér a spoluzakladatel Studia Ghibli. Světlo světa spatřily v roce 2006 a od té doby jsou oblíbenou turistickou zastávkou při toulkách po Tokiu. Stroj váží přes 20 tun a je převážně z mědi a oceli. Zařadit jej lze do stylu anime. Nicméně pokud nejste anime fanouškem, věřte, že i tak vás hodiny ohromí! Veškeré komponenty pracují v symbióze a výsledkem bývá dokonalá zvuková show, kdy hodiny ožívají čtyřikrát denně. Konkrétně každý den v poledne, 15:00, 18:00 a 20:00 a v sobotu a neděli je navíc ranní zvonění v 10:00. Je dobré na místo dorazit o pár minut dříve, abyste měli dobré místo a výhled. Ghibli hodiny totiž cílí nejen na sluch, ale i zrak.

Pokud milujete Ghibli animace, pak byste měli zavítat rozhodně i do Ghibli Museum v Mitace na tokijském předměstí!

Hodiny Ghibli v Tokiu.
Hodiny Ghibli v Tokiu.

Císařský palác

Současný císařský palác neboli Kjókjó se nachází na bývalém místě hradu Edo, ve čtvrti Chiyoda. Kolem paláce najdeme rozlehlý udržovaný park obklopený vodními příkopy a masivními kamennými zdmi, to vše přímo v centru Tokia, jen kousek od tokijského nádraží. Kjókjó je sídlem japonské císařské rodiny a jedním ze symbolů císařství.

Hrad Edo býval sídlem šóguna Tokugawa, který vládl Japonsku v letech 1603 až 1867. V roce 1868 byl šógunát svržen a hlavní město země včetně rezidence byly přesunuty z Kjóta do Tokia. V roce 1888 byla dokončena stavba nového císařského paláce. Palác byl jednou zničen během druhé světové války a poté přestavěn ve stejném stylu. Z Kokyo Gaien, velkého náměstí před císařským palácem, si návštěvníci mohou prohlédnout Nijubashi, dva mosty, které tvoří vstup do vnitřního paláce. Kamenný most vpředu se pro svůj vzhled nazývá Meganebashi. Most v zadní části byl dříve dřevěný most o dvou úrovních, od kterého je odvozen název Nijubashi.

Vnitřní prostory paláce jsou obecně veřejnosti nepřístupné. Pouze 2. ledna (novoroční pozdrav) a 23. února (narozeniny císaře) mohou návštěvníci vstoupit do vnitřního palácového areálu a spatřit členy císařské rodiny, kteří několikrát veřejně vystupují na balkóně.

Cisařský palác v Tokiu.
Cisařský palác v Tokiu.

Ueno Park

Tento park je kromě přirozené oázy uprostřed města také domovem několika muzeí (Tokyo National Museum, the National Museum for Western Art, the Tokyo Metropolitan Art Musem a National Science Museum) a dokonce i zoologické zahrady. Ta je nejstarší japonskou zoo, otevřena pro veřejnost byla již v roce 1882.

Pro svou bohatou zeleň protkanou různými jezírky je vyhledávaným (nejen) víkendovým útočištěm pro místní obyvatele. Zdejší pikniky jsou velice populární. Oblíbenost roste ještě o to více obzvláště na přelomu března a dubna, kdy zde kvetou sakury.

Duhový most (Rainbow Bridge)

Tento nepřehlédnutelný most najdeme klenout se nad Tokijským zálivem. Jedná se o majestátní stavbu, která jistě přiláká pozornost všech turistů. Délka mostu je necelých 800 m a otevřen byl v roce 1993. Jeho úkolem je především spojovat pevninu s uměle vytvořeným ostrůvkem Odaiba. Během roku je most v noci krásně nasvícen do „obyčejných“ světel, zatímco v prosinci ožívá osvětlením v barvy duhy, odtud také plyne jeho název.

