Poznávací zájezdy ve Střední Asii

Zážitek za zážitkem, to je Střední Asie Grand Tour

Fyzicky už doma, ale v duchu ještě občas bloudím městy a místy Střední Asie. Samarkand a Buchara - exotické, ohromující - a přece něčím důvěrně známé ... srdečné pozdravy Uzbeků sedících v podvečer před domy ("Zdrávy! Odkud vy?") ... upřímný zájem a přímost, u nás už takové vzácné a na ulicích byla atmosféra pohody a klidu, horké větry v pouštích a nekonečná hvězdná obloha nad Kyzylkem ... neuvěřitelně voňavý žlutý meloun, který do rána rozvoní hotelový pokoj ... rodinné hotely i hotely z mramoru ... oslavy a svatby, na které jsme upřímně zváni .. . jedna z největších mešit světa, do níž se turisté běžně nedostanou ... překvapující Ašchabát s tradičně výborným SEN průvodcem Martinem a domácími průvodci následuje zážitek za zážitkem, takže po návratu domů zůstává jakési prázdno ... Ať se Vám daří, Martina z Prostějovska

Írán - Perská říše - překonejte své poslední obavy a předsudky

Řekněte svým známým, že jedete na dovolenou do Íránu a hned budete cool & crazy. Skoro každý z nich vám řekne, zda jste se nezbláznili, jestli se nebojíte nebo zda
nemáte strach. Ale tento zájezd má kromě tohoto ještě další nevšední bonusy /
nástrahy (podle toho, jak se na to podíváme). Jedním z nich je, že na tomto zájezdu se nesetkáte s kapkou alkoholu, prostě tento zájezd je jedinečný nealkoholický zájezd v nabídce SEN Vyznavači alkoholové dovolenkové kultury se museli tedy spokojit s nealkem pivkem různých chutí.Dalším bonusem, ale jen pro ženy, je zahalování. Jako žena jsem musela zápasit i s touto nástrahou zájezdu, protože instrukce ohledně oblékání byly velmi přísné. Zpočátku to byla "zábava" s tím jak přijít na systém co nejefektivnějšího zakuklení se,
ke konci zájezdu, jako již znalé místních poměrů jsme měli šátky / šály přehozené už
jen tak ledabyle, jako místní krásné íránské ženy, i my jsme se chtěli líbit našim
mužům nebo i Íráncům?.. Postupně jsme v oblečení opouštěli strohou černou barvu a
z našich kufrů jsme začali vytahovat něco odvážnějšího a barevnějšího.
Samozřejmě, že jsem měla velký respekt před cestou do této země, protože nejsem
žádná hrdinka, také jsem četla a viděla v TV mnoho hrůzostrašných zpráv o Íránu, ale
také jsem četla a viděla mnoho pěkných věcí o Íránu. Vidět to hezké z Íránu
znamenalo překonat své obavy, abych se nakonec mohla setkat s milými a
usměvavými Íránci, velmi přátelskými, kteří bez problémů otevřeně povídali o jejich
životě v daném politickém, lépe řečeno náboženském systému. Od nás zas chtěli vědět jaký je život, v jejich pojetí v úžasné Evropě. Zároveň nás ohromovali svými
vědomostmi o Evropě a my jsme měli pocit zahanbení, že jsme o Íránu skoro nic
nevěděli a hlavně, že jsme k této zemi a k jejímu lidu přistupovali s takovými
předsudky. Proto překonejte své poslední obavy a poslechněte si přátelské

WELCOME TO IRAN!

Silvie

Hedvábnou cestou do Persie - neskutečně příjemný zážitek, který doporučuji každému

Pro mnohé lidi je Střední Asie včetně Íránu nedostupná a vzdálená. Každý, kdo měl možnost navštívit tato místa mi jistě dá za pravdu, že je to oblast, která nadchne duši každého cestovatele. Po těchto místech se přesouvali karavany obchodníků, kteří dopravovali zboží, kulturu a vědu po hedvábné stezce mezi Evropou a Říší Středu, jak se v dávných dobách nazývala obrovská kulturní a vojenská velmoc, na území dnešní Číny. V těchto místech se rodila věda a kultura, ze které čerpáme dodnes. Ze střední Asie k nám přišly různé druhy ovoce a dřevin, které my v ČR pokládáme za naše. Člověk má pocit, že se vrací na známá místa. Při výpočtu historie a památek bych potřeboval spoustu času, ale místa jako Samarkand a Buchara jsou tak výjimečné, že při prohlídce těchto míst se často tají dech. Noc v jurtě na poušti Kyzilkum a pohled na noční hvězdnou oblohu je zážitkem na celý život. Jen málo lidí v Evropě ví o městě Mari na území dnešního Turkmenistánu, které svými rozměry a historií překvapí každého. Stejné je to i v Íránu. Toto území je historicky spojeno se střední Asií. Zde se odehrávaly rozhodující bitvy a události, které ovlivňovaly i dění v Evropě. Persepolis je perlou památek v Íránu a vášnivý cestovatel by ho měl určitě navštívit. V blízkosti slavného Persepolisu se nachází údolí "králů" - skalní hrobky vytesané vysoko nad terénem slavných králů Persie. Írán to je však i velké poutní centrum Masada. Nádherné historická města Esfahán a Yazd. Lidé jsou neuvěřitelně přívětiví a ochotní pomoci nebo poradit. Írán to není arabský svět, je tu čisto, pořádek a nádherné vzdělané ženy, které dokážou poplést hlavu našinci. Tato oblast je jako stvořená pro lidi, kteří baží po historii a hledání historických vazeb mezi Evropou a Asií. Najednou vše do všeho zapadá a vynořuje se nám komplexní perspektiva historie lidstva.
Pro mě návštěva zemí střední Asie a Íránu byl neskutečně příjemný zážitek, který doporučuji každému.

Miroslav

Irán - Perská říše - pocit absolutního bezpečí

Musíme souhlasit s předchozí referencí ze zájezdu do Íránu – před cestou nás všichni považovali za blázny, dokonce měli obavy zda se vůbec vrátíme a jakém stavu. Skutečnost byla úplně jiná – milí a přijemní lidé, dobré a bezpečné jídlo, pocit absolutního bezpečí při pohybu ve městech i v noci. Skvělý program, krásné památky, zahrady... všechny tyto pozitivní zážitky nám nepokazily ani drobné nepříjemnosti /nemoc průvodkyně, následkem čehož byla skupina několikrát bezprizorní, závada autobusu v poušti, v důsledku těchto komplikací nestíhání programu nebo prohlídky památek v běhu nebo potmě/. Nic to ale nemění na tom, že se nám v Íránu moc líbilo a doporučujeme jeho návštěvu s Vaší cestovní kanceláři našim známým. Karzelovi

Ázerbajdžán, Gruzie, Arménie - nezapomenutelný zájezd

Před týdnem jsem se vrátila z dalšího zájezdu s CK SEN. Ale tento byl nezapomenutelným - když se sejde fajn parta s fajn průvodcem a vydají se do neskutečně zajímavých zemí, tak to je síla. A to byl zajezd Ázerbájdžán, Gruzie, Arménie. Spoustu zážitků, nejen těch gastronomických. Kuře na švestkách nás všechny dostalo.

Dana

Irán - třeba ho vidět a zažít. Děkujeme.

O Íránu jsme věděli, že se tam střílí, že je to země černých závojů a z hroznů se vyrábějí pouze rozinky. S trochu smíšenými pocity jsme se pro tento zájezd rozhodli a ujistili jsme se, jakou moc mají média, když chtějí někoho zdiskreditovat. Není to žádný zatracovaný Írán, ale velkolepá Perská říše, kterou nepoložili na kolena ani války, ani embargo. Je to moderní, dynamicky se rozvíjející ekonomika, nekonečné dálnice, moderní města, stát soběstačný v každém směru a hlavně obrovská historie.
Jsou zde nádherné perské zahrady, nejbarevnější mešity a nejkrásnější náměstí na světě, o němž se říká, že je polovina světa. Druhá polovina je prý v ráji. Írán je bezpečná a čistá země. Je to i v lidech. Jsou přátelští a milí. Z každé strany bylo slyšet: Welcome in our country a následovaly příjemné debaty, bez žádných bočních úmyslů. Za to, že se s nimi vyfotíte, dostanete nějakou maličkost. Je to hrdý a příjemný národ, ženy jsou velmi pěkné, decentně oblečené s rafinovanými barevnými šátky na hlavě. Všichni žijí společný život. Setkávají se, debatují, posedávají po večerech v parcích nebo u mauzolea jejich básníků a recitují s hrdostí jejich verše. Všude plno žen, mužů a dětí a všude pohoda. My jsme na to všechno tak trochu pozapomněli. O Íránu a o jeho atmosféře se těžko píše. Třeba to vidět a zažít. Opravdu se není čeho bát. Možná o pár let už tam nebudeme jediní turisté a možná i ti lidé se posunou naším směrem, což by byla věčná škoda. Děkujeme, že organizace ze strany kanceláře byla bezchybná, že pustili zájezd se čtyřmi účastníky a skvělý průvodce po každé stránce Tomáš Kubuš. Děkujeme. Náš vzkaz pro ostatní: opravdu se nemáte čeho bát!
Věra a Míra

Ázerbájdžán, Gruzie, Arménie, Karabach - překrásný zájezd

Hezký den všem v CK SEN! Je to právě týden, co jsme se vrátili z překrásného poznávacího zájezdu po Ázerbájdžánu, Gruzii a Arménii. Těžko popsat tisíce zážitků a vjemů, které nám cesta přinesla, ale chci poděkovat za velmi dobře zvolenou trasu a využitý čas na trase. V první řadě patří velký dík Tomášovi Kubušovi, který byl nejen nadmíru pečlivým průvodcem, ale hlavně zprostředkoval všechny země, města a kláštery se srdcem a zájmem. O znalostech ani nemluvě. A právě díky zkušenostem po této cestě se těšíme celá parta na putování s Tomášem někdy do budoucna po střední Asii. Velká díky!

