Aurora Borealis.

Polární záře - průvodce, tipy, zajímavosti a informace

Na internetu najdete nespočet článků ohledně tipů, co zažít předtím, než zemřete. Klasikou je plavání se žraloky, vydat se na africké safari, uběhnout marathon apod. Ale na každém správném „bucket list“ by nemělo chybět ani pozorování Aurory borealis nebo chcete – li polární záře. Jedná se o jedinečný zážitek, který však i klidnější a adrenalin nevyhledávající jedince nikterak neohrozí na životě a je zcela bezpečný. Dobrodružnější povahy si ale mohou na druhou stranu pod „osvětlenou“ oblohou zkusit třeba i zasurfovat. Sezóna polární záře začíná v srpnu a my přinášíme odpovědi na každé případné „Co?“, „Kde?“, „Proč?“ a „Jak?“ o tomto jedinečném fenoménu.

Autor: Pavel Fellner

21.02.2023

Čti více
Polární záře na Lofotách, Norsko.
Polární záře na Lofotách, Norsko.

Když po uvedení stejnojmenného filmu (2007) zdomácněl v hovorové řeči výraz „bucket list“ - seznam věcí, které chcete v životě zažít - strhla se současně s tím i vlna zájmu o originální a netradiční aktivity trávení volného času. Jedním z nevšedních zážitků je, jak již bylo uvedeno, rozhodně i „lovení“ polární záře. Někdy totiž máte štěstí a spatříte ji zcela náhodně, bez toho, že byste ji zrovna čekali či po ní dychtili. Někdy si však na ni musíte počkat déle, výjimkou není ani týden. A i tak nemusíte být bohužel úspěšní. Chce to zkrátka být ve správnou dobu na správném místě. Veškeré informace, které by vám mohly pomoci, vám přinášíme níže v článku.

Rytmický tanec světel na obloze, tajuplné zvuky v pozadí, k tomu ostrý a studený vzduch tvoří svou fascinující souhrou neopakovatelný přírodní fenomén. Právě tím, že Aurora borealis působí na více smyslů najednou, stává se unikátní a nenapodobitelnou – je potřeba ji prostě zažít na vlastní kůži. Prožitek je to opravdu slovy nepopsatelný.

Polární záře v Thórsmörk, Island.
Polární záře v Thórsmörk, Island.

Co je polární záře a jak vzniká

Jako obecně ve vesmíru – Slunce je zdrojem všeho! A ač se to zdá divné, tak i polární záře!

Všechno tedy začíná na Slunci. Intenzita jeho záření se mění a vždy, když je silnější, dochází k erupcím, takzvaným výronům koronární hmoty. Protony a elektrony ve skupenství plazmy jsou vyvrhuty do vesmírného prostoru a proudí směrem k Zemi. Když naši planetu zasáhnou, většina z nich zůstane zachycená v jejím magnetickém poli, ale malá část jím i pronikne. Takovým narušením potom vznikají elektromagnetické bouřky, jejichž průvodním jevem je i polární záře. (Podívejte se i na denní přehled geomagnetické aktivity, vyjádřený hodnotami Kp indexu.) Stručně řečeno polární záře vznikají, když se nabité částice (elektrony a protony) srazí s plyny v horní atmosféře Země.

Elektrony jsou přitahovány k zemským pólům a když se dostanou do atmosféry, reagují s jejími prvky. Při střetech s kyslíkem je výsledným vizuálním efektem zelené, anebo červené zbarvení oblohy. Srážky s dusíkem zase vytvářejí odstíny modré barvy.

Jak se postupně objevují miliardy záblesků, může se zdát, že se polární záře pohybuje nebo chete - li "tancuje" na obloze. Magnetické pole Země řídí nabité částice směrem k pólům. Tvar magnetického pole Země vytváří dva polární ovály nad severním a jižním magnetickým pólem. Proto se polární záře vyskytují v různé míře na severní obloze téměř každou noc, od srpna do května. Magnetické pole naší planety tvoří neviditelný štít, který nás chrání před slunečním větrem. Sluneční vítr čas od času zesílí a pronikne do magnetického pole Země. Proud částic interaguje s plyny v magnetickém poli (magnetosféra) a vytváří nádherné polární záře.

