Gejzír se připravuje k výbuchu a voda se pomalu zvedá.

Islandský Zlatý okruh

Island, ostrov ohně a ledu je bezpochyby jedním z nejkrásnějších a nejbezpečnějších míst na světě, kam může milovník přírody zavítat. Chcete vidět jeho krásu v kostce za jeden den? Viz náš zlatý okruh. Přestože je na islandské poměry turistický, určitě se ho vyplatí zažít.

Autor: Zuzana Hábeková

10.05.2021

Čti více
Mapa islandského zlatého okruhu.
Mapa islandského zlatého okruhu.

Pokud se podíváme na trasu, kterou během tohoto dne absolvujeme, okamžitě je jasné, že "okruh" je v tomto případě tak trochu metaforou. Pojmenování Golden Circle (nesprávně Zlatý trojúhelník – na tento název jsou někteří Islanďané v souvislosti se Zlatým opiovým trojúhelníkem Thajsko, Laos a Barma hákliví), je tak trochu marketingovým tahem. Třpytivý název funguje, protože právě tuto trasu absolvuje nejvíce turistů přijíždějících na Island. Místa a příběhy, které okruh nabízí, bezpochyby stojí za návštěvu.

Tři budovy s kostelíkem, zasazené do krásné přírody národního parku.
Tři budovy s kostelíkem, zasazené do krásné přírody národního parku.

"Okruh" délky přibližně 300 kilometrů začíná i končí v hlavním městě Reykjavík. Zahrnuje národní park Thingvellir (Þingvellir) s prvním parlamentem Alltingi, Zlatý vodopád známý také pod názvem Gullfoss a geotermální oblast s vybuchujícími gejzíry a bublajícími jezírky Haukadular.

Na naši prohlídku vyrážíme soukromým autobusem se zkušeným řidičem Börkurem, který má najeto přes jeden a půl milionu kilometrů. Jelikož se vždy snažíme být o krok napřed, vyrážíme v jiném čase, než mají ve zvyku autobusy místních cestovních agentur z Reykjavíku, abychom se vyhnuli nejvyšší koncentraci lidí.

Klidná hladina řeky Öxará.
Klidná hladina řeky Öxará.

Kolébka demokracie na hraně kontinentů

Při pěkném počasí se nám na cestě z Reykjavíku ukáže i jeho stolová hora Esja s výškou 914 metrů. Míříme na východ do Národního parku Thingvellir, známému především díky kontinentální trhlině Almannagia, kde se od sebe Evropa a Amerika neúprosně vzdalují, jakož i místo vzniku nejstaršího fungujícího parlamentu na světě. Pojďme ale pěkně po pořádku. Tato oblast leží jen necelých 40 kilometrů od Reykjavíku, a tak jsme po hodince cesty v parku.

Dřevěná lávka pro chodce jako symbol spojení dvou kontinentů.
Dřevěná lávka pro chodce jako symbol spojení dvou kontinentů.

Už z vyhlídky při horním parkovišti se Vám část parku otevře jako na dlani. Je to krásný pohled – panenská krajina, jiná, než na jakou je člověk zvyklý ve zbytku Evropy – lávové kameny prorůstá neonově zelený mech a střapatá tráva. Malebný "pohlednicový" výhled doplňují tři domky, kde sídlí správa parku a maličký kostel.

Terén brázdí říčka Öxará, ústící do jezera Thingvallavatn, největšího jezera Islandu o rozloze 84 km². (Pro srovnání – Liptovská Mara - 27 km², Lipno na Vltavě má 48,7 km²). Přes potůčky a jezírka, které svým tokem vytváří, se můžete nerušeně procházet po štěrkových i dřevěných můstcích.

Vodopád padající z čedičových stěn.
Vodopád padající z čedičových stěn.