Miloš

Írán - Perská říše - výborně organizovaný zájezd

Dobrý den,
rádi bychom vám dali zpětnou vazbu k zájezdu. Výborně organizovaný zájezd, nádherná země, úžasně milí lidé všude, bezvadná parta Češi a Slováci, ale hlavně vynikající průvodce Samuel Klč. Výborný organizátor, výborná znalost země, uměl vytvořit skvělou atmosféru a byl ohleduplný k našim potřebám během zájezdu.
Zážitkem pro nás bylo i přijetí spolupracujících íránských cestovek - dvakrát velmi pěkná uvítací a rozlučková večeře. dárečky, a pod. Děkujeme a určitě se s vámi znovu na nějakou cestu vydáme.
Vlasta a Jan Kuchařovi, Praha

Střední Asie - cesta plná pozitivních zážitků

Ahojte,vrátili jsme se ze Střední Asie. Máme za sebou cestu plnou pozitivních zážitků a přivezli jsme si krásné fotky. Děkujeme super průvodcům Katrin a Martinovi, pracovali na 128 %. Před cestou mě považovali za blázna, a teď se na mě dívají jako na „lháře“, když jim povídám o tom, že státy Střední Asie byly super. Představte si stát, kde jsou všichni střízlivý, řidič autobusu každý den recituje novou básničku, lidé jsou krásní a milí, neustále posloucháte: „Vítáme Vás, odkud jste?“ A když jim to řekneme, že z České republiky, tak přesně vědí, kde je naše malá republika. Kupuji si malý obraz a prodavač se se mnou baví o Shakespearovi. Mám pocit, že tu mají všichni vysokoškolské vzdělání. V noci na ulicích dělám fotky a cítím se bezpečněji, než kdybych byl doma. V obchodě, když nevím, kolik mám platit, vysypu peníze na stůl a nechám prodavačku ať si vybere. Totální důvěra a vím, že ji nezneužívají. Historické památky, překrásné zahrady, dobré jídlo… Děkuji za všechno! Katrin a Martin mám Vás rád. Imi

Střední Asie - okouzleni, nadšení a spokojení

Nikdy bychom si nemysleli, že právě Střední Asie budou ty země, kde se budeme jako turisté cítit tak vítání a obskakovaní. Četli jsme o tom sice na různých cestovatelských fórech, ale celkem jsme nevěřili, dokud jsme nezažili. Je to tak. Byl to úžasný zájezd. K úspěchu, kterému kromě krásných zemí, památek a skvělých přátelských lidí, přispěl v první řadě bezkonkurenční Martin Navrátil a samozřejmě i Katka Abou Naboutová, která nám zasvěceně vyprávěla. Poděkování patří i partnerské cestovní kanceláři, pro kterou nebylo problémem pro nás udělat a zařídit cokoli. Přáli bychom nám a ostatním cestovatelům, abychom se z každého zájezdu vraceli takoví okouzleni, nadšení a spokojení jako ze Střední Asie.

Pavel

Hedvábnou cestou do Persie - přetlak informací a zážitků

Absolvovala jsem zájezd Hedvábnou cestou do Persie a můžu každému doporučit - přetlak informací, zážitků (mmohé z toho, co jsme viděli, jsme "zpracovávali" ještě dlouho po návratu). Pokud k tomu přidám kvality fantastické průvodkyně, tato cesta nemůže nikoho zklamat, pouze nadchnout, stejně tak, jako nás.
Jana

Írán - Perská říše - nikde jinde ve světě jsem se necítila tak vítána

Welcome! Have a nice trip! Nikde jinde ve světě jsem se necítila tak vítána, ze žádného zájezdu jsem se ještě nevrátila s pocitem, že si své zážitky z toho, co jsem viděla, a z lidí, které jsem potkala, nemohu nechat pro sebe. Řeč je o poznávacím zájezdě do Íránu organizovaném Vaši cestovní kanceláří. Jaksi podvědomě v sobě živíme představu, že jet do Íránu je hazard a že tato země nemůže mít moc toho, co by nabídla. Že opak je pravdou, je bez jakýchkoliv pochybností. Památky perské říše, nádherné mešity, kultovní místa zoroastriánského náboženství, šperky a paláce panovníků, fascinující komplex imáma Rézu v Mašhadu a na každém kroku místní, kteří vás vítají ve své zemi a dávají vám najevo nefalšovaný zájem - to musí dostat opravdu každého. Zajisté má na tom podíl i perfektní organizace zájezdu, služby na patřičné úrovni, skvělí průvodci a celkově přátelská atmosféra. Írán je pro turisty bezpečný, je nesmírně přitažlivý v každém směru, je zkrátka jiný, "zážitkový". Třeba vidět, have a nice trip! Zdravím.

Monika Jusková

Persie - nádherný zážitek!

Jeli jsme poprvé na třítýdenní poznávací organizovaný zájezd s obavami - doposud jsme jezdili individuálně. Díky bezproblémové organizaci a panu dokonalému Průvodci Tomáši Kubušovi nádherný zážitek! Tak si představujieme průvodce - plný informací , zájmu o navštívená místa a umění poutavě předat svoje vědění!
Petr a Jitka Odehnalovi

Írán - Persii vřele doporučujeme každému

Absolvovali jsme 14 dní cestu po Perské říši (27.3.-8.4.2019)
Odjížděli jsme trošku s obavami, nakolik medializace Íránu moc pozitivní není. Realita je odlišná. Byli jsme velmi mile překvapeni, jak je všude cisto – v ulicích, v hotelech, v domácnostech ... Při všech památkách, i na místech, kde by to člověk nečekal bylo zázemí – Sociální zařízení .... Ve všech hotelích byla k dispozici hotelová kosmetika, Wi-Fi (někde trosku slabší). Na nošení šátku na hlavě si člověk rychle zvykne.
Do Mashadu (poutní místo) jsme přijeli v období Nowruz (Novy rok) všude bylo mnoho místních turistů. Íránci milují svou kulturu a navštěvují ve velkém památky. Peršané jsou extrémně milí, chtějí si povídat, chtějí se s vámi fotit a jsou velmi pohostinní.
V tomto období je Irán bezpečný, neměli jsme pocit ohrožení.
Měli jsme úžasnou průvodkyni Katku Liškovou - její znalosti jsou ohromující. Skvělá organizace a logistika během zájezdu. Ani chvilka nudy. Děkujeme Kati! Architektura je dech beroucí, je třeba zažít. Jedním slovem WOW.
Persii vřele doporučujeme každému, kdo miluje cestování a poznávání kultur. Welcome to Iran! jak budete slyšet od domácích na každém rohu.
Moc děkujeme za zážitky na celý život M & M

Ázerbájdžán, Gruzie, Arménie, Karabach - silné a pozitivní zážitky

Zážitky jsou však tak silné a pozitivní, že musíme poděkovat CK SEN za výborný zájezd. Dnes ráno jsme se vrátili ze zájezdu Ázerbájdžán, Gruzie, Arménie, Karabach. Ještě stojíme nad polo rozbalenými kufry, s úplně čerstvými zážitky, které se mísí s únavou z nočního letu. Zážitky jsou však tak silné a pozitivně, že musíme poděkovat CK SEN za výborný zájezd, všem našim lokálním průvodcům, řidiči, všem spolucestujícím, a hlavně našemu úžasným průvodci Petru Hliničanovi, který nás na této cestě doprovázel. Jeho profesionální a zároveň lidský a kamarádský přístup daleko přesáhl rámec povinnosti běžného průvodce. Dokázal skloubit poznávání zajímavých zemí, gurmánské zážitky, informace z historie i současnosti těchto zemí a dobrou náladu. Patří mu za to obrovské DÍKY! Erika, Dagmar a Tereza

Írán - poděkování za perfektně připravený zájezd

chtěla bych Vám poděkovat za perfektně připravený zájezd Irán – perská říše 27.4.- 8.4.2019, který provázela Katka Lišková.

Výborně naskládaný program s počátkem v Mašhadu, který byl zcela výjimečný svým životem. Další program po přeletu do Teheránu a cestováním po souši až do Shirazu zcela vystihl všechno to nejlepší, co se cestou dalo vidět. Přejezdy byly přiměřené, spojené se zastávkami na zajímavých místech, výborně umístěné hotely v centrech, dostatek času i pro osobní odpočinek, prostě pohodová cesta napříč historii Perské říše a také současným Iránem. V době, kdy jsme byli v Iránu se slavil muslimský nový rok, což přispělo k tomu, že lidé slavili celý týden venku s rodinami a díky tomuto slavnostnímu času byla ještě umocněna jejich srdečnost směrem k nám cizincům, kdy nás zcela spontánně oslovovali a vítali v Iránu, nabízeli čaj v rámci jejich rodinného kruhu apod. I přesto, že v době našeho zájezdu byl vyhlášený vysoký stupeň pro povodně, tak naší skupince se tato přírodní kalamita zcela vyhnula, kromě jednoho propršeného odpoledne jsme měli krásné počasí pro cestování a téměř kýčovité azurové nebe v Persepolis, kde nebyli kromě nás téměř žádní turisté, takže jsme si tento zlatý hřeb programu mohli dosyta užít. Závěrečné rozloučení s Iránem bylo v městě Shiraz, které bylo plné zeleně a kvetoucích pomerančovníků, velmi příjemné a milé město, díky hotelu v centru města jsme měli všechno na pár kroků vzdálené.

