Poznávací zájezdy s cestovní kanceláří SEN jsou plné zážitků. Nechte se inspirovat cestovateli, kteří exotickou dovolenou s námi již absolvovali, zde popsané zkušenosti a zážitky mohou být i vaše. Na každém našem aktivním zájezdu jich ulovíte několik a zůstanou vám na celý život. Pokud hledáte zážitkovou dovolenou, právě zde můžete čerpat inspiraci o cestování s CK SEN.
Přistáli jsme v Hašemitském království, tedy v Jordánsku, jak se země jmenuje podle starobylé dynastie, která zemi dnes vládne v podobě moderního arabského monarchy Abdulláha II. Jeho portréty společně s portréty jeho otce a korunního prince si nás přeměřili ještě na letišti a už jsme uháněli na jih do starobylé země Edem, kde se nachází v údolí jedna z nejpozoruhodnějších a nejkrásnějších památek celého Blízkého Východu. Petra! Do Mojžíšova údolí nebo tedy do Wadi Musa, jak zní jeho arabský překlad, jsme přijeli téměř se západem slunce. Nezaháleli jsme a hned první večer jsme ochutnávali speciality tradiční jordánské či beduínské kuchyně. Máme za sebou už vynikající mansaf z jehněčího masa, maklabeh z masa kuřecího doplněného o dušenou zeleninu, ale dostali nás předkrmy v podobě perfektního humusu nebo salátů tabouleh a baba ganúš. Začít cestu gastronomickými zážitky není vůbec špatné. Dnešní den je jeden z těch, na který se nezapomíná. Ráno jsme se vydali do starobylého města Petra. Představuje orientální pohádku, dobrodružství, které nepřestává fascinovat již několik generací. Nabatejci zde mezi kopci ukryli úžasné místo, kudy proudil obchod z Arabského poloostrova, Egypta, Mezopotámie či dokonce z dalekého Říma. Kráčíme a kolem nás se mihnou první nabatejské hrobky, vyhloubené jeskyně, první Beduíni a každým krokem odkrýváme více a více z fascinující historie Nabatejců. Kráčíme úzkým Siqom a přejít ho po vlastních je skutečným zážitkem. Vše je jiné než na obrázcích. Hezčí, barevnější, živější a člověk je rád, že se zde ocitl. Už jen krok, dva a najednou se na konci úzké štěrbiny poodokryje snad nejznámější obrázek celé země. První pohled na slavnou Pokladnu, která pokladnou nikdy nebyla je ten, co se vryje do paměti. Je to přesně stejný silný moment, jako když člověk poprvé uvidí samarkandské náměstí Registan, vysvícený Esfahán, Modrou mešitu nebo vejde do jeruzalémské Baziliky svatého hrobu. Prostě na to nezapomene. Poseděli jsme si na beduínském čaji s mátou, kávě s kardamonem či pomerančovém džusu a vyšlapali několik schodů až nahoru ke Královským hrobkám, abychom odtud nasávali pohledy na centrum celé Petry. Jsme překvapeni, jaká je Petra obrovská, a kolik tady toho je a jsme z ní doslova nadšeni. Kapky potu se promíchávají s prachem a pískem Petry a člověk má na rtech úsměv, neboť se zde ocitl. Petra to je láska na celý život!
