Oaxaca: Průvodce mexickou symfonii barev a chutí
Asi těžko byste našli mexický stát, který vám nabídne úplně vše a zároveň má tak silné genius loci. Odborníci se často shodují v tom, že kdo nenavštívil Oaxacu, jakoby v Mexiku vůbec nebyl. Odevšad zde na vás dýchá duch koloniální éry a „pravého“ indiánského Mexika. Stopa, kterou Oaxace vtiskli zejména Zapotékové a Mixtékové, je zde všudypřítomná. Archeologické ruiny, gastronomické orgie, koloniální architektura, nespoutané divoké pláže a neuvěřitelně pohostinní lidé – to vše nabízí Oaxaca.
Autor: Petra Špačková
21.10.2022
Historické centrum Oaxacy.
MODERNÍ HISTORIE OAXACA
Oaxaca de Juárez (nebo pouze Oaxaca) je hlavním městem stejnojmenného mexického státu. Má zhruba 260 000 obyvatel, ale celá metropolitní oblast čítá až dvojnásobek.
Koloniální dějiny města začaly v roce 1529, kdy Španělé založili město na základech aztécké osady jménem Huaxyácac. Město pojmenovali Antequera, což mu vydrželo až do vyhlášení mexické nezávislosti v roce 1821, kdy bylo přejmenováno na Oaxaca.
Lidové loutky před katedrálou v Oaxaca.
Tento název je odvozen ze slova huaxyacac, které v jazyku nahuatl znamená označení stromu leucéna bělohlavá. Během koloniální éry, kdy většina významných politických a administrativních míst byla v rukách Španělů a duchovenstva, valná část Oaxacanů chudla.
Ružové centrum města.
Během Mexické revoluce na počátku 20. století pak stát Oaxaca podpořil myšlenky revolucionáře Emiliana Zapaty, jehož jednou z hlavních ideí bylo, aby půda patřila těm, co na ní pracují - „Tierra y Libertad“ (země a svoboda).
Stát Oaxaca, jeden ze 32 mexických států, je rozdělen na 570 obcí a žijí zde 4 miliony obyvatel. Je to 10. nejvíce obydlený stát v zemi a 5. v pořádí dle rozlohy. Sousedí se státy Guerrero, Puebla, Veracruz a Chiapas. Oaxaca se může pyšnit horami i oceánským pobřežím, více než polovina obyvatel žije na venkově a v drtivé většině zde převládá katolicismus.
Místní jistě potěší, když zjistí, že turisté ví, jak se název jejich státu vyslovuje. Bývá to oříšek, nicméně vězte, že správná výslovnost je: OACHAKA.
Katedrála v Oaxaca.
ZAJÍMAVOSTI
Historické koloniální centrum Oaxacy a zapotécké Monte Albán nad městem je od roku 1987 na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Oaxaca je domovem kukuřice a dýní.
Oaxaca je jednou ze seismicky nejaktivnějších oblastí Mexika.
Je jedním z gastronomických center celého Mexika, rozhodně sem nejezděte v době, kdy jste na dietě, prakticky každé jídlo je zde zážitek.
Oaxaca je nejvíce jazykově a etnicky diverzifikovaný stát Mexika.
V minulosti i v současné době je pro stát Oaxaca významná těžba různých nerostů, dodnes se zde stále těží uhlí, sůl, ropa, křída, mramor, grafit, titan, stříbro či zlato. Většinu dolů najdeme v Etla, Ixtlán, San Pedro Taviche a Pápalo. V Salina Cruz je pak rafinérie ropy a zemního plynu.
V Oaxace má původ také alkoholový nápoj z agave Mezcal.
Mezi první zahraniční cesty papeže Jana Pavla II. patřilo Mexiko a s ním právě i Oaxaca, kterou navštívil v lednu 1979.
Tradiční mexický folkrórní oděv z Oaxaca.