Jsme tedy na místě tektonického zlomu, kde se od sebe odděluje euroasijská a americká kontinentální deska. Kam se máte postavit a dívat, abyste viděli, jak se trhlina rozšiřuje? Kde je to neuvěřitelně znějící místo, kde se zem dělí ve dvoje a kde nahlédnete do žhavého jádra naší planety? V první řadě je třeba si uvědomit, že desky se pohybují rychlostí přibližně 2 centimetry za rok, a tak je tento pohyb nemožné vysledovat pouhým okem. Litosférické desky se od sebe vzdalují a celá pláň, na kterou se díváme, se rozšiřuje a údolí propadá. To je ta kontinentální "trhlina".

Pokud byste se však chtěli symbolicky projít mezi Severní Amerikou a Evropou, můžete tak učinit na "Mostě mezi kontinenty" v Sandvíku. Tato lávka pro chodce byla postavena jako symbol spojení dvou kontinentů. V informačním centru si pak můžete vyzvednout certifikát o jejím překročení. Thingvellir je však i bez mostu o mnoho zajímavější.

Luxusní hotel uprostřed islandské přírody.
Luxusní hotel uprostřed islandské přírody.

Náš tip navíc:

Pokud při cestování po světě vyhledáváte adrenalin a milujete potápění, za zmínku stojí Silfra. Jak jsme již zmínili, Island vznikl přímo na hranici dvou litosférických desek. Část hranice mezi nimi tvoří propadlina s názvem Silfra (Štěrbina). Jelikož voda v ní pochází z ledovce, je průzračně čistá a viditelnost v ní vynikající. Proto je pro potápěče doslova rájem.

Kromě své přírodní krásy je Thingvellir známý také jako kolébka světové demokracie. Tady? Na místě, kde nestojí žádná pořádná budova nebo alespoň nějaký přírodní amfiteátr? Amen, je to tak. Přesně na tomto místě si obyvatelé ostrova roku 930 zřídili takzvaný Althing. Jeho existence je milníkem nejen v dějinách Islandu, ale i v širším měřítku.

Prosklené lobby hotelu s nádherným výhledem na islandskou krajinu.
Prosklené lobby hotelu s nádherným výhledem na islandskou krajinu.

Osídlení Islandu Norskem začalo příchodem Ingólfura Arnarsona v roce 874. Noví obyvatelé se takříkajíc odstřihli od nově sjednoceného Norska pod vedením krále Haralda Krásnovlasého a po pobřeží ostrova se začaly objevovat mnohé osady a klany. Přestože měli společné místo původu, náboženský základ či jazyk, jejich vůdci a zvyky se začaly ubírat různými cestami. Násilí mezi skupinami bylo běžné, protože lidé bojovali za svou víru a za omezené zdroje, které měl nový ostrov nabídnout. Začaly se formovat jakési okresní shromáždění, ale většina moci na ostrově se stále soustřeďovala na jihozápadě v okolí Reykjavíku v rukou Ingólfurovych potomků. Osadníci ve zbytku země se proto snažili najít způsob, jak by mohli všichni na ostrově žít bez zbytečných problémů.

Bazén při západu slunce.
Bazén při západu slunce.

Muž zvaný Grímur Geitskör dostal za úkol shromáždit zástupců každého klanu a najít vhodné místo na velké shromáždění. Jak to již bohužel bývá, muž, který vlastnil pozemek byl usvědčen z neexistující vraždy a jeho majetek se stal veřejným. Tímto místem byl právě Thingvellir. I z nejvzdálenějších koutů ostrova sem cesta netrvala déle než sedmnáct dní. V roce 930 se poprvé konal velký sněm, kde se diskutovalo o zákonech a vytvořilo společenství, které se dá chápat jako první parlament – přibližně 800 let před tím, než se tato myšlenka začala realizovat v USA či Francii. V Alltingi (Velkém sněmu) se urovnávaly spory, udělovaly tresty a přijímala kolektivní rozhodnutí. Na tuto dobu šlo o velmi pokrokový způsob vlády. Řečník se vždy obrátil směrem k velké kamenné stěně, do které hlásil své myšlenky, stěna zvuk odrazila a rozšířila ozvěnu do údolí, kde seděli shromáždění.