Hlavní mé poděkování a ocenění patří průvodkyni Katce Liškové, která tomuto poznávacímu zájezdu dala ten největší bonus svým vyprávěním o historii světě ve všech souvislostech a o všem, co jsme cestou viděli dokázala velmi poutavě hovořit. O Katce Liškové jsem slyšela na mnoha zájezdech, že patří mezi topku mezi průvodci, ale když jsem ji zažila osobně nyní v Iránu, zcela předčila moje očekávání - byla mnohem lepší než jsem čekala – je to absolutní špička v profesionální, lidské a odborné rovině (a to mám s vámi odjeto více než 20 zájezdů a ve většině jsem s průvodci byla velmi spokojena).

Děkuji všem za organizaci tohoto zájezdu a přeji vám hodně spokojených až nadšených klientů.

Srdečně zdravím
Ing. Marcela Šimková

Pákistán, Kašmír, Ladakh - expedice s množstvím krásných a neopakovatelných zážitků

Vážení přátelé,
jako jediný český (mužský) účastník této expedice nemohu nenapsat o organizaci a průběhu celé cesty, kterou jsem před dvěma týdny absolvoval a kterou svým vedením zajišťoval pan Jan Buday. Chtěl bych nejen za sebe, ale snad i za jiné účastníky zájezdu vyjádřit poděkování za způsob, jakým Jánči svůj úkol zvládal; za jeho znalost prostředí, zajišťování místních průvodců (např. výborný pakistánský "Peter" v Lahore) a jeho dokonalé tlumočení, kreativní řešení situací v případě, kdy se vyskytnuly objektivní obtíže (nepokoje ve Shrinagaru) a bylo třeba změnit plán a volit jiný průběh cesty i jeho celkovou starost o nás jako účastníky expedice. Bez jediného nedorozumění probíhalo téměř denní ubytovávání na nových místech, kam jsme dojeli, svým neformálním přístupem si získal sympatie všech účastníků. Penzum jeho znalostí, jež se týkají nejen způsobu života místních obyvatel, ale i historie, jeho velmi podrobné, ale přitom i srozumitelné charakteristiky jednotlivých náboženství, spojitostí s architekturou aj. jsou velmi zasvěcené a svědčí i o jeho zaujatosti danými tématy. Absolvoval jsem s ním již druhou expedici a mé pozitivní dojmy z první cesty se zcela potvrdily - Jan Buday představuje moderního, vzdělaného a kompetentního průvodce, který svým asertivním a empatických chováním vzbuzuje důvěru členů expedice a svým způsobem "průvodcování" se výrazně podílí na finální spokojenosti klienta. Přeji mu hodně zdraví a mnoho dalších spokojených klientů na jeho cestách. Závěr: byla to podařená expedice s množstvím krásných a neopakovatelných zážitků, na kterou i díky pohodového "průvodcování" Jánčiho jen tak nezapomenu!

Jaroslav Jančík

Pakistán, Kašmír, Ladakh - tato expedice byla opravdu TOP!

Dnes jsme se vrátili z expedice Pakistán, Kašmír, Ladakh plní úžasných zážitků na celý život. Lahore s jeho krásnými památkami a usměvavými a přátelštími lidmi. Amritsar - Golden temple s atmosférou, kterou je třeba zažít, Kašmír s nádhernými horami, adrenalinovou cestou do Ladakhu, který je opravdu tibetštější než Tibet. Byli jsme s CK SEN na více zájezdech, ale tato expedice byla opravdu TOP! Doporučujeme každému, kdo chce zažít víc. Super program, propracovaný do detailů. Velký dík patří našemu průvodci Jurovi Ondrejčíkovi, který kromě toho, že je opravdu profesionální průvodce má i něco víc - stále úsměv na tváři, pohodu a ochotu 24 hodin pomoci a poradit, kde je třeba. Juro, přejeme Ti mnoho takových povedených expedic, jako byla ta naše. Ještě jednou díky!

Renča a Standa

Pákistán, Kašmír, Ladakh - zážitků mám tolik, že ani nevím, kde začít...

Zúčastnili jsme se úžasného expedičního zájezdu Pákistán, Kašmír, Ladakh a navzdory obavám všech našich blízkých jsme ho přežili a jsme plni zážitků a nejvíce dojmů máme asi z toho obávaného Pákistánu. V Pákistánu jsme se cítili jako filmové superstar, všichni se s námi chtěli fotit, popovídat si, byli chudí, ale velmi přátelští. Doma se mě ptají na zážitky, ale já jich mám tolik, že ani nevím, kde začít - trek na koních v Sonnamargu, noční posezení na střeše hausbótu v Šrinagaru - nad hlavou hvězdy a zpěv muezzin nesoucí se nad hladinou jezera, nádherný Zlatý chrám v Armitsaru, buddhistické chrámy v Ladakhu a nezapomenutelná cesta autobusem přes průsmyky. Chci poděkovat Peťovi a Mace, díky nim jsme měli i tzv. přidáné hodnoty - návštěva místní školy, návštěva u dalajlámy (i když nebyl doma), posezení pod hvězdami ... Budeme dlouho vzpomínat.
Adriana

Afghánistán, Pákistán

Afghánistán je více nebezpečný v našich hlavách, než ve skutečnosti. Ale zas z něho dělat normální destinaci to zde také dělat nebudu. Zájezd Írán, Afghánistán, Pákistán, Čína, Kyrgyzstán je něco - jak řekl Luboš Fellner-postgraduální studium. Projela jsem celou Střední Asii a byla jsem nadšená, ale po této cestě jsem v euforii, nejen nad přejetými zeměmi, ale i nad historickými městy, ale hlavně zážitky. Celá cesta kopíruje málo známou historickou hedvábnou cestu. Začali jsme v Mašhadu, v jednom z nejposvátnějších míst, a když zažijete atmosféru místa, kam ročně jezdí téměř 35 milionu poutníků, už máte pocit, že nic lepšího nemůžete zažít. Dobrodružný přechod do Afghánistánu a hlavně krásného města Herátu s architekturou od dob Timura Velkého. První obavy ze země, o níž máme různé informace, vás zpočátku svazují. Ale kdyby vás někdo vysadil ve středu afghánského města, neuvěříte, že jste v zemi, kde je válka. Lidé se vám doslova cpou do fotoaparátů a zvou na čaj. Právě ta atmosféra míst vás uklidňuje, ale třeba být neustále v pozoru! Pokud jsi zkušený a neděláš hrdinu a víš co a jak, minimalizuje to problémy. Mazar i Sharif je krásné město, kam se mnoho lidí nedostane. Cítili jsme se bezpečně i díky kontaktům Martina Navrátila, který zde již byl a věděl nejnovější informace a zprávy od lidí, kteří nevědí jen to, co bylo včera, ale hlavně co se děje NYNÍ! Dramatický Afghánistán vystřídal klidný Pákistán. Přesun po známé Karakoram Highway na místa, kde se setkávají Himaláje, Hindúkuš a Pamír s výhledem nejen na Nanga Parbat, ale i na kýčovité 7 tisícovky. Byla jsem už v Himalájích, na Kavkaze, v Andách, ale ten kýč je asi nejhezčí ZDE. Přesun přes hraniční přechod do nejméně navštěvované části Číny - Ujgorska. Lidé se zde na nás dívali, jako na svatý obrázek a ptali se, jak jsme se sem dostali. Jedno z nejstarších měst v Číně Kašgar, největší bazar na světě, ale i skvělá muslimská kuchyně. Závěr cesty přes Torugart sedlo, kde jsme opět jen MY. Přes pohoří Tan Šan kolem stád divokých koní, jezera Issykkul, jurt do hlavního města Biškek. Náročná cestovatelská bomba, ale pro mnohé zkušené lidi, kteří tu s námi byli, jedna z nejkrásnějších. Kdyby měli soutěžit všechny mé projeté cesty, tak tato získá první místo a to ostatní se bude bít o druhé místo! Děkuji Martinovi a Lubošovi, že jsme to dokázali a zvládli cestu, kterou nikdo neprojel od roku 1980!
Dagmar

Íránský Mashad - nejposvátnější místo s chutí šafránu

Íránský Mashhad je místo jaké nemá ve světě obdoby. Má několik nej a přestože je poměrně neznámým pro Evropana, tak Íránec k němu hledí s nesmírným a upřímným respektem. Oči islámského světa se upírají na posvátnou Mekku, ale poutníci proudí po tisících i sem do severovýchodního Íránu, do provincie Chorásán, kde se pod zlatou kupolí ukrývá hrobka milovaného Emam Rezy, jediného šíitského Emam pohřbeného do perské země. Šití z Íránu, jižního Iráku, Bahrajnu, Pákistánu, Ázerbájdžánu, Turecka či Libanonu a naše SEN skupinka se zde navzájem mísí a vytvářejí zajímavou mozaiku lidských tváří a národností. Mašhad je magnetem a ten si připoutal i nás. Dnešní ráno jsme se ocitli na nádvoří největšího náboženského komplexu celé země a sledovali, jak se lidé připravují na modlitbu, která měla zanedlouho přijít. Exotika i závan starobylého dobrodružství. Nádvoří střídá nádvoří a když už si člověk myslí, že jim musí být konec, objeví se další. Zná u nás někdo Mašhad? Pro nás je branou do Íránu a přestože se tu aklimatizujeme šokem, patří to k vrcholům zájezdu. Tato cesta nese v sobě i ducha gurmánství a tak se máme na co těšit. Nevím jestli dokáží dělat někde lepší kebaby než v Íránu a to jsem jich už snědl stovky. Perské příběhy jsou věčné a nikdy nepřestanou fascinovat. Vrháme se na nákup šafránu. Nikde ho nenajdete více než v Mašhadu a my to dobře víme. Bez šafránu se odsud neodchází.

