Poznávací zájezdy v Maroku

Maroko - "Intenzivnější život"

Poznávací zájezd s CK SEN v Maroku byl úžasným zážitkem, přesně v duchu hesla: "Intenzivnější život". Za cca dva týdny jsme stihli zažít odpočinek na pláži v Alicante, plavbu trajektem, toulky labyrintem starých uliček v nádherných městech jako Fez, Marakéš nebo Rabat (ale i evropských Nice a Granada). Dále jízdu na džípech do pouště a také noc v poušti, výstup na nejvyšší vrchol Středního Atlasu a mnoho dalších nezapomenutelných zážitků z kempů, nočních přesunů a zastávek. Maročané jsou velmi milí, přátelští a hovorní ... zejména prodavači :) Velké díky za úžasnou péči průvodcem Kristýně a Jurajovi, kteří vytvářeli skvělou atmosféru během celého zájezdu. Afrika má opravdu své kouzlo, které rozhodně třeba zažít ... tak snad ještě jednou někdy v budoucnu :)

Juraj

Maroko - velmi dobrý poznávací zájezd

Velmi dobrý poznávací zájezd, hlavně na poznání jiné kultury, jiných lidí a fantastického jídla! Bohatá historie země, zprostředkovaná přes průvodce Juraje a marockého průvodce Mohameda, kteří měli skutečně hluboké znalosti o této zemi, kde najdete poušť, roviny, ale i lesy, kde rostou hřiby, a hory s možností lyžování. Nezapomenutelný zážitek z večerního Marrákeše náměstí Jama el Fna, možnost vstoupit do mešity v Casablance, jakož i možnost obdivovat mediny Fes-u a Marrakeše.

Jana B.

Maroko - zkušenosti přetavené do výborně koncipovaného zájezdu

Nejsem zvyklá psát recenze, ale cítím, že lidé v této kanceláři si to zaslouží (a myslím tím průvodců, ale i ostatní lidi z CK SEN - vše zvládnuté bez zaváhání, od výběru zájezdu, korektních odpovědí na různé zvídavé otázky, transportu na letiště ..) . Další, v pořadí už ani nevím kolikátý výlet se SNEM. Evropu si rádi organizujeme sami, ale na cesty mimo náš kontinent, obvykle využiji pomoc právě této cestovní kanceláře. Proč? Důvodů je několik: zkušenosti přetavené do výborně koncipovaného obsahu zájezdu mi šetří čas, a často krát je také nereálné zorganizovat tak sladěný, nabitý a různorodý program. Co pokládám za další pozitivní efekt, je obvykle velmi příjemná parta zajímavých, zcestovalých lidí s velmi podobnými zájmy a z toho plynoucí nové přátelství. A v neposlední řadě vynikající průvodci, na kterých má SEN opravdu nos! A toto se mi opět potvrdilo při cestě do Maroka. Touto cestou bych chtěla ještě jednou poděkovat průvodkyni Katce Liškové – klidná, organizačně zdatná, neúnavná (např. Při vyhrabávání našeho zapadlého auta na Sahaře) :)), zkušená žena nadupaná nejrůznějšími informacemi, která s přehledem zvládala jak specifika domácí marocké nátury, tak naše přání a preference. Oceňuji obrovské množství informací, a to nejen o Maroku, ale prakticky z celého světa, kam Katka často zabrousila a přiznávám vzbudila v nás zájem poznat další země (specialistka na jižní Ameriku se nezapřela :)). Na Maroko jsem měla opravdu velké očekávání, což nebývá dobře, protože pak následuje zklamání. Musím říci, že v tomto případě se nekonalo – viděli jsme hodně tváří této země, od berberských jednoduchých podmínek přes pohádkové mediny královských měst, ve kterých nebyl problém ztratit se, až po prakticky moderní, pro mě de facto "evropskou" tvář země v Rabatu a Casablance. Maroko je barevné, klidné, s vynikající kuchyní a velmi příjemnými lidmi. Náš trošku
exotický místní průvodce Mohamed i s ochotným řidičem byly vítaným lokálním doplňkem. Maroko je relativně blízko (zde bych možná dala jediný podnět na změnu – přímý let bez přestupu by myslím potěšil více). Je to vlastně nejbližší "pravý" orient, islámská země se svými tradicemi a bohatou historií a přitom s evropskou tváří, která si zakládá na své nálepce "bezpečné a příjemné cestovatelské destinace" .. A toto všechno můžeme potvrdit. Děkujeme za krásných 10 dní, jdu listovat katalogem a vybírat kam to bude příště ..
Mirka a Mojmír

