Cesta po stopách starobylé Hedvábné cesty plná zážitků a dobrodružství
Poznávací zájezd do Střední Asie pod patronátem historiků, kteří Kavkaz milují
Ochutnávky unikátního vína, koňaků a tradičních dobrot
Roky příprav této jedinečné cesty napříč Kavkazem jsou známkou naší kvality
jsme tu pro vás od roku 1993, využijte naše zkušenosti
gurmánské zážitky - šašlik, vinné listy tolma, lahmadžo
velké množství garantovaných termínů na českém trhu
Tel.: 224 250 138, 608 482 877 | Email: cksen@cksen.cz
Před týdnem jsem se vrátila z dalšího zájezdu s CK SEN. Ale tento byl nezapomenutelným - když se sejde fajn parta s fajn průvodcem a vydají se do neskutečně zajímavých zemí, tak to je síla. A to byl zajezd Ázerbájdžán, Gruzie, Arménie. Spoustu zážitků, nejen těch gastronomických. Kuře na švestkách nás všechny dostalo.
Dana
Hezký den všem v CK SEN! Je to právě týden, co jsme se vrátili z překrásného poznávacího zájezdu po Ázerbájdžánu, Gruzii a Arménii. Těžko popsat tisíce zážitků a vjemů, které nám cesta přinesla, ale chci poděkovat za velmi dobře zvolenou trasu a využitý čas na trase. V první řadě patří velký dík Tomášovi Kubušovi, který byl nejen nadmíru pečlivým průvodcem, ale hlavně zprostředkoval všechny země, města a kláštery se srdcem a zájmem. O znalostech ani nemluvě. A právě díky zkušenostem po této cestě se těšíme celá parta na putování s Tomášem někdy do budoucna po střední Asii. Velká díky!
Miloš
Zážitky jsou však tak silné a pozitivní, že musíme poděkovat CK SEN za výborný zájezd. Dnes ráno jsme se vrátili ze zájezdu Ázerbájdžán, Gruzie, Arménie, Karabach. Ještě stojíme nad polo rozbalenými kufry, s úplně čerstvými zážitky, které se mísí s únavou z nočního letu. Zážitky jsou však tak silné a pozitivně, že musíme poděkovat CK SEN za výborný zájezd, všem našim lokálním průvodcům, řidiči, všem spolucestujícím, a hlavně našemu úžasným průvodci Petru Hliničanovi, který nás na této cestě doprovázel. Jeho profesionální a zároveň lidský a kamarádský přístup daleko přesáhl rámec povinnosti běžného průvodce. Dokázal skloubit poznávání zajímavých zemí, gurmánské zážitky, informace z historie i současnosti těchto zemí a dobrou náladu. Patří mu za to obrovské DÍKY! Erika, Dagmar a Tereza
Z Ázerbájdžánu vstupujeme do gruzínské oblasti zvané Kacheti, kterou proslavilo nejlepší gruzínské víno. Nahlížíme do tajemných klášterů a na malých vinicích ochutnáváme vína a místní sýry. Vinařství Chareba v bývalém vojenském tunelu, výhledy na vinice, ale i výroba tradičního vína. Procházka „toskánským“ městečkem Signagi a posezení v rodinné restauraci u specialit gruzínské kuchyně za zvuků místní hudby. První momenty v Gruzii si skutečně zamilujete.
„Je jako žena,“ říká naše místní partnerka Rubena, „většinou neukáže svou tvář.“ Čeká nás jeden z nejlegendárnějších vrchů planety – Ararat. Uvidíme biblickou horu, na níž podle tradice odpočívá Noemova archa? „Celý srpen se neukázal,“ pokračuje Rubena. Jak přicházíme ke klášteru Khor Virap, odkud je nejznámější vyhlídka, jsme všichni napětí. Podaří se nám známý záběr kláštera s Ararat v pozadí? O to větší je naše radost, když se nám tato 5137 metrů vysoká hora ukáže. Je sice za mírným závojem oparu a vršek halí mraky, ale je ji vidět. Přicházíme ke klášteru a jen těžce byste zastavili naše fotoaparáty. Slunce se pomalu chýlí k západu a my si ten pohled vychutnáváme na plno. Právě teď je ideální čas na fotku! Před námi vinohrady, na skále panorama kostela a za ní Ararat. Ne sice tak jasný jako bývá v zimě, ale podle Rubeniných slov, nejviditelnější za poslední měsíc. Všichni nadšení nastupujeme do autobusu, čeká nás metropole Arménie – Jerevan.