Geotermální oblast s gejzíry a vybuchující Strokkur.
Geotermální oblast s gejzíry a vybuchující Strokkur.

Na jeho základě se obyvatelé ostrova začali odvracet od staré víry a kolem roku 1000 (pod nátlakem Norska) obracet na křesťanství. Zde také o téměř tisíciletí později vyhlásili nezávislost od Dánska a zvolili svého prvního prezidenta. Právě období dánské nadvlády (1799–1844) bylo jediným, kdy Althingi jako takový nefungoval. Od roku 1881 stojí v kamenné budově Althingshúsid v Reykjavíku, kterou uvidíme i během prohlídky města. Díky Allthingi je dnes park zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Jiné kulturní památky podobného rozměru zde nehledejte. Island je zemí, kde hrají první housle přírodní krásy.

Pokud nespěcháte dál, projděte se i ke trochu skrytému vodopádu Öxarárfoss. Voda zde padá z čedičové stěny a vytváří opravdu pěknou scenérii, ačkoli patří vodopád k těm menším a méně známým, než jsou jeho bratři na jižním pobřeží.

Gejzír před výbuchem.
Gejzír před výbuchem.

V parku můžete strávit i celý den a procházet se po sopečné, mechem a trávou zarostlé zemi. Užívat si ticho, klid a zvláštní atmosféru visící ve vzduchu. Přece se někde pod vašima nohama trhá zem. My zde strávíme přibližně hodinku a půl, abychom mohli pokračovat ke gejzírům. Pokud však chcete oblast probádat lépe, na ubytování v této oblasti doporučujeme designový hotel v divoké přírodě na březích jezera Thingavallavatn – Ion. Moderní hotel, který se může pochlubit perfektní směsí luxusu a dobrodružství. Vše v něm je výrazně islandské, od vlněných přehozů na postelích přes umělecká díla po organické toaletní potřeby a ekologickou kuchyni. 10metrová venkovní vířivka, bar, moderní lokální menu a úžasná architektura v kontrastu s nezkroceným okolím – to je luxus po islandsku.

Výbuch gejzíru.
Výbuch gejzíru.

Geysir - otec všech gejzírů

Slovo gejzír dnes zná snad každý. A pokud jste dosud žádný neviděli, dnes poznáte ten, po kterém dostali své pojmenování všechny ostatní. Etymologicky má toto slovo kořeny v staroseverském geysa, což znamená vyrazit, vytrysknout nebo vystříknout.

Po 60 minutách cesty dále na východ přicházíme do geotermálně aktivní oblasti přelomového riftu Haukadular. Ve vzduchu je cítit závan síry a ze země stoupá pára. Toto místo je plné vroucích a bublajících jezírek, potůčků a bahna, ale největším lákadlem je již zmíněný gejzír. Poprvé byl popsán v roce 1294 a na jeho základě dostal tento přírodní fenomén své jméno.

Geysir, který na vrcholu své kariéry vystřikoval i do výšky přes 80 metrů, je už dnes v důchodu. Vybuchuje jen jednou za několik let. Nedaleko něj však vesele řádí jeho mladší bratr Strokkur (chrlič), který se postará o fantastické divadlo. Hladina bublá, natahuje nás několik minut, nastražené fotoaparáty už čekají na svou chvíli, když najednou vytryskne dvacet metrů do vzduchu. Za výskání obecenstva voda dopadá na zem. Ti, co stáli po větru, si pobaveně otírají obličeje a objektivy, připraveni na další vodní bombu. Interval pravidelnosti je zhruba 8 minut, ale pokud budete mít štěstí, vybuchne hned několikrát po sobě.

Pohled z výšky na vodopád padajícího do kaňonu.
Pohled z výšky na vodopád padajícího do kaňonu.

Zachráněný Zlatý vodopád

Posíleni vydatnou polévkou pokračujeme ještě o pár kilometrů dál. Čekají nás kaskády, kde řeka Hvítá protéká dvoukilometrovým kaňonem, tvořeným čedičovými stěnami. Hvítá patří k těm nejmohutnějším řekám na ostrově. Do kaňonu padá ve dvou kaskádách, první část má spád 11 a druhá 22 metrů. Kaňon se navíc působením eroze každoročně prodlužuje o 25 centimetrů.

