Za každým čajem se skrývá malý rituál, kus tradice a cesta do zemí, kde se pěstuje se stejnou úctou, s jakou se pak nalévá do šálku. Vydejte se s námi po stopách nejznámějších čajů světa a objevte, kde je ochutnat opravdu autenticky. Čaj není jen pytlík ve vodě. Někde mezi čajovou plantáží, starou čajovnou a prvním douškem se z obyčejného nápoje stává zážitek.
Autor: Pavel Fellner
14.04.2026
Možná vás to překvapí, ale zelený, černý, bílý čaj, oolong i pu-erh pocházejí ze stejné rostliny, z čajovníku čínského (Camellia sinensis). Nerozlišuje je tedy jiný původ, ale zejména způsob zpracování listů. Tyto druhy se označují jako pravé čaje. Naopak rooibos, ibišek či heřmánek mezi pravé čaje nepatří. Sice se běžně nazývají čajem, ale ve skutečnosti jde o bylinné nebo jiné nálevy. Sušeným bylinkám a bylinkovým čajům z různých koutů světa jsme se věnovali v jiném článku. Nyní se však podíváme na ty nejznámější pravé čaje světa, jejich charakteristiku, původ i místa, kde je můžete ochutnat opravdu autenticky.
Zelený čaj patří mezi nejznámější druhy čaje na světě a vyrábí se z listů čajovníku, které procházejí jen minimální oxidací. Proto má bylinkovou chuť, někdy mírně sladkou, jindy jemně hořkou. Aroma zeleného čaje bývá svěží a podle konkrétního druhu natrefíte i na květinové, oříškové nebo mořské.
Spojuje se hlavně s vitalitou, soustředěním a přirozeným povzbuzením, protože obsahuje kofein, ale je jemnější než káva. Mnozí s ním začínají den, ale bývá také součástí klidného odpoledního rituálu. Při jeho přípravě je důležité nepoužít vroucí vodu, protože by mohla zvýraznit hořkost a potlačit jemnější tóny. Ideální teplota vody by měla být přibližně 70 až 80 °C a měl by se louhovat 1 až 3 minuty.
Čína, považovaná za kolébku čaje, je dodnes jeho největším producentem na světě. Odtud se pěstování postupně rozšířilo i do Japonska a dalších částí Asie. Na zájezdech si zelený čaj vychutnáváme například v oblasti Longsheng Longji (jižní Čína), kde navštěvujeme tradiční čajové plantáže. Můžete si zde sami natrhat čajové lístky a ochutnat místní zelený čaj přímo v oblasti, odkud pochází. Mimo Čínu jej ochutnáváme i na poznávacích zájezdech do Taiwanu, například během výletu k Dvoubarevné zátoce a skalám Nanya Rocks, kde trávíme příjemné odpoledne ve staré důlní vesničce.
Matcha je jemně mletý zelený čaj v prášku, který pochází z Japonska. Nejvíce se váže k oblasti Uji u Kjóta, ale na matcha nápoje natrefíte napříč celým Japonskem. Připravuje se rozmícháním v horké vodě a úzce se pojí s japonským čajovým obřadem chanoyu, známým také jako sadó (čadó), v překladu „cesta čaje”. Od většiny ostatních čajů se liší tím, že u ní pijete celý rozemletý list, nejen výluh.
Sencha je jeden z nejběžnějších japonských zelených čajů. Po sklizni se zpracovává párou, což je typický japonský způsob výroby zeleného čaje. Nejvíce se spojuje s oblastí Shizuoka a v Japonsku je to nejběžnější čaj pro každodenní pití.
Gyokuro je naopak prémiový japonský zelený čaj, u kterého se čajové keře před sklizní na 20 dnů zastíní. Toto zastínění zpomaluje růst listů, mění jejich složení a spolu s vysokým obsahem theaninu a nižším obsahem tříslovin vytváří lahodnou a jemně nasládlou chuť. Právě to dělá z gyokura jeden z nejluxusnějších japonských čajů. V překladu znamená „nefritová rosa“ a tradičně se váže k oblastem Uji a Yame.
Na našich toulkách Japonskem navštěvujeme jednu z nejlepších čajoven ve městě Kyoto - Fukujuen. Na stůl nám položí miniaturní konvičku (kyusu), tři gramy čaje na osobu a lístky si zaléváme až pětkrát. Přesně tak, jak nám to s klidem a precizností ukazují místní gejši. Na každý nálev použijeme poněkud teplejší vodu a zkracujeme dobu louhování. Jednotlivé nálevy si vždy vychutnáváme v maličkých šálcích velikosti náprstku a věřte, že je to tak akorát. Po pátém nálevu hůlkami povytahujeme čajové lístky, namáčíme je v sójové omáčce a sníme jako salát. K tomu k zajedení dostáváme lepkavé „halušky“ z rýžové mouky, které se ke gyokuro mimořádně hodí. Tady se vám určitě bude líbit.