Neskutečný den. Během několika hodin jsme si Jordánsko vychutnávali plnými doušky. Ještě ráno při odjezdu z Petry jsme s úžasem hleděli na Mojžíšovo údolí plné zajímavých skal a mezi nimi jsme rozpoznávali některá místa, které jsme si v Petře prošli po vlastních. Překonali jsme kopce a před námi se otevřelo další údolí, tentokrát vyplněné pouští Wadi Rum. Hovoří se o ní jako o nejbarevnější a nejfotogeničtější poušti celého Blízkého Východu, a tak jsme ji prostě nemohli minout. Přesedli jsme do džípů a vydali jsme se za dobrodružstvím nehostinné země hledat stopy dávných civilizaci, karavan a dnešních beduínů. Na skalách jsme rozeznávali petroglyfy staré 2500 let a vylezli na obrovskou oranžovou dunu, která neskutečně kontrastuje s prostředím. Představte si, že se díváte do dálky a před vašima očima se střídá písek oranžové barvy s červeným pískem a najednou se vše slije do žluté barvy, kterou ozdobilo několik zelených keřů. Nad hlavami rostou vysoké kopce, které tisíciletí a miliardy pískových zrnek zvětraly natolik, až se začaly roztékat a připomínají rozteklý vosk.
Ocitli jsme se v úrodných místech, kde je Jordánsko zelené a poseté pahorky. Žádná poušť jako na jihu, všude je život a právě zde se ve starověku zdomácnělo několik důležitých míst. Místo zvané Jerash má lichotivou přezdívku "Jordánské Pompeje" díky tomu, jak je krásné a neobyčejně zachovalé. Nejezdí sem mnoho turisů, ale my ve SNU víme, že toto místo patří k top historickým památkám Blízkého Východu. Jerash má všechno. Divadla, starověké silnice s vyjetými kolejemi od dávných vozů, chrámy pro nejdůležitější římských bohy fontány či kolonády. I my kráčíme mezi starověké kameny a ty nám říkají příběhy ztraceného města. Nejen Římané ho znali, ale i během byzantské říše zde lidé žili a nechali po sobě několik kostelů ozdobených mozaikami. Sedneme si do obrovského divadla a abychom si vychutnali dokonalou akustiku ozve se zvuk tradičních skotských dud. Jak se dostali sem do Jordánska? Jerash je příjemným spestretním naší cesty a vy poznáte další fantastické místo tohoto světa.
Za Ammánem a městem Madaba se vynoří maličký pahorek Mt.Nebo, ozdobený kostelem a příběhem, který vzpomíná Mojžíše i zaslíbenou zem. Právě sem, na pahorek Nebo, měl totiž po 40 letech přivézt Izraelce, ukázat jim zem kvůli záplavě tak kráčeli tolik let a začal se psát jiný příběh. Náš poznávací zájezd se také vydává tím směrem, ale ještě předtím na nás čeká další dobrodružství. Nedaleko odtud, pod pahorkem se zaleskly břehy moře, které Římané nazvali Mare Mortum, tedy Mrtvé moře, protože v něm nikdy neviděli plavat ryby. Ty zde chybí kvůli obrovské slanosti, ale ta na straně druhé připraví zážitek z koupání. Stačí přijít do vody a ona si s vámi už poradí. Zpočátku nevíte, jak se na vodu položit, pak zase nevíte jak se v ní chovat, ale všechno je to jeden unikátní zážitek. Exotiku dotvářejí palmy, teplo, vlhko a luxusní hotely na jeho březích. Tam na opačné straně leží biblická Palestina.
Překročíme řeku Jordán a ocitneme se ve Svaté zemi. Unikátní krajina. Příběhy, historií či legendami je zde nasáklý téměř každý metr a každý krok, který zde člověk vtlačí do prachu země. Naším cílem se na následující dny stane posvátný Jeruzalém. Už večer jsme se procházeli za jeho hradbami a vychutnali si podvečerní Jeruzalém. V bazilice s Kristovým hrobem jsme byli obklopeni tichem a dovnitř do hrobky, nejposvátnějšího místa křesťanského náboženství, jsme nečekali snad ani pět minut. Celou jsme ji měli pro sebe a tehdy se člověk dokáže těšit z krásného naplánování. Po odpočinku v krásném křižáckém kostelíku sv. Anny, kde se měla narodit Panna Maria jsme se vydali ve šlépějích jejího syna. Via Dolorosa. Křížová cesta. Zajímavá cesta protkávající staré město je plná tajemna a my jsme s ní mohli alespoň na chvilku splynout. Prošli jsme si všechny zastavení až jsme se opět ocitli u hrobu, kam měl být po ukřižování uložen Ježíš Kristus. Nezáleží kolikrát se zde člověk ocitne, protože toto místo má v sobě něco unikátní, co dokáže nahnat husí kůži jen z toho, že kráčíte útrobami chrámu a v hlavě si přehráváte všechny příběhy. Je třeba to zažít na vlastní kůži. Oběd se nese ve znamení tradičních palestinských specialit v podobě masové shawarmy nebo vegetariánského falafelu, který právě zde v Palestině dělají nejlepší na celém světě. Zeď nářků jsme obohatili o několik nových odkazů a nakonec jsme se setkali na večeři u Damašské brány. Ani se nechce věřit, kolik se toho dá stihnout a prožít za jeden jediný den.