Náhorní Karabach byl jednou z obávaných zón. Krvavá válka mezi Ázerbájdžánem a Arménií, která otřásla Kavkazem v 90. letech, vyvolává v lidech dodnes obavy. Jaký je ale Karabach dnes? Dnes byl nádherný! Krásný slunečný den bez jediného mráčku vylepší každou destinaci a "Švýcarsko Arménie" jak Karabach nazývají místní, není výjimkou. Procházejíc póly, kde pomalu končí žně a sledujíc místních klidně jezdit na kombajnech, by člověk nikdy neřekl, že před čtvrt stoletím zde zuřila krvavá etnická čistka. Kolem nás je klid, nad námi modrá obloha, míjíme jen budky u cesty s podivnými komíny obrácenými na nebe. Jsou to "přivolávače" deště, které mají zajistit na suchém Karabašské plošině dostatek vláhy. Jediné, co kazí idylku klidného venkovského dne, je pár modrých tabulek cestou. Na nich je nápis "Halo Trust" a vlajky zemí, které čistily krajinu. Od čeho Karabach potřeboval čistit? Od min. Dnes je prakticky celé obydlené území bezpečné, ale před deseti lety si člověk musel dávat pozor, když se vydal málo frekventovanou cestou. Tyto tabule jsou dnes ale jedna z mála připomínek války, které člověk spatří. Většina ran se zahojilo, mnoho stop konfliktu zmizelo, ale místní nezapomínají. V malém muzeu Artsakhu (Arménské jméno Karabachu) nám místní průvodkyně Rubena jasně zdůrazňuje, že na nic se nezapomnělo a pokud by se Azerové chtěli vrátit, tak jsou všichni místní připraveni je vyhnat. Pro zatím je ale v Karabachu klid. Až klid skoro z jiného světa, neboť čas v tomto ospalém regionu opravdu plyne jinak a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo změnit. Já osobně doufám, že zde zůstane klid a rozbouřené emoce už z uzdy ani jedna strana nepovolí. Byla by to škoda. Nyní je Karabach nejen náhorní, ale zároveň i nádherný.
Po cestě gruzínskou polopouští se najednou vynoří pahorek s klášterním komplexem David Gareja. V této vyprahlé pustině by ho zde nikdo nečekal. Mikrobus necháváme na parkovišti a vyrážíme na první kopec s klášterem. Ticho, klid a vůně tenkých medových svíček. Sem tam se objeví jeden z mnichů, kteří zde stále žijí. Na hřebeni kopce se protíná hranice mezi Gruzií a Ázerbájdžánem a právě tam směřujeme. Kráčíme přes hranici, vcházíme do Ázerbájdžánu a ve skalách objevujeme opuštěně kláštery, které tu stojí staletí. Fresky jsou tu jen pro nás a nikde nikdo. Unikátní místo. Zlatým hřebem je pak pohled na panorama celého místa. Odpočíváme zde a s uloveným zážitkem scházíme dolu.
