Unikátní cesta, která spojí nejen tři pestré země ležící pod Kavkazem, ale která Vás provede i jedinečným regionem Nachičevan. Od Kaspického moře pod Ararat. Vynikající kuchyně, koňak a gruzínské víno nám udělají Kavkaz ještě přitažlivějším.
Tel.: 224 250 138, 608 482 877 | Email: cksen@cksen.cz
mezinárodní letenku, letištní poplatky, 2 x přelet Nachičevan, poznávací program Nachičevan, pronajatou dopravu klimatizovaným minibusem, SEN průvodce, místní průvodce, vstupné, ubytování v 3* hotelech střední třídy v pokojích pro dvě osoby, snídaně, pojištění proti insolventnosti
stravu kromě uvedené, víza, fakultativní výlety
Na této cestě budeme balancovat mezi Evropu a Asii. Celá trasa se pohybuje po bezpečných oblastech. Přílet do Nachičevanu, jedinečné autonomní republiky, kterou téměř nikdo nezná a málokdo ji dokáže ukázat prstem na mapě. Kde přesně jsme? Místo, kam ještě turismus nedorazil. Nachičevan je země krásných hrobek a vysokých hor, mezi nimiž leží neznámé hlavní město. Povyprávíme si legendu o potopě světa a o muži jménem Noe, a ještě navíc navštívíme jeho hrobku. Napadlo by vás, že se nachází právě zde? Nachičevan nám ukáže i vzácné hrobky Mumine Chatum a Jusúfa ibn Kusajra z 12. století. Zjistíme, jak vypadají místní koberce a projdeme se domy, kde žili místní panovníci. Na oběd ochutnáme širin plov, tradiční jídlo regionu, kde se chuť beraniny s rýží mísí s lískovými oříšky, mandlemi a sušeným ovocem. Dostal se dokonce na ázerbájdžánskou známku! Přesun do regionu Sharur k monumentu ve vesničce Garabaghlar, který ovlivnil věže od Tabrizu přes Bagdad do Konyiu. Výhledy na posvátný Ararat.
Staré město Ordubad na jihu regionu čeká na zápis na seznam UNESCO a my uvidíme, proč. Na jedné straně Arménie, na druhé Írán a my jsme uprostřed. Historické domy, mosty, mešity a příběhy Hedvábné cesty, která procházela i tudy. Zastávka v jeskyni Asabu Kahf zmiňované v Koránu. Uvidíme Hadí horu? Prohlédneme si originální suvenýry? Ve vesničce Gülüstan si prohlédneme středověké ruiny a krásnou krajinou se vrátíme zpět do hlavního města Nachičevan.
Dýchne na nás orientální závan BAKU, který nás naláká na své starobylé hradby. Prohlídka historického centra plného úzkých uliček. Dívčí věž s příběhem, který si povíme přímo pod ní, symbolem celého města. Širvanšahův palác z 15. století nám odkryje kus místních dějin. Moderní Baku se širokými bulváry, luxusními obchody, restauracemi připomíná Paříž. Nevěříte? Vyhlídka na město a záliv Kaspického moře. Výprava 70 kilometrů na jih do Gobustánu a vzácné petroglyfy lovců doby kamenné, jež jsou unikátní ve světovém měřítku. Thor Heyerdhal při pohledu na ně přišel s teorií, že odtud pocházejí Vikingové. Unikátní místo. Večer se rozsvítí světla Baku a my si vychutnáme kousek místní kuchyně.
Opustíme Abšeronský poloostrov plný zemního plynu a ropy a vydáme se po stopách starobylé Hedvábné cesty až do SHEKI pod zelenými kavkazskými kopci. Cestou zastávka ve městě ŠAMACHI u nejstarší mešity Kavkazu a hrobky posledního místního panovníka. Fotogenické místo, které téměř nikdo nezná, a budeme zde sami. SHEKI s Chánovým palácem, ze kterého dýchá Persie. Chánův palác je součástí světového kulturního dědictví UNESCO a zatím jedinou památkou v Ázerbájdžánu, která je zařazena do tohoto prestižního seznamu. Ochutnáme tu nejlepší chalvu?