Ze starého Jeruzaléma náš poznávací zájezd pokračuje do nedalekého Betléma, abychom i zde navštívili nejvýznamnější a nejposvátnější místa tohoto zajímavého města. Na vlastní oči jsme sledovali realitu izraelsko-palestinských přechodů a checkpointů nebo nekončící betonovou zeď , vlnící se jako chladný had zvlněnou palestinskou krajinou. Je jiné o něm slyšet a jiné vidět ho na vlastní oči. Betlém ležící dnes na Západním břehu, jak se nazývají palestinské autonomní oblasti, nás přivítal klidnou a tichou atmosférou. Náměstí jesliček žilo svým pomalým životem a jen občas se po něm prošel chlapec táhnoucí vozík zásobující některý z přilehlých obchůdků. Baziliku narození jsme si vychutnali plnými doušky, protože jsme byli úplně první, kteří se dostali až k čtrnácticípé hvězdě označujícího místo narození Ježíše Krista a k jesličkám. Chvilku jsme si poseděli na kamenných schodech a počkali dokud neskončí arménská bohoslužba, která celý prostor dokonale zaplnila voňavým kadidlem a pak celá jeskyně patřila jen nám. Krásný zážitek. Zašli jsme si i do Jeskyně mléka, podívali se na to, jak Palestinci vytvářejí z olivového dřeva křížky či sošky a nakonec se prošli pasteveckými poli, odkud se pastýři vydali navštívit Betlém v den narození. Každý krok v této zemi představuje nějaký příběh a to je to, co nepřestane na Svaté zemi fascinovat.
Poté, jak opustíme pahorky Jeruzalému, tak se země vztáhne do neúrodné roviny, uložené téměř tři stovky metrů pod úrovní země. Dosáhli jsme břeh Mrtvého moře a celá okolní krajina od něj převzala přívlastek "mrtvá". Jen občas z prachu povstane maličká oáza ozdobená palmami a tehdy z těchto míst dýchá dobrodružství a exotika. Naším cílem je unikátní místo zvané Masada. Zde v zemi ničeho se zvedá kopec ozdobený pevností, kde si legendární král Herodes Veliký začal budovat svůj luxusní palác. Dnes se stal symbolem Izraele a tak zde SEN nemůže chybět. Nastoupíme do lanovky a ta nás doveze až na vrcholek pahorku. Kráčíme dějinami v podobě ruin, které tu po sobě nechali starověcí stavitelé. V některých domech najdeme staré fresky, detaily denního života a nahlédneme ik palácem odkud můžeme sledovat Mrtvé moře, ale i někdejší římské tábory, které Masadu obléhali. Čekali byste, že právě zde si Herodes vybuduje velké lázně a luxusní prostory jaké by mu v té době záviděli na celém světě? A jak sem vlastně přiváželi vodu? Exotická dovolená v Izraeli přinese kopec příběhů a zážitků.