Maroko - Děkujeme za krásných 10 dní

Nejsem zvyklá psát recenze, ale cítím, že lidé v této kanceláři si to zaslouží (a myslím tím průvodce, ale i lidi z kanceláře – vše zvládnuté bez zaváhání). Další, v pořadí už ani nevím kolikátý výlet s CK SEN. Proč? Důvodů je několik: zkušenosti přetavené do výborně koncipovaného obsahu zájezdu mi šetří čas, a častokrát je také nereálné zorganizovat tak sladěný, nabitý a různorodý program. Co pokládám za další pozitivní efekt je obvykle velmi příjemná parta zajímavých, zcestovalých lidí s
velmi podobnými zájmy a z toho plynoucí nové přátelství. A v neposlední řadě vynikající průvodci, na kterých má SEN opravdu nos! A toto se mi opět potvrdilo při cestě do Maroka. Touto cestou bych chtěla ještě jednou poděkovat průvodkyni Katce Liskové – klidná, organizačně zdatná, neúnavná (např. při vyhrabávání našeho zapadlého auta na Sahaře), zkušená žena nadupaná nejrůznějšími informacemi, která s přehledem zvládala jak specifika domácí marocké nátury, tak naše přání a preference. Oceňuji obrovské množství informací, a to nejen o Maroku, ale prakticky z celého světa. Na Maroko jsem měla opravdu velké očekávání, což nebývá dobře, protože pak následuje zklamání. Musím říci, že v tomto případě se nekonalo – viděli jsme hodně tváří této země, od berberských jednoduchých podmínek přes pohádkové mediny královských měst, ve kterých nebyl problém ztratit se, až po prakticky moderní, pro mě de facto "evropskou" tvář země v Rabatu a Casablance. Maroko je barevné, klidné, s vynikající kuchyní a velmi příjemnými lidmi. Náš místní průvodce Mohamed byl vítaným lokálním doplňkem. Maroko je relativně blízko – je to vlastně nejbližší "pravý" orient, islámská země se svými tradicemi a bohatou historií a přitom s evropskou tváří, která si zakládá na své nálepce "bezpečné a příjemné cestovatelské destinace“. A toto všechno můžeme potvrdit. Děkujeme za krásných 10 dní, jdu listovat katalog, kam příště. Mirka a Mojmír

Poděkování za krásnou dovolenou plnou poznání

Milí přátelé, ráda bych Vám poděkovala za krásnou dovolenou plnou sluníčka, poznání, tažinů a úžasných spolucestovatelů. Obrovský podíl na naší spokojenosti měl samozřejmě náš průvodce, Robert Jerga. Nestačí mu být jen chodící encyklopedií, kterou Robo bezpochyby je. On je navíc parťák, anděl strážný a nic pro něho není nemožné. V Maroku jsme se cítili jako u něj doma.
Zájezd pro sebe a 19 letého vnuka jsem objednávala v CK SEN, ale poděkování posílám Vám. Kromě všeho, co jsem popsala výše, chci poděkovat všem novým slovenským přátelům. Bylo příjemné slyšet zase slovenštinu a strávit 10 dní mezi samými veselými a pohodovými lidmi.
Svatava Nováčková, Zlín, ČR

Fez – město, kde se vracíme do středověku

Většina lidí zná Medinu jako posvátné město muslimů v Saúdské Arábii. No medina, tentokrát s malým m, je i název pro staré části severoafrických míst. Typický je pro ně labyrint úzkých uliček, kde se setkáte s různými starými řemesly a lokálními kupci. Orientální zážitek, který se Vám vryje do paměti. Obzvláště jedna medina Afriky je opravdu nezapomenutelný světový unikát. Medina marockého města Fez. Jde o nejstarší a největší medinu, jakou můžete navštívit. Za starými hradbami nás čeká spleť téměř 10 000 stylových historických uliček. Jde o doslova žijící středověk. Místa i řemesla, která se za století nezměnila. Nechápavě se díváme například na barvíře kůže, kteří se v několika kádích a při místních teplotách snaží barvit budoucí bundy, kabelky, boty a další. Jedině zde v Maroku můžete vidět barvení kůže ještě takovým středověkým způsobem. Dále se podíváme i vyzkoušíme hrnčířství či ruční výrobu a skládání mozaik. Okrasné rytí do kovů. Výrobu koberců i typických šátků na starých rozpadajících se tkalcovských strojích. Ne, toto není žádný skanzen, jak se kdysi žilo, ale současný každodenní život místních. Při toulkách touto živoucí historií nevynecháme ani nádherně zdobené staré islámské školy. Mimochodem, nejstarší a stále aktivní univerzita světa se nachází právě zde, v jedinečné medině královského města Fez.