Gundam

Moderní tokijský umělý ostrov Odaiba je známý především jako zábavní centrum pro mladé lidi. I z toho důvodu byla právě sem umístěna ikona japonské anime a manga Unicorn Gundam o velikosti 19 metrů. Před nákupním centrem DiverCity můžete vidět rozpohybovaného obra vícekrát denně: v 11:00, 13:00, 15:00, 17:00, večerní představení: v 17:30, 20:30, 20:30, 21:30 a 21:30. Spolehněte se, že děti nebudou chtít od Gundama odejít! Nicméně show je hi tech zážitkem i pro dospělé. Po představení si můžete zajít na nákupy do přilehlého shopping centra.

Duhový most v Tokiu.
Duhový most v Tokiu.

Disneyland

Tokijský Disneyland se nijak neliší od ostatních Disneylandů rozesetých různě po světě. Jediným, avšak markantním rozdílem je opravdu extrémní zápal japonských návštěvníků pro Disney postavičky a celý tento pohádkový svět. Jen málokterý (dospělý!) návštěvník přichází bez převleku. Pokud je to vaše první návštěva Disneylandu, užijte si ji na maximum a vydržte i na večerní průvod a ohňostroje.

teamLab Borderless

Jestliže už vás ruch velkoměsta omrzel a vy chcete ukojit i své „muzejní“ choutky, rozhodně zavítejte do originálního teamLab Borderless v Azabudai Hills. Jedná se o první muzeum digitálního umění na světě a založeno bylo v roce 2018. Dostanete se zde do „světa, který jste nikdy předtím neviděli“. Alespoň tak to muzeum inzeruje. A jeho návštěva předčí dozajista veškerá vaše očekávání. Rozhodně si však kupte lístky online dostatečně dopředu, o muzeum je opravdu velký zájem.

Socha japonského Buddhy.
Socha japonského Buddhy.

Yayoi Kusama Museum

Toto muzeum současného umění založil avantgardní umělec Yayoi Kusama a je provozováno nadací Yayoi Kusama Foundation. Bylo otevřeno v roce 2017 s cílem šířit a propagovat Kusamovo umění a sdílet poselství světového míru a lásky k lidstvu, které Kusama propaguje.

Nezu Museum

Jedná se o muzeum umění zasazené v krásných zahradách ve vlastnictví rodiny Nezu. Vystaveny jsou zde především artefakty ze soukromé sbírky, k dnešnímu dni můžeme v muzeu spatřit více než 7000 děl. Muzeum otevřelo své brány veřejnosti v roce 1941 a od té doby stále expanduje.

Unko Museum

Muzeum Unko je relativně originálním počinem, jedná se totiž o muzeum stolice neboli hovínek, chcete – li. Po vstupu se ocitnete v pestrobarevném světě, kde si budete moci zakoupit dokonce suvenýr v podobě hovínka, a to opět ve všech možných barvách. Instagram nadšence jistě potěší i zdejší fotokoutek!

Skanzen Nihon Minkaen

Nihon Minka-En je muzeum pod širým nebem neboli skansenem na předměstí Kawasaki. Muzeum nabízí pohled na exteriér, ale rovněž do interiéru 25 zachovalých budov z období Edo, tj. ze 17. – 19. století, které byly do Kawasaki přemístěny z celého Japonska. Prohlédnout si zde můžete tradiční farmy, domy samurajů, domy obchodníků, domy z rybářských vesnic, svatyně a jeviště kabuki. V některých domech jsou dílny

SEN v Japonsku.
SEN v Japonsku.

Nagano

Pokud máte již dost rušné megalopole, můžete si oddychnout v nedalekých horách, kterým kraluje město Nagano. Stejně tak by sem měli zavítat všichni sportovní nadšenci a ti, kteří ještě mají v živé paměti zimní olympijské hry v roce 1998. Ty představují pro mnohé Čechy jistě obrovský sportovní úspěch a symbol našeho vítězství v hokeji. Jen málokdo, komu bylo tou dobou alespoň 10 let, si nepamatuje tento zlomový okamžik, euforickou atmosféru a všudypřítomné heslo: „Kdo neskáče, není Čech“.