Kráčíme místy, které poznamenaly zázraky. Opustili jsme biblický Nazaret, abychom se ocitli na březích Galilejského jezera, ale ještě předtím jsme ochutnávali slaďoučké víno v Kane Galilejské. Nebylo to přesně to, které zde měl během svatby Kristus přeměnit z vody, ale i toto chutnalo poměrně dobře a několik lahví už máme v kufrech, abyste mohli ochutnat i doma. Namočili jsme se v posvátné řece Jordán a tak se nám na jeho břehu zalíbilo, že jsme posedávali na okraji a odpočívali s nohama ponořenýma v řece, zatímco se kolem našich nohou shlukly desítky malých ryb.
Několik lidí přišlo v sněhobílých rouchách a rituálně se do vody potápělo a dokonce se zde objevil i ortodoxní kněz, aby byl jejich křest pravomocný. Po kotníky v příjemně teplé vodě a na druhé straně se zvedají Golanské výšiny, které se často spojují s konflikty. Na druhé straně je již Sýrie, která o tyto mimořádně vzácné kopce přišla. Vidět je kousek od sebe je jiné než o nich poslouchat ve zprávách či televizi. Člověk si je představuje výše. Cestování nás však neustále učí. Prošli jsme se mezi ruinami Kafarnau s domem sv. Petra i vzácnou synagogou a nakonec si při u kávy či marakujové ledové tříšti užívali klid Hory Blahoslavenství. Závěr dne jsme si vychutnali na naší soukromé loďce, která s námi pomaličku plavala nepatrnými vlnami Galilejského jezera. Málokoho by napadlo, že tato poměrně malá vodní plocha patří k nejdůležitějším vodním plochám celého Blízkého Východu.
Horké ráno u Mrtvého moře nám dnes moc nevadilo, protože se vydáváme na sever Jordánska, hledat krásu v biblické krajině Gileadu tam, kde ze zelené a zvlněné krajiny vyrůstají ruiny starověkého města Gerasa. Dnes ho většina z nás nazývá Jerash nebo Džeraš. Pro mne je to nejfantastičtější soubor římských památek na celém Blízkém Východě. Myslím si, že kdyby nemělo Jordánsko Petru, davy by proudily sem, do Jerashu. Já jsem ale celkem ráda, že tomu tak je, nemám moc ráda přeplněná turistická místa. Proto také ráda jezdím na zájezdy se SNEM. Počasí se mění každých pět minut a za chvíli na Hippodrom padají těžké kapky deště. Nějak to ale nevnímám. Hadriánovým obloukem vcházím do starověkého města. Hned začíná ožívat před očima. Začíná pracovat má fantazie a vidím koňské spřežení, tržiště kolem Oválného náměstí… Pokud jste byli v Pompejích, tak Jerash se na vás zapíše velkými písmeny. To se alespoň stalo mě. Nakouknu do divadla, poslechnu si zvu dud, které tu zanechali Britové v časech mandátu a vyšlapanou cestičkou kráčím nad městem, abych si užila panoráma. Únorový Jerash je živý, naplněný zelenou barvou, pronikavou zelenou, že silnější odstín už snad ani neexistuje. V bujné trávě se objevují žluté hlavičky květin a vše má krásnou atmosféru. Průvodce nás informuje, že v létě bude Jerash šedý, žlutý a na podzim vypálený od žhavého blízkovýchodního slunce. Poté jdu do chrámu Artemidy a spatřuji v úžasu pohyblivý sloup, až se mi z toho zamotala hlava. Je zvláštní kráčet po hlavní ulici Cardo Maximus. Ještě stále tu můžu vidět poklopy od kanalizace, vyježděné koleje od vozů. Chybí mi tu jen ty fontány a tehdejší lidé. Jerash jsem si opravdu vychutnala a před odchodem jsem si neodpustila nákup několika jordánských suvenýrů, vypila jsem si kávu z granátového jablka, jehož chuť jsem si zamilovala a plná zážitků jsem zase sestoupala 1.200 výškových metrů zpět k břehu Mrtvého moře. Úžasný a nezapomenutelný den.
