INFORMACE O EGYPTĚ
ZÁKLADNÍ ÚDAJE O EGYPTĚ
PROČ A KDY EGYPT NAVŠTÍVIT?
TOP TIPY PRO CESTOVATELE DO EGYPTA
Čti více
ZÁKLADNÍ ÚDAJE O EGYPTĚ
PROČ A KDY EGYPT NAVŠTÍVIT?
TOP TIPY PRO CESTOVATELE DO EGYPTA
Největší a nejznámější je Cheopsova pyramida. Cheops byl druhý vládce 4. dynastie a dal postavit pyramidu jako svou hrobku, přibližně v 23 roce své vlády. Stavba měla výšku 146 m, dnes 137 m, a je postavena z 2 300 000 kamenných bloků, které váží od 1,5 do 15 tun. Pyramida byla v té době lemována bílým vápencem a nacházela se na ní zlatá špička, která odrážela sluneční paprsky až několik desítek kilometrů do dálky. Toto místo má neskutečnou atmosféru.
Druhá největší pyramida Egypta, tzv. Červená pyramida na Dahšúrskych polích byla postavena faraonem Snorfu, zakladatelem 4. dynastie starověkého Egypta, otcem legendárního Cheopse. Právě Snorfu jako vůbec první panovník začal experimentovat s výstavbou monumentálních pyramid. Po menším neúspěchu lomené pyramidy, vychytal všechny architektonické "mouchy" a postavil v té době největší a nejvyšší pyramidu svého druhu, podobnou těm v Gíze. Červená pyramida má dokonalý tvar kvadratického jehlanu rozměrů 220 m x 220 m a její výška dosahuje 105 m. Červenou barvu jí dodává speciální vápenec, který byl na stavbu použit. Vstup do pyramidy je ze severní strany a sub-struktura je poměrně jednoduchá, se dvěma síněmi a pohřební komorou. První dvě komory se nacházejí souběžně, paralelně vedle sebe a o několik desítek metrů leží královská komora, která je však prázdná, bez sarkofágu. Výhodou návštěvy právě této pyramidy je, že tu s největší pravděpodobností budete úplně sami a můžete si plně vychutnat její tajemnou atmosféru. Chodby a komory jsou z části osvětlené elektrickými lampami, ale někdy se stává, že nastane výpadek proudu a vy zůstanete v pyramidě zcela bez světla; to je ale zážitek, že? Pokud se nebojíte, přidejte se k nám a zažijte toto dobrodružství spolu s námi
Na západním břehu Nilu, 30 km od Káhiry, se rozkládá nejrozsáhlejší a nejstarší egyptské pohřebiště – Sakkára. Sakkára byla jedním z pohřebišť Memfidy, bývalého hlavního města. Této archeologicky bohaté lokalitě dominuje Stupňovitá pyramida faraona Džosera, která byla vůbec první egyptskou pyramidou. Džoser byl prvním králem 3. dynastie. Tato nejstarší pyramida se tyčí uprostřed monumentálního pohřebního komplexu, který se rozkládá na patnácti hektarech a zahrnuje chrám, dvůr a kaple na oslavu svátku sed, faraonova jubilea. Soustava budov je nejstarším dokladem a je dílem výjimečného muže – Imhotepa, prvního architekta, kterého známe jménem. Mimo to byl i královým mistrem, veleknězem Reova kultu a uznávaným lékařem. Areál měří sedm až osm kilometrů na délku a 800 až 1 800 metrů na šířku. Bylo zde objeveno velké množství památek a cenných předmětů – např. první známý papyrus.
Jedná se o dva skalní chrámy na samém jihu Egypta, na hranicích s dnešním Súdánem. Právě v těchto místech se faraon Ramses II. rozhodl vybudovat dva monumentální skalní chrámy, které měly demonstrovat egyptskou moc vůči kmenům sousední Núbie. Větší z chrámů byl zasvěcen Amonu-Re a zároveň oslavoval samotného faraona, menší byl zasvěcen bohyni Hathor. Obě skalní svatyně byly vytesány do pískovcové skály a uvnitř bohatě vyzdobeny kolorovanými reliéfy a malbami. Při stavbě nové Asuánské přehrady v letech 1964–1968 hrozilo pohřbení této památky pod vodami nové přehradní nádrže. UNESCO podniklo velkolepou záchranou akci, kdy nechaly oba chrámy doslova vyříznout ze skály a rozřezány na kvádry přesunout. Chrámy leží v současnosti na poloostrůvku Násirova jezera.