Tokio s Naganem jsou propojeny japonskými vysokorychlostními vlaky shinkansen, vzdálenost je zhruba 250 km, ale ve vlaku strávíte pouze něco přes hodinu. Alternativou je samozřejmě i půjčení auta, ve standardním výběru zde jsou i všemožné hybridy a elektroauta. Pokud se však nechcete kochat krajinou, ale upřednostňujete rychlý přesun, zvolte vlak. Určitě nebudete litovat, vlaky navozují uvnitř dojem letadla, rovněž komfort, čistota a bezpečnost jsou na vysoké úrovni. O digitalizaci ani nemluvě.

Až vystoupíte v Naganu na perón, jako první vás napadne, že jste zde na rozdíl od Tokia v naprosto odlišném světě. Nagano působí velice klidnou atmosférou, skoro až nudou provinčního města. Přesto se nejedná o žádný zapomenutý kout na konci světa. Domov zde našlo skoro 400 000 obyvatel (což není, pravda, na japonské poměry mnoho). Všude kolem se rozprostírají překrásné hory a obecně je zde nepřeberné množství sportovního vyžití. Na své si zde přijdou především lyžaři. Ski resortů je zde na výběr nemálo a v ničem si nezadají s alpskými top resorty. Většina vrcholků se pohybuje ve výšce 2000 – 3000 m n. m. Ti, kteří se zde ocitnou mimo sezónu nebo jim zkrátka sport nic neříká, se pak mohou jít pokochat olympijskými stadiony, zkrátka místem, kde se „to událo“.

Nicméně Nagano a jeho okolí není pouze a jenom o sportu. Místní atrakcí jsou rovněž japonští endemité – makaci čevenolící. Asi každý již viděl fotografii s těmito roztomilými tvory s červenými tvářemi rozvalujícími se blaženě v horkých horských pramenech, tzv. onsenech. Okolí Nagana je právě to místo, kde se s těmito primáty lze setkat. Čím je venku větší zima, tím budete mít větší šanci, že opice uvidíte. Můžete se přiblížit až k nim, nicméně nezapomeňte, že se jedná o divoká a zároveň zvědavá zvířata, která dokážou být ve slabé chvilce i agresivní. Na svou obranu vlastní totiž obrovské špičaté zuby! Zlatým standardem bývá, pokud je turista málo bystrý, ukradené jídlo či mobil/fotoaparát. Honička za makakem bývá častým zpestřením pro ostatní turisty, málokdy však končí pro okradeného úspěšně. Každopádně návštěva Jigokudani Yaen Koen rozhodně stojí za to.

Nagano
Nagano

Hora Takao

Mt. Takao je jedna z přírodních rekreačních oblastí, které jsou nedaleko Tokia. Je také proto častým víkendovým únikem před ruchem velkoměsta. Najdete zde překrásné hornaté scenérie a mnoho možností k hikingu. Bonusem je, že se sem pohodlně dostanete za pár desítek minut vlakem přímo z centra Tokia.

Na vrchol hory vede vícero stezek, nepoužívanější je ovšem „Hiking Trail Number 1“ (nicméně ti, kteří pěší turistice tolik neholdují, mohou použít pozemní lanovku). Podél trasy můžete navštívit opičí park, ve kterém se rádi turistům předvádějí zdejší makakové. Pro ty spíše duchovně založené pak hora nabízí překrásný starodávný chrám Yakuoin.

Oblast Mt. Takao je však ideální i pro romantické duše, v listopadu je zde obzvláště plno, protože zdejší lesy se zbarví do krásných podzimních barev, naopak na jaře zde lze pozorovat sakury, které se tady objevují jen chvílí poté, co vykvetou v centrálním Tokiu.

Z vrcholu je dechberoucí výhled na Tokio, stejně jako na horu Fuji.

Pohoří Takao.
Pohoří Takao.

Hora Fuji

V Tokiu můžete nasednout na autobus či shinkansen a po pár desítkách minut se ocitnete tváří v tvář nejvyšší japonské hoře – majestátní Fuji (Fujisan), jejíž výška dosahuje 3776 m. Je jedním ze symbolů Japonska a pro obyvatele císařství je hora posvátná. Jedná se o vulkán, jehož poslední erupce proběhla v roce 1707. Nyní je sice Fuji považována za aktivní sopku, avšak aktuálně s malou pravděpodobností další erupce. Jedná se o takřka dokonale symetrický kužel, který je neuvěřitelně fotogenický, obzvláště s kulisou jednoho z pěti jezer, které se na úpatí Fuji rozkládají. Pokud ještě zrovna rostou sakury, kterých je v okolí nespočet, získáte na fotografii perfektní japonské klišé. Avšak klišé, kterého se nebudete moci nabažit - ani na fotografii, ani ve skutečnosti.