Takřka „na každém“ rohu lze nalézt památky, ulice či parky s přízviskem de Juárez. Bývalý mexický prezident Benito Juárez byl totiž hrdým oaxackým rodákem. Každoročně dne 21. března probíhají v rámci státního svátku bujaré oslavy jeho narození. Juárezův význam spočívá především v jeho boji proti francouzské okupaci ve 2. polovině 19. století a v jeho modernistických snahách o rozvoj země. Je zde považován za národního hrdinu. Významnou stavbou, které nese jméno bývalého prezidenta, je mj. Universidad Autónoma Benito Juárez de Oaxaca, která byla založena již v roce 1827, oficiálně uznána jako univerzita však až v roce 1955.
Daším významným rodákem z města Oaxaca je José de la Cruz Porfirio Díaz Mori, známý jen jako Porfirio Díaz, prezident Mexika v letech 1876–1880 a opět pak 1884–1911. Rozhodně nebyl tak oblíbený jako jeho předchůdce de Juárez, pro jeho diktaturu se vžil název porfiriát.
Na území Oaxacy žije 16 indiánských kmenů, mezi ty nejpočetnější patří Zapotékové či Mixtékové. Zapotékové jsou nejpočetnější v Oaxace, nicméně žijí i v okolních státech.
Indiánské krásky z Oaxaca.
CO ROZHODNĚ VIDĚT
Monte Albán
Jednou z nejvýraznějších památek v okolí města Oaxaca je rozhodně Monte Albán (Bílá hora nebo také Hora úsvitu), které se rozprostírá ve výšce 400 m nad údolím Oaxaca. Od roku 1987 je na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Vybudovali jej Zapotékové a považovali jej za své posvátné místo, v době svého největšího rozmachu zde žilo dle odhadů ažtřicet tisíc lidí.
Monte Albán - Bílá hora nebo také Hora úsvitu.
Historie Monte Albán se psala od roku 500 př. n. l. a prosperovala především do poloviny 8. století n. l. Poté postupně započala doba jejího úpadku, která byla ukončena v roce 1520. Nicméně ani vědci se nemohou shodnout, co bylo důvodem odchodu z Monte Albán. Centrem místa je náměstí Gran Plaza (Velké náměstí), na kterém najdeme chrámy, paláce a pyramidy. Unikátní nálezy montealbánských hieroglyfů patří mezi nejstarší v celé Střední Americe.
Monte Albán, Oaxaca.
V roce 1932 zde učinil mexický archeolog Alfonso Caso přelomový objev, kdy byl v jedné z hrobek (Hrobka č. 7) nalezen poklad, který předčil veškerá očekávání a naděje odborníků. Obsahoval asi 400 mistrovsky zpracovaných výrobků mj. ze zlata, stříbra, korálu či tyrkysu.
Poklad je připisován Mixtékům, kteří použili pro svého mrtvého krále hrobku již hotovou z dob Zapotéků. Část pokladu si lze prohlédnout v Museo de las Culturas de Oaxaca, Santo Domingo. Stavby a výrobky nalezené na Monte Albán dokazují, že předkolumbovské kultury byly vysoce vyspělé a dobře se orientující v projektování či v astronomii. (Naproti muzeu nalezneme zlatnickou dílnu Oro de Monte Albán, která se zabývá prodejem replik šperků nalezených v Hrobce 7, avšak i jiné velice kvalitně provedené zlatnické výrobky).
Místo Monte Albán na člověka dýchne svou spiritualitou a klidem. Avšak ne vždy je Monte Albán tak poklidným místem, v letech 1999 a 2017 bylo zasaženo dvěma ničivými zemětřeseními. Mexická vláda okamžitě poslala na místo pomoc a finanční prostředky.
TIP: Pokud si chcete užít toto posvátné místo v klidu, přijeďte rozhodně brzy ráno, ještě než se sem začnou sjíždět davy turistů. Ranní doba je vhodná i tehdy, pokud se chcete v létě vyhnout přes den vysokým teplotám.
Montealbánské hieroglyfy.
Mitla
Další zastávkou, kde můžeme nasát trochu ze zapotéckou atmosféry je jistě archeologicky významné bývalé náboženské centrum Mitla, které se nachází 40 km z centra Oaxacy. Najdeme zde pozůstatky zapotéckých chrámů. V jazyce Nahuatl znamená Mitla „místo smrti“. Ač jsou zde podobné rysy s Monte Albán, nenajdeme zde pyramidy, ale spíše stavby nižšího rázu. Jejich hlavním vzorem jsou mozaiky a různé geometrické tvary.