Platí pravidlo, že čím aktivnější je Slunce, tím úžasnější se polární záře na Zemi objeví

Když sluneční aktivita klesne, ovál se vrátí do své normální polohy a polární záře se stanou méně intenzivními.

Polárni záře v Hovden, Norsko.
Polárni záře v Hovden, Norsko.

Nadšené popisy živých pozorování polární záře se však neomezují jen na spektakulární světelné divadlo. Často, zejména při intenzivnějších projevech záře, se též zmiňují tajemné doprovodné zvuky. Svědkové je přirovnávají k poruše v rádiu – přerušovanému praskotu, syčivému šumu a pískotu.

Vysvětlení původu těchto zvuků je vícero, ovšem nejdůvěryhodněji se jeví moderní vědecká verze o působení inverzní vrstvy v atmosféře. Tato vrstva má vyšší teplotu než sféry pod ní, a to i napříč tomu, že je vzdálenější od zemského povrchu. Inverze vzniká v podvečer, po teplých a klidných dnech. Pod sebou drží záporně nabité částice a nad sebou zase kladné. Když vzápětí uhodí elektromagnetická bouřka, inverzní vrstva jakoby praskne a to vyvolává ony záhadné zvuky.

Polární záře v Thórsmörk, Island.
Polární záře v Thórsmörk, Island.

Kam za polární září

Druhým podstatným faktorem pro sledování Aurory je, vedle síly geomagnetické aktivity, poloha pozorovatele, především jeho vzdálenost od magnetických pólů Země. Šance na úspěšné pozorování se zvyšuje za 55. stupněm magnetické šířky. Ovšem protože magnetické póly Země nejsou identické s těmi zeměpisnými, prostý pohled do mapy nebude na určení ideální polohy dostačující.

Přesnější návod na to, jak určit vaše aktuální geomagnetické souřadnice, nebo jak se dostat na nejbližší místo, odkud polární záři co nejdříve uvidíte, najdete zde. Pokud se raději spoléháte na ověřené lokace, je tu pro vás přehled těch nejpopulárnějších.

Polární záře nad vodopádem Skógafoss, Island.
Polární záře nad vodopádem Skógafoss, Island.

Island

Krajina Islandu, díky jejím dechberoucím přírodním scenériím, nabízí pro inscenaci polární záře dokonalé kulisy. Na celém ostrově se najde pro tento účel množství vhodných míst, ale snad nejlepším z nich je severní část, v okolí městečka Akureyri. Hučící vodopády, pařicí geotermální prameny, nízká míra světelného smogu a dramaticky členitý terén jsou předpoklady dokonalého zážitku.

Aurora Reykjavík

V hlavním městě Islandu Reykjavíku mají dokonce muzeum věnované polární záři. Je to ideální místo pro všechny, kteří se o tomto přírodním úkazu chtějí dozvědět co nejvíce, ale i pro ty, kteří nemají tolik štěstí a Auroru borealis (zatím) nespatřili.

Toto muzeum bylo původně snem čtyř lidí a nyní se stalo centrem, kde pracují desítky nadšenců pro polární záři, nejen „lovci záře“, ale také lidé, kteří dokážou o ní poutavě povídat a představit ji široké veřejnosti. Aurora Reykjavík je jediným centrem svého druhu na celém ostrově a nemělo by rozhodně na seznamu „co vidět na Islandu“ chybět.

Pokud jste na polární záři dosud neměli štěstí, opravdu nezoufejte, tady je k vidění celoročně (minimálně její simulace)! Ač samozřejmě ta „opravdová“ v přírodě je zážitkem ještě větším.

Polární záře v Reikjavíku.
Polární záře v Reikjavíku.