V Japonsku najdete čaje doslova všude. Od čajoven a ryokanů přes konbini (například 7-Eleven či FamilyMart) až po automaty na ulici, které jsou doslova na každém rohu. Ale právě v čajovně při obřadu nejlépe pochopíte, proč Japonci umí z obyčejného šálku udělat malý rituál. V Tokiu je Sakurai Japanese Tea Experience, náš oblíbený čajový bar, kde vám připraví čaj jako malou degustaci. Velice precizně a stylově, a je to přesně ten typ místa, kam stačí vejít a Japonsko budete cítit, vidět, slyšet i ochutnávat.
TIP CK SEN: Oblíbený je i Sakura tea (sakurayu) a provádí se tak, že se do horké vody zalijí sušené, nasolené a v ume octu naložené květy sakury. Čaj je jemně květinový a poněkud slaný, symbolizuje jaro a podávají ho jen ve výjimečných chvílích a při slavnostních událostech jako jsou svatby. Není to typ denního běžného čaje, spíše zajímavost spojená se sakurovou atmosférou.
Longjing je znám také pod názvem Dragon Well (Dračí studna). V Číně se považuje za jeden z nejprestižnějších zelených čajů a pojí se i s císařským dvorem. Říká se, že si ho osobně oblíbil císař Qianlong, který čajová pole u vesnice Longjing navštívil během svých cest na jih Číny. Tradičně se servíruje v průhledné skleněné sklenici, aby vynikla barva nálevu i tančící lístky ve vodě.
Nejvzácnější jsou časné jarní sklizně z oblasti West Lake, které patří k nejdražším druhům. Na zájezdech do Číny jej ochutnáváme přímo v jeho rodišti u Hangzhou, ve vesničce Longjing. Tady si můžete spolu s námi mezi zvlněnými čajovými políčky vychutnat tento slavný čínský čaj přímo tam, kde se zrodila jeho legenda.
Gunpowder (perlový čaj) je čínský zelený čaj, jehož lístky se tradičně svíjejí do malých kuliček připomínajících zrnka střelného prachu. Chutná spíše trpce a kouřově. Nejčastěji se pojí s provincií Zhejiang a ve světě je znám zejména tím, že tvoří základ marockého mátového čaje.
Jasmínový zelený čaj bychom mohli zařadit k nejromantičtějším čajům světa a tradičně se vyrábí tak, že se zelený čaj provoní čerstvými jasmínovými květy. Jedná se o precizní proces parfémování, který z něj učinil jednu z nejslavnějších čínských čajových klasik. Jasmín mu dodává zejména výraznou květinovou vůni a uklidňující charakter, zatímco hlavní účinky zůstávají typické pro zelený čaj.
Marocký mátový čaj není jen směsí zeleného čaje, máty a cukru, ale také důležitou součástí jejich místní kultury. V Maroku vám jej naservírují téměř při každé příležitosti a rychle pochopíte, že bez něj si běžný den ani neumí představit. Typické je, že jej opakovaně přelévají a nalévají z výšky do malých sklenic, aby se chutě lépe propojily a na povrchu vznikla jemná pěna. Na zájezdech v Maroku si jej vychutnáváme například v Marrákeši, kde je šálek sladkého mátového čaje přirozenou součástí návštěvy místních trhů i rozhovorů s domácími.
Genmaicha je japonský zelený čaj s praženou rýží. Možná to zní zvláštně, ale jen do té doby, než ji ochutnáte. S rýží má jemně oříškovou, místy až popcornovou chuť. Původně šlo o jednodušší čaj k běžnému pití, protože pražená rýže pomáhala zpřístupnit čaj širším vrstvám obyvatelstva. Dnes však patří k oblíbeným japonským specialitám a vyhledávají jej zejména ti, kteří chtějí ochutnat něco netradičního, ale přitom velmi chutného.
Černý čaj se vyrábí z listů čajovníku, které na rozdíl od zeleného čaje procházejí úplnou oxidací. Právě proto má tmavší barvu, výraznější chuť a plnější aroma. Může chutnat sladce i kořenitě, ovocně i citrusově, záleží to na konkrétním druhu i oblasti pěstování.
Obsahuje kofein, takže si jej naservírujte jen když potřebujete povzbuzení, energii a nakopnutí do celého dne. Zalévá se horkou vodou a louhuje 3 až 5 minut. Často se pije čistý, ale v některých zemích se do něj běžně přidává mléko, citron, med nebo pepř.