Marrákeš – šílená show, která se probouzí každý večer

Po chutném obědě na břehu Atlantiku opouštíme bílou Casablancu. Směřujeme do vnitrozemí Marockého království. Dnes nás čeká večer kouzel, místních pohádek, úžasných jídel... zkrátka večer na jednom z opravdu nejmagičtějších a nejšílenějších míst jaké znám – na světoznámém marrákešském náměstí Jemaa el-Fnaa. Po příchodu do červené perly, jak královské město Marrákeš přezdívají, se ubytujeme v hotelu Isla, který je jen 3 min chůze od zmiňovaného rušného náměstí. Hotel má pěkně provedenou terasu, ze které při popíjení mátového čaje vidíte na vrcholy Vysokého Atlasu, tyčící se za nádherným minaretem mešity Kutub z 12. století. Tu máme od sebe jen pár metrů přes silnici. Jednoduše, geniální lokalita. Přichází večer a náměstí Jemaa el-Fnaa se mění k nepoznání. Přibydou desítky stánků s opravdu chutnými a zajímavými jídly, zaklínače hadů uslyšíte pomalu z každého rohu, před Vámi tančí cvičené opice, občas zde proběhne i nějaký pštros, akrobati ukazují svá čísla a vypravěči příběhů, obklopení lidmi, tu vyprávějí své poutavé příběhy. Náměstí je během chvíle zaplněno snad tisíci lidí a mění se na jednu velkou, magickou, šílenou show, která nás pohltí. „Neskutečné. Síla. Toto jsem ještě neviděl...“ ohlasy každého, který se ocitne před tímto do pozdní noci trvajícím zázrakem. Než se vydáme mezi stánky, koupíme si na okraji náměstí s sebou chutné šťávy z vymačkaných granátových jablek a pomerančů. Jen za pár desítek korun. Lidé ze stánků se nás snaží přilákat, abychom ochutnali právě jejich dobroty. Zastavit se a vyzkoušet něco u každého je ale nemožné. Kupuji misku šneků na ochutnávku. Hned vedle vaří chutnou tradiční marockou polévku Hariri (cizrnová polévka). Pokračujeme do jedné z kaváren na okraji náměstí. Po schodech vyjdeme do 2. patra na terasu a celou šílenou show s názvem Jemaa el-Fnaa máme v tom momentě pod sebou. Po kávičce a mátovém čaji se opět vrháme do tohoto víru kouzel, pohádek a nejrozličnějších vůní Maroka. Insha