Překročíme azerbajdžánsko-gruzínskou hranici a ocitneme se v zemi skvělého jídla, vynikajícího vína a pohostinných lidí. Příjezd do Signagi, horského městečka s výhledem na východ-kavkazský masiv a úrodné údolí Alazani. Zde pochopíme, proč se o provincii Kacheti mluví jako o gruzínském Toskánsku. Večeře v tradiční restauraci.
Historická provincie Kacheti a její poklady. Navštívíme klášter GREMI ze 17. století, který sloužil jako svatostánek, ale i jako sídlo kachetských králů. V místní vinici Khareba se projdeme jeskyněmi a ochutnáme nejlepší lokální vína. Klášter ALAVERDI patří k největším v Gruzii a dodnes zde žijí mniši. Jaké by to bylo Kacheti, kdybychom se zastavili jen v jedné vinici? Návštěva další vinice a opět se naučíme více o gruzínském vínu. Věděli jste, že je nejstarší na světě? Večer gurmánské hody v místní restauraci v Signagi.
Opustíme Kacheti a vydáme se na jih do pohraničí, abychom objevili unikátní mnišský komplex DAVID GAREDŽA z 6. století. Země se změní na vyprahlou polopoušť a možná uvidíme nomády se svými stády. Navštívíme kláštery Lavra a Udabno. Dodnes na jejich stěnách dýchají nádherné fresky. Projdeme se hranicí, která prochází komplexem, a na chvilku se opět ocitneme v Ázerbájdžánu, přestože už bez kontroly pasů. Opuštěnost tohoto místa nás dostane. Přesun na sever do Tbilisi a první procházky nejkrásnějším kavkazským městem.
Vojenskou cestou severně od Tbilisi přejedeme až do klína kavkazských hor. Naším cílem bude hora Kazbeg (5047 m) v městečku KAZBEGI, kde byl podle pověsti připoután bájný Prométheus. Mezi Tbilisi a Kazbegi nás čeká několik zajímavostí. Posvátná MTŠKETA byla dlouho hlavním městem a dnes je pod patronátem UNESCO. Panorama města od kláštera Džvari a fotogenický soutok řek, kde stojí katedrála s kouskem Kristova roucha. Na břehu jezera projdeme pevnost s klášterem ANANURI a následně si užijeme pohledy na kavkazské hory a údolí. KAZBEGI obklopené štíty. Džípy nás vyvezou nahoru ke klášteru Tsminda Sameba. Žádný jiný klášter v zemi není tak krásné situován. Uděláme desítky fotografií!
Návrat do TBILISI si opepříme zastávkou na místě, kde se narodil snad nejslavnější Gruzínec. GORI s rodným domem Stalina a příběhy o ne tak starých dějinách, které se s ním spojují. V Tbilisi pojedeme lanovkou přes řeku Mtvkari na pevnost s nejkrásnějším pohledem na hlavní město. Mix kostelů, klášterů, nové i staré architektury dělá z Tbilisi unikátní kavkazské místo. Budete se toulat starými uličkami a posedíte si na tradičním lobiu a chačapuri nebo se vykoupete v lázeňské čtvrti Abanotubani, kde se koupal Puškin či Dumas?
Naše Gruzie pomaličku končí a před námi se otevře svět jménem Arménie. Věděli jste, že je nejstarší křesťanskou zemí světa? Přechod hranice. Sever země proslavilo několik klášterů a my se zastavíme u nejkrásnějšího ze všech. Klášter HAGHPAT zapsaný v UNESCO bude naší vstupní branou do arménské architektury. První arménský oběd a odjezd k břehům jezera SEVAN, kde strávíme noc. Vykoupete se v jeho vodách tak, jako kdysi výletníci ze všech koutů Sovětského svazu? Ochutnáte místního sevanského pstruha?
Břeh Sevanského jezera zdobí unikátní místo zvané NORATUS. Proč jsou pro Arménce tak důležité? Příjemný odpočinek na arménské riviéře..
Klášter NORAVANK vyráží dech svou fascinující polohou pod vysokými skalami a na fasádě nese portrét samotného Boha. Vynikající šašliky se saláty a arménské pivo nebo koňak. Po obědě si ukážeme, že nejen Gruzínci dělají víno. ARENI. Arménská vinařská oblast a ochutnávky zajímavých vín. Ikonu Arménie navštívíme v klášteře KHOR VIRAP. Přímo nad ním vystřeluje bájný Ararat, kde přistál biblický Noe. Klášter sehrál důležitou roli, protože zde věznili sv. Juraje a odtud se začalo šířit křesťanství. Arménie ho přijala v roce 301 a je tak první zemí světa. Příjezd do Jerevanu.
