Čtyři králové – našli jsme nejsilnější smečku Masai Mara
Silně oranžový koberec vycházejícího slunce postupně pokrývá travnaté savany národního parku Masai Mara na jihu Keni. Pod námi už začali snídat impaly, zebry a pakoně. Později se přidávají gazely, a jako poslední se objevili buvoli. Celé to divadlo sledujeme z vyhlídkové plošiny, postavené vysoko v korunách stromů, kde nám už za několik minut přinesou naši snídani. Africká idylka jako z pohádky. Kromě kuchaře, který už na plotně připravuje chutnou omeletu, je s námi nahoře i Edga – naše ochranka s prakem. Jeho úkolem není ani tak chránit nás, jako naše jídlo, které už se slinami v ústech pozorují jen několik metrů od nás vzdálené opice. Inu, budou si muset najít něco vlastního. Dnes je před námi další den v národním parku Masai Mara. Ten včerejší předčil i naše očekávání. Narazili jsme na obrovské stádo buvolů. Pozorovali jsme krmící se sloni. Gepard, jako bychom ho sami zavolali, si přišel lehnout až k našemu autu. Jezdili jsme mezi stády zeber, pakoňů a mnoha druhů antilop, včetně největší antilopy světa – antilopy losí (může vážit až tunu). A na závěr – večeře smečky lvů v přímém přenosu, kolem které netrpělivě pobíhalo několik šakalů, doufajíc, že pro ně něco také zůstane. Uvidíme tedy, co přinese dnešek. Cestou do vesničky Masaiů potkáváme dalšího geparda. Tentokrát jde o samici... pořádně nažranou samici. Samozřejmě v takovém stavu má dnes v plánu jediné. Dojít pod nejbližší strom a odpočívat. U místních Masaiů strávíme zhruba hodinku. Představí nám své tance, zpěv, ukáží svůj způsob života i své příbytky, postavené z kravských výkalů. Dokonce nám nabízejí, že bez problémů můžeme spát přímo u nich doma. (Kdo by měl tedy zájem, hlaste se.) Z vesničky směřujeme k řece Mara. Mnozí určitě znáte snímky statisíců zvířat (převážně pakoňů), které hromadně migrují ze sousedního parku Serengeti a snaží se přebrodit řeku plnou krokodýlů. Právě jsme na tom místě, kde se tento velkolepý přírodní úkaz každoročně děje. Na břehu řeky Mara, kam už za měsíc tato zmíněná největší suchozemská migrace zvířat dorazí. Predátoři si přijdou na své a místo se promění v krvavé lázně. I proto má Mara často přezdívku „krvavá řeka“. Dnes tu vidíme jen jednoho krokodýla, který požírá hada, a desítky hrochů. Po obědovém pikniku u řeky (opět na nás slintaly opice, jedna nám i sedla za volant) pokračujeme dále, chceme odhalit, co ještě Masai Mara ukrývá. Téměř hodinu jezdíme bez většího zastavení. Občas mineme nějakou antilopu, ale to je všechno. Že by se nám štěstí obrátilo zády? Konečně, přece něco – „Hyena, tam, na devítce!“ Se svým typickým úsměvem se dívá na diváky, kteří si ji přišli obhlédnout. Není vůbec plachá, ba máme dojem, že to naše fotografování si přímo užívá jako modelka. Tipuji, že zbytek její skupiny bude někde velmi blízko. Zhruba za 15 minut stojíme znovu. Zaujme nás oranžově hnědá hříva trčící z vysoké trávy. Krásný lví samec, střežící svou kořist – buvola, nebo lépe řečeno, ty zbytky, co z něj ještě zůstaly. Sám určitě nebude. Buvol je na jednoho lva příliš silný soupeř. V tom se zhruba 40 metrů od nás začnou pod stromem zvedat další hlavy – zbytek skupiny. Popojíždíme blíž a vidíme odpočívat dámskou část skupiny a další tři velké samce. Dohromady tedy čtyři lví bratři! Ohromná síla! Není ničím neobvyklé, pokud skupině vládnou dva bratři. Dokonce jsem slyšel o třech, ale čtyři? „Za 15 let tady jsem jednou viděl tři bratry, ale čtyři ještě nikdy,“ říká místní průvodce Joseph, který je tam právě s námi. Pro čtyři bratry nepředstavoval ten už polo snědený buvol žádný problém. O zbytek kořisti, který ještě zůstal, se bát také nemusí. Ačkoli hyeny dokáží lvům ukrást jejich potravu, tomuto bratrství určitě ne. (A čekající supi na stromě si také ještě chvíli počkají, aby posbírali alespoň kosti.) Bratry z trůnu také nesesadí žádný lev, ani dvojice, a dokonce ani trojice, kdyby náhodou v Masai Mare nějaká byla. Ba naopak, tito zdatní bratři si dokážou vzít téměř cokoliv, na co dostanou chuť. Toto je jednoznačně nejsilnější skupinka Masai Mary. Jejím skutečným králem. Do západu slunce nám ještě zbývá posledních pár hodin. Zítra je naším cílem jezero Nakuru, známé hlavně díky svým plameňákům a desítkám nosorožců, kteří žijí v jeho okolí. Snad se nám bude dařit jako dosud. Hakuna matata.