Nejvíce se váže k Indii, Srí Lance a Číně, ale významnými producenty jsou i Keňa či Nepál. Pěstuje se zejména ve vyšších nadmořských výškách nebo v oblastech s dostatkem vláhy, teplým podnebím a úrodnou půdou. Po sklizni se listy nechávají zavadnout, následně se rolováním naruší jejich buňky a poté probíhá oxidace. Nakonec se usuší a vytřídí podle kvality a velikosti lístků.
Na zájezdech ho ochutnáváme například na Srí Lance, kde se černý čaj pojí zejména s jeho slavnou cejlonskou podobou. Cejlonský čaj patří k nejznámějším vývozním artiklům této země a čajové plantáže jsou dodnes důležitou součástí vnitrozemí.
S jeho tradicí se setkáváme také v Indii, kde se černý čaj pije v různých podobách, od jednoduchého chai s mlékem a cukrem až po oblíbený kořeněný masala chai. Ten se tradičně připravuje z černého čaje, mléka, cukru a směsi koření, jako jsou zázvor, kardamon, skořice, hřebíček či pepř.
Assam pochází ze severovýchodní Indie, z horkého a vlhkého údolí řeky Brahmaputra. Právě místní podnebí formuje jeho tmavou barvu a výrazný charakter, díky kterému patří k nejsilnějším černým čajům světa. Zajímavé je, že jde o jeden z mála čajů, jehož jméno se pojí spíše s nížinami než s horskými plantážemi.
Thajský červený čaj z odrůdy Assam se pěstuje hlavně v severním Thajsku, kde mu vyhovuje teplé podnebí a horské oblasti kolem Chiang Rai či Chiang Mai. Oproti indickému Assamu bývá jeho chuť obvykle jemnější a méně trpká, s medovými nebo lehce kořeněnými tóny. I když vychází ze stejné odrůdy čajovníku, místní podmínky mu dávají odlišný charakter a vlastní osobitost.
Darjeeling (Dardželing) je čajový region v Západním Bengálsku v Indii. Stejnojmenný čaj pochází právě odsud, z himálajských svahů severní Indie, kde se začal pěstovat během britské nadvlády. Často se označuje jako „šampaňské mezi čaji“, protože patří k nejlepším černým čajům na světě a znalci u něj rozlišují nejen jednotlivé zahrady, ale také konkrétní časy sklizně. First flush, tedy první jarní sklizeň, bývá považována za to nejcennější, co Darjeeling nabízí.
V Darjeelingu degustujeme jednotlivé sklizně, vnímáme jejich jemné rozdíly a poznáváme, jak se v chuti odráží konkrétní zahrada, pěstování ve vysokých polohách až do 2 200 metrů, i období sklizně. Při návštěvě si člověk naplno uvědomí i to, kolik práce se za tímto čajem skrývá. Ze 4 kilogramů čerstvě nasbíraných lístků vznikne po zpracování jen asi 1 kilogram čaje. Šikovné sběračky přitom dokážou denně nasbírat desítky kilogramů čajových lístků.
Darjeeling tak nepoznáváme jen jako název slavného čaje, ale jako živou tradici ukrytou v Himalájích. Horská atmosféra Darjeelingu, čajové plantáže a výhledy na Kančendžongu dávají tomuto regionu nádech malé himálajské Shangri-La, tedy klidného místa, které si mnozí spojují s harmonií, krásou a únikem od ruchu světa.
Lapsang Souchong je čínský černý čaj z pohoří Wuyi v provincii Fujian. Suší se nad borovým dřevem a proto má typickou kouřovou chuť a aroma, které jej odlišují od většiny ostatních černých čajů. Považuje se za jeden z nejstarších černých čajů na světě a podle legendy vznikl jen naprostou náhodou. Po vpádu vojáků do místní sušárny museli sběrači narychlo dosušit čajové lístky nad ohněm a výsledek byl překvapivě dobrý. Lapsang se tak stal legendou doslova i obrazně.
Keemun pochází z okresu Čchi-men (Qimen) v čínské provincii Anhui. Na čínské poměry jde o relativně mladý čaj. Ve srovnání s výraznými indickými černými čaji má jemnější a méně hořkou chuť, kterou znalci přirovnávají k burgundskému vínu. Právě tato rafinovanost mu otevřela dveře do světa a dnes ho často najdete také jako příměs ve slavném čaji English Breakfast.