Nejznámější příběh, který se k vodopádu váže, vzpomíná jméno první environmentalistky na ostrově. Sigríđur Tómasdóttir, dcera místního farmáře, která byla na ostrově průvodkyní, nechala se svou sestrou vybudovat k vodopádu první cestu. Tento klenot přírody se dostal do ohrožení na přelomu 19. století ve chvíli, kdy o něj projevili zájem zahraniční investoři ve snaze vybudovat na řece vodní elektrárnu. Sigríđur toto místo milovala a tvrdě bojovala za jeho záchranu. Byla za něj připravena doslova obětovat život. Prohlásila, že pokud se vodopád rozhodnou zničit, skočí do jeho dravých peřejí. Díky advokátovi Sveinnovi Björnssonovi se ho podařilo zachránit a stal se tak majetkem všech Islanďanů. Na tomto místě najdete i Sigríđurin památník, a tak se můžete podívat na tvář této výjimečné a odvážné ženy, díky níž tu dnes vodopád stále je.

Muž na koni a místní shánějící ovce z pastvin.
Muž na koni a místní shánějící ovce z pastvin.

Náš tip:

U vodopádu doporučujeme i za pěkného počasí nepromokavou větrovku či pláštěnku, boty, ve kterých se vám to na kluzkých kamenech nebude klouzat a hadřík na objektiv fotoaparátu či kamery. Pokud zmoknout nechcete, spodní vyhlídku na vodopád rovnou vynechejte. Stačí totiž slabší vítr a voda, padající do kaňonu se v jemných kapkách vrací a rozptyluje všude kolem.

Ovce uprostřed silnice nádherné islandské přírody.
Ovce uprostřed silnice nádherné islandské přírody.

Neuvěřitelný Réttir

Pokud se na Island vydáte začátkem září, možná se vám při cestách ostrovem podaří zažít takzvaný Réttir. Jednou ze zajímavých statistik ostrova je fakt, že zde žije 2 a půl krát více ovcí než obyvatel. 800 000 bílých, černých i strakatých vlněných obláčků najdete na místech, kde byste je nečekali. Jak se dostali na vysoké skály, opuštěné planiny a ke rozbouřeným potokům? A to v mlze i nejhorším dešti? A mají vůbec pastýře? A proč se vždy zdržují v trojicích?

Islandské ovce jsou odolná zvířata se silným imunitním systémem, který se u nich vyvinul vzhledem k drsným klimatickým podmínkám ostrova. Chované jsou téměř výlučně na maso. Jehněčí je na Islandu považováno za delikátní maso, často vyhledávané pro svou jemnou chuť. Farmáři totiž ovce nepřikrmuje zrnem a nedopují hormony. Jehňátka se téměř vždy narodí v květnu. Hned, jak jsou dostatečně silné, se značkou na uchu je farmář vyšle do divočiny. Není nic výjimečného, když se jehňátka narodí hned dvě či tři, proto je nakonec téměř všude uvidíte v trojicích.

Islandští koně s jezdci.
Islandští koně s jezdci.

Každá ovce na Islandu má tedy svého farmáře, ačkoli to tak možná na první pohled nevypadá. Od těch našich je odlišuje, že se po islandské zemi od jara pohybují povětšinou volně. Během léta zatím farmáři dělají na polích a připravují seno na nadcházející zimu, aby jím mohli během zimy ovce krmit. A pak přichází září. Zpravidla první týden v měsíci vyrážejí farmáři a jejich mladí, statní členové rodiny, do vysočin. Na hřbetech islandských koní celý týden brázdí nehostinnou krajinu, kde projdou každý kaňon, kopec a údolí, aby shromáždili všechny ovce, které se jim podaří najít. Až je nakonec v sobotu shromáždí v kruhových ohradách a roztřídí podle označení na uchu. Tato každoroční tradice se jmenuje Réttir. Celou sobotu farmářské rodiny pomáhají při třídění a vedle cesty své ovce ženou zpět na farmu. Tam se už rozhodne o jejich osudu.