Rozlehlé a slavné pohřebiště egyptských faraónů, známé jako Údolí králů, se nachází na západním břehu Nilu nedaleko starobylého města Théby (dnešní Luxor) a jsou poměrně špatně přístupná. Také proto se staly vhodným místem pro poslední odpočinek faraónů 18. až 20. dynastie. Údolí králů je situováno pod vrcholkem hory El-Quorn a je rozděleno na Východní údolí a Západní údolí. Většina nejdůležitějších hrobek se nachází ve Východním údolí, které je přístupné veřejnosti. Královské pohřebiště a tradici pohřbívání do skal pravděpodobně zavedl Amenhotep I. nebo možná Ahmose, první panovník Nové říše a zakladatel 18. dynastie. Nejstarší panovník, který je zde pochován, je Thutmose I. a poslední je Ramesse XI. Navzdory svému jménu se v Údolí králů nenacházejí pouze hrobky královské, ale také hrobky patřící významným šlechticům, manželkám a dětem. Z celkového počtu patří králům pouze kolem dvaceti hrobek, zbytek tvoří neoznačené hrobky a hroby královských rodin a šlechticů.
Starověké Théby. Město četných chrámů a paláců na obou březích Nilu. Město slunečního boha Amona, legendárního faraóna Ramsese II. nebo tajemné Hatšepsut, která v dějinách vystupovala jako „královna faraon“. Město nekonečných alejí sfing, grandiózních pylonů anebo "město sta bran", jak ho nazval starořecký básník Homér někdy koncem 9. století před n.l. Starověcí Egypťané znali město Théby jako Waset nebo Weset, a za název Thébai vděčí starověkým Řekům. Dnes ho známe pod jménem Luxor, které je odvozeno od arabského "el- Uqsur", což v překladu znamená "pevnost".
Luxor je magický, živý, pulzující. Za několik desetiletí se počátkem 20. století změnilo díky turismu malé ospalé městečko na rychle se rozvíjející turistické centrum, kam denně přijíždí nadechnout se jeho neopakovatelné atmosféry mnoho milovníků dějin a umění. Podél jeho břehů kotví desítky lodí, které křižují vody mezi ním a Asuánem.
Naši prohlídku začneme v jednom z největších staroegyptských chrámových komplexů vůbec - impozantní Karnak, který se rozkládá na východní straně města. Asi první asociace, která se většině lidí spojí s tímto místem je velkolepá sloupová síň Amonova chrámu, tzv. Velký hypostyl, který popisuje Agatha Christie ve svém románu "Smrt na Nilu".
Tuto síň tvoří 134 kamenných sloupů s hlavicemi v podobě papyru. Jen 12 z nich má tvar otevřeného květu a měří 22 metrů, zbývajících 122 sloupů má květ zavřený a měří něco přes 15 metrů. Síň je 103 metrů dlouhá a 52 metrů široká. Toto místo má vskutku úžasnou atmosféru a bohatou historii.
Tak začněme pěkně od začátku... Karnak je několik chrámových komplexů v jednom, a na jeho výstavbě se během dvou tisíciletí podílelo několik generací panovníků. Nejstarší postavený sloup v komplexu vybudovala 11. dynastie Staré říše (2686-2181 před n.l.), avšak největší rozvoj zaznamenal v období Nové říše (1550-1069 před n.l.). Chrámovému komplexu, ve kterém se nachází mnoho svatyň, dominoval náboženský kult boha Amona.
Od dob Nové říše považovali Amona za největšího ze všech egyptských bohů, a označovali ho za "krále bohů." Spojovali ho s množstvím jiných bohů, nejvyšší byl bůh Slunce Re, se kterým splynul do podoby Amon-Re. V jednom z egyptských mýtů o stvoření světa ztělesňoval Amon i se svou manželkou AmoNut element "vzduchu" - skrytou sílu - a proto byl ztělesňován v různých podobách. Často jako muž Amon-Re s korunou na hlavě ozdobenou dvěma peřími nebo jako býk Amon - Kametef, což dokazuje i alej sfing s beraními hlavami, která propojovala Karnak s Luxorem. Také byl zobrazován jako husa, kterou starověcí Egypťané spojovali s tvůrčí silou. Při obřadních rituálech splynul s bohem plodnosti do podoby Amon-Mina.