Archeologicky významné bývalé náboženské centrum Mitla.
El Tule
Jde o nejobjemnější a nejstarší strom na americkém kontinentu, nachází se přímo u kostela v centru města Santa Maria del Tule, zhruba 11 km od z města Oaxaca. Jedná se o druh tisovec Montezumův a od roku 1910 je mexickým národním stromem. Jeho stáří se odhaduje na 2000 - 3000 let, průměr kmene 14 m a jeho obvod měří přes 40 m.
Sierra Norte
Na severu státu Oaxaca se rozkládá pohoří o výšce až 3000 m n. m. Nejenže je odtud dechberoucí výhled na okolí, ale můžete se zde pokochat i jedinečnou místní faunou a florou a vydat se na úchvatné treky. Místní zajímavostí je společenství Pueblos Mancomunados, které nespadá pod státní vládu Mexika, ale má vlastního prezidenta a vlastní právní systém. Jde o 8 takto spřízněných vesnic (Amatlán, Benito Juárez, Cuajimoloyas, La Nevería, Lachatao, Latuvi, Llano Grande a Yavesía), jejichž obyvatelé se věnují zejména zemědělství a ecoturismu. Jsou si vědomi úchvatnou biodiverzitou místa, kde žijí a vědí, že je nutné tuto oblast maximálně chránit.
El Tule – Jde o nejobjemnější a nejstarší strom na americkém kontinentu.
Hierve el Agua
Pokud člověk není zarytým fanouškem starobylých civilizací a jejich památek a preferuje spíše přírodu, měl by se rozhodně vydat do Hierve el Agua (v překladu vřící voda). Tomuto přírodnímu úkazu, posvátnému místu Zapotéků, bychom však ale mohli také říkat zkamenělé vodopády (Cascadas petrificadas). Na vině jsou usazeniny minerálů, které ze zdejších pramenů stvořily tento unikátní skalní útvar.
Hierve el Agua.
Nachází se nedaleko města Mitla, asi 70 km od města Oaxaca de Juárez. Jedná se o prameny o teplotě kolem 25°C, které probublávají napovrch. Voda má zelenou barvu, což je dáno právě obsahem minerálů.
Nádherná příroda v okolí Hierve el Agua .
Největší památky Oacaxa
Basílica de Nuestra Señora de la Soledad
Barokní bazilika postavená na konci 17. století je zasvěcena patronce Oaxacy. Je vystavěna v barokním stylu z vulkanického zeleného kamene cantera. Jejím charakteristickým rysem je nižší výška dómu i věží, aby lépe odolaly relativně častým zemětřesením. Od roku 1987 je spolu s okolním historickým centrem na seznamu kulturního dědictví UNESCO.
Basílica de Nuestra Señora de la Soledad.
Kostel Santo Domingo
Je postaven v novošpanělském barokním stylu. Otevřen byl v roce 1608 jako součást dominikánského klášterního komplexu, ač nebyl ještě zcela hotov (kostel i klášter byly dokončeny až v roce 1619). Klášter sloužil jako domov pro 150 dominikánských mnichů a byl také dominikánským vzdělávacím centrem.
Kostel je známý zejména pro svůj výrazný interiér, který je pokryt zlatem. V rámci antiseismických konstrukčních snah má také extrémně široké zdi. V roce 1979 sem zavítal papež Jan Pavel II. a později byl – spolu s celým historickým centrem Oaxaca – prohlášen za světové dědictví UNESCO.