Paláce perských králů

Cesta starobylou Persií a dnešním Íránem nás přivedla do obrovského kolosu jménem Teherán. Mnozí si myslí, že je to šedivé, neinšpiratívne místo a dokonce někteří jej řadí vynechat ho ze své poznávací cesty po Íránu, ale my v CK SEN víme, že to není pravda. Hlavní město íránské islámské republiky je krásné, zasazené v údolí pod vysokými kopci Alborz, za nimiž se rozlévá Kaspické moře. Má více než 10 milionů obyvatel, a když ho člověk sleduje z přistávajícího letadla, tak má před ním respekt. Celý den nás dokáže Teherán bavit svými zajímavostmi a přestože na naší cestě uvidíme i historičtější místa, pro 19. a 20. Století byl Teherán nejdůležitějším městem země, a právě zde se utvářely jeho dějiny. Odjeli jsme sever a na vlastní oči viděli, jak se jižní a severní Teherán od sebe neuvěřitelně liší. Úbočí Alborz patří palácovému komplexu Saad Abad, za jehož neznámým jménem se skrývají paláce poslední panovnické dynastie Pahlaví. Povyprávěli jsme si příběhy obou šáhů a pěkně jeden po druhém jsme si vychutnali i paláce. Zelený, ukrytý mezi stromy je krásně sladěný a strohý, protože patřil Reza Chánovi a Bílý palác, ten dýchá luxusem, který mnohým Íráncům vyrazil dech. Za jeho zdmi pulzuje i kousek naší historie, protože téměř v každé komnatě visí ze stropu luxusní lustr, který pochází z Československa. Je zajímavé kráčet těmito komnatami, protože se zde tvořila historie. Poslední šách musel ze země uprchnout. Nakonec jsme se toulali bazarem, dali si večeři na našem oblíbeném místě, kterou jsme doladili  morušovou a šafránovou zmrzlinou. Teherán má cosi do sebe a my  už to víme!

Esfahán - drahokam kouzelné Persie

Čekal by někdo v Íránu druhé největší náměstí světa? My jsme ho už v Esfahánu prošli křížem krážem již několik krát, abychom viděli vše, čím je obklopeno. Hledali jsme fresky, umělce Rezy Abbasiho na bazarovém portálu, kráčeli uměleckým bazarem a za neustálých úderů nástrojů o mosazné či kovové tácky jsme obdivovali zručnost perských mistrů. Írán to nejsou jen památky, ale i unikátní kuchyně.  Na oběd jsme si v tradiční restauraci posadili kolem malé fontánky a objednali si perský fesendžun. Představte si rýži ochucenou šafránem a brusinkami, kterou zajídáte kuřetem, ponořeným v husté omáčce ze sladkých granátových jablek a vlašských ořechů. Ne, nedá se to představit, proto je třeba přijet do Persie a ucítit chuť této kuchyně na vlastním jazyku. Podvečer jsme si sedli do místní čajovny ukryté ve spleti bazarových uliček na vodní dýmku. Esfahán dokáže namíchat unikátní zážitky. Viděli jsme, jak se třesou slavné minarety, vylezli jsme na pahorek k chrámu ohně Ateškádé, kráčeli obrovskou Páteční mešitou, která se probojovala do UNESCO a nakonec jsme slyšeli, jak bijí zvony v křesťanské čtvrti. Kostel? V Íránu? Že se to neshoduje s našimi zkreslenými představami? Přesně o tom to je! Írán je najkrásnějším příkladem toho, že je lepší jednou vidět než sto krát slyšet. Kráčeli jsme křesťanskou čtvrtí Jolfa, nadechli se fresek v obrovské katedrále Vank a jak bonbónek jsme se poprocházeli nejkrásnějšími esfahánskými mosty. Ještě poslední nákupy na místních bazarech. Je to však nebezpečné. Ty krásné věci, které nakupujeme už nemáme kam dávat!

Labyrint pouštního města - Írán

Náš poznávající zájezd nás dovede do prostoru mezi velkými pouštěmi Dasty-e Kavir a Dasty-e Lut. Poprvé jsme se setkali s pouštní architekturou a obdivovali tak v Meybode sardobu či yachčal. Že nevíte, co to znamená? Pojeďte s námi do Íránu a dozvíte se nejen co to je, ale také jak tyto stavby fungují. Z každého koutu zde na nás dýchá exotika orientu. V autobuse jsme si dali další lekci perštiny a tak víme bez problémů číst všechna čísla, orientujeme se v základních pozdravech, zdvořilostních frázích, víme říct odkud jsme a Íránci z nás mají upřímnou radost, že se nekloužeme jen po povrchu, ale dostáváme se Íránu hluboce pod kůži. Pouštní Yazd se během dne pořádně rozpálí a tak často tu máme nejžhavější počasí celého Íránu. Ze střechy vysokého domu jsme se pokochali panoramaty hliněného Yazdu a před sluncem jsme se ukryli na nádvoří tradičního, luxusního domu. U Amir Çakmak jsme nakoupili typické cukrovinky a poflakovali se uličkami večerního města za zvuku modliteb. Pro tyto zážitky se vyplatí cestovat. Víte co je ještě typické pro Yazd? Jsou to jeho slavné cukrovinky a tak ochutnáme ty nejlepší. S Yazdem jsme si přidali další nádherný kamínek do naší íránské mozaiky. 

Persepolis - zapomenutý svět starověké Persie

Viděli jsme a zažili jsme Persepolis! Úžasné místo, unikát v historii a klenot Persie, na který jsou dodnes Íránci hrdí. Mysleli byste si, že se o své předislámské památky nezajímají? Pokud byste byli dnes v Perzepolise, viděli byste jako si váží své historii! Tak jako prastaré národy, i my jsme kráčeli Branou národů a obdivovali mýtické stvoření, kterou ji hlídali. Býčí tělo, hlava muže a křídla. Kdo ví, jak by Persepolis vypadal, kdyby se Alexander nebyl tak velmi zlobil na to, že Xerxés zničil aténskou Akropoli a kdyby se se svými muži neopil a nevznikl by požár. Dnes to můžeme jen hádat, ale i nyní v ruinách je to skvost a neskutečný tahák moderního Íránu.

Gruzie

Z Ázerbájdžánu vstupujeme do gruzínské oblasti zvané Kacheti, kterou proslavilo nejlepší gruzínské víno. Nahlížíme do tajemných klášterů a na malých vinicích ochutnáváme vína a místní sýry. Vinařství Chareba v bývalém vojenském tunelu, výhledy na vinice, ale i výroba tradičního vína. Procházka „toskánským“ městečkem Signagi a posezení v rodinné restauraci u specialit gruzínské kuchyně za zvuků místní hudby. První momenty v Gruzii si skutečně zamilujete. 

Čaj s perskými básníky v Íránském Širázu

Šíráz, Šíráz. Město básníků, lásky, krásných bazarových uliček, barevných mešit a historických příběhů starobylých perských míst. Pro každého znamená Šíráz něco jiného, ​​ale nám se zapsal jako město nabité klidem perských, rajských zahrad, kadžarských paláců, milionů zrcátek v šíitských svatyních a nákupech na tradičních bazarech, kde se dá strávit celá dovolená. Večer jsme si při západu slunce poseděli na konvici černého čaje a jen tak se oddávali sladkému nicnedělání a nasávání atmosféry celého místa. V poznávání Šírázu pokračujeme a vychutnáváme si mešity s dokonalou hrou světla a barev. Kráčeli jsme s Íránci útrobami svatyně a dotýkali se stříbrných mříží, kde spočívá tělo bratra Emáma Rezu. Každý k nim přijde, políbí je, přiloží k nim čelo, modlí se tiše nebo všichni nahlas a společně. Hrobce se nikdo neotočí zády a tak společně kráčíme dozadu, abychom dodrželi všechny rituály. V pevnosti Karima Khana jsme si řekli, proč má Šíráz Šikmou věž a nakonec jsme se po dobrém obědě v tradiční perské restauraci rozptýlily po bazarových uličkách. Podvečer jsme si ještě poseděli ve starém karavanseráji na kávě a čaji a vzpomínali na ty geniální věci, co jsme tady prožili. Krásně jsme se shodli na tom, že Írán ani tak netvoří památky (které jsou zde skutečně unikátní), ale Írán to jsou neskutečně milí lidé. Kdy se Vám naposledy stalo, že Vás lidé zastavili na ulici, podali Vám ruku a popřáli vše nejlepší v jejich zemi? Že se jen tak přistavěli, aby se mnou popovídal? Už ani nespočítal kolik krásných lidí jsme potkali a kolik věcí jsme se od nich dozvěděli. Chcete skutečnou exotiku? Cestujte do Íránu!

Ledovcové jezero Issyk Kul (Kyrgyzstán)

Představte si nádhernou zemi posetou kopci, pahorky a zasněženými štíty. Přimíchejte do představy unikátní jezero Issyk Kul, položené ve výšce, jako česká Sněžka, nepoznané historické památky, nekonečné parky plné starých stromů a vůni šašliku. Co Vám z toho vyjde? Kyrgyzstán! Začínáme naše putování po stopách Hedvábné cesty a začínáme ji stylově právě v této málo známé středoasijské republice. Všechno tu člověka překvapí, protože patří k těm zemím, o nichž víme málo, nebo si alespoň myslíme, že víme. My jsme se po chvilce shodli, že Kyrgyzstán je skutečně nádherný a je plný překvapení. Včera ráno jsme stáli na břehu slavného jezera Issyk-kul, který je perlou i srdcem celého Kyrgyzstánu a namáčeli jsme si v něm nohy. Počasí nám přálo, a tak jsme si mohli vychutnat přímo pohádkový pohled na okolní zasněžené hory Tian šanu, které se zrcadlily na hladině. Issyk Kul byl jen a jen pro nás. Nikde nikoho, všude ticho, klid, poletující vítr z hor, takže hotový balzám na duši. Místní obyvatelé sem přes léto jezdí rádi na dovolenou. Nepamatuji si, kdy jsem naposledy viděl, tak krásnou vodní hladinu, která má snad zde nejkrásnější modrou barvu. Mysleli jste si, že Kyrgyzstán pokud nemá moře, nemůže mít svůj jachtařský klub? Omyl. Našli jsme i ten, a tak jsme si prohlédli toto bizarní místo, kde se na nás domácí dívali jako na duchy, kteří se odněkud zjevili. Za městem jsme objevili i svět tajemných petroglyfů. Je to úžasné místo. Nikde žádné značky, nic co by pomohlo, aby k nim člověk trefil a vždy, když se zde s našimi poznávacími zájezdy zastavíme jsme tu jediní a všechny petroglyfy jakoby byly vytesané do kamenů jen pro nás. Hedvábná cesta. Opět jsme se vyškrábali na nejznámější kyrgyzský minaret Burana a dozvěděli se, odkud se zde vzal. V plné kráse musel působit úžasně, když už nyní dokáže okouzlit. Příjemně unaveni jsme se ocitli v Biškeku a závěr dne jsme se již věnovali ochutnávce gastronomických specialit naší restaurace nedaleko hlavní třídy. Chuť šašliku se doslova rozlévala ústy, boršč zde chutná lépe než v Rusku a obyčejný chléb připomíná umělecké dílo. Začali jsme také s ochutnávkami místních středoasijských piv, takže kyrgyzská Arpa je už za námi. Kyrgyzstán nás od úvodu okouzlil!