Amonův chrám v Karnaku je jednou obrovskou spletí nádvoří, sloupových síní, různých kolosů a obelisků, ke kterým přispívali panovníci Nové říše. Působilo v něm značné množství kněží a kněžek rozličných hodností, a za jeho zdmi se připravovala jedna z nejvýznamnějších společenských událostí, kterou byla oslava svátku "Ipet". Tento svátek se slavil každý rok ve stejném čase, ve druhém měsíci Achet, tedy v období záplav. Zpočátku tento svátek trval 10 dní, ale časem se rozrostl na oslavu, která trvala celý měsíc.
Ve staroegyptských chrámech bylo veřejnosti přístupné pouze první nádvoří. Vstup do vnitřních prostor byl povolen jen kněžím a faraónům. Prostý lid se tedy k posvátným sochám boha Amona nedostal. K sochám se mohli přiblížit pouze při výjimečných příležitostech jako byla například oslava svátku "Ipet", kdy se sochy boha Amona, jeho manželky AmoNut a syna Chonsua přenášely z chrámu z Karnaku do nedalekého chrámu v Luxoru. I v tomto případě však byly sochy ukryty před zraky lidí ve svatostánku.
Zpočátku se tyto svatostánky přenášely z jednoho chrámu do druhého po souši, cestou lemovanou alejí sfing, později se však celá pouť organizovala po řece, a k této příležitosti se vytvořila speciální královská flotila slavnostních lodí, tzv. posvátných bárek. Těchto bárek se mohli dotýkat jen kněží. Na ramenou je přenesli k řece a uložili na velkou nilskou pramici, na níž pokračovala ve své pouti. Po Nilu plula nejen posvátná bárka božské rodiny, ale také samotný faraón se všemi členy jeho rodiny. Procesí doplňovalo množství menších, květinami a stuhami vyzdobených lodí, s kněžími, hudebníky hrajícími na loutny, tanečníky a vojáky.
Po příjezdu na místo vytáhli posvátnou bárku na břeh za velkého jásotu davu, všude se tančilo a zpívalo. Ipet byl svátek radosti, blahobytu a nespoutané zábavy. Podél cesty do chrámu lidé vyložili obětní dary. Také kněží obětovali kadidlo, zlato a vzácné kožešiny a recitovali posvátné texty. Před vchodem do Luxorského chrámu se odehrávaly uvítací obřady různého druhu.
Loďky bohyně AmoNut a Chonsua se složili hned na prvním nádvoří. Bárka samotného krále bohů pokračovala dále do posvátné kaple, kde nastalo symbolické spojení Amona- Mina, boha plodnosti, s matkou faraóna, jako potvrzení světské i duchovní moci panovníka. A právě od tohoto momentu až po současnost je egyptský výraz pro Luxorský chrám "jižní harém". V tuto magickou noc totiž došlo k znovuzrození faraóna, tedy i celého světa.
Luxor je krásným historickým egyptským městem, které se nachází v Horním Egyptě a rozkládá se na místě, kde dříve stávaly starověké Théby. Město se rozpíná podél řeky Nil, která odděluje moderní centrum od thébské nekropole, jejíž součástí jsou různé chrámy a hrobky. Mezi ty úplně nejvýznamnější památky patří chrámy Luxor a Karnak, které byly propojeny úchvatnou alejí sfing, jejíž část lze obdivovat dodnes.
Prvním ze zástupců jedinečných luxorských staveb je chrám Luxor. Jedná se o rozsáhlý chrámový komplex ležící v centru moderního města. Luxor je krásný v jakoukoliv denní i noční dobu. Během dne se od něj odrážejí paprsky žhnoucího slunce, v noci je osvícen světly, která vytvářejí tajemnou hru stínů. Chrámový komplex byl z převážné části vystavěn ve 14. století před naším letopočtem za vlády Amenhotepa III. K finální podobě Luxoru poté přispěli další vládci, včetně Tutanchamona, Ramsese II., Alexandra Velikého a různých římských vůdců.