Ráno opouštíme Baku a vydáváme se na výpravu do nedalekého Gobustanu. Toto město jižně od hlavního města Ázerbájdžánu je známé především svými petroglyfy – prehistorickými nápisy, které se nacházejí jen na osmi místech na světě. A bahenními sopkami. Petroglyfy jsou samozřejmě úžasné a jedinečné, ale nás více zajímají bahenní sopky, světový unikát. Ne že bychom je nenašli na jiných místech – na celé planetě jich je okolo tisícovky, ale z toho přes 400 najdete jen v Ázerbájdžánu. A právě ty na pobřeží Kaspického moře, jsou jediné na světě, které vyvrhují studené bahno. Počasí nám přeje. Je krásný slunečný den, na obloze ani obláček a několik dní nepršelo. „To je základ úspěchu,“ vysvětluje můj místní kolega Emir. „Pokud by pršelo, tak je improvizovaná vyježděná cesta rozbahněná a k sopkám na pahorcích, vzdálené několik kilometrů od asfaltové cesty, bychom se nedokázali dostat.“ Přijíždíme na křižovatku a je čas opustit náš osvědčený autobus a vydat se na cestu místním terénním vozem – starou dobrou Ladou. Hrbolatá cesta nás vede kolem separační stanice na zemní plyn a naftového jezírka na nedaleký pahorek. Kdyby člověk nevěděl, že právě zde najde bahenní sopky, tak by je tu určitě nečekal. Před námi se otevírá pohled na několik sopouchů. Emir ale jede dál. Je zkušený průvodce a nehodlá zastavovat na první sopce, co uvidí. Dobře ví, že za 500 metrů opodál najdeme největší bahenní jezero a zároveň i největší sopouch v celém okolí. Přicházíme k němu, jsme úplně sami. Povrch jezera bublá a jeho zvuk je pro nás velmi uklidňující. Na hladině plavou mastná oka a nad nimi se vznáší jemný opar. Bahenní sopky jsou vlastně směs hlíny s mořskou vodou, metanem a troškou ropy, která je tektonickými silami hnaná z útrob země na povrch. Velké bahenní bubliny se formují každých pár sekund a za klokotavého zvuku hned i praskají. Kolem nás nic, jen pláň, nad námi sluníčko a před námi jeden z divů přírody, který je nominován i mezi 7 přírodních divů země.
Kakheti. Tento region východní Gruzie oplývá krásou a atmosférou, díky které mu právem přisoudili titul gruzínské Toskánsko. Dá se v něm strávit krásný den toulkami po zelených pahorcích, návštěvami starobylých kostelů a ochutnávkou místních vín. Je to až neuvěřitelný relax, který by člověk v této Kavkazské zemi neočekával, a pokud neví kde hledat, tak by ho ani nenašel. Ráno vyrážíme z příjemného hotelu Boutique Kabadoni na toulky po tomto fotogenickém kraji. Hned dopoledne nás čeká jedna z místních nejprominentnějších vinic – Khareba. V komplexu podzemních tunelů, který měří až osm kilometrů, se ukrývají desítky tisíc vinných lahví. Usmívající sommelierka Anna nás provází tunely a vypráví nám o technice výroby gruzínského vína. Ta je odlišná od postupů, které známe v Evropě. Není se ani co divit, právě Gruzínci dali světové kultuře tento lahodný mok, a tak jejich technika, která je doložena archeologickými nálezy z před 6000 let, musí být jiná než naše nové metody. Hrozny fermentují i s peckami, slupkami a stonky v hliněných nádobách zvaný kvevri, a až potom je výsledné mladé víno přelévané do sudů, kde dozrává. Proto má Gruzínské víno jinou chuť a barvu, a zároveň je vždy suché, protože fermentační proces nedokáží vinaři ovlivnit a zásadně se nepřidává cukr. Na ochutnávce máme vína vyrobená evropským i gruzínským postupem a při prvním kontaktu okamžitě cítíme rozdíl. I přesto, že s gruzínským vínem mám zkušenosti, vždy mě překvapí syrovější chuť, a hlavně nádherná jantarová barva. Po vinařství Khareba nás očekávají chrámy, kterými se Gruzie právem pyšní. Navštěvujeme klášterní komplex Gremi, bývalé hlavní město Kakhetského království a katedrálu Alaverdi, druhý největší svatostánek v zemi. Na závěr dne se ale vracíme k vínu a navštěvujeme vinařství Schuchsmann. Mají největší produkci vína gruzínskou metodou v celé zemi. Máme možnost prohlédnout si výrobní proces a prohlídku zakončujeme příjemnou ochutnávkou na terase s vyhlídkou na vinice a úrodné údolí Alazani, které je srdcem Kakheti. Sommelier Joseph nám představuje místní odrůdy vín a my ho přesvědčujeme i na ochutnávku místní vinné pálenky. Ta se vyrábí ze zbytků po výrobě vína. Její samotný název chacha, znamená gruzínsky zbytek. Chuťově se ale rozhodně nejedná o žádný zbytek, ale o kvalitní vínovici, která klidně může soutěžit s italskou grappou. Po příjemném dni se spokojeni vracíme na hotel. Kakheti si svůj pseudonym Toskánsko Gruzie opět obhájilo a potvrdilo, že je jedním z nejpříjemnějších regionů světa.