Fasáda kostela je renezanční, ale dech se vám skutečně zatají, když vstoupíte dovnitř – ta krása vás, doslova, zarazí. Prošel jsem všechny čtyři velké papežské baziliky v Římě, ale Santo Domingo, i když není celkově větší, je mnohem opulentnější. Vevnitř poznáte skutečné mexické baroko a při tom množství zlata v katedrále pochopíte, kolik jej museli Španělé tady v Mexiku ukrást, aby si toto mohli dovolit. Tak, jako je v dnešní Kubě nulovou položkou rum (a vy si za euro pořídíte kokosový ořech a rumu si doléváte, kolik chcete), v tomto kostele se zdá, že zdarma bylo zlato – na stropě i na stěnách je ho zkrátka takové množství, jako nikde jinde na světě. Na vnitřní výzdobě této svatyně pracovali řemeslníci z „nového“ Španělska a nejlepší architekti přivezení ze „starého“ Španělska. Výstavba začala v roce 1575 a dokončili ji na konci stejného století. Vysvěcení katedrály se uskutečnilo v roce 1611.
Dle mnohých je Santo Domingo nejkrásnějším kostelem Ameriky. Když vejdete hlavním vchodem, nad hlavami se vám zjeví vyobrazení zlatého stromu Mayů. Vstupné se zde neplatí a kostel je otevřený dlouho do noci. Přes oběd ale bývá zavřený. Před Santo Domingo jsou restaurace, kde můžete vyjít na střechu a zejména večer se odtud kochat výhledem na kostel a náměstí.
Kostel Santo Domingo.
Museo de las Culturas de Oaxaca
V tomto muzeu se návštěvník může blíže seznámit s bohatou historií Oaxacy, k dispozici mu je čtrnáct místností stálých expozic a devět místností s tematickými výstavami věnovanými např. zlatnictví, keramice či gastronomii. Sály s permanentními výstavami se dělí dle témat na: 1. Mileanaristické kultury (10000 př. n. l. - 200 n. l.), 2. Časy prosperity (200 – 900 n. l.), 3. Poklady Hrobky 7 z Monte Albán, 4. Nadvlády (900 – 1521 n. l.), 5. Kontakty a conquista (16. století), 6. Duchovní conquista (16. a 17. století), 7. Reakce domorodců (16. až 18. století). 8. Materiálno a duchovno (16. až 18. století), 9. Vzestup nového národa (18. a 19. století), 10. Řád a rozvoj (1876-1911) , 11. Obrazy z 20. století, 12. Život domorodé kultury (současnost), 12. Přetvoření komunitního spolku (současnost), 14. Santo Domingo: historie a nálezy (16. až 20. století)
Muzeum
Casa de Cortés
Zde má sídlo muzeum současného umění Museo de Arte Contemporaneo de Oaxaca (MACO). Nachází se v budově koloniálního stylu - Casa de Cortés. Byla postavena na přelomu 17. a 18. století. V roce 1986 jej získala vláda státu a ustavila zde městské muzeum. O 6 let později se zde otevřelo Muzeum současného umění. Muzeum chce především šířit povědomí o oaxacském umění posledních dekád, chránit jej a podporovat místní umělce. Najdeme zde dílo například Rufina Tamaya, Francisca Gutiérreze či Rodolfa Moralese. Má 16 výstavních hal a obchodů a v neděli je vstupné do jeho prostor zdarma.
Alameda de Leon
Park v centru města nedaleko Zócala na ulicích Independencia, Hidalgo, León a Valdivieso. Jeho historie se datuje od 16. století, kdy se zde konaly hrnčířské trhy a místu se říkalo “Plazoleta de Cantaros”. V 19. století však byla z iniciativy tehdejšího guvernéra generála Antonia de Leóna ustavena zahradou a následně pak parkem. Je oblíbeným místem odpočinku a také konání nejrůznějších společenských událostí. V parku nechybí ani socha jeho zakladatele de Leóna.
Park Alameda de Leon .
OAXACKÁ ŘEMESLA
Město Oaxaca leží v místě, kde se setkávají tří údolí a společně nesou jméno Valles Centrales. Tato údolí jsou výjimečná svou řemeslnou aktivitou a i rozličným zaměřením v každém údolí. Často se i nedaleko od sebe vzdálené vesnice specializují na jiné řemeslo. V jedné nalezneme mistry v tkaní místních klasických koberců, jinde je hlavním zdrojem obživy keramika, na druhém konci údolí zase pestrobarevné přehozy. Nicméně vše je ruční práce vysoké kvality. Zdrojem pro výrobu koberců a přehozů je pak ovčí vlna z přilehlých hor. Pro indiánskou populaci je řemeslná výroba důležitým ekonomickým faktorem.
