1. den: odlet do centrální Afriky
PRAHA/VÍDEŇ - ENTEBBE
Odlétáme do vytoužené exotiky. Čeká nás jedenáct nádherných dnů v zemi, která ještě není turisty tak vyhledávaná jako sousední Keňa, ovšem má obrovský potenciál. Nabízí vše od klasického safari, přes jedny z nejvyšších hor Afriky, pralesy, milé obyvatele a mnoho dalšího. Pročtěte si před odletem náš blog o nejzajímavějších místech této země.
2. den: přílet na rovník
ENTEBBE
Přistáváme v Entebbe: ve městě, které leží téměř na rovníku na okraji Viktoriina jezera. Po příletu se potkáme s našim místním průvodcem a řidičem a přesuneme se patnáct minut z letiště do malého přístavu Nakiwogo. Nalodíme se na místní kompu a přeplujeme do přístavu Buwaya. Plavba trvá přibližně deset minut. Po vylodění nás čeká dalších deset minut do naší lodge. Odpočineme si v příjemném prostředí po letu z Evropy, osvěžíme se v bazénu a ochutnáme první „ugali na samaki“ (kukuřičná kaše s rybou). Viktoriino jezero je známé svými rybami, a tak na jídelním lístku určitě nebudou chybět.
Ubytování uprostřed lesa nedaleko jezera je okouzlující. Pokud by let přistál ve večerních hodinách, přespíme v hotelu nedaleko letiště a kompou se přeplavíme za dobrodružstvím až následující ráno.
3. den: člunozobci a cesta do hlavního „města“ primátů
ENTEBBE – NP KIBALE
Probouzí nás zvuky přírody a hlavně spousty malých milých opic – makaků černolících. Po těchto opicích je naše lodge pojmenovaná – v jazyce buganda se makak řekne Nkima.
Po snídani se posadíme do malých člunů, které nás vezmou na zajímavou plavbu touto bažinou. Mokřad začala místní komunita před několika lety chránit a výsledkem je, že sem chodí milovníci přírody hledat jednoho z nejzajímavějších ptáků světa. Kromě mnoha jiných totiž právě zde žije ohrožený člunozobec. Tento úchvatný a prehistoricky vyhlížející pták byl původně zařazen mezi čápovité, protože stavba jeho těla připomíná právě mohutného čápa. Genetické výzkumy však ukázaly na příbuzenský vztah s pelikány, a člunozobec se tak řadí mezi pelikánovité (pelecaniformes).
Člunozobec žije ukrytý v bažinách Ugandy, Rwandy a Tanzánie s ojedinělým výskytem od Zambie po jižní Súdán. V zajetí je jeho chov relativně těžký, a tak je pozorování v jeho přirozeném prostředí jedinečným zážitkem. Jsou plaší a je třeba být připraven na jedno- až dvouhodinovou plavbu s možností je zahlédnout. Právě mokřady v oblasti Mbamba jsou jedním z nejlepších míst na jejich pozorování, a vy tak máte velkou šanci, že je tu najdete. Místní průvodci znají jejich oblíbená místa, kam člunozobci po ránu chodí lovit ryby a po dešti zase sušit peří.
Po plavbě, a věříme, že po úspěšném foto lovu, nasedneme do našeho auta a popovezeme se do horského mlžného pralesa s národním parkem Kibale, který je považovaný za „hlavní město“ primátů. Žije jich tu neuvěřitelných třináct druhů, taková rozmanitost není známá z žádného jiného místa na Zemi. A žije tu mezi nimi i jeden, za kterým jsme se dnes vypravili… Dnes si po půldenní jízdě autem oddychneme a připravíme se na zítřejší krátký trek.
4. den: nejlepší trek za šimpanzy
NÁRODNÍ PARK KIBALE
Ráno otevřeme oči do zvuků a vůně divočiny. Naše lodge se nachází na okraji národního parku Kibale, který je sice menší rozlohou, ale z hlediska zde žijících zvířat je velmi významný. Na rozloze 795 km2 a v nadmořské výšce 1100 až 1590 metrů tu žije třináct druhů primátů včetně šimpanzů učenlivých. Těch je v tomto parku přibližně 1450, a tvoří tak největší populaci ve východní Africe. Kromě šimpanzů tu žijí mangabejové, makaci, paviáni, guerézy i noční komby a potoové. Celkově tu napočítali více než sedmdesát druhů savců.