Pohádková kasba v Maroku

Již několik dní si užíváme pohádkové Maroko. Casablanca, Marrákeš, Vysoký Atlas, Ksary, kasby, to vše člověk zná z knih nebo dokumentů, ale nyní se najednou ocitá uprostřed všech těchto věcí a může je vidět krásně na vlastní oči. Dnes jsme se vydali z Ouarzazate do Erfoudu mezi starobylé oázy, rozpadlé hliněné ruiny míst, vyschlá koryta řek a kulisu nám dotvářely i zasněžené štíty Atlasu. „Sníh se na nich drží do května,“ řekne Larbi, řidič, který zná Maroko jako svou vlastní dlaň. „Tuto cestu jsem projel tolikrát, že kdybych zavřel oči, vím, kdy mám odbočit,“ směje se. Věřím mu, vždyť jsme tu společně najeli už několik tisíc kilometrů, a tak můžeme ty oči sem tam zavřít společně. Procházíme oázou jménem Skoura. Shluk nic neříkajících písmen se nám navždy zapíše do paměti, protože jsme se zde rozhodli zastavit a prohlédnout si unikátní kasbu ze 17. století jménem Amerdil. Před dvěma lety se koryto řeky zaplnilo vodou, takže tu domácí uvízli na 10 dní. Dnes je prázdné, a tak kráčíme po zaoblených kamenech. Amerdil připomíná orientální pohádku. Není divu, že se zde natáčely některé scény i pro film Alibaba, Lawrence z Arábie, nebo jiné trháky. „To si nevšímejte, to je odloženo pro natáčení nového filmu,“ řekne Mohammed, průvodce, který se zde narodil a žije zde. Narodil se ještě v době, kdy vládl panovník Hasan II., otec dnešního krále Mohammeda VI., ale se současným králem je spokojen. Vyzvídám, jaký film se zde bude točit v blízké době. „Přijde sem točit Jackie Chan,“ rozzáří se. Na zemi jsou různé obrovské hrnce a přesně stejné najdete v čínských městech od Pekingu přes Hong Kong, či na Taiwanu. Vaří se v nich polévky, které pak jíte přímo na ulici a nechápete, jak mohou být tak dobré. Mohammed nás vede přítmím na zahrádku, kde roste strom s pupeny granátových jablek, fíkovník, přístřeškem se táhne réva a nechybí zde ani meruňka. Kolem hliněné stěny sahají do výšky několika metrů a poskytují krásný stín v tomto malém kousku ráje. I Mohammedův otec Júsuf zde nedaleko žil a jeho dědeček, též Mohammed, měl v oáze domeček z hlíny. Dnes už nestojí, protože ho déšť rozmáčel, až se nakonec sesunul. Mohammedův děda byl stará škola, žili v oáze, měli osla, na kterém jezdili a nosili datle na okolní tržiště, a to byl jejich život. Dnes by se divil, jak se Maroko změnilo. Ani Júsuf by ho už zřejmě nepoznal, když se tu sem tam zastaví turisté, dnes už i Číňané, kterým letos Maroko zrušilo víza, tak investovali miliardu dolarů městu Tangier na výstavbu Tech Parku. „Prý tam bude dělat 100 000 lidí,“ šuškají si lidé v Casablance v kavárničce Ramses. Svět se mění a Maroko nestojí na místě. Mohammed nás bere do kuchyně a ukazuje nám, jak se vyrábí chléb. „V této menší peci ho děláme denně a zde ve větší, když čekáme více hostů,“ vysvětluje. Kráčíme zaprášenými chodbami a zjišťujeme, jací důmyslní lidé zde tehdy žili a mysleli téměř na všechno. Nakonec si užijeme panorama z hliněné střechy a neumíme spočítat, kolik datlových palem je kolem. Krásné místo. Sladkou tečkou je mátový čaj. Berberská whisky, jak mu zde říkají. Připraví ho Mohammedova manželka Zauíja. Sladký čaj, větvičky voňavé marocké máty (která je nejlepší na světě) a k tomu přinese Mohammed i misku plnou datlí. Jen tak, vždyť jsme hosté.

Marocká Sahara a její krásy

Pět hodin ráno. Na obloze svítí hvězdy. Tisíce hvězd. Ticho protíná našlapování velbloudí karavany na pískové duny. Všude kolem tma a jen vítr na svých rukou nese milion zrníček písku, které cítíme na tváři. Takto romanticky začínal náš dnešní den. Ještě za tmy jsme osedlali naše velbloudy a vydali jsme se lovit zážitky na nejkrásnější pískové duny saharského písku. Leží v marocké oblasti Merzouga v Erg Cheb, kde jsme několikrát ročně. Je zvláštní sedět na velbloudu v absolutní tmě. Přemýšlet nad karavany, které tato místa křižovaly staletí před námi. Tudy procházel i Ibn Battuta na cestě do někdejší Sidžilmasy, kde se obchodovalo se súdánským zlatem a z něho se později vyráběly zlaté mince v Evropě. Naše karavana se zastaví na vrcholu duny, sledujeme tichou krajinu. Na obloze se objevila oblaka a ty svým stínem pohltila slunce, ale po čase se země rozsvítí a my až tehdy vidíme, v jaké kráse jsme se ocitli. Kolem je království zlatého písku a duny zaplnily horizont. Sedíme tady, hledíme na okolní krásu, cvakáme foťáky a víme, že tento zážitek se jen tak rychle z hlavy nedostane. Erg Cheb je jako z arabské pohádky, kde se sype písek a vyprávějí se staré příběhy. Sahara, to nejsou jen zlatavé duny, ale to my už dobře víme. Už jsme se naučili, že máme čtyři tipy saharského povrchu a víme, jak vypadá hamada, tedy to, co představuje většinu obrovské Sahary. Potkali jsme velbloudí stádo, vyřádili se na dunách a místní rodinka nás pozvala do svého jednoduchého hliněného domku. Abdulláh, hlava rodiny, si se mnou podá pravou ruku, tu přiložíme oba na srdce a po chvilce můžeme vstoupit dovnitř. Jednoduché nádvoří vyplněné nářadím, tři místnosti naplněné prázdnem, kuchyň zanesená od sazí. Rozprostřeli pro nás matrace a sedíme pod jednoduchou stříškou. Abdulláh nám nalévá čaj, jak ho to učili jeho předkové. Chytí konvici, z výšky lije čaj do malého pohárku a první vrátí zpět do konvice. Vrátí i druhý, aby čaj promíchal a jemně ochladil a třetí pohárek už je pro nás. Podává se k nim kus neforemného cukru, ale všechno to chutná výborně. Sladce, ale na to jsme si už zvykli. Tento čaj má však příchuť neobvyklého setkání. Vychutnáme si panorama saharské země a ve vesničce Chamilia nahlédneme do školy. Je zavřená, ale spatřil jsem Mohameda, se kterým jsem před pár měsíci mluvil, a tak se ho ptám na otevření. Ten zmizel, za minutu je zpět s klíčem a jsme ve třídě. Arabská abeceda, berberská abeceda, otisky rukou dětí, několik plyšových hraček, maličké židle, stoly a jedna žárovka. Zde se učí děti z Chamilia a my vidíme i to, co je pro mnohé turisty zavřené. Sedneme do vnitřku domu a muži z Chamilia, jakožto hudebníci, nám ukáží, jak v jejich žilách koluje hudba zvaná Gnaoua. Mají černé tváře, zdědili je po svých předcích, bývalých otrocích ze Súdánu. Začnou hrát rytmickou hudbu a všichni posloucháme. Neskutečná atmosféra. Kolik zážitků jsme už dnes zažili? Potom jak objevíme svět oázy a na vlastní oči se podíváme, jak funguje, si sedneme na perfektní tadžín s kuřecím masem, citrónem a hráškem, ochutnáme i zeleninový tadžín s cuketou, bramborami, fazolkami nebo rajčaty. Nedá se říct, který je lepší, protože ta chuť je přímo dokonalá. Sahara je ještě o kousíček dokonalejší a my jsme si ji vychutnali tak, jak se jen dá. Zítra budeme putovat dále přes krásné cesty, oázy, kaňony a údolí až do Ouarzazate!