Mexické koberce.
(POD)MOŘSKÝ SVĚT OAXACA
Stát Oaxaca se může pyšnit více než pěti stovkami kilometrů bělostných – často divokých – pláží. Z hlavního města Oaxaca de Juárez je to na břeh Pacifiku 260 km. Na rozdíl od letovisek Acapulco či Puerto Vallarta nejsou ty místní natolik známé, ale mají zato možná podmanivější a rozhodně osobitější ráz. Ač zde najdeme i luxusní přímořské rezorty, rozhodně to není hlavní lákadlo oaxacského pobřeží. Asi nejnavštěvovanějším městečkem na břehu Pacifiku je Puerto Escondido, které je magnetem pro surfaře. Místní nejvíce cool pláží je zajisté La Punta. Výrazně klidnějším a ospalejším dojmem pak může působit další pobřežní městečko Chacahua, které je vlastně menší rybářskou vesnicí a dýchne zde na vás atmosféra starých časů. Nespoléhejte se zde ani na dobré internetové spojení. Městečko se nachází v laguně národního parku Chacahua a je opravdu skrytým přírodním pokladem. Laguna de Manialtepec je skvělým místem pro pozorování unikátního přírodního jevu - bioluminescentního planktonu.
Mezi další zajímavé přímořské tipy patří například volnomyšlenkářské Zipolite, Bahias de Huatulco či San Agustinillo.
Při potápění v oaxacských vodách může člověk jednoduše narazit na delfíny či mořské želvy, Pokud se vydáte trochu dál od břehu (někdy stačí opravdu kousek), můžete v období od prosince do března podél pobřeží spatřit také migrující velryby.
TIP: Pokud vám potápění či jízda na lodi nedělá dobře a přesto byste se chtěli s nějakým místním mořským živočichem setkat, navštivte Centro Mexicano de la Tortuga ve vesničce Mazunte, kde si můžete prohlédnout všechny druhy želv mořských, které se vyskytují v mexických vodách.
Bělostné pláže mexického státu Oaxaca.
FAUNA A FLORA
Stát Oaxaca je klimaticky vcelku rozdílný, a to koresponduje i s rozmanitostí místní fauny a flory. Obecně lze ale říci, že v Oaxace může člověk spatřit roztomilého savce paku nížinnou, tapíra, leguány, jaguára či prasátko pekari. Ptačí říši pak dominují pelikáni.
TIP: Co (si) z Oaxacy dovézt jako suvenýr? V Oaxace nebudete vědět, co koupit dříve. Záležet bude asi především na objemu vašeho kufru. Vybírat lze například mezi pestrobarevnými koberci, přehozy, šperky, keramikou či lahví Mezcalu.
Agave na výrobu Mezcalu.
PODNEBÍ
Podnebí státu Oaxaca je velice diverzifikované, což je dáno rozdíly mezi přímořskými a horskými oblastmi. Nicméně město Oaxaca má subtropické podnebí, a proto zažívá v období od listopadu do března jen velice mírnou zimu. Letní měsíce jsou teplejší, ale zase s rizikem většího počtu srážek. Ideálními měsíci k návštěvě jsou tedy leden až květen a říjen až prosinec.
Zahrady v Oaxace.
CO V OAXACA OCHUTNAT
Oaxaca se dá hrdě označit jako gastronomické srdce Mexika, a to zejména z důvodu její bohaté historie, ve které hráli velkou roli původní indiánští obyvatelé a zanechali zde své stopy mj. i „v kuchyni“.
Mole negro
Jedná se o velmi hustou, tmavě hnědou až černou omáčku, jejímž základem jsou rajčata, mnoho druhů koření a čokoláda. Nicméně mole existuje vícero druhů a jen ve městě Oaxaca jich je oficiálně 7 druhů (verde, chichilo, amarillo, colordito...).