Žijí tu též pralesní sloni, kteří se od těch savanových liší – mají menší uši, kly jim směřují dolů a celkově jsou menší vzrůstem, aby se mohli prodírat hustým porostem. Savanoví sloni sem přicházejí migračním koridorem z národního parku Queen Elizabeth, buvoli jsou zde doma. Při troše štěstí se dají pozorovat i siatungy, prasata pralesní, nebo plaší noční leopardi. V korunách stromů najdete 375 druhů ptáků včetně několika endemických a velmi vzácných druhů. Místní tu napočítali více než 250 druhů motýlů, takže i milovníci létajících květů si tu přijdou na své.
Kromě živočichů tu žije množství rostlin. Jen stromů zde bylo zaznamenaných 351 druhů, některé dorůstají výšky 55 metrů a dožívají se i několika stovek let. To všechno bude tvořit jedinečnou kulisu našeho ranního treku za šimpanzy, kteří jsou hlavním cílem dnešního dne.
Našim autem se dovezeme na rangerskou stanici, kde budeme poučení, jak se máme během treku, a především v přítomnosti habituovaných šimpanzů, chovat. V parku žije několik habituovaných šimpanzích tlup. Vědci už po desetiletí sledují některé z nich, a když jsou dostatečně zvyklé, pouštějí k těmto rodinám omezený počet turistů za den. Šimpanzi jsou natolik zvyklí na přítomnost lidí, že se v jejich blízkosti chovají přirozeně. Proces habituace trvá přibližně tři roky. Princip je stejný jako u jejich příbuzných goril, za kterými se jezdí do Rwandy, Ugandy a Demokratické republiky Kongo v pohoří Virunga.
Po brífinku se vydáme na 1-2 hodinový trek. Šimpanzi jsou agilní zvířata, která jsou téměř neustále v pohybu. Jsou také velmi společenští, hrají si, křičí a dělají pořádný hluk. Rangeři a stopaři s nimi tráví každý den, a tak znají jejich návyky. Díky těmto znalostem je pak dokáží vystopovat. Nedá se dopředu odhadnout, jak dlouhý a jak náročný bude trek lesem, vše záleží na šimpanzích, kam až nás zavedou. Jakmile je ale najdeme, budeme mít hodinu na jejich pozorování. Při dodržení tohoto časového limitu a vzdálenosti je pak minimální šance, že se primáti nakazí lidskými chorobami. Dodržování pokynů rangerů je důležité pro zdraví zvířat a i pro to vaše.
Šimpanzi jsou relativně agresivní lidoopi, především v porovnání s klidnými gorilami. Jsou známí agresivním chováním vůči konkurenčním tlupám a během loveckých výprav. Občas se podaří, že se návštěvníci stanou svědky lovu. Hlavní kořistí se stávají menší druhy opic jako makaci, paviáni nebo guerézy.
V každém případě je setkání s našim geneticky nejbližším příbuzným fascinujícím a jedinečným zážitkem. Kibale je jedno z nejúspěšnějších míst k pozorování šimpanzů. Věříme, že i my přispějeme ke zvýšení tohoto čísla.
S tímto dokonalým zážitkem a po krásné procházce džunglí se vrátíme na správu národního parku a do naší lodge. Dopřejeme si zasloužený oběd a krátký odpočinek. Poté opět sedneme do auta a pojedeme se podívat do údolí na okraj parku, přes které je viditelné vysoké pohoří Rwenzori (UNESCO), známé jako měsíční hory. Právě v tomto pohoří se nacházejí vrcholy, které svou výškou obsadily v Africe třetí, čtvrtou i pátou příčku (Mount Stanley 5 109 m, Mount Speke 4 890 m, Mount Baker 4 844 m). V tomto pohoří se nachází i několik kráterových jezírek, a pokud bude optimální počasí, v některém z nich se můžeme i vykoupat.
Druhá noc v naší lodge. Budeme poslouchat šimpanzy chystající se na nocleh? Po setmění na našich terasách uslyšíme i rozhovory nočního primáta komby, kterému se v angličtině říká bush baby. Zvukový projev komby totiž připomíná dětský pláč, o čemž se přesvědčíme i my. Nejedná se však o nářek, je to normální komunikace mezi jednotlivými poloopicemi. Dobrou noc.