Vedle původních černých čajů si získaly oblibu také výrazné čajové směsi, které se proslavily zejména v evropské čajové kultuře. K těm nejznámějším patří Earl Grey, který se ochucuje bergamotem (citrusem z jižní Itálie). Jeho název se tradičně pojí s britským premiérem Charlesem Greyem, ale okolnosti, za jakých tento čaj získal své jméno, nejsou dodnes jednoznačně doloženy. Co však můžeme s jistotou potvrdit, Earl Grey je jedním z nejoblíbenějších čajů ve Spojeném království.
English Breakfast je také klasická britská čajová směs, která spojuje několik černých čajů dohromady (nejčastěji Assam, Ceylon a Keemun). Výsledkem je silný, plný a povzbuzující nápoj, který si Britové tradičně dávají ráno s mlékem. Není to čaj jedné země ani jedné plantáže, ale promyšlená kompozice, jejímž cílem je spolehlivě nastartovat váš den.
Bílý čaj patří mezi nejjemnější druhy čaje na světě. Vyrábí se z mladých lístků a nerozvinutých poupat čajovníku, které procházejí jen minimálním zpracováním. Právě díky tomu si zachovává velmi jemný charakter, světlý nálev a sladkou, někdy i jemně květinovou chuť.
Spojuje se s lehkostí a klidnějším tempem pití. Obsahuje kofein, ale obvykle působí méně výrazně než černý čaj a často se vnímá jako jeho elegantnější volba. Nejvhodnější teplota vody při zalévání je přibližně 70 až 80 °C a louhování by mělo trvat 2 až 4 minuty. Bílý čaj se často zalévá vícekrát, přičemž každý další nálev odhalí poněkud jinou chuť. První bývá nejintenzivnější, další jsou pak jemnější.
Za kolébku bílého čaje se považuje Čína, zejména provincie Fujian, kde má jeho výroba dlouhou tradici. Pěstuje se v oblastech dostatkem vláhy a kvalitní půdou, přičemž to podstatné je v ruční sklizni mladých poupat a lístků. Po sklizni se čaj jen jemně usuší a nechává přirozeně vadnout, takže je ze všech pravých čajů nejméně zpracován.
Jednotlivé druhy se odlišují tím, zda se sbírají jen poupata, nebo i mladé lístky, a právě to rozhoduje o jejich vzácnosti i charakteru.
Bai Hao Yinzhen (Silver Needle) patří k nejprestižnějším bílým čajům na světě. Sklízí se jen z mladých nerozvinutých poupat, které jsou pokryty jemnými stříbřitými chloupky, a právě podle nich dostal svůj název. Je to čaj, u kterého rozhoduje doslova každý detail sklizně, a proto bývá i jedním z nejdražších bílých čajů.
Bai Mudan (White Peony) se vyrábí z poupat i z prvních mladých lístků, takže působí o něco plněji než Silver Needle. Tato „bílá pivoňka” patří k nejoblíbenějším bílým čajům i proto, že spojuje jemnost s větší plností chuti. Pro mnohé je právě on nejlepším vstupem do světa bílého čaje.
Shou Mei a Gong Mei patří mezi tradiční bílé čaje z Fujianu, ale každý ukazuje trochu jinou tvář této kategorie. Gong Mei se vyrábí z mladých lístků a menšího podílu poupat, takže chuťově je někde mezi jemnějšími a výraznějšími typy bílého čaje. Shou Mei naopak vzniká z pozdějších sklizní a zralejších lístků, proto bývá tmavší, plnější a méně éterický než prémiové bílé čaje z mladých poupat. Oba pěkně ukazují, jak moc dokáže u bílého čaje změnit samotná sklizeň.
Darjeeling white tea je indická podoba bílého čaje, která pochází z himálajské oblasti Darjeeling ve státě Západní Bengálsko. Je zajímavý tím, že rozšiřuje svět bílých čajů i mimo jejich tradiční čínskou kolébku. Pěstuje se ve vysokohorském prostředí a patří k zajímavým specialitám místních čajových zahrad.
O cejlonském čaji ze Srí Lanky jsme už psali výše v části o černých čajích, ale na tomto „Zářivém ostrově“ vzniká i zlatý a stříbrný čaj. Oba patří do kategorie bílých čajů a rozdíl je v tom, že se jedná o speciálně vyšlechtěné druhy čajovníku, které mají ještě intenzivnější vůni a lahodnější chuť.
Barva jejich lístků se při odrazu světla leskne do stříbrna, respektive dozlatova. Je to způsobeno zejména tím, že zatímco u zeleného a černého čaje se z keřů odtrhávají tři až čtyři vrchní mladé lístky, u bílého (a tedy i stříbrného a zlatého) se sbírají pouze ty nejmladší, ještě nerozvinuté lístky připomínající myší ocásky. Právě odtud vznikl i jejich název „silver tips“ a „golden tips“, tedy stříbrné a zlaté konečky.