Tlayudas
Velké suché tortilly bohatě zdobené asientem, fazolemi, sýrem, chorizem, zelím a kombinací hovězího a vepřového masa.
Tlayudos - mexická pochoutka.
Quesillo
sýr z oblasti Oaxaca je bílý polotvrdý sýr, který může vzdáleně připomínat mozzarellu. Je hojně používán například v quesadillas a empanadas.
Mezcal
Nápoj vyráběný z agave, jeho domovem je právě stát Oaxaca, od tequily a pulque se odlišuje mj. jiným druhem agave, ze kterého je vyráběn a i odlišným postupem během produkce.
S restaurací El Restaurante Casa Oaxaca u kláštera Santo Domingo de Guzmán rozhodně člověk neudělá chybu. Pokud ale chcete jíst spíše „na ulici“, rozhodně si vyberete na oaxackém centrálním náměstí Zócalo (tak se obecně říká v mexických městech hlavním náměstím), zde to každý večer pořádně žije a pozorovat zde čilý pouliční život vám ještě umocní zážitek ze skvělých chutí oaxacské kuchyně.
Likéry z Agave.
Memelas
Jedná se o malé placky, v Oaxace podávané zejména s čerstvým sýrem a pálivým topingem.
Taštičky chapulinos.
Chapulines
luční kobylky z rodu Sphenarium jsou v mnoha státech Mexika běžně konzumované, Oaxaca je právě jedním z míst, kde je jejich spotřeba vcelku vysoká. Kobylky jsou smažené na pánvi a většinou dochucené citronovou šťávou, česnekem či chilli. Jsou křupavé a nabité bílkovinami, místní je „zobají“ často jako chipsy. V nabídce bývají však pouze sezónně, a to od května do konce léta. Mají velký ekonomický význam pro ty, co je chytají, ty, co je připravují a finálně i pro prodejce, jedná se tedy o významný obchodní artikl. Slovo chapulín pochází z jazyka Nahuatl.
Chapulin - smažené kobylky.
CO V OAXACA NEVYNECHAT
Početná oaxacská indiánská populace, která již před staletími vtiskla městu svůj ráz, zde i dnes nechává silný otisk. Příkladem mohou být místní oslavy a festivaly.
Guelaguetza
každoroční festival konající se ve městě Oaxaca je jedním z těch nejveselejších a nejbarevnějších oslav v celém Mexiku. Koná se vždy na konci července. Do města se sjedou tanečníci z okolních regionů a město ožije hudbou, jídlem, tancem a jistým druhem pospolitosti, v ulicích to opravdu žije. Nenechte si ujít slavnostní průvod!
Guelaguetza – každoroční festival .
“Noche de Rábano” - Noc ředkviček
pokud se do Oaxacy vydáte v prosinci, rozhodně si nenechte ujít tuto originální místní tradici. Lidé na celém světě vcelku běžně vyřezávají různé motivy do dýní či melounů, nikoliv tak Oaxačané. Ti si za cíl své tvorby zvolili o poznání menší ředkvičky. Tato událost se koná každoročně dne 23. prosince. Místní se předhánějí v tvoření a výsledky jsou opravdu úchvatné. Je to zkrátka klasická předvánoční kratochvíle, která zaujme děti i dospělé. Noc ředkviček, které se mohou účastnit amatéři i profesionální umělci, byla oficiálně vyhlášena soutěží již v roce 1897 tehdejším starostou města Franciscem Vasconcelosem. Ředkvičky jsou od té doby ve městě oblíbenou a často konzumovanou zeleninou.
Čokoláda
Olmékové poznali čokoládu už před pěti tisíci lety a Aztékové používali kakaové boby jako platidlo, což se rozšířilo po celé Střední Americe. Byla to pro ně posvátná rostlina a i dnes přistupují k této plodině s úctou. Domorodí obyvatelé kdysi sbírali kakaové boby ručně, vysušili je na slunci a rozdrtili je v rukách. Smíchali s vodou, přidali chilli, prášek z kukuřice, občas i tropické ovoce, a jednoduchý nápoj byl hotový a připravený ke konzumaci. To až po příchodu španělských dobyvatelů se na scénu dostává cukr, a v této nezdravé podobě čokoláda poprvé asi kolem roku 1528 putuje do Evropy. Překvapením pro vás může být, že v Mexiku požívá většina obyvatel čokoládu v tekutém stavu, a ne ve formě tabulky nebo bonbonů.