Jako první zdolal Fuji neznámý mnich v roce 663. Pokud se chcete i vy vydat na vrchol Fuji, neváhejte, výšlap není náročný a zvládnou ho rovněž děti či starší lidé. Buďte obezřetní akorát ohledně počasí. Na vrchol vede několik přístupových tras, naleznete zde i mnoho odpočinkových „stanic“ a možností ubytování. Staré japonské přísloví praví: „Ten, kdo vyleze na Fuji, je moudrý, ten, kdo tam vyleze dvakrát, je blázen.“ Jeho výklad můžete chápat jakkoli.

Obecně je pro Japonce oblast kolem Fuji velmi oblíbenou prázdninovou destinací. Nahrává tomu i to, že Tokio je vzdálené necelých 100 km.

Zajímavostí hory Fuji je také fakt, že až do 60. let 19. století platil na Fuji zákaz výstupu žen. To je však dávno minulostí a na horu proudí v dnešní době mnoho návštěvníků bez ohledu na pohlaví.

Nicméně mějte na paměti, že mraky a špatná viditelnost často znemožňují výhled na horu Fuji. Viditelnost bývá lepší během chladnějších období roku než v létě a v časných ranních a pozdních večerních hodinách než uprostřed dne.

Hora Fuji s chrámem.
Hora Fuji s chrámem.

Jezero Ashi

Necelých 100 km od Tokia najdeme další přírodní poklad, a to jezero Ashi neboli Ashinoko v západní části prefektury Kanagawa. Tato vodní plocha vznikla v caldeře Mt. Hakone po poslední erupci této sopky. Dosahuje hloubky 44 m a nikdy nezamrzá! Jezero je velice fotogenické, obzvláště proto, že v pozadí se tyčí posvátná hora Fuji a společně vytváří dechberoucí pohled. Nicméně jak bylo napsáno v odstavci výše, někdy je u Fuji problém s velkou oblačností a tím pádem viditelností, každopádně v zimních měsících je větší šance, že narazíte na jasnou oblohu a ničím nerušený výhled. Nejlepší pohled na jezero v kombinaci s horou Fuji si můžete vychutnat z Moto-Hakone, z Hakone Detached Palace Garden a z vyhlídkových lodí křižujících jezero. Plavbu si rozhodně nenechte ujít!

Oblast je oblíbená také pro rybolov, a to jak v jezeře, tak v řece, i v přístavu. Kromě mnoha druhů ryb, které končí většinou na talíři ve zdejších restauracích, je jezero vyhlášené rovněž druhem wakasagi neboli koruškou východoasijskou, která zde byla vysazena v roce 1918. Pokud však rybaření nijak neholdujete, Ashi je skvělou destinací i pro hiking! A pro ty duchovně založené je rozhodně povinnou zastávkou svatyně Hakone přímo na břehu jezera, jejíž kořeny sahají do roku 757. Oblast jezera Ashi obecně je zkrátka místo, které nelze minout!

Jezero Ashi.
Jezero Ashi.

Yomeimon

Yomeimon je rozhodně nejzdobnější brána celého Japonska a vy byste ji měli rozhodně vidět! Je pokryta 508 detailními řezbami a je mistrovským dílem řemeslného umění z období Edo. Tato brána v šintoistické svatyni Nikko Toshogu je poměrně třpytivá, protože je zdobená více než 240 000 kusy plátkového zlata. Není možné ji pro její lesk proto ani z dálky přehlédnout.