5. den: od šimpanzů ke slavným Murchison Falls
KIBALE – MURCHISON FALLS
Rozloučíme se s milým personálem a vyrazíme na sever. S přibývajícími kilometry se bude krajina měnit: tropický les se promění v sušší a dále na sever se nám začne krajina otevírat, až vjedeme do savany. Oblast Kibale a Fort Portal je posetá čajovými plantážemi a zdejší kulturní krajina tak působí velmi upraveným a elegantním dojmem.
Cestou se zastavíme na oběd v Bugoma Forest. I tento les je domovem šimpanzů, proces habituace zde však začal až v roce 2016. Tato chráněná oblast se nachází nedaleko Albertova jezera, které je součástí západní větve Velké příkopové propadliny. Po obědě v příjemném prostředí budeme pokračovat dále, abychom před západem slunce dorazili k samotným vodopádům Murchison Falls. Unikátní místo, kde se voda Bílého Nilu (zde známého jako Viktoriin Nil) řítí do čtyřicetimetrové hloubky přes osmimetrovou soutěsku. Přijedeme sem právě ve chvíli, kdy nastává světlo na ty nejkrásnější fotky. Máme za sebou přejezd krásnou a různorodou krajinou, který zakončíme v lodge neznámějšího parku Ugandy. Zde se ubytujeme a strávíme tu dvě noci. Se zapadajícím sluncem přicházíme do lodge na večeři a relax v odlišném prostředí, než jsme měli doposud.
6. den: plavba po Nilu a klasické safari
NÁRODNÍ PARK MURCHISON FALLS
Vstaneme a po brzké snídani se za půlhodinku přesuneme k Nilu, kde přesedneme na loďku. Už tady máme šanci pozorovat mnoho zvířat. Loďka nás převeze po této božské řece až k vodopádům. Během tříhodinové plavby budeme mít šanci pozorovat zvěř u řeky i v ní: slony, hrochy, krokodýly a mnoho dalších. Pod vodopády se otočíme a vrátíme se k našemu autu, abychom pokračovali v safari.
Podle aktuálního pohybu zvířat se přesuneme do dalších částí parku a hledáme žirafy, antilopy, lvy a cokoli, co se pohne. Park byl prvním chráněným územím v Ugandě a prvním ochranným pásmem v podobě rezervace pro zvířata vznikl v roce 1926. V roce 1952 se z něj stal první národní park v zemi.
Rok před vyhlášením NP se zde natáčel slavný film Africká královna (The African Queen) s Humphrey Bogartom v hlavní roli. Scény se natáčely na Albertově jezeře, na Nilu a v budoucím národním parku Murchison Falls. Nachází se na severním okraji Albertinského riftu a Nil tu protéká po hraně skalnatého zlomu, až se zkroutí do rokliny, kde vytváří dramatický úsek, který tolik přitahuje návštěvníky. Od tohoto místa už teče klidně širokým korytem, kterým se poplavíme i my.
Park je velmi různorodý, na jih od řeky převládají lesní porosty, severu parku dominuje travnatá savana s palmami lontar (Borassus aethiopum). Tyto palmy rostou na místech, kterými v minulosti migrovalo mnoho slonů, jež jiné rostliny zlikvidovali. Celý park působí velmi exoticky a právě kvůli své jedinečnosti byl velmi oblíbený i u mnoha známých osobností. Místo, kde později vznikl tento park, navštívili Winston Churchill, Theodore Roosevelt i Ernest Hemingway. Uganda je jako součást britské kolonie do dnešních dní cílem safari královské rodiny.
Les, řeka savana, Murchison Falls mají vše, co zvířata potřebují, a i my tak určitě zažijeme vynikající safari. Uvidíme množství zvířat včetně slonů, žiraf, buvolů, antilop a mnoha jiných. V parku je největší populace krokodýlů v Ugandě.