Patří mezi luxusní čaje, čemuž odpovídá také jejich cena. Pokud si například za 1000 srílanských rupií (cca 120 Kč) koupíte 200gramové balení kvalitního černého čaje, za 50 gramů „silver tips“ zaplatíte přibližně 5000 LKR (520 Kč). Netřeba se však nechat odradit, bílé čaje se obvykle zalévají až třikrát, takže poměr ceny a luxusu prvotřídního čaje ostatně není až tak velký.
Vedle nejznámějších druhů čaje existují i další čajové speciality, které mají vlastní tradici, způsob servírování i místo v kultuře konkrétních zemí. Některé z nich jsou známé po celém světě, jiné zůstávají spíše objevem pro zvídavější cestovatele. O to zajímavější však dokážou být při osobním setkání přímo v zemi, odkud pocházejí.
Oolong se vyrábí z listů čajovníku, které projdou jen částečnou oxidací. Právě díky tomu může mít velmi rozmanitý chuťový profil, od svěžích, květinových a jemně máslových tónů až po plnější, ovocné či jemně pražené chutě.
Pojí se zejména s Tchaj-wanem, kde má dlouhou tradici pěstování a mimořádně silné postavení v čajové kultuře. Jeho chuť závisí nejen na dané oblasti, ale také na přesném způsobu zpracování, protože míra oxidace, rolování a následné sušení nebo pražení zásadně ovlivní výsledek. Právě proto dokáže být oolong jednou lehký a květinový, jindy hlubší, sladší a výraznější.
Taiwan je dnes proslaven zejména kvalitními oolongy z horských oblastí, kde čajovníkům prospívají specifické přírodní podmínky a pomalejší růst. Při jejich servírování se často setkáváme se stylem gongfu, tedy s přípravou v menších nádobkách a ve více krátkých nálevech. Navštívit můžete například čajové městečko Pinglin nebo Jiufen, zlaté město Tchaj-wanu. Toto místo si nás pokaždé získá stejně silně. Představte si, jak si oolong vychutnáváte na terase s dechberoucím výhledem na Tichý oceán a na zalesněné, věčně zelené kopce ostrova.
Pu-erh je čínskými lékaři považován za jeden z nejzdravějších a patří mezi nejspecifičtější druhy pravého čaje na světě. Listy čajovníku se po zpracování dále mění zráním nebo fermentací, čímž získává svoji typickou zemitou chuť.
Pu-erh patří mezi čaje, kterým lidé často připisují podporu trávení i hubnutí, a právě proto kolem něj vznikla spousta téměř legendárních představ. Souvisí to i s tím, že se tradičně pije po jídle a pojí se s pocitem lehkosti. Oblíbili si ho proto nejen milovníci čaje, ale také lidé, kteří se snaží zhubnout.
Často se lisuje do koláčů a cihliček, takže i jeho příprava má svůj vlastní rituál. Před louhováním se z něj odlomí nebo oddělí kousky čajovou jehlou či nožíkem. Na plantážích v Číně nás učili, že na malý šálek stačí přibližně 7 až 9 gramů čaje. První krátký nálev se po asi 10 vteřinách vylije, aby se lístky pu-erhu rozvinuly. Teprve poté se čaj zalévá znovu a až další nálevy, které by měly trvat od 10 vteřin až do půl minuty, jsou již určeny k pití.
Nejvíce se pojí s čínskou provincií Yunnan (Jün-nan), která je jeho domovem. Pokud se zde někdy ocitnete, ochutnávka pu-erh čaje je doslova povinností. Pu-erh je zajímavý také tím, že časem dokáže dozrávat a měnit svůj charakter, podobně jako víno. Při správném skladování může kvalitní pu-erh zrát dlouhá léta a někteří naši klienti si jej kupují i jako netradiční sběratelský čaj. V jednom obchodě v Jün-nanu, který navštěvujeme v rámci zájezdu do Číny, měli k prodeji tříkilovou cihlu pu-erhu za neuvěřitelných 160 000 Kč.
Rooibos se vyrábí z jihoafrického keře Aspalathus linearis. Neobsahuje kofein, takže si jej můžete dopřát kdykoli, klidně i jako večerní šálek na dobrou noc. Chutná sladce a zemitě, někdy s medovými, oříškovými či dřevitými tóny. Pije se čistý, s mlékem, citrónem i medem a často se využívá také jako základ ochucených čajových směsí. Jeho domovem je zejména oblast Cederberg v Jižní Africe, kde má ideální podmínky pro pěstování. Rooibos zde patří k tradičním nápojům a v místní kultuře má pevné místo také jako čaj, o který se lidé dělí u společného stolu.