Město Nikko v prefektuře Tochigi je asi dvě a půl hodiny jízdy autem z Tokia. Město je známé svými svatyněmi a chrámy, konkrétně skupinou 103 svatyní a chrámů velké umělecké a historické hodnoty, které byly dokonce v roce 1999 zapsány na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Obzvláště známý je pak komplex svatyně Nikko Toshogu, který byl postaven v roce 1617 a rekonstruován za vlády Tokugawa Iemitsu (třetí šógun) v roce 1636. Mnoho staveb v komplexu je zdobeno plátkovým zlatem. Obzvláště poutavá je již zmíněná Yomeimonská brána, japonský národní poklad, který je pokryt stovkami tisíc plátů zlata. Brána je asi 7 metrů široká mezi sloupy, 4 metry hluboká a 11 metrů vysoká a zdobí ji 508 propracovaných rytin draků, fénixů a dalších imaginárních zvířat a kreatur, stejně jako událostí a mudrců včetně těch ze staré Číny. Je známá jako „nejkrásnější brána v Japonsku“. A není se co divit, až před ní stanete, rozhodně se vám z její impozantnosti zatají dech.

Brána je neustále upravována a rekonstruována. Navíc se na vybraných místech používá technika, při které se barva přidává nanesením iwaenogu (tradiční japonské barvy vyrobené z přírodních minerálů) na plátek zlata, aby rytiny zvířat, rostlin a vzorů vypadaly živěji. I když se iwaenogu na povrchu vlivem větru či deště odloupne, zlatý plát se objeví zespodu a na kráse to bráně tak nijak neubere.

Obrovské rytiny na Yomeimonu nejsou jen bezduché výtvory, ale obsahují důležité myšlenky, poselství a sdělení.

Brána Yomeimon.
Brána Yomeimon.

CO ROZHODNĚ V TOKIU A JEHO OKOLÍ ZAŽÍT

Sumo v Ryogoku Kokugikan

Pro sportovní fanoušky v kombinaci s japonskými tradicemi je takřka povinnou zastávkou rovněž hala Ryogoku Kokugikan, která byla dokončena v roce 1985 a disponuje místy pro více než 10 000 diváků. Třikrát ročně se zde konají turnaje sumo (leden, květen, září), nicméně místo je využíváno také pro další akce jako například pro wrestling, box a koncerty.

Sumo.
Sumo.

Onsen

V těchto japonských horkých pramenech si můžete dopřát dokonalý relax pro mysl i tělo. Jedny z nejhezčích termálních lázní v Tokiu jsou například Toshimaen Niwa no Yu. Ač vybírat můžete mezi mnoho dalšími a pravděpodobně žádné vás nezklamou.

Jízda shinkansenem

Kdo by se nechtěl svézt proslulým rychlostním a supermoderním vlakem shinkansenem?! V tomto případě i cesta je cíl. Nicméně tyto vlaky jsou nejen zážitkovým dopravním prostředkem, ale také bezpečným a rychlým způsobem přepravy po japonských ostrovech.

Pozorování makaků japonských

Kdo by nechtěl spatřit ve volné přírodě tento symbol Japonska – „sněžné“ makaky vyhřívající se v teplých pramenech, zatímco okolo se povaluje sněhová pokrývka. Tato příležitost se vám naskytne například v Jigokudani Monkey Park nedaleko Nagana. Dojedete sem pohodlně například vozidlem z rent a caru, který lze nalézt hned nedaleko naganského nádraží.

Jediným negativem je fakt, že opice nechodí do dolních částí parku, kde je mohou návštěvníci spatřit, úplně každý den (ač převážnou část roku ano). Proto je dobré situace sledovat online, ať už třeba na fb stránce, kde bývají aktuální informace o lokalizaci opic či přímo na webkameře.

Shinkansen
Shinkansen

Sakurai Tea Experience

Japonské čajové rituály jsou světoznámé. A vy byste se o ně v Tokiu neměli ochudit. A to ani v případě, že jste spíše milovník kávy. Navštívit můžete například koncept Sakurai, kde můžete zažít „opojení“ z čerstvě upražené japonské čajové směsi v intimním prostředí a dopřát si pečlivě připravený multismyslový zážitek zahrnující chuť, vůni, zvuk a vizuální zážitek. Cílem Sakurai je posunout starodávnou tradici čajového obřadu do moderního prostředí a vytvořit holistický zážitek, který sahá od čaje a sladkostí až po design čajového náčiní, balení a interiérový design.