Podíváme se, jak žije, nevelké město EČMIADZINE, které považují místní za arménský Vatikán. Projdeme se katedrálou a řekneme si, proč je tak významná. Ruiny katedrály ZVARTNOTS se dostali do UNESCO, a tak nebudeme chybět ani u nich. Hlavní město JEREVAN si nás získá hned na začátku. Ochutnáme vynikající, arménské koňaky Ararat na místě, kde vznikají a naše zavazadla budou o několik kilogramů či litrů těžší. Popíjet koňak v Jerevanu? Tomu se říká zážitek! Prohlédneme si město z vyhlídky, a pokud budeme mít štěstí, mrkne na nás Ararat. Budova divadla, Kaskáda, široké bulváry i Náměstí republiky s fontánami. Vynikající boršč a poslední nákupy či posezení v baru ve městě proslulém neexistujícím rádiem.
Odlet z Jerevanu s kufrem plným zážitků.
Před týdnem jsem se vrátila z dalšího zájezdu s CK SEN. Ale tento byl nezapomenutelným - když se sejde fajn parta s fajn průvodcem a vydají se do neskutečně zajímavých zemí, tak to je síla. A to byl zajezd Ázerbájdžán, Gruzie, Arménie. Spoustu zážitků, nejen těch gastronomických. Kuře na švestkách nás všechny dostalo.
Dana
Hezký den všem v CK SEN! Je to právě týden, co jsme se vrátili z překrásného poznávacího zájezdu po Ázerbájdžánu, Gruzii a Arménii. Těžko popsat tisíce zážitků a vjemů, které nám cesta přinesla, ale chci poděkovat za velmi dobře zvolenou trasu a využitý čas na trase. V první řadě patří velký dík Tomášovi Kubušovi, který byl nejen nadmíru pečlivým průvodcem, ale hlavně zprostředkoval všechny země, města a kláštery se srdcem a zájmem. O znalostech ani nemluvě. A právě díky zkušenostem po této cestě se těšíme celá parta na putování s Tomášem někdy do budoucna po střední Asii. Velká díky!
Miloš
Zážitky jsou však tak silné a pozitivní, že musíme poděkovat CK SEN za výborný zájezd. Dnes ráno jsme se vrátili ze zájezdu Ázerbájdžán, Gruzie, Arménie, Karabach. Ještě stojíme nad polo rozbalenými kufry, s úplně čerstvými zážitky, které se mísí s únavou z nočního letu. Zážitky jsou však tak silné a pozitivně, že musíme poděkovat CK SEN za výborný zájezd, všem našim lokálním průvodcům, řidiči, všem spolucestujícím, a hlavně našemu úžasným průvodci Petru Hliničanovi, který nás na této cestě doprovázel. Jeho profesionální a zároveň lidský a kamarádský přístup daleko přesáhl rámec povinnosti běžného průvodce. Dokázal skloubit poznávání zajímavých zemí, gurmánské zážitky, informace z historie i současnosti těchto zemí a dobrou náladu. Patří mu za to obrovské DÍKY! Erika, Dagmar a Tereza
Z Ázerbájdžánu vstupujeme do gruzínské oblasti zvané Kacheti, kterou proslavilo nejlepší gruzínské víno. Nahlížíme do tajemných klášterů a na malých vinicích ochutnáváme vína a místní sýry. Vinařství Chareba v bývalém vojenském tunelu, výhledy na vinice, ale i výroba tradičního vína. Procházka „toskánským“ městečkem Signagi a posezení v rodinné restauraci u specialit gruzínské kuchyně za zvuků místní hudby. První momenty v Gruzii si skutečně zamilujete.