Pokud se budete toulat centrem Oaxacy, jistě narazíte na stánky prodávající čokoládu – a to ve všech jejích podobách a skupenstvích. Je mexické provenience (zejména ze států Tabasco a Chiapas) a vaše chuťové buňky ji budou milovat. Mj. ji najdete v tržnici Mercado Benito Juárez. Horká čokoláda z Oaxacy vyniká tím, že je skoro vždy ochucená skořicí a mandlemi a často je připravená s horkým mlékem. Největší místní firma, která čokoládu prodává, je El Mayordomo. Přidanou hodnotou k toulkám po centru Oaxacy je právě i všudypřítokmná čokoládová vůně. Dne 2. září se slaví nejen v Oaxace, ale v celém Mexiku, Státní svátek kakaa a čokolády.
Mexické čokoládové boby.
Dia de Los Muertos
(Den mrtvých, vzdáleně podobné českým Dušičkám či americkému Halloweenu)
bujarou oslavou, která nenechává chladným žádného Mexičana, je svátek Dia de Los Muertos. Slaví se každoročně od 1. do 2. listopadu po celé zemi. Oaxaca není výjimkou a v tomto období zde můžete narazit na bujaré oslavy v ulicích plné masek, koster a svíček. Jednu z největších oslav můžete zažít na hřbitově Panteon general. Pokrmem, který je úzce spjat s Dia de Los Muertos, je pak Pan de Muertos (chléb mrtvých).
Den mrtvých.
DOPORUČENÍ:
Hotel: Quinta Real Oaxaca v centru města, cena pro 2 osoby cca 7000 Kč/noc.
Letenky: dostat se do Oaxacy lze mnoha leteckými společnostmi, letenku lze pořídit již od 21 000 Kč například s American Airlines. V současné době však neexistuje mezi Prahou a Oaxacou přímé spojení, proto počítejte se dvěma mezipřistáními a relativně dlouhou dobou cesty (až 50 hodin). Variantou je jistě pak let do hlavního města Ciudad de México a odtamtud dál autobusem. Časový posun oproti České republice je -7 hodin.
Dokumenty: při cestě do Mexika není vyžadován ani test PCR ani doklad o očkování, vstup je pro občany České republiky možný bez víza.
Veřejná doprava: pro poznávání centra je nejlepší volbou přepravy asi chůze, do vzdálenějších čtvrtí a zejména pak za město lze využít místní levné autobusy. Stejně tak jsou v Oaxace k dispozici půjčovny kol.
TIP: Společnost Mundo Ceiba, mj. cyklopůjčovna, organizuje čtyřikrát týdně společné noční projížďky (Paseo nocturno) městem Oaxaca.
Uvnitř katedrály.
Všechny články autoraPetra Špačková
Petra absolvovala česko-italské gymnázium a Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, kde vystudovala mezinárodní vztahy. Mluví italsky, anglicky, německy a trochu španělsky. Pracovala coby analytik v Kanceláři prezidenta republiky a na mateřské se věnovala překladům z/do italštiny. Má manžela a dvě dcery a nemyslí si, že děti by byly při cestování jakoukoli překážkou. Naopak, společně navštívili již všechny kontinenty a Petra projela přes 50 zemí světa. V zahraničí se nezaměřuje v prvé řadě na památky, ale především na běžný život a pozorování místních obyvatel, ať už se jedná o uspěchané businessmany v Tokiu či rozjímavé surfaře na Gold Coast. Věří, že právě povaha obyvatel utváří ráz a pověst dané země. Miluje zvířata a při každé cestě se snaží s těmi místními, ideálně endemity, setkat. Petra ráda lyžuje a umí ocenit dobrou kávu. Petra začala psát zajímavé Blogy z celého světa pro CK SEN v roce 2022.