Farmář zaboří ruku do husté vlny a podle vrstvy tuku zjistí, zda ovečka skončí na talíři, nebo se ještě popase v blízkosti farmy a "zazimuje". My jsme byli opět ve správném čase na správném místě a podařilo se nám zažít neopakovatelnou atmosféru Rettiru. Tisíce ovcí, desítky koní a stovky spokojených a hrdých farmářů, kteří dnes budou slavit do časných ranních hodin, protože od zítřka je opět čeká práce. O islandských koních a ovcích se toho napsalo a napovídalo mnoho. Tradují se příhody o tom, jak pomohli jiným zvířatům, a dokonce i lidem, když zachránili tonoucích nebo ztracených v mlze a tmě. Co je pravda a co legenda se asi nedozvíme, ale jedno je jisté. Obě zvířata neodmyslitelně patří k Islandu, který vás může obdařit i takovým fantastickým zážitkem.

Po návratu do Reykjavíku se můžete pustit do objevování tohoto pokorného, nejsevernějšího hlavního města na světě. Pokud chcete vědět, co vidět a nevynechat či kde se nejlépe najíst, přečtěte si blog Reykjavík – nejsevernější metropole světa.

Koně na pastvě.
Koně na pastvě.

TOP 3 Zlatého okruhu:

1. Národní park Thingvellir

Kontinentální trhlina, kde se od sebe oddaluje severoamerická a euroasijská litosférická deska a místo prvního parlamentu na světě.

2. Geotermální oblast s gejzíry a vroucími jezírky

Gejzír Strokkur, vybuchující přibližně každých 8 minut.

3. Vodopád Gullfoss na řece Hvítá

Mohutný kaskádovitý vodopád nabízející krásné výhledy.

Vodopád připomínající koňskou hřívu.
Vodopád připomínající koňskou hřívu.

TOP 3 navíc:

1. Silfra

Štěrbina, která je výsledkem pohybu litosférických desek. Potápět se zde můžete kdykoliv během roku, protože díky slabému proudu nikdy nezamrzá.

2. Rettír

Každoroční shánění islandských ovcí z luk a pastvin. Tisíce ovcí, tisíce koní a dokonalá organizace.

3. Vodopád Faxi

Menší ale krásný vodopád, při kterém se můžete zastavit cestou zpět do Reykjavíku. Pojmenování Faxi znamená koňská hříva, kterou jeho padající proudy vody připomínají. Pravděpodobně zde budete jediní turisté.

Věříme, že při návštěvě ostrova Island Zlatý okruh nevynecháte. Obrali byste se totiž o možnost zažít krásná místa a zajímavou historii, která položila základy demokracie pro celý svět.


Všechny články autora

Zuzana Hábeková

Zuzana vystudovala skandinávské jazyky a angličtinu a kromě provázení pro SEN se věnuje překládání švédských detektivek a fotografování. Miluje turistiku, či už v kambodžské džungli nebo v Tatrách, na vlastní pěst, ale i v dobré partě. Setkáte se s ní na zájezdech v Japonsku, Vietnamu, Kambodži, Thajsku, Malajsii, Singapuru, ale i v Norsku, Dánsku, Švédsku, Estonsku, Lotyšsku a na Islandu. Klienti si na Zuzaně váží její empatii, trpělivosti, profesionálního a příjemného vystupování. Cestování jí dává rozhled, komplexnější světonázor, příležitost učit se a rozvíjet, možnost zažívat genius loci - atmosféru místa na vlastní kůži. Její nejoblíbenější jídla jsou japonské saké nigiri, vietnamské bun bo nam bo s krevetami, kambodžský fish amok a thajský tom yum.


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Více informací
ZÁJEZDY 2021 - 2022 SE SLEVOU AŽ 15 %
Lovte zážitky s CK SEN bez rizika.
Záloha pouze 5 000 Kč/osoba.  Více ZDE ➔