V dávných dobách byl chrám obklopen bludištěm domů, obchodů a dílen. Dnes zde mohou návštěvníci obdivovat například 24 metrů vysoký pylon zdobený reliéfy vojenských činů Ramsese II. Obdiv vzbuzuje také růžový žulový obelisk. Původně zde stály obelisky dva, ale jeden z nich nyní zdobí Place de la Concorde v Paříži.
Mezi další z děl Ramsese II. patří tzv. Velký soud, což je sloupové nádvoří s řadou pylonů a kolosů. Zde se nacházejí zdi zdobené výjevy obětí, které faraoni přinášeli svým bohům. Ty jsou lemovány dvojitou řadou sloupů. Za soudem se nachází krásná kolonáda Amenothepa III., která původně sloužila jako hlavní vchod do jednoho z místních chrámů.
Káhira (Al Qāhirah, což v překladu znamená „Město vítězství“) se rozkládá v severovýchodní části Egypta, na obou březích řeky Nil, která rozděluje město na dvě části. Na východním břehu Nilu se rozkládá nejstarší část města se starověkými mešitami, západní část metropole zaujímají zemědělské oblasti a na březích Nilu vyrostly budovy vyznačující se moderní architekturou, z nichž řada slouží jako vládní budovy. Vzhledem ke své pozici na kulturním rozhraní Afriky, Asie a Evropy a důležitosti, kterou hrála v dějinách, získala Káhira přezdívku Matka světa.
Káhiru po dobytí Egypta založila v 10. století fátimovská dynastie, která byla u moci sice jen 200 let, ale ve městě se dochovalo mnoho budov postavených za jejich vlády. Již během římské a byzantské nadvlády zde však stála pevnost s názvem Babylon, kolem které se postupně rozrůstalo křesťanské město, dnešní koptská čtvrt.
V 7. století se do Egypta dostává islám, který navždy změnil ráz celé země. Další dynastie udělaly z Káhiry velmi bohaté hlavní město a mocenské centrum vládců Egypta. Skutečným centrem celého islámského světa se však Káhira stala až za vlády Mamlúků.
Následovalo dobytí města osmanskými Turky, pod jejichž nadvládou ztratila Káhira svůj politický význam. V roce 1798 se do Káhiry dostal Napoleon se svými vojsky a díky jeho invazi se podařilo Muhammadu Alímu vymanit Egypt z přímého osmanského vlivu. Alího vnuk v době své vlády, tedy v letech 1863–1869, pozval do Káhiry evropské architekty a nechal v sousedství islámského města vystavět moderní evropskou čtvrť. Káhira se i dnes neustále rozrůstá do okolní vyprahlé pouště.
Mezi nejatraktivnější místa jistě patří Egyptské muzeum, které uchovává přes 120 tisíc nejrůznějších předmětů, z nichž většinu také vystavuje. Najdete zde exponáty všech velikostí, od drobných filigránových šperků až po obrovské žulové sochy králů. Jsou zde uchovány mumie slavných králů, poklad z Tutanchamónova hrobu a sochy egyptských králů v životní velikosti. Dále je zde uložena známá zlatá maska vážící přes 225 kg, sarkofágy, papyry s náboženskými texty, staroegyptské malby a mnoho dalšího.
Káhira toho ukrývá ale mnohem více, nabízí řadu dobře maskovaných pokladů, které turisté navštěvují jen zřídka, a přitom je jejich historická a kulturní hodnota nevyčíslitelná. Projděte se zapadlými uličkami a poznejte další ukryté poklady, které toto město nabízí.
Ve středu severního pobřeží Egypta se na břehu Středozemního moře rozkládá Alexandria. Druhé největší město země a důležité ekonomické centrum má přes 5 milionů obyvatel. Alexandria byla založena makedonským králem Alexandrem Velikým roku 332 před naším letopočtem na místě malého starověkého městečka Rhacotis a stala se důležitým centrem helénistické civilizace. Po bezmála tisíc let zůstala hlavním městem ptolemaiovského, římského a byzantského Egypta, a to až do roku 641, kdy Egypt dobyli muslimové. Alexandria byla ve své době hned po Římu nejmocnějším městem Středomoří, od konce 18. století potom jedním z nejdůležitějších obchodních center světa.
