Poznávací zájezdy s cestovní kanceláří SEN jsou plné zážitků. Nechte se inspirovat cestovateli, kteří exotickou dovolenou s námi již absolvovali, zde popsané zkušenosti a zážitky mohou být i vaše. Na každém našem aktivním zájezdu jich ulovíte několik a zůstanou vám na celý život. Pokud hledáte zážitkovou dovolenou, právě zde můžete čerpat inspiraci o cestování s CK SEN.
Červenec a srpen jsou pro nás symbolem prázdnin a léta. Ale pro země jižní polokoule jsou nositeli těch nejchladnějších měsíců, což mimochodem může v praxi stále znamenat příjemné teplo. Pro Madagaskar jsou ještě mimo jiné i nositeli velryb. Právě v tomto období migrují rodiny keporkaků (někdy označováni jako plejtváci dlouhoploutví) se svými mláďaty podél madagaskarského pobřeží. A my se zrovna nacházíme na pobřeží Mosambického průlivu, kousek od města Toliara, kde bývá příjemně teplo i v těchto chladných měsících. Po poznávací části ostrova jsme zvyklí navštěvovat les baobabů a dopřát si trochu oddechu v místních resortech. No ne každý chce celý den pouze vylehávat. Možností, je zde několik, a v tomto období je tu o jednu víc – jít se podívat na zmíněné keporkaky. Nastupujeme na malou loď a jedeme na otevřené moře. Po cestě objíždíme místní rybáře z kmene Veru. Kdo chce, jde na příď lodi, kde to osvěživě šplíchá. Snažíme se hledat výtrysky z vody nebo neuvěřitelné skoky těchto obrovských zvířat. Keporkak může vážit až 40 tun. Tito tvorové jsou známí svými výskoky z vody. Vidět toto 40 tunové zvíře doslova ve vzduchu je snem snad každého. Po zhruba 20 minutách vidíme první výtrysky z vody a první rodiny s mláďaty, které plavou kolem nás. Jedna, později druhá a pak další. Věděl jsem, že vidět velryby je zážitek, ale nevěděl jsem jaký. A aby toho nebylo málo, několik stovek metrů před námi najednou z vody vyskočí do vzduchu desítky tun. To jde jen těžce popsat slovy. Fotku jsem udělat nestihl (některým se podařila). Je to okamžik. Nicméně, kdybych měl ještě jednou tu možnost a měl bych na výběr, zda se dívat do hledáčku fotoaparátu nebo se opět jen dívat očima, chtěl bych to vidět na vlastní oči ještě jednou.
New York, The City, Gotham city, Big Apple… New York známe pod hodně názvy. Je to město měst, šílené, páchnoucí, krásné, magické, rušné, otravné, fascinující… Je zde vše, jsou tu všichni a i když sem chodíte pravidelně, tak vás tu každé dva týdny překvapí něco nového. Budova, která zde byla před dvěma týdny? Pryč! Památník, který byl před měsícem v Battery parku? Pryč! Místo, kde byla před dvěma týdny jáma, jsou najednou vykopány základy a jde se stavět nová budova… Na místě, kde byla před týdny teprve díra a před 3 měsíci budova… New York nezná pomalé tempo. Všechno a všichni v New Yorku spěchají, utíkají a nemají čas. Čekání na semaforech na červenou když jste chodec a nejede auto? Zapomeňte! Nikdo zde nemá na čekání čas. Čas zde znamená peníze. A velké peníze. Jediné dvě věci, na které jsou Newyorčané ochotni čekat je v řadě na kávu v Starbucks a druhá, čekání ve frontách do restaurací a barů. Dostala se vaše restaurace do nějakého seznamu "TOP 10"? Pište si, že nejblíže 3 měsíce bude mít non-stop plno. Vůbec nevadí, že když obědváte, máte minimum životního prostoru a o 30 centimetrů dále jsou ústa neznámého chlapíka, který obědvá svůj steak… Vždyť přece tato restaurace byla v top 10 a tu musíš přece vyzkoušet, i když je dost možné, že vidíš do úst zcela neznámému člověku. Takto nějak by smýšlel Newyorčan, bažící po nových zkušenostech. Pojďte příště do New Yorku s námi a nechte si poradit. Mimochodem, včera jsme v metru potkali Slovenku, která emigrovala do New Yorku v '68 a odvyprávěla nám za 15 minut svůj životní příběh. Řekla nám, že stále pracuje a těší se ze života. Ať už pracovat musela nebo chtěla, ale určitě nás všech nabila newyorskou nezlomnou energií!