Finsko

Ve finské části kulturní oblasti Sápmi (zažitý výraz „Laponsko“ je domácími považován za hanlivý) trvá pozorovací sezóna celých 8 měsíců - od konce srpna do konce dubna. Při obavách před přílišným mrazem máte možnost uchýlit se například do skleněného iglú a kochat se pohledem na oblohu přímo z pohodlí postele.

Polární záře v Nellim, Finsko.
Polární záře v Nellim, Finsko.

Švédsko

Pokud naopak nízké teploty záměrně vyhledáváte, potom ledový hotel ve švédské vesničce Jukkasjärvi bude přesně pro vás. S příchodem podzimních měsíců, když se dny zkracují, poskytne tamní Camp Aurora pokojné místo na nerušené sledování přímo v srdci divočiny.

Polární záře v Abisko národním parku, Švédsko.
Polární záře v Abisko národním parku, Švédsko.

Rusko

Vícero skvělých lokalit pro lovce záře se nachází v severní části Ruska, ležící za polárním kruhem. Jednou z nich je poloostrov Kola s centrem ve městě Murmansk, s největším osídlením za polárním kruhem vůbec. Tento region je mezi Rusy oblíbený kvůli svým lyžařským střediskům a tradičním vesničkám. Doporučuje se navštívit rybářskou obec Teriberka, ležící na pobřeží Barentsova moře, asi 120 km od Murmansku. Alternativou pro lyžaře je Kirovsk, městečko, které je bránou ke sjezdovkám Chibinských vrchů.

Zajímavý a osobitý charakter mají i oblasti přístavního města Archangelsk při ústí řeky Severní Dvina do Bílého moře, Petrozavodsku na břehu Onežského jezera, chovem sobů známého města Narjan Mar na řece Pečora v pásmu tundry, místo neslavného gulagu Vorkuta a sibiřský Jakutsk.

Polární záře v Teriberke, Rusko.
Polární záře v Teriberke, Rusko.

Norsko

Výborně připravené na polární záře chtivých turistů je i Norsko. Výhodou je tamní relativně mírné klima, dovolující užívat si tento fenomén při různých outdoorových aktivitách. Ať už preferujete urbanistické prostředí moderního ostrovního přístavu Tromsø, divočinu Špicberků, surfování na pobřeží Vesterálů, jízdu na sněžných skútrech u Severního mysu, anebo kajakování na Lofotech, přijdete si na své.

Koncem roku 2016 přiletěl na norské souostroví Lofoty australský profesionální surfař Mick Fanning s cílem zajezdit si na vlnách za záře Aurory borealis. Vydal se přes půl světa plný očekávání a s 10 denním limitem, který si stanovil jako maximum, kdy se bude snažit polární záři najít a zachytit a především si pod ní zasurfovat. Jeho kamarád Mickův sen, který se stal skutečností, zachytil na kameru a video se brzy stalo virálním.

Norsko se pyšní také oficiálně nejsevernějším ledovým hotelem na světě. Nachází se ve vesničce Alta (region Finnmark), která se specializuje na polární záři a nese dokonce označení „Hlavní město severních světel“. Iglú hotelje otevřen v zimní sezóně a pobyt zde je jedinečným zážitkem. Na jeho stavbu bylo potřeba 250 tun ledu a 7 000 m³ sněhu. Kde jinde byste chtěli čekat na osvětlenou oblohu?

Norsko dokonce představuje webovou stránku, kde vám interaktivně poradí, kdy je nejlepší čas zkusit „ulovit“ polární záři. Stačí zadat, kdy a kde se právě nacházíte.

Barevná polární záře v Tromsø, Norsko.
Barevná polární záře v Tromsø, Norsko.

Grónsko

Velkou výhodou Grónska je vylidněnost, takže polární záři nad hlavou a ledovec pod nohama budete mít prakticky sami pro sebe. Mírnou nevýhodou, alespoň pro méně dobrodružné povahy, je absence cest - hlavními dopravními prostředky jsou tam lodě a letadla.

Polární záře nad ledovci v Grónsku.
Polární záře nad ledovci v Grónsku.