Írán patří také k významným producentům čaje a ve světových žebříčcích jej najdete na 7. místě. Černý čaj je zde součástí každodenního života a pije se prakticky při každé příležitosti, během dne, při návštěvách, rozhovorech i při odpočinku. Vše se zapíjí čajem, který se hodí v kteroukoli hodinu, a Íránci k němu konzumují tuny sladkostí.
Podává se v malé průhledné skleničce zvané estekan, ve které vynikne barva nálevu. Nejednou ho přinesou i ve starých čajových soupravách s motivy kadžarské dynastie, takže i obyčejný šálek čaje zde působí jako malý návrat do minulosti. Sladí se nabatem, tedy krystalizovaným cukrem, nebo qandem, neboli kouskem cukru, který se při pití podrží v ústech. Když cestujeme po stopách hedvábné stezky a v centru Šírázu si sedneme na šálek čaje, jsme přímo v centru dění a často se nám stává, že se domácí ptají, odkud jsme, co se nám v jejich zemi líbí a v této skvělé atmosféře se s každým dalším douškem naše nadšení z Íránu ještě prohlubuje.
Na zájezdech ochutnáváme v Káhiře tradičně podávaný egyptský černý čaj s mátou, a to přímo v legendární kavárničce El-Fishawi ukryté v uličkách bazaru Khan el-Khalili.
Patří k nejslavnějším podnikům starého města a funguje již více než 250 let. Právě zde se černý čaj často podává jednoduše, s větvičkou máty, ale v prostředí starých dřevěných lavic, zrcadel a orientální atmosféry chutná úplně jinak než doma. Je to skvělý tip na zastávku pro každého, kdo chce v Káhiře zažít čajový rituál jako součást místního života.
Sejak patří mezi typické korejské zelené čaje a označuje druhou jarní sklizeň, která chutná velmi svěže. Hwangcha je zase osobitá korejská specialita s jemnější a méně travnatou chutí než klasický zelený čaj. Obě ukazují, že i korejská čajová kultura má své vlastní, snadno rozpoznatelné podoby.
Na ostrově Jeju je můžete ochutnat přímo na čajové plantáži Osulloc, kde se před vámi bude rozprostírat zelené moře dokonale střižených čajových keřů pod svahy sopky Hallasan. V návštěvnickém centru se dozvíte vše o historii korejského čaje a ochutnáte několik druhů, od svěžího Sejaku po jemně pražený Hwangcha. V místní čajové kavárně si pak můžete dát matcha zmrzlinu nebo dezert z čajového prášku a z terasy se zadívat na hypnoticky zvlněné plantáže.
Korejský čajový rituál darye, což doslova znamená „čajový obřad“, je hlavně o klidu, jednoduchosti a užívání si přítomného okamžiku. Důraz je kladen na celý proces, tedy jak se čaj připravuje, nalévá, podává i vypije.
Lotosový čaj se nejvíce pojí s Vietnamem, zejména s Hanojí a oblastí Západního jezera. Tradiční výroba lotosem provoněného čaje je dokonce zapsána jako vietnamské nehmotné kulturní dědictví. Při výrobě může být na 1 kilogram kvalitního čaje zapotřebí přibližně 1 000 lotosových květů. Právě proto patří k nejvzácnějším a nejprestižnějším čajovým specialitám Vietnamu.
Lotos však nemá silné postavení jen ve Vietnamu. Výjimečný symbolický význam má i v Indii, kde je dokonce národní květinou země. V asijských kulturách se často pojí s čistotou, klidem, harmonií a duchovní rovnováhou. I díky tomu se u lotosového čaje nevnímá jen jeho jemná vůně a chuť, ale také atmosféra, kterou s sebou nese.
I v Evropě má čaj své výjimečné místo, a to na Azorských ostrovech. Na našich zájezdech navštěvujeme plantáže Gorreana na ostrově São Miguel, které patří k nejstarším a zároveň jediným stále fungujícím čajovým plantážím v Evropě. Na 40 hektarech se zde dodnes bez použití pesticidů pěstují zelené i černé čaje. Projdeme se mezi zelenými čajovníky, nahlédneme do historické továrny a na závěr si na terase s výhledem na oceán vychutnáme šálek místního čaje přímo tam, kde vzniká. Je to místo, kde se čas zpomalí a vždy se nám odtud odchází jen velmi těžce.
Slyšeli jste už o vanilkovém čaji z Mauricia? Na jihu ostrova, v oblasti Bois Chéri, se rozprostírají tradiční čajové plantáže, které patří k nejznámějším na Mauriciu. Během zájezdů sem vyrážíme nejen na procházku mezi zelenými čajovníky, ale také na návštěvu bývalé továrny, která dnes slouží jako muzeum a připomíná dlouhou historii místního pěstování a zpracování čaje.