Po cestě gruzínskou polopouští se najednou vynoří pahorek s klášterním komplexem David Gareja. V této vyprahlé pustině by ho zde nikdo nečekal. Mikrobus necháváme na parkovišti a vyrážíme na první kopec s klášterem. Ticho, klid a vůně tenkých medových svíček. Sem tam se objeví jeden z mnichů, kteří zde stále žijí. Na hřebeni kopce se protíná hranice mezi Gruzií a Ázerbájdžánem a právě tam směřujeme. Kráčíme přes hranici, vcházíme do Ázerbájdžánu a ve skalách objevujeme opuštěně kláštery, které tu stojí staletí. Fresky jsou tu jen pro nás a nikde nikdo. Unikátní místo. Zlatým hřebem je pak pohled na panorama celého místa. Odpočíváme zde a s uloveným zážitkem scházíme dolu.
„Je jako žena,“ říká naše místní partnerka Rubena, „většinou neukáže svou tvář.“ Čeká nás jeden z nejlegendárnějších vrchů planety – Ararat. Uvidíme biblickou horu, na níž podle tradice odpočívá Noemova archa? „Celý srpen se neukázal,“ pokračuje Rubena. Jak přicházíme ke klášteru Khor Virap, odkud je nejznámější vyhlídka, jsme všichni napětí. Podaří se nám známý záběr kláštera s Ararat v pozadí? O to větší je naše radost, když se nám tato 5137 metrů vysoká hora ukáže. Je sice za mírným závojem oparu a vršek halí mraky, ale je ji vidět. Přicházíme ke klášteru a jen těžce byste zastavili naše fotoaparáty. Slunce se pomalu chýlí k západu a my si ten pohled vychutnáváme na plno. Právě teď je ideální čas na fotku! Před námi vinohrady, na skále panorama kostela a za ní Ararat. Ne sice tak jasný jako bývá v zimě, ale podle Rubeniných slov, nejviditelnější za poslední měsíc. Všichni nadšení nastupujeme do autobusu, čeká nás metropole Arménie – Jerevan.
Ráno opouštíme Baku a vydáváme se na výpravu do nedalekého Gobustanu. Toto město jižně od hlavního města Ázerbájdžánu je známé především svými petroglyfy – prehistorickými nápisy, které se nacházejí jen na osmi místech na světě. A bahenními sopkami. Petroglyfy jsou samozřejmě úžasné a jedinečné, ale nás více zajímají bahenní sopky, světový unikát. Ne že bychom je nenašli na jiných místech – na celé planetě jich je okolo tisícovky, ale z toho přes 400 najdete jen v Ázerbájdžánu. A právě ty na pobřeží Kaspického moře, jsou jediné na světě, které vyvrhují studené bahno. Počasí nám přeje. Je krásný slunečný den, na obloze ani obláček a několik dní nepršelo. „To je základ úspěchu,“ vysvětluje můj místní kolega Emir. „Pokud by pršelo, tak je improvizovaná vyježděná cesta rozbahněná a k sopkám na pahorcích, vzdálené několik kilometrů od asfaltové cesty, bychom se nedokázali dostat.“ Přijíždíme na křižovatku a je čas opustit náš osvědčený autobus a vydat se na cestu místním terénním vozem – starou dobrou Ladou. Hrbolatá cesta nás vede kolem separační stanice na zemní plyn a naftového jezírka na nedaleký pahorek. Kdyby člověk nevěděl, že právě zde najde bahenní sopky, tak by je tu určitě nečekal. Před námi se otevírá pohled na několik sopouchů. Emir ale jede dál. Je zkušený průvodce a nehodlá zastavovat na první sopce, co uvidí. Dobře ví, že za 500 metrů opodál najdeme největší bahenní jezero a zároveň i největší sopouch v celém okolí. Přicházíme k němu, jsme úplně sami. Povrch jezera bublá a jeho zvuk je pro nás velmi uklidňující. Na hladině plavou mastná oka a nad nimi se vznáší jemný opar. Bahenní sopky jsou vlastně směs hlíny s mořskou vodou, metanem a troškou ropy, která je tektonickými silami hnaná z útrob země na povrch. Velké bahenní bubliny se formují každých pár sekund a za klokotavého zvuku hned i praskají. Kolem nás nic, jen pláň, nad námi sluníčko a před námi jeden z divů přírody, který je nominován i mezi 7 přírodních divů země.
