Hledáte destinaci, která je bezpečná, atraktivní a má co říct každému? Udělejte si jordánský týden a navštivte jordánské hášimovské království. Týden uběhne jako voda a uvidíte novodobý div světa, vykoupete se na nejníže položeném místě planety Země, budete stát na stejném místě jako Mojžíš. Neváhejte.
Tel.: 224 250 138, 608 482 877 | Email: cksen@cksen.cz
mezinárodní letenku, letištní poplatky, 5 x ubytování v hotelech střední třídy 3* ve dvoulůžkových pokojích, 5 x snídaně, privátní dopravu klimatizovaným autobusem během celého zájezdu, SEN průvodce po dobu poznávací části, tj 1-4 den, 2 x večeře, pojištění proti insolventnosti, letištní transfery v Jordánsku, hraniční poplatky, místní průvodce podle potřeby, vyřízení víz do Jordánska
Stravu kromě uvedené, fakultativní výlety, cestovní pojištění, individuální výdaje
Odlet a přílet do Ammánu. Pouštní království s bohatou historií a nádhernou přírodou. Pokračujeme do legendárního města Petra cca 3 hod po pouštní dálnici až dojdeme k Mojžíšovu prameni, protože tu podle příběhu udeřil holí do skály a vytryskla voda. Nocleh Petra.
Jeden z divů světa .... PETRA. Švýcarský cestovatel Burckhardt objevil toto město v přestrojení v roce 1812. Tajemnou, ba přímo magickou atmosféru si město udrželo dodnes. Splněný sen. Celodenní prohlídka Petry, která je ukryta hluboko v horách, kterým dominuje Áronova hora s hrobkou Mojžíšova bratra. Přes legendární kaňon se dostaneme před červenou pokladnu Khazneh, známé z filmu Indiana Jones. Kultura antického kmene Nabatejců se nám ukáže v celé kráse. Město mrtvých, kolonády, divadlo a do toho hra světla na červeném pískovci se postarají o nádherné záběry. Aktivnější vystoupí až na úplný konec k největší památce Deir. Ve vstupních dveřích, které jsou vysoké 8 metrů se budete cítit jako mravenec. Přes Siq se vrátíme zpět a zavřeme za Petrou dveře. Zůstane skrytá v těchto tichých, červených horách. Chcete-li aby tento den byl ještě akčnější tak si přidejte výstup na Aronovu horu. Cenu naleznete v nepovinných položkách.
Z Wadi Musa se přesuneme (cca 1,5 hod.) Na nejjižnější bod naší cesty po stopách Mojžíše, do údolí Wadi Rum s nádhernou pouštní scenérií, kde před 100 lety působil i T.E. Lawrence a kde se na sekundu staneme beduíny i my, když se povozíme po poušti a navštívíme původní obyvatele kruté pouště. Dnešní Wadi Rum najdete v mnoha nových filmech a tuto úchvatnou scenérii si vychutnáme i my. Pouštní dálnicí se přesuneme k biblické hoře NEBO, kde je pohřben prorok Mojžíš. 40 let putování z Egypta po poušti ho přivedlo přímo sem, kde shlédl vytouženou Zaslíbenou zem. Víte, proč mu nebylo umožněno do ní vkročit? Příchod k Mrtvému moři a nocleh na nejníže položeném místě na světě.
Po snídani se přesuneme na sever do nejzachovalejšího antického města v zemi. Jarash: antické město, kde je odkrytých jen necelých 20 procent města. Dokonale zachovalé Cardo Maximus s vyjetými stopami od římských kočárů, množství byzantských mozaik, divadlo, tetra pylony. Městu na křižovatce karavanových cest se dařilo. Uvidíte sami. Úrodná okolní krajina s olivovými sady a drobným zemědělstvím bude v kontrastu s tím, co uvidíme zítra na jihu země. V údolí Mrtvého moře se vykoupete v nejslanějším moři na světě a uvidíte, že není voda jako voda a někde se plavat opravdu nedá. Na vlastní kůži si vyzkoušíte nemožné. Vezměte si noviny, opravdu se dají číst ležíc na vodě!
