Rwanda: Po stopách filmu Gorily v mlze

Rwanda je lídrem v ochraně horských goril, které by zřejmě bez aktivní pomoci záchranářů vyhynuli. Tento systém zavedla bioložka Dian Fossey, známá i z knihy a filmu Gorily v mlze. Díky ní se rozběhl celosvětový projekt na záchranu těchto extrémně ohrožených příbuzných člověka.

Autori: Martin Karniš, průvodce CK SEN

07.03.2018

Čti více

Po čtyřiceti letech existence tohoto projektu o něm někteří lidé stále pochybují. Těžko říct, co by se s gorilami stalo, kdyby tento ochranářský počin nefungoval. Během působení Dian Fossey nebylo v silách malého počtu ochranářů tato zvířata spočítat. V dnešní době, kdy se ochraně věnují všechny tři země – Rwanda, Uganda a Kongo, které se o pohoří Virunga dělí, se jejich počet odhaduje na 800 jedinců.

Ve všech zemích funguje podobný systém. Ze všech rodin, které se v pohoří pohybují, jich bylo několik vytipováno pro turismus. Biologové stanovili čas (1 hodina) a vzdálenost (7 metrů), které zajišťují ochranu před nakažením goril lidskými chorobami. Tyto rodiny si postupně zvykají na přítomnost návštěvníků. Když jsou připravené - habituované - začnou k rodinám přicházet turisté. Postupem let už přestali lidi vnímat a berou je jako běžnou součást svého denního rozvrhu. Proto se dokážou chovat přirozeně a člověk tak má šanci vidět je v běžném životě. Habituovaných je přibližně 30 procent gorilích rodin. Ty vydělávají peníze na ochranu celé populace. Ceny se neustále zvyšují a návštěvníci Rwandy momentálně platí 1500 USD za jedinečnou hodinu strávenou v jejich přítomnosti. I přesto se sem turisté hrnou.

Správy národních parků všech zemí věří, že je systém funkční a díky finančním prostředkům dokážou nasadit více ochranářů, stopařů, vědců. Právě tomuto zvýšenému úsilí se přisuzuje nárůst populace. Za poslední období také klesl počet nalezených zabitých goril pytláky nebo zabavených gorilích mláďat, která byla určena na export na černém trhu. V zajetí se gorily bohužel nedožívají dlouhého věku, a proto žádná ZOO ve světě horské gorily nechová. Jsou odkázané na malý kousek volné přírody, o který se různé světové organizace ve spolupráci s národními parky starají. „Věřím, že jde o cestu, jak se postarat o zvýšení populace těchto něžných obrů, i když to možná vypadá příliš komerčně,“ říká Martin Karniš z Cestovní kanceláře SEN. Po ukončení občanské války na východě Demokratické republiky Kongo se i tam rozbíhá turismus a opět se dá jet do pohoří Virunga i z této strany.

Bezpečnost a situace ve Rwandě

Rwanda se postupně dostává do světového povědomí. Ne pouze kvůli horským gorilám, ale i kvůli prudce rostoucí úrovni země – a to jak politicky, tak ekonomicky. Hlavní město Kigali se stává důležitým ekonomickým centrem Afriky. Zřizují zde finanční burzy, které jsou napojeny na ty největší ve světě. Rwanda také byla přijata do silného společenství - Commonwealthu – a to i přesto, že byla původně kolonií Belgie. Kromě obchodních aspektů je velmi důležitý i ten turistický. Země se snaží o bezpečnost a opatření jsou všude znát. Samozřejmě, jako všude ve světě, musíte si dávat pozor a některým oblastem se raději i vyhnout. „Rwanda je totiž jednou ze zemí, která přijímá obrovské množství utečencůz různých afrických zemí. Tito lidé často přicházejí ve velmi těžkých životních situacích, a bohužel, dokážou sklouznout i ke kriminalitě. Nedoporučují se například cesty do blízkosti uprchlických táborů,“ dodává Martin Karniš z Cestovní kanceláře SEN. Místní lidé si své země, která se v roce 1994 dostala do obrovských problémů, nesmírně váží. Jsou vděční za zahraniční podporu a cizinců si považují. Na individuální turistiku je ovšem lepší si najmout místního průvodce, který se vyzná. Silniční síť se zde rozvíjí rychleji než u nás a nové asfaltové úseky se otevírají každý měsíc. Optické kabely jsou rozšířené téměř po celé země.

Jak se tam dostat

Dnes sem přiletíte přes Amsterdam, Brusel, Dubaj, Frankfurt, Řím nebo další evropské metropole. Síť hotelů se rozrůstá, nejen v Kigali či v pohoří Virunga, už najdete i kvalitní hotely na světové úrovni. Rwandu postupně objevují cizinci, které láká tradiční život. Proto zde budují takzvané „kulturní“ vesnice, kde se přiblížíte k době, kdy zde lidé žili v úzkém propojení s přírodou. Střední Afrika byla objevena pro Evropu až koncem 19. století a dlouhá desetiletí byly tyto země na okraji zájmu rozvoje. Udrželo se zde mnoho tradic a návštěva živého skanzenu je velmi zajímavá. V zemi je i několik muzeí, kde můžete vidět kus historie a artefakty z původního života, nebo i z etapy genocidy, na kterou země není pyšná.


Všechny články autora

Martin Karniš

Vystudovaný zoolog je v CK SEN klienty právem považovaný za největšího odborníka na africké safari. Většinou provází Keňu a Tanzanii, kde si s Masaji povídá svahilsky a jeho nejoblíbenější zájezd je JAR, Namibie, Botswana, Zimbabwe, Zambie. Od roku 2009 však provází i poznávací zájezdy na Madagaskar, Aljašku, do USA a Kanady. Okouzlila ho Rwanda, Uganda i Etiopie. Když si od něj zvířata potřebují odpočinout, provází zájezd Thajsko, Malajsie, Singapur či Austrálii, kterou projel křížem krážem. Martinovy největší koníčky jsou příroda, historie a poznávání nových lidí. Říká, že cestování a provázení je nejlepší škola života. Klienti si ho na zájezdech váží kvůli empatii a trpělivosti. Jako správný ranger je jeho nejoblíbenější pochoutkou steak z impaly v Jižní Africe.


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Více informací