Ráno opouštíme šarmantní hlavní město Gruzie Tbilisi a směřujeme na sever. Naším cílem je vesnice Stepantsminda pod nejznámějším vrchem Gruzie, Kazbekem. Cestou děláme několik zastávek. Nejprve navštěvujeme nejsvatější město země Mstketa, kde obdivujeme kostelík Jvari a katedrálu Svetiskhoveli. Věděli jste, že pod ní má být pohřben plášť Ježíše Krista? Je to kouzelné místo, ale i tak to není hlavní cíl naší cesty. Přes horské průsmyky legendární vojenské dálnice se přesouváme dále na sever. Tuto tepnu mezi Tbilis a ruským Vladikavkazem nechal postavit ještě v roce 1769 generál Potěmkin. Od roku 1783 představuje hlavní spojení mezi Ruskem a Gruzií, a Kazbek se nachází přímo u ní. Procházíme horský přechod Džvari (2379 m.n.m) a vychutnáváme si nádherná panoramata Kavkazu. Odpoledne se blížíme ke Kazbeku. Tato legendární hora s výškou 5047 metrů není sice nejvyšší horou Kavkazu a ani Gruzie, ale známá není pro svou výšku. Její hodnota je spíše na poli lidového folklóru a legend. Právě zde měl být připoután Prométheus za to, že lidem přinesl oheň a každý den ho měl týrat orel, který mu vytrhával játra. Zároveň je tento štít úžasně fotogenický. Směřujeme k známému kostelíku Sameba, odkud je na tuto slavnou horu nejkrásnější výhled. Dostáváme se nad úroveň lesa do výšky 2180 metrů a skoro nevěříme vlastním očím. Obloha se vyčistila a před námi stojí masiv nejslavnějšího gruzínského kopce v plné kráse. Kolem něj se vznášejí bílé obláčky, které osvěcuje slunce, a které dotvářejí romantickou atmosféru. Je to pohled jako z filmu – krásný, ale zároveň plně reálný a mystický. Člověk by ho mohl vidět nespočet krát a zvládl by se dívat celé hodiny. Opět jsme si vychutnali Kazbek v plné kráse.
Ázerbájdžánské město Šeki na západě země nepatří mezi nejznámější lákadla, ale když ho uvidíte na vlastní oči, tak zjistíte, proč patří mezi nejoblíbenější místa domácích. Šeki leží pod horami zeleného Kavkazu, a tak má v sobě jiný ráz než přímořské Baku. Kdysi tudy procházela i odnož Hedvábné cesty, a proto dodnes v městečku najdete starý karavanseraj, ale nejhodnotnější památkou je Chánův palác. Jako by z oka vypadl íránským palácům, a tak je zřejmé odkud bral v dějinách Ázerbájdžán svou inspiraci. Za hradbami se skrývá i kostel tzv. "Kavkazské Albánie" a pokud se řekne Šeki, tak domácí jedním dechem dodají "halva". Právě odsud pochází nejlepší halva Kavkazu, bez které prostě nemůžete odejít.