Skotsko

Možná trochu překvapivě, ale záře se, při jisté dávce štěstí na jasnou oblohu, dočkáte i v největším národním parku Británie - Cairngorms. Nachází se ve Skotsku, kde tento fenomén nazývají „Merry Dancers“.

Polární záře nad Callanish Stones, Skotsko.
Polární záře nad Callanish Stones, Skotsko.

Aljaška

Aljašské město Fairbanks rozkvetlo v období Zlaté horečky a dnes je v nejsevernějších ze států USA druhým největším. Polární záře se tu objevuje velmi často, dokonce i v letních měsících. Vznikla i facebooková skupina Aurora Borealis Notifications, kde jsou sdílena pozorování v reálném čase, aby vám při návštěvě nic neuniklo. Nedaleká hora Cleary Summit je horkým místem během každé bezoblačné noci.

Jedinečnou příležitost, jak se Aurory do sytosti nabažit, představuje i šestidenní cesta tematickým vlakem po trase Anchorage - Talkeetna - Fairbanks.

Cleary Summit rozhledna na polární záři, Fairbanks, USA.
Cleary Summit rozhledna na polární záři, Fairbanks, USA.

Kanada

Hlavní město kanadských Severozápadních teritorií, Yellowknife, se taktéž může pochlubit svou vlastní Aurora Village. No Kanada je rájem pro sledování polární záře i bez tohoto specializovaného resortu – zeměpisná šířka a nízké osídlení na severu ji k tomu předurčují a lokality, jako jsou národní parky Wood Buffalo, nebo Jasper, nenechají nikoho na pochybách.

Yellowknife, Kanada.
Yellowknife, Kanada.

Nový Zéland

Zážitek z polární záře na jižní polokouli (ta se nazývá i Aurora Australis) je stejně velkolepý, jako na severní. Nový Zéland je už dávno dobře známou a atraktivní destinací, oplývající přírodními krásami, které tento atmosférický jev dokonale korunuje. Sezóna nejvyšší frekvence záře je od března do září a Jižní ostrov je nejlepším místem.

Polární záře nad Brighton Beach, Dunedin, Nový Zéland.
Polární záře nad Brighton Beach, Dunedin, Nový Zéland.

Austrálie

Třpytivé bílé pláže, malí klokani wallaby a čistý čerstvý vzduch Tasmánie lákají strávit den venku, se sklenicí Sauvignon Blanc si počkat na západ slunce a s ním i na skvostný pohled na barevnou oblohu.

Polární záře odrážející se nad vodou v Strahan, Austrálie.
Polární záře odrážející se nad vodou v Strahan, Austrálie.

Antarktida

Nedostupný, ale o to vábivější, je pro nejednoho autora „bucket listu“ bílý kontinent Antarktida. Dostanete se tam letecky, anebo lodí z Argentiny a Jihoafrické republiky. Levnějšími a schůdnějšími alternativami jsou plavba výletní lodí, návštěva Falklandských ostrovů, anebo Jižní Georgie.

Atmospheric Research Observatory, Jižní pól, Antarktida.
Atmospheric Research Observatory, Jižní pól, Antarktida.

Argentina

Za nejjižněji položené město světa je považována Ushuaia v Argentině. Zimní noci tam, v nehostinné Patagonii, trvají až 17 hodin, což poskytne dostatek času nejen na dívání se, fotografování, ale snad i na ruční malování Aurory Australis.

Aurora Australis
Aurora Australis

Jak fotit polární záři

I když jde o vícesmyslový zážitek, jeho vizuální část zůstává přeci jen nejpůsobivější. A přestože ani nejlepší fotografie nezachytí celou atmosféru, může alespoň evokovat s ní spojené pocity u těch, kteří polární záři zažili na vlastní kůži.

Jak se tedy připravit na kvalitní záběry Aurory?

Polární záře na Aljašce.
Polární záře na Aljašce.

Plánování

V první řadě je důležité, abyste měli co fotit a roli zde sehrává hned několik faktorů. Mapa světelného smogu vám pomůže najít polohu s tmavou oblohou, bez zbytečného umělého světla. Měsíční světlo není problém, naopak, může dopomoci k lepšímu výsledku.