Nakameguro

Pokud se ocitnete v Tokiu na jaře, pak si rozhodně udělejte zastávku v Nakameguro. Zde totiž podél řeky Meguro kvete každoročně více než osm stovek sakur. Nejenže na vás dýchnou tu pravou jarní atmosféru, ale stoprocentně vám také zajistí dechberoucí fotografie. Období sakur bývá v Tokiu většinou na přelomu března a dubna, nicméně může se rok od roku měnit. Stačí sledovat televizi či internet, japonské úřady o této události vždy informují.

Isetan

Pro všechny shopaholiky je Isetan doslova rájem. Jedná se o moderní obchodní dům, kde seženete širokou škálu zboží od oblečení přes domácí potřeby a kosmetiku až po šperky.

Sakury v Nakameguro.
Sakury v Nakameguro.

FAUNA A FLORA V OKOLÍ TOKIA

Přestože Tokio je největší světovou aglomerací, i zde můžete spatřit mnohé živočišné druhy, které se městskému životu přizpůsobily. Jedná se například o japonský druh mývala tanuki, pipistrellus abramus známého jako japonský domácí netopýr, oviječe maskovaného, mývala severního či sobola východního. Dále od města lze spatřit dokonce medvědy ušaté.

Flóra Tokia zahrnuje velké množství rostlinných druhů, které lze nalézt i jinde v Japonsku, jako je sakura (třešňový květ), katsura, momiji a azalka. V Japonsku obecně existuje mnoho endemických rostlin. V Tokiu dále můžete najít hortenzii velkolistou, touleň srdčitou, sóju, jetel bílý, jetel červený a další!

Japonské studentky.
Japonské studentky.

PODNEBÍ V TOKIU

Tokio se těší mírnému subtropickému klimatu s nepříliš mrazivými zimami a vlhkým létem. Nejteplejším měsícem je rozhodně srpen, který má v průměru teplotu 27 °C, nejchladnějším je pak leden s průměrnou teplotou 5 °C. Léta mohou být deštivá a období dešťů v Tokiu obvykle trvá od začátku června do konce července. Déšť však není stálý a město má v tomto období stále dostatek slunce.

Graf počasí v Tokiu, Japonsko
Graf počasí v Tokiu, Japonsko

PRAKTICKÉ INFORMACE V TOKIU A JAPONSKU

  • Rychlostní limity v Japonsku jsou následující: na obyčejných silnicích – 60 km/h, na rychlostních silnicích pak 100 km/h. A pozor, jezdí se vlevo!
  • Vzdálenosti mezi Tokiem a dalšími zajímavými místy v okolí:
  • Tokio centrum – letiště Haneda – 25 km
  • Tokio – Nagano – 220 km
  • Tokio – Fuji – 130 km
  • Tokio – Yokohama – 40 km
  • Tokio – Ósaka – 500 km
  • Tokio – Kjóto – 470 km
  • Tokio – Kóbe – 530 km

Spropitné:

Nechávat spropitné není v Japonsku zvykem, ač to mnohé návštěvníky z Evropy či USA překvapí. Ve skutečnosti to Japonci v mnoha situacích považují za hrubé a urážlivé. Často je spropitné odmítnuto, někdy přijato, ač s nevolí. Japonci razí teorii, že zákazník již platil a dostal excelentní služby, a proto není nutné platit něco extra. Personál jistě potěšíte více, když zdvořile – v japonštině – za dobré služby poděkujete a usmějete se! Většina japonských restaurací navíc vyžaduje, aby zákazníci platili za jídlo na recepci, místo aby nechali peníze u číšníka nebo servírky. Spropitné se také nevyžaduje při jízdě taxíkem nebo autobusem a mnoha hotelových službách. Výjimku tvoří ryokany (japonské ubytovací zařízení), kde je spropitné akceptovatelné.

Etiketa:

  • Zujte si boty.
  • Dodržujte pravidla při rituálu v onsen.
  • Uklánějte se. Délka a hloubka úklonu je v přímé úměře toho, co chceme vyjádřit.
  • Nesmrkejte se na veřejnosti.
  • Nedávejte spropitné.
  • Buďte dochvilní.
  • V businessu, pamatujte, že velký dojem dělá nejen vaše chování, ale i vaše vizitka.
  • Vždy pozdravte. Usmějte se a naučte se Konnichiwa (Dobrý den) a Sayonara (Nashledanou), Japonce tím potěšíte.