Dnes je vyhledávanou turistickou destinací, ne nadarmo známou jako Perla Středomoří. Alexandria oplývá řecko-římskými památkami, přívětivými kavárnami a restauracemi i hezkými písčitými plážemi. V helénistické době bylo město domovem Alexandrijského majáku (Pharos), jednoho ze sedmi divů starověkého světa, a Velké knihovny, největší v antickém světě.
Ze starověku se toho v Alexandrii do dnešních dní mnoho nedochovalo: jednou z mála památek na tuto dobu je 30 metrů vysoký „Pompejský sloup“, který býval součástí chrámové kolonády a který dodnes stojí na místě Serapeum, alexandrijské akropole z 2. století.
Oblíbenou zastávkou návštěvníků je také římský amfiteátr, z nějž do dnešních dní přežilo hlediště s několika stovkami sedadel, a známé Alexandrijské katakomby Kom El Shoqafa, mnoha-úrovňový labyrint chodech a komor se sarkofágy, sochami i prostornou banketní místností v římském stylu. Velká knihovna se dočkala svého znovuzrození v podobě supermoderní Bibliotheca Alexandrina, otevřené v roce 2002, a ujít by si ji neměli nechat nejen milovníci literatury.
Nedaleko od centra města se v zrekonstruovaném italském paláci paši Al-Saada Basili, jednoho z nejbohatších obchodníků města, nachází Alexandrijské národní muzeum, otevřené na konci roku 2003. K vidění je tady široká sbírka 1 800 artefaktů, vyprávějících příběh Alexandrie a Egypta. Kdo dává přednost šperkům, měl by zavítat do Královského muzea šperků v bývalém paláci princezny Fatmy Al-Zahra. Další zajímavé muzeum – tentokrát s námořní tematikou – dnes hostí také citadela Qaitbay z 15. století.
Starodávné hraniční město s nejlepší polohou na Nilu. "Výrobna" obelisků a unikátní 41 m obelisk by byl největší na světě. Jedinečný "odlehlý" svět horního Egypta. Zde v největším teple a suchu zažijete tu nejšťavnatější atmosféru. Jiní lidé, jiné vůně, jiné barvy – svět Sajjidů. Večerní trhy s nejlepšími kořením, dotyk s Núbijskou přítomností. Koupíte si galabeyu? Kolik zaplatíte za zboží, komu dáte bakšiš? I Nil je zde modřejší. Cesta kolem ostrova Elefantina na západní břeh s hrobkami tehdejší šlechty. Ke klášteru Sv. Simeona se vydáme přes poušť. Vzduch bude sušší než suchý.
Možná nejznámější egyptský faraon, na něhož musí všichni ostatní faraóni žárlit. Během života prý nedokázal nic, ale dnes je absolutní celebritou. Pojďme se na Tutanchamona společně podívat. Chcete-li putovat po jeho stopách, rozhodně musíte v Egyptě navštívit dvě místa. Jedno je v Káhiře a druhé u města Luxor, 660 km jižněji proti proudu Nilu. Tutanchamon žil krátce. Jeho otcem byl revoluční faraón Achnaton a matkou Achnatonova sestra (ne Nefertiti). Aby věci vypadaly v dnešním světě ještě zvrácenější, kojila ho prý jeho sestra.
Na trůn nastoupil, když měl 9 let, vládl maximálně 10 let a zemřel, když měl 18. Za ženu si vzal svou (poloviční) sestru, dceru Nefertiti. Jeho nástupcem byl velkovezír a zpátečnický kněz Aje. Původně se uvažovalo, že ho Aje zavraždil, ale nyní se spíše přikláníme k teorii, že zemřel na následky zranění nohy a malárie. Někdo tvrdí, že ho napadl hroch při nezdařeném lovu.
170 cm vysoký Tutanchamon byl degenerovaný, trpěl rozštěpem patra, měl velký předkus i jiné vrozené anomálie, například Marfanův syndrom. Dlouhé končetiny a prsty by nevadily, ale u tohoto syndromu trpí poruchami klouby a srdce. Také jeho prsa vypadala jako ženská.