Jablečné město pod horami (Almaty, Kazachstán)

Kazašská země se za oknem krásně vlnila, padala do malých údolí, stoupala do kopců a sem tam se objevila říčka, vesnice či malé město. Čím více se okolní krajina vypínala do výšky, tím bylo zřejmé, že se blížíme k bývalému hlavnímu městu Almaty. Dlouhá léta se na mapách objevovalo jako Alma Ata, ale ty časy jsou už pryč, stejně jako časy, kdy bylo Almaty hlavním městem. To se přesunulo téměř 1200 kilometrů severněji do Astany, ale Almaty má stále glariolu důležitosti a je důležitým nervovým centrem této bohaté středoasijské země. Ráno jsme se vydali na Kok Bazar, tedy Zelený bazar, který je nejvýznamnějším bazarem centra města. Mají zde vše na co si člověk vzpomene. Sušené ovoce ze Samarkandu, meruňky, oříšky, pistácie, nejlepší sušené rozinky na světě, ale i jablka podle nichž dostalo město své jméno a kopu jiného ovoce. Své speciální oddělení zde má i koňské maso, které v Kazachstánu patří k oblíbenému zpestření jídelníčku. Kumys jsme ochutnávali ještě v Kyrgyzstánu, ale na velbloudí mléko Šuba se nedal přemluvit nikdo. Vše je krásně čisté, upravené a mnohá naše města by takové tržiště mohly jen závidět. To není jediné, co bychom mohli závidět. Upravené, čisté ulice, žádné smetí, žádné fasády poničené nesmyslnými grafity. Zde se hroutí předsudky a člověk najednou zjišťuje, že se často lidé dívají na asijské země mezi prsty, ale ve skutečnosti nás mohou mnohému naučit. Viděli jsme i prezidentskou rezidenci, divadlo, radnici či památník nezávislosti a po dobrém obědě nás lanovka vyvezla na pahorek nad město, abychom si z výšky prohlédli monumenty, které jsme již poznali. Příjemná tečka za dnešním dnem. Víte co ještě dělá z Almaty speciální místo? Jsou to kopce, které tvoří jižní hranici města. Krásné, vysoké zasněžené štíty hlídají město a člověk z nich prostě nedokáže spustit oči. Zítra se ještě budeme toulat ulicemi Almaty a večer nás čeká téměř 700 kilometrový vlakový přesun do města Šimkent. Odtud se vydáme na další dobrodružství!

Starobylým bazarem Tádžikistánu - Khujand

Nadechneme se orientální atmosféry téměř neznámého Tádžikistánu. Poslední uzbecké kilometry se za námi ztratily a před námi vlála zeleno-bílo-červená vlajka ozdobena zlatou tádžickou korunou jakou zvykl mávat i Ismail Somoni, slavný Tádžik, který založil koncem 10.století dynastii které nebylo v celém regionu páru. Vládli dokonce i světoznámé Buchaře a dnes jsou po celém Tádžikistánu jeho portréty. Je jich tu snad víc než portrétů současného prezidenta a to je už co říct. Tádžikistán. Znáte někoho kdo tu byl? Společně s Turkmenistánem je nejméně navštěvovanou zemí středoasijské pětky a když člověk vidí jakou krásou a dobrodružstvím dýchá, tak to nechápe. Roviny končící horami, vyšší hory, ještě vyšší hory až se nakonec tři vrcholy přehodí přes monumentální hranicí 7000mnm. Tádžikistán to jsou hory a nádherné kopce. Pamír. Zerafšánske vrchy. Turkestánský hory. Mongolské kopce. Více než 90 procent země tvoří kopce a přestože se tu vyřádí každý milovník přírody, ukrývá se zde také fascinující historie. Město Khudžand na severu v starobylé provincii Sogd se stalo naší bránou do tajemného světa Tádžikistánu. Až sem přišli achajmenovští Peršané a stál zde i Kýros Velký. Napadlo by Vás, že právě on je zakladatel tohoto sice málo známého, ale o to významnějšího města? Na perských mapách zde svítil nápis Kyropolis, ale jen do doby kdy sem přijel neochvějný kůň jménem Bucafelus nosící na svém hřbetě Alexandra Velikého, aby si město podmanil a přestavěl jej na slavnou Alexandrii Esch. I my jsme objevovali zdi staré pevnosti a u mozaiek si vyprávěli příběh nejslavnějšího Alexandra v dějinách. Tádžická restaurace Zeytun nás přivítala tradiční kuchyní, a tak se na stole ocitla polévka džavarí, šašlíky, kebaby či grilované skopové s čerstvými, kulatými chleby. 

Taškent a jeho zákoutí, Uzbekistán

Taškent byl kdysi 4.největším městem celého Sovětského svazu a dnes v sobě nese pochodeň moderniho Uzbekistánu. První úsměv, první exotická tvář, první pozdravy a igelitky plné peněz, protože Uzbekové stále nevymysleli větší bankovku než 5000 somů, což je v přepočtu cca euro a půl. Měníte sto euro a peníze připomínají cihlu. Pro mnohé je Taškent šedivým, nudným a sovětským městem, ale když víte, kam máte jít a co objevit, poznáte jeho krásnou, barvitou stránku plnou zajímavostí. Taškent nás mile překvapil svým nádherným komplexem Chóst Imom a tyrkysovým kupolemi či nejstarším Koránem světa, na který jsou Uzbekové patřičně hrdí. Pravou Střední Asii jsme ochutnali na místním bazaru Chors. Nakoupili hrozny, granátová jablka a šťavnaté broskve a odebrali jsme se na náměstí Nezávislosti. Zde jsme se stali atrakcí, a tak se s námi fotila nejen třída plná žáků na výletě, ale dokonce i mladý svatební pár, který tak bude mít v albu exotickou fotografii. Odvezli jsme se taškentským metrem a tak jsme si po Almaty zkompletovali naši sbírku a navštívili tak všechna metra Střední Asie. Vyfotili jsme se s Timurem Velkým a vydali se na dobrodružnou cestu do jeho někdejšího hlavního města.

Legandární Samarkand (Samarkand, Uzbekistán)

Vystihuje něco více Hedvábnou cestu než bájný Samarkand? Opředený mýty téměř jako Atlantida, ale skutečný a nezapomenutelný jako jedno z nejvíce fascinujících míst světa. Náměstí Registan je duší celého města a po naší první večeři v tradiční rodinné restauraci, kde ochutnáme místní speciality, jako karahan či chatlama. V mauzoleu Gur Emir jsme si vyprávěli příběh muže, jehož se v 14.století báli snad všechny národy ležícív okolí, protože si je jeden po druhém podmanil. Právě zde totiž spočívá tělo Timura Velikého, obávaného dobyvatele tehdejšího blízkého a středního východu. Věděli jste, že vůbec neměl být pohřben tady? Náhoda tomu však chtěla jinak a nakonec skončil v mauzoleu, které postavil pro svého milovaného vnuka Mohammeda Sultana. Nedaleko ležící náměstí Registan už konečně svítí ve své plné kráse a tak jsme se ukryli ve stínu Ulugbegovy medresy a sháněli první suvenýry, nakonec se v medrese Šer Dor zaposlouchali do tónů tradiční hudby u našeho přítele Babura, který je nejznámějším hudebníkem celého Samarkandu. Hrál pro prezidenta Karimova, Medveděva, Alijeva a účastní se téměř všech oficiálních setkání, které se konají v Samarkandu, aby pro vzácné návštěvy zahrál. Vždy, když přijdeme do Samarkandu, zahraje i pro náš poznávací zájezd. Každá stavba zde v Samarkandu ukrývá příběh, a proto je kráčení městem jako listování si v krásné orientální knize. Na oběd jsme si sedli ke stolu, roztrhli chlebové placky, třikrát podle tradice vylili misky čaje zpět do konvičky a z velkých talířů jsme si nabrali tradiční uzbecký plov. Je nejtradičnějším uzbeckým jídlem a neochutnat ho v této zemi je neskutečný hřích. Víme, kde ho dělají geniální a tak jsme si ho vychutnali i nyní. 

V jurtě pod hvězdami (Kyzylkum, Uzbekistán)

Po Samarkandu se vydáváme na cestu, abychom se dostali do dalšího z legendárních míst na Hedvábné stezce, ale ještě předtím na nás čeká nomádský život na prahu pouště Kyzylkum. Nedaleko jezera Aidarkul, kam jsme unikli před civilizací se aspoň na chvilku staneme Nomády putujícími pod hvězdami. Tomu se říká dobrodružství! Vyzkoušeli jsme si spaní v jurtě, ochutnali uzbeckou vodku, litry zeleného čaje a povozili se na velbloudech. Dovolená na poušti má své kouzlo a promění se na unikátní zážitek.