Málo známý Gobustan (někdy i Qobustan) leží jižně od Baku a jeho unikátem jsou vzácné petroglyfy rozlité po okolních skalách. Lidé zde žili už před tisíci lety a nejstarší petroglyfy mají přes 3000 let. Často jsou tajemné, znázorňují lovce, zvířata, ale i mytologické záležitosti. Petroglyfy nadchly i vědce Thora Heyerdhala, který dokonce kladl do těchto končin spojitost s Vikingy. Nedaleko petroglyfů leží i unikátní bahenní sopky chrlící studené, léčivé bahno. Gobustan je díky svému historickému dědictví součástí UNESCO.
Nachičevan je unikátní kousek země a patří k nejméně navštěvovaným koutem jižního Kavkazu. Jde o ázerbájdžánskou enklávu, která hraničí s Íránem, Arménií a úzkým páskem země je spojena i s Tureckem. Jeho rozloha je jen cca 5500 kilometrů čtverečních. Hlavním městem regionu je Nachičevan se 70 tisíci obyvateli. Jde o neznámé místo, ale najdeme v něm několik fantastických památek. Mezi nejznámější místa patří hrobka biblického Noeho, protože podle legendy měl přistát právě zde v Nachičevanu a tento příběh dělá z celé oblasti přitažlivé místo. Město nabízí i další vzácné, islámské hrobky, mezi nimiž dominuje hrobka Momi Chatun z 12. století. Nejkrásnějšími památkami města jsou právě hrobky. Jedna z nejkrásnějších v Nachičevanu stojí ve vesničce Garabaghlar z 12.-13. století, kdy těmito místy procházela i Hedvábná cesta. Nejpřitažlivějším místem celé enklávy je starobylý Ordubad na jihu Nachičevanu. Podíváme si tu mešity, ruiny, hrobky a potěšíme se také pohledem na zajímavou krajinu.
Palác Širvanšáhů
Tento palácový komplex ze 15. století je považován za perlu azerské architektury a právem patří na seznam UNESCO. Když se procházíte nádvořími, mešitami, mauzolei a královskými komnatami, máte pocit, že se vracíte do doby, kdy Baku bylo sídlem mocné dynastie. Palác stojí přímo v srdci starého města a jeho kamenné zdi působí klidně, i když za nimi kdysi probíhal čilý dvorský život. Každý detail, od vyřezávaných portálů po klenby, odhaluje mistrovství tehdejších stavitelů. Návštěva paláce je nejen historickým zážitkem, ale i cestou do atmosféry orientální pohádky.
Panenská věž (Qız Qalası)
Panenská věž je symbolem Baku a tajemstvím opředená stavba, která se tyčí přímo v Ičeri Šeher. Pochází zhruba z 12. století a její účel dodnes není zcela jasný – někdo ji považuje za pevnost, jiný za chrám nebo observatoř. Když vystoupáte na její vrchol, otevře se vám nádherný výhled na Kaspické moře i na střechy starého města. Věž je zahalena legendami, zejména příběhem o dívce, která se z ní vrhla do moře, aby unikla nechtěnému sňatku. Panenská věž tak není jen architektonickým skvostem, ale i symbolem romantiky a tajemství Baku.
Městský okruh F1
Moderní tvář Baku nejlépe ukazuje městský okruh Formule 1, který vede přímo ulicemi centra. Během Velké ceny se historické hradby i moderní mrakodrapy stávají kulisou nejrychlejších monopostů světa. Trať je známá svou kombinací úzkých pasáží mezi hradbami starého města a dlouhými rovinkami podél pobřeží, kde auta dosahují neuvěřitelných rychlostí. I mimo závodní víkend má toto místo své kouzlo – když se projdete po bulváru, můžete si představit, jak se tudy v plné rychlosti řítí formule. Je to fascinující spojení historie, moderní architektury a adrenalinu.
Ičeri Šeher (Staré město)
Staré město Baku, zapsané na seznamu UNESCO, je labyrintem úzkých uliček, kde se historie doslova dotýká vašich kroků. Najdete tu starobylé karavanseraje, malé mešity, trhy i tiché dvorky, kde se život zdá být zpomalený. Procházka Ičeri Šeher je jako cesta časem – z jedné strany cítíte středověkou atmosféru a hned za rohem zahlédnete moderní panorama města s proslulými Flame Towers. Každý kout skrývá jiný příběh a setkání s místními obyvateli vám přidá k návštěvě další rozměr. Tady nejlépe pochopíte, jak se v Baku prolíná Orient s moderním světem.