Satelitní meteorologické snímky přijdou zase vhod při vaší vlastní předpovědi počasí na nastávající noc. Ideální stav je – 10% oblačnosti, při 20 - 30% se vám může stále podařit dobrý záběr. (Návod jak interpretovat družicové snímky.)

Už vzpomínaný Kp index máte k dispozici na odhad geomagnetické aktivity.

Polární záře v Jasper národním parku, Kanada.
Polární záře v Jasper národním parku, Kanada.

Výbava

Pokud se nacházíte na správném místě, na zachycení polární záře nepotřebujete mnoho. Ale jedním dechem je třeba dodat, že „full frame“ aparát a širokoúhlá optika mohou vaše dílo jen obohatit.

Minimální výbava: stativ, fotoaparát s manuálním operačním módem na nastavení ISO, clony a expozičního času.

Doporučená výbava: „full frame“ (35 mm anebo větší senzor) DSLR aparát, širokoúhlá optika (20-24 mm) s rychlou clonou nastavenou na f/2,8 - f/4 a 5 až 7 plně nabitých baterií – ty se v mrazu rychle vybijí a je vhodné držet je proto ve vnitřních kapsách, blízko u těla.

Polární záře nad zasněženými stromy v Laponsku.
Polární záře nad zasněženými stromy v Laponsku.

Zaostřování v noci

Jelikož se objekt vašeho zájmu nachází dostatečně vysoko, můžete zaostřit na nekonečno (symbol ∞). Nemusí to nutně znamenat dokonalou ostrost za každých okolnosti, ale nic tím nepokazíte.

Nastavení fotoaparátu v noci

Měření expozice: maticové

Formát: RAW

Vyvážení bílé barvy: 2800 - 4000 Kelvinů

Clona: f/2,8 anebo trochu víc

ISO a čas expozice: v závislosti na rychlosti pohybu záře a její intenzitě – klíčem k úspěchu je experimentovat. Orientačně, ISO hodnoty se pohybují od 400 do 4000 a expoziční čas od 5 do 25 sekund.

Polární záře odrážejíci se nad vodou v Strahan, Austrálie.
Polární záře odrážejíci se nad vodou v Strahan, Austrálie.

Postprocessing

Úpravy digitálních fotografií polární záře do finální, prezentovatelné podoby vyžadují citlivé a promyšlené zásahy. Nejlepší je jim věnovat samostatný čas a teoretickou přípravu.

Polární záře v Mývatn, Island.
Polární záře v Mývatn, Island.

Smartphony

Zvládnout fotografování Aurory smartphonem je možné za pomoci následujících speciálních aplikací:

Cestujte s CK SEN do Norska či na Island za polární záři a na poznávací zájezdy do celého světa.

Polární záře v Svolvær, Norsko.
Polární záře v Svolvær, Norsko.

Fun Facts o polární záři

1. Polární záře vystupují v severské mytologii

Vikingové věřili, že polární záře ozařující oblohu jsou odrazem brnění Valkýr, ženských válečnic, když vedly válečníky k Odinovi. Ódin byl hlavní bůh a vládce Asgardu, uctívaný všemi Vikingy. Ti věřili, že žil ve Valhalle, kde se připravoval na Ragnarök – sérii událostí, která vyvrcholí bitvou mezi bohy a jituny a následně nastane znovuzrození světa. Ve vikingské legendě byl Ragnarök nejvýznamnější bitvou, takže Ódin potřeboval po svém boku ty nejstatečnější válečníky. Během každé bitvy na Zemi si vybral válečníky, kteří zemřeli, a přidají se k němu ve Valhalle. Valkýry - válečnice na koních, které nosily brnění a nesly kopí a štíty - měly právě za úkol vést Ódinovy vybrané válečníky do Valhally.