Ikonickou antilopou je voduška kob Thomasova (Kobus kob Thomasi), která tvoří poddruh oblasti Ugandy a Jižního Súdánu. Sousední poddruh Kobus kob leucotis je známý migrací, jež každoročně absolvuje několik stovek tisíc těchto zvířat od suchých oblastí Sahary po zelené oblasti jižního Súdánu, kudy protéká Nil. Vodušky byly populárním lovným zvířetem, protože v případě ohrožení často nehnutě leží. Lovci tak měli lehkou kořist. I toto je jeden z důvodů, proč vymizely ze severozápadní Tanzánie a ze západní Keni… se zapadajícím sluncem ukončíme dnešní safari a vrátíme se do naší lodge.
7. den: severní Ugandou do zvířecího ráje
MURCHISON FALLS – KIDEPO VALLEY
Rozloučíme se s Nilem a odjíždíme na severovýchod přes region Acholi s úchvatnou přírodou. Z etnografického hlediska jsou obyvatelé tohoto regionu odlišní od těch na jihu země. Na jihu mají původ Bantu, tady na severu převažují Nilotické kmeny. I jejich jazyky jsou diametrálně odlišné.
Projedeme městem Gulu, které je největším městem severní Ugandy, a pokračujeme k vodopádům Aruu. Ty jsou nejimpozantnější po dešti, a pokud v nich poteče voda, uděláme si k nim krátkou procházku.
Nížina regionu Acholi se s přibývajícími kilometry mění na pahorkatinu s několika vyššími pohořími v dálce. Pozorujeme život na venkově, až se přes nižší, ale scénické, pohoří Nyangea a Napore dostaneme do oblasti národního parku Kidepo Valley. Později odpoledne přijíždíme do naší lodge. Nacházíme se uprostřed skutečné divočiny, na konci světa. Toto místo by mělo splnit vaši představu o Africe. Otevřená krajina, rozeklané kopce, zlatavá tráva, pláně poseté akáciemi a divokou zvěří, jemné zářící světlo…
Vítejte v Kidepo Valley, nejsevernějším a nejodlehlejším parku Ugandy. Tady budete mít dokonalý pocit z divočiny. Sedněte si na terasu svého bungalovu a sledujte savanu při zapadajícím slunci. Po večeři si nezapomeňte prohlédnout noční oblohu. Pokud bude bez mraků, naskytne se vám neskutečný pohled. Zorientujete se v souhvězdích oblohy na rovníku?
8. den: Národní park Kidepo – park na konci světa
NÁRODNÍ PARK KIDEPO VALLEY
Čeká nás den v unikátním prostředí s minimem turistů. Dnes navštívíme ta nejlepší místa v parku. Začneme procházkou savanou? Dozvíme se spoustu zajímavostí o ekologii a biologii místního ekosystému, naučíme se rozlišovat stopy zvířat. Pěší safari má vždy jiný rozměr a příchuť. Potkat zvířata, jako jsou sloni, žirafy, buvoli a antilopy jen tak, pěšky, je úplně odlišný pocit, než je sledovat z pohodlí auta. Budeme mít i dnes štěstí na blízká setkání? Takové pěší safari je samozřejmě vždy v doprovodu místních ozbrojených rangerů, kteří dohlížejí na naši bezpečnost.
Samotný národní park má rozlohu 1 442 km2 a rozkládá se v nadmořské výšce 910 až 2 750 metrů. Vyhlášený byl v roce 1962 a od té doby je stále málo navštěvovaný, a to především díky jeho odlehlosti. Průměrná návštěvnost za posledních dvacet let se pohybuje mezi 2 000 až 2 500 návštěvníků ročně, i když v posledním desetiletí jeho popularita roste. I tak budeme mít park téměř sami pro sebe a potkáme tu jen minimum turistů.
Ti, kterým se nelení vydat se do této části Ugandy, budou odměněni. V parku žije 77 druhů savců a více než 500 druhů ptáků. V každém údolí teče řeka, obě se však v období sucha mění v suchá koryta. Jediným zdrojem vody jsou tu pak horké prameny na hranici s Jižním Súdánem. V údolí Narus nedaleko Apoky jsou v korytě řeky oázy, které jako permanentní zdroje pitné vody v tomto období přitahují zvěř z širokého okolí. Proto se rozložení i počty zvířat v průběhu roku liší a především sloni a buvoli migrují do okolních hor, nebo do sousedních Keni a jižního Súdánu.
Do jižního Súdánu Kidepo pokračuje jako přírodní rezervace s několikanásobně větší rozlohou než v Ugandě. Tvoří tak spolu přeshraniční park s volným pohybem zvířat.