Šamachi
Šamachi je jedním z nejstarších měst Ázerbájdžánu a po staletí patřilo k jeho kulturním i politickým centrům. Leží v kopcovité krajině na úpatí Velkého Kavkazu, asi dvě hodiny cesty od Baku, a díky své historii i okolní přírodě láká cestovatele, kteří chtějí poznat víc než jen moderní hlavní město. Atmosféra Šamachi je klidnější a tradičnější, přesto tu ucítíte dávnou slávu někdejšího hlavního města Širvanu. Šamachi je také známé svou vinařskou tradicí. Úrodná půda a mírné podnebí umožňují pěstování vinné révy a vína odsud patří mezi nejvyhlášenější v Ázerbájdžánu. Můžete navštívit místní vinařství, ochutnat červená i bílá vína a dozvědět se více o tradiční výrobě, která má v regionu hluboké kořeny.
Džuma mešita (Šamachi)
Největším a zároveň nejstarším lákadlem Šamachi je Džuma mešita, která patří k nejstarším dochovaným muslimským svatyním na celém Kavkazu. Její historie sahá až do 8. století a přestože ji v průběhu staletí poničila zemětřesení i války, stále působí majestátně. Když vstoupíte dovnitř, ocitnete se v prostorném interiéru s jemnými ornamenty, který vyzařuje klid a důstojnost. Návštěva mešity vám přiblíží duchovní život oblasti a ukáže, jak hluboké kořeny tu islám má. Zvenčí pak monumentální stavba krásně kontrastuje s okolní kopcovitou krajinou.
Nekropole Jeddi Gumbaz (Šamachi)
Na vyvýšenině nedaleko města se nachází nekropole Jeddi Gumbaz, známá svými kruhovými mauzolei. Sloužila jako pohřebiště vládců Širvanu a dodnes působí velmi působivě. Když se mezi stavbami projdete, ucítíte ticho a mystickou atmosféru, která jako by připomínala dávnou slávu i tragické události minulosti. Z místa se otevírá nádherný výhled na celé údolí a kopcovitou krajinu, což jen podtrhuje jeho sílu. Pro milovníky historie i fotografie je to nezapomenutelný zážitek.
Baku patří k nejpříjemnějším městům kavkazského regionu a pro svou polohu na břehu Kaspického moře známého díky ropě dostalo město přezdívku i "kaspický Dubaj". Míchá se v něm krása orientálního města a evropských reálií a přesně vystihuje polohu Ázerbájdžánu na pomezí východního a západního světa. Kdysi dávno tudy procházeli karavany, stáli tu chrámy a obchodovalo se zde s buchary či Indií. I dnes má staré Baku co říci a za hradbami se ukrývá příjemné město vyplněné orientálními uličkami, mešitami či lázněmi. Symbolem města je Dívčí věž s příběhem, ale i moderní tři věže, mrakodrapy, které ukáží, že Baku je město třetího tisíciletí. Moderní Baku připomíná Paříž atmosférou, kavárničkami, obchůdky či butiky. Oba tyto světy jsou od sebe vzdáleny deset minut chůze. Vychutnejte si obě tváře Baku. Poseďte na břehu Kaspického moře a prohlédněte si jeho panorama z pahorku nad městem. Toto město má potenciál dostat se vám pod kůži!