Za příběhem Hedvábné cesty (Buchara, Uzbekistán)

Buchara! Naše dny v Uzbekistánu se krátí, na závěr jsme si vybrali nesmírně krasné místo. Lákavou, posvátnou a orientální Bucharu, která představuje legendární místo na Hedvábné stezce, kde se zastavil téměř každý, kdo po této cestě projížděl. Ráno jsme si vychutnali vyhlídku na Bucharu a nakonec obdivovali stavby jako Mauzoleum Ismaila Somoniho, které se považuje za nejvýznamnější stavbu celé Střední Asie! Ve stínu Pevnosti jsme si vyprávěli příběhy posledních bucharských emírů. Mešita Kalon nám poví legendu o vysokém minaretu a u misky čaje si odpočineme u slavných bucharských koberců. Bazar pozvolna ožívá a z Lajbi Chauzu se opět ozývá hudba. Miska moruše, miska čaje, tuny uzbecké hudby, vůně koření, exotika. To je Buchara. Je třeba ji zažít, nedá se popsat.

Starověký Merv, Turkmenistán

Překročili jsme řeku Amu Darya, bájný a legendární Oxus a náš poznávací zájezd se ocitne v zemi, jejíž jméno se spojuje s bizarní postavičkou bývalého prezidenta Turkmenbašiho. Jeho portréty však z roku na rok mizí a ulice či paláce zdobí portréty současného prezidenta Berdymuhamedova, který vládne zemi od smrti "otce Turkmenů". Ukrajujeme desítky kilometrů z pouště Karakum. Po uzbecké poušti Kyzylkum to je už druhá velká poušť na naší cestě a my vzpomínáme na hodiny zeměpisu. Oáza Mary se stane našim přechodným domovem a poté, jak jsme naše peněženky naplnili manátmi jsme si poseděli na perfektní večeři v podniku, kde dělají snad ty nejlepší šašliky v celé zemi. Ochutnali jsme je téměř v každé zemi, do které jsme se zatoulali, ale takové jaké dělají tady v Mary, bychom jinde marně hledali. Řeka Murgab si nedaleko nás tiše tekla a pomaličku, ale jistě pohltila město tma, která rozsvítila mramorové budovy divadla, duchovního paláce či velkolepé knihovny. Starobylé město Merv jsme si vychutnali dosyta a pomaličku, ale jistě jsme se učili rozlišovat století, jednotlivé citadely, stavby v nich a jejich příběhy. Zastavil se tu každý, kdo v tehdejším světě něco znamenal. Je to fascinující místo. Navenek nemusí působit tak zajímavě, ale když si na místech povíme legendy a příběhy toho co se zde odehrálo a jaké staré stavby nám dělají společnost, je to neskutečné místo. Slyšeli jste už o sušeném melounu? Kalif si ho nechal odsud posílat přímo do Bagadadu a my jsme ho ochutnali také!

Bájný Ararat

„Je jako žena,“ říká naše místní partnerka Rubena, „většinou neukáže svou tvář.“ Čeká nás jeden z nejlegendárnějších vrchů planety – Ararat. Uvidíme biblickou horu, na níž podle tradice odpočívá Noemova archa? „Celý srpen se neukázal,“ pokračuje Rubena. Jak přicházíme ke klášteru Khor Virap, odkud je nejznámější vyhlídka, jsme všichni napětí. Podaří se nám známý záběr kláštera s Ararat v pozadí? O to větší je naše radost, když se nám tato 5137 metrů vysoká hora ukáže. Je sice za mírným závojem oparu a vršek halí mraky, ale je ji vidět. Přicházíme ke klášteru a jen těžce byste zastavili naše fotoaparáty. Slunce se pomalu chýlí k západu a my si ten pohled vychutnáváme na plno. Právě teď je ideální čas na fotku! Před námi vinohrady, na skále panorama kostela a za ní Ararat. Ne sice tak jasný jako bývá v zimě, ale podle Rubeniných slov, nejviditelnější za poslední měsíc. Všichni nadšení nastupujeme do autobusu, čeká nás metropole Arménie – Jerevan.

Bizarní zázrak z mramoru (Ašchabad, Turkmenistán)

Kdyby se vás někdo zeptal, které město je zapsáno v Guinnesově knize rekordů jako město, ve kterém je nejvíce použitého mramoru při výstavbě, jak byste odpověděli? Tipnul by si někdo, že tímto titulem se hrdě pyšní hlavní město Turkmenistánu Ašchabad? My už to víme a dnes jsme jen s údivem hleděli na všemožné pomníky, monumenty megalomanských rozměrů, ministerstva, paláce nebo neskutečný svatební salon na kopci nad městem. Římský císař Augustus kdysi prohlásil, že převzal Řím z cihel a zanechal ho v mramoru, ale kdyby viděl, jak se svého úkolu zmocnil slavný Turkmenbaši, jen by nevěřícně kroutil hlavou. Bohatství zemního plynu a ropy je zde cítit na každém kroku a město připomíná svým vzezřením mramorové výstaviště. To co se z dálky jeví jako palác je "obyčejná" univerzitní fakulta či nemocnice. Ženy s pestrobarevnými šaty a úsměvy na tvářích dotvářely nablýskaným památkám krásnou kulisu a vdechovaly místům život. Prošli jsme se útrobami největší mešity střední Asie, kterou nechal před deseti lety prezident postavit. Zbytek času jsme trávili na ruském bazaru, kde nabízejí vše od turkmenského kaviáru, sušených ryb, sýrů, přes zeleninu, čerstvě napečeného chléb, turkmenského koňaku, vína, vodku až po perfektní a slaďoučké melouny.

Gruzie, klášter Davit Gareja

Po cestě gruzínskou polopouští se najednou vynoří pahorek s klášterním komplexem David Gareja. V této vyprahlé pustině by ho zde nikdo nečekal. Mikrobus necháváme na parkovišti a vyrážíme na první kopec s klášterem. Ticho, klid a vůně tenkých medových svíček. Sem tam se objeví jeden z mnichů, kteří zde stále žijí. Na hřebeni kopce se protíná hranice mezi Gruzií a Ázerbájdžánem a právě tam směřujeme. Kráčíme přes hranici, vcházíme do Ázerbájdžánu  a ve skalách objevujeme opuštěně kláštery, které tu stojí staletí. Fresky jsou tu jen pro nás a nikde nikdo. Unikátní místo. Zlatým hřebem je pak pohled na panorama celého místa. Odpočíváme zde a s uloveným zážitkem scházíme dolu. 

Kazbek – střecha Gruzie

Ráno opouštíme šarmantní hlavní město Gruzie Tbilisi a směřujeme na sever. Naším cílem je vesnice Stepantsminda pod nejznámějším vrchem Gruzie, Kazbekem. Cestou děláme několik zastávek. Nejprve navštěvujeme nejsvatější město země Mstketa, kde obdivujeme kostelík Jvari a katedrálu Svetiskhoveli. Věděli jste, že pod ní má být pohřben plášť Ježíše Krista? Je to kouzelné místo, ale i tak to není hlavní cíl naší cesty. Přes horské průsmyky legendární vojenské dálnice se přesouváme dále na sever. Tuto tepnu mezi Tbilis a ruským Vladikavkazem nechal postavit ještě v roce 1769 generál Potěmkin. Od roku 1783 představuje hlavní spojení mezi Ruskem a Gruzií, a Kazbek se nachází přímo u ní. Procházíme horský přechod Džvari (2379 m.n.m) a vychutnáváme si nádherná panoramata Kavkazu. Odpoledne se blížíme ke Kazbeku. Tato legendární hora s výškou 5047 metrů není sice nejvyšší horou Kavkazu a ani Gruzie, ale známá není pro svou výšku. Její hodnota je spíše na poli lidového folklóru a legend. Právě zde měl být připoután Prométheus za to, že lidem přinesl oheň a každý den ho měl týrat orel, který mu vytrhával játra. Zároveň je tento štít úžasně fotogenický. Směřujeme k známému kostelíku Sameba, odkud je na tuto slavnou horu nejkrásnější výhled. Dostáváme se nad úroveň lesa do výšky 2180 metrů a skoro nevěříme vlastním očím. Obloha se vyčistila a před námi stojí masiv nejslavnějšího gruzínského kopce v plné kráse. Kolem něj se vznášejí bílé obláčky, které osvěcuje slunce, a které dotvářejí romantickou atmosféru. Je to pohled jako z filmu – krásný, ale zároveň plně reálný a mystický. Člověk by ho mohl vidět nespočet krát a zvládl by se dívat celé hodiny. Opět jsme si vychutnali Kazbek v plné kráse.

Svátek obětování v Pákistánu

Eid Al-Adha (svátek obětování) patří mezi největší muslimské svátky. Hlavním motivem je příběh, když Abrahám, kterého bůh vyzval, aby obětoval svého syna - podle bible Izáka - podle koránu Izmaela. V poslední chvíli ho anděl zastavil a Abrahám namísto syna obětoval beránka. Muslimové to vnímají jako maximální poslušnost k bohu. Je to obdoba k našim Vánocům nebo Velikonocům. Zatímco v našich končinách před Vánocemi kupujeme kapry a házíme je do vany, zde se před svátkem jde na tržiště, za město a podle vaší ekonomické situace si koupíte svou oběť. Ten, kdo našetřil nejvíce, si koupí od velkolepého velblouda až po malého beránka. Vyzdobí si ho, jede se se svým zvířátkem po ulicích. Např. velbloud, děti ho krmí, vozí se na něm, sem tam mu dají jméno - poté co mu podříznou krk, musí asi nastoupit k dětem armáda psychologů ... Dnes po ranní modlitbě, poté co se symbolicky obejmuli, všichni poté doma obětují své zvířátko. Ve starém městě Lahore, v úzkých uličkách, se obětovalo od velblouda po krávu. Před město přivádějí desítky krav a šikovná ruka je rychle podřezává. Jsem pozván na obětování velblouda i krávy. Hned jak nůž udělá krátký proces, zástup zvolá Alláh je velký a mocný ... podávají mi ruce a děkují že jsem je poctil návštěvou, nabízejí mi, zda i já nechci některé ze zvířat podříznout? Ptají se, jestli se něco podobného dělá i v našich zemích. Vysvětlil jsem, že v naší rodině se odřezávají hlavy akorát kaprům. Všichni v tento čas nejlepší oblečení a celkově je velká veselice. Děti dostaly navíc rupie, kupují si sladkosti, čaj ... chodníky plné krve, bezvládná bezhlavá těla zvířat ... Nejprve jsem si myslel, že je to dost morbidní, ale nějak to sem patří, vysvětlete takovému Francouzovi, že zabíjíme kapry. Také na vás bude zírat, jak na blázna.