Návštěva jedné z největších mešit světa – Maroko, Casablanca

Severní Afrika a islám prostě k sobě patří, a to téměř 1400 let. Ne, není se tu čeho bát. Obzvláště tady v Maroku, které je pro cestování bezpečnější než několik zemí Evropy nebo USA. Turistům zde dovolí navštívit i jednu z největších mešit světa. Impozantní mešitu Hassana II v přístavní a filmem proslulé Casablance. V čem je tato stavba kromě své velikosti ještě impozantní, je její výška, přesněji výška minaretu, odkud muezzin svolává na modlitby. Minaret Hassana II je se svými 210 metry absolutní výškovou jedničkou celého muslimského světa, který se zde hrdě tyčí hned nad Atlantickým oceánem. Když vejdeme titanovými dveřmi dovnitř, mnoha lidem se hned zatají dech. Obrovská hala, v níž se bez problémů modlí i přes 20 000 lidí. Nad hlavami máme strop ze vzácného a ručně řezaného cedrového dřeva, který se například používal i na stavbu lodí. Mimochodem, střechu této mešity lze otevřít jako střechu nějakého moderního stadionu. Z hora visí lustry z benátského skla, některé váží tunu. Pod námi přes sklo vidíme velké místnosti s jakýmisi fontánkami. Právě tam se chodí věřící před modlitbou rituálně umýt. No a vpředu vidíme výklenek, zvaný mihráb. Ukazuje směr Mekky, kterým se muslimové modlí. Po obou jejích stranách jsou dva sloupky z nejkvalitnějšího a nejdražšího italského mramoru. Dech beroucí přepych, kam se podíváte a velkolepý začátek našeho marockého putování.

Snowboarding na dunách?

Toto místo jste viděli několikrát, ale téměř nikdo ho nezná - Maroko

Když přejdeme zasněžený Vysoký Atlas, kde se také lyžuje, čeká nás Sahara. Tedy skok do úplně jiného světa. Naší první zastávkou, kde si dáme chutný tradiční oběd, bude městečko Ait Ben Haddou. Město, které všichni z Vás už viděli a to několikrát, ale téměř nikdo ho nezná. Jak je to možné? Právě v tomto historickém, stylovém městečku se natáčely (a natáčejí) desítky světoznámých filmů. Právě zde Russell Crowe začínal svou gladiátorskou kariéru ve filmu Gladiátor. Toto místo za pomoci počítačových úprav ztvárnilo Jeruzalém ve filmu Království nebeské. Zde běhal princ z Persie, chodil Lawrence z Arábie, Kleopatra či snad nejznámější Galové Asterix a Obelix.  Nebo jste fanouškem Her o trůny? Tak jste se určitě s tímto městem Maroka setkali i tam. A to ještě z daleka není všechno, co se tu natočilo a vyskytlo na obrazovkách celého světa. Nyní, při sledování jednoho z těchto filmů, už budete vědět, kde se to opravdu točí a budete si moci říci „přesně tam jsem stál i já“.