Blížíme se k jednomu z nejdůležitějších poutnických míst Jordánska. Je jím hora Nebo (arabsky Jebel Nibu nebo Siyagha). Které společně uctívají víceré náboženské představy. Tato biblická hora se nachází necelých 10 kilometrů východně od Madaby. Opouštíme Mrtvé moře a projíždíme krajinou se skalnatými kopci a mnohými údolími, při které musíme překonat více než 1000 výškových metrů. Už cesta k tomuto mystickému místu mě dostala. Po cca hodinové jízdě zastavujeme na parkovišti, které je na úbočí hory. Napršená voda naplnila vyprahnuté wádi a tak sem tam zhlédneme malou říčku, ze které, jak nás informoval průvodce, mají radost nejen kočovní pastýři, kteří křižují tyto končiny se svými malými stády. Pár metrů za vchodem vidím oázu plnou stromů, která působí velmi pokojným dojmem. Vítá nás pomník s latinským nápisem ,, Unus deus, pater omnium, super omnes.“ Vedle stojí kámen s označením posvátného místa v arabštině a v latince. Procházíme se po hoře a obdivujeme krajinu, která se nám rozkládá pod nohami. Právě tam, na místě, kde jsem stála, se po 40 letech putování dostal Mojžíš a ukázal Izraelitům zaslíbenou zem. Kopec je nasáknutý historií a biblickými příběhy přitahuje i dnes, moře lidí, kteří chtějí alespoň chvíli vidět to, co spatřil Mojžíš před svou smrtí. Podle křesťanské a židovské tradice se hora stala místem jeho posledního odpočinku ale muslimové věří, že jeho tělo bylo přeneseno za řeku a dnes leží v hrobě mezi Jeruzalémem a Jerichem. Ať je to tak či ona, dnes je Mojžíšova hora příjemným pokojným místem s nádhernými výhledy na biblickou krajinu, která mne naprosto očarovala. Krásné zvlněné pahorky hnědé a šedé barvy se rozbíhají až po horizont. V údolí jsou zelené obláčky stromů ztracené na této šedivé obloze. Staré olivovníky osamoceně stojí a sem tam se jejich listy pohnou poryvem větru, který o sobě dává vědět už ráno. Pohled mi sklouzává až ke břehům Mrtvého moře, za kterým se rozkládá sen o svobodné Palestině. Několik kilometrů tím směrem stojí Jeruzalém, biblické Jericho či palestínský Ramallah. Zastavuji se u olivovníku, který zasadil Jan Pavel II. při své návštěvě Mojžíšovy hory. Stojí nedaleko starého kostelíka s neodmyslitelnými mozaikami. Krásnější bych asi všude jinde v Jordánsku, hledala marně. My jsme měli to štěstí, že jsme zrovna narazili na bohoslužbu. Mladý kněz promlouval k asi dvaceti věřících, kteří seděli na lavicích. Nenápadně jsme si sedli dozadu a zaposlouchali se do modlitby přednášené v latince. Po mši si kapli chceme prohlédnout. Byla postavena nad pozůstatky původního kostela, který tu byl postaven ve čtvrtém století pro připomínku místa, kde Mojžíš zemřel. Na podlaze kostela tak můžeme vidět pozůstatky barevné mozaiky se zvířecími motivy. Dále nalézáme v rožku, asi tak metr pod úrovní podlahy, jednoduchý náhrobek, postavený z hrubě opracovaných kamenů. Tento hrob by mohl být jedním z míst, kde by mohl odpočívat Mojžíš. Zvláštní pocit. Procházíme kolem dalších historických staveb, některé z nich jsou v rekonstrukci a poté přicházíme na terasu, která je přímo na vrcholu hory. Je lehký mlžný opar a my se díváme na rozsáhlé údolí Jordánu, které je okouzlující.