Wapiti, kahau nebo siamang? Jejich názvy možná neznáte, přesto jde o zvířata, která stojí za to vidět na vlastní oči. V srpnu můžete sledovat několikatisícová stáda pakoňů, šestimetrového krokodýla vyskakujícího z řeky i další pozoruhodná zvířata, která právě v tomto období můžete zahlédnout snáze než jindy. Zjistěte, kde a kdy máte největší šanci je potkat.
Autor: Martin Karniš
12.07.2026
Velká migrace pakoňů patří k nejfantastičtějším přírodním divadlům a je stále považována za největší migraci savců na Zemi. V malé oblasti rezervace Masai Mara v Keni a národního parku Serengeti v Tanzanii každoročně v kruhu putuje 1,5 milionu těchto antilop. Migrace nikde nezačíná ani nekončí. Začíná narozením malého pakoně, který po 10 minutách drží krok s matkou a do hodiny běží plným cvalem. Pokud se narodil matce, která migruje, naučí se to od ní a předá to svému potomstvu.
Nejlepším místem a obdobím pro sledování velké migrace je Masai Mara, kde od června do listopadu pakoně spásají savanu. Srpen je tak téměř jistotou, že tento zázrak uvidíte. Nečekejte však 1,5 milionu zvířat pohromadě. Pakoně se nedrží v jednom uceleném stádě, ale postupují ve více vlnách, jednotlivá zvířata mění společníky a někdy je možné vidět několikatisícová stáda.
Pokud se ocitnete uprostřed pakoňů, vypněte motor, usaďte se a zaposlouchejte se do jejich „rozhovorů“. Uslyšíte zvuk připomínající „gnu“, z něhož pochází i jejich místní jméno. Jiným místem a obdobím je období dešťů v Serengeti, kdy se během dvou týdnů rodí všechna mláďata. I přesto, že jsou pakoně v jednom regionu, může být těžké je najít, pokud se nacházejí v oblasti, kam nevedou cesty. Právě proto se při poznávacím zájezdu do Keni nebo Tanzanie vyplatí spolehnout na průvodce, kteří dobře znají trasy migrujících stád i místní terén.
Jelen wapiti je druhým největším jelenovitým zvířetem po losovi. Do roku 2004 byl považován za poddruh jelena evropského, který žije i v našich zeměpisných šířkách. Genetické studie však ukázaly, že je spíše příbuzný jelenovi sika z východní Asie a japonských ostrovů a jelenovi bělohubému z Tibetské plošiny.
Wapiti mají v kohoutku až 150 cm a samci největšího poddruhu váží až 600 kg. Samci mají paroží, které v období nejrychlejšího růstu přibývá až o 2,5 cm za den. Paroží poddruhu z pacifického pobřeží USA může vážit až 18 kg. Chování wapiti je velmi podobné našemu jelenovi. V létě se samice sdružují do stád s počtem až 400 jedinců, samci se drží odděleně v menších skupinách. Říje začíná podle oblasti už v srpnu.
V americké angličtině je jelen wapiti označován jako „elk“, což je však v Evropě pojmenování pro losa evropského. Kolonisté v Severní Americe přenesli jméno losa na jelena. Tyto jeleny můžete potkat od Tennessee a Pensylvánie na východě přes Kalifornii na jihozápadě až po Aljašku na severozápadě. Nejsnáze je uvidíte v národních parcích západu USA, Kanady a na Aljašce. Poznávací zájezd po národních parcích Severní Ameriky dokáže propojit pozorování wapiti s krajinou hor, lesů a otevřených údolí. Příležitost spatřit wapiti nabízí také poznávací zájezdy do Kanady nebo na Aljašku.
Pro někoho ošklivá, pro někoho krásná nebo přinejmenším mimořádně zajímavá opice. Kahauové patří do podčeledi hulmanů, což je skupina kočkodanovitých opic Starého světa. Většina vědecké obce je řadí do dvou poddruhů, přičemž poddruh Nasalis larvatus larvatus obývá celé území Bornea mimo severovýchodní část Kalimantanu, tedy indonéské části ostrova. Tam žije poddruh N. l. orientalis.
Typickým znakem je jejich zvláštní nos. U samic je poměrně malý, zahnutý vzhůru a působí „namyšleně“. Samci mají po dosažení pohlavní dospělosti nos zvětšený natolik, že jim překrývá ústa a může být až 10 cm dlouhý, zatímco tělo měří přibližně 70 cm. Nos samcům slouží jako zesilovač zvuku, který je symbolem dominance, a samice si samce vybírají podle zvuku, respektive velikosti nosu.