Kidepo je jediným parkem v Ugandě, kde se spolu mohou potkat žirafy a zebry. Populace žiraf Rothschildových zde čítá 50 až 60 jedinců. V době vyhlášení národního parku zde žily poslední tři kusy. Postupná reintrodukce a program ochrany přivedly tento poddruh zpět k životu a právě zde se nachází druhá největší populace v Ugandě. Celkově je v Keni a Ugandě přibližně 1 600 volně žijících jedinců, v okolních zemích je pravděpodobně vyhynuta/vyhubena.
Po procházce se vrátíme do naší lodge na oběd a po krátkém odpočinku se odpoledne vydáme na safari autem. Projedeme větší část údolí Narus a budeme hledat další obyvatele až do západu slunce, kdy se z parku musí všichni vrátit do svého kempu.
Během safari v Kidepo máme největší šanci vidět v Ugandě lvy a gepardy, kteří mají v oblibě skalnaté útvary (kopje) s dobrým výhledem do krajiny. Zblízka si prohlédneme skály a stromy, které jsou častým útočištěm lvů. I zde je čas od času najdeme odpočívat na stromech tak, jako je to známé z národního parku Queen Elizabeth v Ugandě nebo z tanzanského parku Serengeti a Manyara.
Vrátíme se do lodge a budeme sledovat, jak na Kidepo padá soumrak. Tak zakončíme unikátní den na konci světa.
9. den: největší vesnice východní Afriky
KIDEPO - MOROTO
Opouštíme ráj zvířat na severu – dnes nás čeká přejezd atraktivní oblastí. Mírně zvlněná krajina posetá vesničkami nás bude provázet celou cestu na jih. Skutečná Afrika. Po 160 kilometrech dorazíme k vesnici pasteveckého podkmene Jie z kmene Karamajong. Jmenuje se Nakapelimoru a je největší tradiční vesnicí ve východní Africe. Místní lidé si tu do velké míry zachovali své tradice, do kterých spadá i sakrifikace a podobné praktiky. Vzhledem k podnebí a typu krajiny v celé oblasti kmene Karamoja převládají pastýři, pěstování plodin se tu věnují jen částečně. Podíváme se na jejich život zblízka, povíme si o místních zvycích a nahlédneme do tradičních obydlí. Oběd dnes bude pozdější, možná ochutnáme něco z místní kuchyně v Nakapelimoru.
Po poledni dorazíme do naší lodge na úpatí hory Moroto a do stejnojmenného města. Vydáme se na krátkou procházku v její spodní části. Hora Moroto je součástí pásu sopečného masivu, kam patří i Mt. Elgon, Kadam, Napak a Morungole. Vrchol Moroto sahá do výšky 3 083 metrů nad mořem a z jeho úbočí stéká vícero potůčků a říček. Tyto zdroje vody využívají místní k zavlažování políček. Celý masiv je chráněným ekosystémem, žije tu více než 220 druhů ptáků, najdete tu i opice a divoké kočky. Nocujeme ve stínu této bývalé sopky.
10. den: na úpatí sopky Elgon
MOROTO – SIPI FALLS
Probouzíme se pod sopkou Moroto a vydáváme se na cestu. Procházíme oblastí jižní Karamoja, které dominují otevřené planiny a úchvatný Mt. Oadam. Vstoupíme do malé rezervace Pian Upe. Zde navštívím jeskyni Napeped s prehistorickými malbami. Během průjezdu rezervací budeme hledat i vzácné antilopy koňské a losí, pštrosy a ostatní zvířecí obyvatele.
Po poledni dorazíme k vodopádům Sipi. Jsme na úpatí Mt. Elgon. Na druhé straně hory je Keňa, ale tato hora je populární z obou stran – právě díky své unikátní flóře a životnímu prostředí. Mt. Elgon se skládá z pěti hlavních vrcholů: Wagagai (4 321 m), Sudek (4 302 m), Koitobos (4 222 m), Mubiyi (4 211 m) a Masaba (4 161m) a jeho kaldera patří mezi největší a nejméně porušené na celém světě. Vytéká odsud teplý pramen, který se po své cestě jako řeka Suam vlévá do jezera Turkana. Velká část území je v obou zemích chráněná jako Národní park Elgon s celkovou rozlohou 1 279 km2.