Bahenní sopky Ázerbájdžánu

Ráno opouštíme Baku a vydáváme se na výpravu do nedalekého Gobustanu. Toto město jižně od hlavního města Ázerbájdžánu je známé především svými petroglyfy – prehistorickými nápisy, které se nacházejí jen na osmi místech na světě. A bahenními sopkami. Petroglyfy jsou samozřejmě úžasné a jedinečné, ale nás více zajímají bahenní sopky, světový unikát. Ne že bychom je nenašli na jiných místech – na celé planetě jich je okolo tisícovky, ale z toho přes 400 najdete jen v Ázerbájdžánu. A právě ty na pobřeží Kaspického moře, jsou jediné na světě, které vyvrhují studené bahno. Počasí nám přeje. Je krásný slunečný den, na obloze ani obláček a několik dní nepršelo. „To je základ úspěchu,“ vysvětluje můj místní kolega Emir. „Pokud by pršelo, tak je improvizovaná vyježděná cesta rozbahněná a k sopkám na pahorcích, vzdálené několik kilometrů od asfaltové cesty, bychom se nedokázali dostat.“ Přijíždíme na křižovatku a je čas opustit náš osvědčený autobus a vydat se na cestu místním terénním vozem – starou dobrou Ladou. Hrbolatá cesta nás vede kolem separační stanice na zemní plyn a naftového jezírka na nedaleký pahorek. Kdyby člověk nevěděl, že právě zde najde bahenní sopky, tak by je tu určitě nečekal. Před námi se otevírá pohled na několik sopouchů. Emir ale jede dál. Je zkušený průvodce a nehodlá zastavovat na první sopce, co uvidí. Dobře ví, že za 500 metrů opodál najdeme největší bahenní jezero a zároveň i největší sopouch v celém okolí. Přicházíme k němu, jsme úplně sami. Povrch jezera bublá a jeho zvuk je pro nás velmi uklidňující. Na hladině plavou mastná oka a nad nimi se vznáší jemný opar. Bahenní sopky jsou vlastně směs hlíny s mořskou vodou, metanem a troškou ropy, která je tektonickými silami hnaná z útrob země na povrch. Velké bahenní bubliny se formují každých pár sekund a za klokotavého zvuku hned i praskají. Kolem nás nic, jen pláň, nad námi sluníčko a před námi jeden z divů přírody, který je nominován i mezi 7 přírodních divů země.

Ochutnávka vín v gruzínském Toskánsku

Kakheti. Tento region východní Gruzie oplývá krásou a atmosférou, díky které mu právem přisoudili titul gruzínské Toskánsko. Dá se v něm strávit krásný den toulkami po zelených pahorcích, návštěvami starobylých kostelů a ochutnávkou místních vín. Je to až neuvěřitelný relax, který by člověk v této Kavkazské zemi neočekával, a pokud neví kde hledat, tak by ho ani nenašel. Ráno vyrážíme z příjemného hotelu Boutique Kabadoni na toulky po tomto fotogenickém kraji. Hned dopoledne nás čeká jedna z místních nejprominentnějších vinic – Khareba. V komplexu podzemních tunelů, který měří až osm kilometrů, se ukrývají desítky tisíc vinných lahví. Usmívající sommelierka Anna nás provází tunely a vypráví nám o technice výroby gruzínského vína. Ta je odlišná od postupů, které známe v Evropě. Není se ani co divit, právě Gruzínci dali světové kultuře tento lahodný mok, a tak jejich technika, která je doložena archeologickými nálezy z před 6000 let, musí být jiná než naše nové metody. Hrozny fermentují i s peckami, slupkami a stonky v hliněných nádobách zvaný kvevri, a až potom je výsledné mladé víno přelévané do sudů, kde dozrává. Proto má Gruzínské víno jinou chuť a barvu, a zároveň je vždy suché, protože fermentační proces nedokáží vinaři ovlivnit a zásadně se nepřidává cukr. Na ochutnávce máme vína vyrobená evropským i gruzínským postupem a při prvním kontaktu okamžitě cítíme rozdíl. I přesto, že s gruzínským vínem mám zkušenosti, vždy mě překvapí syrovější chuť, a hlavně nádherná jantarová barva. Po vinařství Khareba nás očekávají chrámy, kterými se Gruzie právem pyšní. Navštěvujeme klášterní komplex Gremi, bývalé hlavní město Kakhetského království a katedrálu Alaverdi, druhý největší svatostánek v zemi. Na závěr dne se ale vracíme k vínu a navštěvujeme vinařství Schuchsmann. Mají největší produkci vína gruzínskou metodou v celé zemi. Máme možnost prohlédnout si výrobní proces a prohlídku zakončujeme příjemnou ochutnávkou na terase s vyhlídkou na vinice a úrodné údolí Alazani, které je srdcem Kakheti. Sommelier Joseph nám představuje místní odrůdy vín a my ho přesvědčujeme i na ochutnávku místní vinné pálenky. Ta se vyrábí ze zbytků po výrobě vína. Její samotný název chacha, znamená gruzínsky zbytek. Chuťově se ale rozhodně nejedná o žádný zbytek, ale o kvalitní vínovici, která klidně může soutěžit s italskou grappou. Po příjemném dni se spokojeni vracíme na hotel. Kakheti si svůj pseudonym Toskánsko Gruzie opět obhájilo a potvrdilo, že je jedním z nejpříjemnějších regionů světa.

Afghanistán

Procházím tádžickou částí trhu. Všude voní javari, čočková polévka s beraním masem. Šikmoocí Tádžilci jsou naprosto rozdílní od lidí v Kábulu, i když usmívají se stejně. Na konci ulice běží dva chlapci v hrubých lnových šatech hnědé barvy. Jeden pouští na šňůrce draka a bravurně ho ovládá, to jsem ještě neviděl. Druhý chlapec má v rukou prak, natáhne ho a asi z 50 metrů sestřelí meloun.  Prodavač na trhu jim pohrozí, chlapci se zasmějí a ztratí se za rohem. Vyfotím to a zvěčním tu chvíli na černobílé fotografii. Všechno tady vypadá jako ve středověku, jako v prastarém městě na Hedvábné cestě. Dlouhotrvající války zachovaly to, co jinde už zmizelo. Je brzo ráno, z mešity, kde je prý pochovaný prorok Ali, vycházejí věřící muži a děti v tradičním oblečení. 100 bílých holubic létá povětřím. Přichází do Afghánistánu konečně mír? 

Lahore - město bez turistů

Přistáváme na mezinárodním letišti Allama Iqbala ve městě Lahore. Náš hotel se nachází v absolutním centru starého města, hned naproti 5. největší mešitě na světě. Místní lidé nás s úsměvem vítají, touží se s námi vyfotit a pracovníci v mešitě nám oznamují, že už dlouho neviděli bílou skupinu turistů a všichni mají velkou radost z naší návštěvy. Vydáváme se do ulic starého města. Kdo má rád pouliční kulturu určitě si přijde na své! Největší atrakcí pro místní je naše skupina. Dokonce nás i oslovuje národní televize "chanel 24" a točí s námi krátkou reportáž. Za celý den jsme nepotkali jediného turistu. Pokud hledáte absolutní exotiku bez turistů pojďte s námi do Pákistánu!

Nádherný Karabach

Náhorní Karabach byl jednou z obávaných zón. Krvavá válka mezi Ázerbájdžánem a Arménií, která otřásla Kavkazem v 90. letech, vyvolává v lidech dodnes obavy. Jaký je ale Karabach dnes? Dnes byl nádherný! Krásný slunečný den bez jediného mráčku vylepší každou destinaci a "Švýcarsko Arménie" jak Karabach nazývají místní, není výjimkou. Procházejíc póly, kde pomalu končí žně a sledujíc místních klidně jezdit na kombajnech, by člověk nikdy neřekl, že před čtvrt stoletím zde zuřila krvavá etnická čistka. Kolem nás je klid, nad námi modrá obloha, míjíme jen budky u cesty s podivnými komíny obrácenými na nebe. Jsou to "přivolávače" deště, které mají zajistit na suchém Karabašské plošině dostatek vláhy. Jediné, co kazí idylku klidného venkovského dne, je pár modrých tabulek cestou. Na nich je nápis "Halo Trust" a vlajky zemí, které čistily krajinu. Od čeho Karabach potřeboval čistit? Od min. Dnes je prakticky celé obydlené území bezpečné, ale před deseti lety si člověk musel dávat pozor, když se vydal málo frekventovanou cestou. Tyto tabule jsou dnes ale jedna z mála připomínek války, které člověk spatří. Většina ran se zahojilo, mnoho stop konfliktu zmizelo, ale místní nezapomínají. V malém muzeu Artsakhu (Arménské jméno Karabachu) nám místní průvodkyně Rubena jasně zdůrazňuje, že na nic se nezapomnělo a pokud by se Azerové chtěli vrátit, tak jsou všichni místní připraveni je vyhnat. Pro zatím je ale v Karabachu klid. Až klid skoro z jiného světa, neboť čas v tomto ospalém regionu opravdu plyne jinak a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo změnit. Já osobně doufám, že zde zůstane klid a rozbouřené emoce už z uzdy ani jedna strana nepovolí. Byla by to škoda. Nyní je Karabach nejen náhorní, ale zároveň i nádherný.