Žijí v rodinných skupinách s dominantním samcem, samicemi a jejich potomky. Rodina může mít až 20 jedinců. Většinu dne tráví v korunách stromů a na zem sestupují jen zřídka. Jsou výborní lezci i skokani. V oblasti Sabahu, kam za těmito opicemi a orangutany cestují i naši klienti, se objevily smíšené mezidruhové skupiny, které přijaly hulmany stříbrné, a dokonce byli zaznamenáni i jejich kříženci.
Pokud se ocitnete v australském Severním teritoriu na cestě z Darwinu do národního parku Kakadu, nevynechejte zastávku u „skákajících krokodýlů“ na řece Adelaide. Právě tady můžete vidět obrovské jedince krokodýla mořského, kteří jsou zvyklí na přítomnost lodí s turisty a občasný pamlsek, za kterým vyskakují z vody. Vidět ho v plné kráse a síle můžete na našich poznávacích zájezdech po Austrálii.
Obývají oblast od severní Austrálie přes pacifické ostrovy směrem k jihovýchodní Asii až do Bengálského zálivu, a dokonce k pobřeží Srí Lanky. V oblasti Bengálského zálivu se setkávají s příbuzným krokodýlem bahenním a v jihovýchodní Asii s krokodýlem siamským. Jsou největšími zástupci dnes žijících krokodýlů a aligátorů, s délkou těla až 6 metrů a hmotností až 1 500 kg. Největší jedinec měl podle velikosti lebky pravděpodobně 6,8 až 7 metrů.
Krokodýl mořský je agresivní a v místech, kde se vyskytuje, často způsobuje problémy při kontaktu s člověkem. V těchto oblastech nikdy nechoďte k vodním plochám, protože pod vodou dokáže na kořist číhat i déle než hodinu. Je oportunista a zaútočí téměř na cokoli. Navzdory svému jménu není krokodýl mořský vázán jen na slanou vodu, ale žije i v řekách a jezerech. Řiďte se pokyny našich zkušených průvodců a pozorujte ho vždy z bezpečné vzdálenosti. I tak půjde o jedinečný zážitek, na který budete ještě dlouho vzpomínat.
Giboni patří do nadčeledi hominoidů a jsou skupinou malých lidoopů, na rozdíl od velkých lidoopů, kam patří gorily, šimpanzi, orangutani a lidé. Čeleď gibonovitých byla v nedávné době ustálena na 4 rodech a 20 druzích. Největším druhem je siamang s hmotností kolem 12 kg a nejmenším, přibližně polovičním, je gibon malý z Mentavajských ostrovů, včetně námi navštěvovaného Siberutu.
Společným znakem všech gibonů je jejich fyziognomie, která je odlišuje od ostatních hominoidů. Dlouhé ruce jim umožňují specifický pohyb zvaný brachiace. Do velké míry se pohybují právě tímto způsobem, tedy jakýmsi ručkováním v závěsu. V rámci hominoidů mají nejmenší rozdíly mezi pohlavími. Dalšími původními znaky jsou dlouhé špičáky a sedací mozoly. Téměř výhradně žijí v monogamních rodinách, přičemž samice rodí jedno, zřídka dvě mláďata jednou za několik let. Živí se převážně menším ovocem, jídelníček si doplňují i jinou rostlinnou stravou a trochou živočišných bílkovin.
Typická je jejich komunikace, pro kterou jsou charakteristické velmi hlasité projevy. Hledejte je vysoko v korunách stromů v národních parcích jihovýchodní Asie od Myanmaru po Indonésii. Nejlepšími zeměmi jsou Thajsko, Laos, Kambodža a Borneo.
Každé z těchto setkání má jinou podobu, jedno však mají společné. Zůstanou vám v paměti dávno poté, co odletíte domů. Pokud vás téma zvířat zajímá podrobněji, přečtěte si také náš článek o animal turismu, který vás provede nejzajímavějšími setkáními se zvířaty napříč světem.
Vystudovaný zoolog je v CK SEN klienty právem považovaný za největšího odborníka na africké safari. Většinou provází Keňu a Tanzanii, kde si s Masaji povídá svahilsky a jeho nejoblíbenější zájezd je JAR, Namibie, Botswana, Zimbabwe, Zambie. Od roku 2009 však provází i poznávací zájezdy na Madagaskar, Aljašku, do USA a Kanady. Okouzlila ho Rwanda, Uganda i Etiopie. Když si od něj zvířata potřebují odpočinout, provází zájezd Thajsko, Malajsie, Singapur či Austrálii, kterou projel křížem krážem. Martinovy největší koníčky jsou příroda, historie a poznávání nových lidí. Říká, že cestování a provázení je nejlepší škola života. Klienti si ho na zájezdech váží kvůli empatii a trpělivosti. Jako správný ranger je jeho nejoblíbenější pochoutkou steak z impaly v Jižní Africe.
Více informací ZDE