To nejlepší ovšem přichází v místní čajovně s krásným výhledem, kde ochutnáváme místní čaje v příjemné atmosféře čajových plantáží. Největším překvapením bývá jemný vanilkový čaj, místní specialita, kterou si mnozí klienti odnášejí domů jako voňavou vzpomínku na Mauricius. A pokud vám zachutná, pořídit si ho můžete i na letišti cestou domů.
Teh Tarik patří k nejznámějším čajovým nápojům Malajsie a Bornea a už na první pohled vám bude jasné, že se nejedná o obyčejný šálek čaje. Připravuje se z černého čaje a slazeného kondenzovaného mléka, ale jeho největší kouzlo spočívá ve způsobu servírování. Před podáváním se čaj přelévá z jedné nádoby do druhé z velké výšky, až to vypadá, jako by ho někdo ve vzduchu natahoval. Proto dostal jméno Teh Tarik, tedy „tažený čaj“.
Tímto efektním přeléváním se čaj nejen ochladí a promíchá, ale zároveň se provzdušní a na povrchu se vytvoří hustá pěna jako na pivu. Celé nám to připomíná malou pouliční show, při které člověk nesleduje jen nápoj, ale také šikovnost toho, kdo ho připravuje. Na našich cestách po Borneu si ho nenecháme ujít ani my. V horkém tropickém podnebí chutná překvapivě výborně a patří k těm místním specialitám, které si můžete zkusit připravit i doma, ale chce to trochu cviku, abyste teh tarik neměli víc na podlaze než v šálku.
V Tunisku se do čaje často přidávají piniové oříšky. Tradiční „thé aux pignons“ se podává zejména při rodinných setkáních a na svatbách. Piniové oříšky se však neservírují zvlášť, ale přidávají se přímo do sklenice ještě před nalitím horkého čaje. Potom plavou na hladině nebo klesnou na dno podle toho, jak moc je čaj oslazený. Vyzkoušejte si to. Tento tuniský oříškový čaj vás překvapí stejně jako nás.
V Bhútánu je velmi populární máslový čaj „suja“, který se připravuje z čaje, mléka, másla a soli. Pro cestovatele bývá často jedním z největších gastronomických překvapení, protože místo sladkosti má slanou, krémovou chuť. V horském prostředí však takový nápoj dokonale zahřeje a zároveň zasytí, takže vůbec nepůsobí neobvykle. Pokud vás slaná verze neláká, můžete vyzkoušet i „ngaja“, tedy slazený černý čaj s mlékem, který je chuťově přístupnější, ale stále zůstává součástí místní čajové kultury.
Argentinské maté je nápoj, který se nepije narychlo a už vůbec ne o samotě. Připravuje se z listů cesmíny paraguayské a servíruje se v typické nádobce kalabasa přes kovové brčko bombillu. Název yerba maté označuje sušené a podrcené listy této rostliny, ze kterých se nápoj připravuje. Není však yerba jako yerba. Některé směsi jsou jemnější, jiné výraznější, kouřovější nebo hořčí a proto lidé v Argentině zůstávají věrni své oblíbené značce téměř stejně jako u kávy či vína. Chuť bývá zemitá, bylinná, místy kouřová a pro nováčka možná i trochu tvrdá, ale přesně v tom je jeho kouzlo. Maté si vás možná nezíská na první doušek, ale na druhý či třetí už určitě ano.
V Argentině je maté gestem pohostinnosti i tichou společenskou dohodou, že je na chvíli třeba zpomalit. Koluje v kruhu, dolévá se pořád dokola a nikdo neřeší dokonalost servírování, důležité je, že jste spolu. Setkáváme se s ním v parcích, na nádražích, při cestách napříč Patagonií i ve městech, kde si lidé nesou termosku pod paží se stejnou samozřejmostí, s jakou si jinde nesou mobil. Maté je takovou samozřejmostí, že ho místní vypijí ročně až kolem 122 litrů na osobu.
Pokud budete na dovolené v Patagonii a někdo vám nabídne kalabasu s bombillou, přijměte ji s vděčností, je to jejich projev pohostinnosti. A ještě jedna drobnost. Bombilly se při pití maté nedotýkejte a nemíchejte s ní. Mohli byste tím dát najevo, že nebylo připraveno správně.
Každý čaj v sobě skrývá jinou zemi, jinou vůni i jiný příběh. Někde se pije v tichu mezi zelenými plantážemi, jinde v ruchu centra města, ale všude dokáže spojit lidi i vytvořit vzpomínky, na které nezapomenete. Možná právě proto si z cest často neodnášíme jen suvenýry, ale také chuť, ke které se chceme znovu vrátit.