Kakheti. Tento region východní Gruzie oplývá krásou a atmosférou, díky které mu právem přisoudili titul gruzínské Toskánsko. Dá se v něm strávit krásný den toulkami po zelených pahorcích, návštěvami starobylých kostelů a ochutnávkou místních vín. Je to až neuvěřitelný relax, který by člověk v této Kavkazské zemi neočekával, a pokud neví kde hledat, tak by ho ani nenašel. Ráno vyrážíme z příjemného hotelu Boutique Kabadoni na toulky po tomto fotogenickém kraji. Hned dopoledne nás čeká jedna z místních nejprominentnějších vinic – Khareba. V komplexu podzemních tunelů, který měří až osm kilometrů, se ukrývají desítky tisíc vinných lahví. Usmívající sommelierka Anna nás provází tunely a vypráví nám o technice výroby gruzínského vína. Ta je odlišná od postupů, které známe v Evropě. Není se ani co divit, právě Gruzínci dali světové kultuře tento lahodný mok, a tak jejich technika, která je doložena archeologickými nálezy z před 6000 let, musí být jiná než naše nové metody. Hrozny fermentují i s peckami, slupkami a stonky v hliněných nádobách zvaný kvevri, a až potom je výsledné mladé víno přelévané do sudů, kde dozrává. Proto má Gruzínské víno jinou chuť a barvu, a zároveň je vždy suché, protože fermentační proces nedokáží vinaři ovlivnit a zásadně se nepřidává cukr. Na ochutnávce máme vína vyrobená evropským i gruzínským postupem a při prvním kontaktu okamžitě cítíme rozdíl. I přesto, že s gruzínským vínem mám zkušenosti, vždy mě překvapí syrovější chuť, a hlavně nádherná jantarová barva. Po vinařství Khareba nás očekávají chrámy, kterými se Gruzie právem pyšní. Navštěvujeme klášterní komplex Gremi, bývalé hlavní město Kakhetského království a katedrálu Alaverdi, druhý největší svatostánek v zemi. Na závěr dne se ale vracíme k vínu a navštěvujeme vinařství Schuchsmann. Mají největší produkci vína gruzínskou metodou v celé zemi. Máme možnost prohlédnout si výrobní proces a prohlídku zakončujeme příjemnou ochutnávkou na terase s vyhlídkou na vinice a úrodné údolí Alazani, které je srdcem Kakheti. Sommelier Joseph nám představuje místní odrůdy vín a my ho přesvědčujeme i na ochutnávku místní vinné pálenky. Ta se vyrábí ze zbytků po výrobě vína. Její samotný název chacha, znamená gruzínsky zbytek. Chuťově se ale rozhodně nejedná o žádný zbytek, ale o kvalitní vínovici, která klidně může soutěžit s italskou grappou. Po příjemném dni se spokojeni vracíme na hotel. Kakheti si svůj pseudonym Toskánsko Gruzie opět obhájilo a potvrdilo, že je jedním z nejpříjemnějších regionů světa.
Ráno opouštíme šarmantní hlavní město Gruzie Tbilisi a směřujeme na sever. Naším cílem je vesnice Stepantsminda pod nejznámějším vrchem Gruzie, Kazbekem. Cestou děláme několik zastávek. Nejprve navštěvujeme nejsvatější město země Mstketa, kde obdivujeme kostelík Jvari a katedrálu Svetiskhoveli. Věděli jste, že pod ní má být pohřben plášť Ježíše Krista? Je to kouzelné místo, ale i tak to není hlavní cíl naší cesty. Přes horské průsmyky legendární vojenské dálnice se přesouváme dále na sever. Tuto tepnu mezi Tbilis a ruským Vladikavkazem nechal postavit ještě v roce 1769 generál Potěmkin. Od roku 1783 představuje hlavní spojení mezi Ruskem a Gruzií, a Kazbek se nachází přímo u ní. Procházíme horský přechod Džvari (2379 m.n.m) a vychutnáváme si nádherná panoramata Kavkazu. Odpoledne se blížíme ke Kazbeku. Tato legendární hora s výškou 5047 metrů není sice nejvyšší horou Kavkazu a ani Gruzie, ale známá není pro svou výšku. Její hodnota je spíše na poli lidového folklóru a legend. Právě zde měl být připoután Prométheus za to, že lidem přinesl oheň a každý den ho měl týrat orel, který mu vytrhával játra. Zároveň je tento štít úžasně fotogenický. Směřujeme k známému kostelíku Sameba, odkud je na tuto slavnou horu nejkrásnější výhled. Dostáváme se nad úroveň lesa do výšky 2180 metrů a skoro nevěříme vlastním očím. Obloha se vyčistila a před námi stojí masiv nejslavnějšího gruzínského kopce v plné kráse. Kolem něj se vznášejí bílé obláčky, které osvěcuje slunce, a které dotvářejí romantickou atmosféru. Je to pohled jako z filmu – krásný, ale zároveň plně reálný a mystický. Člověk by ho mohl vidět nespočet krát a zvládl by se dívat celé hodiny. Opět jsme si vychutnali Kazbek v plné kráse.