Letní koulovačka? V Kazchastánu!

Na skok do země meruňkových květů Tádžikistánu

Persepolis

Nejznámější starověké místo celého Íránu poznáme dokonale, tak abyste si v hlavě mohli vytvořit obraz tohoto unikátního komplexu, který postavili Peršané za vlády slavných králů Dareho a Xerxese. Persepolis je symbolem Perské říše a obrovskou pýchou dodnes. Kdysi sem přicházeli pozdravit panovníka všechny národy podrobeny Peršany a dnes ho konečně objevili turisté, ale davy zde nečekejte. Persepolis vyprovodil z tohoto světa Alexandr Veliký hnán touhou pomstít se za vypálení Athén. Oheň zničil téměř celé město, ale ještě před tím ho makedonští vojáci obrali o všechno bohatství, drahokamy i zlato, které našli. Dnes nás vítá Brána národů, kterou vejdeme do města a v ruinách pohledem schodiště do paláce Apadana. Zdobí ho nejkrásnější reliéfy perského, starověkého světa a vy nebudete věřit, že tyto kameny ozdobili před cca 2 500 lety! Paláce, pokladna, ruiny a hrobka dvou králů, odkud je na Persepolis skvělý pohled. I v roce 1971 se Persepolis stal dějištěm "světové" oslavy, protože poslední šáh Pahlaví zde konal opulentní oslavu na 2500. výročí Perské říše. Ukážeme si, co tu po této slávě zůstalo.

Yazd

Pouštní Yazd je jiný než zbytek Íránu a unikátním ho dělá jeho zoroastriánské dědictví. Toto prastaré náboženství věřící v Ahura Mazdu a v to, že dobro zvítězí nad zlem, zde zapustilo kořeny dodnes. Je největším sídlem zoroastriánů v celé země. Podíváme se také na jeho posvátná místa, jakými je plamen v chrámu, který podle legendy hoří od roku 470! Vylezeme i na věže mlčení, kde se odehrával velmi zajímavý pohřební rituál, který Írán zakázal až v 20. století. Yazd je místem, kde se měl zastavit i Marco Polo a je odvěkou křižovatkou obchodních cest. Dnes je jeho staré město, labyrint hliněných uliček, zapsané v UNESCO a společně se jím propleteme. Víte,že nejlepší sladkosti pocházejí právě odsud? Ukážeme si tu nejznámější cukrárnu, abyste si mohli domů odvézt sladké suvenýry.

Buchara

Buchara je doslova nabitá památkami. Společně se Samarkandem tvoří duši Hedvábné cesty celého regionu, ale sami uvidíte, jak moc jsou tyto nádherná místa rozdílná. Samarkand je rozsáhlý, Buchara je unikátní svojí kompaktností a středověkým nádechem. Kráčejíc městem máte pocit, že se některá místa za staletí vůbec nezměnily a odolávají času. Dokonalé cestování v čase na vlastní kůži, jen bez strachu z toho, že byste se znelíbili emírovi. Největší soubor budov zapsaných v UNESCO v celé zemi a my je budeme hledat jednu za druhou. S noblesou a přitažlivou atmosférou se setkáte hned na hlavním náměstí Ljabi Hauz, kde si při misce čaje poseďte pod mohutnými morušemi. Kryté bazarové křižovatky, bazarové uličky, vůně koření, ostré bucharských nože, koberce, čaje nebo chlupaté, karakolské čepice pastýřů. V Buchaře nakoupíte nejvíce suvenýrů. Pokud budete unaveni, můžete skončit ve středověkém Hammu ze 16. století a zažít to, co zažívali i obchodníci na Hedvábné cestě.

Samarkand

Legendární Samarkand je něco, co si neumíte představit, pokud se v něm neoctnete. Překvapí vás svou monumentalitou, krásou a nábojem středoasijské exotiky. I Alexandr Veliký se zde zastavil, ještě ve starověkém Afrosiyabe a řekl, že je hezčí, než si myslel a podobné pocity budete sdílet i vy. Na počátku Samarkandu byl sen Timura Velkého vytvořit město, jaké mu bude závidět celý svět. Podařilo se mu to a do Samarkandu proudily karavany naplněné bohatstvím, kulturou a prachem nesmrtelnosti, kterého se Samarkand nadechl. Timur zde po sobě zanechal neuvěřitelné mauzoleum Gur Emir, a přestože nebylo původně pro něj, ocitl se pod jeho žebrovanou kupolí i on v roce 1405, kdy zemřel na zápal plic v kazašském Otrare. Náměstí Registan, které tu na vás čeká je nejkrásnějším v celé Střední Asii, ne-li na světě. Dýchá zde řeč století stojících naproti sobě a vy si uvědomíte jaký jste maličký. Sednete si do stínu velkolepých budov a zamyslíte se nad tím, jak to tu muselo vypadat v časech, kdy právě zde karavany vykládaly své nepředstavitelné zboží. Ruiny mešity Bibi Chanum, nakupování na bazaru Siob, kde najdete ty nejlepší oříšky, meruňky či sladkosti celého regionu. Znáte Ulugbega? Timurova vnuka a slavného astronoma? Podíváme se na místo, odkud pozoroval hvězdy. Ochutnejte nejlepší plov Uzbekistánu na místě, kam chodí téměř jen domácí, a nakonec se ztratíte mezi fantastickými hrobkami. Je Samarkand skutečný nebo jste se ocitli jen ve snu?

Baku

Baku patří k nejpříjemnějším městům kavkazského regionu a pro svou polohu na břehu Kaspického moře známého díky ropě dostalo město přezdívku i "kaspický Dubaj". Míchá se v něm krása orientálního města a evropských reálií a přesně vystihuje polohu Ázerbájdžánu na pomezí východního a západního světa. Kdysi dávno tudy procházeli karavany, stáli tu chrámy a obchodovalo se zde s buchary či Indií. I dnes má staré Baku co říci a za hradbami se ukrývá příjemné město vyplněné orientálními uličkami, mešitami či lázněmi. Symbolem města je Dívčí věž s příběhem, ale i moderní tři věže, mrakodrapy, které ukáží, že Baku je město třetího tisíciletí. Moderní Baku připomíná Paříž atmosférou, kavárničkami, obchůdky či butiky. Oba tyto světy jsou od sebe vzdáleny deset minut chůze. Vychutnejte si obě tváře Baku. Poseďte na břehu Kaspického moře a prohlédněte si jeho panorama z pahorku nad městem. Toto město má potenciál dostat se vám pod kůži!

Tbilisi

Gruzínské Tbilisi je město, které má své příběhy, historii a má duši. I proto o něm často mluví jako o nejkrásnějším městě celého Kavkazu. Král Vachtang I. ho založil ještě v 5. století na místě horkých pramenů, a ty tu dokonce najdete i dnes, jen už v podobě historických lázní, které poznal i Dumas či Puškin. Tbilisi ležící na březích řeky Mtkvari vyrostlo do krásy, kterou zde podpořily desítky kostelů, staré uličky, stařičké domy, a nakonec i důležitá pevnost Narikala na kopci nad městem. Patří k nejhistoričtějším místům hlavního města. Odvezete se nahoru lanovkou? Pevnost nabízí nejkrásnější panorama na Tbilisi. Tolik věží kostelů ani nespočítáte. Staré město láká svými bary, podniky, restauracemi, vinárničkami a přesně proto ho budete milovat. Cítíte se v něm dobře a procházky v něm vás v tom jen utvrzují!

Jerevan

Je hlavním a zároveň největším městem Arménie s populací 1 075 800 obyvatel, je jedním z nejstarších měst na světě s nepřetržitým lidským osídlením, vznikl již roku 782 př. n. l. Město bylo vybudováno na místě, kde se od roku 783 př. n. l. nachází pevnost Erebuni. Díky strategické pozici se zde setkávaly staré obchodní cesty z Ruska a Anatolie do Persie. Hlavní růst města začal na začátku 20. století. Pod sovětskou nadvládou byla vybudována univerzita, školy, akademie věd, divadlo, hudební síně a muzea. Město přetíná kaňon řeky Hrazdan a zdánlivě hned nad městem se v jasné dny rýsuje silueta Araratu.

Khor Virap

arménský klášter v bezprostřední blízkosti turecké hranice, 8 km od města Artašat a přibližně 30 km jižně od hlavního města Jerevan. Chor Virap je známý především tím, že zde byl vězněn Řehoř Osvětitel. Řehoř zde byl na rozkaz arménského krále Trdata III. uvězněn v kobce po dobu 13 let. Po udělení milosti se stal královou pravou rukou v náboženských otázkách, oba se následně zasloužili o to, že se v roce 301 Arménie stala první zemí na světě, která přijala křesťanství za své státní náboženství. Přežití Řehoře v hluboké kobce s hady a štíry po dobu 13 let a následné uzdravení krále bylo ve své době bráno jako zázrak, který usnadnil přijetí křesťanství. Důležitou roli hraje také blízkost impozantního Araratu, arménské národní hory, dnes ležící na území Turecka.

Lahore

Hlavní město provincie Paňdžáb v Pákistánu. Počátky města Lahore sahají až do starověku. Legenda vypráví, že toto město bylo založeno před 4000 lety knížetem Lavou synem Ramy, hrdinou starého indického eposu Ramájana. Lahore svého největšího rozkvětu dosáhlo za vlády Mughalů. Mughalové vytvořili z Lahore jedno z nejhezčích měst své říše. Důkazem toho jsou například Šalimarské zahrady a Bádišáhova mešita postavená císařem Aurangzébem. V roce 1801 Randžít Sindh Lahore obsadil a vytvořil z něj hlavní město své říše.