Relax, odpočinek a léčebné procedury v Mrtvém moři. Výborný hotel, strava a fantastické místo, jste přece na nejníže položeném místě na světě!! Mrtvé moře je jedinečný fenomén, který Vám připraví nezapomenutelný zážitek. Má rozlohu 1050 km2 a je nejníže položenou vodní plochou na zeměkouli. Voda v mrtvém moři obsahuje 10x více solí než obyčejná mořská voda. Na pobřeží jsou nánosy bahna, které mají stejně jako voda významné léčebné účinky na lidský organismus. Na nervový systém působí kombinace vody, vzduchu a bahna s velkým množstvím jódu a bromu, dále síra a hořčík pomáhají léčit kožní choroby a draslík působí na artritidu a revma. Abyste naplno využili potenciál léčebné síly mrtvého moře, dodržujte následující pravidla: 1: plavte, lépe řečeno nadnášejte se ve vodě mrtvého moře 10–15 minut. Nesnažte se ponořovat hlavu pod vodu, nedělejte prudké pohyby, abyste nešplíchali na sebe, nebo jiného člověka. 2: vyjděte na břeh a natřete se bahnem. Bahno nedávejte do těsné blízkosti očí, úst, nosu a uší. 3: počkejte na břehu 15 až 20 minut, dokud bahno dokonale uschne na těle 4: vraťte se do moře a smyjte ze sebe všechno bahno. Zůstaňte ve vodě maximálně dalších 10 minut. 5: vyjděte na břeh a použijte sprchu na břehu na pečlivé osprchování celého těla. Tuto proceduru ideálně proveďte 2x denně. Pokud si chcete užít více koupání, využijte širokou škálu bazénů s méně slanou mořskou vodou nebo i sladkou vodou na břehu.
Odlet a přílet domů.
Přistáli jsme v Hašemitském království, tedy v Jordánsku, jak se země jmenuje podle starobylé dynastie, která zemi dnes vládne v podobě moderního arabského monarchy Abdulláha II. Jeho portréty společně s portréty jeho otce a korunního prince si nás přeměřili ještě na letišti a už jsme uháněli na jih do starobylé země Edem, kde se nachází v údolí jedna z nejpozoruhodnějších a nejkrásnějších památek celého Blízkého Východu. Petra! Do Mojžíšova údolí nebo tedy do Wadi Musa, jak zní jeho arabský překlad, jsme přijeli téměř se západem slunce. Nezaháleli jsme a hned první večer jsme ochutnávali speciality tradiční jordánské či beduínské kuchyně. Máme za sebou už vynikající mansaf z jehněčího masa, maklabeh z masa kuřecího doplněného o dušenou zeleninu, ale dostali nás předkrmy v podobě perfektního humusu nebo salátů tabouleh a baba ganúš. Začít cestu gastronomickými zážitky není vůbec špatné. Dnešní den je jeden z těch, na který se nezapomíná. Ráno jsme se vydali do starobylého města Petra. Představuje orientální pohádku, dobrodružství, které nepřestává fascinovat již několik generací. Nabatejci zde mezi kopci ukryli úžasné místo, kudy proudil obchod z Arabského poloostrova, Egypta, Mezopotámie či dokonce z dalekého Říma. Kráčíme a kolem nás se mihnou první nabatejské hrobky, vyhloubené jeskyně, první Beduíni a každým krokem odkrýváme více a více z fascinující historie Nabatejců. Kráčíme úzkým Siqom a přejít ho po vlastních je skutečným zážitkem. Vše je jiné než na obrázcích. Hezčí, barevnější, živější a člověk je rád, že se zde ocitl. Už jen krok, dva a najednou se na konci úzké štěrbiny poodokryje snad nejznámější obrázek celé země. První pohled na slavnou Pokladnu, která pokladnou nikdy nebyla je ten, co se vryje do paměti. Je to přesně stejný silný moment, jako když člověk poprvé uvidí samarkandské náměstí Registan, vysvícený Esfahán, Modrou mešitu nebo vejde do jeruzalémské Baziliky svatého hrobu. Prostě na to nezapomene. Poseděli jsme si na beduínském čaji s mátou, kávě s kardamonem či pomerančovém džusu a vyšlapali několik schodů až nahoru ke Královským hrobkám, abychom odtud nasávali pohledy na centrum celé Petry. Jsme překvapeni, jaká je Petra obrovská, a kolik tady toho je a jsme z ní doslova nadšeni. Kapky potu se promíchávají s prachem a pískem Petry a člověk má na rtech úsměv, neboť se zde ocitl. Petra to je láska na celý život!