Typické sushi.
Typické sushi.

CO V TOKIU OCHUTNAT

Japonská kuchyně je celosvětově vyhlášená a nejen, že je ceněna pro svou lahodnost, ale rovněž proto, že je považována za velice zdravou a lehkou. Jejím základem je rýže, zelenina, ryby. Věřte, že cesta do Tokia je snem pro všechny gurmány. Nebudete vědět, po čem sáhnout dříve. A to ať v luxusní restauraci či u stánku na trhu. Samozřejmě mnohé delikatesy lze nalézt i v obyčejném supermarketu. Ovšem nepočítejte, že bez znalosti japonštiny budete hned vědět, co vlastně třímáte v ruce (to platí často i o jídelním lístku v restauraci, tam jsou však japonské názvy doprovázeny většinou fotografiemi). A co tedy musíte na cestě po Tokiu stůj co stůj ochutnat?

Matcha zmrzlina – obecně se dá říci, že matcha neboli zelený čaj je jednou z hlavních ingrediencí při výrobě japonských sladkostí. A zmrzlina není výjimkou. Rozhodně si ji kupte na toulky městem, její chuť vás jistě osvěží a její výrazná barva potěší vaše oči.

Mořský ježek, krab japonský – to jsou zcela čerstvé lahůdky, které seženete upravené přímo na trhu Tsukiji.

Edomae sushi – slovo Edomae se vztahuje k městu Edo čili k bývalému názvu současného Tokia. Jedná se tedy o speciální tokijskou variantu sushi s kořeny sahajícími do 19. století. Během „doby Edo“ se sushi z čerstvých mořských plodů z Tokijského zálivu začalo nazývat edomae sushi. Kvůli kvalitě použitých syrových mořských plodů jejich popularita prudce stoupala. Tyto mořské plody mohou být tuňák, úhoř, chobotnice nebo krevety, v závislosti na denním úlovku. Doplňuje ji specifický druh rýže zvaná „shari“, která se smíchá s octem, cukrem a solí a poté se tvaruje na kousky velikosti sousta. Mořské plody jdou na vrchol rýžového „bochánku“, což sushi dodává minimalistický vzhled.

Soba – Soba je v Japonsku tradičním nudlovým pokrmem a je ve světě považována za reprezentaci japonské kuchyně spolu se sushi a tempurou. Pokrm je vyroben z pohankové mouky, soba totiž v překladu znamená pohanka. Nudle jsou světle hnědé barvy. Podávají v horké polévce nebo se ochladí a podávají se spolu s omáčkou. Jednoduché studené soba menu zahrnují zarusoba (s polevou z řas nori) a morisoba (bez polevy nori). Soba je velmi běžné menu, které Japonci pravidelně jedí a je k dispozici v různých typech restaurací, od luxusních restaurací až po pouliční občerstvení. V Tokiu je konzumace soby velice populární a rozšířená.

V restauraci v Tokiu.
V restauraci v Tokiu.

CO V TOKIU NEVYNECHAT

Trh starožitností Oedo

Trh starožitností Oedo je největší outdoor trh se starožitnostmi v celém Japonsku. Najdeme zde okolo 250 obchůdků! Trh nabízí velké množství starožitného zboží včetně japonské keramiky, nádobí, kimon a nejrůznějších doplňků. S nárůstem počtu zahraničních návštěvníků v posledních letech se stává populární i pro svůj mezinárodní charakter. Koná se každý měsíc, vždy první a třetí neděli v měsíci na Tokyo International Forum 1. Floor Plaza.

Festival chůze po žhavém uhlí

Chrám Yakuoin na hoře Takao nedaleko Tokia je starý buddhistický chrám, je dokonce jedním ze tří hlavních chrámů chisanské sekty buddhismu Shingon v regionu Kanto.