Náhorní Karabach byl jednou z obávaných zón. Krvavá válka mezi Ázerbájdžánem a Arménií, která otřásla Kavkazem v 90. letech, vyvolává v lidech dodnes obavy. Jaký je ale Karabach dnes? Dnes byl nádherný! Krásný slunečný den bez jediného mráčku vylepší každou destinaci a "Švýcarsko Arménie" jak Karabach nazývají místní, není výjimkou. Procházejíc póly, kde pomalu končí žně a sledujíc místních klidně jezdit na kombajnech, by člověk nikdy neřekl, že před čtvrt stoletím zde zuřila krvavá etnická čistka. Kolem nás je klid, nad námi modrá obloha, míjíme jen budky u cesty s podivnými komíny obrácenými na nebe. Jsou to "přivolávače" deště, které mají zajistit na suchém Karabašské plošině dostatek vláhy. Jediné, co kazí idylku klidného venkovského dne, je pár modrých tabulek cestou. Na nich je nápis "Halo Trust" a vlajky zemí, které čistily krajinu. Od čeho Karabach potřeboval čistit? Od min. Dnes je prakticky celé obydlené území bezpečné, ale před deseti lety si člověk musel dávat pozor, když se vydal málo frekventovanou cestou. Tyto tabule jsou dnes ale jedna z mála připomínek války, které člověk spatří. Většina ran se zahojilo, mnoho stop konfliktu zmizelo, ale místní nezapomínají. V malém muzeu Artsakhu (Arménské jméno Karabachu) nám místní průvodkyně Rubena jasně zdůrazňuje, že na nic se nezapomnělo a pokud by se Azerové chtěli vrátit, tak jsou všichni místní připraveni je vyhnat. Pro zatím je ale v Karabachu klid. Až klid skoro z jiného světa, neboť čas v tomto ospalém regionu opravdu plyne jinak a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo změnit. Já osobně doufám, že zde zůstane klid a rozbouřené emoce už z uzdy ani jedna strana nepovolí. Byla by to škoda. Nyní je Karabach nejen náhorní, ale zároveň i nádherný.
Je hlavním a zároveň největším městem Arménie s populací 1 075 800 obyvatel, je jedním z nejstarších měst na světě s nepřetržitým lidským osídlením, vznikl již roku 782 př. n. l. Město bylo vybudováno na místě, kde se od roku 783 př. n. l. nachází pevnost Erebuni. Díky strategické pozici se zde setkávaly staré obchodní cesty z Ruska a Anatolie do Persie. Hlavní růst města začal na začátku 20. století. Pod sovětskou nadvládou byla vybudována univerzita, školy, akademie věd, divadlo, hudební síně a muzea. Město přetíná kaňon řeky Hrazdan a zdánlivě hned nad městem se v jasné dny rýsuje silueta Araratu.
arménský klášter v bezprostřední blízkosti turecké hranice, 8 km od města Artašat a přibližně 30 km jižně od hlavního města Jerevan. Chor Virap je známý především tím, že zde byl vězněn Řehoř Osvětitel. Řehoř zde byl na rozkaz arménského krále Trdata III. uvězněn v kobce po dobu 13 let. Po udělení milosti se stal královou pravou rukou v náboženských otázkách, oba se následně zasloužili o to, že se v roce 301 Arménie stala první zemí na světě, která přijala křesťanství za své státní náboženství. Přežití Řehoře v hluboké kobce s hady a štíry po dobu 13 let a následné uzdravení krále bylo ve své době bráno jako zázrak, který usnadnil přijetí křesťanství. Důležitou roli hraje také blízkost impozantního Araratu, arménské národní hory, dnes ležící na území Turecka.