Náměstí Jemaa el-Fna

Náměstí Jemaa el-Fna je ikonickým místem v Marrákeši a také symbolem marocké kultury. Pro svou výjimečnost bylo také v roce 2001 zapsáno do nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Na tomto živém místě, kde se prolínají tradice s moderním životem, můžete spatřit zaklínače hadů, cvičitele opic, vypravěče příběhů, hudebníky anebo stánky s voňavým kořením, tradičními pokrmy a čerstvými ovocnými šťávami. Přes den tu vnímáme divoký rytmus tržiště, po setmění si tu pokaždé užijeme marockou kuchyni a jedinečnou atmosféru.

Tržiště/souky v Marrákeši

Krytá tržiště neboli souky v Marrákeši se táhnou od severního konce náměstí Jemaa el-Fna a tvoří fascinující labyrint úzkých uliček plných rozmanitých barev, lákavých vůní a ruchu. Každý souk má svou specializaci – od koberců a kožených výrobků až po aromatické koření, krásné šperky a lampy připomínající orientální příběhy. Tyto trhy pak nejsou jen místem k nákupu, ale i prostorem, kde si můžete vychutnat autentickou atmosféru města, potkat místní obyvatele a ochutnat tradiční marocké speciality. Ponoření do tohoto chaosu je zážitkem, jenž vás přenese do jiného světa. Neodmyslitelnou součástí návštěvy souků je také smlouvání o ceně. První částka za zboží, kterou vám obchodník nabídne, bývá vysoká, a tak se vyjednávání o konečně ceně stává očekávanou hrou, často doprovázenou šálkem sladkého mátového čaje. 

Mešita Koutoubia

Majestátní dominantou města Marrákeše je mešita Koutoubia, jež představuje nejen náboženskou svatyni ale i významný symbol islámského dědictví Maroka. Postavena byla ve 12. století za vlády Almohadů a její minaret v maurském stylu se tyčí do úctyhodné výšky 77 metrů – v minulosti sloužil také jako maják či strážní věž. Mešita je pak pojmenována po knihkupcích (v originále „koutoubiyyin“), kteří v minulosti obchodovali v okolí, což odráží historickou roli Marrákeše jako centra obchodu a vzdělanosti. Rozlehlé nádvoří ikonické budovy pojme až 20 tisíc věřících a dodnes slouží jako aktivní místo bohoslužeb i významná turistická atrakce. 

Palác El Badi

Palác El Badi, známý také jako palác Badi, je ikonickým symbolem bohatství a moci dynastie Saadů v Marrákeši. Velkolepou budovu nechal postavit sultán Ahmad al-Mansur v roce 1578 na oslavu vítězství nad Portugalci v bitvě u Tří králů. Název „El Badi“ znamená „Nepřekonatelný“ a odráží sultánovu vizi vytvořit palác, jaký svět dosud neviděl. Palác, financovaný válečnými reparacemi, byl vyzdoben nejluxusnějšími materiály, včetně italského mramoru, zlatých plátů ze Súdánu a indického onyxu. Dnes je El Badi v ruinách, ale stále uchvacuje svou rozlehlostí a monumentálním nádvořím s odrazy slavné minulosti. Návštěvníci mohou prozkoumat pozůstatky tohoto kdysi majestátního sídla, které bylo v 17. století vypleněno sultánem Moulayem Ismailem. Kouzelný je také fakt, že v oblasti paláce hnízdí čápi.