Každoroční festival chůze po žhavých uhlíkách se koná vždy druhou neděli v březnu. Tato událost je jedním z příkladů tradičního asketismu praktikovaného jistým typem buddhistického mnicha zvaného yamabushi. Na festivalu se věřící modlí za bezpečnost pro své rodiny a sebe a také za ochranu před dopravními nehodami. Poté následují yamabushi, kteří přecházejí bosí po doutnajícím uhlí produkovaném posvátným ohněm, procházejí plameny a zpívají.

Na konci rituálu, po úplném uhašení plamenů, si můžete sami vyzkoušet chůzi po ohni. Teplota uhlíků bude v tu chvíli jen o málo vyšší než tělesná teplota, takže se nemusíte bát, že se spálíte.

TIP: Pokud účast plánujete dopředu, je vhodné si s sebou vzít například vlhčené ubrousky na zašpiněné nohy.

Kanda Festival

Tento šintoistický festival, jehož kořeny sahají do 17. století, se koná každoročně v květnu a patří mezi největší akce tohoto typu pořádané v Tokiu. Plná verze festivalu se koná pouze v lichých letech, zatímco zjednodušená varianta se koná v sudých letech. Festival Kanda se skládá z mnoha akcí, které se konají po celý týden, nicméně hlavní akce se obvykle koná o víkendu nejblíže 15. květnu. Vrcholem je celodenní procesí centrem Tokia a přehlídky přenosných svatyní (mikoshi).

Centrum Tokia a Golden Poo.
Centrum Tokia a Golden Poo.

DOPORUČENÍ:

Hotel: Tokyo Dome Hotel, cena pro 2 osoby se snídaní cca 5000 Kč/noc.

Letenky: Dostat se do Tokia lze mnoha leteckými společnostmi, letenka se dá pořídit již od 25 000 Kč například se SAS, Swiss či Korean Air. Zajímavou zkušeností je využít služeb japonských aerolinií ANA (All Nippon Airways), které jsou vyhlášenými vysoce kvalitními aerolinkami, najdete u nich perfektní služby a profesionalitu snoubící se s japonskou pohostinností a skvělým jídlem.

Z České republiky v současné době neexistuje žádný přímý let, počítejte proto nejčastěji s jedním mezipřistáním, někdy jsou však nutná dvě. Cesta z pražské Ruzyně do Tokia trvá v závislosti na délce přestupu zhruba 15 hodin. Rozhodně nenechávejte nákup na poslední chvíli. Ideální doba je pár měsíců před plánovaným odletem. Nejen, že budete mít dostatek společností a časů, ze kterých vybírat, ale také cena bude nižší.

Dokumenty: při cestě do Japonska není vyžadován ani test PCR ani doklad o očkování, pobyt do 90 dnů je pro občany České republiky možný bez víza. Veškeré aktuální informace najdete na stránce Ministerstva zahraničí ČR.

Tokijské metro.
Tokijské metro.
Všechny články autora

Petra Špačková

Petra absolvovala česko-italské gymnázium a Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, kde vystudovala mezinárodní vztahy. Mluví italsky, anglicky, německy a trochu  španělsky. Pracovala coby analytik v Kanceláři prezidenta republiky a na mateřské se věnovala překladům z/do italštiny. Má manžela a dvě dcery a nemyslí si, že děti by byly při cestování jakoukoli překážkou. Naopak, společně navštívili již všechny kontinenty a Petra projela přes 50 zemí světa. V zahraničí se nezaměřuje v prvé řadě na památky, ale především na běžný život a pozorování místních obyvatel, ať už se jedná o uspěchané businessmany v Tokiu či rozjímavé surfaře na Gold Coast. Věří, že právě povaha obyvatel utváří ráz a pověst dané země. Miluje zvířata a při každé cestě se snaží s těmi místními, ideálně endemity, setkat. Petra ráda lyžuje a umí ocenit dobrou kávu. Petra začala psát zajímavé Blogy z celého světa pro CK SEN v roce 2022.

Blog - všechny články Katalog poznávacích zájezdů
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Více informací

Mám zájem o "Speciální akci" na poznávací zájezdy do celého světa se SLEVOU AŽ 35%.

Zadejte prosím váš e-mail:

ODESLAT
Povinné pole