Tbilisi je hlavní a největší město země, v němž našlo domov zhruba 1,3 mil. obyvatel. Je centrem kulturním, ekonomický i politickým, zároveň je to jedno z nejstarších hlavních měst Evropy. Ve středu města leží u turistů asi nejpopulárnější lokalita – Staré Tbilisi, jehož kořeny sahají do raného středověku. Hlavní atrakcí Starého Tbilisi jsou pak barevné kupolovité lázně ze 17. století v lokalitě Abanotubani. Legendy vyprávějí, že právě tyto přírodní sirné vody přesvědčily krále Vakhtanga Gorgasaliho k založení města v této lokalitě. Kosmopolitní charakter Tbilisi je dán nejen geografickou polohou na pomezí dvou kontinentů – Evropy a Asie, ale rovněž náboženskou rozmanitostí, kterou lze ve městě spatřit takřka na každém kroku. Při toulkách dlážděnými uličkami Starého Tbilisi můžete spatřit gruzínské pravoslavné kostely, arménské kostely, katolické kostely, mešitu a také synagogy. Během cesty do gruzínské metropole byste rozhodně neměli vynechat návštěvu vznešeného chrámu Metekhi, který se tyčí vysoko nad městem na útesu. Na nádvoří stojí socha stavitele chrámu a zakladatele Tbilisi, Vakhtanga Gorgasaliho. Z nádvoří se pak návštěvníkům nabízí jeden z nejúžasnějších výhledů na město.
V Tbilisi je obecně spousta míst, odkud si můžete užít dechberoucí výhled na celé město. Nejvyšším bodem je však Mtatsminda. Uprostřed zeleně v parku Mtatsminda najdete restaurace a kavárny, nejrůznější atrakce ve zdejším zábavním parku, ale také spoustu odlehlých zákoutí, ve kterých můžete odpočívat a relaxovat. Na kopec se můžete dostat oblíbenou lanovkou, která spojuje pahorek s městem.
Když se budete toulat starodávnými uličkami, můžete na domech zaznamenat jedinečný tbiliský styl, je jasně rozeznatelný podle budov s barevnými fasádami a impozantními balkóny.
Hlavní tepnou města je 1,5 km dlouhá třída Rustaveli. Podél této ulice najdete mnoho historických budov, jako je budova Parlamentu, Opera, Národní galerie, Rustaveliho divadlo, Muzeum moderního umění, Národní knihovna a Kašvetský kostel. Stejně tak zde není nouze o restaurace, kavárny a nejrůznější obchody.
Tbilisi a Gruzie obecně je rájem pro gurmány. Díky geografické poloze země mezi Evropou a Asií se gruzínská kuchyně vyvinula v jedinečnou kombinaci vynikajících chutí.
arménský klášter v bezprostřední blízkosti turecké hranice, 8 km od města Artašat a přibližně 30 km jižně od hlavního města Jerevan. Chor Virap je známý především tím, že zde byl vězněn Řehoř Osvětitel. Řehoř zde byl na rozkaz arménského krále Trdata III. uvězněn v kobce po dobu 13 let. Po udělení milosti se stal královou pravou rukou v náboženských otázkách, oba se následně zasloužili o to, že se v roce 301 Arménie stala první zemí na světě, která přijala křesťanství za své státní náboženství. Přežití Řehoře v hluboké kobce s hady a štíry po dobu 13 let a následné uzdravení krále bylo ve své době bráno jako zázrak, který usnadnil přijetí křesťanství. Důležitou roli hraje také blízkost impozantního Araratu, arménské národní hory, dnes ležící na území Turecka.
Tři unikátní země Ázerbájdžán, Gruzie, Arménie, Karabach v rámci jedné aktivní dovolené.
Poznávací zájezd od Kaspického moře přes štíty Kavkazu až po bájný Ararat pod patronátem historiků - profesionálních českých průvodců.
Orientální a moderní Baku v Ázerbájdžánu, Jerevan s arménským koňakem Ararat, gruzínský karavansaraj i nádherný a bezpečný Náhorní Karabach, ale i méně známá oblast Nachičevan, Jižní Kavkaz.
Vydejte se na poznávací zájezdy do Ázerbájdžánu s profesionálními průvodci CK SEN a staňte se lovci zážitků.
Nedokážete se rozhodnout, jaká dovolená je pro vás nejlepší? Kontaktujte nás, rádi vám poradíme.