Co je oxidace čajových lístků?
Oxidace je přirozený proces, při kterém se po narušení čajových lístků mění jejich barva, vůně i chuť vlivem kontaktu se vzduchem. Právě míra oxidace rozhoduje o tom, zda vznikne zelený, oolong nebo černý čaj.
Co je fermentace u čaje?
Fermentace je proces, při kterém se čaj po zpracování dále mění působením mikroorganismů a času. Typická je zejména pro pu-erh, který díky tomu získává zemitou, hlubší a vyzrálejší chuť.
Proč se některé čaje zalévají víckrát?
Některé kvalitní sypané čaje, zejména oolong, pu-erh, gyokuro či bílý čaj, se zalévají vícekrát proto, že při každém nálevu odhalují jinou vrstvu chuti. První nálev bývá výraznější, další mohou být jemnější, sladší nebo aromatičtější.
Proč jsou některé čaje tak drahé?
Vyšší cenu ovlivňuje zejména ruční sklizeň, omezené množství, náročné zpracování, konkrétní region původu i kvalita lístků. U některých prémiových čajů se sklízejí jen nejmladší poupata nebo velmi přesně určené části rostliny.
Co znamená, když se čaj označuje jako single origin?
Takový čaj pochází z jednoho konkrétního regionu, plantáže nebo zahrady, není míchán z více zdrojů. Právě proto může lépe ukázat charakter konkrétního podnebí a zpracování.
Jak si z cest přivézt čaj, aby neztratil aroma a kvalitu?
Nejlepší je převážet čaj v dobře uzavřeném obalu a chráněný před vlhkostí. Pokud si jej koupíte přímo na plantáži nebo v čajovně, vyplatí se nechat ho v původním balení a po příchodu domů přesypat do vzduchotěsné nádoby.
Proč chutná tentýž čaj v zemi původu jinak než doma?
Rozdíl dělá voda, způsob přípravy, čerstvost čaje i prostředí, ve kterém jej pijete. Na místě původu navíc často ochutnáte čaj, který byl připraven profesionály, kteří s ním pracují každý den, a i to výrazně mění výsledný zážitek.
Které čaje se hodí jako pěkný dárek z cest?
Jako dárek potěší zejména čaje, které jsou typické pro konkrétní zemi nebo region. Klienti si nejčastěji kupují japonskou matchu, čínský Longjing, darjeelingský čaj, marocký mátový čaj a originální místní směsi koupené přímo na plantáži nebo v tradiční čajovně. Budete-li na poznávacím zájezdu s CK SEN, náš průvodce vám poradí nejlepší místní prodejny.
Dá se čajová kultura zažít i bez návštěvy plantáže?
Ano, a často velmi autenticky. Hodně prozradí i návštěva tradiční čajovny, trhu, místní kavárny nebo čajového obřadu. Právě tam často lépe pochopíte, jak čaj funguje v běžném životě místních lidí.
Jak začít objevovat čaje z různých zemí, pokud se v nich ještě nevyznám?
Nejlepší je začít postupně a porovnávat je mezi sebou. Můžete zkusit jeden jemný zelený čaj, jeden výraznější černý, něco květinového, něco praženého a sledovat, co vám chutná nejvíc. Tak si přirozeně naleznete vlastní čajový vkus.
Jak doma vytvořit podobný čajový rituál jako na cestách?
Nemusíte mít speciální výbavu. Stačí kvalitní čaj, správná teplota vody, klid a ochota zpomalit. Hodně dělá i způsob servírování, menší šálky, pěkná konvička a chvíle, během které se čaji opravdu věnujete.
Průkopník našich cest do Indonésie a Polynésie. Několikrát absolvoval cestu kolem světa, průvodcuje jižní Ameriku, Barmu, Thajsko, Indii, Čínu, Tibet, Nepál, Bhután, Etiopii, Keňu, Tanzanii, Namibii, JAR...., miluje Stolové hory ve Venezuele, koupe se s tučňákama na Antarktidě a vyběhne na každou sopku, kterou spatří. Bohém s odbornými znalostmi z řízení a marketingu si na zájezdech vychutnává každý moment. Okouzlí Vás nejen dojemnou hrou na klavír, vědomostmi, ale i talentem zorganizovat věci tak, abyste si vaši dovolenou dokonale užili. Velmi dobře vaří a v restauraci vám rád pomůže najít přesně to víno, na které máte chuť. Z dovolené, kde vás provází, se vám nebude chtít odejít.
Více informací ZDE