Neskutečný den. Během několika hodin jsme si Jordánsko vychutnávali plnými doušky. Ještě ráno při odjezdu z Petry jsme s úžasem hleděli na Mojžíšovo údolí plné zajímavých skal a mezi nimi jsme rozpoznávali některá místa, které jsme si v Petře prošli po vlastních. Překonali jsme kopce a před námi se otevřelo další údolí, tentokrát vyplněné pouští Wadi Rum. Hovoří se o ní jako o nejbarevnější a nejfotogeničtější poušti celého Blízkého Východu, a tak jsme ji prostě nemohli minout. Přesedli jsme do džípů a vydali jsme se za dobrodružstvím nehostinné země hledat stopy dávných civilizaci, karavan a dnešních beduínů. Na skalách jsme rozeznávali petroglyfy staré 2500 let a vylezli na obrovskou oranžovou dunu, která neskutečně kontrastuje s prostředím. Představte si, že se díváte do dálky a před vašima očima se střídá písek oranžové barvy s červeným pískem a najednou se vše slije do žluté barvy, kterou ozdobilo několik zelených keřů. Nad hlavami rostou vysoké kopce, které tisíciletí a miliardy pískových zrnek zvětraly natolik, až se začaly roztékat a připomínají rozteklý vosk.
Ocitli jsme se v úrodných místech, kde je Jordánsko zelené a poseté pahorky. Žádná poušť jako na jihu, všude je život a právě zde se ve starověku zdomácnělo několik důležitých míst. Místo zvané Jerash má lichotivou přezdívku "Jordánské Pompeje" díky tomu, jak je krásné a neobyčejně zachovalé. Nejezdí sem mnoho turisů, ale my ve SNU víme, že toto místo patří k top historickým památkám Blízkého Východu. Jerash má všechno. Divadla, starověké silnice s vyjetými kolejemi od dávných vozů, chrámy pro nejdůležitější římských bohy fontány či kolonády. I my kráčíme mezi starověké kameny a ty nám říkají příběhy ztraceného města. Nejen Římané ho znali, ale i během byzantské říše zde lidé žili a nechali po sobě několik kostelů ozdobených mozaikami. Sedneme si do obrovského divadla a abychom si vychutnali dokonalou akustiku ozve se zvuk tradičních skotských dud. Jak se dostali sem do Jordánska? Jerash je příjemným spestretním naší cesty a vy poznáte další fantastické místo tohoto světa.
Za Ammánem a městem Madaba se vynoří maličký pahorek Mt.Nebo, ozdobený kostelem a příběhem, který vzpomíná Mojžíše i zaslíbenou zem. Právě sem, na pahorek Nebo, měl totiž po 40 letech přivézt Izraelce, ukázat jim zem kvůli záplavě tak kráčeli tolik let a začal se psát jiný příběh. Náš poznávací zájezd se také vydává tím směrem, ale ještě předtím na nás čeká další dobrodružství. Nedaleko odtud, pod pahorkem se zaleskly břehy moře, které Římané nazvali Mare Mortum, tedy Mrtvé moře, protože v něm nikdy neviděli plavat ryby. Ty zde chybí kvůli obrovské slanosti, ale ta na straně druhé připraví zážitek z koupání. Stačí přijít do vody a ona si s vámi už poradí. Zpočátku nevíte, jak se na vodu položit, pak zase nevíte jak se v ní chovat, ale všechno je to jeden unikátní zážitek. Exotiku dotvářejí palmy, teplo, vlhko a luxusní hotely na jeho březích. Tam na opačné straně leží biblická Palestina.