Káhirské muzeum je jedním z nejlepších na světě, ale Tutanchamonův sál každému vyrazí dech. Zlaté sarkofágy jsou přenádherné, doslova omračující, dotažené do dokonalosti. Všechny zobrazené poklady v tomto sále se našly v hrobce Tutanchamona, která leží v Údolí králů na druhé straně Nilu v Luxoru. Tutanchamon byl nástupce Amenophise IV. (Achnatona).
Hrobka, kterou objevil Howard Carter v Údolí králů 4. listopadu 1922, obsahovala nejrozsáhlejší a nejbohatší sestavu neporušených hrobových věcí, které se kdy našly v egyptské hrobce. Do hrobky se lze snadno dostat i dnes. Ale uvnitř ucítíte zklamání, nic tu není. Za časů Howarda Cartera a jeho mecenáše lorda Carnarvona tomu bylo jinak. Do hrobky vstoupili po více jak třech tisících letech 26. listopadu 1922. Odpoledne se dopracovali k druhým zapečetěným dveřím, které chránily hrobku a vykřikli: "Je to nádherné". Společně našli v hrobce cca 5400 předmětů. Mumie ležela v hrobové komoře, ve čtyřech do sebe vložených, pozlacených a vyzdobených skříních.
Vnitřní sarkofág byl z kompaktního kusu žlutého křemence. Pod ním byly tři rakve v podobě Tutanchamonova těla s uměleckým vyobrazením jeho obličeje. První dvě rakve byly krásné, ale ze dřeva. Poslední o hmotnosti 110 kg je z čistého zlata a řekneme Vám, čekali jsme, že bude pěkná, ale ona je nádherná. To je ta rakev z muzea v Káhiře. Tady v Luxoru v Údolí Králů už dnes nenajdete nic.
Legendy o kletbě se rozšířily zejména po smrti lorda Carnarvona. "Kdo poruší klid faraónů, zemře", říkala kletba. V Káhiře anglického mecenáše štípl na hlavě moskyt na stejném místě, kde měl jedno z množství zranění i Tutanchamon. Carnarvon dostal otravu krve a 5. dubna 1923 ve věku 56 let zemřel, asi pět měsíců po otevření Tutanchamonovy hrobky. Tutanchamon byl bezvýznamným panovníkem a zemřel mladý. Ale žil v důležité éře a jeho předchůdce Achnaton a jeho žena Nefertiti jsou velmi známí.
Achnaton byl revolučním faraonem, který představil nové - monoteistické - náboženství. Tutanchamon je považován za slabého i kvůli tomu, že během jeho panování byl pokrokový monoteismus zrušen a bylo nastoleno znovu tradiční mnohobožství. O této éře si dokážete vytvořit povědomí, pokud si přečtete knihu od Mika Waltariho - Egypťan Sinuhet. Vydejte se po stopách Tutanchamona s profesionály z CK SEN.
Mešita Al Azhar je u nás na západě nazývaná i Vatikán islámské víry. Je to proto, že právě zde Fátimovci položili základy šíitského islámu a později křesťanobijec Saladin základy sunnitského islámu. Al-Azhar = zářící mešita je úžasným architektonickým dílem. Chci do ní vstoupit, ale je mi řečeno, že já jako běloch musím přijít později, nyní je čas modlitby. "Vždyť jsem byl v Mekce, pusťte mě," a přidám ještě pár islámských formulí a pojmů. Omluví se mi, dostanu "kobereček" (ve skutečnosti igelit) a hned mě pustí dovnitř. Mešita je překrásná, nádvoří je absolutně bílé a uklidňující. Mešita, která byla původně postavena jako modlitební síň s pěti uličkami a skromným centrálním nádvořím, byla od té doby několikrát rozšířena o další budovy, které obklopují původní strukturu. Madrasa - nejstarší nebo druhá nejstarší vysoká škola planety - je vedlejší budovou. Za mešitou se nachází nejstarší restaurace Káhiry a naproti je tržiště Chán al Chalílí a Huseinova mešita. Píše se, že mešitu založil fátimovský dobyvatel Abu Tamim Ma
"Mešita Mohamada Alího, ale ne toho boxera", začne průvodce, a i když ta poznámka zní stupidně, od té doby si název mešity všichni pamatujeme. Obrovská mešita je postavena na kopci nad Káhirou v prostorách Citadely, která dlouhou dobu plnila funkci královského sídla. Sídlo zde měl například křesťanobijec Saladin. Největší rozkvět dosáhla v 19. století právě za vlády Mohameda Alího, který zde nechal vybudovat nejznámější stavbu celé Citadely - nádhernou alabastrovou mešitu podle vzoru Modré mešity v Istanbulu. Na výstavbu Citadely byly použity obrovské kameny z pyramid v Gíze.