2. Polární záře v čínských dračích legendách

Vzhledem k zeměpisné šířce je pozorování „severních světel“ v Číně vždy vzácné. O to více pak v očích mnohých starých Číňanů „zázračné“. Říká se, že řada raných čínských legend o dracích může být spojena právě s tímto přírodním úkazem. Staří Číňané se domnívali, že světla jsou výsledkem boje mezi dobrými a zlými draky chrlícími oheň.

3. Polární záře jako znamení

Ne každý si spojoval světla s bohy nebo něčím nadpozemsky krásným. Často to bylo bráno jako znamení negativních historických událostí. Například v Itálii a Francii se věřilo, že světla na obloze jsou špatným znamením, které může být předzvěstí vypuknutí čehokoli - od války po mor. Na Britských ostrovech se zase říkalo, že obloha „zářila červeně“ pár týdnů před Francouzskou revolucí.

4. Japonská kultura spojuje polární záři se štěstím

Jedním z témat v legendách o polární záři je také plodnost! Například v japonské kultuře bude dítě počaté během zobrazení severních světel obdařeno dobrým vzhledem, intelektem a štěstím.

5. Polární záře a Slunce

Zatímco se světla vyskytují v zemské atmosféře, jejich příčina leží asi miliony kilometrů daleko na povrchu Slunce. Zde mohutné exploze elektromagnetické hmoty zvané výrony koronální hmoty (CME) vrhají nabité částice do vesmíru. Tyto částice, známé jako sluneční vítr, se o několik dní později dostanou k Zemi, kde způsobí záři.

6. Polární záře se vyskytují asi 100 km nad zemí

Když se díváte na nebe během záře severních světel, může se vám snadno zdát, že byste se jich mohli téměř dotknout. Ale ve skutečnosti jsou světla vysoko v atmosféře naší planety. Obvykle se nacházejí ve výšce kolem 100 km nad zemí, nikdy však nejsou níže než 80 km a naopak málokdy jsou ve větší výšce než 500 km.

7. Polární záře se mohou objevit kdykoli

Na rozdíl od toho, co si někteří lidé myslí, polární záře se může objevit v kteroukoli denní dobu. Naše oči však potřebují tmu, abychom je mohli vnímat. To znamená, že dny kolem úplňku nejsou nejlepší pro jejich lov. A proto je také vhodnější odjet pozorovat tento úkaz mimo civilizaci, mimo nadměrné městské osvětlení.

8. Polární záře jako vědecký obor

Studium polární záře spadá do vysoce specializovaného vědeckého oboru. Kdo by se však domníval, že se jedná o nějaké moderní pohnutky, mýlil by se.

Již například norský matematik a astrofyzik Carl Størmer (1874 – 1957) studoval pohyb nabitých částic v magnetosféře. Dalším raným průkopníkem byl vědec Kristian Birkeland, ten dokonce získal sedm nominací na Nobelovu cenu. V laboratoři vytvořil napodobeninu polárních září, tzv. terrellu. Jeho portrét a právě i terrella jsou od roku 1994 na norské dvou set korunové bankovce!

V roce 1939 opět norský fyzik Lars Vegard dokázal emise vodíku v polární záři. O devět let později pak poukázal na dopplerovský jev ve vodíkových liniích polární záře.

9. První fotografie polární záře pořízena v roce 1892

Byl to německý fyzik a astronom Otto Rudolf Martin Brendel (1862 – 1939), který pořídil první známou fotografiipolární záře. Tato černobílá fotografie byly pořízena 5. ledna 1892 a byla publikována v časopise The Century v říjnu 1897. Snímek najdeme uložený v muzeu v norské Alta.

Yellowknife, Kanada.
Yellowknife, Kanada.

10. Polární záře je pro Norsko velký byznys

Města na severu, jako je Tromsø a Alta, jsou v zimní sezóně hlavními lákadly pro turisty z celého světa. Severní světla jsou mezi TOP 3 zdejších turistických cílů (ještě spolu s fjordy a ledovci) a vyhledávaných slov na webu u těch, kteří plánují výlet do této skandinávské země.