Blížíme se k jednomu z nejdůležitějších poutnických míst Jordánska. Je jím hora Nebo (arabsky Jebel Nibu nebo Siyagha). Které společně uctívají víceré náboženské představy. Tato biblická hora se nachází necelých 10 kilometrů východně od Madaby. Opouštíme Mrtvé moře a projíždíme krajinou se skalnatými kopci a mnohými údolími, při které musíme překonat více než 1000 výškových metrů. Už cesta k tomuto mystickému místu mě dostala. Po cca hodinové jízdě zastavujeme na parkovišti, které je na úbočí hory. Napršená voda naplnila vyprahnuté wádi a tak sem tam zhlédneme malou říčku, ze které, jak nás informoval průvodce, mají radost nejen kočovní pastýři, kteří křižují tyto končiny se svými malými stády. Pár metrů za vchodem vidím oázu plnou stromů, která působí velmi pokojným dojmem. Vítá nás pomník s latinským nápisem ,, Unus deus, pater omnium, super omnes.“ Vedle stojí kámen s označením posvátného místa v arabštině a v latince. Procházíme se po hoře a obdivujeme krajinu, která se nám rozkládá pod nohami. Právě tam, na místě, kde jsem stála, se po 40 letech putování dostal Mojžíš a ukázal Izraelitům zaslíbenou zem. Kopec je nasáknutý historií a biblickými příběhy přitahuje i dnes, moře lidí, kteří chtějí alespoň chvíli vidět to, co spatřil Mojžíš před svou smrtí. Podle křesťanské a židovské tradice se hora stala místem jeho posledního odpočinku ale muslimové věří, že jeho tělo bylo přeneseno za řeku a dnes leží v hrobě mezi Jeruzalémem a Jerichem. Ať je to tak či ona, dnes je Mojžíšova hora příjemným pokojným místem s nádhernými výhledy na biblickou krajinu, která mne naprosto očarovala. Krásné zvlněné pahorky hnědé a šedé barvy se rozbíhají až po horizont. V údolí jsou zelené obláčky stromů ztracené na této šedivé obloze. Staré olivovníky osamoceně stojí a sem tam se jejich listy pohnou poryvem větru, který o sobě dává vědět už ráno. Pohled mi sklouzává až ke břehům Mrtvého moře, za kterým se rozkládá sen o svobodné Palestině. Několik kilometrů tím směrem stojí Jeruzalém, biblické Jericho či palestínský Ramallah. Zastavuji se u olivovníku, který zasadil Jan Pavel II. při své návštěvě Mojžíšovy hory. Stojí nedaleko starého kostelíka s neodmyslitelnými mozaikami. Krásnější bych asi všude jinde v Jordánsku, hledala marně. My jsme měli to štěstí, že jsme zrovna narazili na bohoslužbu. Mladý kněz promlouval k asi dvaceti věřících, kteří seděli na lavicích. Nenápadně jsme si sedli dozadu a zaposlouchali se do modlitby přednášené v latince. Po mši si kapli chceme prohlédnout. Byla postavena nad pozůstatky původního kostela, který tu byl postaven ve čtvrtém století pro připomínku místa, kde Mojžíš zemřel. Na podlaze kostela tak můžeme vidět pozůstatky barevné mozaiky se zvířecími motivy. Dále nalézáme v rožku, asi tak metr pod úrovní podlahy, jednoduchý náhrobek, postavený z hrubě opracovaných kamenů. Tento hrob by mohl být jedním z míst, kde by mohl odpočívat Mojžíš. Zvláštní pocit. Procházíme kolem dalších historických staveb, některé z nich jsou v rekonstrukci a poté přicházíme na terasu, která je přímo na vrcholu hory. Je lehký mlžný opar a my se díváme na rozsáhlé údolí Jordánu, které je okouzlující.