V objektu najdete národní vojenské muzeum s bohatou expozicí uniforem či obřadních zbraní, věznici, kde také můžete vidět cely z dob, kdy Citadela sloužila právě jako vězení. Muzeum je trochu zvláštní prohlídkou významných atentátů a vražd egyptské historie. Nachází se zde také muzeum tureckých kočárů. Mešita Mohamada Alího je vysoká až 52 metrů a tím, že je nejvýše položená, jde o nejviditelnější mešitu celé Káhiry, a to je zde prý mešit tisíce. Nezapomeňte na výhled z Citadely. Právě proto my dáváme Citadelu na začátek našich prohlídek, neboť z kopce nad Káhirou si nejlépe uděláte první dojem o obrovském městě.
Obrovský projekt, hypermoderní stavba, která změní směrování výprav turistů po březích Nilu. Staré muzeum bylo na pravé straně Nilu a GEM se nachází v Gíze na levé straně. Cesta přes řeku v dnešní době trvá přes hodinu, ve "slavných" káhirských dopravních zácpách i tři hodinky, a nepomáhají ani mosty - obchvaty, které se staví. SEN hotely máme již 20 let v Gíze s výhledem na pyramidy, a nyní cestou k nim stojí nová obrovská budova, která je nepřehlédnutelná.
Velké egyptské muzeum (GEM), známé také jako Muzeum v Gíze, je archeologické muzeum ve (neustálé a nekončící) výstavbě, konečně ve finální fázi, no měli ho otevřít už loni. Po slavnostním otevření bude GEM považováno za největší archeologické muzeum na světě. Budou v něm umístěny artefakty starověkého Egypta včetně kompletní Tutanchamonovy sbírky. A na co se opravdu velmi těšíme, mnoho kusů zde bude vystaveno vůbec poprvé. Je třeba si uvědomit, že od roku 1897, kdy se otevřelo původní muzeum na náměstí Tahrir, egyptologové a archeologové našli množství, ale skutečně množství pokladů a ve starém muzeu je nebylo, kam umístit.
Grand Egyptian Museum je obrovské, umístěné na pozemku o rozloze asi 480 000 metrů čtverečních, a když míříte k pyramidám, určitě ho uvidíte. GEM je součástí nového územního plánu s názvem "Giza 2030", a opravdu, vše kolem se mění. Cesty jsou zatím totálně nelogicky napojené, a tak se zde točíme do protisměru, abychom se dostali k hotelům - a tak to musí dělat všichni, co chtějí mít výhled na pyramidy. Budova GEM má půdorysný tvar jako zkosený trojúhelník. Nachází se na místě vzdáleném dva kilometry západně od pyramid, v blízkosti křižovatky hlavních širokých cest.
Severní a jižní stěna budovy jsou paralelní s Cheopsovou a Menkaureovou pyramidou, takže jsou postaveny perfektním severo-jižním směrem, jako samotné pyramidy. Před budovou jsme viděli zaprášené datlovníky. Jednou z hlavních částí muzea je průsvitná kamenná zeď z alabastru, která tvoří přední fasádu budovy. Na našich cestách fabriky na alabastr navštěvujeme. Podařilo se nám zastavit se zde a zaujalo nás velké atrium, kde budou, jak nám vysvětloval stavbyvedoucí, vystavené velké sochy.
GEM staví belgická společnost Besix s asistencí egyptské společnosti Orascom, a když jsme byli v březnu 2021 v Gíze, říkali nám, že GEM na 100 % otevřou již tento rok. My v CK SEN se opravdu velmi těšíme a budeme se snažit být uvnitř první tak, jak jsme byli první v Mekce. Už nyní, pár měsíců předem, se na to chystáme. Jak bude vypadat 3D sekce?