My si tu dosyta užijeme pohodový den krátkými procházkami po okolí. Nedaleko se nachází soustava třech hlavních vodopádů Sipi. Projdeme se kolem nich a jejich jezírek. Množství chodníků a pěšinek tu umožní každému najít si tu svou a vychutnat si výhledy na samotné vodopády i do okolní krajiny. Pohled na otevřenou pláň Karamoja, jezero Kyoga a úpatí samotné Mt. Elgon všechny okouzlí.
S místními průvodci se blíže podíváme na život uprostřed horské scenérie a kávových plantáží. Právě tady se už od 50. let 20. století pěstuje Bugisu Arabica. Ochutnejte tuto kávu s čokoládovou příchutí, nakupte si ji domů pro rodinu a přátele. Podpoříte tak rozvoj místní komunity.
Po příjemném dni si odpočineme a připravíme se na zítřejší přesun k pramenu Nilu.
11. den: pramen Nilu a Kampala
SIPI FALLS – JINJA – KAMPALA
Ranní odjezd do Kampaly, hlavního města Ugandy. Projíždíme oblastí Teso, kde žijí lidé příbuzní kmeni Karamojong, a kde se pěstuje mnoho ovoce. Přes polnohospodářskou oblast Busoga dorazíme ke břehům největšího afrického jezera. Cestou se zastavíme na místě, kde se zachovaly skalní malby po lidech žijících v této oblasti v dávné minulosti.
Ve městě Jinja si uděláme krátkou přestávkou a podíváme se, kde z Viktoriina jezera vytéká Bílý, nebo Viktoriin Nil. Právě toto místo je považováno za jeden z možných pramenů Nilu. Povíme si proč. Sedneme na loďku a poplujeme po Nilu. Právě na tomto místě začíná jeho putování do Středozemního moře, které odsud měří 6 650 kilometrů.
Po poledni už vjíždíme do hustě obydlené oblasti a je vidět, že Kampala se nezadržitelně blíží. Předměstí této metropole jsou pro Afriku typické: žije se na ulici a to množství lidí je jednoduše ohromující. Celá aglomerace Kampaly má odhadem sedm milionů obyvatel. Vnoříme se do tohoto ruchu velkoměsta a ubytujeme se na závěrečnou noc.
12. den: Kampala – hlavní město Bugandského království
KAMPALA
Dnešní den věnujeme prohlídce města. Kampala má každému co nabídnout. Najdeme tu historii z období před prvními evropskými průzkumníky, koloniální i moderní kulturu.
Na vršcích centrální Kampaly, kterých je sedm podobně jako v Římě, se nachází historicky důležitá místa. Na jednom z nich i hrobky králů Bugandského království. Toto místo je zapsané na seznamu UNESCO. Pokud bude otevřené, určitě jej navštívíme. V roce 2010 postihl památku rozsáhlý požár a oheň zničil jednu z největších struktur z přírodního materiálu: královský palác byl celý ze dřeva a byl pokrytý trávou.
V centru města se nachází několik zajímavých míst. Jedním z nich je i dopravní uzel, autobusová stanice, která je fascinujícím „organismem“ žijícím si vlastním životem. Ruch je tu dechberoucí a my vždy rádi zařadíme návštěvu stanice minibusů do naší prohlídky. Nedaleko se nachází i historická železniční stanice, která byla součástí trati z Mombasy k Viktoriinu jezeru. V dnešní době mezinárodní osobní vlaky do Keni nejezdí, stanice je však funkční. U stanice leží několik budov politické struktury země včetně parlamentu, ale najdete tu i Národní divadlo.
Na malém kopečku přes údolí centra města se nachází Národní mešita. Vybudována a otevřena byla v roce 2006, byla darem místní muslimské komunitě od Muamara Gaddáfího, který výstavbu mešity financoval. My se podíváme dovnitř, ale i na město z vyhlídky na jejím minaretu. Tady se vám otevře pohled na celou metropoli. Město je multikulturní a kulturní život je zde velmi bohatý. Je jen na nás, co z něj dokážeme vytěžit. Závěrečný den si ve městě určitě užijeme.
Po prohlídce města se přesuneme na letiště v Entebbe a rozloučíme se s Ugandou, perlou Afriky.
13. den: Vítejte doma!
DOMOV
Přílet.