Horké ráno u Mrtvého moře nám dnes moc nevadilo, protože se vydáváme na sever Jordánska, hledat krásu v biblické krajině Gileadu tam, kde ze zelené a zvlněné krajiny vyrůstají ruiny starověkého města Gerasa. Dnes ho většina z nás nazývá Jerash nebo Džeraš. Pro mne je to nejfantastičtější soubor římských památek na celém Blízkém Východě. Myslím si, že kdyby nemělo Jordánsko Petru, davy by proudily sem, do Jerashu. Já jsem ale celkem ráda, že tomu tak je, nemám moc ráda přeplněná turistická místa. Proto také ráda jezdím na zájezdy se SNEM. Počasí se mění každých pět minut a za chvíli na Hippodrom padají těžké kapky deště. Nějak to ale nevnímám. Hadriánovým obloukem vcházím do starověkého města. Hned začíná ožívat před očima. Začíná pracovat má fantazie a vidím koňské spřežení, tržiště kolem Oválného náměstí… Pokud jste byli v Pompejích, tak Jerash se na vás zapíše velkými písmeny. To se alespoň stalo mě. Nakouknu do divadla, poslechnu si zvu dud, které tu zanechali Britové v časech mandátu a vyšlapanou cestičkou kráčím nad městem, abych si užila panoráma. Únorový Jerash je živý, naplněný zelenou barvou, pronikavou zelenou, že silnější odstín už snad ani neexistuje. V bujné trávě se objevují žluté hlavičky květin a vše má krásnou atmosféru. Průvodce nás informuje, že v létě bude Jerash šedý, žlutý a na podzim vypálený od žhavého blízkovýchodního slunce. Poté jdu do chrámu Artemidy a spatřuji v úžasu pohyblivý sloup, až se mi z toho zamotala hlava. Je zvláštní kráčet po hlavní ulici Cardo Maximus. Ještě stále tu můžu vidět poklopy od kanalizace, vyježděné koleje od vozů. Chybí mi tu jen ty fontány a tehdejší lidé. Jerash jsem si opravdu vychutnala a před odchodem jsem si neodpustila nákup několika jordánských suvenýrů, vypila jsem si kávu z granátového jablka, jehož chuť jsem si zamilovala a plná zážitků jsem zase sestoupala 1.200 výškových metrů zpět k břehu Mrtvého moře. Úžasný a nezapomenutelný den.
skalní město a archeologické naleziště v Jordánsku. Od roku 1985 je zařazena na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. V Bibli je označováno jako Selá a Arabové mu dali jméno Mojžíšovo údolí. Město původně vzniklo jako pohřebiště v dokonale krytém místě, kde se setkávají tři údolí (Vádí al-Araba). Město bylo založeno pravděpodobně mezi 3. století př.n.l. a 1. století n.l. V tuto dobu zde žili Nabatejci a Petra se stala hlavním městem jejich království. Všechny stavby byly vytesány do pískovce. Město dosáhlo největšího rozkvětu a významu kolem roku 62 př. n. l., kdy tu žilo kolem třiceti tisíc lidí.
nejslanější jezero na světě, které se rozkládá mezi Izraelem na západě a Jordánskem na východě. Nachází se 420 metrů pod hladinou světového oceánu a je nejníže položeným slaným jezerem na světě. Dosahuje maximální hloubky 380 metrů a je tak nejhlubším hypersalinitním jezerem na světě. Jeho salinita dosahuje 33,7 %. Má rozlohu 1050 km², je 67 km dlouhé a maximálně 18 km široké.
Wadi Rum, známé také jako Měsíční údolí je přírodní rezervace na jihu Jordánska o rozloze 700 km2. Geograficky je součástí Arabské pouště, která pokrývá většinu rozlohy Saudské Arábie a část Jordánska. Úžasná oranžová poušť Wadi Rum je tak trochu neprávem ve stínu největšího turistického magnetu Jordánska – skalního města Petra. Skalnaté hory zde vyrůstají z jemného písku a hrají všemi barvami. Ve svých roklích ukrývají sezónní prameny vody, staré skalní rytiny i téměř původní beduínský národ. Původní obyvatele Wadi Rum, nomádský kmen Thamud tady zanechal petroglyfy – tajuplné odkazy vepsané do skal jazykem, který již dávno upadl do zapomenutí. Nabatejci, kteří přišli po nich se živili obchodem a doprovodem karavan po Kadidlové stezce, tento hluboce nábožný lid zde zanechal chrám zasvěcen jejich ženské bohyni Allat. Záběry z Wadi Rum ve filmu Lawrence v Arábii od roku 1962 nastartovaly Jordánský turistický průmysl. Oblast je oblíbená i mezi horolezci. Beduíni lezli v pískovcových horách Wadi Rum po mnoho generací. Mnoho z jejich beduínských lezeckých cest bylo nově objeveno a zdokumentováno moderními lezci.