Podle teorie, kde kolébkou lidstva jsou místa ve Východní Africe a nejstarší kosti člověka se našli v Keni, tak to lidstvo při osidlování Madagaskaru vzalo trošku oklikou. Madagaskar, čtvrtý největší ostrov na světě byl osídlen lidmi z Indonésie. Společné mají více z Asií než s Afrikou. Je to zajímavý mix Asie a Afriky, který asi nikde jinde na větě nenajdete. Stejně nikde jinde nenaleznete lemury, v podstatě primáty, kteří jsou našimi prapředky. Pokud se člověk vyvinul z opice, tak opice se vyvinuly z lemurů. (Pokud člověka stvořil Bůh, tak je to jedno.) Lemuři žili i v pevninské Africe, ale tam je rychlejší a větší opice (vyvinuly se před cca 35 miliony let) a další predátoři poslali mezi vyhynulé. Nebýt Madagaskaru, tak si lemura prohlédnete jako fosílii v muzeu nebo v knihách, jaké máme o dinosaurech. Jelikož se tento ostrov spolu s Indií před cca 165 miliony lety odtrhl od Afriky, později dal sbohem i indického subkontinentu, tak zde vznikl prostor pro tento živočišný druh, aby se bez ohrožení zachoval. Jedinými nepřáteli lemurů je škrtič boa, nebo fosa. A možná ještě my, lidé (méně odlesňovat a více přírodu chránit!).
Kolébka lidstva je Východní Afrika, kde se našly nejstarší kosti člověka. Ale lidstvo to při osídlování Madagaskaru vzalo trošku oklikou. První lidé sem přišli až z daleké Asie, z ostrova Borneo, ke kterým se později přidali i lidé z Afriky. Vznikl tak zajímavý mix lidí s ještě zajímavějšími tradicemi, které nikde jinde ve světě nenajdete. Stejně nikde jinde nenajdete lemury, v podstatě primáty, kteří jsou našimi prapředky. Pokud se člověk vyvinul z opice, tak opice se vyvinuly z lemurů. Lemuři žili i v pevninské Africe, ale tam vyhynuli. Nebýt Madagaskaru, tak si dnes lemura prohlédnete jako nějakou dinosauří fosilii. Naštěstí tomu tak není a dnes zde můžeme potkat přes sto druhů těchto zajímavých, endemických tvorů. Nejen, že je tady uvidíte skákat po stromech nebo některé jedince hopkat kolem nás po dvou... často skončí doslova i na našich ramenou a hlavách. Těžko říct, kdo si tu koho více obhlíží. A někteří se k nám velmi rádi připojují i na pikniku v přírodě.
Lemury ve volné přírodě je si třeba zasloužit. Nejsou to koaly, že by ležely pár dní na stejných větvích. Musíte mít trošku štěstí, jinak můžete jít do ZOO. Poprvé jsme se s nimi setkali v národním parku Isalo. Je to nejnavštěvovanější a zároveň nejstarší národní park, přezdívaný i Jurský park, protože se po něm procházeli i dinosauři. Z pohodlí vkusné přírodní, ale zároveň moderní lodge vyrážíme na turistiku. Vždy s místním průvodcem, aby nám neunikl ani jeden endemicky hmyz, ani jedna zajímavá rostlinka, a abychom měli jistotu, že uvidíme více. Den to byl velmi náročný, ale pěkný. Autem jsme po ránu zapadli v blátě a místní Malgaše jsme nechali tlačit a my pokračujeme dále pěšky. Prospělo nám to. Velmi nás zaujaly skalní útvary, které vlastně vytvořila řeka před mnoha miliony let. Vedle nás stromy tapia, jejichž plody dozrávají v září, a na jejich listech se živí larvy motýlů, z nichž místní tkají textil. Je to hedvábí z Antsirabe. Je horko, a tak víme, že štíři se skrývají pod skalami. Hledáme opravdu velmi krátce a fotografujeme malé štíry a natrefíme i na většího, později naši pozornost upoutaly pakobylky. Místní endemity, které se páří patnáct dní. Jak romantické, nedivím se, že místní průvodci přesně věděli, kde je hledat. Jejich maskování je tak dokonalé, že bez nich bychom je určitě přehlédli. Dostáváme se na překrásnou skalní vyhlídku. Jsme okouzlení.