11. Norsko má kostel inspirovaný polární září

Norská obec Alta, kde se točí vše kolem polární záře, má dokonce katedrálu věnovanou tomu přírodnímu fenoménu. I její design je jím inspirován. Kostel je pojat v moderním duchu a byl vysvěcen v roce 2013.

12. Aurora australis vidí mnohem méně lidí

Protože se v zóně polární záře kolem jižního pólu nachází mnohem méně lidí, jsou jižní světla neboli Aurora australis zahlédnuta mnohem méně často než jejich severní „kolegové“.

13. Jiné planety mají také polární záře

Polární záře nejsou jedinečné pro Zemi, i jiné planety se mohou pyšnit tímto úkazem. Jupiter i Saturn mají silnější magnetická pole a na obou plynných planetách byly pozorovány polární záře. Vyplývá to z Hubbleova vesmírného dalekohledu a sond Cassini a Galileo. Stejně jako na Zemi se zdá, že polární záře na Saturnu je způsobena slunečním větrem. Příčiny Jupiterovy polární záře jsou však zřejmě složitější.

14. Můžete fotit i moderním smartphonem

Dříve bylo nutné skutečně high – tech vybavení s opravdu kvalitními objektivy, abyste si památku na polární záři mohli zachytit a navždy odvézt s sebou domů. Dnes, jak již bylo řečeno, vám podobnou službu udělá i smartphone.

15. Polární záři bylo možné spatřit i v ČR

Ač je tento úkaz v našich zeměpisných šířkách opravdu vzácný, čas od času je možné i zde polární záři zahlédnout. Naposledy se tak stalo na pár minut v noci na 14. března 2022.

16. Polární záře neustále mění tvar

Vzory a tvary polární záře jsou určovány měnícím se tokem nabitých částic a měnícími se magnetickými poli.

17. Termín „aurora borealis“ byl vytvořen v roce 1619

Termín pro polární záři, 'aurora borealis' je prý odvozen od římské bohyně úsvitu Aurory a řeckého jména pro severní vítr „Boreas“. Existuje však určitá debata o tom, kdo fenomén jako první pojmenoval – francouzský astronom Pierre Gassendi (1592 – 1655) nebo italský astronom Galileo Galilei (1564 – 1642).

18. Nejstarší dochovaná zmínka o polární záři je z roku 2600 př. n. l.

Archeologové se domnívají, že některé jeskynní kresby znázorňují právě polární záři. Ač to samozřejmě není jisté, rozhodně to není vyloučené. Polární záře není žádnou „novinkou“.

19. Polární záře vydává zvuk

Ačkoli již dříve existovaly domněnky, že by polární záře vydávaly zvuky, vědci nejprve smetli tuto teorii ze stolu. Nicméně v roce 2016 finská studie potvrdila, že Aurora Borealis skutčně produkuje zvuk, který lze slyšet. Emeritní profesor Unto K. Laine z Aalto University dokonce pořídil nahrávky polárních zvuků, které ukazují relativní běžnost tohoto jevu. Nečekejte však žádné libozvučné melodie, ale spíše praskání!


Všechny články autora

Pavel Fellner

Průkopník našich cest do Indonésie a Polynésie. Několikrát absolvoval cestu kolem světa, průvodcuje jižní Ameriku, Barmu, Thajsko, Indii, Čínu, Tibet, Nepál, Bhután, Etiopii, Keňu, Tanzanii, Namibii, JAR...., miluje Stolové hory ve Venezuele, koupe se s tučňákama na Antarktidě a vyběhne na každou sopku, kterou spatří. Bohém s odbornými znalostmi z řízení a marketingu si na zájezdech vychutnává každý moment. Okouzlí Vás nejen dojemnou hrou na klavír, vědomostmi, ale i talentem zorganizovat věci tak, abyste si vaši dovolenou dokonale užili. Velmi dobře vaří a v restauraci vám rád pomůže najít přesně to víno, na které máte chuť. Z dovolené, kde vás provází, se vám nebude chtít odejít.


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Více informací

Proměňte vysněný zájezd za
zájezd na celý život


VSTUPTE