Volubilis

Volubilis jsou nejpůsobivější římské ruiny, které zůstaly v Maroku jako dědictví po Římanech. Jsou tak úchvatné, že se nacházejí i na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Město bylo vybudováno ve 2. a 3. století a stalo se jednou z nejodlehlejších římských základen. Ještě před Římany tu však ve 3. století před naším letopočtem žili Kartaginci. A bývalo zde království Numidia. Numidský král Juba I. špatně odhadl situaci a připojil se v římské válce na stranu Pompeia. To mu Gaius Julius Caesar nikdy nezapomněl. Po porážce Pompeia si vyřídil s numidským královstvím účty. Jubův syn byl odveden do Říma, aby tu vystudoval. Spřátelil se s Oktaviánem, bojoval po boku císaře Augusta proti Marku Antoniovi a za odměnu dostal za ženu dceru Kleopatry. Krátce nato se stal králem Mauretánie jako Juba II. Tehdejší Mauretánie neležela na území dnešního státu, ale v dnešním severním Maroku a severozápadním Alžírsku. Po smrti Juby II. převzal království jeho syn Ptolemaios. Toho však dal zavraždit císař Caligula. Berbeři proti Římu povstali, ale byli bohužel krvavě potlačeni. Císař Claudius potom Mauretánské království rozdělil na dvě provincie – Mauretania Tingitata a Mauretania Caesariensis. V době, kdy Římská říše byla na vrcholu, zde žilo kolem 20 tisíc lidí, což bylo na tehdejší dobu velmi mnoho. Římané město v roce 280 opustili. Po nich zde našli domov Berbeři, Řekové, Židé a Syřané. Během času se Volubilis (Ulili) proměnilo v rozvaliny, jimž okolní lidé říkali Dar Faraoun – Hrad faraonů, protože se začalo tradovat, že město dali vybudovat egyptští faraóni. Volubilis sice není tak zajímavý jako jiné evropské starověké památky, určitě však stojí za návštěvu. Na přelomu 7. a 8. století se sem rozšířil islám. Podruhé vstoupilo město Volubilis do historie poté, co se zde usadil Moulay Idriss, pravnuk Alího, který byl zetěm proroka Mohammeda. Pohromou pro město se stal nástup k moci sultána Moulay Ismaila. Ten se chtěl vyrovnat tehdejšímu králi Francie Ludvíku XIV. Moulay Ismaila se také prohlašoval za potomka Alího, ale na rozdíl od Idrisse nastolil krutovládu. Megalomanskou výstavbou hlavního města Meknésu zcela vyraboval blízký Volubilis.

Erfoud

Erfoudu se říká „brána Sahary“ – za ním už se totiž rozkládá poušť a jen sem tam lze narazit na malou oázu. Město neohromí památkami, spíš si vás získá klidnou, až ospalou atmosférou. Nejživějšími místy zůstávají malé čajovny, kavárny, cukrárny a podniky s jídlem. Muži v těžkých kaftanech s kapucemi sedí venku a nalévají si čaj do sklenic s větvičkou máty. Káva se tu pije způsobem zvaným „nus-nus“: Polovinu tvoří cukrem oslazený temný nápoj a polovinu mléko. Při popíjení občas mezi zuby zaskřípe zrnko písku, což jen dotváří místní kolorit. Na grilech se v tažínech z vypalované hlíny pomaličku, po celé hodiny, dusí maso se zeleninou. Kdo přijde, ten ho dostane. Nejvíc město ožívá v září a na začátku října, kdy nastává sezona datlí a rolníci přivážejí na tržiště úrodu. Bazarem se line sladká vůně hnědého ovoce a člověk může vybírat z nepřeberných druhů, od těch nejmenších až po královské datle mejdool. Na erfoudské trhy přijíždějí obyvatelé i ze vzdálenějších měst, včetně Casablancy či Fesu. Nákupy se většinou počítají na desítky kilogramů, jež mají pokrýt sladké zásoby na několik měsíců. Jakmile se datle prodají, Erfoud se opět ponoří do své přitažlivé opuštěnosti.

Erg Chebbi

Nejkrásnější písečné duny celého Maroka a snad i severní Afriky leží v oblasti Erg Chebbi, hodinu cesty od Erfoudu směrem k alžírské hranici. Džípy vyjíždějí z města ještě za tmy, aby byly na místě před východem slunce. Zažít svítání nad horami písku totiž patří k nezapomenutelným zážitkům. Nejvyšší duny v regionu se tyčí do úctyhodných 150 metrů a podle legendy je na místo nasypal Bůh. Rozhodl se tak prý potrestat ženu, jež odmítla pohostit pocestné, jak káže dávné nepsané pravidlo. Bůh proto hříšnici i její dům pohřbil pod nánosem zlatého písku. Dostat se nahoru dá zabrat, ale naštěstí existuje i pohodlná možnost nechat se vyvézt na velbloudovi. Kolébavý pohyb, hvězdy nad hlavou, ticho a klid – tak se oblastí cestuje od nepaměti. Později za linií písku vykoukne první paprsek světla, tmu pomalu střídá den a země se nádherně rozzáří žlutými, oranžovými i zlatavými odstíny.

Todra

Soutěska Todra je obklopená krajem palmárií a berberských vesnic. Soutěsku tvoří masivní puklina v náhorní plošině, kde vyvěrá křišťálově čistá řeka. Okolní scenérie jsou ohromující. V nejužším bodě soutěsky se vypínají stěny kaňonu až do výšky 300 m. Místní skalní stěny jsou velmi oblíbené mezi horolezci. Soutěska také nabízí příležitost pro pozorování zdejší bohaté živočišné říše. Žijí zde kolonie několika druhů žab, zemní veverky a mnoho druhů ptactva.