Toto madagaskarské přísloví v doslovném překladu znamená, že ten, kdo spí, tak tomu se na přikrytí hodí jen špinavý pytel. Maturi (malgaština nemá u, proto o často vyslovují jako u) znamená spát. Rakufana je zákryt a guny je pytel. Špinavé od hlíny, upletené nahrubo z vlákna agave, co místní používají zejména na transport rýže. Pozor tedy, kdo dlouho vyspává, promrhává šanci něco zažít nebo dokázat, a tak se z něj stane chudák. Všech osmnáct etnických skupin Madagaskaru ví, co se tím myslí. Hovoří sice jiným dialektem a možná mají jinou výslovnost podle regionu, ale velmi dobře vám budou rozumět. My nespíme, ale lovíme zážitky, co to jenom jde. Vždyť "Izay mátor, rakofana Gönyű" to vystihuje přesně.
Madagaskar není jen ostrovem majestátních baobabů a lemurů, ale také velmi zajímavých lidí, jedinečných palem (tolik druhů nenajdete na celém africkém kontinentu) a také ostrovem chameleonů. Platí zde totéž, co o baobabech, palmách a endemických tvorech... nikde jinde ve světě nenajdete více druhů chameleonů než na tomto úžasném ostrově. Cestou za místním králem, od kterého jsme si šli vyžádat povolení navštívit místní kávovou plantáž (to byl tedy také zážitek), se nám poštěstilo najít toho největšího chameleona, jaký na ostrově žije – chameleon parsonův. Obrovský jedinec si typickým líným krokem chameleona vykračoval nad námi po větvi stromu. Rozhodli jsme se prohlédnout si ho i z blízka. Nastavili jsme před něj dlouhou hůl, na kterou nám krásně vylezl a my jsme si ho tak mohli přitáhnout až úplně k sobě. Dotknout se jeho zelenavého těla. Jedno oko sledovalo mě, druhé se samostatně pohybovalo a sledovalo lidi okolo. Chtěl bych se jednou podívat na svět chameleoníma očima. Náš "úlovek" se choval klidně, jak mají chameleoni ve zvyku, dokud mě nenapadlo udělat si fotku, jakože ho jdu na té holi jíst. Když chameleón viděl moje otevřená ústa, hned nastavil hlavu proti mně i on a otevřel ústa také. A tak jsme se chvíli na sebe dívali s otevřenými ústy. Čekal jsem, jestli i nevystřelí ten jeho lepkavý jazyk, ale asi jsem byl příliš velká kořist. Po obhlídce z blízka a pár fotkách jsme vrátili parsona zpět na jeho strom. A my jsme mohli pokračovat za králem.
Jen pár kilometrů od našeho hotelu je takzvaná želví vesnice Sokak. Najít zde můžete dva druhy suchozemských madagaskarských želv – želvu paprsčitou a želvu pavoukovitou. Jsou jich tu doslova tisíce. Pár želv si i chytíme do ruky. Některé dokonce ze zvědavosti sami přijdou až k nohám. Lidé je tu i krmí a jsou tedy pěkně vypočítavé. Kousek od tohoto želvího světa se nachází les Reniala. Rostou v něm stovky baobabů a často narazíte i na zvířata. Ačkoliv je les jen kousek od nás, nepůjdeme přece po vlastních. Připraven je pro nás kočár. Ale nebudou ho táhnout koně, ale místní hrbaté krávy zebu. Vyzkoušíme tak trochu místní způsob dopravy. Přijíždíme k baobabům, které mají přezdívku Fonyó. Nikde nenajdete tolik druhů baobabů, a tak krásných jako na tomto ostrově. Někteří jedinci tu mají již přes 1000 let. Tedy pamatují řádný kus historie. Přímo ze stromu baobabu nám místní průvodce odtrhne i jeho chutné kulaté plody, které se často používají pro výrobu džusů. Zajímavá chuť, doporučuji vyzkoušet. Na závěr procházky je pro nás připraveno příjemné posezení. Na stole nesmí chybět místní dobrota sambosa a národní alkohol ostrova - rum. A k tomu kulturní program od místních vesničanů. Hudba, zpěv i tanec. Hudebními nástroji jsou trocha plechu, kanystr a menší děravá kytara. Přesto na to dokáží hrát opravdu skvěle. Jako první se od nás na žádost ostatních přidává do tance průvodce. Naštěstí mě v tom lidé nenechávají samého. Tanec pod tisíciletými baobaby a s živou hudbou přece nezažije člověk každý večer.