Rabat

Mnozí si myslí, že hlavním městem Maroka je Casablanca, ale pravdou je, že tento titul patří Rabatu. I on leží na břehu Atlantského oceánu, a dokonce v mnohém Casablancu i předčí, či zastíní. Rabat v sobě ukrývá Královský palác, který je dnes rezidencí Mohammeda VI. V centru města stojí i mauzoleum pro krále Hasana II. a Mohammeda V. a také minaret nedokončené mešity, která mohla konkurovat Giraldě v Seville nebo v Koutoubii v Marrákeši. Starý Rabat, nebo tedy Chellah se svými ruinami a čápy se nachází za hradbami a nejkrásnější části Rabatu v Kasba Oudaia, kterou proslavily modrobílé uličky ve stylu řeckého Santorini. V létě se dokonce na městské pláži dá vykoupat v Atlantiku a stará medina je směsí uliček a bazarového světa, kde seženete vše od orientálních lamp, bot přes šátky, streetfood až po džalábije či kaftany.

Marakéš

K tomu nejzajímavějšímu, co v Maroku vidět, jednoznačně patří Marakéš. Město Marakéš, jež se nachází na úpatí pohoří Atlas, je typicky africkým a berberským městem. Kolem dokola obíhají načervenalé hradby se stejně barevnými domy a paláci, díky čemuž si vysloužilo přezdívku „růžové město“. V centru města se nachází rušné náměstí, které je plné zaříkávačů hadů, žonglérů, vykladačů karet, kejklířů, akrobatů, umělců či trhovců. Turisticky oblíbené jsou tradiční súky, kde prodavači nabízejí koberce, šperky, kožené či kovářské výrobky. Dominantou města je Kutúbijská mešita s kapacitou pro 25 000 věřících. Z našich zkušeností z opakovaných cest s klienty patří Marakéš mezi vůbec nejlepší destinace v Maroku. Naše poznávací zájezdy do Marrakéše vám ukážou to nejlepší z města i jeho okolí.

Poznávací zájezdy do Marrakéše

Fes

Město Fes je druhým největším a zároveň nejstarším a nejvýznamnějším královským městem Maroka. Stará část města, která je plná úzkých uliček, evokuje návrat v čase o mnoho století zpátky. Obchodníci zde v dobových oblecích nabízejí nejrůznější zboží od tradičních textilií přes koření a sypané čaje až po maso či orientální lucerny. Typickou zajímavostí Fesu jsou koželužny ve čtvrti Derb Chaouwara. Nejhezčí výhled na nádrže naplněné ovčí a kozí kůží s barvivem, nabízejí terasy okolních krámků. Diametrálně odlišnou atmosféru nabízí nová část Fesu, která je plná zeleně a zajímavých moderních budov včetně kamenných obchodů, kaváren a barů.

Ait Ben Haddou

Ait Ben Haddou nedaleko města Ouarzazate patří k ikonám celého Maroka. Jeho siluetu jste určitě viděli i před tím, než jste se tu ocitli, pouze jste o tom možná neviděli. Ait Ben Haddou je díky své poloze a vzezření oblíbenou kulisou slavných filmů, které se natáčely přímo pod ním nebo v jeho uličkách. Viděli jste Gladiátora, Alexandra Velikého, Prince z Persie nebo Poklad na Nilu? Tak pak jste určitě viděli i Ait Ben Haddou. Ve své podstatě je to ksar, opevněné místo postavené na pahorku, kde dodnes vidíte stařičkou, hliněnou architekturu a typické opevněné domy zvané kasba. Vyjdete na některý z nich? Uličky dnes patří obchodníků, prodavačům suvenýrů, ale nejkrásnější na Ait Ben Haddou je panorama na celé okolí, které se vám naskytne z nejvyššího bodu, kde kdysi stála sýpka.

Casablanca

Casablanca představuje největší a nejmodernější přístav severozápadní Afriky, který byl postaven v dobách francouzského protektorátu. Dominantou města je největší mešita Maroka. Tento architektonický skvost byl pojmenován podle krále Hasana II., který jej nechal postavit. Stavba začala roku 1980 a slavnostního otevření se mešita dočkala v roce 1993. Monumentálnost této moderní stavby podtrhuje 200 metrů vysoký minaret. Mešita disponuje vnitřní kapacitou pro 25 000 věřících, přičemž pro dalších 80 000 osob je k dispozici prostor na nádvoří.